Příloha I
Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky
souhlasí
1. aby Česká republika, po rozhodnutí Rady
bezpečnosti Organizace spojených národů
o zahájení nové mírové operace
Joint Guard mnohonárodních sil pod vedením
NATO k dohledu nad dodržováním mírové
dohody a stabilizací situace na území Bosny
a Hercegoviny (Stabilization Force - SFOR) po ukončení
mandátu IFOR dne 20. prosince 1996, vyslala do této
mírové operace a pod operační řízení
NATO kontingent Armády České republiky v
počtu do 700 vojáků na dobu 18 měsíců
s tím, že odsun tohoto kontingentu bude ukončen
do 3 měsíců po skončení platnosti
mandátu SFOR a s tím, že tento vysílaný
kontingent bude složen z vojáků z povolání
a vojáků v další činné
službě na základě dobrovolnosti.
2. s tranzitem vojsk členských států
NATO a dalších států zúčastněných
v operaci Joint Guard přes území České
republiky.
II
Roční mandát současné operace
"Sjednocené úsilí" prováděný
v Bosně a Hercegovině mnohonárodními
silami (Implementation Force - IFOR), složenými z
členských i nečlenských zemí
NATO pod vedením NATO v přibližném počtu
53 000 osob, skončí 20. 12. 1996. Zahájení
operace předcházelo uzavření Všeobecné
rámcové dohody o míru v Bosně a Hercegovině
(dále jen daytonská mírová dohoda)
zúčastněnými stranami a následné
zmocnění skupiny států pod vedením
NATO, formou rezoluce Rady bezpečnosti OSN, k jejímu
provedení podle hlavy VII Charty OSN (donucovací
charakter).
Za dobu působení jednotek IFOR bylo v plnění
vojenské části daytonské mírové
dohody dosaženo významných úspěchů.
Rozmístění silně vyzbrojeného
a vycvičeného mezinárodního kontingentu
v Bosně a Hercegovině s mandátem umožňujícím
případně i vynucení plnění
vojenských závazků vyplývajících
z daytonské mírové dohody a důsledné
plnění všech stanovených úkolů
(udržování příměří,
oddělení jednotek stran konfliktu, soustředění
těžkých zbraní do určených
míst, demobilizace aj.) zabránilo obnovení
předchozího dlouhotrvajícího ozbrojeného
konfliktu a vytvořilo relativně bezpečné
prostředí pro plnění civilních
aspektů daytonské mírové dohody. IFOR
rovněž úzce spolupracuje s Úřadem
vysokého představitele (švédský
diplomat C. Bildt), Organizací pro bezpečnost a
spolupráci v Evropě (OBSE), Mezinárodními
policejními silami OSN (IPTF) a dalšími mezinárodními
organizacemi při napomáhání plnění
civilních úkolů dohody. Nikdo nezpochybňuje
pozitivní přínos IFOR pro udržení
míru a vytvoření nezbytných podmínek
pro plnění daytonské mírové
dohody. Mezinárodní společenství je
zajedno v tom, že IFOR výrazně napomohl zdárné
realizaci především vojenských aspektů
daytonského mírového procesu.
Problémem však zůstává odpovídající
plnění civilních aspektů uvedeného
procesu (uspořádání voleb, ustanovení
politických a ústavních institucí,
respekt k lidským právům, návrat uprchlíků,
humanitární pomoc, obnova infrastruktury a hospodářská
rekonstrukce). Situace v Bosně a Hercegovině je
charakterizována napětím v důsledku
přetrvávající etnické nesnášenlivosti,
porušováním svobody pohybu a vytvářením
překážek pro bezpečný návrat
uprchlíků. Tato situace může, bez pokračující
mezinárodní vojenské přítomnosti,
vést k incidentům a popřípadě
i k širší eskalaci konfliktu. Přes dosažený
pokrok při poválečné obnově
Bosny a Hercegoviny jsou do určité míry znepokojující
výsledky letošních zářijových
všeobecných voleb, ve kterých získaly
rozhodující postavení nacionalisticky orientované
politické síly. I když tyto volby proběhly
pod patronací OBSE v relativně klidném ovzduší,
jejich příprava a zejména průběh
de facto potvrdily rozdělení Bosny a Hercegoviny
na dvě části: muslimsko-chorvatskou a srbskou.
Dalším varovným signálem je odložení
voleb do místních orgánů na jaro příštího
roku (původně se měly konat současně
se všeobecnými volbami v září
t. r., později byly přesunuty na listopad t. r.).
Mezinárodním orgánem, který dohlíží
na plnění daytonské mírové
dohody, je Rada pro provádění míru
(Peace Implementation Council - PIC). Tento orgán nahradil
Mezinárodní konferenci o bývalé Jugoslávii
(ICFY) a jeho členy je více než 40 států,
včetně České republiky. Řídící
výbor Rady pro provádění míru
na jednání dne 14. 11. 1996 v Paříži
projevil v závěrečném dokumentu nespokojenost
s dosavadním plněním některých
úkolů, vyplývajících z daytonské
dohody, za něž jsou odpovědny především
úřady Bosny a Hercegoviny. Další pokrok
při důsledném naplňování
daytonské mírové dohody (klidný průběh
místních voleb odložených na jaro 1997,
faktické zahájení procesu poválečné
obnovy země) je proto v podstatné míře
závislý na zachování přítomnosti
mnohonárodních bezpečnostních sil,
byť i v menším rozsahu ve srovnání
s IFOR.
Dne 18. 11. 1996 schválila Severoatlantická rada
(NAC) na velvyslanecké úrovni ze čtyř
původně zvažovaných možností
třetí variantu jako nejvhodnější.
Tato varianta předpokládá pokračovat
ve stabilizaci bezpečného prostředí
s omezeným použitím odstrašujících
prostředků a poskytování selektivní
podpory při civilní obnově země. Početně
redukované nové mnohonárodní síly,
složené opět z členských i nečlenských
zemí NATO, dostaly předběžně
název Stabilizační síly (SFOR). Na
zasedání Severoatlantické rady na velvyslanecké
úrovni dne 27. 11. 1996 byl schválen návrh,
aby operace trvala 18 měsíců. Generální
tajemník NATO J. Solana v dopise ze dne 28. 11. 1996 adresovaném
českému velvyslanci v Bruselu J. Šedivému
oficiálně požádal Českou republiku
o účast v nové mnohonárodní
operaci. Rozsah účasti by měl vycházet
z předběžné nabídky zástupců
Armády České republiky na plánovací
konferenci organizované Vrchním velitelstvím
spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) dne 21. 11. 1996
v Bruselu.
Hlavními předpoklady nové operace jsou:
- oprávnění udělené rezolucí
Rady bezpečnosti OSN s mandátem operace podle hlavy
VII Charty OSN (donucovací charakter),
- politické rozhodnutí ministerské Severoatlantické
rady (NAC),
- podřízení operace velícímu
a řídícímu systému Severoatlantické
aliance v čele s Vrchním velitelem spojeneckých
sil NATO v Evropě (SACEUR),
- souhlas stran daytonské mírové dohody a
nových státních orgánů vytvořených
po všeobecných volbách v Bosně a Hercegovině
v září 1996,
- zapojení nečlenských zemí NATO do
plánování operace.
Ve dnech 4. - 5. 12. 1996 se v Londýně uskutečnilo
ministerské zasedání PIC. Ocenilo dosavadní
působení IFOR pro stabilizaci bezpečnostní
situace a uvítalo záměr NAC vyslat do BaH,
po ukončení mandátu IFOR, mnohonárodní
síly SFOR. Současně uvítalo souhlas
Bosny a Hercegoviny, Chorvatska a Svazové republiky Jugoslávie
s novou bezpečnostní mnohonárodní
operací.
Severoatlantická rada (NAC), zasedající na
úrovni ministrů zahraničí členských
zemí NATO dne 10. 12. 1996, vydala k otázce vytvoření
SFOR prohlášení. Vyjadřuje v něm
mj. připravenost NATO zorganizovat a vést mnohonárodní
síly SFOR, které by po udělení oprávnění
rezolucí Rady bezpečnosti OSN k působení
podle hlavy VII Charty OSN (donucovací charakter) nahradily
IFOR po skončení jeho mandátu dne 20. 12.
1996. Délka působení SFOR v Bosně
a Hercegovině bude 18 měsíců, rozdělených
do tří šestiměsíčních
etap. Po skončení každé etapy bude na
základě konkrétní situace proveden
rozbor s cílem přizpůsobit počet jednotek
aktuálním potřebám. Severoatlantická
rada rovněž podpořila operační
plán pro činnost SFOR, který by měl
být s konečnou platností schválen
Severoatlantickou radou na velvyslanecké úrovni
po udělení oprávnění rezolucí
Rady bezpečnosti OSN. Zmíněné komuniké
dále oceňuje, že všech 17 nečlenských
zemí NATO účastnících se v
IFOR a několika dalších nových kontributorů
vyjádřilo ochotu podílet se na nové
operaci.
Rada bezpečnosti OSN udělila oprávnění
k nové operaci rezolucí č. 1088 (1996), kterou
přijala dne 12. 12. 1996. S odvoláním na
hlavu VII Charty OSN (donucovací charakter) rezoluce mj.
"opravňuje členské státy, ve
spolupráci s regionální organizací,
vytvořit mnohonárodní Stabilizační
síly (SFOR) jako legálního nástupce
IFOR pod jednotným velením a řízením
k plnění vojenských úkolů vyplývajících
z daytonské mírové dohody." Rezoluce
současně žádá vládu Bosny
a Hercegoviny spolupracovat s velitelem SFOR a požaduje od
zúčastněných stran, aby respektovaly
bezpečnost a svobodu pohybu SFOR a osob působících
v dalších mezinárodních organizacích.
V porovnání se současným početním
stavem IFOR (okolo 53 000 osob) bude SFOR působit v počtu
asi 31 000 osob. Snížené početní
stavy jednotek jsou především na úkor
hlavních přispívajících zemí
tj. USA, Velké Británie a Francie. Přes uvedený
snížený početní stav SFOR nelze
vyloučit, že v průběhu již zmíněných
místních voleb, plánovaných na jaro
příštího roku, může dojít
k časově omezenému celkovému navýšení
SFOR, což by se však nemělo projevit zvýšením
počtu kontingentu Armády České republiky.
Přítomnost Mezinárodního policejního
sboru (IPTF), stejně tak jako Mise OSN v Bosně a
Hercegovině (UNMIBH), zůstane nadále zachována,
vzhledem k jejich významu při plnění
úkolů vyplývajících z bezpečnostních,
humanitárních a sociálních programů.
Pravidla nasazení pro novou operaci, která se nazývá
"Společný strážce" (Joint
Guard) se nemají od dosavadních pravidel, platných
pro IFOR, příliš lišit. V platnosti by
rovněž měly zůstat finanční,
tranzitní a další dohody. S ohledem na geografickou
pozici území, na němž má být
operace realizována, aktuální dislokaci vojsk,
jež zřejmě budou do operace nasazeny, i zkušenosti,
které Česká republika získala v souvislosti
s tranzitem ozbrojených sil do operace Joint Endeavour,
lze předpokládat, že také v případě
operace Joint Guard vznikne potřeba umožnit přepravu
vojsk jiných zemí začleněných
do SFOR přes území České republiky.
Případné odepření možnosti
překročit území České
republiky tranzitujícími vojsky by s největší
pravděpodobností vyvolalo vážnou komplikaci
v procesu přípravy i ukončování
operace. Souhlas s tranzitem by naproti tomu znamenal významný
příspěvek České republiky pro
její uskutečnění.
Spolupráce SFOR s Mezinárodním trestním
tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY)
v obdobném rozsahu, jako tomu je s IFOR. I když nová
operace bude opět probíhat se souhlasem stran konfliktu
a bude vycházet z daytonské mírové
dohody, nelze vyloučit případná rizika
zranění i ztrát na životech. Jak však
prokázala dosavadní praxe IFOR, zranění
a úmrtí účastníků operace
byla v největší míře způsobena
jinými příčinami než v důsledku
nepřátelských aktů.
Zapojení České republiky do IFOR bylo, na
doporučení vlády (usnesení č.
677 z 29. 11. 1995), schváleno usnesením Poslanecké
sněmovny Parlamentu č. 832 z 8. 12. 1995. V tomto
usnesení byl vyjádřen souhlas s vysláním
mechanizovaného praporu Armády České
republiky v počtu do tisíce vojáků
z povolání a vojáků v další
službě na základě dobrovolnosti na dobu
jednoho roku a s jeho podřízeností velitelským
orgánům NATO. Česká jednotka přešla
do podřízenosti NATO dnem 12. 2. 1996, tzn., že
doba její působnosti skončí k 12.
2. 1997. Jednotka, jejíž současný počet
dosahuje asi 830 osob, byla začleněna do kanadské
brigády v rámci britské divize v jihozápadní
části Bosny a Hercegoviny.
Dosavadní zkušenosti z působení kontingentu
Armády České republiky v IFOR jsou velmi
příznivé. Odpovědné a profesionální
plnění úkolů příslušníky
jednotky bylo opakovaně vysoce oceněno nadřízenými
kanadskými a britskými veliteli a toto hodnocení
bylo vždy tlumočeno při jednáních
nejvyšších představitelů NATO se
zástupci ministerstev zahraničních věcí
a obrany České republiky. Zapojení do IFOR
vedlo ke zvýšení interoperability Armády
České republiky s členskými zeměmi
NATO a k získání praktických zkušeností
při přípravě a vedení mírové
operace podle zásad NATO. Pokračování
těsné spolupráce s armádami členských
zemí NATO také pomůže dále zvyšovat
profesionalitu a jazykovou vybavenost našich vojáků.
Velká Británie projevuje značný zájem
o setrvání kontingentu Armády České
republiky v britském sektoru odpovědnosti v rámci
nové operace, a to s ohledem na dosavadní úspěšné
působení českých příslušníků
IFOR. Kromě britských vojenských představitelů
tento zájem tlumočil místopředsedovi
vlády a ministru zahraničních věcí
J. Zieleniecovi ministr zahraničních věcí
M. Rifkind a ministr obrany M. Portillo v průběhu
česko-britských jednání v Londýně
dne 21. 11. 1996. V průběhu těchto konzultací
byl předběžně potvrzen zájem
české strany, v případě zapojení
do SFOR, působit opět v britském sektoru
odpovědnosti s tím, že konkrétní
modality budou upřesněny v přípravném
plánovacím procesu. Problematika SFOR a případné
zapojení České republiky byly rovněž
součástí jednání předsedy
Vojenského výboru NATO K. Naumanna s představiteli
MO, GŠ a MZV ve dnech 12. - 13. 11. 1996.
Zapojení kontingentu Armády České
republiky do nové bezpečnostní operace bude
vyjádřením pokračujícího
zájmu České republiky o stabilizaci mírového
vývoje na území bývalé Jugoslávie.
Naše dosavadní podpora úsilí Severoatlantické
aliance v urovnání jugoslávské krize
tím bude dále zvýrazněna, což
má nepochybně svůj význam v nadcházejícím
období, kdy má NATO v příštím
roce na své vrcholné schůzce rozhodnout o
zahájení jednání s novými kandidáty
na členství v NATO.
Pozitivně se zapojení kontingentu Armády
České republiky do SFOR může projevit
i v úsilí o začlenění České
republiky do Evropské unie, protože prokáže
naše odhodlání aktivně se podílet
na udržení míru a bezpečnosti v Evropě.
Pokračující vojenská angažovanost
České republiky k dosažení mírové
stability v Bosně a Hercegovině může
ve svých důsledcích navíc vytvořit
příznivější předpoklady
k zintenzívnění hospodářských
a obchodních styků se státy bývalé
Jugoslávie.
Celkové náklady kontingentu Armády České
republiky na operaci Joint Guard představují 1.488.477,0
tis. Kč a jsou kalkulovány s předpokladem
účasti v operaci po dobu 18 měsíců,
které jsou následovány třemi měsíci
na ukončení činnosti kontingentu a řešení
personálních záležitostí. Vláda
pověřila místopředsedu vlády
a ministra financí svým usnesením č.
641 ze dne 11. prosince 1996, aby požádal Poslaneckou
sněmovnu Parlamentu České republiky o uvolnění
finančních prostředků k průběžné
úhradě nákladů spojených s
přípravou a činností kontingentu Armády
České republiky v rámci operace Stabilization
Force - SFOR v roce 1997 ve výši do 700 mil. Kč
ze státních finančních rezerv. Z rozpočtu
kapitoly ministerstva obrany budou v letech 1997 - 1998 hrazeny
výdaje ve výši 390.371,4 tis. Kč.
Na návrh ministerstva obrany přijala vláda
České republiky dne 11. prosince 1996 usnesení
č. 641, ve kterém schválila návrh
na vyslání kontingentu Armády České
republiky do jednotek SFOR v počtu do 700 vojáků.
Příloha III
Při kalkulaci potřeby finančních prostředků
k zabezpečení přípravy a činnosti
kontingentu Armády České republiky v rámci
operace mnohonárodních sil pod vedením NATO
a Organizace spojených národů k dohledu nad
dodržováním mírové dohody a stabilizací
situace na území Bosny a Hercegoviny (Stabilization
Force - SFOR) se vychází z následujících
časových předpokladů:
1. Doba nasazení kontingentu na území Bosny
a Hercegoviny (vlastní operace) v trvání
18 měsíců.
2. Doba po skončení činnosti kontingentu
a řešení personálních opatření
po návratu do republiky v trvání 3 měsíců.
3. Doba rotace příslušníků jednotky
v trvání 2 měsíců před
nasazením a 3 měsíce po skončení.
Při výpočtu potřeby finančních
prostředků se uvažuje s následujícími
podmínkami a předpoklady:
a) plánovaný počet osob 644,
b) jednotka bude zařazena ve vyšší organizační
struktuře, v jejíž péči je zásobována
PHM,
c) v souladu s požadavky a směrnicemi NATO pro logistické
zabezpečení jsou předepsané zásoby
potřebného materiálu stanoveny na prvních
30 dnů činnosti, přičemž na 13
dnů činnosti jsou naloženy u jednotky. Uvedené
zásoby byly již vybudovány v průběhu
mise IFOR a přechází do mise SFOR,
d) opravy výzbroje a techniky budou prováděny
vlastními silami a prostředky jednotky včetně
zabezpečení přísunu náhradních
dílů a nekompatibilních materiálů
z území ČR.
Na výši celkových finančních
výdajů mají ve srovnání s misí
IFOR rozhodující vliv tyto skutečnosti:
1. Doba nasazení kontingentu v trvání 18
měsíců (mise IFOR 12 měsíců).
2. Nasazení vrtulníkové jednotky (v misi
IFOR nasazena na poslední 2 měsíce roku 1996).
3. Vzhledem k přírodním podmínkám
a rozsahu operačních úkolů dochází
k vyššímu opotřebování techniky
a tím se zvyšují nároky na údržbu
a opravu techniky a spotřebu náhradních dílů.
Celkové výdaje na zabezpečení mise
SFOR jsou plánovány ve výši 1.488.477,0
tis. Kč v členění:
v tis. Kč | ||
A. Investiční výdaje | 50.927,3 | |
B. Neinvestiční výdaje | 1.437.549,7 | |
v tom: | 1) Osobní výdaje | 865.896,3 |
2) Ostatní neinvestiční výdaje | 571.653,4 | |
a) výdaje na údržbu a opravy | 109.443,0 | |
b) výdaje na nákup materiálu a náhradních dílů | 148.839,0 | |
c) dopravní výdaje | 43.843,0 | |
d) výdaje na stravování | 45.878,5 | |
e) výdaje na nákup pohonných hmot, maziv a leteckých pohonných hmot | 145.067,3 | |
f) výdaje na služby, včetně pronájmů | 29.581,6 | |
g) výdaje na výstroj | 49.000,8 |
Podíl finančních prostředků
ze státních finančních rezerv a rozpočtu
kapitoly ministerstva obrany na celkových výdajích
v jednotlivých letech:
Výdaje ze státního rozpočtu:
v roce 1997 | do 700.000,0 tis. Kč |
předpoklad pro rok 1998 | 398.105,6 tis. Kč |
Výdaje kapitoly ministerstva obrany:
v roce 1997 | 363.411,7 tis. Kč |
předpoklad pro rok 1998 | 26.959,7 tis. Kč |
Příloha IV
velitelství a štáb | 50 |
1. mechanizovaná rota | 88 |
2. mechanizovaná rota | 78 |
3. mechanizovaná rota | 4 |
ženijní rota | 58 |
rota velení | 112 |
rota zabezpečení | 117 |
vojenská policie | 13 |
obvaziště | 10 |
CELKEM | 600 |
BVP-2 | 17 ks |
BPzV | 2 ks |
OT-64 | 13 ks |
OT-90 R5 | 2 ks |
AMBS | 3 ks |
Vyprošťovací vozidlo (tank) | 1 ks |
AOT | 45 ks |
ANTS | 11 ks |
ANTT | 33 ks |
Speciální vozidla | 82 ks |
Odminovací zařízení UNC-B | 1 ks |
Odminovací tank | 1 ks |
UDS 114 | 2 ks |
KN 251 | 2 ks |
Mostní automobil | 2 ks |
OT-64 zdrav | 1 ks |
6. mechanizovaný prapor IFOR AČR
velitel jednotky | 1 |
zástupce velitele | 1 |
starší letovod | 1 |
kapitán vrtulníku | 2 |
starší pilot | 3 |
velitel roje | 1 |
starší palubní technik | 3 |
technik letadla | 3 |
starší technik | 6 |
řidič cist. - laborant LPH | 1 |
CELKEM | 22 |
Vrtulník Mi - 17 | 2 ks |
Speciální vozidla | 1 ks |