Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Předkládá:

Ing. Josef Tošovský v. r.

předseda vlády ČR

I. PŘEDKLÁDACÍ ZPRÁVA

V červenci 1997 zasáhly území České republiky povodně. které v některých oblastech v povodí Moravy, Odry a Labe nabyly charakteru přírodní katastrofy, nemající dosud, podle dostupných historických pramenů, obdoby. Katastrofální průběh povodní měl za následek ztrátu 50 lidských životů a škody ve výši cca 60 mld. Kč. Červencové povodně také odhalily některé nedostatky systému ochrany před povodněmi, záchranných a zabezpečovacích prací. Logickým důsledkem byla proto potřeba analyzovat příčiny a průběh těchto povodní a stanovit priority opatření ke zlepšení současného stavu.

Na základě informace o aktuální situaci v oblastech postižených povodněmi v červenci 1997 uložila vláda svým usnesením č. 416/97 16. července 1997 místopředsedům vlády a ministrům životního prostředí a zemědělství předložit analýzu příčin vzniku povodní, analýzu fungování systému řízení protipovodňové ochrany a návrh preventivních opatření k budoucímu snížení rizik a následků průchodu velkých vod, včetně návrhu systému financování. Také Ústřední povodňová komise uložila 24. července svému pracovnímu štábu zpracovat předběžnou souhrnnou zprávu o příčinách, průběhu a následcích povodní.

Na začátku září byla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR informována vládou o povodňové situaci a vládním zmocněncem ministrem Jiřím Skalickým o odstraňování následků škod včetně informace o dalším postupu v postižených oblastech před zimním obdobím. Poslanecká sněmovna požádala vládu o vypracování podrobné analýzy, týkající se nejen vlastních povodní a průběhu záchranných prací, ale také zhodnocení, jak byla státní správa na povodně připravena.

V listopadu předložilo Ministerstvo životního prostředí vládě analýzu vzniku povodní a fungování systému řízení protipovodňové ochrany s návrhy preventivních opatření k budoucímu snížení rizik a následků průchodu velkých vod včetně návrhu systému financování. Vláda svým usnesením č. 745/97 uložila ministru životního prostředí ve spolupráci s ministry vnitra, obrany a financí zprávu doplnit a přepracovat podle diskuse vlády.

Provedené analýzy ukázaly, že vzhledem k mimořádnosti loňských povodní nelze vystačit s obvyklými metodami a termíny při jejich vyhodnocování. Proto vláda stejným usnesením schválila návrh komplexního projektu "Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997", jehož výsledky budou k dispozici po 30. červnu 1998.

Cílem tohoto projektu je s využitím moderních metod nejen podrobné zhodnocení příčin a průběhu povodní, ale i získání potřebných podkladů pro prevenci povodní i obnovu postižených oblastí. Okresní úřady i správci vodohospodářsky významných vodních toků již zpracovaly závěrečné hodnotící zprávy, které budou jedním ze vstupů do komplexního projektu.

Podle rozhodnutí Ústřední povodňové komise však již byla provedena revize okresních povodňových plánů a povodňových plánů ucelených povodí a provádí se revize Povodňového plánu ČR.

Přepracovaná zpráva byla projednána ve vládě 18. března 1998 a je dalším postupovým krokem k hodnocení loňských povodní a podkladem pro přijetí dílčích opatření vládou k zlepšení stavu povodňové ochrany v České republice. Vláda svým usnesením č. 185 rozhodla o uvolnění 100 mil. Kč na zkvalitnění předpovědní povodňové služby i systému veřejného varování. Vláda také uložila ministrům provést konkrétní opatření ve svých resortech pro zlepšení úrovně povodňové ochrany i řešení následků povodní.

II. DŮVODOVÁ ZPRÁVA

I. ÚVOD

V letech 1994 až 1996 se na území ČR vyskytly povodňové situace, které vedly ke ztrátě dvou lidských životů a způsobily značné materiální škody. Přestože se jednalo o povodně převážně regionálního a místního charakteru, způsobené škody dosáhly celkové výše téměř 3 mld. Kč a měly již tehdy celostátní význam.

Povodňová situace z července 1997 zasáhla s mnohem větší intenzitou rozsáhlá území severní a střední a částečně i jižní Moravy a rovněž oblast severovýchodních Čech, kde měla charakter živelné pohromy. Katastrofální průběh povodňové situace měl za následek ztrátu 50 lidských životů a přímé škody ve výši cca 60 mld. Kč.

Pro občany postižené povodněmi znamenají tyto situace v řadě případů osobní katastrofu spojenou se ztrátou důvěry ve vlastní bezpečnost, pro státní rozpočet znamená nárazovou zátěž mimořádného rozsahu při uplatňování požadavků na finanční výpomoc a úhradu povodňových škod.

Stát je v takovýchto situacích stavěn do role jediného odpovědného činitele, jehož povinností je zvládnout všechna přírodní rizika a v případě selhání uhradit všechny škody. Tento zjednodušující přístup je do jisté míry podporován setrvačností v chápání osobní odpovědnosti a odpovědnosti obcí z minulého období, i skutečností, že díky náhodně dlouhodobě příznivým hydrologickým podmínkám chybí osobní i kolektivní zkušenosti jak v oblasti prevence, tak při vlastních povodních. Za této situace je nutné vymezit práva a povinnosti jak státu, tak i obcí a občanů v povodňové ochraně a definovat příslušná opatření.

Moderní evropské pojetí povodňové ochrany směruje roli státu především do oblastí prevence (podpora přirozeného zadržování vody v území, technická opatření, prevence rizik, osvěta a informace, předpovědní a hlásná služba, organizační a technické zabezpečení záchranných zásahů, příprava mechanismů finanční výpomoci postiženým povodní a odstraňování škod na obecním a statním majetku a podpora individuálního pojištění). Maximálního efektu k omezení povodňových škod však lze dosáhnout pouze společným působením státní prevence a osobní odpovědností občanů. Nedílnou součástí státní politiky v oblasti povodňové ochrany proto musí být i seznámení občanů s jejich úlohou a odpovědností v systému povodňové ochrany.

2. ANALÝZA PŘÍČIN VZNIKU POVODNÍ

Povodně jsou součástí přirozeného oběhu vody. Povodeň vzniká tehdy, když celkové množství spadlých srážek nebo tajícího sněhu je v určitém okamžiku vyšší, než celkový objem vody, který může být z dílčího povodí bez problémů odveden koryty řek nebo vstřebán půdou. Tato kapacita může být v průběhu povodně snížena unášeným materiálem, který sedimentuje (kameny, štěrk, písek), nebo tvoří zátarasy (větve, kmeny) Rozhodující pro rozsah povodně je vedle časového a prostorového rozložení srážek akumulační schopnost terénu tj. půdy, porostu a hydrografické sítě (potoky, řeky a jejich údolní nivy) Každý z těchto faktorů má své přirozené hranice a je-li schopnost jednoho z nich vyčerpána, ostatní jsou zatíženy silněji. Při vyčerpání kapacitu všech těchto přirozených akumulátorů vodu v území se skokem zhoršuje odtoková situace, což bývá příčinou katastrofálního charakteru některých povodní.

Průběh povodní je dán i využíváním území, které vede ke sníženi přirozené schopnosti povodí vyrovnat se se zvýšeným průtokem vodu, zejména odlesňováním a zkulturňováním lesů v horských oblastech. zorňováním půdy v podhorských oblastech, odvodňováním zemědělské půdy a nepřirozeně rychlým převáděním povodňových průtoků upravenými koryty toků do níže položených oblastí. Úpravou a zvýšením kapacity koryt vodních toků se sice místně zlepší podmínky pro odvádění zvýšených průtoků, na druhé straně tyto úpravy urychlují průběh povodňové vlny a pouze převádějí problém do jiného území a většinou jej ještě umocňují Nekoncepční nebo nevhodně provedená úprava na horní části toku může tak způsobit zhoršení situace na níže položeném úseku toku.

Povodně vyskytující se na území ČR lze rozdělit do několika hlavních typů:

- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, - letní povodně způsobené dlouhotrvajícími srážkami,

- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (často i přes 100 mm za několik hodin),

- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích.

Do kategorie povodňových situací patří i povodně z jiných důvodů než hydrometeorologických, což jsou především havárie hrází vodohospodářských děl nebo jejich hradících konstrukcí. Na možnost jejich výskytu nelze na našem území usuzovat ze sledování hydrometeorologických nebo jiných přírodních jevů. Účinnou prevencí je jen odpovědny provoz vodohospodářských děl spojený s výkonem odborného a systematického technickobezpečnostního dohledu (TBD).

Katastrofální průběh červencových povodní byl způsoben tím, že se dva uvedené základní typy povodní spojily v jeden fenomén - srážky v první vlně povodní byly velké intenzity a trvaly celých pět dnů, kdy napršelo v extrémních případech v oblasti Jeseníků a Beskyd přes 500 mm (Lysá hora 586 mm, tj. 85 % průměrného množství ročních srážek na území ČR). Srážky zasáhly celou oblast povodí Odry, severní část povodí Moravy a okrajově i povodí Labe v severních a východních Čechách. Tyto srážky měly za následek výjimečně rychlý a prudký nástup povodňové situace v povodí Odry a horního toku Moravy. Na jižní Moravě, která byla srážkovou činností zasažena méně, byla povodňová situace způsobena velkým objemem vody pomalu postupujícím korytem řeky Moravy a okolními inundacemi. Zde byl její průběh navíc zkomplikován a prodloužen druhou menší povodňovou vlnou, která následovala s odstupem 10 dnů a naštěstí se již významněji neprojevila v nejvíce zasažené horní části povodí.

Podle předběžných odhadů bylo extrémními srážkami v červenci 1997 zasaženo území o rozloze přibližně 15 000 km2, na němž celkový úhrn srážek je předběžně odhadnut na 4,8 mld. m3 (povodí Odry 1,6 mld. m3, povodí Moravy 2,7 mld. m3, povodí Labe 0,5 mld m3), což je asi 1/12 celkových ročních srážek v ČR a téměř 1/3 průměrného ročního odtoku z celého území republiky Tento objem srážek představuje pro ilustraci objem vody akumulovaný v 19 naplněných přehradních nádržích Slapy nebo Slezská Harta.

Dosavadní zhodnocení červencové srážkové a povodňové situace ukazuje, že hlavní příčinou vzniku povodní byly extrémně intenzívní dlouhotrvající srážky v horních oblastech zasažených povodí Odry a Moravy Antropogenní zásahy do krajiny bezesporu nepříznivě ovlivnily průběh povodní, zejména urychlením odtoku srážkových vod, ale ani jejich eliminace by nemohla vzniku povodní při takto extrémních srážkách zabránit

Pokud jde o rozsah a průběh povodní byly negativně ovlivněny jednak narušením přirozené akumulační kapacitu území, urychlením odtoku do níže položených oblastí v povodích, překonáním možností technické pasivní ochrany (povodňové hráze) i jejím koncepčně zastaralým řešením (uzavřené hráze podél toků) a druhé straně disponibilní akumulační prostory vodních nadrží a řízená manipulace na nich přispěly k redukci povodňových průtoků.

3. ŘÍZENÍ POVODŇOVÉ OCHRANY

3.1 Povodňové orgány

Povodňová ochrana je v ČR řízena povodňovými orgány, které ve své územní působnosti plně odpovídají za organizaci povodňové služby a podle povodňových plánů řídí, koordinují a kontrolují činnost ostatních účastníků ochrany před povodněmi. Postavení a činnost povodňových orgánů jsou specifikovány ve dvou úrovních:

- mimo povodeň jsou povodňovými orgány:

- obecní (městské) úřady

- okresní úřady a statutární města

- Ministerstvo životního prostředí

- po dobu povodně jsou povodňovými orgány:

- povodňové komise obcí

- okresní povodňové komise (či PK statutárních měst)

- povodňové komise ucelených povodí (dále PKUP)

- Ústřední povodňová komise (dále ÚPK)

Ústřední řízení povodňové ochrany a výkon dozoru nad ní přísluší MŽP. Součástí povodňové ochrany je i ústřední řízení záchranných prací, které přísluší MV ve spolupráci s Hlavním úřadem CO v působnosti MO. Součástí povodňových orgánů je i hygienická služba v působnosti Ministerstva zdravotnictví.

3.2 Legislativní zajištění

Řízení ochrany před povodněmi je založeno zákonem 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství. Novelou tohoto zákona v roce 1992 (úplné znění č. 458/1992 Sb.) byl doplněn systém povodňových orgánů o povodňové komise ucelených povodí (Labe, Horní Vltava, Dolní Vltava, Berounka, Ohře, Morava, Dyje, Odra). Tyto komise Ministerstvo životního prostředí založilo v roce 1993 ve spolupráci s ostatními resorty, jmenovalo jejich členy a schválilo jejich povodňové plány. V roce 1994 byl schválen nový Povodňový plán ČR, v tomto roce schválila vláda svým usnesením č. 648 i nový Statut Ústřední povodňové komise.

Podrobnosti o provádění ochrany před povodněmi, zejména o spolupráci a úkolech orgánů, organizací a občanů jsou stanoveny nařízením vlády č. 27/1975 Sb., o ochraně před povodněmi. Potřebná novela tohoto nařízení, reagující na výše zmíněnou novelu zákona č. 130/1974 Sb., která řešila technické aspekty povodňové ochrany, byla zpracována již v roce 1992, ale její přijeti ve vládě bylo podmíněno, na základě stanoviska Legislativní rady vlády, zapracováním některých povinností do zákona. Tato podmínka byla splněna přijetím novely vodního zákona (zákon č 14/1998 Sb., který vstoupil v platnost 6. 3. 1998)

Telekomunikační podpora pro řešení krizových situací je zajišťována prostřednictvím veřejných a neveřejných telekomunikačních sítí provozovaných příslušnými poskytovateli telekomunikačních služeb Pro řízení krizových situací jsou využívána technicko-organizační opatření stanovená Ministerstvem dopravu a spojů, a to především přednostní spojení, možnost přelivu telekomunikačního provozu v Biti s důrazem na využití mobilní telekomunikační sítě.

Samostatnými právními normami je upraveno řízeni záchranných prací a nasazování jednotek požární ochrany (zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů - úplné znění č. 91/ 1995 a navazující vyhlášky č. 21/1996 Sb. a 22/1996 Sb.).

Principy zakotvené těmito právními předpisy se při povodních převážně osvědčily a není nutné je zásadně měnit, stejně jako zásadu Integrovaného záchranného systému, schválené vládou ČR usnesením č. 246/1993. Byla však zjištěna značná roztříštěnost konkrétních povinností a z nich vyplývajících činností, kterou je nutno odstranit. Nasazení vojska (Armáda ČR a Civilní ochrana ČR) je upraveno branným zákonem č. 92/1949 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Podrobnosti dosud nebyly upraveny a je nutné je vyřešit v souvislosti s vydáním zákonů o krizových situacích, které sjednotí povinnosti všech subjektů do jednoho provázaného systému. Jedná se zejména o to, že oprávnění přednostů okresních úřadů dané jim Věstníkem vlády ČR pro okresní úřady a organy obcí č. 5/1994 - povolat k řešení mimořádné situace příslušníky záchranných a výcvikových základen civilní ochrany není zcela právně čisté, protože nemá oporu v platném obecně závazném předpise. Totéž platí i o ustanovení § 5, odst. 4) zákona č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech, protože přednosta okresního úřadu může uložit povinnost poskytnout osobní a věcnou pomoc při odstraňování mimořádných událostí pouze fyzickým osobám, právnickým osobám, správním úřadům a obcím, ale záchranná výcviková základna civilní ochrany není ani jedním z těchto subjektů (nemá právní subjektivitu - není právnickou osobou).

Legislativní základ ochrany před povodněmi se v posledních letech při zvládání povodní většinou osvědčil, je však třeba odstranit mnohokolejnost a oddělit působnosti odborných orgánů, kterými jsou v případě povodní povodňové orgány, a operativních orgánů, zvládajících organizaci v krizových situacích. Při červencových povodních katastrofického rozsahu, které navíc byly výjimečné i délkou trvaní (3 týdny), se ukázala potřeba při záchranných prací zajistit "krizové řízení" a organizovat "krizová centra nebo štáby". S touto eventualitou zatím záchranný systém v povodňové ochraně přímo nepočítal. Je však evidentní, že tento systém, který by integroval funkci všech záchranných složek, není jen záležitostí ochrany před povodněmi, ale má širší působnost a musí být nově koncipován a samostatně legislativně upraven. Přitom je třeba zohlednit i to, že zejména jednotky Armády ČR se v nejbližší budoucnosti stanou součástí širších evropských struktur, a proto bude nutné ošetřit jejich nasazení v cizině a naopak nasazení zahraničních jednotek u nás.

Povodňová legislativa se do určité míry střetává se zákonem č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech v tom směru, že existence povodňové komise jako výkonného orgánu a pravomoci přednosty okresního úřadu mohou způsobit dvoukolejnost řešení. Situace je v řadě okresních povodňových komisí komplikována ještě tím, že přednosta okresního úřadu není předsedou komise V souvislosti s připravovanou krizovou legislativou je potřebné sjednotit systém řešení krizových situací, aby byl zabezpečen koordinovaný postup při likvidaci mimořádných událostí.

3.3 Informační zabezpečení

Nezbytné pro řízení povodňové služby je zabezpečení aktuálních informací. Jedná se o předpovědní a hlásnou povodňovou službu, doplněnou informacemi od subjektů provádějících záchranné a zabezpečovací práce.

Předpovědní povodňovou službu zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav. Na základě meteorologické situace předpovídá ve spolupráci se správci vodohospodářsky významných vodních toků (možnost ovlivnění průtoků vodními nádržemi) očekávané průtoky na vybraných profilech vodních toku (viz dále).

Hlásnou povodňovou službu, která varuje obyvatelstvo v místě očekávané povodně a v místech ležících níže na vodním toku, organizují a zabezpečují povodňové orgány podle svých povodňových plánů s využitím centrálních a regionálních předpovědí a místního systému pozorovaní hladin ve vodoměrných profilech.

3.4 Funkce systému řízení

Systém řízení povodňové ochrany je v zásadě založen ve vazbě na odpovědnost statní správy a samosprávy za spravované území tj. na úrovni obcí (měst), okresů a státu. Ty v souladu se zákonem zřizují povodňové komise. Povodňová komise nižšího stupně je podřízena komisi vyššího stupně, pokud je tato aktivizována a převzala koordinaci a řízení. To se děje v případě, že povodňová komise nižšího stupně nestačí vlastními silami a prostředky činit potřebná opatření.

Základním prvkem systému je úroveň okresu. Zde je zabezpečována vazba na ústředí (ústřední povodňový orgán, předpovědní služba, dispečinky a. s. Povodí, integrovaný záchranný systém, vojenská výpomoc, humanitární pomoc) a na jednotlivé obce a města (hlásná služba, integrovaný záchranný systém, humanitární pomoc).

Vyšším stupněm jsou povodňové komise ucelených povodí, které byly založeny v souladu se zákonem o státní správě ve vodním hospodářství po zrušení krajů za účelem koordinace manipulací na jednotlivých vodohospodářských dílech a řízení záchranných a zabezpečovacích prací v rámci celého povodí.

Činnost těchto komisí je specifikována v jejich statutech a v Povodňovém plánu ČR.

Povodňové orgány na úrovni obcí si mohou při zvládání povodňových situací vyžádat pomoc jednotek požární ochrany. Povodňové orgány na úrovni okresů a vyšší pak kromě toho i pomoc záchranných útvarů CO, Letecké služby Policie ČR a Armády ČR (pomoc Armády ČR se vyžaduje prostřednictvím přednosty okresního úřadu nebo ÚPK).

3.4.1 Činnost povodňových orgánů při červencových povodních

V pátek dne 4.7.1997 v odpoledních hodinách ČHMÚ upozornil dispečinky Povodí a.s., Hlavní úřad CO, příslušné okresní úřady, MŽP a další instituce na možnost vydatnějších srážek do 50 mm během víkendu. ČHMÚ vyhlásil od pátku odpoledne pohotovost na svých pracovištích po celé republice a od neděle 6.7. zavedl nepřetržité služby pro předpovědní pracoviště na pobočkách v Ostravě, Brně a Hradci Králové, která poskytovala povodňovým orgánům potřebné meteorologické a hydrologické informace po celou dobu povodně (tyto služby byly odvolány prakticky až se skončením celé povodňové situace).

Varování bula poskytována i v dalších fázích povodně. V průběhu soboty 5 7 bylo upozornění na silné srážky upřesněno s tím, že se očekávají výraznější vzestupy hladin toků a dosažení stupňů povodňové aktivity V neděli 6.7 po vyhodnocení spadlých srážek, průtoků v hlásných profilech státní sítě a předpovědi počasí bylo vydano další upozornění na očekávané vydatné srážky na Moravě, ve Slezsku a ve východních Čechách, na další výrazné vzestupy hladin toků al další vyhlášení 2 a 3 stupně povodňové aktivity (pohotovost a ohrožení). Odpoledne po 17 hodině doporučil ČHMÚ předsedům povodňových komisí ucelených povodí Odry a Moravy aktivizovat tyto komise. Dne 7. 7. ráno při vyhodnocení hydrologické situace informoval ČHMÚ o výskytu povodňových průtoků a předpovídal další vydatné srážky během pondělí a úterý a očekávaný nárůst povodní Od tohoto dne narostla povodeň do katastrofických rozměrů.

Vzhledem k vývoji situace začaly v sobotu 5. 7. pracovat některé okresní povodňové komise, další v neděli 6. 7., kdy byly také aktivizovány povodňové komise ucelených povodí Odry a Moravy, které se sešly v pondělí 7. 7. ráno. Vzhledem k hrozivému vývoji situace rozhodl předseda ÚPK po dohodě s jejím místopředsedou, že nebudou vyčkávat iniciace nižšími orány a svolají ÚPK do Olomouce Členové ÚPK se přesunuli v pondělí odpoledne do Olomouce, kde na svém zasedání operativně ustavili krizový štáb, který převzal soustřeďovaní informací o aktuálním stavu a vývoji povodňové situace a soustřeďovaní požadavků na zásahy a pomoc přesahující možnosti okresů. V pondělí 7. 7. ráno byl rovněž ustaven krizový štáb Hlavního úřadu CO, krizové štáby na jednotlivých stupních velení Armády ČR a od počátku povodní bylo zapojeno i Operační a informační středisko Ministerstva vnitra - ředitelství HZS.

Z neděle na pondělí 7. 7. byly také zahájeny mimořádné práce a činnost technickobezpečnostního dohledu na významných vodohospodářských dílech v oblastech postižených extrémními srážkami (především VD Morávka, Šance, Slezská Harta) zaměřené na zvýšení četnosti speciálních měření, prohlídek děl, operativní hodnocení získaných výsledků i doporučení pro bezpečné manipulace s vodou. Dále byly zahájeny mimořádné prohlídky a kontroly malých vodních nádrží zejména v okresech Svitavy, Ústí nad Orlicí a Opava spojené s operativními pracemi při nouzovém zvyšování hrází a převádění vody.

ÚPK na svých zasedáních ve dnech 11., 18. a 24. 7. pravidelně vyhodnocovala situaci a teprve po odeznění obou povodňových vln ukončila dne 24. 7. činnost krizového štábu, což oznámila povodňovým komisím dotčených okresů a ucelených povodí. Po ukončení činnosti krizového štábu navázal na jeho činnost pracovní štáb ÚPK.

3.4.2 Záchranné práce při červencových povodních

Záchranné práce jsou opatření prováděna za povodně v bezprostředně ohrožených nebo již zaplavených územích k záchraně životů a majetku. Koordinaci těchto prací zajišťují příslušné povodňové organy, vlastní provádění zajišťují složky Ministerstva vnitra, v případě vyžádání i Ministerstva obrany.

Na záchranných pracích se podílely na žádost obcí i občanů již od neděle 6.7. místní jednotky požární ochrany. Během noci pak byly na žádost postižených okresů zahájeny přesuny dalších požárních jednotek jako posily. Od 6. 7. se zapojily do záchranných prací síly a prostředky v podřízenosti Hlavního úřadu civilní ochrany a Armády ČR na základě žádostí přednostů okresních úřadů. Podrobný popis záchranných prací je uveden v příloze č. 1.

3.4.3 Činnost podnikové sféry při červencových povodních

Povodňová kalamita si vyžádala přijetí neodkladných opatření ke zmírnění následků povodní i v působnosti resortů Ministerstva průmyslu a obchodu Největší dopad na národní hospodářství měly škodu způsobené na výrobní základně, obchodních sítích, stavebnictví a energetických sítích, zejména na rozvodech elektřiny, plynu a tepla Povodní bulo např. postiženo 6166 malých a středních podniků.

Pro řešení aktuálních požadavků podniků na pomoc při odstraňování následků povodni a koordinace vzájemné pomoci mezi průmyslovými podniky byla ze stranu Ministerstva průmyslu a obchodu zabezpečena aktivní spolupráce s krizovým štábem Ústřední povodňové komise v Olomouci. Správou státních hmotných rezerv a dalšími ústředními orkány státní správy MPO přitom zabezpečilo desítky požadavků o pomoc od postižených organizací. Požadavky a nabídky byly bezprostředně řešeny a uplatňovány tak, aby pomoc bula okamžitá a tím i účinná. Přestože podnikatelská sféra byla povodní citelně zasažena, podílela se významnou měrou na odstraňovaná vzniklých škod v zasažených regionech i při pomoci postiženému obyvatelstvu. Z nezasažených oblastí byly podnikatelskou sférou nabídnuty a realizovány desítky konkrétních nabídek pomoci postiženým regionům.

Kromě této přímé operativní činnosti byla na základě provedených analýz v působnosti MPO připravována konkrétní opatření k pomoci postiženým organizacím. Jednalo se především o výpomoc formou bezúročného návratného úvěru ve výši 273 mil. Kč k obnově funkčnosti energetických sítí, o podporu obnovy činností postižených podniků pomocí programu REKONSTRUKCE, o pomoc obcím k obnově výroby a rozvodu tepla a plynu a v neposlední řadě o podporu malým a středním podnikům ve výši 90 mil. Kč v rámci programu Phare.

V odvětvích stavebnictví byl zřízen Informační servis pro stavební obnovu území postižených povodněmi, jehož prostřednictvím předkládá MPO poptávkové, nabídkové a další informace vztahující se k obnově postižených oblastí.

V současné době probíhá vyhodnocování vlivu následných škod způsobených zimním obdobím na energetických sítích a průmyslových zařízeních. MPO společně s MMR připravuje pro jednání schůze vlády aktualizaci programu REKONSTRUKCE. Jejím cílem je rozšíření kritérií tohoto programu tak, aby jej bylo možno, na základě dosavadních poznatků, efektivněji využít pro obnovu podnikatelské sféry v oblastech postižených povodněmi.

3.5 Zkušenosti z červencových povodní

Základní zkušenosti z extrémního průběhu červencových povodní lze shrnout do těchto základních bodů:

- základem systému povodňové ochrany musí být povodňové orgány na úrovni okresů, které zvládají většinu potřebných opatření,

- zvládání povodně takovéhoto rozsahu je nad schopnosti orgánů obcí a obce s výjimkou velkých měst na takovouto situaci nejsou dostatečně připraveny,

- nejlépe jsou na povodně připraveny organy, které mají již s povodněmi určité zkušenosti (např. Bruntál) nebo se na podobné situace systematicky z vlastní iniciativy připravují (např. Ostrava), řadu okresních orgánů však extrémní průběh povodní evidentně zaskočil,

- povodňové orgány na úrovni okresů podcenily ve většině případů nebezpečnost povodňové situace a nepožádaly zavedeným způsobem o svolání povodňových orgánů vyšších stupňů Přes extrémní průběh povodní byla zjištěna i ničím neodůvodněná víra ve vlastní síly, jak tomu mnohdy nasvědčovala situace na jihu Moravy i v pozdější fázi povodně,

- povodňové komise ucelených povodí v územích dotčených povodněmi zasedaly z vlastní iniciativ, nepřevzaly řízeni ochrany před povodněmi a plnily hlavně úkolu v oblasti manipulace na vodních nádržích a částečně koordinovaly činnosti okresních povodňových komisi,

- Ústřední povodňová komise rovněž zasedala z vlastní iniciativ, první zasedání proběhlo v důsledku kritické situace v užším složení a vedlo k ustaveni "krizového štábu", který se dále soustředil zejména na koordinaci záchranných prací a nasazování potřebných sil a prostředků v místech ohroženi, vlastní řízení záchranných prací zabezpečovaly okresní povodňové komise,

- aktivizace a nasazování záchranných složek proběhla s některými dílčími nedostatku (nepřipravenost vrtulníků) bez větších problémů, žádosti o nasazení sil a prostředků CO ČR a AČR byly uplatňovány ještě před ustavením krizového štábu ÚPK.

- při povodni tak velkého rozsahu se zasažené uzem brzy rozdělí na části, kde povodeň již odezněla (a kde jsou zahájeny základní nezbytné práce na obnově), kde právě probíhá a kde se na nástup povodně teprve připravuji. Ukázalo se však, že není v silách pracovního ani krizového štábu zvládat všechny činnosti, pokud musí organizovat i přijímání komplexu nabídek a zajišťovat organizaci obnovy. Tyto činnosti bude nutné napříště oddělit,

- zaplavením zdrojů pitných vod, vyplavením čistíren odpadních vod s jejich následnou stagnací v nově vytvořených vodních plochách a sníženým hygienickým standardem v těchto oblastech vzniklo reálné nebezpečí epidemického výskytu virové hepatitidy A (dále VHA) Obavy z tohoto nebezpečí byly zejména podmíněny faktem, že děti do 15ti let věku v ČR mají protilátky proti VHA pouze ve 4 %. Z toho důvodu nařídil hlavní hygienik ČR mimořádné očkování proti VHA u 70 tis. dětí ve věku 3 - 15 let žijících ve vytipovaných, nejvíce postižených oblastech. Očkovací látka byla poskytnuta bezplatně prostřednictvím humanitární pomoci Projektu Hope. Poskytnutý dar byl ve výši 100 mil. Kč. Stejně tak bezplatně byly českými sponzory poskytnuty injekční jehly a stříkačky,

- po opadnutí povodní došlo k enormnímu přemnožení komárů, jejichž likvidace byla rovněž řešena za sponzorské pomoci z ČR i zahraničí v celkové výši cca 5 mil. Kč.

Nedostatky se projevily zejména v těchto oblastech:

- většina účastníků ochrany před povodněmi není dokonale seznámena s příslušnými předpisy, především s příslušným povodňovým plánem, který má řešit po všech stránkách možný druh a rozsah povodně (nutná jejich okamžitá dostupnost a pokud možno systematická práce s nimi) - z čehož pak vyplývají některé improvizace,

- ani teoretická znalost potřebných dokumentů zřejmě při povodni podobného rozsahu nestačí - je nutné i praktické procvičování,

- personální vybavení povodňových orgánů a podpůrných složek není vyhovující pro zvládání extrémní povodňové situace v nepřetržité službě přesahující pracovní týden,

- není věnována dostatečná pozornost výběru a jmenování členů povodňových orgánů (dostatečná odpovědnost a kompetentnost, členství ve více povodňových orgánech, vázání povinnostmi na jiných místech při povodních),

- chybí systém modelování možného vývoje krizové situace,

- činnost povodňových orgánů je založena především na fungujícím telefonním spojení; pokud je toto vyřazeno, jak se na rozsáhlých územích stalo, je účinnost činnosti, operativnost a výkonnost výrazně omezena a musí být zabezpečována v improvizovaných podmínkách (jedna ze zásadních slabin současného systému), příznivý efekt operativního nasazení mobilních telefonů byl v řadě míst rychle eliminován, protože nemohly být jejich akumulátory dobity,

- při řízení krizových situaci a záchranných prací nebyly plně využity všechny možnosti telekomunikačního spojení, zejména pak mobilního telefonního spojení a technickoorganizační opatření stanovená Ministerstvem dopravy a spojů v systému přednostního spojení. Problémem je i nekompatibilita telekomunikačních zařízení v Integrovaném záchranném systému - IZS, která působí komplikace při komunikaci mezi jednotlivými záchrannými složkami.

- výpadky elektrického proudu eliminují i možnost získávání potřebných informací (televize, teletem. počítačové databáze, atd.) Tyto problémy je nutné řešit vybavením povodňových orgánů náhradními (mobilními) zdroji,

- obdobný problém je i u záchranných složek v termu z důvodu nejednotnosti rádiového spojem.

- závažné nedostatky se projevily při koordinaci subjektů podílejících se na záchranných pracích v neujasněných vztazích mezi Policii ČR a povodňovými orgány okresů, které práce řídily.

- úhrada nákladů na záchranné práce, které mají hradit obce a okresní úřady podle obecně závazného právního předpisu. Zmocnění k vydání tohoto předpisu pro MF, uvedené v odst. 2, § 20, zákona č. 130/1974 Sb. o státní správě ve vodním hospodářství, novelizovaného v roce 1992, nebylo dosud naplněno,

- ÚPK a její pracovní štáb nemá pro svou činnost předem připraveno pracoviště, které by umožnilo ústřední řízení ochrany před povodněmi v plném rozsahu (potřeba soustředění většího počtu odborníků nepřetržitě na jednom místě a zabezpečení fungujícího spojení) vytvořit na MV nebo HÚ CO pracoviště pro tento orgán,

- záchranné práce byly řízeny z několika center, často bez potřebné koordinace,

- vybavení záchranných složek není na odpovídající úrovni - při aktualizaci povodňových plánů je potřebné posoudit jejich úlohu a odpovídající vybavení,

- u HZS se projevilo nedostatečné množství i výkony čerpacích agregátu (jsou pouze civě pojízdné čerpací stanice s výkonem 5000 l min),

- citelným nedostatkem byla možnost použití mobilních úpraven vody, které by buly schopny pokrýt základní potřebu zdravotně nezávadné vody jak pro záchranné složky, tak pro postižené obyvatelstvo při vyřazení veřejných vodovodní z činnosti,

- citelně chyběly osobní ochranné prostředky hasičů pro práci ve vodě a delší pobyt v dešti. V případě nižších teplot by hrozilo akutní nebezpečí poškození zdraví hasičů,

- chybí pojízdné kontejnery pro tylové zajištění dlouhodobého nasazení hasičů v nepříznivých klimatických podmínkách,

- při povodních se projevil kritický stav ve vybavenosti jednotek PO mobilní požární technikou jak i konstatovala vláda ČR svým usnesením č. 304/1990 a usnesením č. 646/1994

- ve výzbroji policistů se projevila absence nepromokavých oděvů a ze specializované výstroje scházely vysoké gumové ("rybářské") holínky, gumové a kožené rukavice, plovací a reflexní vesty, ochranné přilby, horolezecká lana, kvalitní svítilny a zdroje i dostatečné množství barevné igelitové pásky s nápisem POLICIE ČR - VSTUP ZAKÁZÁN a dopravního značení k vyznačení objížděk. Toto vybavení by mělo byt v přiměřeném množství uložena v dostupných skladech a připraveno k okamžitému vydání policistům v případě řešení krizových situací. Nedostatek uniforem policistů je možno odstranit využitím reflexních vest s nápisem POLICIE. Tyto vestu by bylo vhodné využít i pro vojáky při posilování Policie ČR. Zákonem předepsané pásky s nápisem POLICIE se jednoznačně neosvědčily, jsou málo viditelné a navíc se shrnují.

- pozemní i letecká technika by měla být doplněna větším počtem megafonu, výstražných majáku, prostředku pro noční vidění, magnetickým odnímatelným označením vozidel "POLICIE", atd.

- závažným nedostatkem z hlediska policie bylo to, že byly ignorovány výzvy k opuštění obydlí, docházelo dokonce k odmítání výzvy policistů a jejich napadání.

- nedostatečná připravenost jednotlivých obcí, ale i zde sídlících právnických osob a občanů provádět okamžité zabezpečovací práce k zabránění vniknutí vod do zastavěných území a jednotlivých objektů. Povinnosti pro všechny osoby jsou obvykle součástí povodňových plánů, ale praktická činnost podle těchto plánů často selhala. Hlavní příčinou je nedostatečná příprava k operativnímu zásahu, způsobená nedokonalým vybavením potřebnými technickými prostředky a velmi nízkou znalostí možného nebezpečí.

Problematiku povodní nelze řešit odděleně od ostatních mimořádných událostí (krizových situací) především v oblasti varování, evakuace, ukrytí, individuální ochrany a nouzového přežití obyvatel a dále spojení záchranných složek. Výše uvedené nedostatky jsou obecné povahy a budou řešeny při přípravě legislativy pro krizové situace.

4. NÁVRH ŘEŠENÍ PROBLÉMU POVODŇOVÉ OCHRANY

Účelem povodňové ochranu je ovlivňovat průběh povodní a zvládat jejich následky tak, aby byly pokud možno vyloučeny ztráty na lidských životech a maximálně sníženy povodňové škody. Zabránit povodním a zcela zamezit škodám je nemožné a ekonomicky nereálné, zejména v případě povodní katastrofálního rozsahu. Obecně platí, že nejefektivnější je důsledné uplatňování preventivních opatření.

Rozsah povodní lze přiměřeně snížit podporou přirozené akumulační kapacity území i biologickými, biotechnickými a technickými opatřeními v rámci celého povodí tak, aby nedošlo k nežádoucímu lokálnímu zhoršování odtokových poměrů. Povodňové škody je možné omezit snižováním potenciálu škod (vymístění aktivit z ohroženého území a odpovědné posuzovaní umisťování nových aktivit), dále pak funkční předpovědní a hlásnou službou dotaženou až do úrovně občanů a právnických osob, funkčním systémem povodňových orgánů připravených na zvládaní povodňových situací, analýzou rizik, informovaností občanů a subjektů hospodařících v zátopových územích o tom, jak se chovat v případě povodňové situace a včasným odstraněním již vzniklých škod.

4.1 Preventivní opatření

Hlavní zásadou obecné prevence ochrany před povodněmi je zabránit tomu, aby hospodaření v celém území negativně ovlivňovalo povodňový odtok a zhoršovalo průběh povodní.

4.1.1 Úprava odtokových poměrů - opatření v celé ploše území

Příznivě se projevují všechna opatření směřující ke zpomalení povrchového odtoku a jeho transformaci na odtok podzemní. Tento proces lze ovlivňovat zejména posilováním vodohospodářské a ochranné funkce lesů, péčí o půdu, zejména zvyšováním obsahu humusu, zlepšováním struktury půdy, zlepšováním vodního režimu půd, zvyšováním retenční kapacity území zejména obnovou a budováním drobných vodních nádrží a mokřadů, vhodným uspořádáním zemědělských pozemků a komunikační sítě, protierozními osevními postupy, pásovým pěstováním plodin, zasakovacími pásy apod.

Proces nápravy současných málo příznivých poměrů na zemědělské půdě z hlediska ohrožovaní přilehlého území soustředěným odtokem povrchové vody bude dlouhodobý a náročný. Jde o trvalou a systematickou činnost, jejíž principy je třeba promítnout do zákona o ochraně půdy a navazujících předpisů. V současné době hraje klíčovou roli program pozemkových úprav, ve kterém je nutno důsledně prosazovat potřeby ekologické stabilizace krajiny jako celku.

V případě katastrofálních povodní červencového charakteru nelze pozitivní účinek těchto opatření přeceňovat. Mají však svůj nezastupitelný význam zejména při menších povodních, vyskytujících se relativně často.

4.1.2 Úprava odtokových poměrů - technická preventivní opatření na větších vodních tocích a v zátopových územích

Mezi základní preventivní opatřeni k omezení účinků povodní patří biologická, biotechnická a technická opatření na vodních tocích i v povodích. Jejich účinnost je rozdílná podle vlastnosti povodí i charakteru povodní. Nejúčinnějšími biologickými opatřeními jsou soustavné rozšiřování a revitalizace lužních lesů a luk na úkor orné půdy. Nejúčinnějšími biotechnickými opatřeními jsou mokré a suché poldry, vsakovací pásy a plochy, zřizování řízených inundaci, výstavba odsazených protipovodňových hrází z přírodních materiálů. Nezastupitelná jsou technická opatření, jako výstavba ochranných hrází, odlehčovacích kanálů, vodních děl s vymezenými ochrannými prostoru, zřizování řízených inundací, úpravy kapacity koryt toků apod. Ochranný účinek (ale i další funkce) těchto opatření lze významně zvýšit, pokud jsou řízena v rámci uceleného povodí jako jeden systém.

Technická opatření s účelem vymezeným pro ochranu před povodněmi mají při vlastní povodňové situaci buď funkci pasivní (hráze a úpravy koryt vodních toků bránící rozlivům vody), které povodňové situaci jen odolávají, nebo aktivní (vodní nádrže, poldry, řízené inundace, odlehčovací kanály), které více či méně umožňují průběh povodňové situace ovládat a řídit.

Při červencové povodni byla v zasažených povodích účinnost technických opatření limitována jejich kapacitou a rozmístěním v území. Např. v celém povodí vlastní Moravy nejsou v současné době k dispozici, kromě poldru na soutoku Moravy a Dyje, žádná aktivní opatření, která by povodeň podobného rozsahu mohla ovlivnit. Za této situace nemohly odolat ani některé úseky hrází dimenzované zpravidla na stoletou nebo nižší povodeň. Proto se toto povodí jeví jako prioritní pro realizaci některých technických opatření, zejména poldrů a řízených inundací.

V povodí Odry sehrála nejvýznamnější úlohu nedávno dostavěna a v této době napouštěná vodní nádrž Slezská Harta, která prakticky zcela eliminovala stoletou povodeň na řece Moravici (měla ovšem k dispozici mimořádný ochranný objem). Ostatní nádrže v rámci svých možností přispěly k transformaci povodně, ale vzhledem ke svému způsobu využívání a k extrémnímu průběhu povodně ji ovlivnily především místně na jednotlivých vodních tocích. Povodeň jako celek ovlivnily snížením kulminačních průtoků a zploštěním povodňových vln.

V povodí Dyje, Horního Labe a Chrudimky splnila všechna vodní díla své ochranné funkce a v úsecích toků pod nimi prakticky nedošlo k větším rozlivům a škodám (výjimkou je jen destrukce ochranné hráze v Hradci Králové). V nechráněných částech povodí však byl průběh povodňové situace i podstatně horší.

Z dlouhodobých zkušeností se zvládáním povodní v ČR, dále umocněných zkušenostmi z července 1997 i velkých povodní v západní Evropě i jinde ve světě vyplývá, že ke zvládání velkých povodní nestačí výstavba pouze pasivních opatření a sevření řek do ochranných koridorů hrázemi, ale je nutné kombinovat všechna opatření pro snížení objemu povodně a realizovat je na základě analýzy situace i rizik a návrhu koncepce uceleného systému technických opatření na ochranu jednotlivých oblastí (zejména sídel) před povodněmi v regionech povodí Odry, Moravy, Dyje, Horní a Dolní Vltavy, Berounky, Labe a Ohře.

Návrh opatření:

- analyzovat stav stávajícího systému technických opatření na ochranu před povodněmi v jednotlivých povodích (dosažený stupeň ochrany, analýza rizik, možnosti systému, nejvíce ohrožena území a sídla), vypracovat koncepce ochrany v jednotlivých ucelených povodích a stanovit priority jednotlivých opatření,

- zajistí Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství do 1. 6. 1998.

- stanovit pravidla pro jejich financování

- zajistí Ministerstvo financí do 1. 5. 1998.

4.1.3 Zátopová území

Účinná povodňová ochrana vyžaduje zákonně upravit ochranu přirozených inundačních území. tj ustanovit institut zátopových, resp. zaplavovaných území a stanovit podmínky pro jejich využívání, (zákazy a omezení pro stavby), důsledně uplatňovat podmínění stavební činnosti a dalších aktivit v zátopových územích souhlasem vodohospodářského orgánu a dále provázat stanovování a režim zátopových uzemí s uzemním plánováním tj. stanovit závaznou povinnost vodohospodářských orgánů poskytovat vymezení zátopových území orgánům územního plánovaní, aby tato byla vždy vyznačena v územně plánovací dokumentaci a územně plánovacích podkladech.

Návrh opatření

- v novém vodním zákoně a navazujících prováděcích předpisech řešit komplexně problémy - povinnosti - stanovení zátopových (resp. záplavových) území a podmínek jejich užívání,

- zajistí Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství v současné době je věcný záměr tohoto zákona předložen vládě k projednaní.

- nepřipouštět v aktivních částech zátopových území obnovu a novou výstavbu obytných objektů a jiných objektů, které nesouvisí s vodním tokem a s technickou infrastrukturou (komunikace, mosty, liniové stavby) a nemají odpovídající technické parametry pro převedení povodňových průtoků,

- v souvislosti s tvorbou územních plánů posoudit možnost přemístění ochranných hrází z břehů vodních toků k předmětům ochrany a chránit je v případě potřeby ze všech stran možného vzdutí vody (kruhová ochrana), v případě existence podélných protipovodňových hrází je umístit tak, aby byl mezi nimi zajištěn dostatečný průtočný profil,

- řádně vykonávat vodohospodářský dozor a odborný dohled na tocích a v zátopových územích (odstraňování překážek, odstraňování závad v ochranných hrázích a ovládacích objektech, nepovolování staveb spod.),

- zajistí regionální správní orgány jako trvalou činnost.

4.1.4 Nástroje preventivních opatření

a) povodňové plány

Identifikují ohrožená místa, způsob vyrozumění orgánů a organizací, způsob varování a informování ohrožených obyvatel, plán evakuace, plán spojení, včetně požadavků na uplatnění přednostního spojení v pevných a mobilních telefonních sítích, součinnost jednotlivých povodňových složek (jednotky požární ochrany, síly a prostředky v podřízenosti Hlavního úřadu CO ČR, jednotky Armády ČR, hygienické služby, technické prostředky organizací, podniků a jiných subjektů), náhradní ubytování, zásobování, zdroje pitné vody a pod. (nouzové přežití obyvatelstva).

b) povodňové prohlídky

Povodňovými prohlídkami se zjišťuje, zda na vodních tocích a v zátopových územích, popřípadě na objektech a zařízeních ležících v těchto územích nebo na vodohospodářských dílech nejsou závady, které by mohly zhoršit průběh povodně. Povodňové prohlídky provádějí povodňové orgány a jiné organy a organizace podle povodňových plánů nejméně jednou ročně, zpravidla před obdobím jarního taní.

Návrh opatření:

- stanovit v novele nařízení vládu o povodních povinnost předkládat povodňové plány okresů ke stanoviskům orgánům a institucím zainteresovaným v systému povodňové ochrany (správci toků. ČHMÚ, hasiči, policie, atd.),

- zajistit provázanost povodňových a havarijních plánů především na okresní úrovni,

- stanovit v povodňových plánech konkrétní odpovědnost členů povodňových komisí a dalších zapojených subjektů,

- provádět pravidelná školení a praktická cvičení orgánů povodňové ochrany nižších stupňů vyššími; tuto povinnost začlenit do povodňových plánů,

- zajistí Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s povodňovými organy nižších stupňů v průběhu roku 1998.

4.2 Předpovědní a hlásná povodňová služba

Technické a organizační zabezpečení účinné výstražné a předpovědní povodňové služby je podmíněno moderním rozvojem hydrometeorologické předpovědní služby v ČHMÚ v souladu s trendy obdobných služeb v zemích EU a to jak z hlediska potřeb občanů a státní správy, tak i pro uspokojení potřeb armády. Ze zhodnocení činnosti hydrometeorologické služby v době červencové povodně vyplývá, že je potřeba rozvoj a modernizaci této služby u nás maximálně urychlit a zabezpečit dostatečné finanční prostředky.

Předpovědi povodní vycházejí z meteorologických údajů a předpovědí, zejména z předpovědí a měření srážek (dostatečně často a z většího počtu stanic). Pro měření srážek je nutné urychleně dokončit automatizaci stanic a přenosů údajů a to zejména u profesionální meteorologické sítě, která je zatím automatizována pouze z 30%, což není při povodňových situacích postačující. V kritické oblasti Jeseníku bude třeba postavit novou profesionální horskou stanici na Šeráku místo zrušené stanice na Pradědu. Údaje o srážkách z páteřní profesionální sítě musí být doplňovány měřením z dobrovolnických sítí (hydrologické či klimatologické), při čemž údaje o srážkách musí přicházet v mnohem kratších intervalech a automaticky.

Je však třeba zdůraznit, že pro podchycení extrémních lokálně omezených letních srážek, které mohou vést k "bleskovým" velmi nebezpečným povodním (jako na Bruntálsku v roce 1996) využití údajů ze sítě pozemních stanic nepostačí. Proto musí být využíváno i prakticky kontinuální měření ze sítě moderních meteorologických radarů. Právě radary dokáží včas zjistit tyto nebezpečné přívalové srážky. Meteorologická služba ČR proto musí nahradit zastaralý radar v Praze. Tento nový radar bude sloužit i pro potřeby Armády ČR. Byl již vypracován komplexní projekt, kdy vlastní radarový přístroj pořídí ČHMÚ a stavbu radarové věže a běžný servisní provoz nového radaru zajistí Armáda ČR. Tím bude dokončena výstavba komplexního radarového systému ČR (dva radary). Modernizace radaru je nutná a právě druhý moderní radar, instalovaný na Moravě (Skalky u Protivanova) v dubnu 1996, se během červencové povodně 1997 mimořádně osvědčil. Pro dobrou funkci radarové sítě je nutné dobudovat -kalibrační síť pozemních sražkoměrů s automatizovaným přenosem okamžitých údajů do centra. Teprve takový systém radarové sítě s kalibrací bude dávat účinné výstrahy při vzniku náhlých nebezpečných povodňových situací. V poslední době se osvědčily sloučené radarové.napy států střední Evropy, získávané pravidelně v rámci projektu CERAD. Pro naše území bude cenné urychlené zapojení meteorologických radarů na jihu Polska do této výměny dat.

Pouhé měření srážek ale nestačí, neboť neumožňuje předpověď na dostatečně dlouhou dobu dopředu Zde se uplatňuje jiný moderní způsob - numerické modelování počasí. Právě červencová povodeň 1997 potvrdila správnost a praktickou užitečnost využití této moderní metodu v ČHMÚ při krizových situacích Předpovědi počasí a zejména srážek byly před a při povodni založeny na výsledcích zcela nového regionálního předpovědního modelu ALADIN, počítaného provizorně pro ČHMÚ na superpočítači francouzské meteorologické služby v Toulouse. Tento model umožnil přesné předpovídáni množství a plošného rozloženi srážek v oblastech zasažených povodní až na 18 hodin dopředu. Na jeho vývoji se podílel ČHMU ve spoluprací s meteorologickými službami Francie a některých středoevropských zemí. Vzhledem k plánovanému ukončení každodenního prozatímního počítání modelu ve Francii v polovině roku 1998 byl ČHMÚ nucen zakoupit ze svých investičních prostředků superpočítač SX-4 od firmy NEC, který je postupně uváděn do provozu a od července 1998 bude poskytovat pravidelně výsledky modelu ALADIN. Ty jsou nezbytné nejen pro předpovědní a hlásnou povodňovou službu, ale též pro předpovědi při jiných krizových situacích (vichřice, smogové situace, jaderné a chemické havárie atd.).

Dalším důležitým faktorem pro zkvalitnění předpovědi povodní je prodloužení předstihu předpovědí počasí a srážek na 5 až 10 dní. To bude zajištěno připojením ČHMÚ k evropskému centru pro střednědobou předpověď (ECMWF) v Readingu a zpřístupněním výsledků jejich modelů.

Pro předpověď povodní je kromě přesné a včasné předpovědi srážek meteorology nutné zkvalitnit i navazující předpověď hydrologickou, tj. předpověď odezvy na očekávané srážky, kdy a kde stoupnou hladiny vody v tocích, zda bude dosaženo stupňů povodňové aktivity, popřípadě zda dojde k rozlivům a škodám. Hydrologická a vodohospodářská interpretace informace o spadlých a očekávaných srážkách závisí v současné době ještě příliš na zkušenostech hydrologů a je třeba ji více objektivizovat zejména nasazením hydrologických a hydraulických modelů. Vzhledem k velkému počtu toků bude třeba zprovoznit tyto modely především pro velké toky. V ČHMÚ je provozován hydrologický předpovědní model pro střední a dolní Labe, aplikace srážkoodtokových modelů na menších povodích je zkoušena i na vodohospodářských dispečincích správců toků. Zavedení těchto modelů do běžné předpovědní praxe na důležitých tocích ČR si. vyžádá nejen dodatečné finanční prostředky, ale zároveň i získání odborníků na hydrologické modelování. Je však pro zlepšení povodňové ochrany nezbytné.

Vyhodnocení červencové povodně ukázalo nedostatečnou hustotu hlásné vodoměrné sítě, která poskytuje informace povodňovým komisím pro vyhlašování stupňů povodňových aktivit, a rovněž její malou spolehlivost a odolnost v případě velkých povodní. Během povodně byla řada vodoměrných stanic vyřazena z činnosti a vodní stavy a průtoky pak byly pouze odhadovány. Proto je účelné základní síť vodoměrných stanic urychleně zautomatizovat. Pro zvýšení spolehlivosti budou data ze stanic v kritických lokalitách přenášena radiotelefony a zároveň budou zajištěna rychlá expediční měření průtoků v tocích. Pro tato měření bude třeba zakoupit dva měřící vozy (jeden pro Čechy, druhý pro Moravu). Ekonomicky únosné a technicky přijatelné je řešení na podkladě standardně dodávaného skříňového vozu, doplněného specielní konzolou a navijákem pro měření z mostů a zpracovatelskou jednotkou pro okamžité vyhodnoceni měření.

Účinnost výstražné a předpovědní povodňové služby je podmíněna spolehlivým systémem spojení jednotlivých předpovědních pracovišť a systému distribuce zpráv a to až na úroveň regionů a zejména jednotlivých obcí či občanů Je to slabé místo celého systému protipovodňové ochrany, a proto byl připraven metodický postup revize hlasné povodňové službu s důrazem na zapojení povodňových orgánů okresů a obcí. Je třeba též předefinovat kompetence či povinnosti veřejnoprávních médii pro šíření zpráv a informací při krizových situacích. Červencová povodeň rovněž ukázala nutnost posílení telekomunikačních prostředků a vybavení všech 6 regionálních center ČHMÚ náhradními zdroji proudu (dieselagregáty a náhradní zdroje ÚPS pro servery sítí) pro případ výpadku elektrické sítě a pro uchování plné funkčnosti počítačových a přenosových tras za těchto podmínek. Pro umožnění přímého přebíraní informaci a dat z centralního počítače ČHMÚ Hlavním Úřadem CO a Povětrnostním ustředím Armády ČR bude třeba vybavit ČHMÚ speciálním zařízením pro přímou distribuci těchto zprav (routerem).

Podle mezinárodních zkušeností je možné včasným varováním a fungujícím systémem operativních opatření vyloučit u menších povodní ztráty na životech prakticky úplně a zároveň snížit materiální škody minimálně o třetinu. U povodní katastrofálního rozsahu se ztrátám na životech lze vyhnout jen obtížně. I tam je velmi důležitá včasná a účinná výstraha ve spojení s vyhlášením stavu ohrožení. Rozhodujícím faktorem může být připravenost obyvatelstva, které musí výstrahy a předpovědi plně respektovat a zároveň vědět, jak se má za krizových situací chovat.

Povodňové události v červenci 1997 také prokázaly potřebu existence varovného systému a odkryly jeho současné nedostatky, které je nutné odstranit cestou modernizace. Jedná se zejména o zajištění záložního napájení sirén v době výpadků dodávky energie z centrálních zdrojů. Dále pak doplnění výstražného signálu o prvotní slovní informace o povaze hrozícího nebo nastalého nebezpečí a způsobech ochrany obyvatelstva. Zajištění těchto potřeb lze řešit cestou výstavby tzv. elektronických sirén, které jsou již v současnosti finančně dostupné a jsou v souladu s koncepcí rozvoje varovného systému zabezpečovanou Ministerstvem obrany - Hlavním úřadem civilní ochrany.

Navrhovaný objem finančních prostředků pokryje nákup a výstavbu 40 - 60 ks elektronických sirén. Tyto sirény budou zejména zajišťovat varování obyvatelstva v obcích prvotně ohrožených povodňovými událostmi k zamezení nebezpečí z prodlení. Výběr lokalit bude zpracován na základě podkladů přednostů dotčených okresních úřadů v souladu s okresními povodňovými plány. Aktivace - ovládání elektronických sirén bude na úrovni obce zabezpečováno lokálním vstupem. Na úrovni okres, region, republika dálkovým rádiovým ovládáním provozovaným Hlavním úřadem civilní ochrany.

Návrh opatření:

- Obnovit zastaralý a odepsaný radarový systém v Praze-Libuši v roce 1998.

- Zautomatizovat 8 profesionálních meteorologických stanic (Churáňov, Přimda, Červená, Luká, Svratouch, Telč, Pec pod Sněžkou, Kuchařovice) v roce 1998 a zbylé 2 stanice v roce 1999 (náklady na jednu stanici 1,4 mil. Kč).

- Od 1. 7. 1998 zavést každodenní počítaní numerického modelu počasí ALADIN pro předpověď srážek na superpočítači v Praze a doplnit jej o archivační systém.

- Vybavit pobočku ČHMÚ v regionech náhradními zdroji proudu

Investice:

a) pobočky ČHMÚ Ostrava, Brno a Hradec Králové

v celkové ceně 2,6 mil. Kč v roce 1998.

b) pobočky ČHMÚ Ústí n/L., Plzeň a České Budějovice

v celkové ceně 2,6 mil. Kč v roce 1999.

- Vybavit centrální pracoviště ČHMÚ zařízením pro přímé předávání dat Hlavnímu úřadu CO, Povětrnostnímu ústředí Armády ČR a státní správě.

- Doplnit hlásnou síť vodoměrných stanic na tocích o 2 nové stanice na řece Moravě a Opavě v roce 1998, 2 stanice na řece Olešnici a Bečvě v roce 1999 a 2 stanice na řece Braná a Radbuza v roce 2000, celkem o 6 nových stanic. Provést stavební úpravy pro provoz za extrémních podmínek na dalších 15 stanicích v povodí Moravy, Bečvy, Opavy, Dyje a dalších řek v povodí Labe.

- Automatizovat 30 hlásných povodňových stanic pro dálkový přenos údajů v roce 1998 se zaměřením na povodí Moravy, Odry a Labe, dalších 20 stanic v roce 1999 a 10 stanic v roce 2000, čímž bude automatizována podstatná část hlásných stanic ČHMÚ. Bude zajištěn provoz a servis hlásné sítě a automatický sběr dat do regionálních předpovědních center ČHMÚ.

- Zavést během dvou let předpověď povodňových průtoků na základě hydrologických modelů na 7 hlavních řekách v Čechách (Labe, Jizera, Otava, Sázava, Berounka, Vltava, Ohře) a 4 řekách na Moravě (Morava, Bečva, Odra, Opava). To si vyžádá personálně posílení předpovědních pracovišť ČHMÚ v celé ČR o 10 pracovníků a zároveň i využití služeb externích organizací.

- Pořídit a vybavit 2 měřící vozy pro měření povodňových průtoků v obtížných terénních podmínkách

- zajistí Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem financí.

- vytvořit podmínky (právním předpisem i materialním vybudováním spolehlivého spojení) pro to, aby výstrahy a varování (výhledově i vyhlášení stavu ohrožení) a potřebné informace, pokyny a příkazy v průběhu záchranných prací se dostaly spolehlivě a neprodleně až k jednotlivým ohroženým subjektům (občanům a právnickým osobám) využíti veřejnoprávních medií. Tyto subjekty instruovat, jak se v této situaci zachovat,

- konkretizovat při nebezpečí povodní způsob vyhlášení nouzového stavu (stavu ohrožení obyvatelstva) varovnými signály na místní, okresní, regionální a státní úrovni a jejich znalost prakticky prověřovat,

- zpracovat základní informace o povodňové ochraně, způsobech varování s využitím sítě poplachových sirén a modelech chování při jednotlivých stupních povodňového nebezpečí,

- zajistí Ministerstvo vnitra v souvislosti s gescí za vydání zákonů řešících krizové situace do konce roku 1998.

- nákup a výstavba 40 - 60 ks elektronických sirén a další opatření varovné služby

- zajistí Ministerstvo obrany ve spolupráci s Ministerstvem financí.

4. 3. Zabezpečení protiepidemických a hygienických opatření

Základní potřebou pro zajištění činnosti složek při povodni je dostatek nezávadné pitné vody, potravin a lékařské pomoci pro postižené obyvatelstvo, ale i složek záchranných prací. Zkušenosti z červencových povodní odhalily nedostatky ve vybavení mobilními úpravnami pitné vody a ve schopnosti jejich rychlého nasazení.

Reálným nebezpečím při vzniku povodní je s přihlédnutím k nízké promoženosti dětské populace epidemický výskyt VHA. V tomto případě je jediným opatřením jak uvedené nebezpečí eliminovat zahájení včasného očkování nejohroženější populace proti VHA.

Vedle rizika zmíněné nákazy je třeba i očekávat přemnožení komárů, ev. hlodavců.

Návrh opatření

- s ohledem na možný rozsah zatopeného území stanovit potřebný objem látky proti VHA a potřebný objem desinfekčních, deratizačních a desinsekčních prostředků (dále DDD prostředky). Zajistit v případě potřeby (při vzniku živelných pohrom) zdroj finančních prostředků ve výši 110 mil. Kč pro nákup očkovací látky a DDD prostředků.

- zajistí Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem financí.

5. SYSTÉM FINANCOVÁNÍ

Prostředky vynakládané na zvýšení úrovně povodňové ochrany lze nejefektivněji využít v oblasti prevence.

Způsob podpory státu při financování povodňové ochrany likvidace následků povodňových škod je v zásadě možný dvěma základními způsoby

a) vytvořením specializovaného účelového fondu

b) zřízením účelové rezervy státního rozpočtu.

Přitom je nezbytná i realizace programu hrazeného ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva zemědělství, který systémovými a individuálními dotacemi podpoří opatření prováděná správci vodních toků.

Ze státního rozpočtu musí by financována preventivní opatření prováděná státní správou i rozpočtovou a příspěvkovou sférou.

Při financování preventivních opatření z rezerv státního rozpočtu společně s povodňoW mi škodami však vzniká nebezpečí. že při nedostatku finančních prostředků bude upřednostňována podpora řešení povodňových škod před podporou realizace preventivních opatření. To je aktuální zejména v současné situaci po katastrofálních povodních, kdy se zvýšila citlivost území a obnovou majetku se zvyšuje potenciál možných škod.

Způsob financování preventivních opatření byl projednáván s Ministerstvem financí, které se přiklání k postupu cestou rezervy státního rozpočtu v kapitole VPS - Prostředky na řešení mimořádných situací a nesouhlasí s vytvářením dalších státních fondů mimo státní rozpočet.

Naproti tomu Ministerstvo zemědělství ve svém materiálu navrhuje zřízení Státního fondu vodního hospodářství, pozemkových úprav a tvorby krajiny. Jako zdroje příjmu tohoto fondu jsou navrhovány především dotace ze státního rozpočtu a přirážka k dani z nemovitostí.

V dlouhodobém průměru způsobily povodně ročně škody v průměru více než 600 mil. Kč. Proto by příjmy tohoto zdroje měly být min. 500 mil. Kč ročně (300 mil. na okamžitá opatření a opravy a 200 mil. na investiční opatření s tím, že by se měl poměr postupně měnit ve prospěch preventivních investičních opatření) a konkrétní výše prostředků musí být každoročně stanovena při tvorbě státního rozpočtu.

Vzhledem k tomu, že navrhovaná preventivní opatření spadají do kompetence řady resortů, je prakticky nemožné tato opatření v současné době finančně konkretizovat. Je nutné, aby příslušné resorty tato opatření analyzovaly a stanovily v rámci svých kompetencí priority. Tato analýza pak může být podkladem pro stanovení konkrétní výše potřebných finančních prostředků. Pro jejich uvolňování a užívaní musí být stanovena jasná pravidla.

Návrh opatření:

- koncepčně řešit investiční (a neinvestiční) opatření související s povodňovou ochranou, stanovit jejich priority, finanční mechanismy a specifikovat účast státu při krytí nákladů,

- vypracovat harmonogram přípravy jednotlivých studií odtokových poměrů hlavních povodí, zajistí Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem financí do 1. 6. 1998.

- novelizovat právní předpisy o poskytování státní podpory při živelných pohromách např. v rámci přípravy zákona o krizovém řízení a v nich jasně vymezit režim poskytování státní podpory, tj. stanovit způsob a postup finanční úhrady při vzniklých škodách,

- zajistí Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem životního prostřed do 31. 12. 1998.

- rozhodnout o zdroji pro státní podporu při likvidaci následků živelných pohrom,

- zajistí Ministerstvo financí do 1. 6. 1998.

Ústřední řízení záchranných prací při povodni v červenci 1997

Podle § 18 zákona ČNR č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisu, přísluší ústřední řízení záchranných povodňových prací, pokud je provádějí sbory požární ochrany. Ministerstvu vnitra ve spolupráci s Civilní ochranou České republiky. Povodňovými záchrannými pracemi se podle Nařízení vlády ČSR č. 27/1975 Sb., o ochraně před povodněmi, rozumí opatření prováděná za povodně v bezprostředně ohrožených nebo již zaplavených územích k záchraně životu a majetku, zejména ochrana a odsun obyvatelstva z těchto území, péče o ně po nezbytně nutnou dobu, zachraňování majetku a jeho přemístění na místo povodní již neohrožené.

Oprávnění Ministerstva vnitra k ústřednímu řízení záchranných prací je opodstatněné a povodeň v červenci 1997 potvrdila správnost tohoto oprávnění. Základní prvosledovou složkou předurčenou pro provádění záchranných prací jsou jednotky požární ochrany, které při rozsáhlých dlouhodobých katastrofách musí být v co nejkratší době posíleny druhosledovanými záchrannými jednotkami civilní ochrany a Armády ČR.

Počáteční fáze

Ministerstvo vnitra se v souvislosti s ústředním řízením záchranných prací při povodních zapojilo do řešení povodní obdobně jako Hlavní úřad civilní ochrany již v pátek dne 1. července 1997 v odpoledních hodinách. Operační a informační středisko MV-ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen "OPIS) obdrželo, vyhodnotilo a následně předávalo zprávu o hydrometeorologické situaci na operační střediska hasičských záchranných sboru okresů a monitorovalo situaci, která vznikla po přívalových srážkách na Kladensku a následně pak v sobotu a v neděli vlivem vytrvalého deště ve východních Čechách a na Moravě. Hlavní úřad civilní ochrany prostřednictvím Regionálních úřadů zabezpečoval od 1. července 1997 předávání povodňových výstrah a varování Českého hydrometeorologického ústavu odpovědným okresním úřadům a ohroženým občanům. Útvary Armády ČR se zapojily 6. července 1997 na základě žádostí přednostu postižených okresu.

Zahájení ústředního řízení záchranných prací

Do přímého ústředního řízení záchranných prací se Ministerstvo vnitra zapojilo od 22.00 hodin v neděli dne 6. července 1997, kdy byl do postižených okresů (Svitavy, Šumperk, Bruntál) vyslán operační vjezd MV-ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR v čele s vrchním požárním radou ČR, aby posoudil situaci přímo na místě Současně bylo prostřednictvím operačního centra Ministerstva vnitra informováno vedení ministerstva o vzniklé situaci. Od 23.00 hodin zahájilo OPIS soustřeďování jednotek PO s vybranou požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany podle požadavku postižených okresu. Pomoc byla soustřeďována z oblasti, kde se nepředpokládal vznik povodňové situace. Pomoc byla vysílána především do okresu Jeseník, Šumperk, Bruntál a Vsetín. O pomoc byla požádána Letecká služba Policie ČR s úkolem připravit na ráno dne 7. července 1997 vzlet vrtulníku s hasiči-lezci z Brna a z Prahy pro provádění záchranných prací. Armáda ČR a Hlavní úřad civilní ochrany se do přímého řízení záchranných prací zapojily dne 7. července vytvořením krizového štábu 2. armádního sboru v Olomouci jako nedílné součásti krizového štábu Ústřední povodňové komise, kdy bylo zahájeno centrální řízení záchranných prací, evakuace obyvatelstva a zvířat, humanitární pomoc postiženému a ohroženému obyvatelstvu.

Činnost při povodni

Z důvodu zahájení ústředního řízení záchranných prací ve smyslu právních předpisu, byla ministrovi vnitra podána v časných ranních a následně pak i v dopoledních hodinách v pondělí dne 7. července informace o situaci a nasazení jednotek PO a vrchní požární rada ČR seznámil ministra vnitra a ministra životního prostředí s výsledky operačního průzkumu. Na základě vyhodnocení situace bylo ministrem životního prostředí a ministrem vnitra přijato rozhodnutí o svolání Ústřední povodňové komise ČR, která vytvořila Krizový štáb Ústřední povodňové komise (dále jen ÚPK) a jmenovala jeho členy Členové Krizového štábu ÚPK byli letecky přepravení do Olomouce a umístněni k operačnímu řídicímu štábu 2 armádního sboru Armády ČR, kde zahájili svoji činnost ve večerních hodinách v pondělí dne 7. července Činnost Krízového štábu ÚPK probíhala nepřetržitě v Olomouci do 24. července ÚPK zasedala zpravidla jedenkrát týdně.

Kurzový štáb ÚPK tvořili:

Ing. Barchánek - náměstek ministra životního prostředí (zastupoval Ministerstvo životního prostředí a Ústřední povodňovou komisi), byl pověřen vedením štábu

Ing. Kopřiva - náměstek ministra vnitra (zastupoval Ministerstvo vnitra a Policii ČR, řídil humanitární pomoc organizovanou příslušným odborem Ministerstva vnitra)

plk.Ing. Štěpán - vrchní požární rada ČR (řídil záchranné práce, povolávání, spolupráci a nasazování jednotek PO, pomoc ostatních záchranných složek)

genmjr. Ing. Voznica - velitel 2. armádního sboru (řídil nasazení a činnost sil a prostředku Armády ČR a pomoc Armády ČR civilnímu sektoru)

od 9. 7. byl v Krizovém štábu ÚPK zastoupen

plk. Budínský (řízení nasazených sil a prostředku záchranných výcvikových a humanitárních základen civilní ochrany a zabezpečování humanitární pomoci ve spolupráci s Ministerstvem vnitra).

V rámci Krizového štábu ÚPK byly vytvořeny následují pracovní skupiny:

HASIČI - pro organizaci záchranných prací

Tato skupina řešila:

- třídění a zabezpečení požadavku o pomoc okresních úřadu,

- nasazování sil a prostředků jednotek PO prostřednictvím OPIS a koordinace záchranných prací z úrovně ÚPK s Armádou ČR Civilní ochranou a dalšími složkami,

- zajišťování, soustřeďování a rozdělování humanitární pomoci oblasti těžkých zemních prací, zásobování vodou, čerpání voda nouzové dodávky elektrické energie mobilními prostředky,

- zajišťování nasazení záchranných týmu humanitárních a jiných organizací (sdružení), které nabídly ÚPK pomoc.

- operativní výjezd k závažným připadům nasazení (Torna Otrokovice, Hodonín, apod.)

- předávání některých informací o skladbě humanitární pomoci prostřednictvím OPIS postiženým okresům.

V uvedené skupině pracovali příslušníci Hasičského záchranného sboru ČR z Ministerstva vnitra a okresu Olomouc.

ARMÁDA ČR - pro nasazení a pomoc Armády ČR civilnímu sektoru

Tato skupina vytvořila podskupiny

- řízení (operační řízení nasazení sil a prostředku Armád ČR při záchranných a likvidačních pracích), asistenční činnost s Policií ČR).

- logistika (zabezpečení Armády ČR a pomoc v civilnímu sektoru z prostředku Annády ČR, zabezpečení činnosti ÚPK - stravování, ubytování, spojení).

- vzdušné síly (nasazení letecké techniky Armád ČR při záchranných pracích na vyžádání okresních povodňových komisí, hasičů a pro průzkum a nouzové zásobování, koordinace s nasazením Letecké služby Policie ČR, řízení letového provozu).

- ženijní (nasazení ženijní techniky, speciální ženijní práce).

- civilní obrana (nasazení záchranných a výcvikových základen civilní ochrany, humanitární pomoc a její koordinace s Ministerstvem vnitra).

- vojenská policie (doprovod kolon s humanitární pomoci, monitorování a poskytování informací o spádnosti silnic)

POVODŇOVÁ SLUŽBA

Skupina zajišťovala prognózu vývoje povodně na základě kontaktu s příslušnými orgány v resortu Ministerstva životního prostření, tj. povodňovou službou Ministerstva životního prostření. Českým hydrometeorologickým ústavem, vodohospodářskými dispečinky .s. Povodí, a povodňovými komisemi. Ve spolupráci s Ministerstvem obrany a Hlavním úřadem civilní ochrany prováděla letecký povodňový a havarijní průzkum. Skupina připravovala pravidelné informace pro ministra životního prostředí a pro jednání vlády V této skupině pracovali zaměstnanci Ministerstva životního prostředí.

HUMANITÁRNÍ POMOC

Skupina zajišťovala koordinaci humanitární pomoci těch organizací, které nabídly ÚPK pomoc podle požadavku a potřeb postižených okresu, v této skupině pracovali zaměstnanci Ministerstva vnitra. Hlavního úřadu civilní ochrany a logistiky Armády ČR.

HYGIENA

Skupina zajišťovala monitorování hygienické situace na postiženém uzemí a zabezpečovala požadavky okresu v uvedené oblasti.

V průběhu vývoje událostí se složení Krizového štábu ÚPK podstatně neměnilo, došlo k povolání členu Pracovního štábu ÚPK do Olomouce doplněného o zástupce Ministerstva financí. Správy státních hmotných reserv a Státní veterinární správy.

Závěr

Všechny požadavky okresu na nasazení záchranných sil a prostředku byly okamžitě zabezpečovány a úloha Ministerstva vnitra při ústředním řízení záchranných prací byla všemi okresy vyhodnocena velmi dobře. O nutnosti zajištění ústředního řízení záchranných prací svědčí fakt, že na záchranné práce byly nasazeny jednotky požární ochrany ze všech 77 okresů České republiky (celkem 16 967 profesionálních a dobrovolných hasičů z 1 544 jednotek PO). Rychlost zajišťování požadavku okresů představuje skutečnost, že od začátku povodní byly jen do 8. července 1997 nasazeny síly a prostředky PO z 62 okresu (měst), celkem bylo k tomuto dni nasazeno 984 jednotek PO (200 hasičských záchranných sborů, okresů a podniků, 784 sborů dobrovolných hasičů obcí).

Ministerstvo vnitra, především pak OPIS zabezpečovalo při ústředním řízení záchranných prací povolávání sil a prostředku z nepostižených oblastí, přesuny sil a prostředku v postižené oblasti, součinnost s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému a potřebné informace. Přímé nasazování sil a prostředku probíhalo na okresní a místní úrovni prostřednictvím velitelů jednotek požární ochrany a operačních středisek hasičských záchranných sboru okresů.

Přestože se při ústředním řízení záchranných prací vyskytly problémy především v oblasti spojení, byly všechny požadavky a úkoly splněny. Postižené oblasti obdržely pomoc v dostatečné míře a v nejkratším možném čase.