Příloha č. 3
Stanovisko Rady ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání k návrhu poslanců
Martina Přibáně a dalších na
vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání,
ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České
republiky pro rozhlasové a televizní vysílání,
ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 1821)
Rada ČR pro rtv vysílání na svém
mimořádném zasedání dne 25.
7. 1995 projednala a schválila následující
stanovisko k předloženému poslaneckému
návrhu novely zákonů v oblasti vysílání:
Rada ve svých výročních zprávách
opakovaně předkládala návrhy na novelizaci
řady ustanovení zákonů v oblasti rozhlasového
a televizního vysílání. Vítá
tedy úsilí o jejich zpřesnění
a doplnění, a to zvláště v dynamicky
se rozvíjející oblasti nových technologií,
tj. satelitní a kabelové televize.
Přes tento pozitivní rys trpí však předkládaný
poslanecký návrh řadou právních,
věcných a legislativně-technických
nedostatků zvláště v části
I., pro které jej v této podobě nutno označit
za nepřijatelný (blíže viz příloha).
Nelze rovněž pominout politické aspekty předkládaného
návrhu. Česká republika za dobu od listopadu
1989 učinila významný a úspěšný
krok k začlenění do mediální
Evropy. Dle našeho názoru je tomu tak i proto, že
duální systém vysílání,
jakož i model nezávislých vysílacích
rad a jejich postavení a kompetencí byl převzat
ze zemí s vyspělou mediální legislativou
i praxí a je pokládán mezinárodně
za příkladný.
Sjednocená Evropa hledá nyní obecně
přijatelný shodný regulační
rámec pro oblast vysílání. Přijetím
části I. návrhu by z něj Česká
republika jednoznačně vybočila.
Předkládaná novela povede k faktickému
posílení pravomoci výkonné moci v
oblasti informací, ponecháme-li stranou okleštění
kompetencí rady (a to v situaci, kdy význam nových
technologií ve vysílání bude v nejbližších
letech narůstat).
Rada je pro otevření mediálního prostoru
více subjektům a pro jejich volnou soutěž.
Ta však sama o sobě nezaručuje, ale za jistých
okolností (např. při neomezené koncentraci
vlastnictví) může naopak ohrozit pluralitu
informačních zdrojů jako jednu ze základních
podmínek fungování demokratické společnosti.
Návrh také zcela opomíjí jiné
oblasti, v nichž se novelizace zákona č. 468/1991
Sb. jeví jako neméně naléhavá,
a to zvláště:
- zajištění kompatibility s právním
rámcem Evropské unie
- přesnější vymezení právního
postavení a kompetencí Rady
- optimalizace postupu při udělování
licencí
- vymezení rámce a úkolů veřejnoprávního
vysílání.
Shrnutí:
Přijetí části I. návrhu by
mělo tyto důsledky:
1. Rozpor s odd. III., článkem 69 Evropské
dohody zakládající přidružení
ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími
a jejich členskými státy na straně
druhé (č. 7/1995 Sb.), který zavazuje ČR
k sbližování stávajících
a budoucích právních předpisů
s právními předpisy Společenství
a zajištění jejich postupné slučitelnosti.
Rozpor s článkem 97 uvedené dohody, který
stanovuje povinnost stran koordinovat a harmonizovat politiku
regulace vysílání přes hranice států.
2. Rozpor s řadou ustanovení Direktivy Rady Evropských
společenství o koordinaci některých
zákonných ustanovení, předpisů
či administrativních postupů členských
států týkajících se výkonu
činností souvisejících s televizním
vysíláním (89/552/EEC z 3. 10. 1989) (dále
jen "Direktiva") a ustavení Úmluvy Rady
Evropy o televizi přesahující hranice států
(dále jen "Úmluva"), k níž
ČR jako jedna z posledních evropských zemí
dosud nepřistoupila.
3. Zcela neobvyklá míra liberalizace v oblasti vysílání,
která nemá obdobu nejen v Evropě, ale ani
v USA a Kanadě.
4. Vytvoření nerovných podmínek hospodářské
soutěže na mediálním trhu znevýhodněním
malých kabelových společností a diskriminací
provozovatelů terestriálního vysílání.
5. Závažné problémy v oblasti práv
třetích osob a rozpor s čl. 67 a 70 cit.
dohody o přidružení, které výslovně
uvádějí nezbytnost sbližování
práva v oblasti duševního vlastnictví,
a to tak, aby "ke konci pátého roku po vstupu
této dohody v platnost bylo dosaženo úrovně
ochrany podobné úrovni existující
ve Společenství včetně srovnatelných
prostředků pro prosazování takových
práv."
6. Nefunkční omezení kompetencí rady,
které znemožní její koncepční
činnost v oblasti vysílání a plnění
povinnosti podílet se na tvorbě mediální
politiky (srovnej zákon č. 103/1992 Sb.).
7. Ohrožení plurality informačních médií
vytvořením výhodných podmínek
pro vznik informačních monopolů velkých
vlastníků kabelových sítí.
8. Riziko rozkolísání relativně stabilizovaného
mediálního prostředí v České
republice a možný vznik právní nejistoty
investorů v oblasti vysílání.
9. Absence ochrany diváka před programovým
a cenovým diktátem kabelových společností.
Připomínky k jednotlivým ustanovením
navrhované novely:
Článek I.
K bodu 1.
Návrh postrádá přesné vymezení
jednotlivých pojmů vztahujících se
k novým technologiím (televizní kabelový
rozvod, satelitní televizní vysílání
určené k přímému příjmu
veřejností, určené k retransmisi v
kabelových rozvodech, placená televizní služba,
původní a převzaté programy v televizních
kabelových rozvodech, místní vysílání
v televizních kabelových rozvodech, mikrovlnný
distribuční systém).
Definice těchto pojmů je nezbytná z hlediska
přesného odlišení jednotlivých
druhů vysílání a úpravě
jejich režimu v zákoně.
Navrhuje se zařadit do § 2.
K bodům 2 a 3.
a)
Zatímco bod 2. operuje s novým termínem "provozovatel
s licencí" (místo dosavadního "držitel
licence"), dále v textu se užívá
výraz "provozovatel licence". Doporučujeme
v celém návrhu důsledně používat
pojem "provozovatel s licencí".
Jsme toho názoru, že osoba odpovědná
za vysílání musí být definována
zcela jednoznačně, což vyžaduje i článek
6 Úmluvy Rady Evropy.
b)
Chybí povinnost zápisu do obchodního rejstříku
u provozovatelů s registrací, kteří
nemají sídlo na území České
republiky a přitom půjde pouze o současné,
úplné a nezměněné šíření
již vysílaných programů. Nutno provázat
s § 12, odst. 6.
c)
Vzhledem k tomu, že fyzické osoby mnohdy mají
rozhlasové a televizní vysílání
jako jedinou podnikatelskou činnost, jeví se vhodnější
ponechat povinnost zápisu do obchodního rejstříku
jako následnou, tj. po udělení licence (registrace).
d)
Vypuštění limitu reklamních časů
pro satelitní vysílání a vysílání
v televizních kabelových rozvodech je v rozporu
s legislativou Evropské unie (Direktiva čl. 18)
a Rady Evropy (Úmluva čl. 12).
Kromě toho znamená v praxi výraznou diskriminaci
všech ostatních typů vysílání.
V rozporu s tím se jeví skutečnost, že
předkladatel opomíjí možnost vkládání
reklam do televizních pořadů, upravenou §
6a.
e)
Pokud bude přijata navrhovaná terminologická
změna ("provozovatel s licencí" místo
"držitel licence"), nutno ji promítnout
do všech relevantních ustanovení zákona.
K bodu 4.
§ 16 a 17
Vzhledem ke zcela odlišné povaze satelitního
a kabelového vysílání doporučujeme
odděleně formulovat podmínky jejich režimu.
Satelitní vysílání:
U tohoto typu vysílání lze princip registrace
připustit, pouze pro vysílání převzatých
programů. Princip registrace pro vysílání
původních programů by byl světově
unikátní. Nutno zvážit negativní
dopady na soulad s Úmluvou.
Za nezbytné však považujeme zachování
minimálních povinností dle článků
6 až 18 Úmluvy a Direktivy. Zvláště
upozorňujeme na čl. 6 Úmluvy, jehož
naplnění předložený návrh
neumožňuje. Tento článek uvádí:
"1. Povinnosti provozovatele vysílání
musí být jasně a odpovídajícím
způsobem specifikovány v oprávnění
uděleném příslušným úřadem
každé Smluvní strany, kontraktu uzavřeném
s příslušným úřadem či
jiným právním opatřením.
2. Kompetentní úřad vysílající
strany poskytne na požádání informaci
o provozovateli vysílání. Tato informace
by měla minimálně obsahovat jméno
či název, sídlo a právní postavení
provozovatele vysílání, jméno právního
zástupce, skladbu kapitálu, povahu, účel
a způsob financování programové služby,
kterou provozovatel vysílání poskytuje nebo
hodlá poskytovat."
Oprávnění k vysílání
na dobu neurčitou nemá obdoby ve srovnatelné
světové legislativě.
Chybí navazující úprava zákona
o správních poplatcích, který operuje
pouze s termínem "licence" a poplatek za registraci
nezná. Bez úpravy zákona o správních
poplatcích by došlo k další výrazné
disproporci mezi jednotlivými kategoriemi provozovatelů,
a tedy k porušení rovných podmínek hospodářské
soutěže.
Výčet případů, kdy lze registraci
odmítnout či zrušit, je zcela nedostatečný
(přihlášce k registraci pornografického
nebo fašistického satelitního programu musí
být dle návrhu novely vyhověno).
Lhůty řízení o registraci, shodné
se lhůtami v tiskovém zákoně (zejména
třídenní lhůta k upozornění
na vady přihlášky) považujeme za nepřiměřené
zejména vzhledem k rozsahu a závažnosti požadovaných
informací.
Televizní kabelové rozvody:
Registrační princip by byl vhodný pouze pro
vysílání převzatých programů.
Pro vysílání původních programů
je dle našeho názoru nutno zachovat licenční
postup, a to zejména z těchto důvodů:
1. Jakkoliv se návrh jeví jako liberální,
faktickým důsledkem bude prohloubení nerovné
soutěže v tomto druhu podnikání. Lze
předpokládat, že malé kabelové
společnosti podlehnou tlaku silných konkurentů
mnohem rychleji než za stávajícího stavu.
Zvýraznění stávající
dominantní pozice Kabel plus, a. s., přičemž
lze očekávat, že ekonomicky nezajímavá
území nebudou vůbec pokrývána.
2. Zatímco licenční podmínky zaručují
příjem televizního signálu i pro diváky,
kteří nemají zájem o zavedení
kabelové televize, navrhovaná novela tuto záruku
ruší.
3. Chybí povinnost přenášet terestriálně
šířené televizní programy, které
musí být dostupné všem občanům,
v tzv. základní nabídce (princip "must
carry", ošetřovaný nyní rovněž
licenčními podmínkami).
4. Stávající úroveň zajištění
práv třetích osob v televizních kabelových
rozvodech (§ 19, odst. 1 e) se v praxi jeví nedostatečná
a dodržování zákona v této oblasti
rada komplikovaně vymáhá pomocí řady
licenčních podmínek. Jejich zrušení
povede k tomu, že v mnoha případech nebudou
tato práva respektována, což porušuje
mezinárodní dohody a může vést
až k obchodním sankcím v zahraničně
obchodním styku s řadou zemí.
Tento problém není dostatečně pokryt
§ 5, písm. e) a následnou sankcí.
Zajištění práv třetích
osob vyžadují rovněž články
67 a 70 Evropské dohody zakládající
přidružení (viz výše).
5. Návrh neřeší otázku původních
programů v televizních kabelových rozvodech
(místní kanály, filmové kanály,
kanály v hotelových rozvodech apod.). Volnější
režim pro tyto typy programů silně diskriminuje
terestriální provozovatele. Je nepřijatelné,
aby původní vysílání prostřednictvím
televizních kabelových rozvodů mělo
výhodnější podmínky než
původní vysílání prostřednictvím
jiných technických prostředků.
6. Jako problematické se jeví faktické svěření
rozhodování o rozvoji kabelových sítí
do rukou městských a obecních úřadů.
Dosavadní praxe ukazuje, že např. majetková
účast měst v kabelových společnostech
vede k vytváření umělých překážek
konkurenčním firmám na území
města.
7. Návrh novely nespecifikuje otázku mikrovlnného
distribučního systému, kde nutno počítat
s kmitočtovými omezeními, a tudíž
volná soutěž a princip registrace není
možný.
8. Návrh neumožňuje stanovit některé
specifické podmínky vztahující se
jen k určitým typům programů (např.
povinnost instalace tzv. zařízení rodičovské
kontroly pro ochranu dětí před erotickými
programy) nebo k určitým lokalitám (společné
městské infokanály více provozovatelů
pro území velkých měst, např.
Prahy, Brna aj.).
Připomínky vztahující se k satelitnímu
vysílání jsou pro kabelové vysílání
totožné (doba platnosti povolení, správní
poplatky apod.). Pokud by i přes výše uvedené
námitky měl být registrační
princip přijat, nutno jej mnohem zásadněji
propracovat, mj. umožnit odmítnutí registrace
pro jednotlivé programy šířené
v kabelovém rozvodu.
K bodu 6. a 7.
Není zřejmé (a není obsaženo
ani v důvodové zprávě), proč
navrhovatel vypouští ustanovení § 19,
odst. 5 a § 20, odst. 3 e), které bylo do zákona
nově vloženo zákonem č. 253/1994 Sb.
K bodu 10.
Úprava dosud vydaných licencí a jejich přechodu
na registraci v § 24 a je formulačně vadná.
Článek II.
K bodu 1.
Návrh paragrafu 2, odst. 1, písm. i) zavádí
kategorii provozovatele rozhlasového vysílání
s registrací, aniž by byl tento pojem dříve
zmíněn.
Za účelné považujeme upravit povinnost
rady zveřejňovat seznam provozovatelů s registrací.
K bodu 2.
Vzhledem k tomu, že se mají výrazně
omezit příjmové možnosti členů
Rady za účelem posílení jejich profesionality,
jeví se nezbytné upravit statut rady, stanovující
výši odměn.
Třicetidenní lhůta neumožňuje
vyrovnat se s pracovně právními závazky.
Článek III.
Doporučuje se v souvislosti s přidělením
televizního okruhu ČT2 jasně stanovit režim
vysílání reklamy a zamezit slučování
povoleného limitu reklamy na jeden vysílací
okruh.
Analogicky postupovat i u vysílání reklam
Českým rozhlasem. Doporučujeme rovněž
uvážit jasné vymezení počtu a
zaměření vysílacích okruhů
přidělených Českému rozhlasu.
K důvodové zprávě:
Důvodová zpráva chybně uvádí,
že v důsledku administrativního zásahu
státu není v ČR dosud provozováno
satelitní televizní vysílání.
V současné době však dvě společnosti
(FTV Premiéra, s. r. o. a Kabel plus, a. s.) vysílají
své programy prostřednictvím satelitu. Další
dvě společnosti (CET 21, s. r. o. a Art Production
K, a. s.) své satelitní vysílání
připravují. Další licenční
řízení na satelitní vysílání
bylo radou vyhlášeno.
V případě zvýšení odměn
členů rady nutno počítat se zvýšenými
nároky na státní rozpočet.
Navrhované lhůty registračního řízení
by vyžadovaly zvýšené nároky na
počet pracovníků Úřadu Rady,
tedy i na státní rozpočet (cca 0,5 mil. Kč/ročně).
Stanovisko Rady České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání k návrhu
posl. M. Přibáně a dalších na
vydání zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 468/1991 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání,
zákon č. 103/1992 Sb., o Radě ČR pro
rozhlasové a televizní vysílání
a zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,
vše ve znění pozdějších
předpisů - tisk 1821a
Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání
v souladu se svými kompetencemi podle § 2, odst. 1
písm. c) zákona č. 103/1992 Sb. projednala
a schválila následující stanovisko
ke sněmovnímu tisku 1821a ve znění
pozměňovacích návrhů, přijatých
Komisí pro sdělovací prostředky:
Rada setrvává na svém předchozím
stanovisku a navrhuje článek I. v předloženém
znění tisku 1821a vypustit, neboť stávající
znění předlohy je v této části
nadále nedostatečné.
K nesouhlasnému stanovisku Radu vedou následující
okolnosti:
Dílčí věcné a legislativně
technické úpravy v části I. předkládané
novely se jen zčásti vyrovnávají se
zásadními nedostatky namítanými v
prvním stanovisku Rady, ale i s některými
připomínkami obsaženými ve stanovisku
vlády ČR. Rozpory přetrvávají
i po opakovaných ústních jednáních
se zástupci předkladatele.
Předkladatel souhlasí s tím, že navrhovaný
zákonný rámec pro satelitní a kabelové
vysílání je třeba doplnit, a to jak
pro mezery předlohy, tak s ohledem na fakt, že u registrovaných
subjektů nebudou uplatňovány licenční
podmínky. S ohledem na časovou tíseň
nelze však dle názoru Rady zpracovat potřebná
doplnění v žádoucím kvantu ani
kvalitě. Množství takto vzniklých pozměňovacích
návrhů je tak velké, že vede k nepřehlednosti
projednávané materie a nadměrně se
zvyšuje riziko přijetí zmatečné
právní úpravy.
Nedostatečnost návrhu v článku I.
se týká zvláště následujících
okruhů problémů:
1. Malá propracovanost výchozích tezí
návrhu
Základní východisko předkladatele
o nadbytečnosti regulace kabelového a satelitního
vysílání považujeme i nadále
za chybné.
Předkladatel nevzal v úvahu okolnost, že budování
kabelových televizních rozvodů je oblastí
tzv. přirozených monopolů a omezené
konkurence. Ať již bude režim vstupu provozovatelů
tohoto typu vysílání na trh jakkoli volný
či podmíněný, v jednotlivých
ulicích či lokalitách nebude souběžně
operovat několik konkurujících si provozovatelů
prostě proto, že by při takovém způsobu
podnikání zkrachovali.
Kabelový rozvod je budován tehdy, lze-li očekávat
dostatečně velkou skupinu předplatitelů.
V praxi proto patří určité území
vždy jednomu provozovateli a divák si tak nevolí,
kterou kabelovou televizi si zaplatí. Smyslem regulace
je zde pak minimalizace negativních dopadů těchto
přirozených monopolů. I kdyby došlo
k navrhované liberalizaci povolovacího režimu,
nelze očekávat širší konkurenci
co do počtu provozovatelů kabelové televize
a možnosti uživatele vybrat si mezi nimi.
Obdobné lze konstatovat i o konkurenci programové.
Zaprvé se nabídky jednotlivých kabelových
společností liší jen minimálně.
Za druhé, přejímané zahraniční
satelitní programy mají vzhledem k jazykové
bariéře jen minimální sledovanost.
Za třetí kabelové televize většinou
programy pouze přebírají, aniž by je
vzhledem k nákladům samy vyráběly
(tzn. žádná nebo jen minimální
původní tvorba). Z hlediska programové konkurence
se tudíž jedná o speciální zákon
ve prospěch dvou nebo tří společností,
nabízejících tzv. filmové kanály.
S ohledem na výše popsané zvláštní
charakteristiky kabelového vysílání
je zřejmé, že odůvodnění
návrhu má pouze teoretickou platnost a cíl,
sledovaný předkladatelem, tj. uvolnění
trhu a rozšíření konkurence, zůstane
jen dobře myšlenou proklamací. V praxi přispěje
zamýšlená liberalizace pouze k rychlejšímu
rozdělení území mezi dva nebo tři
silné vlastníky, nepřinese však předkladatelem
zamýšlené rozšíření
nabídky.
Nebezpečí vzniku monopolů na trhu informací
(a to se netýká jen kabelových nebo satelitních
programů) je rovněž důvodem, proč
většina zemí elektronická média
reguluje odlišně od jiných oblastí trhu,
a to nezávisle na omezeních kmitočtového
spektra.
Argumentace předkladatelů ve prospěch rovných
podmínek všech médií dále narážejí
na některá specifika mediálního tržního
prostředí. Vedle výše zmíněných
omezení kmitočtového spektra, přirozených
monopolů a citlivé otázky plurality informací
jde zejména o specifické fungování
některých základních pravidel tržní
ekonomiky:
- náklady produkce (výroby televizních programů)
se nezmenšují s rostoucím objemem produkce
- asymetrie informací
- spotřebitel (divák) nemá k dispozici tolik
informací o produktu jako prodejce (provozovatel vysílání)
- nikomu nevznikají dodatečné náklady,
když produkt (program) spotřebovává
víc spotřebitelů (diváků)
- týká se zvláště satelitního
a terestriálního vysílání
- spotřebitel není schopen posoudit kvalitu produktu
před jeho spotřebou, tj. než si ho koupí
(televizní program jako celek nebo jeho části)
- možné negativní dopady spotřeby (sledování
médii) jsou obtížně měřitelné
a prokazatelné, tj. média nejsou podnikáním
jako každé jiné a jejich produkt není
běžným, standardním zbožím.
2. Komunitární právo Evropské unie
Předkladatel se dle našeho názoru i nadále
nedostatečně vypořádal s rozsáhlými
oblastmi práva Evropské unie zasahujícími
oblast satelitního a kabelového televizního
vysílání a oblast zavádění
nových technologií. Vyžádané
stanovisko Parlamentního institutu je omezeno pouze na
vyjádření vztahující se k Direktivě
Televize bez hranic (89/552/CEE). Chybí vazba na další
související předpisy, z nichž řada
má zcela zásadní povahu. Vyjímáme:
COM (94) 96 Green Paper on Audiovisual Policy
92/100/EEC, OJ L 346/61-66 Council Directive on rental right and
lending right and on certain rights related to copyright in the
field of intellectual property
93/83/EEC OJ L 248/15-21 Council Directive on the coordination
of certain rules concerning copyright and rights related to copyright
applicable to satellite broadcasting and cable retransmission
COM (94) 440 final Green paper on the liberalisation of telecommunications
infrastructure and cable networks
90/388/EEC OJ L 192/10-16 Council Directive on competition on
the markets for telecommunications services (91/C 233/02) OJ C
233/2-26 (1991) Guidelines on the application of EEC Competition
Rules in the telecommunication sector.
Europe and the global information society (Evropa a globální
informační společnost) - tzv. Bangemannova
zpráva.
V průběhu nejbližších měsíců
je očekávána publikace dalších
přijatých dokumentů Evropské unie
vztahujících se k oblasti:
Legal protection of encrypted broadcasts
COM (94) 347 Communication from the Commission to the Council
and the European Parliament: Europe's Way to the Information Society,
an action plan.
Nereflektování výše zmíněných
předpisů Evropské unie v navrhované
právní úpravě vede, dle názoru
Rady, k prohloubení disproporcí, nikoli ke sbližování
našeho právního řádu s právem
Evropské unie.
3. Zákon o telekomunikacích a související
právní předpisy
V návaznosti na výše uvedené konstatujeme,
že předkladatel i nadále nezohlednil připomínku
vztahující se k úzké vzájemné
vazbě sektoru telekomunikací včetně
nových informačních technologií s
oblastí televizního vysílání.
Nevypořádal se s námitkou směřující
k problematice provázanosti kabelových sítí
s jednotnou telekomunikační sítí ČR.
Navrhovaný režim registrace u televizních kabelových
rozvodů není provázen příslušnými
změnami telekomunikačních předpisů
a nezvažuje případné dopady neregulovaného
prostředí kabelových televizí na rozvoj
dalších telekomunikačních infrastruktur,
které jsou z výše zmiňovaných
důvodů státem regulovány. V této
souvislosti upozorňujeme na značnou neúplnost,
případně zastaralost technických právních
předpisů v oblasti satelitního a kabelového
televizního vysílání, která
byla po dohodě s ministerstvem hospodářství
dosud kompenzována některými licenčními
podmínkami technické povahy (podrobněji viz
připomínky k jednotlivým ustanovením)
a Pravidly spolupráce mezi ministerstvem hospodářství
- ČTÚ a Radou pro rozhlasové a televizní
vysílání. Po přijetí navrhované
právní úpravy by toto náhradní
řešení odpadlo a celá oblast by z tohoto
hlediska zůstala neošetřena.
Dle našeho názoru je proto nezbytné provázat
navrhovanou úpravu se souběžnou novelizací
příslušných telekomunikačních
předpisů, neboť tyto právní předpisy
spolu velmi úzce souvisejí.
4. Zákon o ochraně hospodářské
soutěže
S ohledem na výše zmíněnou okolnost,
že vysílání v televizních kabelových
rozvodech je oblastí tzv. přirozených monopolů,
považujeme za nezbytné provázat navrhované
změny s novelou zákona o ochraně hospodářské
soutěže. Zvláště vymezení
relevantního trhu není ve stávající
právní úpravě dostačující.
Je přitom skutečností, že téměř
60% účastnických zásuvek kabelových
televizí v ČR vlastní Kabel plus a. s. a
její dceřiné společnosti. I dle názoru
ministerstva pro hospodářskou soutěž
je třeba urychleně vypracovat účinné
právní nástroje pro zabránění
vzniku dominantního postavení několika málo
subjektů v médiích.
Dominantní postavení jedné či dvou
kabelových společností se může
v konečném důsledku promítnout do
cen programů, cen reklamy, cen na mediálním
trhu práce.
Není řešena ani otázka propojení
jednotlivých technických prostředků
v souvislosti s tzv. křížením vlastnictví.
Je žádoucí, aby držitel licence k terestriálnímu
vysílání, případně výrobce
původních programů byl i majitelem kabelového
rozvodu?
5. Problematika tzv. původních a přejímaných
programů
Návrh nadále nereflektuje odlišnosti tzv. původních
a přejímaných programů šířených
v televizních kabelových rozvodech a rovněž
se nezabývá úzce související
oblastí tzv. placené televize. Návrh nepostihuje
problematiku kódovaných televizních programů
a tzv. technické distribuce signálu prostřednictvím
satelitů. Licencování tzv. původních
programů přitom v řadě evropských
zemí zajišťuje nejen účinnější
kontrolu dodržování právních
předpisů, ale i např. zavádění
mechanismů směřujících k účinné
podpoře domácího audiovizuálního
průmyslu.
6. Řešení některých mezer
legislativy, které jsou nyní součástí
licenčních podmínek pro televizní
kabelové rozvody a satelity - viz konkrétní
návrhy v další části stanoviska.
7. Některé dílčí věcné
a legislativně technické problémy návrhu
- viz konkrétní návrhy v další
části stanoviska.
Navrhované legislativní řešení:
Var. I.
- vypustit část I. návrhu jako celek s tím,
že je nezbytné propracovat návrh kvalitněji
a s přihlédnutím k vývoji práva
Evropské unie a souběžně upravit příslušné
telekomunikační předpisy.
Var. II.
- zavést režim registrace pouze pro provozovatele
satelitního televizního vysílání
s tím, že pro retransmisi v televizních kabelových
rozvodech je nezbytná licence - i zde je ovšem nezbytné
souběžně upravit povolovací režim
z technického hlediska právní úpravou
v gesci ministerstva hospodářství.
Jak bylo výše uvedeno, Rada se přiklání
k variantě I.
Připomínky k článkům II. a
III. novely jsou dílčí povahy a jsou uvedeny
v další části stanoviska.
Připomínky k jednotlivým ustanovením
návrhu
K článku I.
Dílčí připomínky jsou zpracovány
i přesto, že s článkem I. v předloženém
znění Rada nadále nesouhlasí. Ani
jejich zapracováním se dle názoru Rady nedocílí
potřebné kvality předlohy.
1. Návrh nadále postrádá přesné
vymezení řady pojmů vztahujících
se k novým technologiím (televizní kabelový
rozvod, satelitní televizní vysílání
určené k přímému příjmu
veřejností/ určené k retransmisi v
televizních kabelových rozvodech, tzn. definice
původního a odvozeného vysílání,
placená televizní služba pay TV, mikrovlnný
distribuční systém, kódované
a nekódované vysílání) a nově
formulované definice pojmů "program" a
"vysílání", které by obsáhly
vazbu na nové technologie.
Odůvodnění:
Vzhledem k intenzivnímu rozvoji sektoru vysílání
je nezbytné revidovat a doplnit některé pojmy
užívané v zákoně, a to tak, aby
byly pokryty i některé nové formy televizního
vysílání.
2. Je nezbytné doplnit povinnost žadatele prokázat,
že je zapsán v obchodním rejstříku.
Návrh nepočítá s povinností
právnických a fyzických osob předložit
výpis z obchodního rejstříku, ač
jim povinnost zápisu ukládá § 3, odst.
3 návrhu.
Odůvodnění:
Vzhledem k nárokovosti registrace není důvodu
konstruovat zápis do obchodního rejstříku
jako následný.
3. V § 16, odst. 2, písm. e) - chybí analogie
informací o způsobu financování vysílání
pro fyzické osoby.
V témže písmeně - pojem "majetková
účast v právnické osobě"
není přesný. V § 11 písm. b)
zákona č. 468/1991 Sb. se užívá
termín "vklady jednotlivých společníků"
a "výše základního jmění".
4. Chybí vyjmutí z režimu registrace pro vysílání
v televizních kabelových rozvodech prostřednictvím
mikrovlnného distribučního systému.
Odůvodnění:
Nárokový režim pro tento typ vysílání
není možný z důvodu omezenosti kmitočtového
spektra.
5. V zájmu důsledného oddělení
veřejnoprávního a soukromého sektoru
vysílání považujeme za nutné
upřesnit stávající § 10, odst.
7 a zabránit společnému podnikání
u provozovatelů s registrací nebo licencí
a provozovatelů ze zákona.
6. Uvážit vhodnost registrace u některých
specifických subjektů - např. registrace
Telecomu jako provozovatele televizních kabelových
rozvodů by byla zjevnou diskriminací ostatních
provozovatelů televizních kabelových rozvodů.
7. Není výslovně uvedena povinnost provozovatele
s registrací sdělit Radě skutečný
den zahájení vysílání a skutečně
pokryté území. Bez těchto údajů
nelze účinně kontrolovat dodržování
zákona. Navržená ustanovení umožňují
několikerý výklad, což v praxi způsobí
četné problémy Radě i žadatelům.
8. V § 16, odst. 2, písm. f) navrhujeme odlišit
rozsah informací o původních a přejímaných
programech. Zatímco přejímané programy
jsou většinou kryty mezinárodními úmluvami
nebo licencovány v České republice, u původních
programů vyráběných výlučně
pro televizní kabelové rozvody a u satelitů
by měl být obsah programu specifikován detailněji,
neboť není předem znám.
9. V § 17, odst. 1 nutno výslovně stanovit
možnost správního orgánu přerušit
řízení a stanovit lhůtu k odstranění
vad, s tím, že po tuto dobu neběží
lhůta k vyřízení přihlášky.
10. V § 17, odst. 7 vypustit slovo "úmyslně"
a sjednotit možnost zrušení registrace pro uvedení
nepravdivých údajů s režimem možného
odnětí licence.
11. Není dána možnost odmítnout novou
registraci subjektu, kterému byla registrace odmítnuta
nebo zrušena. Přitom u licencí lze v tomto
případě podat novou žádost až
po uplynutí jednoho roku.
12. Není zřejmé, zda technickou specifikací
se zde rozumí vydání povolení ke zřízení
nebo až povolení k provozu pro televizní kabelové
rozvody.
13. Není zajištěna povinnost provozovatele
televizních kabelových rozvodů zařadit
do programové nabídky oboustranně bezúplatně
programy provozovatelů ze zákona (nyní upravena
licenčními podmínkami) a analogickou povinnost
pro programy držitelů licencí k terestriálnímu
televiznímu vysílání (tzv. must carry),
oboje přitom v základní programové
nabídce.
Upozorňujeme ovšem na to, že analogickou povinnost
bezúplatného poskytnutí programu by bylo
nutno uložit zákonem České televizi
a držitelům licencí k terestriálnímu
televiznímu vysílání.
14. § 19, odst. 3 je v rozporu s právem Evropské
unie a Evropskou úmluvou o televizi bez hranic, které
jasně stanoví časové omezení
pro vysílání reklamy.
15. Není řešena otázka možnosti
zamítnout nebo zrušit registraci jednotlivého
programu šířeného v televizních
kabelových rozvodech, což by v praxi znamenalo značné
komplikace pro provozovatele i uživatele.
16. Dikci § 5, písm. f) doporučujeme přeformulovat
podle nového zákona o správě autorských
práv.
17. Navrhujeme výslovně upravit zákaz reklamy
na tzv. filmových kanálech
Odůvodnění:
S ohledem na skutečnost, že tzv. filmové
kanály v televizních kabelových rozvodech
podléhají zvláštním poplatkům,
jde o dvojí financování, které je
diskriminační vůči terestriálním
televizím.
18. Návrh se nevypořádal s námitkou
obsaženou ve stanovisku vlády ČR o povaze navrhovaného
režimu registrace.
19. Návrh neřeší situaci, kdy po provedené
registraci budou předmětné osoby odsouzeny
za úmyslný trestný čin. Mělo
by jít o důvod ke zrušení registrace.
20. V § 17, odst. 5 se zavádí pojem "potvrzení
o registraci", aniž jsou specifikovány jeho náležitosti,
což může vést k nejasnostem. Mělo
by např. obsahovat, kým a na základě
jakých právních předpisů bylo
vydáno, identifikaci subjektu, kterému je vydáno,
jakého typu vysílání se týká,
v jaké lokalitě je provozováno.
21. Na základě zkušeností z dosavadní
činnosti se domníváme, že řízení
o změně registrace by mělo být v zákoně
upraveno jednoznačně a podrobně.
Pokud nebude úprava řízení konkrétní,
bude např. rozhodnutí o zrušení registrace
vždy napadnutelné z formálních důvodů.
22. Není řešena situace, kdy je provozovatel
vysílání zaregistrován, ale nezahájí
vysílání vůbec nebo vysílání
na dlouhou dobu přeruší.
23. V § 16, odst. 2, písm. b) - formulaci "výpis
z evidence Rejstříku trestů ... statutárního
orgánu právnické osoby" nelze pojmově
použít.
24. V § 17, odst. 1 - formulace "na toho, kdo přihlášku
podal" není legislativně správná.
Pokud je stanovena lhůta nejpozději do 15 dnů,
je nadbytečné uvádět "bezodkladně".
25. Vypuštění stávající
části IV. zákona vztahující
se k Federální radě pro rozhlasové
a televizní vysílání není provázáno
s přesunem některých jejích kompetencí
a úkolů na Radu ČR pro rozhlasové
a televizní vysílání. Dle našeho
názoru nutno srovnat znění zákona
č. 103/1992 Sb. se zněním stávajících
§§ 16 a 17 zákona č. 468/1991 Sb.
Vzhledem k tomu, že stávající licenční
podmínky pro tyto druhy vysílání suplují
nedostatky stávajících právních
předpisů, bylo by třeba při zavedení
režimu registrace převést některé
z nich do zákona o vysílání a některé
do telekomunikačních předpisů. Jsou
to zejména:
1. povinnost uvádět u vlastních programů
logo nebo název televizní stanice
2. povinnost oznamovat, zda půjde o vysílání
kódovaných nebo nekódovaných televizních
programů a povinnost oznámit případné
změny. Tato povinnost má význam pro případné
zajištění odpovídajícího
způsobu kontroly programů. U satelitních
programů je toto oznámení nezbytné
též pro přenos programu vysílaného
prostřednictvím tzv. doplňkových subnosných.
3. vzhledem k tomu, že na návrh ministerstva hospodářství
- Českého telekomunikačního úřadu
byly do licenčních podmínek pro satelitní
televizní vysílání zařazeny
podmínky, které nahrazují nedostatečnost
příslušného telekomunikačního
předpisu, doporučujeme řešení
cestou novely zákona o telekomunikacích - nevyhovění
této připomínce může vést
k závažným kolizím s příslušnými
mezinárodními předpisy
4. povinnost provozovatele televizního kabelového
rozvodu nabídnout uživatelům jako zvláštní
službu instalaci tzv. zařízení rodičovské
kontroly
5. povinnost provozovatele televizního kabelového
rozvodu zajistit nerušenou možnost příjmu
terestriálních televizních programů
pro obyvatele domů, v nichž zřizuje kabelový
rozvod, pokud si nepřejí být jeho účastníky
6. povinnost zajistit kompatibilitu s uliční sítí
a povinnost informovat Radu jako správce kmitočtového
spektra v oblasti vysílání o využití
tzv. mikrovlnných pojítek.
K článku II.
1. Ustanovení § 4. odst. 4 zákona č.
103/1992 Sb. považujeme za nesystémové. Svým
obsahem vybočuje z rámce omezení ukládaných
nejen např. členům Rady České
televize nebo Rady Českého rozhlasu, ale i ústavním
činitelům.
Omezení vztahující se ke konfliktu zájmů
jsou dle názoru Rady již nyní upravena v zákoně
č. 103/1992 Sb. vyhovujícím způsobem.
Takto přísným omezením neodpovídá
ani výše odměn členů Rady, které
Poslanecká sněmovna ponechala beze změn od
roku 1992.
2. Obligatorní individuální odvolání
člena Rady Poslaneckou sněmovnou v případě,
že nesplnil povinnosti stanovené tímto zákonem
(§ 5 odst. 2, nové písm c) je rovněž
nesystémové. Mj. není dostatečně
zřejmé, o nesplnění povinností
podle kterého zákona jde.
3. Navrhovaná změna v § 2 odst. 1 písm.
i) zavádí pojem "provozovatel rozhlasového
vysílání s registrací" - zřejmě
jde o technický omyl.
K článku III.
Doporučení vztahující se k některým
pozměňujícím návrhům,
které zazněly při projednávání
předlohy v garančním výboru i ve Stálé
komisi pro sdělovací prostředky uvádíme
podrobněji v další části stanoviska.
Některé další doplňující
návrhy
Na základě své dosavadní zkušenosti
a praxe Rada ve svých výročních zprávách
i při řadě jednání v Poslanecké
sněmovně opakovaně a bezúspěšně
předkládala některé návrhy
na změnu a doplnění nevyhovujících
norem v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.
Snažila se přitom reflektovat i některé
námitky žadatelů a provozovatelů, vztahující
se jak na procesně nevyhovující licenční
režim, tak na způsob financování obou
sektorů vysílání. Poslanecká
sněmovna ovšem přijala pouze některé
návrhy vztahující se k liberalizaci právních
předpisů v oblasti reklamy. Ostatními návrhy
se neúspěšně zabývalo pouze ministerstvo
kultury a někteří poslanci. Opakuje se tak
situace z konce r. 1992, kdy s ohledem na časovou tíseň
nelze již připravit odpovídající
kvalitní předlohu.
Proto předkládáme jen několik konkrétně
formulovaných návrhů a v ostatním
pouze jmenujeme hlavní problémové oblasti
s tím, že nejde o vyčerpávající
výčet.
Navrhované věcné změny:
1. Zákonem přesně vymezit počet vysílacích
okruhů České televize a Českého
rozhlasu (včetně středovlnných a dlouhovlnných
sítí).
2. U České televize zamezit načítání
reklamních časů, případně
redukovat rozsah vysílání reklamy na 0,8%
denního vysílacího času. V případě
redukce reklamních limitů posunout účinnost
příslušného ustanovení zákona
k 1. 1. 1997 a současně přiměřeně
zvýšit koncesionářský poplatek.
Odůvodnění:
V zájmu posílení konkurenčního
prostředí na trhu televizní reklamy a zachování
veřejnoprávních úkolů České
televize se doporučuje neuvažovat o radikálních
a rychlých krocích při omezení reklamy
pro Českou televizi.
3. U Českého rozhlasu zrušit jeho financování
z reklamy a sponzoringu, v případě potřeby
perspektivně rovněž zvýšit koncesionářský
poplatek.
Pokud nedojde ke zrušení reklamy ve vysílání
Českého rozhlasu, zamezit načítání
reklamních časů a snížit objem
na 0,5%.
Odůvodnění:
S ohledem na vysoce konkurenční prostředí
v oboru rozhlasové reklamy i v programových formátech
a s ohledem na stávající ekonomické
zajištění Českého rozhlasu se
doporučuje výše zmíněné
omezení.
4. Diferencovat zákon o správních poplatcích
s ohledem na rozsah lokálního televizního
vysílání a malé kabelové společnosti.
Radou navrhovaná změna výše správních
poplatků je předkladateli k dispozici.
Odůvodnění:
Stávající znění zákona
nedostatečně diferencuje mezi jednotlivými
typy provozovatelů. Zvláště pro lokální
provozovatele televizního vysílání
je částka 100.000,- Kč příliš
vysoká.
Navrhované legislativně technické změny:
1. Nové znění § 5, písm. c):
"zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly
podprahová sdělení,", ostatní
písmena se přeznačí.
Odůvodnění:
Dosavadní úprava zakazuje podprahově prvky
pouze v reklamě.
2. V § 25, odst. 3 - vypustit slova "vydaných
podle odstavců 1 a 2".
3. V § 20 napravit vadné odkazy na § 5.
4. V § 7, odst. 1 a 2 vypustit u provozovatelů ze
zákona již neplatné federální
limity reklamy, u České televize přiměřeně
přizpůsobit rozsah teleshoppingu (přímé
nabídky zboží a služeb).
Další problémové oblasti, vyžadující
rozsáhlejší zásahy do struktury právních
předpisů v oblasti vysílání:
- zpřesnění řady ustanovení
zákona č. 468/1991 Sb. v souvislosti se zamýšleným
přistoupením ČR k Evropské úmluvě
o televizi přesahující hranice (např.
ustanovení o objektivních a vyvážených
informacích, ustanovení k ochraně dětí
a mladistvých a k omezením v oblasti reklamy na
alkohol)
- rozpracování příslušných
ustanovení zákona vztahujících se
k dominantnímu postavení ve sdělovacích
prostředcích
- optimalizace vztahu zákona o vysílání
a správního řádu (revize vyloučených
ustanovení správního řádu,
formulace speciálních procesních norem)
- úprava kontrolních mechanismů ve vztahu
k provozovatelům ze zákona (posílení
kompetencí Rady Českého rozhlasu a Rady České
televize)
- přesnější specifikace zaměření
vysílacích okruhů provozovatelů ze
zákona (pravděpodobně ve statutech těchto
instituci). Panuje-li totiž zde (na rozdíl od soukromého
sektoru) zcela formátová volnost, ztrácejí
pak při stoupající komercionalizaci koncesionářské
poplatky svou legitimitu.
- zavedení kompetence Rady vydávat podzákonné
předpisy, resp. mít zákonodárnou iniciativu
v oblasti elektronických médií
- propracování problematiky tzv. vyloučených
subjektů (např. stát, církve atd.)
a jejich explicitní vyjmenování v zákoně
- zavedení povinnosti označovat televizní
vysílání logem (názvem) stanice
- specifikace tzv. průběhové hodiny při
počítání reklamních časů
- specifikace obsahu tzv. sponzorského vzkazu
- zpřesnění režimu provádění
změn u držitelů licencí
- pokud nebude v dohledné době schválen nový
tiskový zákon, nutno řešit otázku
příjmu z pokut (§ 20, odst. 10 zákona
č. 468/1991 Sb.)
- řešení problematiky tzv. zkušebního
provozu a dočasných licencí vydávaných
na krátké časové období
- možnost rozšíření sankcí
o mezistupeň mezi pokutou a odnětím licence
o pozastavení licence na stanovené časové
období
- možnost vyloučení odkladného účinku
vykonatelnosti některých rozhodnutí Rady.
V souvislosti s navrhovaným principem registrace pro televizní
kabelové rozvody a satelitní televizní vysílání
se objevila úvaha o uvolnění licenčního
režimu pro terestriální vysílání.
V této souvislosti padl i návrh zrušit institut
tzv. dodatečných licenčních podmínek,
ukládaných Radou dle § 12, odst. 3 zákona.
Jde přitom o podmínky, které vycházejí
z projektu žadatele a v některých bodech řeší
i mezery současné mediální legislativy.
Upozorňujeme, že pokud by bylo příslušné
ustanovení ze zákona vypuštěno, licenční
podmínky zrušeny a jejich obsah přenesen přímo
do zákona, byl by takový režim de facto rigidnější
než dosavadní, podle kterého může
držitel licence požádat o jejich změnu.
Taková jednání o změnách ostatně
právě probíhají (sumárně
s Asociací provozovatelů soukromého vysílání,
individuálně s CET 21 - TV NOVA).
Pokud by snad měly být tyto podmínky vyhlašovány
před vypsáním licenčního řízení,
tj. před rozhodnutím o udělení licence,
byl by prostor pro volné uvážení Rady
větší než dosud.
Ani jedna z uvedených možností by přitom
nedávala záruky, že držitel licence dodrží
své sliby a zrealizuje, nebo alespoň začne
realizovat vítězný projekt, na jehož
základě licenci získal. S ohledem na výše
uvedené námitky by při takové liberalizaci
bylo nutné přeformulovat celou část
III. zákona, tj. licenční řízení.
Proto Rada doporučuje uvažovat o případné
změně licenčního režimu až
při celkové novelizaci zákona o vysílání.
Obdobné platí i o § 14, tj. účelné
by bylo uvažovat o rozlišení změn podle
jejich významu na ty, které podléhají
ohlašovacímu režimu (např. změna
sídla držitele licence) a změny podléhající
souhlasu.