Parlament České republiky

POSLANECKÁ SNĚMOVNA

1997

2. volební období

310

Vládní návrh,

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, sjednaná v Haagu dne 5. října 1961

 I.


Vládní návrh,

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, sjednaná v Haagu dne 5. října 1961

 II.


Návrh usnesení

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s Úmluvou o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednanou v Haagu dne 5. října 1961.

 III.


Předkládací zpráva

k přístupu České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin pro Parlament České republiky

Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin (Haag, 5. 10. 1961) byla vypracována na 9. zasedání Haagské konference mezinárodního práva soukromého, která je mezinárodní organizací pro pokrok a rozvoj mezinárodního práva soukromého.

Cílem Úmluvy je zjednodušit proces ověřování veřejných listin, které mají být použity v cizích státech. Podle praxe ze superlegalizační činnosti lze konstatovat, že jde o vysoký počet listin, jejichž konzulární ověřování zastupitelskými úřady přispívá k jejich zatížení. Proto přistoupení České republiky k této mnohostranné úmluvě se jeví z hlediska praktického potřebné.

Úmluva obsahuje ustanovení, podle kterého jediným ověřením požadovaným k pravosti podpisu osoby, jejího oprávnění listinu podepsat, popř. pečeti na listině, je potvrzení vydané příslušným úřadem státu původu listiny (tzv. apostille). Takto potvrzená listina bude bez dalšího uznána za veřejnou v jiných smluvních státech. Jde např. o země: Rakousko, SRN, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, USA, Kypr, Nizozemí, Argentina, Belgie, Japonsko, Lucembursko, Velká Británie. Každý smluvní stát určí podle Úmluvy úřady, které jsou oprávněny vydávat potvrzení (apostilní úřady).

V návaznosti na toto vyšší ověření připojí své vyšší ověření konzulární odbor Ministerstva zahraničních věcí u těch listin, které mají platit za listiny veřejné v těch zemích, u nichž není sjednáno prostřednictvím dvoustranných mezinárodních smluv osvobození od tohoto úkonu. Podle § 62 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním připojí Ministerstvo spravedlnosti ČR vyšší ověření k listinám, které vydal tuzemský justiční orgán, nebo které takový orgán ověřil.

Podle sdělení depozitáře úmluvy v Haagu apostilní úřady existují celkem ve 22 členských státech. Praxe však je různá. V některých zemích nejsou rozlišovány listiny podle druhu (soudních, správních, případně jiných orgánů); funkcí apostilního úřadu je pověřeno ministerstvo zahraničních věcí (např. Argentina, Belgie, Japonsko, Lucembursko, Velká Británie) nebo ministerstvo spravedlnosti (Kypr).

Převažující většinu ze členů této úmluvy tvoří státy, které rozlišují jednotlivé druhy listin a podle toho potom určují věcnou, místní a případně i instanční příslušnost apostilních úřadů (např. Rakousko, SRN, Maďarsko, Itálie, Švýcarsko, USA).

Z tohoto důvodu je proto navrhováno pověřit funkcí příslušného úřadu podle článku 6 Úmluvy, oprávněného vydávat potvrzení podle prvního odstavce článku 3 Úmluvy Ministerstvo spravedlnosti, a to pokud se jedná o listiny, jejichž vyšší ověření toto ministerstvo provádí podle § 62 zák. č. 97/1963 Sb., tj. listiny, které byly vydány nebo ověřen jejich překlad justičními orgány, včetně listin vydaných nebo ověřených notáři. Za současné situace, kdy ještě nejsou vytvořeny vyšší územně správní celky, je dále navrhováno pověřit funkcí dalšího příslušného úřadu pro shora uvedenou činnost u ostatních listin (převážně správního a obchodního charakteru) Ministerstvo zahraničních věcí.

Uvedené řešení si nevyžádá zvýšení administrativního aparátu u Ministerstva spravedlnosti, ani u Ministerstva zahraničních věcí, neboť by bylo i nadále využíváno nynějších zaměstnanců, kteří obdobnou agendu provádějí.

Přistoupení k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin si vyžádá doplnění položky 5 Sazebníku zák. č. 368/1992 Sb., ve znění zák. č. 85/1994 Sb., o správních poplatcích, přidáním dalšího bodu, podle kterého bude vyměřen poplatek za ověření listiny (tzv. apostilu).

Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní úmluvu, která obsahuje ustanovení týkající se platnosti cizích veřejných listin v České republice a vyžádá si změnu obecně závazných právních předpisů, je třeba, aby s Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky.

Materiál byl projednán na schůzi vlády ČR dne 23. července 1997 a přijato k němu usnesení č. 458.

Předseda vlády

Prof. ing. Václav Klaus, CSc., v. r.

 IV.


Úmluva

o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin,

uzavřená dne 5. 10. 1961

Smluvní státy této Úmluvy,

v úmyslu zrušit požadavek diplomatického nebo konzulárního ověřování cizích veřejných listin,

za tímto účelem se rozhodly uzavřít Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:

Článek 1

Úmluva se bude používat na veřejné listiny, které byly vydány na území jednoho ze smluvních států a které musí být předloženy na území jiného smluvního státu.

Pro účely Úmluvy se považují za veřejné listiny:

a) listiny vydané soudním orgánem státu, včetně listin vydaných státním zástupcem, vyšším soudním úředníkem nebo soudním vykonavatelem,

b) listiny vydané správními úřady,

c) notářské listiny,

d) úřední potvrzení, kterými jsou opatřeny listiny podepsané soukromou osobou, jako je úřední potvrzení o registraci listiny nebo potvrzení toho, že listina byla vydána určitého data a úřední a notářské potvrzení pravosti podpisu.

Úmluva neplatí pro:

a) listiny vydané diplomatickými nebo konzulárními zástupci,

b) správní listiny týkající se přímo obchodních nebo celních transakcí.

Článek 2

Každý smluvní stát osvobodí od povinnosti (legalizace) listiny, pro které platí Úmluva a které mají být předloženy na jeho území. Pro účely této úmluvy se ověřováním rozumí pouze formální úkon, jímž diplomatičtí nebo konzulární zástupci země, ve které má být listina předložena, potvrzují pravost podpisu, oprávněnost osoby listinu podepsat a jestliže je to třeba, pravost pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena.

Článek 3

Jediným formálním úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu podepsat a jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena, je připojení doložky podle článku 4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný úřad státu, v němž listina byla vydána.

Formální úkon podle předcházejícího odstavce však nemůže být vyžadován, pokud buď platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, nebo dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování.

Článek 4

Doložkou podle prvního odstavce článku 3 bude opatřena listina samotná nebo bude uvedena v příloze, formou bude odpovídat vzoru přiloženému k Úmluvě.

Doložka však může být vyhotovena v úředním jazyce úřadu, který ji vydává. Standardní pojmy, jež jsou v něm obsaženy, mohou být i v jiném jazyce. Název "Apostille (Convention de la Haye du 5 octobre 1961)" bude ve francouzském jazyce.

Článek 5

Doložka bude vydána na žádost osoby, která podepsala listinu, nebo kteréhokoliv jejího držitele.

Rádně vyplněná doložka ověřuje pravost podpisu, oprávněnost osoby listinu podepsat a jestliže je to třeba, pravost pečeti nebo razítka na listině, jimiž je opatřena.

Podpis, pečeť a razítko na doložce jsou vyňaty z dalšího ověřování.

Článek 6

Každý smluvní stát určí příslušné úřady, které jsou oprávněny vydávat doložky podle prvního odstavce článku 3.

O tomto je smluvní stát povinen informovat Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí v době uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu nebo prohlášení rozšíření platnosti. Bude také informovat o každé změně týkající se tohoto úřadu.

Článek 7

Každý úřad určený podle článku 6 povede rejstřík nebo kartotéku, ve kterých budou zaznamenány tyto údaje o vydaných doložkách:

1. číslo a datum doložky,

2. jméno osoby, která podepsala veřejnou listinu, její funkce nebo v případě nepodepsaných listin název úřadu, který opatřil listinu pečetí nebo razítkem.

Na žádost kterékoliv osoby, která prokáže zájem, úřad, jenž vydal doložku, ověří, zda údaje na doložce odpovídají údajům v rejstříku nebo kartotéce.

Článek 8

Pokud dohoda, úmluva nebo smlouva mezi dvěma nebo více smluvními státy obsahuje ustanovení o formálních náležitostech při ověřování podpisu, pečeti nebo razítka, bude Úmluva použita pouze v případě, že tyto formální náležitosti jsou přísnější než podle článku 3 a 4 Úmluvy.

Článek 9

Každý stát učiní nezbytné kroky, aby zabránil ověřování listin jeho diplomatickými a konzulárními zástupci v případech, kdy Úmluva stanoví výjimku z povinnosti ověřovat.

Článek 10

Tato úmluva bude otevřena k podpisu státům zastoupeným na 9. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém a pro Island, Irsko, Lichtenštejnsko a Turecko.

Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.

Článek 11

Tato úmluva nabude platnosti šedesátého dne po uložení třetí ratifikační listiny podle druhého odstavce článku 10.

Úmluva nabude platnosti pro každý stát, který Úmluvu podepsal a ratifikoval později, šedesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny.

Článek 12

Kterýkoliv stát, jenž není uveden v článku 10, může přistoupit k této úmluvě poté, co vstoupila v platnost, podle prvního odstavce článku 11. Listina o přístupu bude uložena u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.

Přistoupení bude účinné pouze pro vztah mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které nevznesou do 6 měsíců po obdržení oznámení podle pododstavce d) článku 15 proti přistoupení námitku. Každá z námitek bude oznámena Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem a státy, které nevznesly námitku vůči přistoupení šedesátý den po uplynutí lhůty 6 měsíců podle předcházejícího odstavce.

Článek 13

Kterýkoliv stát může v době podpisu, ratifikace nebo přístupu prohlásit, že rozšiřuje územní platnost této úmluvy na všechna území nebo jedno či více z nich, za jejichž mezinárodní vztahy odpovídá. Toto prohlášení nabude účinnosti, jakmile Úmluva vstoupí pro daný stát v platnost.

Kdykoliv poté bude rozšíření územní platnosti této úmluvy oznámeno příslušným státem Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Pokud prohlášení o rozšíření platnosti je učiněno státem, který podepsal a ratifikoval Úmluvu, pro příslušná území vstoupí Úmluva v platnost podle článku 11. Pokud prohlášení o rozšíření platnosti je učiněno státem, který přistoupil k Úmluvě, pro příslušná území vstoupí Úmluva v platnost podle článku 12.

Článek 14

Tato Úmluva zůstane v platnosti 5 let ode dne jejího vstupu v platnost podle prvního odstavce článku 11 i pro státy, které ratifikovaly nebo přistoupily k Úmluvě dodatečně.

Pokud Úmluva nebude vypovězena, její platnost bude mlčky obnovována každých 5 let.

Každá výpověď bude oznámena Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí nejméně 6 měsíců před uplynutím pětiletého období.

Výpověď může být omezena na určitá území, na která se Úmluva vztahuje. Výpověď bude účinná pouze pro stát, který ji oznámil. Pro všechny ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.

Článek 15

Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí bude státy zmíněné v článku 10 a státy, které přistoupily k Úmluvě podle článku 12, informovat o:

a) oznámeních podle druhého odstavce článku 6,

b) podpisech a ratifikacích podle článku 10,

c) datu, kterým tato Úmluva vstupuje v platnost podle prvního odstavce článku 11,

d) přístupech a námitkách podle článku 12 a datu, kdy přístupy vstoupily v platnost,

e) rozšířeních podle článku 13 a datu, kdy nabyla účinnosti,

f) výpovědích podle třetího odstavce článku 14.

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně zmocnění, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Haagu dne 5. října 1961 v jazyce francouzském a anglickém, přičemž francouzský text je rozhodný pro případ rozdílností mezi oběma texty, v jednom výtisku, který bude uložen v archivech nizozemské vlády a jehož ověřená kopie bude zaslána diplomatickou cestou každému státu, který byl zastoupen na 9. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém a také Islandu, Iráku, Lichtenštejnsku a Turecku.

 Příloha k Úmluvě


Vzor doložky

Potvrzení bude čtvercového rozměru se stranami nejméně 9 cm dlouhými.

APOSTILLE

(Convention de La Haye du 5 octobre 1961)

1. Stát .................

Tato veřejná listina

2. byla podepsána ................

3. jehož funkce je ...............

4. opatřena pečetí/razítkem ...............

Potvrzeno

5. v ....................

6. dne ..................

7. kým ..................

8. č. ...................

9. pečeť/razítko ...........

10. podpis ..............

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY




USNESENÍ

VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

ze dne 23. července 1997 č. 458

k návrhu na přístup České republiky k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin

Vláda

I. souhlasí s přístupem k Úmluvě o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin sjednané v Haagu dne 5. října 1961 obsažené v části III předloženého materiálu (dále jen "Úmluva");

II. pověřuje předsedu vlády předložit Úmluvu po jejím podpisu předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky;

III. doporučuje prezidentu republiky, aby po vyslovení souhlasu Parlamentem České republiky podepsal listinu o přístupu k Úmluvě;

IV. ukládá

1. ministryni spravedlnosti, aby odůvodnila přístup České republiky k Úmluvě v Parlamentu České republiky,

2. místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí, aby na návrh ministryně spravedlnosti

a) zajistil uložení listiny o přístupu u depozitáře Úmluvy v Haagu,

b) oznámil depozitáři Úmluvy určení příslušných orgánů podle článku 6 Úmluvy oprávněných vydávat potvrzení podle prvního odstavce článku 3 Úmluvy, kterými budou Ministerstvo spravedlnosti pro listiny vydané justičními orgány, jimi ověřené nebo před nimi podepsané a Ministerstvo zahraničních věcí pro ostatní listiny,

3. ministryni spravedlnosti a místopředsedovi vlády a ministru zahraničních věcí, aby po přístupu České republiky k Úmluvě zabezpečili provádění závazků z ní vyplývajících,

4. ministru financí, aby zabezpečil novelizaci zákona České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 85/1994 Sb., Položky 5 sazebníku, doplněním dalšího bodu, podle kterého by byl vyměřován správní poplatek za konečné ověření listin (tzv. apostilu).

Provedou:

předseda vlády,

místopředseda vlády a ministr

zahraničních věcí,

ministryně spravedlnosti,

ministr financí

 
Předseda vlády
 
prof. Ing. Václav Klaus, CSc.
  
 
v z. Ing. Jiří Skalický v. r.
 
místopředseda vlády



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP