(15.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Snad si to pamatuji dobře, pane ministře? (Ano.) Pokud si to pamatuji dobře, mohl byste mi uvést do souladu vaše dnešní i vaše předvčerejší vyjádření? Řekněte mi, kterému Mertlíkovi mám věřit, jestli tomu úternímu, nebo tomu čtvrtečnímu.
Vláda této republiky od února drží v ruce usnesení Poslanecké sněmovny, které jí říká, že má doplnit fond pojištění. Do dneška, vážení hosté, to neučinila. Přesto v této Poslanecké sněmovně probíhá souboj o to, kdo kdy pro co hlasoval, kdo co navrhuje, který argument je silnější. Tady je zřejmý fakt - vláda České republiky nesplnila dvě usnesení Poslanecké sněmovny a nepřevedla prostředky tam, kam podle mého názoru je převést již dávno měla. V této chvíli je tudíž zřejmé, že nejde o faktické řešení problému ze strany vlády, jde tady o alibi.
Vážení kolegové ze sociální demokracie, buďte aspoň tak fér a řekněte našim hostům, že kdybyste jim chtěli opravdu pomoci, mohli jste to udělat v březnu, v dubnu, v květnu, v červnu, v červenci, v srpnu i v listopadu a celá dnešní diskuse tady nemusela existovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ODS.)
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo dál se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Škromach - pardon, pan poslanec Grulich byl přihlášen řádně. Chcete vystoupit jako předseda klubu? (O slovo se hlásí poslanci Škromach, Grulich a Šulák.) Tak v jakém pořadí? Pan poslanec Šulák chce předběhnout pana poslance Grulicha? (K řečništi jde poslanec Grulich: Jsem starší, dostal jsem přednost.)
(Poslanec Šulák z místa: Dostal jste moji písemnou přihlášku.)
Dobře, na chvíli jsme se vystřídali. Zde je pan poslanec Recman a Šulák, byli přihlášeni a myslel jsem, že už mluvili. Omlouvám se tedy. Nechám pana poslance Grulicha, pak bude pořadí Recman, Šulák.
Poslanec Václav Grulich: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, je to po půl roce, kdy jsem se přihlásil k vystoupení v této Poslanecké sněmovně. Pro klid duše pana poslance Payna prohlašuji, že mne u neexistuje střet zájmů a že nemám v žádné kampeličce ani korunu - ke svému štěstí.
Jsem ale překvapen několika věcmi, které se tu odehrávají. Za prvé myslím, že předseda klubu ODS pan poslanec Tlustý by měl vědět, že usnesení Poslanecké sněmovny směrem k vládě jsou usnesení doporučující a realizována mohou být jen tehdy, když neodporují zákonu a když vážným způsobem nenabourávají například státní rozpočet nebo nezpůsobí jiné škody, v tomto případě v bankovním, ekonomickém, finančním sektoru.
Dál jsem překvapen jednou skutečností, která se tady zřejmě zavádí, a to je to, že poslanec, který tady vystupuje, nemluví ke sněmovně, nepřesvědčuje své kolegy a kolegyně, ale mluví k hostům - nevím, jestli na galerii nebo k těm, kteří sledují nebo budou sledovat televizi. A to ne v jednom případě, ale v předcházejícím vystoupení poslance Tlustého několikrát, možná mnohokrát opakujícím se případě. (Hlasy zprava: K věci.)
Jedny volby jsou za námi, druhé budou ještě za dlouhou dobu. Bylo by lepší skutečně mluvit k věci. Této Poslanecké sněmovně se vytýká, že se hádá, že neřeší reálný problém. Chtěl bych udělat to, co možná bude překvapením, protože velmi často jsem byl v rozepři s panem poslancem Pilipem. Bez ohledu na jeho politický postoj, kterému je povinen jako opoziční poslanec, chci ocenit realistický přístup k řešení problému, který v závěru svého vystoupení vyslovil, přijal a tady prezentoval. Skutečně, přestaňme si brousit své jazyky, na řešení čeká víc než sto tisíc střadatelů kampeliček a násobte si to počtem příslušníků rodin. Ti nejsou zvědavi na naše brilantní řečnická vystoupení, ti jsou zvědavi na konkrétní, reálné řešení. Jsou před námi Vánoce, v těch rodinách je zle, tam je zděšení. Jsou to převážně starší lidé důchodového věku, kterým v těchto nešťastných kampeličkách zůstaly jejich celoživotní úspory. Jestliže my v této dobře nenajdeme konkrétní řešení, a to konkrétní řešení - a jeho precizní zdůvodnění zde předložil ministr financí -, pak si nezasloužíme v těchto škamnách nadále sedět. Přestaňte se, prosím vás, už přesvědčovat, kdo v historii měl větší vinu, menší vinu. Vinna je tato Poslanecká sněmovna (hlasy nesouhlasu z lavic ODS), vinny jsou vlády a těch je celá řada, ale hledejme řešení, protože my jsme tady teď a dnes a teď a dnes tento problém leží před námi. Jestliže ho dnes nevyřešíme, pak se právem obrátí zloba vkladatelů a dalších občanů proti nám.
Děkuji vám. (Potlesk z lavic ČSSD.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, kolegové a kolegyně, jsem si vědom toho, že poškození družstevníci od nás očekávají zejména věcná řešení, to znamená poskytnutí finanční výpomoci státu pro jejich zajišťovací fond. Na druhé straně jsem si vědom rovněž skutečnosti, že tato kauza za poslední měsíce se výrazným způsobem zpolitizovala, že dnes ve sněmovně si přihřejvá polívčičku kdekdo.
Chci připomenout, že podpora řešení pomoci poškozeným družstevním záložnám prošla určitým vývojem i zde v Poslanecké sněmovně. Musím s lítostí oznámit nebo konstatovat, že jediným konzistentním klubem, který od začátku prosazoval pomoc státu při řešení problematiky družstevních záložen, byl poslanecký klub KSČM. To si myslím, že je korektní tady říci a že na tom se určitě shodneme. Musím říci, že vývojem prošel zejména názor vlády ČSSD. Chci jenom připomenout, že do května letošního roku bylo stanovisko vlády k této problematice odmítavé a že změnu tohoto názoru prezentoval na 25. schůzi Poslanecké sněmovny v květnu letošního roku předseda vlády, když slíbil pomoc družstevním záložnám ve výši 6 mld. korun. Tady si myslím, že květnová schůze skutečně způsobila obrat v této situaci, a tím pádem i poslanecký klub KSČM v této věci nezůstal osamocen.
Jistě si připomenete, že v té době byly navrhovány čtyři možnosti, jakým způsobem pomoci Zajišťovacímu fondu družstevních záložen. Tím prvním byla přímá úhrada v rámci schváleného státního rozpočtu České republiky na letošní rok. Je třeba korektně říci, že státní rozpočet na letošní rok s takovými výdaji ve výši 6 mld. korun nepočítal. Pokud bychom to chtěli realizovat, byly tam podle mne dvě přitěžující okolnosti. První věc je, že času bylo velice málo, a za druhé bylo potřeba vypsat státní dluhopisy. Druhou možností, kterou vláda nabídla, bylo využití účtu tzv. malé privatizace z Fondu národního majetku. Postup by byl takový, že by to muselo být opět formou zvláštního zákona, a o tom by musela rozhodnout Poslanecká sněmovna. Třetí možností bylo poskytnutí finančních prostředků z Konsolidační banky. I dvě usnesení Poslanecké sněmovny směřovala se žádostí na vládu, aby takovým způsobem pomoc zajistila. Čtvrtá a poslední možnost byla finanční výpomoc ze státního rozpočtu, ale prostřednictvím vydání státních dluhopisů podle zvláštního zákona.
***