(9.40 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Navíc Všeobecná zdravotní pojišťovna jako taková má vůči poskytovatelům závazky po lhůtě splatnosti ve výši téměř 4 miliardy korun. Tento vývoj je nám všem už delší dobu známý a podle dostupných údajů dochází v průběhu letošního roku u zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven k dalšímu navyšování jejich pozitivního salda.
Příčina této situace, dámy a pánové, spočívá především v nepřesně nastaveném mechanismu přerozdělování pojistného u všech zdravotních pojišťoven. Proto se obávám, že pouhé zvýšení příspěvků za tzv. státní pojištěnce bez doplnění vhodného mechanismu přerozdělování nebude dostatečně efektivní, neboť část těchto prostředků nedospěje ke svým adresátům, to je k poskytovatelům zdravotnických služeb a v konečném efektu k jejich pacientům.
Považuji tedy za nutné zdůraznit, že součástí novely zákona č. 592/1992 Sb., kterou právě projednáváme, by měla být současně také úprava pravidel pro přerozdělování pojistného tak, aby již nedocházelo k bilanční nerovnováze zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven a Všeobecné zdravotní pojišťovny ve vzájemném poměru.
Doufám, že tento krok, pokud bude učiněn, nalezne podporu ve druhém čtení. Jinak by se totiž předložený návrh podle mého názoru mohl minout svým hlavním účinkem. Děkuji vám předem za podporu a za pochopení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Nyní se slova ujme ministr zdravotnictví Bohumil Fišer.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych vás chtěl upozornit jenom na jednu publikaci, kterou považuji za velmi významnou. Je to publikace Světové zdravotnické organizace World Healthy Report 2000. Letos poprvé Světová zdravotnická organizace v hodnocení jednotlivých států uvedla stupnici, podle které jednotlivé státy naší planety zařadila do pořadí od toho nejlepšího k tomu nejhoršímu, od toho, který se nejlépe stará o zdraví svých občanů a dosahuje nejvíc výsledků, k těm, kteří jsou nejhorší. Státy tak byly hodnoceny podle nejrůznějších parametrů.
Uvedu příklad. Například úmrtnost dětí od 0 do 5 let. Tady v tomto parametru naše republika dosahuje vynikající umístění - jsme na osmém místě na světě a předstihli jsme řadu západoevropských států. Ale jsou i jiné parametry, např. průměrná doba života u mužů, kde už nevypadáme tak dobře. Výsledkem je, že Světová zdravotnická organizace, přesně řečeno její experti vytvořili určitý parametr, který všechny tyto parametry shrnuje dohromady podle určitého klíče. A v tomto parametru jsme na 30. místě ve světě. A tady je důležité říci - a proto jsem si vzal slovo při projednávání tohoto poslaneckého návrhu novely zákona - že všechny státy, které jsou před námi, všechny ty státy, které jsou před námi, dávají na zdravotnictví více peněz než naše země.
Jestliže trošku myslíme do budoucna, je jasné, že nové technologie a nové léky budou vyžadovat další nové a nové prostředky, že budeme muset navyšovat podíl z hrubého domácího produktu, který budeme věnovat zdravotnictví v příštích letech. A podle mého názoru bude nejsprávnější, když s tím začneme co nejdříve. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pan předseda klubu ČSSD Zdeněk Škromach. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, já bych chtěl upozornit ještě na jeden aspekt, který nás vedl k předložení tohoto návrhu zákona. Je to v podstatě vývoj pojištění za jednotlivé skupiny pojištěnců v České republice.
Dlouho je diskutovaný problém pojištěnců, tzv. OSVČ, osob samostatně výdělečně činných neboli různých živnostníků a podnikatelů, kdy poměr mezi pojištěncem v závislé činnosti a pojištěncem, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je rozdíl, kdy tato platba je až trojnásobně vyšší než u osob samostatně výdělečně činných. Chápeme to jako určitou podporu podnikání ze strany státu. Pak považujeme za správné, aby stát, a to formou vlastně platby za státní pojištěnce, de facto vlastně kompenzoval pojišťovnám a do celého systému finance z oblasti státního rozpočtu, to je tzv. z té šedé, a tedy z daňové kvóty.
Pokud jde o hospodaření pojišťoven, to je věc, kterou bude nutné řešit v jiných případech a při jiných příležitostech. Tímto systémem by byla napravena i určitá nespravedlnost, která se táhne již delší dobu, protože v určitém období 90. let, v polovině 90. let, několik let nebyla zvyšována minimální mzda, od které se odvíjela platba za nevýdělečně činné občany pro zdravotní pojišťovny, a tím ten příspěvek se vlastně poměrně udržoval, určitou dobu stagnoval. No a potom, kdy vlastně byl dán jako provizorium pouze na určitou dobu, než se tento stav vyřeší, byl základ 2 900 korun. A od té doby tato záležitost nebyla řešena. Opět tento stav trvá několik let. Nejsou vlastně zohledněny v platbách za nevýdělečně činné pojištěnce ze strany státu inflace a rostoucí náklady ve zdravotnictví. Proto je správné, aby k této obnově došlo.
Pokud jde o to, kdo by měl rozhodovat o dalším zvýšení nebo úpravě této platby, o tom určitě může být vedena diskuse ve druhém čtení - jak už na výboru, tak ve sněmovně.
Považovali jsme tento způsob za jeden z možných a jeden z těch, který by bylo možné určitě obhajovat.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Jako další se přihlásil pan poslanec Milan Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych vám chtěl nabídnout trochu jiný pohled než pohledy, které tady zazněly od předcházejících řečníků na tuto problematiku.
Navrhovaný zákon navrhuje prostě a jednoduše přidat do fondu veřejného zdravotního pojištění prostředky ze státního rozpočtu a vytvořit mechanismus, jak přidávat dále. Odmítnout více prostředků pro zdravotnictví je velmi obtížné, ne-li přímo nemožné, zvláště potom, když ve veřejném zdravotním pojištění je prostředků evidentní nedostatek. Současně je však třeba zdůraznit, že tento nedostatek ve veřejném zdravotním pojištění bez změny systému, bez změny pravidel využívání těchto prostředků, je jev stabilní a přidáním tří, čtyř, pěti nebo sedmi miliard se na tomto jevu nic nezmění. V navrhovaném zákonu zcela zřejmě nenacházíme žádnou naději, že za více finančních prostředků dostanou naši pojištěnci více péče nebo že dostanou péči kvalitnější.
Tento návrh zcela jednoduše vytváří důvod ke zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu bez toho, že by řešil cokoliv jiného.
Všichni víme, že systém veřejného zdravotního pojištění, který financuje podstatnou část poskytování zdravotní péče, je založen na principu solidarity, na principu solidarity těch, kteří vydělávají, s těmi, kteří nevydělávají, těch, kteří platí pojistné, s těmi, za které platí pojistné stát. Prostředky na veřejné zdravotní pojištění se scházejí pouze ze dvou zdrojů - jsou to platby pojistného od pojištěnců, kteří platí pojistné, a platby z daní daňových poplatníků, z kterých se platí pojištění za ty, kteří sami pojistné neplatí, neboť nejsou stručně řečeno výdělečně činní.
Tento návrh nevytváří žádný jiný zdroj prostředků, pouze mění tento poměr v obsahu nebo v rozsahu asi tak 3 % ze strany plátců pojistného na stranu plátců daně.
***