(11.10 hodin)
(pokračuje Miloš Zeman)
Znovu opakuji - a doufám, že nyní už mi pan poslanec Exner porozuměl - že nechcete-li porušovat pravidla Eurostatu, nechcete-li porušovat zákon, nechcete-li porušovat stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, nemůže prostě IVVM existovat v rámci ČSÚ.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Před paní poslankyní Hanačíkovou byl přihlášen pan poslanec Jičínský, ledaže by se jednalo o faktickou poznámku, paní poslankyně. Nejprve pan poslanec Jičínský, poté paní poslankyně Hanačíková.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, myslím si, že je dobře, že se o této věci tady hovoří, protože je důležitá. Dochází tady k tomu, co se stává dosti často, že se směšují právní a faktické polohy problému. Myslím, že to, co řekl naposledy pan předseda vlády, je jasné. Jestliže z právního hlediska není nadále možná legální existence IVVM v rámci ČSÚ, musí se z toho vyvodit právní závěr. Tím problém není uzavřen a já považuji za důležité to, co tu řekl předseda vlády, že problém se řeší věcně tím, že příslušní pracovníci, pokud mají kvalifikaci, by měli být převedeni pod instituci - já bych osobně dával přednost Akademii a Sociologickému ústavu.
Souhlasím také s tím, že by předmět výzkumu neměl být omezován tak, jak navrhoval prezident Akademie, protože problematika výzkumu voličských preferencí je důležitá a v tomto směru nemůže být do budoucna ponechána jen soukromé iniciativě soukromých ústavů.
Vystoupení předsedy vlády mě přesvědčilo o tom, že cesta, která se hledá, je správná, a já z tohoto hlediska nebudu podporovat nesouhlasné stanovisko kolegy Exnera.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Hanačíková.
Poslankyně Ivana Hanačíková: Pane předsedající, já bych vaším prostřednictvím chtěla panu Exnerovi vzkázat, jak vypadá kvótní výběr. Když dostanete jako tazatel úkol, abyste se zeptal pěti respondentů, z pěti lidí máte dva lidi se základním vzděláním, a k tomu přistupuje věk a pohlaví, tak se pravděpodobně půjdete dotazovat důchodců, protože se základním vzděláním můžete najít maximálně člověka před maturitou, kterému je 18 let, nebo důchodce. To jsem právě kritizovala, že podíl lidí se základním vzděláním nebo vyučením podle mého názoru neodpovídá demografické struktuře v České republice.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni Hanačíkové, Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím. Rozpravu končím.
Pan kolega Exner navrhl usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna vyslovila nesouhlas. Současně pan předseda vlády navrhl zamítnout nesouhlas pana poslance Exnera s touto odpovědí, jinými slovy pan předseda vlády navrhl vyslovit souhlas se svou odpovědí. Rozumím tomu tak, pane předsedo?
(Předseda vlády něco odpovídá mimo mikrofon.)
Dobře. Nejprve budeme hlasovat o návrhu pana poslance Exnera.
Poslanec Václav Exner: Panu místopředsedovi - zdá se - je to už jasné. Pan předseda vlády v této věci nemá co navrhovat, možná bohužel. Navrhovat může jen poslanec, jehož interpelace se projednává. Jestliže nebude schválen můj návrh, bude tím vyhověno předsedovi vlády.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Jistě, pane poslanče. Věřím, že jste to bral jako jistou formu nadsázky ve vystoupení předsedajícího. Je zjevné, o čem budeme rozhodovat. Budeme rozhodovat o návrhu usnesení pana poslance Exnera. Odhlásil jsem vás a prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Hlasováním rozhodneme o návrhu usnesení, které zní:
"Poslanecká sněmovna vyslovuje nesouhlas s odpovědí předsedy vlády Miloše Zemana na interpelaci poslance Václava Exnera ve věci zrušení Institutu pro výzkum veřejného mínění podle sněmovního tisku 568."
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 88 a ptám se, kdo je pro tento návrh usnesení. Kdo je proti?
Z přítomných 89 pro 12, proti 63. Návrh nebyl přijat.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman odpověděl na interpelaci poslance Vojtěcha Filipa ve věci mimořádných prázdnin pro pražské žáky a studenty v době výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 591. Pana poslance Filipa zde nevidím. Otevírám rozpravu. Jako první je přihlášen pan poslanec Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Já se nehlásím do rozpravy, chtěl bych jen zpochybnit své hlasování. V posledním hlasování jsem hlasoval pro a byl jsem proti.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Jinými slovy jste hlasoval ve prospěch svého předsedy vlády. Takto lze interpretovat námitku pana poslance Šuláka. Vzhledem k tomu, že zde není pan poslanec Vojtěch Filip přítomen, jeho interpelace propadá.
Máme zde další interpelaci, a to na ministra financí, o které jsme rozhodli, že bude projednávána až v odpoledním bloku.
Tím končí v tuto chvíli bod "Písemné interpelace na členy vlády".
Měli bychom pokračovat podle našeho rozhodnutí z včerejšího pozdního odpoledne blokem mezinárodních smluv, nejprve smluv ve druhém čtení. Vzhledem k tomu, že pan ministr Mertlík je omluven z dopoledního jednání Poslanecké sněmovny, budeme pokračovat smlouvami s pořadovým číslem 53, 54, 55 a následujícími dle schváleného programu schůze.
Dalším bodem je
53.
Vládní návrh na učinění prohlášení České republiky podle čl. 14
Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace
/sněmovní tisk 461/ - druhé čtení
Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace patří do kategorie smluv podle článku 10 Ústavy České republiky. Proto ke schválení předloženého prohlášení je podle článku 39 odst. 4 ústavy třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců. Toto považuji za potřebné v tuto chvíli zdůraznit, neboť se obávám, že i kdyby torzo Poslanecké sněmovny, poslanci přítomní v sále, se vyjádřili jednoznačně pro, nestačilo by to pro potřebné kvorum.
Prosím, aby se ujal slova pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Jan Kavan.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace je základním smluvním dokumentem OSN v oblasti boje proti rasismu. Pro tehdejší ČSSR vstoupila v platnost 4. ledna 1969. Tehdejší totalitní režim však nedovolil učinit prohlášení podle článku 14 úmluvy, tedy uznat příslušnost výboru pro odstranění rasové diskriminace pro přijímání a projednávání oznámení jednotlivců nebo skupin osob o porušování práv zakotvených v úmluvě, a to zejména z obavy z tzv. vměšování do vnitřních záležitostí státu.
K 30. listopadu 1999 učinilo zmíněné prohlášení 28 států z celkového počtu 153 smluvních stran, mezi nimi mimo jiné Maďarsko, Polsko a Slovensko, a 10 členských států Evropské unie.
Úmluva ustavuje výbor přijímající a projednávající zprávy smluvních stran o plnění úmluvy. Podle článku 14 výbor přijímá a projednává také oznámení jednotlivců nebo skupin osob o porušování práv zakotvených v úmluvě.
Světová konference o lidských právech, která se v červnu 1993 uskutečnila ve Vídni a která vytyčila dlouhodobý směr pro zlepšování mechanismů na ochranu lidských práv, vyzvala ve svém závěrečném dokumentu smluvní strany k učinění prohlášení podle článku 14 úmluvy.
***