(16.10 hodin)
(pokračuje Škromach)
V žádném případě se nejedná o plnou náhradu mzdy za období, kdy může toto nevyplácení mezd v době platební neschopnosti podniku trvat i déle. Přesto si myslím, že je tato norma nezbytně nutná, aby tento parlament ji přijal, a domnívám se, že by to mělo být i ve zkráceném řízení, pokud i v rámci rozpravy přednesu ještě některé návrhy na to, jakým způsobem projednat tuto normu tak, aby mohla platit v co možná nejkratší době, aby postihla i zaměstnance těch podniků, o kterých jsme tady nesčetněkrát hovořili při příležitosti jiných bodů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili tito poslanci. Jako první pan Stanislav Volák, druhá paní kolegyně Marie Machatá, třetí pan kolega Jaroslav Štrait.
První v rozpravě se ujme slova pan kolega Volák, připraví se paní kolegyně Machatá.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych u příležitosti projednávání tohoto zákona se velmi krátce zmínil o historii vzniku tohoto zákona a posléze položil panu místopředsedovi vlády některé otázky.
Jen pro vaši informaci. Zákon byl projednáván poprvé již 25. 11. 1997. Tehdy to bylo ještě na poradě ministrů Klausovy vlády. Tato porada ministrů tehdy přijala ideový záměr tohoto zákona, který říkal, že záruční institucí budou úřady práce, že počet platů bude omezen na tři, že musí být omezena výše těchto platů a že tyto platy budou placeny z příspěvku na politiku zaměstnanosti. Tehdejší porada ministrů také přijala časový harmonogram, kde bylo řečeno, že do pololetí roku 1998 bude vypracován věcný záměr zákona, do konce roku 1998 bude vypracováno paragrafované znění, tak aby v průběhu roku 1999 tento zákon mohl být přijat. Protože tehdejší porada ministrů konstatovala, že je to zákon, který nejen přispívá k harmonizaci našeho práva s právem Evropské unie, ale navíc umožňuje pomoc lidem, kteří se dostávají do sociální nouze. V době, kdy nastupovala vláda sociální demokracie k moci, tak na Ministerstvu práce a sociálních věcí byl věcný záměr zákona v podstatě identického s tím, co zde po roce a půl máme předloženo. Jenže v době, kdy porada ministrů Klausovy vlády projednávala tento ideový záměr, to bylo na konci roku 1997, v České republice byly jen stovky zaměstnanců, kterým nebyly vypláceny mzdy, v době, kdy se sociální demokracie dostala k moci, to byla polovina roku 1998, to byly tisíce lidí, v současné době jsou to desítky tisíc. Já se ptám, co sociální demokracie zanedbala, proč příprava tohoto zákona trvala tak neuvěřitelně dlouhou dobu, když má pouhých 22 paragrafů. Opravdu nevím. A když v době, kdy přišla na ministerstvo, tak tam věcný záměr tohoto zákona již ležel.
Tento zákon má pochopitelně několik problémů. První a nejvážnější, který souvisí se zákonem o konkursu a vyrovnání, je způsob nebo doba, kdy vyplácet dlužné mzdy. Osobně si myslím, aby to bylo v době, kdy je podán návrh na prohlášení konkursu, takže pokud by to bylo takto, tak to povede jen ke zneužívání celého konkursního řízení a je to naprosto špatně. Mzdy mohou být vypláceny teprve v době prohlášení konkursu a my musíme udělat všechno pro to, aby v zákonu o konkursu a vyrovnání byla lhůta, která stanoví 14 dní, maximálně měsíc, že od podání žádosti o prohlášení konkursu do prohlášení konkursu může proběhnout jen tato doba, abychom příliš neodložili vyplácení mezd.
Druhá záležitost je podcenění finančních nároků. Možná neumím dobře počítat, ale když si představíme, že o dlužné mzdy požádá sto tisíc zaměstnanců, průměrný nárok se může pohybovat okolo 30 a 40 tisíc, tři mzdy do výše jedenapůl životního minima, tak za rok se zdá, že státní rozpočet zaplatí tři až čtyři miliardy a ne 700 miliónů.
Přes tyto výhrady doporučuji, aby zákon postoupil do druhého čtení, ale prosím pana místopředsedu vlády, aby vysvětlil, proč stávající vláda k tak obtížnému sociálnímu problému byla tak neuvěřitelně liknavá a pomalá a proč jí trvalo rok a půl, než připravený zákon byla schopna dopravit do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Volákovi. Nyní bude hovořit paní kolegyně Marie Machatá, připraví se pan kolega Štrait.
Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, chápu, že vládní návrh zákona je řešen jako jakási sociální norma. Vzhledem k tomu se i odráží v souvisejících zákonech. Tyto změny však řeší situaci zaměstnanců tak, aby nebyli poškozeni a kráceni ve svých nárocích, a nastartovává ukončení agonie organizací, které svou neschopnost přenášejí na další subjekty. Zaměstnanci z malé právní povědomosti čili určité loajality k zaměstnavateli neřeší sami svou tíživou situaci tak, jak jim to umožňuje zákoník práce i zákon o zaměstnanosti, a chybí zde i flexibilita pracovních sil.
Tento návrh zákona však přenáší potíže i neschopnost v soukromém sektoru do státní sféry a na daňové zatížení všech daňových poplatníků. Je tedy na místě dle mého názoru, aby potíže, které v soukromém sektoru vznikly, byly do tohoto sektory vráceny. Vládní návrh řeší, kdo je subjekt, jehož se znění tohoto zákona týká, a proč a na koho se taxativně nevztahuje. Dále řeší způsob vlastního provedení náhrady mzdy za zaměstnavatele v platební neschopnosti. V důvodové zprávě pak vysvětluje výši výdajů ze státního rozpočtu. Z návrhu zákona vyplývá přímá vazba na podání návrhu na zahájení konkursního řízení.
Nezajišťuje ale rychlost a jistotu podání návrhu na konkurs zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a finanční prostředky vynaložené na náhradu mzdy nesolventních zaměstnavatelů, jak vyplývá ze zákona, je nutno považovat pouze za půjčené. Za další výdaj státního rozpočtu musíme považovat mzdy úředníků a finanční prostředky spojené se vznikem dalšího pracovního místa. Logické zvýšení nárůstu nezaměstnanosti ve spojení s uplatněním zákona o konkursu a vyrovnání a tohoto návrhu zákona přinese i další zátěž na sociální dávkový systém. Je tedy politicky nepřijatelné, aby zákon legalizoval neschopnost a hradil ji z peněz daňových poplatníků. Bylo by správné, aby tuto činnost hradili sami zaměstnavatelé, kteří by vytvořili systém rezervního fondu.
Vládní návrh se snaží vyplnit slabé místo stávající legislativy s motivem zvýšení sociální jistoty. Bohužel ve svých vlastních intencích. V dané chvíli proto navrhuji vládní návrh zákona vrátit k dopracování, a pokud projde do druhého čtení, jsem připravena podat komplexní pozměňovací návrh. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. To byla paní kolegyně Machatá. Nyní bude hovořit pan kolega Štrait. Prosím.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, významný sociální a ekonomický problém současnosti, jako je zadržování mezd zaměstnavatelem, není problém samozřejmě nový. Nedodržování výplatních termínů, opožděné výplaty, části mzdy, dluhy na mzdách, odstupné při zániku zaměstnavatele jsou v České republice běžným jevem - a teď podtrhuji - po celou dobu ekonomické transformace, zejména v menších a malých firmách.
***