(16.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Protože zájem Polska a Maďarska na spolupráci v tomto prostoru a zájem pomoci Slovensku při urychlení integračního procesu je shodný s Českou republikou, proto bylo možno obnovit činnost v rámci visegrádské skupiny. Všem těmto cílům České republiky bylo neuzavření dělení majetku vážnou překážkou. Řekl jsem, že otravovalo naše vzájemné vztahy a vytvářelo permanentní možnost hrát s českou a slovenskou kartou. To jsou zjednodušeně důvody, proč si myslím, že je jednoznačné, že uzavřít dělení majetku je naším českým národním zájmem.
V diskusi i v tom, co tady bylo navrhováno, je zřejmé, že o těchto argumentech můžeme pokračovat v zahraničním výboru, protože tady zaznělo, že tento návrh smlouvy by se měl projednat jak ve výboru zahraničním, tak ve výboru rozpočtovém. Vzhledem k tomu, že jsem nezaregistroval žádný návrh usnesení ani žádný návrh na zamítnutí, tak mi dovolte, abych přednesl jediný text, který mám v této chvíli k dispozici, a to je návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas se Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společném postupu při dělení majetku ČSFR mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a o jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku, podepsanou dne 24. listopadu 1999 v Bratislavě."
Místopředseda PSP Ivan Langer: Mám pocit, pane předsedo zahraničního výboru, že jste poněkud netrpělivý, neboť se nacházíme teprve ve stadiu prvého čtení a o takovémto návrhu na usnesení můžeme rozhodnout teprve poté, až tato smlouva bude projednána v příslušných výborech Poslanecké sněmovny.
Naším úkolem je v tuto chvíli rozhodnout pouze o návrhu na přikázání výboru k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Pokud se nepletu, v rozpravě zazněl návrh přikázat tento návrh k projednání také rozpočtovému výboru, ale nevím, jestli si mohu tento návrh osvojit. Žádný jiný návrh již nevidím. Pan kolega Pilip.
Poslanec Ivan Pilip: Pane předsedající, navrhoval jsem přikázání rozpočtovému výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano, děkuji. Jiný návrh není. O návrzích rozhodneme hlasováním. Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami.
V tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 166. Kdo je pro to přikázat návrh k projednání zahraničnímu výboru? Kdo je proti?
Z přítomných 157 hlasovalo pro 154, nikdo proti. Návrh byl přijat.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 167. Kdo je pro přikázat návrh rozpočtovému výboru? Kdo je proti.
Z přítomných 158 pro návrh hlasovalo 111, proti 33. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento vládní návrh byl přikázán k projednání zahraničnímu výboru a rozpočtovému výboru. Děkuji panu ministrovi a zpravodaji.
Budeme pokračovat dál. Dalším bodem je bod číslo 26, kterým je
26.
Návrh poslanců Michala Doktora, Svatomíra Recmana, Bohuslava Sobotky
a Pavla Šafaříka na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 87/1995 Sb.,
o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících
a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 244/ - druhé čtení
O úvodní slovo prosím zástupce navrhovatelů poslance Michala Doktora.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vystoupil na úvod druhého čtení projednávání novely zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Protože souhlasím s výkladem, podle něhož je třeba postoupení jakéhokoliv bodu jednání do druhého čtení vnímat především jako souhlas sněmovny s věcným záměrem předmětného bodu, podřídil jsem tomuto výkladu formu svého úvodního vystoupení. Pokládám za žádoucí a důležité, abych na úvod druhého čtení návrhu novely byl daleko důslednější, adresnější a abych v jeho závěru alespoň krátce reagoval na usnesení rozpočtového výboru, které vám bylo doručeno v tisku 244/2. Spořitelní a úvěrní družstva vyvíjejí svou činnost na základě již uvedeného zákona a na základě obchodního zákoníku, jehož ustanovení o družstvech se použijí tehdy, nestanoví-li zákon č. 88/1995 jinak. Zákon vznikl na základě poslanecké iniciativy, přičemž jedním ze základních motivů byla představa, že družstva vyplní určitou mezeru, která na bankovním trhu existovala. Předpoklad tedy spočíval v zaměření na poskytování drobných, řádově snad desetitisícových půjček a úvěrů, o jejichž poskytování klasické komerční banky nemají zájem, byť deklaratorně samozřejmě tvrdí pravý opak. Prvotní ideou malých družstev, kde se všichni členové navzájem znají, mohou tedy snáze naplňovat svá práva, ale - a to podtrhuji - i své povinnosti, tedy důvěřují si, byla výpomoc. V přeneseném slova smyslu a s jistou nadsázkou je snad možno říci "družstevníci sami sobě".
Družstevní záložny se ve svém prvopočátku skutečně rozvíjely v souladu s tímto očekáváním a záměrem. V závěru roku 1997 byl celý sektor charakterizován 69 záložnami s objemem vkladů 1 miliarda 413 milionů 798 tisíc korun. K naprosto zásadnímu zlomu ovšem došlo v průběhu roku 1998. Na trhu stále zůstává řada malých, místně působících záložen. Vedle nich se ovšem objevuje několik subjektů, jejichž záměry rychle opouštějí rámec regionů, s ambicí na dosažení celostátní působnosti. Objem vkladů u těchto záložen narůstá stejně rychle jako počet jejich členů. Celý sektor se ke konci roku 1998 dá charakterizovat těmito ukazateli. 101 záložen a celkový objem vkladů 4 miliardy 686 milionů 843 tisíc korun. Dovolte mi, abych byl ve svém výčtu úplný a uvedl údaje k 30. 9. 1999. 126 registrovaných družstev, z toho 107 zapsaných v Obchodním rejstříku, a celkový objem vkladů ve výši 11 miliard 254 milionů 996 tisíc korun.
Výsledkem takovéhoto závratného růstu objemu vkladů a do jisté míry samozřejmě cíleného jednání některých záložen je vznik kolosů, ve kterých nepřipadá v úvahu prvotní idea. Princip členství se tedy stává pouze formální záležitostí. Tím samozřejmě padá i možnost efektivního výkonu vlastnických práv se všemi důsledky s tím spojenými.
Provázanost záložen mezi sebou navzájem - a musím uvést, že je zcela obvyklé, že malé záložny uplatňovaly vklady svých členů právě prostřednictvím těchto velkých záložen - navíc znamená, že nestabilita jednoho subjektu může přímo vyvolat nestabilitu dalších. Je zcela na místě položit si otázku hledající odpověď na prapůvod chování záložen i jejich členů, kteří zprvu přistupovali k záložnám velmi nedůvěřivě, aby posléze v takové míře postoupili rizika spojená s vkladem u družstevních záložen.
***