PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
1997
II. volební období
194
Návrh
poslance Dušana Kulky a dalších
na vydání
ústavního zákona
o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. 1
Na území České republiky se vytvářejí tyto vyšší územní samosprávné celky:
1. Pražský, vymezený územím hlavního města Prahy a územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník;
2. Budějovický, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor;
3. Plzeňský, vymezený územím okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov;
4. Karlovarský, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov;
5. Ústecký, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem;
6. Liberecký, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily;
7. Královéhradecký, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov;
8. Pardubický, vymezeným územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí;
9. Jihlavský, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou;
10. Brněnský, vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Vyškov a Znojmo;
11. Olomoucký, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk;
12. Ostravský, vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město;
13. Zlínský, vymezený územím okresů Hodonín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín.
Čl. 2
Hranice vyšších územních samosprávných celků lze měnit pouze zákonem.
Čl. 3
(1) O tom, zda vyšší územní celek ponese název země nebo kraj, rozhoduje zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku zvolené v prvních volbách do zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku na svém ustavujícím zasedání. Zastupitelstvo současně rozhodne i o sídle vyššího územního samosprávného celku.
(2) Nerozhodne-li zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku o jeho názvu a sídle na svém prvním zasedání, stanoví je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
Čl. 4
Územím hlavního města Prahy a územím okresu se rozumí jeho území ke dni účinnosti tohoto ústavního zákona.
Čl. 5
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1998..
Důvodová zpráva
Obecná část
Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků je jednou ze základ-ních právních norem podmiňujících pokračování reformy územní správy v České republice. Tato reforma byla zahájena po listopadu 1989 zejména zrušením soustavy národních výborů, konstituováním obecní samosprávy a vytvořením okresních úřadů jako orgánů státní správy se všeobecnou působností.
Důležitým předpokladem pokračování reformy veřejné správy je vytvoření vyšších územních samosprávných celků, které umožní decentralizaci rozhodování ve věcech regionálního významu a v následných krocích reorganizaci systému správních úřadů. Tyto kro- ky jsou rovněž podmínkou pro výrazné omezení byrokracie v úřadech všeho druhu.
Ústava České republiky v čl. 99 stanoví, že Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky. Vyššími územními samosprávnými celky jsou země nebo kraje. V čl. 8 Ústavy se zaručuje těmto samosprávným územním celkům samospráva.
Předkládaný návrh realizuje čl. 100 odst. 3 Ústavy České republiky, podle kterého vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Stanoví počet vyšších územních samosprávných celků, vymezuje jejich území a stanoví podmínky pro změnu hranic tohoto území. Rovněž stanoví podmínky pro určení názvu a sídla vyšších územních samosprávných celků.
Návrh neobsahuje ustanovení, podle něhož vyšší územní samosprávné celky vykonávají samosprávnou působnost svými zastupitelstvy zvolenými podle zvláštního zákona. Tyto otázky jsou řešeny obecně v Ústavě (čl. 101 odst. 2) a budou předmětem zvláštní právní úpravy; proto jejich zakotvení v tomto ústavním zákoně je nadbytečné.
Navrhovaný ústavní zákon nebude mít dopad na státní rozpočet. Nároky na změny v systému veřejných rozpočtů vyvolá až faktický vznik vyšších územních samosprávných celků.
K jednotlivým ustanovením
Článek č. 1
Navrhuje se vytvořit 13 vyšších územních samosprávných celků na území České repu- bliky. Území hl. města Prahy se uvažuje jako součást vyššího územního samosprávného celku vymezeného územím hlavního města Prahy a okresy dnešního Středočeského kraje. Tím se respektuje funkce Prahy jako přirozeného střediska tohoto prostoru.
Návrh územního členění jednotlivých vyšších územních samosprávných celků je výsledkem posouzení souborů kritérií a jejich vzájemných vazeb. Váha jednotlivých kritérií byla přitom posuzována diferencovaně ve vztahu k příslušnému posuzovanému území. Směrodatným hlediskem při formulování a volbě kritérií pro vytvoření vyšších územních samosprávných celků byla "přirozenost" těchto celků a jejich relativně integrovaná vztahová uzavřenost, která se zobrazuje v přirozeném střediskovém působení největších měst.
Všeobecně akceptované řešení územněsprávního členění státu se sotva nalezne. Zájmy v této otázce jsou příliš rozporné a nesouladné. Rozdíly pramení z odlišného akcentování jednotlivých kritérií.
Jako základní kritéria pro vymezení vyšších územních samosprávných celků byla zvažována:
- kvantifikovatelná kritéria, resp. kritéria představující takové vztahy, které lze jedno- značně popsat a sledovat (počet obyvatel, dojížďka do zaměstnání, dojížďka za veřejnými službami, migrace apod.),
- regionální význam, tj. posouzení významnosti jednotlivých středisek osídlení, a to na základě souhrnného zhodnocení shora uváděných kvantifikovatelných kritérií,
- fyzickogeografické charakteristiky území (konfigurace terénu, vodní toky apod.),
- existující sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné kulturní a sociální souvislosti s určitými centry osídlení a respektování těchto přirozeně vzniklých kulturních a společenských center v území.
Územní obvody jednotlivých vyšších územních samosprávných celků byly definovány na základě existujících okresů vytvořených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu ve znění pozdějších změn.
Použití shora uvedených kritérií ukázalo, že nejvhodnějším řešením je vytvoření 13 vyšších územních samosprávných celků.
Zároveň s vymezením území se v tomto článku stanoví zeměpisný název těchto vyšších územních samosprávných se snahou předejít nevhodným označením, případně opakování téhož názvu u několika vyšších územních samosprávných celků.
Článek č. 2
Ústava stanoví, že vytvoření a zrušení vyšších územních samosprávných celků lze realizovat pouze ústavním zákonem. Neřeší však postup při úpravě (změně) hranic těchto územních samosprávných celků, která neznamená vytvoření nového či zrušení dosavadního vyššího územního samosprávného celku. Z tohoto důvodu stačí, že změny hranic vyšších územních samosprávných celků lze provádět pouze zákonem.
Článek č. 3
Podle tohoto ustanovení zastupitelstva jednotlivých vyšších územních samosprávných celků vymezených v čl. 1 rozhodnou o tom, zda se tyto územní samosprávné celky budou nazývat země nebo kraj.
V článku se upřesňuje, kdy má být rozhodnuto o názvu vyššího územního samo-správného celku a jeho sídle. Obě otázky musí rozhodnout zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání, po prvních volbách do vyššího územního samosprávného celku. V případě, že zastupitelstvo zvolené v prvních volbách o názvu a sídle vyššího územního samosprávného celku na svém prvním zasedání nerozhodne, rozhodne v této věci Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.
Článek č. 4
Článek umožňuje, aby do přijetí tohoto ústavního zákona Parlamentem České republiky mohlo dojít v odůvodněných případech k nezbytným změnám hranic okresů a zároveň, aby v okamžiku nabytí platnosti tohoto ústavního zákona byly hranice vyšších územních samosprávných celků jasně definovány.
Článek č. 5