(1) Obchodní zástupce je povinen uskutečňovat
činnost, k níž je zavázán, s
vynaložením odborné péče, dbát
mu známých zájmů zastoupeného
a v rámci smlouvy se řídit pokyny zastoupeného.
(2) Obchodní zástupce podává zastoupenému
zprávu o vývoji trhu a všech okolnostech důležitých
pro zájmy zastoupeného, zejména pro jeho
rozhodování související s uzavíráním
obchodů.
(3) Zahrnuje-li smlouva i uzavírání obchodů
obchodním zástupcem jménem zastoupeného,
je obchodní zástupce povinen uzavírat tyto
obchody jen za obchodních podmínek stanovených
zastoupeným, neprojevil-li zastoupený souhlas s
jiným postupem.
(4) Nemůže-li zástupce vykonávat svou
činnost, musí o tom bez zbytečného
odkladu podat zprávu zastoupenému.
Obchodní zástupce je povinen spolupůsobit
v rámci svého závazku při uskutečňování
uzavřených obchodů podle pokynů zastoupeného
a v zájmu zastoupeného, které jsou nebo musí
být obchodnímu zástupci známé,
zejména při řešení nesrovnalostí,
jež vzniknou z uzavřených obchodů.
Obchodní zástupce nesmí sdělit údaje
získané od zastoupeného při své
činnosti bez souhlasu zastoupeného jiným
osobám nebo je využít pro sebe nebo pro jiné
osoby, pokud by to bylo v rozporu se zájmy zastoupeného.
Tato povinnost trvá i po ukončení smlouvy
o obchodním zastoupení.
(1) Obchodní zástupce je povinen navrhovat uzavření
obchodů nebo uzavírat obchody jen s osobami, u nichž
jsou předpoklady, že své závazky splní.
(2) Zástupce ručí za splnění
povinností třetí osobou, s níž
navrhl zastoupenému uzavření obchodu nebo
se kterou jménem zastoupeného uzavřel obchod,
jen když se k tomu písemně zavázal.
V takovém případě řídí
se jeho práva a povinnosti podle ustanovení o ručení.
(1) Obchodní zástupce má nárok na
provizi sjednanou, jinak na provizi obvyklou při obdobném
obchodním zastoupení.
(2) Nárok na úhradu nákladů spojených
se svou činností má obchodní zástupce
vedle provize, jen když to bylo sjednáno a nevyplývá-li
ze smlouvy něco jiného, jen když mu vznikl
nárok na provizi z obchodu, kterého se náklady
týkají.
(3) Nárok na provizi a na smluvenou úhradu nákladů
nevzniká v případech, kdy obchodní
zástupce byl při uzavírání
obchodu činný jako obchodní zástupce
nebo zprostředkovatel pro osobu, s níž zastoupený
uzavřel obchod.
(1) Obchodnímu zástupci vzniká nárok
na provizi, když obchod byl uzavřen a třetí
osoba splnila svůj závazek z tohoto obchodu. Splnila-li
třetí osoba svůj závazek zčásti,
náleží obchodnímu zástupci poměrná
část provize. Jestliže však třetí
osoba má plnit svůj závazek teprve po uplynutí
více než šesti měsíců po
uzavření obchodu, vzniká obchodnímu
zástupci nárok na provizi po uzavření
obchodu.
(2) Obchodnímu zástupci vzniká nárok
na provizi rovněž v případě,
kdy závazek třetí osoby vůči
zastoupenému zanikl nebo splnění tohoto závazku
se oddálilo z důvodu, za něž odpovídá
zastoupený.
(3) Je-li základem pro určení provize rozsah
splněného závazku třetí osoby,
započítává se do tohoto základu
i plnění neuskutečněné z důvodů,
za něž odpovídá zastoupený.
Vyplývá-li ze smlouvy, že obchodní zástupce
je povinen pouze obstarat pro zastoupeného příležitost,
aby zastoupený mohl s třetí osobou uzavřít
obchod s určitým obsahem, vzniká obchodnímu
zástupci nárok na provizi již obstaráním
této příležitosti.
Pokud smlouva nebo tento zákon nestanoví něco
jiného, nemá obchodní zástupce nárok
na provizi z obchodu, k jehož uzavření došlo
bez jeho součinnosti.
(1) Zastoupený je povinen předat obchodnímu
zástupci všechny podklady a pomůcky potřebné
k plnění závazku obchodního zástupce.
(2) Podklady a pomůcky nezbytné podle odstavce 1
zůstávají majetkem zastoupeného a
obchodní zástupce je povinen je vrátit po
ukončení smlouvy, pokud je obchodní zástupce,
vzhledem k jejich povaze, nespotřeboval při plnění
svého závazku.
(3) Obchodní zástupce je povinen pro potřebu
zastoupeného uschovat doklady, jež nabyl v souvislosti
se svou činností, a to po dobu, po kterou tyto doklady
mohou být významné pro ochranu zájmů
zastoupeného.
Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného,
může zastoupený pověřit i jiné
osoby obchodním zastoupením, jež sjednal s
obchodním zástupcem, a obchodní zástupce
může vykonávat činnost, ke které
se zavázal vůči zastoupenému, i pro
jiné osoby nebo uzavírat obchody, jež jsou
předmětem obchodního zastoupení, na
vlastní účet nebo účet jiné
osoby.
Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení,
je zastoupený povinen ve stanovené územní
oblasti a pro určený okruh obchodů nepoužívat
jiného obchodního zástupce a obchodní
zástupce není oprávněn v tomto rozsahu
vykonávat obchodní zastoupení pro jiné
osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet
nebo účet jiné osoby.
Zastoupený je oprávněn uzavírat obchody,
na které se vztahuje výhradní obchodní
zastoupení i bez součinnosti obchodního zástupce,
je však povinen, pokud smlouva nestanoví něco
jiného, platit z těchto obchodů obchodnímu
zástupci provizi tak, jako kdyby tyto obchody byly uzavřeny
s jeho součinností.
Závazek obchodního zástupce zaniká
uplynutím doby, na kterou byla uzavřena smlouva.
Jestliže však po uplynutí této doby se
strany smlouvou dále řídí, má
se za to, že platnost smlouvy byla prodloužena o dobu,
na kterou byla sjednána, nejvýše však
o šest měsíců. Jestliže po uplynutí
této doby se strany smlouvou dále řídí,
má se za to, že se prodlužuje její platnost
vždy o šest měsíců.
(1) Smlouva je sjednána na dobu neurčitou, stanoví-li
to smlouva nebo neobsahuje-li smlouva ustanovení o době,
na kterou byla uzavřena.
(2) Smlouva sjednaná na dobu neurčitou může
být ukončena kteroukoliv ze stran výpovědí.
(3) Nevyplývá-li z obsahu výpovědi
doba pozdější, je smlouva ukončena při
výpovědi dané během prvého
roku trvání smlouvy koncem kalendářního
měsíce následujícího po výpovědi,
trvá-li smlouva déle než rok, je smlouva ukončena
koncem kalendářního čtvrtletí
následujícího po dané výpovědi.
Jestliže smlouvu po uplynutí jednoho roku od jejího
uzavření vypověděl zastoupený,
je povinen poskytnout obchodnímu zástupci odměnu
za získané zákazníky. Pokud ze smlouvy
nevyplývá něco jiného, činí
tato odměna 10 % za každý ukončený
rok trvání smlouvy z provize, na kterou vznikl obchodnímu
zástupci nárok z obchodů uzavřených
v uplynulých 12 měsících.
Bylo-li výhradní zastoupení sjednáno
na dobu určitou, může kterákoliv strana
vypovědět smlouvu způsobem stanoveným
v § 668 odst. 3, jestliže objem obchodu nedosáhl
během posledních 12 měsíců
objemu obchodů stanoveného ve smlouvě, jinak
přiměřeného odbytovým možnostem.
Nárok podle § 669 náleží obchodnímu
zástupci i při výpovědi smlouvy zastoupeným
podle tohoto ustanovení.
Obchodní zástupce má nárok na provizi
i v případě, že obchod byl uzavřen
nebo závazek třetí osoby z obchodu splněn
teprve po zániku závazku obchodního zástupce
podle § 668 nebo 670, jestliže zastoupený využil
k uzavření smlouvy činnosti obchodního
zástupce, která byla uskutečněna za
trvání jeho závazku.
(1) Jestliže při sjednání výhradního
obchodního zastoupení používá
zastoupený jiného obchodního zástupce,
je oprávněn obchodní zástupce odstoupit
od smlouvy.
(2) Jestliže při sjednání výhradního
obchodního zastoupení vykonává obchodní
zástupce činnost, jež je předmětem
jeho závazku vůči zastoupenému, i
pro jiné osoby, může zastoupený odstoupit
od smlouvy.
(1) Smlouvou o tichém společenství se zavazuje
tichý společník poskytnout podnikateli určitý
vklad a podílet se jím na jeho podnikání
a podnikatel se zavazuje k placení části
zisku vyplývající z podílu tichého
společníka na výsledku podnikání.
(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu.
(1) Předmětem vkladu může být
určitá peněžní částka,
určitá věc, právo nebo jiná
majetková hodnota využitelná při podnikání.
(2) Tichý společník je povinen předmět
vkladu předat podnikateli nebo umožnit mu jeho využití
při podnikání v době smluvené,
jinak bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy.
(3) Nestanoví-li se smlouvou jinak, stává
se podnikatel převzetím věci, s výjimkou
nemovitých věcí, jejím vlastníkem.
Je-li předmětem vkladu nemovitá věc,
je podnikatel oprávněn k jejímu užívání
po dobu trvání smlouvy. Je-li předmětem
vkladu právo a smlouva nestanoví něco jiného,
je podnikatel oprávněn po dobu trvání
smlouvy k jeho výkonu.
Tichý společník je oprávněn
nahlížet do obchodních dokladů a účetních
záznamů týkajících se podnikání,
na němž se účastní, a je oprávněn
požadovat stejnopis roční účetní
závěrky.
(1) Pro určení podílu tichého společníka
na výsledku podnikání je rozhodná
roční účetní závěrka.
(2) Tichému společníku vzniká nárok
na podíl ze zisku do 30 dnů po vyhotovení
roční účetní závěrky.
Je-li podnikatelem právnická osoba, běží
tato lhůta od schválení této závěrky
v souladu s jejími stanovami, společenskou smlouvou
nebo zákonem.
(3) Při pozdější ztrátě
není společník povinen přijatý
podíl na zisku vracet.
(1) O podíl na ztrátě se zkracuje vklad tichého
společníka. O podíl na zisku v dalších
letech se snížený vklad zvyšuje a nárok
na podíl na zisku vzniká společníku
po dosažení původní výše
vkladu.
(2) Tichý společník není povinen při
podílu na ztrátě z podnikání
svůj vklad doplňovat a na ztrátě se
účastní jen do výše svého
vkladu.
(1) Práva a povinnosti vůči třetím
osobám z podnikání vznikají pouze
podnikateli.
(2) Tichý společník však ručí
za závazky podnikatele, jestliže
a) jeho jméno je obsaženo v obchodním jménu podnikatele, nebo
b) prohlásí osobě, s níž jedná
podnikatel o uzavření smlouvy, že oba podnikají
společně.
(1) Účast tichého společníka
na podnikání zaniká:
a) uplynutím doby, na kterou byla uzavřena,
b) výpovědí, nebyla-li smlouva uzavřena na dobu určitou,
c) dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu,
d) ukončením podnikání, na něž se smlouva vztahuje,
e) prohlášením konkursu na majetek podnikatele
nebo zamítnutím návrhu na prohlášení
tohoto konkursu pro nedostatek majetku.
(2) Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní
lhůtu, lze smlouvu vypovědět nejpozději
šest měsíců před koncem kalendářního
roku.
Do 30 dnů po zániku smlouvy je podnikatel povinen
vrátit tichému společníkovi vklad
zvýšený nebo snížený o jeho
podíl na výsledku podnikání.
Pokud z ustanovení § 673 až 680 nevyplývá
něco jiného, má tichý společník
ohledně svého vkladu právní postavení,
jaké má věřitel ohledně své
pohledávky, není však oprávněn
požadovat vrácení svého vkladu před
zánikem smlouvy.
(1) Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka
příkazci, že na základě jeho
žádosti poskytne určité osobě
(oprávněnému) na účet příkazce
určité plnění, jestliže oprávněný
splní do určité doby stanovené podmínky,
a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu.
(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu.
(1) Banka v souladu se smlouvou písemně sdělí
oprávněnému, že v jeho prospěch
otvírá akreditiv, a oznámí mu jeho
obsah. V akreditivní listině musí být
určeno plnění, ke kterému se banka
zavazuje, doba platnosti akreditivu a akreditivní podmínky,
jež má oprávněný v této
době splnit k tomu, aby se mohl domáhat plnění
vůči bance.
(2) Sdělení podle odstavce 1 banka učiní
bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy, ledaže ze smlouvy vyplývá, že
tak má učinit teprve v době, kdy jí
k tomu dá příkazce pokyn.
(3) Závazek banky vůči oprávněnému
vzniká oznámením uvedeným v odstavci
1.
(4) Závazek příkazce vůči bance
vzniká otevřením akreditivu.
(5) Akreditivní listina může zejména
obsahovat povinnost banky zaplatit určitou částku
nebo přijmout směnku.
Není-li úplata za otevření akreditivu
smluvena, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu
obvyklou v době uzavření smlouvy.
Závazek banky z akreditivu je nezávislý na
právním vztahu mezi příkazcem a oprávněným.
(1) Nestanoví-li akreditivní listina, že akreditiv
je odvolatelný, může banka akreditiv změnit
nebo zrušit pouze se souhlasem oprávněného
a příkazce.
(2) Stanoví-li akreditivní listina, že akreditiv
je odvolatelný, může jej banka ve vztahu k
oprávněnému změnit nebo zrušit
do doby, než oprávněný splní
podmínky stanovené v akreditivní listině.
(3) Změnit nebo zrušit akreditiv lze pouze písemně.
(1) Jestliže neodvolatelný akreditiv je z podnětu
banky, jež je jím vázána, potvrzen další
bankou, vzniká oprávněnému nárok
na plnění vůči této bance od
doby, kdy oprávněnému potvrzení akreditivu
oznámí. Banka, která požádala
o potvrzení akreditivu, a banka, která akreditiv
potvrdila, jsou zavázány vůči oprávněnému
společně a nerozdílně.
(2) Ke změně nebo zrušení akreditivu
potvrzeného další bankou se vyžaduje i
souhlas potvrzující banky.
(3) Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla
plnění oprávněnému v souladu
s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění
vůči bance, která o potvrzení akreditivu
požádala.
Banka, která pouze oznamuje oprávněnému,
že jiná banka pro něho otevřela akreditiv,
odpovídá za škodu způsobenou za nesprávnost
tohoto oznámení, nevzniká jí však
závazek z akreditivu.
Při dokumentárním akreditivu je banka povinna
poskytnout oprávněnému plnění,
jestliže bance jsou řádně předloženy
během platnosti akreditivu dokumenty určené
v akreditivní listině.
(1) Banka je povinna přezkoumat s odbornou péčí
vzájemnou souvislost předložených dokumentů
a zda jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám
stanoveným v akreditivní listině.
(2) Banka odpovídá za škodu způsobenou
příkazci ztrátou, zničením
nebo poškozením dokumentů převzatých
od oprávněného, ledaže tuto škodu
nemohla odvrátit ani při vynaložení
odborné péče.
Ustanovení § 689 a 690 platí přiměřeně
i na akreditivy, podle nichž se lze domáhat plnění
při splnění jiných podmínek,
než je předložení dokumentů.
Smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce
přijetí plnění určité
peněžní pohledávky od určitého
dlužníka nebo obstarat jiný inkasní
úkon.
(1) Banka požádá dlužníka o zaplacení
peněžní částky nebo provedení
úkonu vyžadovaného podle smlouvy uzavřené
s příkazcem. Odmítne-li dlužník
požadovanou částku zaplatit nebo uskutečnit
požadovaný právní úkon anebo
jestliže tak neučiní bez zbytečného
odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci.
(2) Při obstarávání inkasa je banka
povinna postupovat s odbornou péčí podle
pokynu příkazce, avšak neodpovídá
za to, že inkaso se neuskuteční.
Přijatou peněžní částku
nebo cenné papíry, jež byly předmětem
inkasního úkonu, je povinna banka předat
bez zbytečného odkladu příkazci. Banka
odpovídá za škodu způsobenou ztrátou,
zničením nebo poškozením těchto
dokumentů, ledaže jim nemohla zabránit při
vynaložení odborné péče.
Má-li podle smlouvy banka obstarat inkaso prostřednictvím
jiné banky určené příkazcem,
uskutečňuje se inkaso touto bankou na účet
a nebezpečí příkazce.
Není-li úplata za obstarání inkasa
určena ve smlouvě, je příkazce povinen
zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření
smlouvy.
Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu
se zavazuje banka vydat třetí osobě dokumenty
opravňující nakládat se zbožím
nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání
zaplacena určitá peněžní částka
nebo proveden jiný inkasní úkon.
Dokumenty uvedené ve smlouvě je banka povinna převzít
a opatrovat s odbornou péčí.
Práva a povinnosti stran se řídí podpůrně
ustanoveními o smlouvě mandátní.
Smlouvou o bankovním uložení věci se
zavazuje banka převzít určité věci
mimo cenných papírů (předmět
uložení), aby je uložila a spravovala, a uložitel
se zavazuje platit za to úplatu.
(1) Banka je povinna předmět uložení
převzít a s vynaložením odborné
péče chránit jej před ztrátou,
zničením, poškozením nebo znehodnocením.
(2) Není-li výše úplaty sjednána,
je banka oprávněna požadovat úplatu
obvyklou v době uzavření smlouvy.
(1) S přihlédnutím k povaze předmětu
uložení je banka povinna s odbornou péčí
učinit veškeré úkony, které jsou
nutné k výkonu a zachování práv,
jež uložiteli vyplývají z předmětu
uložení, a předat mu bez zbytečného
odkladu, co přijala z uplatnění těchto
práv.
(2) Uložitel je povinen bance vystavit plnou moc, jež
je potřebná k právním úkonům
uvedeným v odstavci 1, a uhradit výlohy, které
bance vznikly při plnění její povinnosti.
Uložitel je oprávněn kdykoli požádat
o vydání uloženého předmětu
nebo jeho části a uložit jej zpět, jestliže
smlouva mezitím nezanikla. Po vydání předmětu
uložení až do jeho vrácení nemá
banka povinnosti stanovené v § 701 a 702.
Banka odpovídá za škodu způsobenou uložiteli
ztrátou, zničením nebo poškozením
předmětu uložení, ledaže je nemohla
odvrátit při vynaložení odborné
péče.
Obě strany mohou kdykoli s okamžitou účinností
smlouvu vypovědět. Smlouva rovněž zaniká,
jestliže uložitel si vyzvedl všechny věci,
jež jsou předmětem uložení, a neprojevil
vůli, aby smlouva dále trvala.
Po zániku smlouvy je banka povinna vydat uložiteli
předmět uložení a uložitel je povinen
jej bez zbytečného odkladu převzít
a vyrovnat dlužnou úplatu za dobu uložení.
Banka má k zajištění svých práv
ze smlouvy o uložení cenných papírů
nebo jiných hodnot zástavní právo
k předmětu uložení, dokud se u ní
nachází.
(1) Smlouvou o běžném účtu se
zavazuje banka zřídit od určité doby
na určitou měnu běžný účet
pro jeho majitele.
(2) K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná
forma.
(1) Banka je povinna přijímat na běžný
účet v měně, na kterou zní,
peněžité vklady nebo platby uskutečněné
ve prospěch majitele účtu a z peněžních
prostředků na běžném účtu
podle písemného příkazu majitele účtu
nebo při splnění podmínek stanovených
ve smlouvě vyplatit mu požadovanou částku
nebo uskutečnit jeho jménem platby jím určeným
osobám. Nevyplývá-li z příkazu
doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna
platbu provést v den, který následuje po
doručení příkazu.
(2) Je-li zřízen běžný účet
pro několik osob, má každá z nich postavení
majitele účtu.
Je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité
částky příkazy k platbám, i
když nemá k tomu potřebné peněžní
prostředky na účtu, řídí
se práva a povinnosti stran při uskutečnění
těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497
a násl.).
(1) Za provedení plateb je banka oprávněna
požadovat úhradu nákladů s tím
spojených a použít k jejich započtení
peněžních prostředků na účtu.
(2) Banka opraví bez zbytečného odkladu chybné
účtování. Nárok na náhradu
škody tím není dotčen.
(1) Banka je povinna v lhůtách stanovených
ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu,
oznámit majiteli účtu údaje o přijatých
a provedených platbách.
(2) Majitel účtu je oprávněn požadovat,
aby mu banka prokázala provedení plateb.
(1) Banka je povinna připsat ve prospěch běžného
účtu jeho majitele peněžní prostředky
ke dni, kdy banka získala právo s nimi nakládat,
a od tohoto dne náleží majiteli účtu
úroky z těchto prostředků.
(2) Peněžní prostředky použité
majitelem účtu podle § 709 účtuje
banka k tíži účtu dnem, kdy tyto peněžní
prostředky vyplatila nebo platby uskutečnila, a
za tento den nenáleží majiteli účtu
úroky z čerpaných peněžních
prostředků.
(1) Ze zůstatku účtu platí banka úrok.
Úroky jsou splatné, není-li ve smlouvě
stanoveno něco jiného, koncem každého
kalendářního čtvrtletí a připisují
se ve prospěch běžného účtu.
(2) Není-li výše úroku sjednána
ve smlouvě, je banka povinna platit úroky stanovené
zákonem nebo na základě zákona, jinak
úroky obvyklé pro účty vedené
za podobných podmínek.
(1) Smlouva může být majitelem účtu
kdykoli s okamžitou účinností písemně
vypovězena.
(2) Banka může smlouvu písemně vypovědět
s účinností ke konci kalendářního
měsíce následujícího po měsíci,
v němž byla výpověď doručena
majiteli účtu.
(3) Zůstatek běžného účtu
banka vyplatí majiteli účtu nebo podle jeho
příkazu převede na jiný účet
u banky nebo po odečtení nákladů s
tím spojených na účet u jiné
banky.
(4) Banka je povinna oznámit bez zbytečného
odkladu majiteli účtu výši zůstatku
jeho účtu ke konci kalendářního
roku.
(1) Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje
banka zřídit tento účet pro jeho majitele
v určité měně a platit z peněžních
prostředků na účtu úroky a
majitel účtu se zavazuje vložit na účet
peněžní prostředky a přenechat
jejich využití bance.
(2) Není-li měna ve smlouvě určena,
platí, že se účet zřizuje v československé
měně.
(3) K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná
forma.
(1) Jestliže majitel účtu nakládá
s peněžními prostředky na účtu
před dobou určenou ve smlouvě, nebo není-li
v ní tato doba určena, před uplynutím
výpovědní lhůty, nárok na úroky
zaniká nebo se sníží způsobem
stanoveným ve smlouvě. Nevyplývá-li
ze smlouvy jiná účinnost výpovědní
lhůty, je výpověď účinná
po třech měsících ode dne, kdy majitel
účtu doručil bance písemnou výpověď.
Vypovědět lze i část vkladu. Účinky
zániku nebo snížení nároku na
úroky se týkají pouze úroku z částky,
u níž nebyla dodržena výpovědní
lhůta.
(2) Stanoví-li to smlouva, není majitel účtu
oprávněn nakládat s peněžními
prostředky na účtu před uplynutím
doby stanovené v odstavci 1.
(1) Banka je povinna platit úrok ve výši stanovené
ve smlouvě nebo, není-li smluvena ve výši
stanovené zákonem nebo na základě
zákona, jinak v obvyklé výši s přihlédnutím
k délce doby, po kterou byly peněžní
prostředky na účtu vázány.
(2) Úroky jsou splatny po uplynutí lhůty,
po kterou jsou peněžní prostředky na
účtu vázány, nebo po účinnosti
výpovědi podle § 717 odst. 1. Nebyl-li vkladový
účet sjednán na určitou dobu, nebo
byl-li sjednán na dobu delší než jeden
rok, jsou úroky splatny nejpozději koncem každého
kalendářního roku.
(3) Jsou-li peněžní prostředky uloženy
na dobu delší než jeden rok, je banka povinna
na žádost majitele účtu úroky
vyplatit po uplynutí kalendářního
roku.
(4) Úroky se počítají ode dne, kdy
banka získala právo nakládat s peněžními
prostředky. Za den, kdy majitel účtu nakládá
s peněžními prostředky, mu úroky
nenáleží.
(1) Po uplynutí stanovené doby nebo účinnosti
výpovědi podle § 717 odst. 1 je banka povinna
uvolněné peněžní prostředky
vyplatit majiteli účtu nebo převést
na jeho účet u jiné banky.
(2) Týká-li se výpověď podle
§ 717 odst. 1 pouze části peněžních
prostředků na účtu, nastávají
účinky stanovené v odstavci 1 ohledně
této části.
Cestovní šek je cenným papírem, který
opravňuje osobu v něm uvedenou k přijetí
částky v něm určené při
jeho předložení k výplatě, a
to podle podmínek stanovených výstavcem šeku.
Osoba, která cestovní šek vydala, je povinna
cestovní šek proplatit nebo obstarat jeho proplacení.
(1) Cestovní šek musí obsahovat:
a) označení, že jde o cestovní šek,
b) příkaz nebo slib vyplatit určitou částku oprávněné osobě,
c) jméno výstavce, jeho podpis nebo dostatečnou
náhradu podpisu.
(2) Obsahuje-li cestovní šek příkaz
k placení, musí obsahovat i označení
osoby, které je příkaz určen.
(3) Není-li v cestovním šeku uvedeno označení
oprávněné osoby, může proplacení
šeku požadovat, kdo šek předloží.
(4) Cestovní šek lze vystavit i na jinou než
československou měnu.
(1) Při předložení cestovního
šeku je proplácející osoba oprávněna
požadovat průkaz totožnosti předkladatele
a jeho kontrolní podpis na cestovním šeku.
(2) Proplacení šeku musí být na něm
potvrzeno podpisem oprávněné osoby.
Na cestovní šek se nevztahují právní
předpisy upravující směnky a šeky.
(1) Slibem odškodnění se zavazuje slibující,
že nahradí příjemci slibu škodu,
jež mu vznikne z určitého jeho jednání,
o něž ho slibující žádá
a k němuž není příjemce slibu
povinen.
(2) Slib odškodnění musí být
učiněn písemně.
(1) Závazek slibujícího vzniká doručením
písemného prohlášení slibujícího
jeho příjemci.
(2) Příjemce slibu je povinen uskutečnit
jednání, o nějž ho slibující
žádá, jen když se k tomu zavázal.
Slibující je povinen nahradit náklady a veškerou
škodu, které příjemci slibu vzniknou
v souvislosti s jednáním, o něž slibující
požádal.
Příjemce slibu je povinen na účet
slibujícího učinit včas opatření
potřebná k odvrácení škody nebo
jejího omezení na nejnutnější
míru.
Ustanovení této hlavy se použijí vedle
ostatních ustanovení tohoto zákona na závazkové
vztahy uvedené v § 261 a 262, na jejichž vzniku
se podílí alespoň jeden účastník,
který má sídlo nebo místo podnikání,
popřípadě bydliště na území
jiného státu než ostatní účastníci,
jestliže tyto vztahy se řídí československým
právním řádem.
Podle § 264 se přihlédne k obchodním
zvyklostem obecně zachovávaným v mezinárodním
obchodě v příslušném obchodním
odvětví.
(1) Dlužník je povinen řádně
požádat o vývozní povolení, průvozní
povolení nebo jiné úřední povolení,
které se vyžaduje pro splnění jeho závazku
v místě plnění.
(2) Věřitel je povinen řádně
požádat o dovozní povolení nebo jiné
úřední povolení, které se vyžaduje
pro přijetí plnění ve stanoveném
místě plnění.
(3) Povinnost podle odstavce 1 vzniká, jestliže v
něm uvedená povolení jsou vyžadována
v době plnění bez ohledu na to, zda byla
vyžadována již v době uzavření
smlouvy.
(4) Je-li žadateli pravomocně zamítnuta žádost
o udělení povolení, nastávají
účinky nemožnosti plnění. Strana,
která o povolení neúspěšně
požádala, je povinna druhé straně nahradit
škodu způsobenou zánikem závazku, ledaže
smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou
udělení povolení.
(5) Na závazkové vztahy upravené tímto
dílem zákona se nepoužije § 47 občanského
zákoníku.
(1) Dlužník je povinen splnit svůj peněžitý
závazek v měně, v níž byl peněžitý
závazek sjednán. V pochybnostech je povinen v téže
měně nahradit škodu, k níž je zavázán
při porušení smlouvy nebo zániku závazku.
(2) Jestliže právní předpisy státu,
na jehož území má dlužník
sídlo nebo místo podnikání, popřípadě
bydliště, nebo jiné rozhodné právní
předpisy brání placení v měně
uvedené v odstavci 1, je dlužník povinen nahradit
škodu, která věřiteli vznikla placením
v jiné měně.
Je-li peněžité plnění sjednáno
stranami v určité měně a dlužník
podle smlouvy uzavřené s věřitelem
nebo podle mezinárodní smlouvy či jiné
právní úpravy má svůj závazek
plnit v jiné měně, je pro měnový
přepočet rozhodující střední
kurs mezi oběma měnami platný v době,
kdy se poskytuje peněžité plnění
v místě stanoveném ve smlouvě, jinak
v místě, kde má věřitel své
sídlo nebo místo podnikání, popřípadě
bydliště.
Stanoví-li tento zákon, že pro výši
peněžitého závazku je obvyklá
cena nebo úplata, přihlíží se
k cenám a úplatám obvyklým na mezinárodním
trhu.
Při prodlení s plněním peněžitého
závazku platí se úroky z prodlení
v téže měně, na kterou zní peněžitý
závazek. Dlužník je povinen platit úroky
z prodlení o 1 % vyšší, než činí
úroky určené podle § 502, přičemž
jsou rozhodné úrokové sazby stanovené
nebo bankami poskytované při úvěrech
na dobu odpovídající době prodlení
dlužníka ve státu, na jehož území
má dlužník sídlo nebo místo podnikání,
popřípadě bydliště.
Za okolnosti vylučující odpovědnost
se nepovažuje neudělení úředního
povolení, o které se má požádat
podle § 731.
(1) Při použití § 381 se přihlíží
k výši zisku zpravidla dosahovaného ve státu,
kde má sídlo nebo místo podnikání,
popřípadě bydliště oprávněná
osoba.
(2) Při použití § 470 je rozhodující
běžná cena, která je sjednávána
v místě, kde má být zboží
dodáno, nebo není-li tam taková cena, běžná
cena ve srovnatelném jiném místě,
přičemž se vezme zřetel na rozdíl
v dopravních nákladech.
Má-li obchodní zástupce sídlo nebo
místo podnikání, popřípadě
bydliště mimo území České
a Slovenské Federativní Republiky, je při
použití § 653 rozhodující území
státu, na jehož území má obchodní
zástupce v době uzavření smlouvy o
obchodním zastoupení sídlo nebo místo
podnikání, popřípadě bydliště.

