Středa 5. listopadu 1997

 

Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jsem bohužel nucena konstatovat, že mezi usnesením č. 113 Poslanecké sněmovny z její 5. schůze dne 11. října 1996 a příslušným stenozáznamem z rozpravy k návrhu na usnesení existuje jeden poměrně významný rozpor.

Projednávané usnesení bylo totiž termínováno datem 31. prosince 1996 a jako takové bylo přijato. Tento termín není uveden v předloženém materiálu k dnešnímu jednání a postrádám jej proto v oficiálním textu usnesení. Písemné znění předmětného usnesení tedy bohužel neodpovídá skutečnosti. V rozpravě se pak budu opírat o znění stenografického záznamu.

V požadovaném ani v žádném pozdějším termínu v průběhu tohoto roku až do dnešního dne vláda České republiky usnesení nenaplnila. Byl zaslán pouze materiál pro schůzi vlády České republiky ze dne 14. března 1997. Pro přesnost cituji číslo z kanceláře ministra zdravotnictví: KM 568 72, název materiálu "Koncepce zdravotnictví České republiky", avšak s průvodním dopisem na adresu předsedy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, a nikoli ve formě oficiální koncepce předsedovi Poslanecké sněmovny vládou, tak jak vyplývá z usnesení a běžných zvyklostí.

Pro rozšíření vašich informací. Tento materiál byl poradou ministrů projednán 24. března roku 1997. Cituji pouze dva podstatné závěry ze zápisu porady ministrů:

"Porada ministrů konstatovala, že ačkoliv je předložený materiál jistým pokrokem oproti předchozím verzím, není možné jej ještě v této podobě akceptovat, neboť nechává mnoho věcí nevyřešených. Jde zejména o nalezení dostatečně účinných mechanismů, např. systémů, které by zabránily nadměrnému růstu objemu zdravotní péče. Porada uložila dopracovat zejména představy o kapitačním systému. Porada uložila předkladateli nalézt model, který by obsahoval dostatečně efektivní regulační mechanismy, a to jak autoregulační, tak ze strany státu. Je nutné dopracovat návrh financování systému a zajištění jeho finanční rovnováhy. Nový návrh musí obsahovat část pojednávající o přechodovém období, a to z hlediska věcného, časového i legislativního."

Dle mého názoru nelze hovořit o naplnění usnesení Poslanecké sněmovny č. 113 z roku 1996 ve smyslu požadavků k vládě České republiky, a to nejen z hlediska formálního, ale ani z hlediska věcného, jak vyplývá ze zápisu z porady ministrů.

Dle poslancům dostupných informací mně není, dámy a pánové, známo, že by závěry porady ministrů byly realizovány, že by materiál byl přepracován a předložen ve smyslu poradou ministrů požadované komplexní koncepce zdravotnictví.

Ministerstvo zdravotnictví se již dále touto koncepcí nezabývalo a nepředložilo ji vládě, ani zvyklou cestou tomuto parlamentu v souladu s přijatým usnesením. Koncepční materiál vypracovaný pod patronací dr. Macka na Ministerstvu zdravotnictví nepovažuji za východisko pro řešení stávajících problémů našeho zdravotnictví.

Tento materiál bych stručně charakterizovala jako snahu o prosazení zájmu reprezentovaného dr. Mackem převést 30 % našeho zdravotnictví do subsystému financovaného komerčním zdravotním pojištěním. V našem zdravotnictví se tak v důsledku nekoncepčních přístupů i nadále naprosto beztrestně ztrácí každým rokem několik miliard korun bez užitku pro pacienty.

Zde, v Poslanecké sněmovně, jsme již opakovaně mohli diskutovat podivnou investiční politiku ve zdravotnictví, či nedodržování zákona o péči o zdraví lidu ze strany Ministerstva zdravotnictví.

Jsme nuceni stále si klást otázku o příčinách neexistence účinné lékové politiky, chybějících ekonomických přístupů, a naopak jsme opakovaně ubezpečováni, že se vlastně skoro nic tak špatného neděje. Již 11. října roku 1996 při projednávání návrhu na usnesení č. 113/1996 Poslaneckou sněmovnou dva poslanci např. ubezpečovali, že požadavek na předložení koncepce zdravotnictví je nadbytečný, neboť všechny tyto věci se prý v té době připravují, jak zaznělo i z úst pana ministra, a tedy žádost o koncepci vlastně žádný praktický význam nemá a usnesení bude formální.

Mohla bych tyto skutečnosti doložit stenozáznamem, ale myslím, že ten, kdo má zájem, si to přečte. Citovaný závěr z porady ministrů je však, myslím, zcela jasným dokladem reálného stavu věci. Jsem přesvědčena, že v žádném případě požadavek na komplexní přístup projednaný parlamentem v duchu usnesení č. 113 z roku 1996 neztratil vůbec nic na své aktuálnosti.

Lze jistě namítnout, že určité legislativní kroky Ministerstvo zdravotnictví činí. Avšak bez poslancům známých komplexních koncepčních vazeb neumožňuje jejich odpovědné projednání. Naopak, překotná legislativní činnost Ministerstva zdravotnictví setrvává i nadále pod dominantním vlivem některých zájmových skupin.

Považuji proto, dámy a pánové, za nezbytné, byť s jednoročním skluzem, projednávané usnesení bezezbytku naplnit.

Závěrem mi dovolte dodat: Svým osobním stanoviskem se připojuji plně ke stanovisku, které doporučil výbor pro sociální politiku a zdravotnictví.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a dávám slovo paní poslankyni Jirousové.

 

Poslankyně Taťána Jirousová: Dámy a pánové, vážená paní předsedající, v souvislosti s usnesením předloženým loňského roku bych se chtěla několika slovy vyjádřit a ubezpečit pana ministra, že nelze považovat za splnění tohoto usnesení předložení záměru jakéhosi zákona o veřejném zdravotním pojištění, zdravotní péči a restrukturalizaci sítě zdravotnických zařízení.

Přijetím tohoto usnesení chtěl náš klub přimět vládu ke komplexnímu řešení již tehdy velice špatně fungujícího zdravotnictví, ne vytrhovat z kontextu jednotlivé části, což se bohužel stalo. Příkladem je výše zmíněný plán restrukturalizace zdravotnické sítě. Náš klub pochopitelně podporuje a požaduje garanci státu za zdravotní péči, ale to, co vytvořilo Ministerstvo zdravotnictví, je směsicí mnoha rozporů. Na jedné straně dává zdravotním pojišťovnám právo uzavřít nebo neuzavřít smlouvu s příslušným zdravotnickým zařízením bez ohledu na výsledek výběrového řízení, a na druhé straně, cituji z tohoto materiálu "vybírá některé firmy, které jsou nejlépe schopné zajistit zdravotní služby".

Podle jakého klíče vytypoval předkladatel vyvolená zdravotnická zařízení? Zajímalo by mne také, k čemu předkladatel ještě přihlíží. Pět lůžek na tisíc obyvatel je sice hezké kritérium, ale není dostatečné a je málo objektivní. Kde se hovoří o věkovém složení obyvatelstva, o dostupnosti zdravotní péče, úrazovosti a nemocnosti v té či oné oblasti? Zamyslel se někdo nad tím, co bude znamenat likvidace půjčkami zatížených privátních zdravotnických zařízení? Myslím tím půjčky od bank na stavbu zdravotnických zařízení, nemocnic, na zdravotnickou techniku apod.

Jak může vláda pomíjet i to, že mezi tzv. odepsanými zdravotnickými zařízeními je i spousta těch, která jsou pro zdravotní pojišťovny levnější a úspornější? Domnívám se, že pokud Ministerstvo zdravotnictví nedá a veřejně nepředloží kriteria pro rozdělení nemocnic a tím zajistí návaznost zdravotní péče, pokud nestanoví pravidla pro poskytování zdravotní péče...

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, páni poslanci, já vás velmi naléhavě žádám o klid v jednacím sále. Myslím si, že je krajně nezdvořilé tímto způsobem neumožnit paní poslankyni vyjádřit se k danému problému.

 

Poslankyně Taťána Jirousová: ...platná pro státní i privátní zdravotnická zařízení, pokud s tímto neseznámí Poslaneckou sněmovnu, nejen výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, a samozřejmě také celou zdravotnickou veřejnost včetně ohrožených zdravotnických zařízení, nejen okresní zdravotní rady, pokud nebude jasný vztah zdravotních pojišťoven, způsob financování, je likvidace tzv. nadbytečných zdravotnických zařízení nepřípustná a povede k dalšímu zhoršení zdravotní péče a její dostupnosti, ale i ke zhoršení ekonomické situace ve zdravotnictví.

I když jsme s ukvapenou bezkoncepční restrukturalizací lůžkového fondu nesouhlasili a opakovaně upozorňovali na její nebezpečí, která se potvrdila, máme za to, že nelze nyní stejně bezkoncepčně postupovat při regulaci, resp. redukci lůžkového fondu. Přesto nyní tatáž vláda, která dala vznik řadě privátních zařízení, tato zařízení stejně ukvapeně ruší, jako je privatizovala. Takže nakonec se táži pana ministra, aby zodpověděl můj dotaz, který zde zazněl - z jakých kriterií vycházel při výběru zdravotnických zařízení zařazených do zdravotní sítě.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ptám se, zda se dále někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, proto rozpravu končím.

Nyní prosím paní zpravodajku Fischerovou, zda se chce vyjádřit k rozpravě, popř. aby předkládala návrhy usnesení, jak o nich budeme hlasovat.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Dovolím si shrnout rozpravu. O svém vystoupení nebudu hovořit. Paní kolegyně Jirousová se vyjádřila ve vztahu k usnesení spíše po stránce věcné a dotýkala se především nedořešeného problému sítě zdravotnických zařízení.

Vzhledem k tomu, že v rozpravě nezazněl žádný pozměňovací návrh, dovoluji si předložit k hlasování usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví tak, jak jej sněmovně doporučil, a to v tomto znění:

Poslanecká sněmovna v bodě I. konstatuje, že usnesení Poslanecké sněmovny č. 113 ze dne 11. října 1996 nebylo naplněno. V bodě II žádá vládu České republiky, aby do 31. prosince 1997 usnesení č. 113 ze dne 11. října 1996 splnila.

Potud usnesení doporučené výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Paní předsedající, můžete dát hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Já vás na žádost z pléna všechny odhlašuji a prosím o novou registraci.

 

V této chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 347. Kdo je pro tento návrh usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 347 se z přítomných 169 pro vyslovilo 90, proti 67. Tento návrh usnesení byl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat kontrolou plnění usnesení Poslanecké sněmovny č. 114. K tomu bylo rozdáno usnesení výboru č.75, které obsahuje návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Slova se opět ujme zpravodajka výboru paní poslankyně Fischerová.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Dámy a pánové, dovolte mi předložit stručnou zpravodajskou zprávu ve smyslu usnesení č. 75, výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, které ke kontrole plnění usnesení Poslanecké sněmovny výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal dne 2. 10. 1997 jako své usnesení č. 75/1997.

Po zpravodajské zprávě poslankyně Fischerové a odůvodnění ministrem Stráským a po rozpravě výbor pro sociální politiku a zdravotnictví v bodě I doporučuje Poslanecké sněmovně...

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, paní poslankyně. Paní poslankyně, páni poslanci, skutečně není možné jednat v takovéto atmosféře v sále. Skutečně velice zdvořile vás žádám o klid.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Kolegové asi velmi pečlivě studují příslušné písemné materiály, které mají před sebou. Já přesto budu pokračovat... aby přijala následující usnesení:

Poslanecká sněmovna v bodě I konstatuje, že usnesení č. 114 ze dne 11. října 1996 nebylo dosud naplněno. V bodě II žádá vládu, aby předložila do 30. 12. 1997 zprávu o průběhu privatizace lůžkových zdravotnických zařízení a jejich součástí v období od 11. října 1996 do současnosti.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Paní poslankyně, promiňte. (Zvoní.)

 

Poslankyně Eva Fischerová: Za druhé - aby do 30. 12. 1997 předložila seznam objektů lůžkových zdravotnických zařízení a jejich součástí, které jsou z hlediska dostupnosti zdravotní péče zbytné, nejsou využitelné pro poskytování sociální péče a které jsou proto privatizovatelné.

Potud doporučující stanovisko výboru.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které je jako první přihlášena paní poslankyně Eva Fischerová, potom paní poslankyně Ivana Plechatá.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Dámy a pánové, dovolím si připomenout, že usnesení č. 114 z minulého roku bylo výsledkem poměrně intenzivní výměny názorů mezi některými představiteli koalice a opozice právě zde v Poslanecké sněmovně. Patrně by bylo vhodné připomenout blížeji, oč v tomto usnesení šlo.

První odstavec přijatého usnesení č. 114/1997 zdůrazňuje vazbu na článek 11 Listiny základních práv a svobod, a sice na odstavce 2 a 3. Odstavec 2 článku 11 Listiny uvádí: "Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice."

V usnesení jen zdánlivě není uveden žádný termín. Jde však o požadavek pozastavit proces privatizace lůžkových zdravotnických zařízení do naplnění v usnesení uvedených podmínek.

K bodu I projednávaného usnesení arabská (1) lze říci, že veřejnosti ani poslancům vlastně nebylo a dosud není přesně známo, co se ve skutečnosti v procesu privatizace majetku ve zdravotnictví od přijetí usnesení č. 114/1996 odehrálo.

Privatizace lůžkových zařízení byla sice usnesením vlády č. 372 ze 17. 7. 1996 pozastavena, avšak není jasné, kolikrát vláda použila výjimku podle § 45 zákona o privatizaci a ve smyslu usnesení vlády č. 102 z 26. 2. 1997. Lze předpokládat, že touto cestou mohl být zprivatizován nejen zbytkový majetek, ale v některých případech i celé objekty. Poslancům není také známo, zda usnesení vlády č. 372 bylo naplněno či nikoliv.

K bodu I/2 projednávaného usnesení. Ministerstvo zdravotnictví dle dostupných informací předložilo - paní předsedající, prosím vás, mohla byste zjednat klid ve sněmovně?

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: (Zvoní.) Paní poslankyně a páni poslanci, je mi nesmírně trapné neustále zvonit, ale skutečně nevím, jakým způsobem se tady domoci toho, aby zde bylo alespoň slyšeti vlastního slova spíše než slova cizího.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Ministerstvo zdravotnictví dle dostupných informací předložilo Ministerstvu práce a sociálních věcí na základě usnesení vlády č. 101 z 26. 2. tohoto roku seznam zdravotnických zařízení k využití v sociální oblasti. O konečném řešení a využití případných zbytných zařízení Poslanecká sněmovna (jak je v usnesení požadováno) dosud informována nebyla.

V bodě I/3 projednávaného usnesení k požadavku zákonného řešení hospodaření lůžkových zdravotnických zařízení Ministerstvo zdravotnictví zaujalo negativní stanovisko. To je jeho právo.

Bod II přijatého usnesení byl v době svého přijetí považován za proklamativní, ale další vývoj událostí v naší společnosti bohužel prokázal, že překotná metodická a legislativně nepropracovaná privatizace nemocnic přinesla místo vládou očekávaného pozitivního efektu celou řadu obtížně řešitelných a prohlubujících se problémů.

Z důvodů, které jsem uvedla, se připojuji svou osobní podporou ke stanovisku výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Děkuji vám za vaši pozornost, trpělivost a pochopení.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Ivana Plechatá.

 

Poslankyně Ivana Plechatá: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jen pár krátkých poznámek k uvedenému usnesení č. 114 a zároveň k usnesení č. 75 výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Nejdříve mi dovolte obecnou poznámku k bodu I/1. Tím, že Poslanecká sněmovna žádala vládu o pozastavení privatizace zdravotnických zařízení, podle mého názoru velmi významně zasáhla do jejich exekutivních pravomocí a kompetencí, která vláda vykonává na základě zákonů, které mimo jiné schválili zastupitelé této země. Přesto, že tomu tak je, vláda uznala některé kritické připomínky a já musím konstatovat, že vláda věcně tento bod č. 1 usnesení průběžně plní, tzn., že privatizace lůžkových zařízení byla skutečně pozastavena a žádné nové privatizační projekty nebyly schváleny nebo rozhodnuty. To také vyplývá z usnesení vlády č. 372 ze 17. 7. 1996.

Jestliže usnesení výboru a zároveň zpravodajka hovoří o opaku, hovoří pravděpodobně o neplnění usnesení v tomto bodě pouze z formálních a procedurálních důvodů. A to, že toto nebylo vládou oficiálním dopisem sděleno sněmovně. Učinil tak nicméně ministr na zasedání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví v rámci projednávání tohoto bodu. O správném formálním postupu, jak toto má vláda učinit, se nehovoří ani v našem jednacím řádu. Rozhodněme se tedy, jestli nám jde o věcné plnění usnesení, nebo o formální naplnění procedury. Mám dojem, že by nám mělo spíše jít o skutečné věcné plnění usnesení sněmovny.

Z tohoto důvodu doporučuji sněmovně, aby nepřijala usnesení č. 75 výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Mám pro to ještě jeden konkrétní důvod, a ten se týká II bodu 2, který hovoří o tom, aby vláda do 30. 12. 1997 předložila seznam objektů, lůžkových zařízení a jejich součástí, které jsou z hlediska dostupnosti zdravotní péče zbytné a nejsou využitelné pro poskytování sociální péče a jsou proto privatizovatelné. Chci sdělit, že vláda nemůže fakticky toto usnesení splnit vzhledem k tomu, že rozhodnutí o tom, jaké zdravotnické zařízení bude zbytné, bude řešeno právě připravovaným výběrovým řízením, které však rozhodně do termínu, který toto usnesení uvádí, nemůže být splněn. To je další důvod, proč doporučuji kolegům, aby nehlasovali pro usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

(Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Do rozpravy se dále nikdo nehlásí. Proto rozpravu končím. Ptám se paní poslankyně Fischerové, zda si přeje se vyjádřit k rozpravě a prosím ji, aby pak přednesla návrh usnesení.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní předsedající, nejsem si zcela jista, zda v této chvíli nepřekročím roli zpravodaje. Pokud se tak stane, prosím, abyste mě upozornila.

Já se chci vyjádřit pouze k připomínce paní kolegyně Plechaté, a to v tom smyslu, že seznam tzv. zbytných zdravotnických zařízení nevyužitelných v sociální oblasti nám byl nepřímo nabídnut při projednávání ve výboru zástupkyní Ministerstva financí paní Fuchsovou (neznám přesně její postavení), která sdělila, že usnesení č. 101 bude do konce roku naplněno a bude možné tento seznam předložit. Nicméně se mi jeví jako přijatelné prodloužit tento termín do konce ledna 1998, kdy má být vláda zcela oficiálně seznámena s definitivní sítí zdravotnických zařízení, jak vyplývá z materiálu o této problematice, kterou vláda projednávala.

Jinak v rozpravě nezazněly žádné připomínky. Chtěla bych doporučit nejprve hlasování ve smyslu usnesení navrženého výborem pro sociální politiku a zdravotnictví a poté hlasování o návrhu usnesení, který předložila paní poslankyně Plechatá.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, nezaznamenala jsem návrh usnesení paní poslankyně Plechaté.

 

Poslankyně Eva Fischerová: Paní poslankyně Plechatá mi sděluje, že šlo o doporučení a nikoliv o návrh. Máme zde tedy návrh jediný, jehož znění je následující:

Poslanecká sněmovna v bodě I konstatuje, že usnesení č. 114 z 11. října 1996 nebylo dosud naplněno. V bodě II žádá vládu, aby předložila do 30. 12. 1997 zprávu o průběhu privatizace lůžkových zdravotnických zařízení a jejich součástí v období od 11. října 1996 do současnosti.

V bodě 2 si dovolím upravit návrh data, a to prodloužit termín tak, aby do 30. ledna 1998 byl předložen seznam objektů lůžkových zdravotnických zařízení a jejich součástí, které jsou z hlediska dostupnosti zdravotní péče zbytné, nejsou využitelné pro poskytování sociální péče a jsou proto privatizovatelné.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. A budeme teď hlasovat o návrhu usnesení tak, jak byl předložen výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Já vás v této chvíli všechny odhlašuji a prosím o novou registraci. V hlasování pořadové číslo 348 rozhodneme o tomto návrhu.

 

Zahajuji hlasování pořadové číslo 348 a ptám se, kdo je pro takovýto návrh usnesení? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 348 se z přítomných 169 pro vyslovilo 86, proti 71. Tento návrh byl přijat.

 

Nyní se budeme zabývat plněním usnesení č. 181.

Hlásí se pan poslanec Vik, předpokládám, že jménem klubu.

 

Poslanec Jan Vik: Paní předsedající, dámy a pánové, dovoluji si jménem klubu SPR-RSČ požádat o přestávku v trvání 45 minut.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dobře. Já vám sdělím, jakým způsobem budeme dále postupovat. Přesto, že jsme uprostřed rozjednaného bodu, na tuto přestávku má klub SPR-RSČ nárok. Vzhledem k tomu, že jsme měli jednat do 19.00 hodin...

V této chvíli přerušuji jednání, které bude pokračovat zítra v 9.00 hodin, a to tímto rozjednaným bodem. V této chvíli je 18.12 hodin.

(Smích v sále.)

V 18.30 hod. bude zahájeno jednání organizačního výboru.

 

(Schůze přerušena v 18.12 hod.)

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP