PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna 1996
II. volební období
63
Návrh
poslanců V. Špidly, J. Wagnera, J. Fischerové a S. Grosse na vydání
zákona
ze dne ................1996,
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Čl. I
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se mění takto:
1.V § 32 odst. 1 se vypouštějí slova "pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995.".
2.V § 32 se vypouštějí odstavce 2 a 3 a dosavadní odstavec 4 se označí jako odstavec 2.
Čl. II
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1997.
Důvodová zpráva
Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, účinný od 1. ledna 1996 zvýšil věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod (tzv. důchodový věk) a to tak, aby postupně během delšího období byl důchodový věk zvýšen o dva roky u mužů a o čtyři roky u žen.
Stalo se tak na základě vládního návrhu, kdy se vláda ČR v důvodové zprávě opírala pouze o demografické parametry a nevzala v úvahu parametry ekonomické a způsob uspořádání důchodového systému jako celku. Vzhledem k tomu, že nedošlo k oddělení důchodových fondů, které je podmínkou pro zapojení dodatečných prostředků do systému, bylo rozhodnutí o prodloužení věku pro vznik nároku na starobní důchod předčasné.
Předložený návrh skupiny poslanců členů poslaneckého klubu ČSSD vychází z toho, že demografické ani ekonomické okolnosti se nezmění během příštích pěti let tak, aby ohrozily fungování systému. Toto pětileté období je nutné věnovat na uskutečnění hluboké reformy systému. Teprve v rámci takové celkové reformy budé možné zodpovědně rozhodnout, zda prodloužení tzv. důchodového věku bude vůbec nutné.
Z demografických údajů o střední délce při narození lze jednoznačně uzavřít, že česká populace má nižší naději dožití než populace jiných evropských států zejména států Evropské unie.
O zatížení důchodového systému nevypovídá pouhé dožití obyvatelstva. Důležitým parametrem zde je i podíl ekonomicky aktivní složky obyvatelstva ke složce ekonomicky neaktivní. Podle statistických údajů bude podíl ekonomicky neaktivních osob do roku 2000 dokonce klesat a do roku 2010 se pouze přiblíží hodnotě roku 1995.
Nárůst počtu občanů v poproduktivním věku bude vyrovnán poklesem dětí v předproduktivním věku. Index zatížení, tj. počet obyvatel v poproduktivním věku na 100 obyvatel v produktivním věku, se do roku 2000 podstatně nezvýší, neboť stoupne pouze z hodnoty 33,8 v roce 1995 na hodnotu 34,8 v roce 2000.
Pokud jde o ekonomicky významné údaje je naprosto falešná představa, že o skutečném odchodu do starobního důchodu rozhoduje pouze zákonem stanovený věkový limit. Skutečný odchod do důchodu s ním souvisí naopak pouze velmi volně a do důchodu se spíše odchází na základě situace na trhu práce a na základě zdravotního stavu. Tak např. v SRN je stanoven důchodový věk pro muže na 65 let. Věk skutečného ukončení ekonomické aktivity v praxi činí 58 let a je tedy o sedm let nižší a je navíc nižší než věkový limit, tj. důchodový věk podle naší právní úpravy. Podíl mužů ve věku 60 - 64 let zapojených do pracovní aktivity v roce 1993 činil v SRN 32 % a v Rakousku dokonce pouze 12%.
Pokud jde o vztah důchodu a hrubého domácího produktu /HDP/ patří ČR k zemím, které na důchody dávají relativně nejmenší podíl HDP. Tak např. podíl důchodů na HDP činí v Rakousku 14,8 %, v Itálii 14,3 %, v Polsku 12,5 %, ve Francii 11, 9 %, ve Švédsku 11,8 %, v SRN 10,6 %, kdežto v ČR činí tento podíl pouze 8,3 %.
MPSV ČR navíc předpokládá při 4% růstu HDP a valorizaci důchodů podle cen a za předpokladu prodloužení věku odchodu do důchodu vývoj podílu důchodu na HDP, takže se sníží do roku 2000 o 1,6 % a postupně do roku 2010 až na pouhá 4,8 %. Uvedené údaje zřetelně ukazují, že zatížení HDP důchody je v ČR vysloveně nízké a že záměr vlády směřuje ke snížení podílu na přibližně australskou úroveň, která patří k nejnižším ve světě.
Uvedené údaje současně jasně naznačují, že česká ekonomika má dostatečné zdroje minimálně pro odložení prodloužení věku odchodu do důchodu na dobu po roce 2000. Nedávno přijatý zákon č. 155/1995 Sb. je v otázce prodloužení tzv. důchodového věku každopádně opatřením naprosto předčasným.Tomu nasvědčuje i financování důchodů v posledních dvou letech, když v roce 1993 vykázal důchodový fond přebytek 7,2 mld. a v roce 1994 dokonce 12,7 mld.
Kromě toho je nutné uvážit i vztah důchodů a zaměstnanosti, neboť dosavadní míra nezaměstnanosti je dočasná. Vzhledem k nutnému požadavku zvýšení růstu produktivity práce a k nástupu dodatečných cca 100 000 pracovních sil do roku 2000 lze předpokládat postupný růst nezaměstnanosti o 0,5% ročně až na úroveň obvyklou v Evropě, tj. na 7 až 9%. Navíc bude působit i nutný požadavek rychlejší provedení skutečné restrukturalizace českého průmyslu, tzn. nárůst o přibližně 200 - 300 000 osob, které by byly nezaměstnané. Právě nízký věk odchodu do důchodu a vytlačení pracujících důchodců z trhu práce přispěly k udržení naší nízké míry nezaměstnanosti.
Pokud jde o sociální stabilitu společnosti, je výhodnější, pokud jsou z trhu práce vytlačováni pracovníci v důchodovém věku než mladí lidé, kteří poprvé vstupují na trh práce. Kromě mladých lidí by byla nezaměstnaností ohrožena sociální skupina v předdůchodovém věku, tj. v šestém deceniu.
Kromě toho se žádná dosavadní úvaha nezabývala důsledky zaměstnávání cizinců na důchodový systém. Počet legálně zaměstnaných cizinců v ČR se již pohybuje kolem 100 000 osob. Jedná se především o lidi nižšího středního věku, kteří přispívají do našeho důchodového systému a jejich podíl v nejbližší době poroste.
Dalším faktorem je imigrace cizinců do ČR. V současné době představují cizinci trvale bydlící na území ČR přibližně 2 % obyvatel, ve vyspělých zemích dosahuje až 14 % takže lze předpodkládat vzestupný trend. Noví imigranti patří většinou k mladším ročníkům, těmito faktory je významně posilován počet ekonomicky aktivních osob.
Navíc je nutné poukázat na to, že nový zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přísně omezuje souběh důchodu a mzdy, nezajišťuje dostatečnou valorizaci důchodů podle růstu mezd a výměra nejnižšího důchodu výrazně zaostává oproti úrovni životního minima.
Závěrem lze konstatovat, že ekonomická situace v ČR a demografická struktura obyvatelstva umožňují provést navrhovanou novelu, přičemž v nejbližší době nemusí vůbec dojít k požadavkům ke státnímu rozpočtu, neboť citované přebytky důchodových fondů za poslední dva roky jsou značné a navíc by se mělo přikročit k reformě celého systému.
Pokud jde o zvláštní část důvodové zprávy, tato je velice jednoduchá, neboť novela se týká pouze ustanovení § 32, cit. zákona a pro srovnání se připojuje jako příloha dosavadní text tohoto ustanovení podle platné úpravy.
Platné znění s vyznačenými změnami.
(Text, který se vypouští je uveden podtrženě.)
155/1995 Sb.
ZÁKON
ze dne 30. června 1995
o důchodovém pojištění
HLAVA PRVNÍ
STAROBNÍ DŮCHOD
Díl první
Podmínky nároku na starobní důchod
§ 28
Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.
§ 29
Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně
a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 (dále jen "důchodový věk"), nebo
b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a).
§ 30
Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže
a) získal dobu pojištění nejméně 25 let,
b) byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a
c) ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky.
§ 31
(1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže
a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, a
b) do dosažení důchodového věku mu chybí v období do 31. prosince 2000 nejvýše tři roky, v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2006 nejvýše čtyři roky a v období po 31. prosinci 2006 nejvýše pět roků.
(2) Starobní důchod podle odstavce 1 se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu.
(3) Přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 a 30.
§ 32
(1) Důchodový věk činí
a) u mužů 60 let,
b) u žen
1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,
2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo
5. 57 let,
pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995.
(2) U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce.
(3) Po 31. prosinci 2006 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2, a) u mužů 62 let,
b) u žen
1. 57 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,
2. 58 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,
3. 59 let, pokud vychovaly dvě děti,
4. 60 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo
5. 61 let.
(4) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat.
Díl druhý
Výše starobního důchodu
§ 33
(1) Výše základní výměry starobního důchodu činí 920 Kč měsíčně.
(2) Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.
§ 34
(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu.
(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a).
§ 35
(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje o 1 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku; výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí.
(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Ustanovení § 34 odst. 2 věty třetí platí zde obdobně.
(3) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavců 1 a 2 se ode dne dosažení důchodového věku zvyšuje obdobně podle § 34 odst. 2.
§ 36
(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje o 0,6 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku; výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí.
(2) Ustanovení § 34 odst. 2 a § 35 odst. 2 platí zde obdobně; výkonem výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod podle § 34 odst. 2 se přitom rozumí výkon této činnosti ode dne dosažení důchodového věku.
Díl třetí
Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti
§ 37
(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, nenáleží
a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž
1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,22) k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti;
příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem, 2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo
b) v období do konce kalendářního roku, v němž poživatel starobního důchodu dosáhl věku vyššího o dva roky, než činil věk v kalendářním roce, v němž vznikl nárok na starobní důchod podle § 29, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku.
(2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30 nebo § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm. a) a b).
(3) Starobní důchod se vždy vyplácí poživateli tohoto důchodu, pokud dosáhl věku 65 let, i když je výdělečně činný.
22) § 3 odst. 2 písm. e) a § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.