(15.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
I tady působí silně tradice a zvyky a pro velkou část mezinárodní veřejnosti bylo samozřejmé, že pokračovatelem Československé republiky je republika Česká. Myslím, že nejeden z vás se při svých zahraničních cestách setkal s tím, že v zahraničí nebylo vzato ještě na vědomí, že Československá republika neexistuje, a stále se ve vztahu k České republice mluví o republice Československé. Říkám to proto, že České republice vstup na mezinárodní fórum byl v mnohém usnadněn tím, že ona se jevila přirozeným pokračovatelem československé státnosti, což u slovenské státnosti tak nebylo, a že z tohoto hlediska nepochybně řada velmi významných imateriálních výhod, které ale nesporně byly výhodami a měly značné dosahy, vznikla republice České. Říkám to proto, že tento moment bychom měli při přístupu k této smlouvě brát na vědomí, a myslím, že je opravdu v zájmu všech parlamentních stran, aby tuto smlouvu podpořily a propustily ji do druhého čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Druhým přihlášeným je kolega Bohuslav Záruba. Připraví se Ivan Pilip.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Poslanecké sněmovně je předkládán vládní návrh k vyslovení souhlasu Smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou o společném postupu při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou a Slovenskou republiku, podepsané 24. listopadu 1999 v Bratislavě, sněmovní tisk č. 492.
Je nezpochybnitelné, že je nutné konečné vypořádání mezi oběma státy. Musíme si uvědomit, že při vyjednávání nemůže být jeden vítězem a druhý poraženým. Je nám všem jasné, že obě strany musely být vzájemně vstřícné, aby se dohoda uskutečnila. Na druhé straně však došlo při dělení, zejména při dělení území, k velkým křivdám, které mnozí naši občané pociťují dodnes. V předkládací zprávě se hovoří o tom, že v závěru roku 1998 byla obnovena komise pro dokončení vypořádání majetku bývalé ČSFR. Z této zprávy však jednoznačně vyplývá, že dělení majetku je u konce a přiložený seznam je již konečný. Tím si naše vláda již předem svázala ruce pro závěrečné práce na tomto dokumentu. Je zarážející, že při podpisu smlouvy nežádala žádnou kompenzaci za 25,8 mld. Kč, kterážto pohledávka byla převedena na Českou republiku, a to za úhradu v symbolické výši jedné koruny.
Na tomto místě se ptám představitelů vlády, kteří dohodu podepisovali. Nebylo možné, aby se v dohodách alespoň částečně zmírnily některé majetkové křivdy na našich občanech? Uvedu malý příklad. Vládě není jistě neznámý problém oblasti Kasárna v Javornících. Jedná se sice jen o problém asi 300 občanů České republiky, když posunutím hranice z hřebenů Javorníků se objekty v hodnotě cca 200 mil. Kč dostaly na území Slovenské republiky. Dotčení občané se obrátili s řadou dopisů a petic na vládu České republiky, aby jejich situaci vyřešila. Namátkou uvádím podpis ze dne 19. února 1998 tehdejšímu ministrovi vnitra panu Cyrilu Svobodovi a dopis ze dne 17. 11. 1998 tehdejšímu předsedovi vlády panu Miloši Zemanovi, ve kterých popisují svízelnou situaci, do které se dostali a kterou jim nepomohl nikdo řešit. Jen malý výčet problémů. Zdravotnické problémy je nutné řešit pouze přes Čadcu. Údržby silnic od Podťatého se neprovádějí. Příjezd na Kasárna je pouze přes slovenské území. Každý rok jsou povinni občané České republiky žádat o povolení ke vstupu autem na vlastní pozemek. Pozemky pod chatami skupují slovenští občané. Jsou velké problémy při převodu vlastnických práv na členy rodiny, protože majetky českých občanů se nalézají na slovenském území. V oblasti Karlovicka klesla rapidně zaměstnanost. Dochází k vystěhovávání občanů z pohraniční oblasti.
A stačilo by podle mého mínění velice málo - posunout hranice zpět na hřebeny Javorníku. Při maximální alternativě by Slovenská republika vrátila České republice 600 ha, v minimální alternativě, kdy by objekty českých občanů byly opět na českém území, by velikost území činila pouze 38 ha. Domnívám se, že vláda by se měla starat o své občany a dbát o jejich blaho, byť by to bylo jenom 300 občanů. Dávám proto Poslanecké sněmovně ke zvážení návrh na přidělení tohoto tisku zahraničnímu výboru, který by problematiku posoudil a navrhl přijatelné řešení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo poslanec Ivan Pilip, připraví se kolega Jiří Payne.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi několik slov k tomuto velmi závažnému bodu a také jisté zdůvodnění k tomu, proč jsme žádali, aby byl projednáván v době, kdy sněmovna jaksi je více ve stavu pozornosti a je schopna se s plným vědomím věnovat podstatným bodům. Já se domnívám, že návrh smlouvy, který je nám předkládán, je velmi důležitý z hlediska dvou pohledů. Jednak z pohledu zahraničněpolitického a jednak, a to poměrně značným způsobem, z hlediska rozpočtového či finančního.
Chtěl bych podtrhnout, že skutečný dopad této smlouvy je zcela nesrovnatelný se standardními smlouvami, které vláda předkládá, a je nutné, aby o něm byla vedena mnohem širší diskuse. Zároveň proto musím v úvodu říci, že jsem byl velmi překvapen, jakou předkládací zprávu, jakou celkovou argumentaci vláda pro takto závažný text zvolila a jak velmi stručně se vypořádala s dodatečnými informacemi pro tento parlament v této záležitosti, vzhledem k jejím možným zahraničněpolitických a hospodářským dopadům.
Musím také říci, že přestože jsem osobně poté, co byla ohlášena jistá dohoda, učiněná panem předsedou vlády na Slovensku, považoval toto za projev jisté velkorysosti a státnicky dobrý čin - mohu-li to tak říci - ale o to větší bylo moje překvapení ve chvíli, kdy byla tato smlouva a její dopady argumentovány vůči české veřejnosti. Ve chvíli, kdy byly argumentovány - pokud cituji pana předsedu vlády přesně - tak, že nebude občany tohoto státu stát ani korunu, nebo maximálně tu jednu symbolickou korunu. Je nesporné, že tato smlouva bude stát ve finančním vyjádření Českou republiku podstatně více. Je nesporné, že má také dopady, a to ať kladné, nebo záporné, pro Českou republiku, které nejsou v tomto materiálu důkladně popsány, a že ten předkládaný materiál dává jen velmi obecné odpovědi na to, jak chce vláda tyto dopady do budoucna řešit. Zacituji konkrétní případ z důvodové zprávy.
***