PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1998

II. volební období

408

Návrh

poslanců Petra Hulinského, Tomáše Kladívka a dalších

na vydání

Zákona

ze dne..............1998

o výkonu trestu odnětí svobody

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky

HLAVA PRVNÍ

Zásady výkonu trestu

§ 1

Základní ustanovení

(1) Tento zákon upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen "výkon trestu") ve věznicích a zajištění jeho bezpečnosti.

(2) Výkonem trestu se sleduje dosažení účelu trestu odnětí svobody (dále jen "trest") ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně.

§ 2

Hlavní zásady výkonu trestu

(1) K dosažení účelu výkonu trestu se uplatňují postupy zacházení s odsouzenými, které představují souhrn pracovních, vzdělávacích, zájmových, terapeutických, případně dalších aktivit v podmínkách stanoveného režimu.

(2) Postupy zacházení s odsouzenými se uplatňují diferencovaně s ohledem na chování odsouzeného, jeho osobnost, délku trestu a případně jeho předchozí trestnou činnost.

(3) Konkrétní postupy zacházení s odsouzenými jsou formulovány v programu zacházení. Program zacházení se zpracovává pro odsouzeného se zbytkem trestu tři měsíce.

(4) Trest je vykonáván takovým způsobem, aby byla respektována přirozená důstojnost osobnosti odsouzeného a aby byly omezovány škodlivé účinky zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti.

(5) Výkon trestu svou podstatou omezuje základní práva a svobody v míře nezbytně nutné k

a) dosažení jeho účelu

b) zachování stanoveného vnitřního řádu a zajištění jeho bezpečnosti,

c) zamezení maření účelu trestního řízení, pokud se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní stíhání.

§ 3

Orgán zajišťující výkon trestu

(1) Střežení odsouzených, dozor nad nimi a postupy zacházení s odsouzenými zajišťuje Vězeňská služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba").

(2) Vězeňská služba je oprávněna vůči odsouzeným vydávat pokyny a příkazy a používat taková omezení a donucovací prostředky, které připouští zákon.

(3) Pokud tento zákon upravuje oprávnění a úkoly zaměstnance Vězeňské služby, rozumí se jím příslušník a občanský pracovník Vězeňské služby, jestliže z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že se jedná o příslušníka Vězeňské služby. Občanský pracovník Vězeňské služby je oprávněn vydávat odsouzeným pokyny a příkazy v souladu s tímto zákonem.

§ 4

Poradní sbor

(1) Ve věznici ředitel věznice zpravidla zřídí poradní sbor.

(2) Poradní sbor projednává metodické, koncepční i aktuální otázky penitenciární teorie a praxe, zejména doporučuje uplatňování nových poznatků, forem, metod a postupů zacházení s odsouzenými, které napomáhají dosažení účelu výkonu trestu.

§ 5

Místo výkonu trestu

(1) Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice. Věznice zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti (dále jen "ministr") podle zvláštního zákona. Správu věznic vykonává Vězeňská služba podle zvláštního zákona.

(2) Ministr může zřídit věznici i v jiném objektu, než který je ve správě Vězeňské služby, pokud s tím vlastník takového objektu souhlasí a uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene Účast na správě a provozu takové věznice je vymezena dohodou mezi generálním ředitelem a vlastníkem objektu. Vězeňská služba však vždy odpovídá za střežení, zacházení s odsouzenými a dodržování zákonných podmínek výkonu trestu. Rovněž v těchto objektech provádí státní stavební dohled. Uzavřením dohody o správě a provozu není dotčeno právo dozoru a kontroly nad výkonem trestu.

(3) Pokud zdravotní stav odsouzeného vyžaduje zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, a nelze-li výkon trestu přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává ve zdravotnickém zařízení mimo Vězeňskou službu, přičemž střežení odsouzeného v takovém případě zajišťuje správa nejbližší věznice. Vzniknou-li zdravotnickému zařízení v důsledku těchto opatření zvýšené náklady, uhradí mu ji Vězeňská služba.

(4) Věznice se člení podle způsobu vnějšího střežení a zajištění bezpečnosti do čtyř základních typů, a to:

a) s dohledem,

b) s dozorem,

c) s ostrahou,

d) se zvýšenou ostrahou.

(5) Trest u mladistvých, kteří nepřekročili 18. rok svého věku, se vykonává zpravidla odděleně od ostatních odsouzených, a to ve věznicích nebo zvláštních odděleních pro mladistvé s uplatňováním vnitřní diferenciace.

(6) V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.

(7) O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený zařazen k výkonu trestu, rozhoduje ředitel věznice.

§ 6

Zařazování odsouzených do typů věznic

(1) Vězeňská služba zařadí do věznice

a) s dohledem odsouzeného, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,

b) s dozorem odsouzeného, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující tři roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin,

c) s ostrahou odsouzeného, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou a odsouzeného, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu do věznice s dohledem nebo s dozorem a odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě,

d) se zvýšenou ostrahou odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest, trest na doživotí, kterému byl uložen trest jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41 odstavec 1 tr.zák.), kterému byl za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odstavec 2 tr.zák.) uložen trest ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z výkonu vazby nebo z výkonu trestu.

e) pro mladistvé nebo do zvláštního oddělení věznice pro mladistvé odsouzeného, který nepřekročil 18. rok svého věku, přičemž Vězeňská služba může rozhodnout, že v takové věznici se vykoná trest i u mladistvého, který již překročil 18. rok svého věku; v tomto případě se přihlédne zejména k délce trestu a ke stupni a povaze narušení mladistvého.

§ 7

Umisťování odsouzených

(1) Při umisťování se zpravidla zohledňuje oddělení odsouzených:

a) mužů od žen,

b) mladistvých od dospělých,

c) prvovězněných od recidivistů,

d) za úmyslně spáchané trestné činy a trestné činy spáchané v organizovaných

skupinách od odsouzených za trestné činy z nedbalosti,

e) trvale pracovně nezařaditelných,

f) s poruchami duševními a poruchami chování,

g) k doživotnímu trestu,

h) s uloženým ochranným léčením.

(2) Umisťování odsouzených do jednotlivých věznic provádí generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, ve které odsouzený nastoupil k výkonu trestu.

§ 8

Přeřazování odsouzených

(1) Ředitel věznice může rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž odsouzený trest dosud vykonává, může lišit o jeden stupeň, a to na základě vyhodnocení účinnosti programu zacházení s odsouzeným.

(2) O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším zajištěním bezpečnosti rozhodne ředitel věznice tehdy, jestliže chování odsouzeného, penitenciární diagnóza a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu.

(3) O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším zajištěním bezpečnosti může ředitel věznice rozhodnout, jestliže:

a) odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň,

b) odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu,

c) to odůvodňuje délka postupně uložených trestů a závažnost trestných činů, za které byly tresty uloženy.

(4) Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit:

a) odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto trestu,

b) jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou ostrahou, před výkonem alespoň jedné poloviny uloženého trestu.

(5) Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze přeřadit odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě.

(6) Na žádost odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může ředitel věznice rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším zajištěním bezpečnosti; to neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou. Ředitel věznice je povinen o takové žádosti rozhodnout do 30 dnů.

(7) Není-li žádosti podle odstavce 6 vyhověno, může ji odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o jeho předchozí žádosti.

(8) Jestliže bylo rozhodnuto o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, stanoví generální ředitelství Vězeňské služby ve spolupráci s ředitelem věznice, kde odsouzený trest dosud vykonává, věznici, v níž bude odsouzený nadále trest vykonávat.

§ 9

Vyloučení zápočtu vazby do doby rozhodné pro přeřazení

Doba výkonu vazby se nezapočítává do dob uvedených v § 8 odstavci 4,5 a 6.

§ 10

Řízení o zařazování a přeřazování odsouzených

(1) Písemné rozhodnutí ředitele věznice o zařazení nebo přeřazení odsouzeného do věznice se vždy doručí odsouzenému. Na řízení o zařazování a přeřazování odsouzených se nevztahuje správní řád.

(2) Proti rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším zajištěním bezpečnosti může odsouzený podat do osmi dnů ode dne doručení rozhodnutí odvolání u generálního ředitele Vězeňské služby. Odvolání nemá odkladný účinek.

HLAVA DRUHÁ

Povinnosti odsouzených

§ 11

Obecné ustanovení

(1) Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících ze zákonů a jiných právních předpisů též povinnosti uložené podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.

(2) Jedná se zejména o omezení těchto práv: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního tajemství, právo svobodné volby povolání. Při výkonu petičního práva nemohou odsouzení zasílat stížnost ve stejné věci současně několika orgánům státní správy a územní samosprávy a s opětovným podáním vyčkají do vyřízení věci.

(3) Odsouzeným nepřísluší právo na stávku, právo sdružovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích, zakládat odborové organizace a sdružovat se v nich, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, právo svobodné volby lékaře a zdravotnického zařízení. Odsouzení nemohou ve výkonu trestu zakládat politické strany nebo politická hnutí, sdružovat se v nich a nemohou vykonávat volené a jiné veřejné funkce.

(4) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní stíhání a je splněn důvod vazby stanovený zákonem, uplatní se proti němu omezení uvedená v rozhodnutí soudu, která by si podle zákona vyžadovala důvod vazby.

(5) Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitelství Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost odsouzených. Vnitřním řádem věznice se též určuje časový režim života odsouzených a vymezí se podíl odsouzených na řešení otázek souvisejících s životem ve věznici.

§ 12

Základní povinnosti odsouzených

(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud je mu přidělena práce a není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající z programu zacházení s odsouzeným, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodržovat opatření a pokyny podle zvláštních předpisů k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany.

(2) Odsouzený je dále povinen

a) podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 82 odstavci 3 tr. řádu, nebo je-li potřebné ji vykonat za účelem bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění služebního zákroku anebo účelu výkonu trestu,

b) umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí,

c) podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádné a výstupní lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem nebo právním předpisem včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování, a opatřením stanoveným orgány hygienické služby,

d) strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací a podrobit se úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy,

e) pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn, tyto skutečnosti neprodleně ohlásit,

f) oznámit okolnosti, které mohou způsobit vážné ohrožení bezpečnosti jemu samotnému, spolu odsouzeným nebo věznici, pokud se o nich dozví nebo je zjistil,

g) podrobit se protidrogovým opatřením,

h) dodržovat zásady hygieny,

ch) odevzdat cenné věci do úschovy věznice.

(3) Odsouzeným je zakázáno

a) navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem nebo s pokynem vydaným na základě tohoto zákona,

b) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví,

c) hrát hry o peníze, věci, služby nebo o jiné úkony; účastnit se veřejných loterií a sázek,

d) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat,

e) předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat na zdraví.

f) bez souhlasu Vězeňské služby prodávat, směňovat a darovat věci, které má v držení ve věznici.

(4) Odsouzeného, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, je potřebné, pokud nestačila předcházející výzva nebo napomenutí, donutit ho k jejich plnění prostředky podle zákona povolenými.

§ 13

Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených

Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených zahrnuje

a) zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem,

b) odměňování za práci,

c) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji všeobecnou informovanost.

§ 14

Zařazování odsouzených do práce

(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci svého provozu, vlastní výroby nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně u cizích subjektů.

(2) Smlouva mezi věznicí a cizím subjektem, na jejímž základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat, případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování protipožárních a hygienických předpisů má cizí subjekt stejné povinnosti, jaké by měl podle právních předpisů vůči svým zaměstnancům v pracovním poměru.

(3) Cizí subjekty uvedené v předchozích ustanoveních poskytují věznicím za práci odsouzených dohodnuté plnění.

§ 15

Zákaz některých prací

Je zakázáno školit a zařazovat odsouzené k výkonu prací s výbušninami. Jestliže odsouzený při práci přichází do styku s omamnými a psychotropními látkami nebo jedy anebo s jinými látkami, které mohou vyvolat zvýšené nebezpečí újmy na zdraví nebo škody na majetku, je třeba nad ním zajistit zvýšenou kontrolu. Zákaz některých prací pro odsouzené ženy a mladistvé je stanoven zvláštními předpisy.

§ 16

Pracovní postavení a podmínky odsouzených

(1) Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý.

(2) Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uložení přesčasové práce u odsouzených se řídí právními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru. Ředitel věznice může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy.

(3) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu věznice, a pracovní terapie, pokud je součástí programu zacházení s odsouzeným; tyto práce jsou odsouzení povinni provádět bez nároku na pracovní odměnu a nesmějí být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.

(4) Odsouzeným se zajišťuje formou připomínek a námětů účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci.

§ 17

Pracovní odměna odsouzených

(1) Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky pro její poskytování se stanoví nařízením vlády České republiky.

(2) Z pracovní odměny odsouzeného se po srážkách podle právních předpisů provedou další srážky jednak k úhradě výživného pro jeho děti, včetně příspěvku na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo ochranné výchově, a jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí právní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle právních předpisů. Rozsah, případně též pořadí srážek z pracovní odměny odsouzeného stanoví Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") vyhláškou. Přitom přihlédne zejména k zabezpečení výživy dětí odsouzeného a oprávněným nárokům poškozených trestným činem.

(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na jeho základě.

(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle odstavce 2, případně podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem, který stanoví ministerstvo vyhláškou. Odmítne-li odsouzený bez závažného důvodu pracovat, kapesné mu nenáleží.

(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své závazky v rozsahu a za podmínek stanovených ministerstvem. Zbytek úložného se odsouzenému vyplatí při propuštění z výkonu trestu, pokud se věznice s odsouzeným nedohodne jinak.

§ 18

Vzdělávání odsouzených

(1) Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady, se obvykle umožní, aby získali základní nebo i vyšší vzdělání anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání, které jim umožní získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci., případně rozšiřovat si svou všeobecnou informovanost.

(2) Odsouzení zařazení do denní formy studia jsou postaveni na úroveň odsouzeným zařazeným do práce.

§ 19

Odpovědnost za škodu

(1) Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzeným během výkonu trestu se řídí právními předpisy.

(2) Za škodu způsobenou odsouzenému na věcech zodpovídá Vězeňská služba v případech, kdy jí byly svěřeny do úschovy.

§ 20

Odpovědnost odsouzeného za škodu způsobenou při plnění pracovních úkolů

(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil věznici, cizímu subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen do práce, zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, v rozsahu a za podmínek stanovených právními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru.

(2) Cizí subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají výši požadované náhrady též s věznicí.

§ 21

Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů

(1) Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá věznice nebo cizí subjekt anebo organizace, u nichž byl odsouzený zařazen do práce podle zvláštních předpisů. Obdobně odpovídá odsouzenému věznice, cizí subjekt nebo organizace, u níž je odsouzený zařazen do práce za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.

(2) Práce při úklidu a pracovní terapii se z hlediska odpovědnosti za škodu, nepovažují za plnění pracovních úkolů.

§ 22

Povinnost hradit náklady výkonu trestu

(1) Odsouzený je povinen hradit náklady výkonu trestu. Pracuje-li z odměny za práci, je-li poživatelem některého z důchodů pak z tohoto příjmu. Náklady výkonu trestu je povinen hradit též z peněz uložených ve věznici.

(2) Je-li sociální situace odsouzeného na hranici životního minima, může mu ředitel věznice prominout úhradu nákladů výkonu trestu.

§ 23

Povinnost nahradit další náklady

(1) Jako škodu způsobenou věznici je odsouzený povinen též nahradit

a) náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní odměny,

b) zvýšené náklady střežení, a nejsou-li hrazeny zdravotním pojištěním, též náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení, jestliže

1. si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,

2. zneužil zdravotní péče předstíráním poruchy zdraví nebo

3. se z vlastního rozhodnutí nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas, nebo o který požádal.

(2) Rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady uvedené v předcházejících odstavcích vydá ředitel věznice. Proti rozhodnutí ředitele věznice může odsouzený do tří dnů od oznámení podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.

(3) Výkon rozhodnutí, kterým byla odsouzenému uložena povinnost nahradit škodu způsobenou během výkonu trestu, náklady výkonu trestu nebo zvýšené náklady střežení, náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení, provádí po dobu výkonu trestu srážkami z pracovní odměny důchodu, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů ta věznice, která pohledávku spravuje.

(4) Podle této zásady se postupuje i při náhradě neuhrazených nákladů spojených s výkonem vazby, předcházející tomuto výkonu trestu.

HLAVA TŘETÍ

Práva odsouzených

§ 24

Obecné ustanovení

Odsouzeným přísluší stejná práva bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, národnosti, státní příslušnosti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení anebo zařazení do typu věznice.

§ 25

Základní sociální práva odsouzených

(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí takové materiální a kulturní podmínky života, aby byl zabezpečen jejich náležitý tělesný a duševní rozvoj. V souladu s tím se stanoví náležitosti a podmínky stravování tak, aby odpovídaly obvyklým hodnotám výživy potřebným k udržení zdraví a síly, s přihlédnutím k obtížnosti vykonávané práce. Každý odsouzený musí mít zabezpečeno lůžko a prostor pro uložení osobních věcí. Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví.

(2) Odsouzeným se zabezpečuje osmihodinová doba ke spánku, doba potřebná k osobní hygieně a úklidu, nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.

(3) Odsouzeným se poskytují zdravotnické služby v rozsahu a za podmínek stanovených právním předpisem o péči o zdraví lidu; organizaci a výkon zdravotnických služeb poskytovaných odsouzeným upraví ministr v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(4) Zdravotní pojištění a sociální zabezpečení odsouzených upravují zvláštní předpisy.

§ 26

Korespondence

(1) Odsouzený má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen "korespondence") bez omezení, pokud zákon nestanoví jinak.

(2) Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje oprávnění Vězeňské služby seznámit se s obsahem písemností. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.

(3) Kontrola korespondence mezi odsouzeným a advokátem zmocněným odsouzeného zastupovat, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí cizího státu, anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, je nepřípustná. Tato korespondence se odesílá adresátům neprodleně a doručuje se odsouzenému bez průtahů.

(4) Odsouzenému, který neumí nebo nemůže číst anebo psát, Vězeňská služba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo mu poskytne pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností státním orgánům, mezinárodním organizacím a při dopisování s advokátem.

§ 27

Užívání telefonu

(1) Odsouzenému se zpravidla umožní použití telefonu, budou-li vytvořeny technické podmínky, ke kontaktu s příbuznými v řadě přímé, s manželem, sourozenci, a dále druhem, osvojitelem nebo osvojencem (dále jen "blízká osoba").

(2) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit užití telefonu ke kontaktu s jinou osobou než je osoba blízká.

(3) Užití telefonu odsouzeným podléhá z bezpečnostních důvodů kontrole Vězeňské služby. Pokud obsah hovoru zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba učiní potřebná opatření.

§ 28

Návštěvy

(1) Odsouzený má právo přijímat v čase určeném ředitelem věznice návštěvy blízkých osob na dobu až tři hodiny během jednoho kalendářního měsíce.

(2) Návštěvy probíhají zpravidla v místnostech k tomu určených.Případné úpravy místnosti, zejména dělící přepážka a použité dorozumívací prostředky nesmí bránit běžnému hovoru a vizuálnímu kontaktu odsouzeného s blízkými osobami. Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení jsou možné jen se souhlasem ošetřujícího lékaře, a to v místnostech k tomu určených.

(3) Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři osoby včetně nezletilých dětí. nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let.

(4) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit návštěvu jiných než blízkých osob. Ředitelé věznic mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.

(5) Odsouzeným vykonávajícím trest ve věznici s dohledem nebo ve věznici s dozorem může ředitel věznice povolit v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici.

(6) Ředitel věznice může ve výjimečných případech povolit uskutečnění návštěvy odsouzeného bez zrakové a sluchové kontroly zaměstnanců Vězeňské služby v prostorách k tomu určených.

(7) Návštěva může být přerušena příkazem zaměstnance Vězeňské služby, jestliže odsouzený nebo návštěvníci přes upozornění porušují pořádek, kázeň nebo bezpečnost věznice.

§ 29

Duchovní a jiné služby

(1) Odsouzenému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a dalších obdobných služeb sledujících humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních předpisů; poskytování těchto služeb ve věznici se nepovažuje za návštěvy ve smyslu návštěv podle § 28 tohoto zákona.

(2) Věznice umožňují konat zpravidla v době pracovního klidu společné náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí vnitřní řád věznice.

(3) Zvláštní předpis stanoví podmínky spolupráce věznice s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi k zabezpečení duchovní služby.

§ 30

Uspokojování kulturních potřeb

(1) Odsouzený má právo na své náklady odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace podle svého zájmu, duchovních potřeb a vyznání víry s výjimkou tiskovin nebo jiných materiálů s pornografickou tematikou anebo propagujících národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, násilí a krutost nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek, jedů, výbušnin a zbraní. Denní tisk a časopisy včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může odsouzený předplatit z vlastních prostředků nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné osoby.

(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné knihovny s omezením uvedeným v odstavci 1, v nichž si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního výběru.

§ 31

Používání dalších věcí

(1) Odsouzený má právo si půjčovat a hrát společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.

(2) Odsouzenému lze v odůvodněných případech umožnit zakoupení, zaslání, případně dovezení a používání dalších věcí, majících vztah zejména k zajištění jeho dalšího vzdělávání programu zacházení, případně zájmové činnosti, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem výkonu trestu a jejich množství, povaha nebo užívání nebudou narušovat pořádek v ubytovacím prostoru nebo škodit na zdraví anebo omezovat ostatní odsouzené.

§ 32

Nákup potravin a věcí osobní potřeby

(1) Odsouzený má právo nakupovat si za peněžní prostředky, s nimiž může volně disponovat, v prodejně věznice potraviny a věci osobní potřeby, případně věci pro zájmovou a vzdělávací činnost nebo k realizaci programu zacházení. Nákup se uskutečňuje zpravidla formou bezhotovostní platby.

(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád věznice. Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.

(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit nejvyšší peněžní částku, za kterou může odsouzený jednorázově nakoupit.

§ 33

Přijetí balíčku

(1) Odsouzený má právo dvakrát ročně, zpravidla u příležitosti narozenin a vánočních svátků, přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do váhy 5 kg.

(2) Balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby. Odsouzenému se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesílateli na náklady odsouzeného.

(3) Na balíčky obsahující prádlo, oděv a potřeby k realizaci programu zacházení s odsouzenými pro vzdělávání nebo zájmovou činnost se nevztahují lhůty uvedené v odstavci 1.

§ 34

Příjem peněz a nakládání s nimi

(1) Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány peníze, převedou se na jeho účet a odsouzený se o tom vyrozumí. Nesouhlasí-li odsouzený s přijetím peněz, peníze se vrátí odesílateli na náklady odsouzeného.

(2) K nákupu může odsouzený použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově při nástupu do výkonu trestu.

(3) Má-li však odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den v době propuštění z výkonu trestu, nákup potravin a dalších věcí nebo jiná dispozice s těmito penězi se mu neumožní.

(4) Neuhradil-li odsouzený škodu způsobenou trestným činem, pohledávky spojené s trestním řízením, případně škodu, kterou Vězeňské službě způsobil během výkonu trestu, může tyto peníze použít pouze na nákup základních hygienických potřeb, na úhradu těchto pohledávek, soudních nebo správních poplatků, anebo na úhradu nákladů zdravotní péče.

§ 35

Ochrana práv odsouzených včetně prostředků právní ochrany

(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost, případně žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ředitel věznice určí okruh zaměstnanců Vězeňské služby pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí; vytvoří takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než oprávněné osoby. V téže věci však nesmí odsouzený podávat stížnost několika orgánům současně, ani ji opakovat před jejím vyřízením.

(2) Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.

(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním.

(4) Zaměstnanci Vězeňské služby jsou povinni dbát na zachovávání práv, která odsouzení mají ve výkonu trestu.

HLAVA ČTVRTÁ

Zacházení s odsouzenými

§ 36

Obecné ustanovení

(1) K dosažení účelu výkonu trestu se individuálně stanovuje program zacházení s odsouzeným, který je základní formou cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného.

(2) Program zacházení s odsouzeným se zpracovává na základě komplexní zprávy o odsouzeném s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a příčiny trestné činnosti.

(3) Program zacházení s odsouzeným obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na odsouzeného, metody a formy zacházení s odsouzeným směřující k dosažení cíle, způsob a četnost hodnocení. Cíle programu zacházení se zaměřují na taková opatření, která by odsouzenému umožnila vést řádný život na svobodě, nepáchat trestnou činnost a přijmout odpovědnost za své jednání.

(4) Komplexní zpráva je shrnutím výsledků psychologického, pedagogického, případně lékařského vyšetření a jiných dostupných materiálů k osobě odsouzeného; její obsah je důvěrný.

(5) Věznice v přiměřené době před propuštěním odsouzeného vytvářejí podmínky pro jejich samostatnou a sebe obslužnou činnost.

§ 37

Oprávnění soudů a státních zástupců

Při výkonu své pravomoci stanovené zákonem a v souvislosti s konkrétním řízením jsou soudci, případně zaměstnanci soudu k tomu určení a státní zástupci oprávněni navštěvovat odsouzené ve výkonu trestu, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů a dalších písemností, které souvisejí s výkonem trestu.

§ 38

Účast církevních organizací a sdružení občanů

(1) Na naplňování účelu výkonu trestu se v souladu s právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby, případně ředitelem věznice, církve a náboženské společnosti, zájmová sdružení občanů, nevládní organizace, jakož i další orgány a instituce (dále jen "pověřený zástupce"), které mají vztah k odsouzenému a mohou přispět k plnění účelu výkonu trestu.

(2) Pověření zástupci mohou po dobu výkonu trestu udržovat s odsouzeným osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu trestu a pomáhat mu při vytváření příznivých podmínek pro jeho budoucí život na svobodě. Na požádání je správa věznice informuje o stavu a chování odsouzeného, pokud s tím odsouzený souhlasí.

(3) Pověřené zástupce správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně časového režimu života odsouzených.

(4) Správa věznice též po dohodě s pověřenými zástupci v případě potřeby zabezpečí vhodné prostory a podmínky pro jejich činnost, a to tak, aby nebylo narušeno nebo ohroženo plnění programů zacházení s odsouzenými.

§ 39

Účast odsouzených na výkonu trestu

Odsouzení se mohou podílet na řešení otázek souvisejících s jejich životem ve věznici předkládáním návrhů a připomínek zaměstnancům Vězeňské služby.

§ 40

Odměny

(1) Jestliže odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit odměnu.

(2) Odměnami jsou:

a) pochvala,

b) mimořádné zvýšení počtu hodin návštěv během jednoho kalendářního měsíce až na 5,

c) povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby odsouzenému, který jinak tyto nákupy nemůže provádět,

d) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,

e) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1000,- Kč,

f) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové aktivity po dobu až 1 měsíce,

g) povolení volného pohybu mimo věznici v souvislosti s návštěvou, nebo na činnost v souvislosti s programem zacházení s odsouzeným,

h) přerušení výkonu trestu.

§ 41

Kázeňské tresty

(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu.

(2) Za kázeňský přestupek lze odsouzenému uložit kázeňský trest. Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným projednáním kázeňského přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu.

(3) Kázeňskými tresty jsou:

a) důtka

b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,

c) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce,

d) pokuta až do výše 1000,- Kč,

e) propadnutí věci,

f) umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou plnění určených úkolů programu zacházení s odsouzeným až do 28 dnů,

g) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,

h) umístění do samovazby až do 20 dnů.

ch) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.

(4) Výkon kázeňských trestů uvedených pod písmeny f),g) lze uložit též podmíněně se zkušební dobou až na šest měsíců. Zkušební doba počíná běžet právní mocí rozhodnutí o kázeňském přestupku. Nespáchá-li odsouzený během zkušební doby jiný kázeňský přestupek, kázeňský trest se zahladí. V opačném případě odsouzený kázeňský trest vykoná; tím není dotčena jeho odpovědnost za kázeňský přestupek spáchaný ve zkušební době.

§ 42

Ukládání kázeňských trestů

(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.

(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu trestu. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest. Trest propadnutí věci lze uložit i vedle jiného kázeňského trestu.

(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.

§ 43

Propadnutí věci

(1) Kázeňský trest propadnutí věci je možno uložit, jde-li o věc,

a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,

b) která byla určena ke spáchání kázeňského přestupku,

c) kterou odsouzený získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za něj,

d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem c).

(2) Kázeňský trest propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli kázeňského přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

(3) Kázeňský trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupku.

§ 44

Umístění do uzavřeného oddělení a samovazby

(1) K uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby je nezbytné předchozí vyjádření lékaře o tom, že ze zdravotního hlediska je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému trestu.

(2) Před nástupem kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby a nejméně jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který posoudí, zda je zdravotně způsobilý k výkonu tohoto kázeňského trestu. Tím není dotčeno právo odsouzeného na poskytnutí zdravotní péče i v jiné době.

(3) Při kázeňském trestu umístění do samovazby odsouzený nepracuje, neúčastní se programu zacházení s odsouzeným, není mu dovoleno kouřit, číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické, vzdělávací nebo náboženské a jiné filosoficko etické literatury a nakupovat potraviny a věci osobní potřeby s výjimkou hygienických potřeb. Není mu dovoleno odpočívat na lůžku od budíčku do večerky. Stejně se postupuje i při kázeňském trestu celodenní umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený je povinen vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k zajištění běžného provozu ve věznici.

(4) S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze začít dříve, než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů. Jestliže však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby byl znovu uložen ještě v průběhu výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat oba takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou.

§ 45

Zabrání věci

(1) Pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že se taková věc zabírá,

a) jestliže pachatele nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo kázeňsky potrestat,

b) jestliže mu věc nepatří, nebo

c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, pořádek ve věznici, případně jiný obdobný obecný zájem.

(2) Rozhodnutí o zabrání věci je třeba písemně oznámit pachateli kázeňského přestupku a osobě, které se přímo týká, pokud je známa. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.

(3) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.

§ 46

Kázeňská pravomoc

Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají ředitelé věznic. Jiní zaměstnanci Vězeňské služby mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP