PČR, PS 1993-1996, tisk 2125, část č. 2

4. Situace v Evropě a činnost mezinárodních a nevládních organizací

I v roce 1995 pokračovaly v Evropě migrační pohyby vyvolané demografickými a ekonomickými rozdíly mezi Severem a Jihem, důsledky politických změn v zemích střední a východní Evropy a ozbrojenými konflikty v Evropě i mimo ní (bývalá Jugoslávie, Zakavkazsko, Tádžikistán ap.). Z tradičních imigračních zemí je nejvíce migrací zasahována SRN. hlavně ze směru Východ - Západ. Střední a východní Evropa je nejvíce zatížena tranzitní migrací osob.

Obecně lze uvést, že na rozdíl od akcelerace migračních toků a prudkého nárůstu počtu žadatelů o azyl ve druhé polovině 80. a počátkem 90. let docházelo v roce 1995, s výjimkou občanů bývalé Jugoslávie vyhnaných válečným konfliktem, ke zpomalení migračních vln a ke zmírnění růstu počtu imigrantů a snížení počtu žadatelů o azyl, hledajících usídlení v Západní Evropě.

Evropské státy nadále přijímají nebo rozšiřují opatření, která vedou k přísnější kontrole vstupu a pobytu cizinců na. jejich území a ke koordinaci azylových procedur, které směřují ke snížení zneužívání azylového řízení.

Uvedená opatření zahrnují inovaci imigračních kontrolních metod realizovaných před vstupem, při vstupu a prověřením dokumentace po vstupu cizince na území přijímajícího státu, harmonizací vízové politiky a postupu při vstupních kontrolách, urychlení azylového řízení v případě zjevně neodůvodněných žádostí a pod.

Uvedené prvky se odrazily v přijaté či připravované imigrační a azylové legislativě Belgie (zákon určující pobyt žadatele o azyl, nová úprava postihu obchodování s lidmi), Nizozemí (zvýšení trestního postihu převaděčů migrantů), Polska (přijetí nového cizineckého zákona), Slovenska (příprava zákona o azylu a dočasném útočišti) či Švýcarska (revize azylové legislativy).

Mnohá restriktivní opatření jsou diskutována a doporučována na úrovni orgánů Evropské unie (např. externích skupin pro azyl, migraci či víza, Centra pro informace, diskusi a výměnu názoru k překračování hranic a imigraci /CIREFI/, Centra pro informace, diskusi a výměnu názorů k azylu /CIREA/, příslušné řídící skupiny či koordinačního výboru K.4) a následně přijímána Radou ministrů spravedlnosti a vnitra členských států EU.

Významnou skutečností v harmonizaci evropského postupu v imigrační a azylové oblasti, otevřené však pouze pro členské státy EU, byl vstup v platnost Schengenské dohody dne 26.3.1995. Dohoda zavazuje své signatáře - Belgii, Francii, Nizozemí, Itálii, Lucembursko, Portugalsko, Řecko, SRN, Rakousko a Španělsko - postupně úplně odstranit kontrolu na vnitřních hranicích a tím uvolnit pohyb obyvatelstva přes společné hranice. Dále stanoví pravidla kontroly na vnějších hranicích a společné zásady vízové politiky. Formuluje principy odpovědnosti za vyřizování azylové žádosti, sta.noví zásady spolupráce v policejních záležitostech a klade základy pro společný informační systém. Dohodu zatím začaly aplikovat pouze Francie, SRN, Španělsko a země Beneluxu.

ČR spolupracuje v migrační oblasti bilaterálně se stálými partnery, což jsou jednak imigrační orgány v jednotlivých evropských, zejména sousedních státech a jednak multilaterálně s mezinárodními organizacemi, které se zabývají migrační problematikou ve všech rovinách - analyticko-srovnávací, výzkumné, výkonné i nápomocné.

Na různých mezinárodních setkáních je vždy podtržena nutnost řešit danou problematiku společným, harmonizovaným postupem, ať už legislativním nebo výkonným, neboť migrační otázky, nemůže uspokojivě vyřešit jeden stát, Pouze spolupráce všech evropských zemí nebo alespoň regionálních seskupení států může efektivně zvládat a řídit migrační toky na svá, či přes svá území. Příkladem partnerské spolupráce s jednotlivými zeměmi je pravidelná výměna statistických informací v oblasti migrace zejména se SRN, konzultační setkání se,.zainteresovanými složkami Rakouska, SRN a Polska, bitaterální kontakty s Nizozemím, které vedly v roce 1995 k podepsání Memoranda o porozumění mezi cizineckou a imigrační službou obou států a k poskytnutí systému EDISON k porovnávání pravých a pozměněných cestovních dokladů.

Multilaterální zapojení ČR v oblasti migrace probíhá rovněž v rámci struktur Rady Evropy, - v Evropském výboru pro migraci (CDMG) a Expertním výboru pro otázky územního azylu; uprchlíků a osob bez státní příslušnosti (CAHAR).

CDMG se zabývá posuzováním různých projektů týkajících.se integrace imigrantů krátkodobou migrací v Evropě, repatriací osob v důsledku politických změn ve střední a východní Evropě.

CAHAR se v roce 1995 soustředil zejména na otázku uplatňování konceptu bezpečné třetí země v azylovém řízení a otázku návratu odmítnutých žadatelů o azyl do země jejich původu.

V regionálním pojetí se problematika migrace diskutuje na zasedáních Středoevropské iniciativy ve výboru pro migraci.

Jednou z nejvýznamnějších mezinárodních organizací, která již několik let má svou liason-misi v Praze, je UNHCR. Kancelář UNHCR je nápomocna všem složkám, které se zabývají udělováním statusu uprchlíka, žadatelům v ČR i složkám, které jsou kompetentní pro azylovou infrastrukturu. Věnuje se individuálním případům, poskytuje informace o zemích původu, zabývá se aplikací Ženevské konvence o uprchlících do české legislativy a organizuje semináře pro zvyšování kvalifikace pracovníků v azylové proceduře. V poslední době se stále zlepšuje spolupráce se styčnou kanceláří UNHCR v Praze. UNHCR pravidelně organizuje konference o situaci v uprchlické oblasti, jichž se zúčastňují kompetentní pracovníci a kde je mapován aktuální stav počtu žadatelů a cizinců s přiznaným postavením uprchlíka v evropských zemích. Tyto informace za rok 1995 ukazují; že počty žadatelů o status uprchlíka se celkově snižují, avšak narůstá zneužívání azylu a žádostí o imigraci za jiným účelem. Styčná kancelář UNHCR hraje rovněž významnou úlohu při financování a koordinaci nevládních organizací.

V oblasti uprchlictví dlouhodobě a soustavně působí několik nevládních organizací: Český helsinský výbor (ČHV), Organizace na pomoc uprchlíkům (OPU), Sdružení občanů zabývající se emigranty (SOZE). V jednotlivých případech jsou registrovány aktivity České katolické charity. V uprchlických zařízeních působí některé církve a náboženské společnosti registrované státem.

Další mezinárodní organizací, do které byla ČR v listopadu 1995 přijata, je Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Zájem ČR o participaci na speciálních programech, které IOM nabízí svým členům, vyústil v žádost ČR o přijetí do této mezinárodní organizace, která svými regionálními kancelářemi pokrývá celý svět. IOM nabídla ČR množství programů, které organizuje a které lze obecně rozdělit do následujících oblastí: humanitární a národní migrace, transfer kvalifikované lidské síly, technická spolupráce, ostatní migrační aktivity. Z těchto oblastí byly vybrány jednotlivé programy, do nichž je aktuální zájem zapojit se. Jsou to prioritně tzv. návratové programy pro migranty do zemí původu. IOM je schopna pomoci vládě žádajícího státu i migrantům samotným při zajištění přijetí do domovského státu nebo při vydání cestovního dokladu pro návrat, v rámci svých kontaktů IOM zajišťuje levné cestovní jízdné, důležitou roli hrají v této souvislosti i návazné repatriační programy. Proběhne diskuse s představiteli IOM o napojení na programy řízení pracovní migrace a konkrétní projekty připravené pro občany cizích států, kteří mají zájem podle poptávky pracovat na našem území a recipročně pro občany ČR. Těmito navrženými programy se zabývá ministerstvo práce a sociálních věcí. Kvalitativně důležité jsou i programy pro úředníky zabývající se řízením migrace a jazyková školení pro cizineckou a pohraniční službu. Aktuálně zajímavým projektem je návratový a repatriační program pro občany Bosny a Hercegoviny, do něhož je možné se zapojit po jeho posouzení a zajistit tak důstojný a bezpečný návrat těch občanů BaH, kteří o to budou mít zájem. O výše zmíněných otázkách i o budoucí spolupráci bude jednat Výbor pro spolupráci s IOM, který se ustanovuje ze zástupců Ministerstva vnitra, ministerstva zahraničních věcí a ministerstva práce a sociálních věcí.

Prevencí a potíráním nelegální migrace se zabývá tzv. Budapešťský proces, jehož je ČR aktivním členem. a který sdružuje 34 evropských. států a množství mezinárodních organizací. Nesporným kladem celého procesu je jeho otevřenost vůči; dalším státům, stejně jako skutečnost, že se jedná o platformu celoevropskou bez regionálních omezení, neboť nelegální migrace zasahuje všechny státy bez výjimky. Od roku 1993; kdy byla přijata rezoluce evropských ministrů odpovědných za migraci; připravila Budapešťská skupina, která se od té doby formalizovala, několik zpráv týkajících se kriminalizace převaděčství, výměny informací o nelegální migraci, readmisních dohod po kvantitativní i kvalitativní stránce, repatriace migrantů a technické a finanční pomoci státům střední a východní Evropy. Tyto zprávy byly diskutovány v průběhu roku 1995 a plenární zasedání Budapešťské skupiny rozhodlo o konání další ministerské konference v závěru roku 1996, kde by se měla zhodnotit činnost států v dané problematice od roku 1993 a dále by se měli ministři domluvit na dalších opatřeních v prevenci proti nelegální migraci.

Analýzou dosavadní činnosti byla pověřena ČR, která se ve spolupráci s Rakouskem a EU Komisí má též zabývat rozborem vízové politiky a praxe evropských států vůči nečlenským: státům Budapešťského procesu. Pověření zástupci ČR v rámci Budapešťského procesu úzce spolupracují s Mezivládními konzultacemi (IGC), s jejichž pracovníky připravili zprávu o readmisních dohodách a v závěru roku 1995 začala práce na návrhu minimálních standardů protipřevaděčské legislativy.

Mezinárodní organizací, která spolupracuje s ČR, je i Mezinárodni centrum pro vývoj migračních politik (ICMPD), se kterým bylo v červenci 1995 podepsáno Memorandum o porozumění a, které je sekretariátem Budapešťského procesu. Toto centrum je cenným kontaktním místem pro získávání informací o migračních postupech v jiných zemích i o migračních trendech potencionálně zasahujících evropské země.

Mezinárodní spolupráce České republiky v oblasti problematiky migrace je vysoce aktivní a je tak i vnímána a oceňována zahraničními partnery.

5. Vnitrostátní migrace

Statistika vnitřní migrace ČR je založena na sledování změn obce trvalého pobytu obyvatel (občanů ČR i cizinců): S výjimkou Prahy, kde je statisticky sledována i stěhování obyvatel uvnitř města (mezi městskými částmi), nejsou do statistiky migrace zahrnuty případy stěhování uvnitř obcí. (viz grafy.č:23-25 grafických příloh)

V roce 1995 pokračoval dlouhodobý pokles objemu vnitřní migrace, tj. úbytek případů stěhování. Od roku 1993 se tento pokles dále urychlil.

Do začátku devadesátých let výhradně města a oblasti s intenzivní výstavbou panelových sídlišť zaznamenávala migrační přírůstky, ostatní oblasti (zejména venkovské) migrací obyvatelstvo ztrácely. Tento tradiční obraz migrace se po roce 1990 změnil a v roce 1995 byly migrační proudy již zcela odlišné proti situaci v osmdesátých letech. Svědčí o tom přehled sald migrace jednotlivých krajů.

Migračně nejziskovějším regionem by! jednoznačně Středočeský kraj, nejztrátovějším regionem byla Praha. Tato skutečnost má společného jmenovatele, kterým je pokles hromadné bytové výstavby v hlavním městě spolu se soustředěním individuální bytové výstavby do pražského okolí, do okresů Praha -:východ, Praha - západ, Kladno, Benešov a Beroun. Tyto okresy srůstají s Prahou v jeden urbanistický a populační celek. Obdobný jev je patrný i v příměstských okresech Plzně a Brna. Jde o nový jev vzniklý a sílící až v devadesátých letech. Zdrojem migračního přírůstku Středočeského kraje je vysoký počet přistěhovalých, tedy bezprostřední migrační aktivita. U většiny ostatních regionů se ziskovým migračním saldem, zejména u východních Čech, jde naopak o důsledek nízkého počtu vystěhovalých; tedy i nižší celkové intenzity migrace.

Migrační působení velkých měst na jejich bezprostřední okolí se před rakem 1990 projevovalo intenzivní migrací příměstských okresů do centrálního města. Po roce 1990 se migrační růst velkoměst v ČR výrazně zpomalil a migrační proudy se v jejich spádových aglomeracích obrátily. Vedle ukončení hromadné bytové výstavby v panelových městských sídlištích má svůj vliv i finanční nedostupnost městských (pražských) bytů pro potenciální zájemce o přistěhování. Praha byla v roce 1994 poprvé ztrátová v bilanci vnitřní migrace, zisk ze zahraniční migrace ještě stačil v tomto roce ztrátu kompenzovat. V roce 1995 se migrační ztráta Prahy z vnitrostátní migrace prohloubila natolik že ani zisk ze zahraničních stěhování ji nevyrovnal a Praha poprvé zaznamenala ztrátové celkové migrační saldo.

Mezi okresy; které byly v prvních devíti měsících roku 1995 migračně nejziskovější, patří vedle příměstských okresů Prahy, Brna a Plzně, okres České Budějovice. Migrační zisk byl způsoben přírůstkem v okresním městě a intenzivní migrací do Týna nad Vltavou (výstavba JE Temelín). Nejhlubší absolutní migrační ztrátu vykázaly okresy Ostrava - město, Brno-město a Karlovy Vary. Z porovnání relativního ukazatele - migračního salda na 1000 obyvatel - zřetelně vyplývá, že migrační zisk příměstských okresů je daleko výraznějším jevem než migrační ztráta velkých měst. U okresu Ostrava - město, jehož relativní migrační ztráta je vůbec největší, lze předpokládat alespoň částečnou souvislost s restrukturalizaci těžby uhlí a hutní výroby. Obdobně u okresů Bruntál, Žďár nad Sázavou a Třebíč je pravděpodobná souvislost s úbytkem pracovních příležitostí a tím relativně vyšší mírou nezaměstnanost.

Celkově lze konstatovat, že vnitřní migrace v České republice nepředstavuje sama o sobě sociální. ani demografický problém. Prochází obdobím zvratu, kdy se mění její struktura. Negativním příznakem je stálý pokles její intenzity, který naznačuje, že omezená možnost migrace se může stát brzdou ekonomického vývoje:

6. Závěr

Migrace lidí od počátku devadesátých let přibírá přívlastky, které ukazují jak velký význam tento fenomén má. Hovoří se o migraci pozitivní, ať už z pohledu demografického, ekonomického či kulturního, o migraci pracovní. Zároveň se však varuje před migrací nekontrolovatelnou, neřízenou či nelegální, která z bezpečnostního hlediska představuje destabilizující faktor.

Česká republika se zabývá všemi aspekty migrace - imigrací na území státu, uprchlickou tématikou, tranzitní migrací přes naše území, nelegální trestnou činností i přestupky s migrací souvisejícími a také vnitrostátní migrací našich občanů na území České republiky. Ve srovnání se státy Evropské unie je Česká republika v současné době tranzitní, migraci neprodukující zemí. Postupně se však stává imigračním státem, což potvrzuje dynamicky rostoucí počet povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu udělených cizincům. Tomuto vývoji bude odpovídat i politika České republiky v oblasti migrace.

Součinnost všech zainteresovaných orgánů státní správy, ale i dalších nevládních a mezinárodních organizací, v nemalé míře umožňuje zvládnout důsledky migrace na našem území. Rozhodujícím principem je výstavba moderní migrační politiky, která by odrážela nejen geopolitické postaveni České republiky, ale, s výhledem do budoucna, i zapojení do struktur Evropské unie. Koncepce postupu proti nelegální migraci spočívá v přijímání regulativních opatření a vychází zejména z doporučení tzv. Budapešťské skupiny, z doporučení orgánů Evropské unie (řídící skupiny I. výboru K4 Rady pro justici a vnitro) a orgánů Rady Evropy (Expertní výbor pro právní otázky územního azylu, uprchlíků a osob bez státní příslušnosti a Výbor pro demografii a migraci). V současné době jsou přijímána opatření v oblasti harmonizace vízové politiky se státy Evropské unie, legislativní úpravy podmínek pobytu cizinců a podmínek pro poskytování azylu a v oblasti intenzivní ochrany státní hranice a spolupráce s policejními orgány sousedních států.

Pětileté zkušenosti s migrací, konzultace se zahraničními partnery v přijímacích, tranzitních i migraci produkujících zemích, stejně jako s odbornými organizacemi, dávají možnost dobré orientace v problematice. 1 když nelze říci, že problémy spojené s migrací budou vyřešeny s konečnou platností do určitého data, propojení vzájemné informovanosti příslušných zainteresovaných složek a vzájemná vazba právních předpisů v oblasti migrace by mohly být předpokladem uspokojivého zvládání migračních problémů.

II.

Grafické přílohy

Graf č.:

1. Počet osob odbavených na hraničních přechodech ČSFR a ČR od roku 1984

2. Počet osob odbavených na hraničních přechodech ČR v roce 1994 a 1995

(z hlediska místa přechodu hranice)

3. Počet osob odbavených na hraničních přechodech ČR v roce 1994 a 1995

(z hlediska původu cestujícího)

4. Počet cizinců s dlouhodobým a trvalým pobytem (celkem)

5. Počet cizinců s dlouhodobým a trvalým pobytem

6. Cizinci usídlení v ČR v letech 1994 a 1995 (skupiny nad 4000 osob)

7. Cizinci usídlení v ČR k 31.12.1995 (skupiny nad 4000 osob)