PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1997
2. volební období
176
Návrh
poslanců Pavla Dostála a Zdeňka Jičínského
na vydání
zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 114/1993 Sb.,
o Kanceláři prezidenta republiky
Návrh
novely zákona č. 144/1993 Sb.
ze dne ....... 1997
o Kanceláři prezidenta republiky
Čl. I.
Zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, se doplňuje a mění takto:
1. Do § 3 se vkládají nové odstavce 2 a 3 tohoto znění:
"(2) Areál Pražského hradu tvoří nemovitosti, které jsou součástí chráněné oblasti Pražského hradu.
1a) § 3 vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, usnesení rady ústředního národního výboru hlavního města Prahy vyhlášené pod č. 27/1955 Sbírky nařízení, vyhlášek a instrukcí ÚNV hlavního města Prahy.
2. V § 3 se dosavadní odstavec 2 označuje jako odstavec 4.
(3) Majetek státu uvedený v odstavci 1 smí být zcizen anebo zatížen zástavním právem, věcným břemenem nebo jinak, pouze s předchozím souhlasem daným zákonem, právní úkony učiněné bez takového souhlasu jsou neplatné."
Pavel Dostál, v.r.
Zdeněk Jičínský, v.r.
Důvodová zpráva
V § 3 odst. 1 zákona se výslovně uvádí, že "Kancelář vykonává právo hospodaření k nemovitému majetku České republiky tvořícímu areál Pražského hradu" (nikoliv tedy jen k takovému majetku, který se nachází v tomto areálu). Zákon to sice výslovně neuvádí, z uvedené formulace lze však soudit, že "areálem Pražského hradu" se tu rozumí "chráněná oblast Pražského hradu", jak byla podle zmocnění daného vládním nařízením č. 55/1954 Sb., vymezena radou ÚNV hl. m. Prahy, a že zákon mlčky přijal a potvrdil znárodňovací účinky tohoto vládního nařízení, pokud jde o nemovitosti, které se v této chráněné oblasti nacházejí.
Některé subjekty církve římskokatolické a Náboženské matice však tyto účinky vládního nařízení č. 55/1954 Sb., neuznávají a tvrdí, že jejich vlastnictví k některým objektům uvnitř této chráněné oblasti vládním nařízením dotčeno nebylo. V tomto smyslu vedou s Českou republikou od r. 1992 soudní spor, který dosud neskončil. Mohlo by být proto namítáno, že návrh zákona je výrazem snahy zasahovat do rozhodovací pravomoci nezávislého soudu.
Návrh však (doplňovaný odst. 2) míří pouze k upřesnění (podání autentického, resp. legálního výkladu) pojmu "areál Pražského hradu", který se v roce 1993, kdy byl zákon přijímán, patrně zdál být nesporný. (Zákon č. 22/1958 SB., v § 27 odst. 2 výslovně stanovil, že vládní nařízení č. 55/1954 Sb., "zůstává nedotčeno" a obdobně bylo stanoveno např. i v zákoně č. 176/1968 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky). Navrhovaným zákonem tedy nemá být provedena nová právní úprava (ani v dosavadním soudním řízení nebyla samotná právní platnost vládního nařízení zpochybněna, ostatně bylo v r. 1955 Národním shromážděním bez výhrad schváleno).
Navrhované ustanovení nového odt. 3 míří k tomu, aby orgány moci výkonné (vláda, ministr financí nebo dokonce sama Kanceář prezidenta republiky) nesměly s nemovitostmi areálu Pražského hradu, které jsou ve vlastnictví ČR, právně disponovat bez předchozího souhlasu Parlamentu daného ve formě zákona.
Návrh je odůvodněn tím, že dosud nebyl přijat zákon o správě majetku státu a používají se proto předpisy o hospodaření s národním majetkem, které pocházejí z doby minulého režimu a s vlivem Parlamentu na dispozice s majetkem státu proto vůbec nepočítají (např. v době první republiky byl zákony vymezován rozsah, v němž mohl ministr financí bez předchozího souhlasu Parlamentu majetek státu zcizovat, zatěžovat atd.).
Námitka, že takovým omezením pravomocí orgánů moci výkonné je narušována ústavně vymezená dělba moci, je lichá. Ústava sice otázky dispozic s majetkem státu výslovně neupravuje, počítá však s ingerencí Parlamentu ve formě státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, jíž lze ingerenci Parlamentu ve věcech dispozic s majetkem státu postavit naroveň (obě oblasti spolu nerozlučně souvisejí).
Nemovitý majetek státu, tvořící areál Pražského hradu, je majetkem pro celý národ a stát natolik významným, že navrhované omezení orgánů moci výkonné je plně odůvodněno.