PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
225
Vládní návrh
zákon
ze dne ..............1997
kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákon č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 11 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova "a doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n),".
2. V § 12 odst. 1 se slova "písm. o) až u)" nahrazují slovy "písm. m) až u)".
3. V § 31 odst. 1 písm. b) se slova "v období do 31. prosince 2000 nejvýše tři roky, v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2006 nejvýše čtyři roky a v období po 31.prosinci 2006 nejvýše pět roků" nahrazují slovy "nejvýše tři roky".
4. V § 34 odst.1 se na konci připojuje tato věta: "Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradní doby pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm.p) a obdobné doby podle předpisů platných před 1.lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.".
5. § 37 se doplňuje odstavcem 5, který zní:
"(5) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno.".
6. V § 40 odst. 2 se vypouští písmeno b) a zároveň se ruší označení písmene a). Na konci § 40 odst.2 se vypouští slovo "nebo" a čárka se nahrazuje tečkou.
7. V § 40 odst. 3 se za slova "považuje též" vkládají slova "doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n) a dále" a na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: "nejdříve však po ukončení povinné školní docházky.".
8. V § 41 odst. 2 větě druhé se za slova "a třetí" vkládají slova "a § 34 odst. 1 věty druhé".
9. V § 41 odst. 3 větě první se za slova "doba pojištění" vkládají slova "uvedená v § 11 a v § 13 odst.1".
10. V § 45 odst. 2 větě třetí se za slova "věty druhé" vkládají slova " ,§ 34 odst.1 věty druhé".
11. V § 46 odst. 4 se na konci připojuje tato věta: "Ustanovení odstavce 2 není přitom dotčeno.".
12. § 67 zní:
"§ 67
(1) Vyplácené důchody může vláda zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto důchodů; vláda však zvýší nařízením vyplácené důchody vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem.
(2) Zvýšení se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně 70 % nárůstu indexu uvedeného v odstavci 1. Jestliže v kalendářním roce byly vyplácené důchody zvýšeny pouze podle věty první nebo zvýšeny nebyly, zvýší se při prvním zvýšení následujícím po tomto roce vyplácené důchody kromě zvýšení podle věty první též s přihlédnutím k růstu reálné mzdy. Zvýšení podle věty druhé se stanoví tak, aby toto zvýšení u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně jedné třetině růstu reálné mzdy za ty kalendářní roky předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody takto zvyšují, ke kterým od posledního zvýšení stanoveného podle věty druhé nebylo přihlédnuto.
(3) Růstem reálné mzdy podle odstavce 2 věty druhé a třetí se rozumí podíl indexu růstu průměrné nominální mzdy a indexu růstu spotřebitelských cen, přičemž tyto indexy růstu se stanoví podle údajů za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody zvyšují, a za kalendářní rok, k němuž bylo naposledy přihlédnuto při zvýšení podle odstavce 2 věty druhé a třetí. Úhrnný index spotřebitelských cen a průměrná nominální mzda za kalendářní rok se zjišťují podle údajů Českého statistického úřadu. Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměr ze všech starobních důchodů, které nejsou vypláceny v souběhu s jiným důchodem (§ 59) a jejichž výplata byla prováděna v kalendářním měsíci, v němž byly naposledy zvýšeny vyplácené důchody.".
13. V § 74 se slova "do 31. prosince 2016" nahrazují slovy "do 31. prosince 2018" a na konci se připojuje tato věta: "Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.".
14. § 107 odst. 2 zní:
"(2) Vláda může zvýšit nařízením částky stanovené v § 15, pokud od předchozího stanovení těchto částek byly vyplácené důchody zvýšeny aspoň o 5 %; zvýšení těchto částek se provádí od 1. ledna.".
Čl. II
Zákon č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č.305/1991 Sb., zákona č.231/1992 Sb., zákona č.307/1993 Sb., zákona č.39/1994 Sb., zákona č.118/1995 Sb. a zákona č.160/1995 Sb., se mění takto:
1. V § 17 odst.1 se slova "60 %" nahrazují slovy "50 %", slova "50 %" se nahrazují slovy "40 %" a slova "70 %" se nahrazují slovy "60 %".
2. V § 17 odst.2 se slova "70 %" nahrazují slovy "60 %".
Čl. III
Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění zákona České národní rady č.10/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb., se mění takto:
§ 7 zní:
"§ 7
Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 může vláda zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5% od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek; vláda však zvýší nařízením tyto částky vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10% od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem. Při zvýšení částek podle předchozí věty se přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.".
Čl. IV
Přechodná ustanovení
(1) O nárocích na důchody, které vznikly před 1.lednem 1998 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1.lednem 1998, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů platných před tímto dnem.
(2) Jde-li o nároky na důchody vzniklé v období od 1.ledna 1998 do 30.června 1998 a o nichž nebylo před 1.červencem 1998 pravomocně rozhodnuto, a o přiznání nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1.červencem 1998, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, rozhodne se o těchto nárocích podle předpisů platných v tomto období.
(3) Podmínky zvýšení vyplácených důchodů (čl. I bod 12) a zvýšení částek, z nichž se vychází podle § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, při stanovení výpočtového základu (čl. I bod 14), a podmínky pro zvýšení částek životního minima (čl. III) se zjišťují od posledního zvýšení těchto částek, které nastalo přede dnem účinnosti tohoto zákona.
(4) Jestliže poživatel starobního důchodu přiznaného před 1.lednem 1998 je k tomuto dni výdělečně činný, vztahuje se na něho podmínka pro výplatu tohoto důchodu uvedená v § 37 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění tohoto zákona (čl. I bod 5), a do dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné v dubnu 1998 neupraví svůj pracovněprávní vztah v souladu s touto podmínkou, nenáleží mu od této splátky výplata starobního důchodu. Skutečnost, že nesplňuje uvedenou podmínku pro výplatu starobního důchodu, je poživatel starobního důchodu povinen oznámit plátci důchodu do 31.ledna 1998; tuto ohlašovací povinnost má i zaměstnavatel poživatele starobního důchodu. Ohlašovací povinnost podle věty druhé nevzniká, jestliže poživatel starobního důchodu ukončí pracovněprávní vztah v době předcházející splátce starobního důchodu uvedené ve větě první nebo si v této době upraví pracovněprávní vztah v souladu s podmínkou uvedenou ve větě první.
(5) Nároky na hmotné zabezpečení vzniklé uchazečům o zaměstnání přede dnem 1. října 1997 se posuzují podle dosavadních předpisů; výše hmotného zabezpečení se však od 1. října 1997 řídí ustanoveními tohoto zákona (čl. II).
Čl. V
Zrušovací ustanovení
Zrušují se čl. I body 39, 61 až 64, 68 a 76 zákona č.134/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.
Čl. VI
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení čl.II a čl.IV odst.5, která nabývají účinnosti dnem 1.října 1997, ustanovení čl. I bodů 1 až 3, 5 až 7, 11 a 13 a čl. IV odst. 1 a 4, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1998, a ustanovení čl. I bodů 4 a 8 až 10 a čl.IV odst.2, která nabývají účinnosti dnem 1.července 1998.
Důvodová zpráva
Obecná část
Jedním z opatření stabilizačního a ozdravného programu současné ekonomiky je snižování výdajů státního rozpočtu také v oblasti sociálních transferů. Pro sociální oblast představuje realizace úsporných opatření novou úpravu některých nároků na sociální dávky a jejich výši. Totéž se týká nároků na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. Provedení těchto úprav vyžaduje změny řady zákonů, jejichž návrhy se předkládají.
Navrhuje se novelizovat zákon o důchodovém pojištění, zákon o zaměstnanosti a zákon o životním minimu.
Pokud jde o finanční dopad navrhovaných změn, projeví se částečně již v roce 1997, a to snížením nákladů na výplatu hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání cca o 0,2 mld Kč oproti předpokládaným výdajům na tuto dávku. V roce 1998 dojde ke snížení výdajů v oblasti zaměstnanosti o cca 0,9 mld Kč. V oblasti důchodového pojištění přinese opatření v roce 1998 úsporu ve výši cca 0,1 mld Kč u nově přiznávaných důchodů a až cca 15 mld Kč u valorizace důchodů; zde bude konkrétní úspora záviset jednak na indexu růstu cen, jednak na okamžiku zvýšení důchodů, který je podle návrhu zákona vázán na cenový růst v rozpětí 5 % až 10%.
Zvláštní část
K článku I
K bodům 1 a 2
Doba studia a doba nezaměstnanosti se dosud považují za dobu pojištění, přestože se za tyto doby neplatí pojistné. Navrhuje se tyto doby považovat za náhradní doby pojištění, pro které platí obecná zásada, že se započítávají pro účely důchodového pojištění bez placení pojistného. V návaznosti na tuto změnu (která se promítá též do výše důchodů - srov. body 4 a 8 až 10) se provádí změna u podmínek nároku na plný a částečný invalidní důchod (srov. bod 7), aby u těchto dávek byla zachována dosavadní ochrana.
K bodu 3
Možnost prodloužit dobu, o kterou lze odejít do starobního důchodu před dosažením důchodového věku, ze tří až na pět let byla zavedena jako kompenzace postupného prodlužování věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Předchozí novelou zákona č.155/1995 Sb. se zavádí účinnější kompenzace, kdy se za splnění určitých podmínek snižuje procentní výměra starobního důchodu přiznaného podle § 31 před dosažením důchodového věku pouze o 0,3% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů jeho pobírání do dosažení tohoto věku.
K bodům 4 a 8 až 10
Rozsah dob pojištění, které se hodnotí pro účely důchodového pojištění, přestože za ně není placeno pojistné, je značný (tvoří cca 1/4 všech započitatelných dob). Přitom je procentní sazba pro stanovení výše procentní výměry důchodu za každý celý rok těchto dob stejná jako u dob, za které se pojistné platí, což není odůvodněné. Proto se navrhuje většinu náhradních dob pojištění hodnotit v poměru k dobám, za které se platí pojistné, v rozsahu 80%.
Vzhledem k náročnosti této změny z hlediska provádění je nutné dát orgánům sociálního zabezpečení, které rozhodují o nárocích z důchodového pojištění, aspoň minimální časový prostor na přípravu, a proto účinnost těchto ustanovení se navrhuje až od 1. července 1998.
K bodu 5
V období, kdy může dojít k růstu nezaměstnanosti, je třeba více respektovat skutečnost, že starobní důchod je náhradou příjmu z předchozí pracovní aktivity a nepřipouštět neomezené zaměstnávání důchodců při současném pobírání starobního důchodu. Proto se navrhuje, aby podmínkou výplaty tohoto důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti bylo nejen dosažení příjmu nepřesahujícího dvojnásobek částky životního minima v období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod, ale i sjednání zaměstnání na dobu určitou. Tuto podmínku obsahovaly i předpisy platné do 31. prosince 1995.
K bodu 6
Funkcí plného invalidního důchodu je náhrada příjmů z výdělečné činnosti v případě vzniku plné invalidity. Podle současné právní úpravy se však podmínka potřebné doby pojištění považuje za splněnou i tehdy, pokud bylo získáno pět roků doby pojištění (bez náhradních dob pojištění) kdykoliv. To znamená, že plný invalidní důchod lze přiznat i v případě, kdy od skončení výdělečné činnosti uplynula velmi dlouhá doba (např. 20 roků) a tento důchod tedy v těchto případech nenahrazuje ztrátu příjmu z výdělečné činnosti. Vzhledem k tomu se navrhuje vypustit příslušné ustanovení a obdobnou úpravu provést, i pokud jde o nárok na částečný invalidní důchod.
K bodu 7
Je třeba zajistit, aby omezení zápočtu doby studia a doby nezaměstnanosti nemělo vliv na podmínky nároku na plný invalidní důchod.
K bodu 11
Jedná se o legislativní zpřesnění v návaznosti na doplnění ustanovení § 46 provedené zákonem č.134/1997 Sb.
K bodům 12 a 14
Návrh na změnu podmínek a způsobu valorizace vyplácených důchodů a změnu zvyšování redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu u nově přiznávaných důchodů vychází z potřeby pružněji reagovat na vývoj hospodářské situace a dosáhnout souladu ve vývoji příjmů a výdajů důchodového pojištění. Tempo růstu výdajů na důchody bude tak možno korigovat podle aktuálního hospodářského vývoje.
Ustanovení zavazuje vládu zvýšit nařízením důchody vždy, zvýší-li se úhrnný index spotřebitelských cen aspoň o 10 %, a umožňuje jí zvýšit důchody i tehdy, zvýší-li se úhrnný index spotřebitelských cen aspoň o 5 %. Vláda přitom musí zvýšit důchody nejméně o 70 % nárůstu úhrnného indexu spotřebitelských cen s tím, že jednou za dva roky musí kromě toho zohlednit nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy.
K bodu 13
Jde o legislativní úpravu reagující na novelu zákona již schválenou (zákon č.134/1997 Sb.) ve vztahu k novele předkládané.
K článku II
Navrhuje se stanovit výši hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání tak, aby tato dávka činila 50 % dřívějšího průměrného měsíčního čistého výdělku za první tři měsíce a poté 40 % tohoto výdělku. Celková doba poskytování dávky se přitom nemění. Při snížení výše hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle čl.II je respektována sociální únosnost.
K článku III
Obdobně jako v oblasti důchodového pojištění se mění podmínky pro zvyšování částek životního minima (srov. čl. I bod 12).
K článku IV
V rámci přechodných ustanovení se řeší postup ve vztahu nových úprav k předchozí právní úpravě.
V odstavcích 1 a 2 se s přihlédnutím k novému hodnocení náhradních dob pojištění stanoví, že o nárocích, které vznikly před účinností navrhovaných změn, se rozhodne podle dosavadních předpisů, a to i v případě, že se bude o těchto nárocích rozhodovat za účinnosti navrhovaného zákona.
Vzhledem k novému znění § 67 zákona o důchodovém pojištění je třeba stanovit (odstavec 3), od kterého měsíce budou posuzovány podmínky zvýšení vyplácených důchodů, aby nevznikaly pochybnosti, zda od předchozího zvýšení nebo od účinnosti zákona. Přesně se stanoví, že se posuzují od posledního zvýšení důchodů. Obdobná úprava se provádí i u § 7 zákona o životním minimu.
Nové podmínky pro nárok na výplatu starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti je třeba vztáhnout rovněž na poživatele těchto důchodů přiznaných před účinností tohoto zákona (odstavec 4). Při nesplnění nových podmínek a za předpokladu včasného splnění ohlašovací povinnosti se výplata tohoto důchodu zastaví od splátky důchodu splatné v dubnu 1998. Tato úprava se navrhuje z důvodu praktického provádění, aby byl dán dostatečný časový prostor plátcům důchodů pro zastavení výplaty důchodu a poživatelům důchodů a zaměstnavatelům ke splnění ohlašovací povinnosti nebo úpravě pracovněprávního vztahu.
Přechodným ustanovením (odstavec 5) se navrhuje jednoznačně určit, že podmínky nároku na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání se nemění a výše hmotného zabezpečení, která se podle navrhovaného zákona má snížit, se bude vztahovat ode dne účinnosti novelizace i na ty uchazeče o zaměstnání, kteří již hmotné zabezpečení pobírají.
K článku V
Vzhledem k tomu, že se tímto zákonem mění též některá ustanovení, která již byla změněna zákonem č.134/1997 Sb., tj. první novelou zákona č. 155/1995 Sb., která nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998, je třeba zrušit ty změny, které jsou dotčeny předloženým návrhem zákona.
K článku VI
Účinnost zákona se navrhuje dnem jeho vyhlášení s tím, že některé změny z hlediska praktického provádění mají nabýt účinnosti až prvním dnem následujícího kalendářního roku, tj. dnem 1. ledna 1998. V případě změn týkajících se zápočtu náhradních dob pojištění pro účely důchodového pojištění je třeba dát orgánům sociálního zabezpečení dostatečný časový prostor pro jejich organizační a technické zabezpečení, a proto se účinnost příslušných ustanovení navrhuje dnem 1. července 1998. Účinnost změn v zákoně o zaměstnanosti se navrhuje dnem 1. října 1997.
V Praze dne 18. června 1997
Předseda vlády
Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.
Ministr práce a sociálních věcí
Ing. Jindřich Vodička v.r.
Znění částí zákona č.155/1995 Sb. s vyznačením navrhovaných změn (vypouštěný text je přeškrtnut, nový text je podtržen)
Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
ve znění zákona č.134/1997 Sb.a zákona č. /1997 Sb.
* * *
§ 11
(1) Dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění
a) osob uvedených v § 5 odst.1 písm.a) až l) a odst.2, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm.m) a n),
b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.
(2) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm.a) se u osob uvedených v § 5 odst.1 písm.a) až d) a f) až l) a odst.2 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona [1) Zákon ČNR č.589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění ani nepobíraly dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem. Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm.a) se považuje za splněnou, i když zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném právním vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona.
(3) Dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm.e) je též
a) v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen "rok přiznání důchodu"), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost,
b) kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu.
§ 12
(1) Náhradní dobou pojištění je po 31.prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm.o) až u) písm.m) až u); podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. U doby uvedené v § 5 odst. 1 písm. r) se nevyžaduje péče o dítě na území České republiky.
(2) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění.
***
§ 31
(1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže
a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, a
b) do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí v období do 31. prosince 2000 nejvýše tři roky, v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2006 nejvýše čtyři roky a v období po 31. prosince 2006 nejvýše pět roků nejvýše tři roky.
(2) Starobní důchod podle odstavce 1 se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu.
(3) Přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 a 30.
***
§ 34
(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradní doby pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm.p) a obdobné doby podle předpisů platných před 1.lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.
(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst.4 větě druhé písm.a).
* * *
§ 37
(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, nenáleží
a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž
1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, [2) § 3 odst.2 písm.e) a § 3 odst.3 písm.a) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.] k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti; příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem,
2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo
b) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku.
(2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30 nebo 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm.a) a b).
(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let.
(4) Období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se počítá od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém vznikl nárok na starobní důchod; tímto obdobím se přitom rozumí 24 kalendářních měsíců. K příjmu z výdělečné činnosti (odstavec 1 písm. a) č. 1) dosaženému v kalendářním měsíci, do něhož spadá den, od něhož se přiznává starobní důchod, se nepřihlíží, je-li tato činnost ukončena před tímto dnem.
(5) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno.
***
§ 40
(1) Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku
a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a
f) nad 28 let pět roků.
(2) Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též,
a) byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky, nebo .
b) získá-li pojištěnec aspoň pět let doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1, za kterou bylo zaplaceno pojistné; ustanovení § 11 odst. 2 věty druhé platí zde obdobně.
(3) Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst.1 písm. m) a n) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky.
Díl druhý
Výše plného invalidního důchodu
§ 41
(1) Výše základní výměry plného invalidního důchodu činí 680 Kč měsíčně.
(2) Výše procentní výměry plného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Ustanovení § 33 odst.2 věty druhé a třetí a § 34 odst.1 věty druhé platí zde obdobně. Pokud pojištěnci ke dni vzniku nároku na plný invalidní důchod trval nárok na částečný invalidní důchod, činí výše procentní výměry plného invalidního důchodu nejméně částku, kterou činila procentní výměra dosavadního částečného invalidního důchodu.
(3) Pro výši procentní výměry plného invalidního důchodu podle odstavce 2 se jako doba pojištění uvedená v § 11 a v § 13 odst.1 započítává i dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na plný invalidní důchod do dosažení důchodového věku uvedeného v § 32; u žen se přitom bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže plná invalidita vznikla následkem úmyslného poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce, které vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu.
***
Díl druhý
Výše částečného invalidního důchodu
§ 45
(1) Výše základní výměry částečného invalidního důchodu činí 680 Kč měsíčně.
(2) Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu měsíčně. Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu činí nejméně 385 Kč měsíčně. Ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé, § 34 odst.1 věty druhé a § 41 odst. 3 platí zde obdobně. Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod s přihlédnutím k § 44 odst. 3 větě druhé, činí výše procentní výměry částečného invalidního důchodu polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první.
(3) Ustanovení § 42 odst. 3 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce mladšího 28 let, který splnil podmínky nároku na částečný invalidní důchod, je-li tento důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na částečný invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku, s tím, že procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první.
(4) Ustanovení § 42 odst. 4 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal aspoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1, s tím, že procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první.
Díl třetí
Souběh částečného invalidního důchodu
s příjmem z výdělečné činnosti
§ 46
(1) Jestliže průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti (§ 47) poživatele částečného invalidního důchodu
a) nepřesahuje 66 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu (§ 48), částečný invalidní důchod se vyplácí v plné výši,
b) je vyšší než 66 %, ale nepřesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se vyplácí ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry,
c) přesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se nevyplácí.
(2) Jestliže poživatel částečného invalidního důchodu je výdělečně činný v cizině, částečný invalidní důchod se po dobu této výdělečné činnosti nevyplácí.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahuje na částečné invalidní důchody přiznané podle § 44 odst.2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let.
(4) Částečný invalidní důchod se však vyplácí v plné výši, jestliže úhrnný příjem z výdělečné činnosti za kalendářní rok uvedený v § 47 odst. 2 nepřesahuje dvanáctinásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,22) k 1. lednu kalendářního roku, za který se podle § 47 odst. 2 stanoví průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti. Předchází-li rok přiznání částečného invalidního důchodu kalendářnímu roku, v němž se podle § 47 provádí kontrola pojištěncova průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, upraví se dvanáctinásobek částky uvedené ve větě první úměrně počtu kalendářních dnů pobírání tohoto důchodu v kalendářním roce. Ustanovení odstavce 2 není přitom dotčeno.
***
§ 67
(1) Vyplácené důchody se zvýší, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzrostl alespoň o 5 %. Podmínka růstu tohoto indexu se posuzuje od kalendářního měsíce, v němž byla naposledy splněna.
(2) Zvýšení se stanoví tak, aby zvýšení základní výměry důchodů i zvýšení procentní výměry každého z vyplácených důchodů odpovídalo nejméně nárůstu indexu uvedeného v odstavci 1. Jestliže ve dvou po sobě následujících kalendářních rocích před kalendářním rokem, ve kterém se důchody zvyšují podle odstavce 1, dosáhl index růstu reálné mzdy za kalendářní rok hodnoty větší než 1, zvýší se vyplácené důchody kromě zvýšení podle věty první též tak, aby toto zvýšení dosáhlo u průměrného starobního důchodu nejméně jedné třetiny průměru indexů růstu reálné mzdy za tyto kalendářní roky; přitom k růstu reálné mzdy za tytéž dva kalendářní roky se přihlédne alespoň jednou. Zvyšují-li se vyplácené důchody v kalendářním roce podle věty první několikrát, zvýší se vyplácené důchody podle věty druhé alespoň jednou, a to při tom zvýšení vyplácených důchodů podle věty první, které je prováděno na základě prvního splnění podmínky pro zvýšení důchodů uvedené v odstavci 1 v tomto kalendářním roce. Pokud se v některém kalendářním roce vyplácené důchody podle věty první nezvyšují, přihlédne se při nejbližším zvýšení podle věty první pro účely zvýšení podle věty druhé k růstu reálné mzdy za všechny kalendářní roky, k nimž od posledního zvýšení podle věty druhé nebylo přihlédnuto. Výše zvýšení podle věty druhé může být přitom stanovena rozdílně s přihlédnutím k roku přiznání důchodů a jejich výši.
(3) Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením, a to podle zásad stanovených v odstavcích 1 a 2.
(4) Indexem růstu reálné mzdy za kalendářní rok podle odstavce 2 věty druhé se rozumí podíl meziročního indexu růstu průměrné nominální mzdy za kalendářní rok a meziročního úhrnného indexu spotřebitelských cen za kalendářní rok; průměr indexů růstu reálné mzdy podle odstavce 2 věty druhé se zjišťuje jako průměr geometrický, a to s přesností na tři platná desetinná místa. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen a indexu růstu průměrné nominální mzdy se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu. Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměr ze všech starobních důchodů, které nejsou vypláceny v souběhu s jiným důchodem (§ 59) a jejichž výplata byla prováděna v kalendářním měsíci, v němž byly naposledy zvýšeny vyplácené důchody.
§ 67
(1) Vyplácené důchody může vláda zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto důchodů; vláda však zvýší nařízením vyplácené důchody vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem.
(2) Zvýšení se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně 70 % nárůstu indexu uvedeného v odstavci 1. Jestliže v kalendářním roce byly vyplácené důchody zvýšeny pouze podle věty první nebo zvýšeny nebyly, zvýší se při prvním zvýšení následujícím po tomto roce vyplácené důchody kromě zvýšení podle věty první též s přihlédnutím k růstu reálné mzdy. Zvýšení podle věty druhé se stanoví tak, aby toto zvýšení u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně jedné třetině růstu reálné mzdy za ty kalendářní roky předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody takto zvyšují, ke kterým od posledního zvýšení stanoveného podle věty druhé nebylo přihlédnuto.
(3) Růstem reálné mzdy podle odstavce 2 věty druhé a třetí se rozumí podíl indexu růstu průměrné nominální mzdy a indexu růstu spotřebitelských cen, přičemž tyto indexy růstu se stanoví podle údajů za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody zvyšují, a za kalendářní rok, k němuž bylo naposledy přihlédnuto při zvýšení podle odstavce 2 věty druhé a třetí. Úhrnný index spotřebitelských cen a průměrná nominální mzda za kalendářní rok se zjišťují podle údajů Českého statistického úřadu. Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměr ze všech starobních důchodů, které nejsou vypláceny v souběhu s jiným důchodem (§ 59) a jejichž výplata byla prováděna v kalendářním měsíci, v němž byly naposledy zvýšeny vyplácené důchody.
***
§ 74
Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I.pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31.prosince 2016 do 31. prosince 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk s tím, že podle § 31 nárok na starobní důchod před dosažením tohoto důchodového věku vzniká, chybí-li do dosažení tohoto důchodového věku nejvýše tři roky, jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené v § 31.
***
Zmocňovací ustanovení
§ 107
(1) Vláda stanoví nařízením
a) výši všeobecných vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky (§ 17 odst.2) před rokem 1996 a výši přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 1994 (§ 17 odst. 4), a to podle údajů Českého statistického úřadu o průměrné měsíční mzdě za tyto jednotlivé kalendářní roky,
b) které nemoci se považují za nemoci z povolání a seznam těchto nemocí.
(2) Vláda zvýší nařízením částky uvedené v § 15 nebo částky uvedené v § 15 naposledy zvýšené nařízením vlády, pokud od posledního stanovení těchto částek byly procentní výměry vyplácených důchodů zvýšeny aspoň o 5 %. Zvýšení těchto částek se provádí od 1.ledna, a to tak, že tyto částky se zvýší nejméně o třetinu procent, o něž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů v období od posledního stanovení těchto částek, nejvýše však o tato procenta. Pokud v období od posledního stanovení těchto částek byly procentní výměry vyplácených důchodů zvýšeny vícekrát, vychází se pro účely předchozích vět z celkového procentního zvýšení těchto výměr v tomto období a pokud byly procentní výměry vyplácených důchodů zvýšeny rozdílně (§ 67 odst. 2 věta pátá), vychází se z procentního zvýšení procentních výměr starobních důchodů přiznaných v kalendářním roce předcházejícím kalendářnímu roku, v němž došlo k tomuto rozdílnému zvýšení.
(2) Vláda může zvýšit nařízením částky stanovené v § 15, pokud od předchozího stanovení těchto částek byly vyplácené důchody zvýšeny aspoň o 5 %; zvýšení těchto částek se provádí od 1. ledna
(3) Vláda zvýší nařízením částky základní výměry důchodů uvedené v § 33 odst.1, § 41 odst.1, § 45 odst.1, § 51 odst.1 a § 53 odst.1, pokud byly zvýšeny základní výměry vyplácených důchodů, a to o částky, o které byly zvýšeny základní výměry vyplácených důchodů. Vláda zvýší nařízením procentní výměry důchodů přiznávaných v tom kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů, a to o stejný počet procent, o který byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů, které byly přiznány v tomto kalendářním roce před zvýšením důchodů.
(4) Vláda může nařízením stanovit, že pro účast některých skupin osob na pojištění podle § 6 odst.2 se považuje podmínka trvání doby pojištění aspoň jeden rok za splněnou.
***
Znění části zákona č.1/1991 Sb. s vyznačením navrhovaných změn (vypouštěný text je přeškrtnut, nový text je podtržen)
§ 17
(1) Výše hmotného zabezpečení se stanoví na základě průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého uchazeč o zaměstnání dosáhl ve svém posledním zaměstnání, a to ve výši 60 % 50 % tohoto výdělku po dobu prvních tří měsíců a po zbývající dobu ve výši 50 % 40 % tohoto výdělku. Uchazeči o zaměstnání, který nastoupil rekvalifikaci, se stanoví po dobu rekvalifikace hmotné zabezpečení ve výši 70 % 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání.
(2) Pokud uchazeč o zaměstnání, kterému podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. f) hmotné zabezpečení nenáleží, nastoupil rekvalifikaci, poskytne se mu po dobu rekvalifikace hmotné zabezpečení ve výši 70 % 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku, kterého dosáhl ve svém posledním zaměstnání.
(3) Při stanovení výše hmotného zabezpečení podle odstavců 1 a 2 se vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku uchazeče o zaměstnání, který u něho byl zjištěn a naposled používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním zaměstnání podle pracovněprávních předpisů o zjišťování a používání průměrného výdělku;10) pokud se u něho tyto pracovněprávní předpisy neuplatňovaly vzhledem k úpravě stanovené zvláštními předpisy pro právní vztah, ve kterém vykonával své poslední zaměstnání, zjistí se pro účely hmotného zabezpečení jeho průměrný měsíční čistý výdělek (příjem) obdobně podle těchto pracovněprávních předpisů.
___________________
10)
(4) Uchazeči o zaměstnání, který naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vykonával činnost uvedenou v § 13 odst. 2 a kterému nárok na hmotné zabezpečení vznikl započtením této doby, nebo uchazeči o zaměstnání, který bez svého zavinění nemůže osvědčit výši průměrného měsíčního čistého výdělku, se stanoví hmotné zabezpečení procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 z částky životního minima platné pro jednotlivého občana staršího 26 let ke dni vzniku nároku na hmotné zabezpečení.23)
(5) Uchazeči o zaměstnání, který naposledy před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání vykonával samostatnou výdělečnou činnost a byl účasten jako osoba samostatně výdělečně činná důchodového pojištění, se stanoví výše hmotného zabezpečení z posledního vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.29)
(6) Nelze-li u uchazeče o zaměstnání uvedeného v odstavci 5 stanovit vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti28) nebo jde-li o uchazeče, který dosud nebyl zaměstnán a jemuž vznikl nárok na hmotné zabezpečení v souvislosti s rekvalifikací podle § 16 odst.2, postupuje se při stanovení výše hmotného zabezpečení podle odstavce 4.
(7) Jestliže uchazeč o zaměstnání přijal zaměstnání, které pro něho není vhodným zaměstnáním nebo v němž může konat práci jen po kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu a toto zaměstnání mu bylo zprostředkováno na dobu kratší než šest měsíců (krátkodobé
___________________
23) 29) 28)
zaměstnání), poskytuje se po jeho skončení hmotné zabezpečení, pokud je to pro uchazeče o zaměstnání výhodnější, v takové výši, v jaké by mu náleželo, kdyby takové krátkodobé zaměstnání nepřijal.
(8) Hmotné zabezpečení stanovené podle odstavců 1 až 7 se poskytuje nejvýše do částky odpovídající 1,5násobku, a po dobu rekvalifikace 1,8násobku částky životního minima uvedené v odstavci 4; tím není dotčeno zvýšení poskytované k hmotnému zabezpečení podle § 17a.
(9) Hmotné zabezpečení se vyplácí v měsíčních splátkách pozadu; v odůvodněných případech může být poskytnuto zálohově a při další splátce se zúčtuje. Jestliže jsou splněny podmínky pro poskytování hmotného zabezpečení jen po část měsíce, náleží za každý kalendářní den, kdy tyto podmínky byly splněny, hmotné zabezpečení ve výši jedné třicetiny; přitom se výsledná částka zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
Znění části zákona č.463/1991 Sb. s vyznačením navrhovaných změn (vypouštěný text je přeškrtnut, nový text je podtržen)
§ 7
Vláda zvýší nařízením částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3, jestliže souhrnný index spotřebitelských cen vzroste od předchozího stanovení těchto částek o 5 %; přitom přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima.
§ 7
Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 může vláda zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek; vláda však zvýší nařízením tyto částky vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem. Při zvýšení částek podle předchozí věty se přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.