Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

1. Úvod

Předkládaná Informace zachycuje v základních rysech stav migrace v České republice v průběhu roku 1995. Jejím cílem je podat strukturovaný přehled o jednotlivých aspektech migrace a srovnat některé údaje se situací v předchozím roce. Jakým způsobem se dynamika migrace promítne do sféry politické, ekonomické, bezpečnostní či sociální, může být předmětem dalších samostatných návazných studií.

Zpráva popisuje fenomén migrace v kapitolách věnovaných jeho jednotlivým projevům tak, jak jsou statisticky zpracovávány. Toto dělení se osvědčuje, je uplatňováno již druhý rok a perspektivně umožní kvalifikované srovnávání údajů za několik let. Strukturu zprávy doplňuje, stejně jako v minulých letech, přehled o situaci v Evropě a o činnosti vládních i nevládních organizací.

Problematika regulérní (dovolené) migrace je zmapována v první části textu jak z hlediska statistických dat, tak z pohledu související mezinárodně právní agendy. Předkládané informace poskytují přehled o turistice a imigraci, včetně zaznamenatelných trendů.

Další část textu popisuje stav a vývoj neregulérní (protiprávní) migrace; přičemž jsou specifikovány problémy konkrétních úseků hranice, určitých etnických okruhů a související trestné činnosti.

Na tento text navazuje přehled aktivit vládních i nevládních evropských organizací, týkajících se legální i nelegální migrace. Z kapitoly je patrný rozsah a hloubka zapojení České republiky do těchto činností a struktur. Důraz je kladen zejména na přijetí České republiky do Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a na aktivity České republiky v tzv. Budapešťském procesu.

Poslední část Informace se zabývá vnitřní migrací v České republice a uvádí migračně ziskové a ztrátové regiony.

Ve svém závěru je Informace doplněna souborem grafů vztahujících se k tématu.

2. Regulérní (dovolená) migrace

2.1. Turistika

Na hraničních přechodech ČR bylo` odbaveno v roce 1995 v obou směrech přes 282 miliónů osob, z toho přes 192 miliónů cizinců. Počet odbavených osob byl oproti roku 1994 nižší o cca 8 miliónů. Bylo odbaveno o 7 miliónů cizinců méně. Tento pokles částečně souvisí s otevřením turistických stezek, které nejsou zahrnuty ve statistice osob odbavených na hraničních přechodech. téměř polovina osob byla odbavena na státních hranicích se SRN, přestože svojí délkou představují pouze asi třetinu státních hranic ČR. Nejvíce návštěvníků 143 miliónů - bylo ze sousedních států. V roce 1995 nebylo na hraničních přechodech ČR odbaveno pro nedostatky v cestovních dokladech přes 70 tisíc cizinců, z toho téměř 65 tisíc na příjezdu do ČR.

Počet vydaných českých cestovních pasů - 2 131 870 - v loňském roce je přibližně shodný s počtem vydaných cestovních pasů v roce 1994.

Stejně jako v roce předchozím směřují naši občané za turistikou do západoevropských zemí. Z důvodu válečného konfliktu výrazně poklesl zájem o turistiku do zemí bývalé SFRJ a ani zájem o dovolenou v Rumunsku či Bulharsku není velký. Migraci českých občanů, kteří pobývají delší časové období v cizině, Lze sledovat velmi obtížně, neboť většina těchto občanů se neodhlašuje z místa trvalého pobytu v České republice. K vycestování slouží pouze platný cestovní doklad.

(viz grafy č.1-3 grafických příloh)

2.1.1. Vstupní podmínky a stav sjednávání bezvízových dohod

Podmínky pro vstup na území ČR stanoví zákon č.123/1992 Sb., o pobytu cizinců.na území ČSFR, ve znění zákona č.190/1994 Sb. "(dále jen "cizinecký zákon"), který uvádí, že cizinec smí vstoupit na území ČR, pobývat na něm a vycestovat z území ČR. do zahraničí jen s platným cestovním dokladem opatřeným vízem ČR, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je ČR vázána. Vízum se nevyžaduje, stanoví-li tak vláda ČR.

V rámci harmonizace vstupních podmínek se státy EU a s ohledem na zajištění "regulativních opatření" přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zákon č.190/1934 Sb., kterým se mění a doplňuje cizinecký zákon. Zmíněný zákon v §2, odstavci 3 nově stanoví, že cizinec je povinen při překročení státních hranic ČR podrobit se kontrole Ministerstva vnitra. Jestliže jde o překročení státních hranic ČR za účelem krátkodobého pobytu (§4), pro který se nevyžaduje udělení víza, je cizinec při kontrole povinen na požádání kontrolního orgánu předložit:

a) peněžní částku ve výši nezbytných nákladů na svůj pobyt na území ČR a na vycestování do státu, jehož cestovním dokladem se prokázal, nebo

b) doklady potvrzující zajištění peněžní částky podle písmene a.), anebo

c) pozvání ověřené Ministerstvem vnitra obsahující údaje k osobě zvaného a zvoucího a době, na kterou se zve, nepřesahující dobu stanovenou příslušnou mezinárodní smlouvou (§ 2 odst.l), kterým se potvrzuje, že ten, kdo cizince na území ČR pozval, zajistí prostředky k jeho pobytu a uhradí náklady spojené s jeho vycestováním.

Podstata těchto "regulativních opatření" spočívá v možnosti vyžadovat od cizince, který cestuje v rámci bezvízové dohody při vstupu na území ČR pozvání (při cestě za účelem návštěvy) nebo poukaz (voucher) cestovní kanceláře k turistické cestě nebo doklad osvědčující služební cestu nebo doklad zdravotnického zařízení. o ochotě přijmout osobu na léčení nebo předložení peněžní částky ve výši nezbytných nákladů na pobyt na území ČR a na vycestování. Vyhláška ministerstva vnitra ČR č: 228/1995 Sb., která navazuje na příslušná ustanoveni cizineckého zákona, stanovila zmíněnou finanční částku; kterou předkládá cizinec starší 18 let na požádání kontrolnímu orgánu ve výši nejméně 500.- Kč na den pobytu na území ČR, jestliže tento pobyt nemá v celku přesáhnout dobu 10 dnů a nejméně 7 000 Kč.-, jestliže má jeho pobyt na území ČR tuto dobu přesáhnout. Cizinec mladší 18 let předkládá finanční částku v poloviční výši.

Vízová politika a praxe ČR vycházela v roce 1995 z příslušných usnesení vlády, přijatých v letech 1993 a 1994. Do vízové politiky a praxe ČR se promítá úsilí sjednocovat vízovou politiku s členskými státy Evropské unie. Významnou úlohu v tomto procesu sehraje nařízení Rady Evropské unie určující třetí země, jejichž příslušníci musí být vybaveni vízem při přechodu vnějších hranic členských států, které bylo přijato v září 1995.

Velká pozornost je věnována uzavírání bezvízových dohod, které mají vliv na migraci v ČR. Trvalá pozornost je věnována státům bývalého SSSR, Mezivládní dohoda o bezvízových: cestách občanů s Ruskou federací vstoupila v platnost dne 3.9.1995. Projednávání textů dohod s Běloruskou republikou, Moldávií a Kyrgyzstánem bylo v roce 1995 - ukončeno a očekává se podpis těchto dohod. Rozdílné pohledy na formulaci bezvízových dohod přetrvávají u Ukrajiny, Kazachstánu a Turkmenistánu. S výjimkou Ruské federace, Litvy, Lotyšska, Estonska a států, vůči kterým byla zavedena vízová povinnost (Arménie, Azerbajdžán, Gruzie, Tádžikistán a Uzbekistán), je ve vztazích ČR s ostatními státy bývalého SSSR aplikována Dohoda o podmínkách vzájemných cest občanů obou států z r. 1981 (č. 92/1982 Sb.), která ve své podstatě obsahuje možnost využití regulativních opatření.

O nových bezvízových dohodách pro držitele diplomatických a služebních pasů se jedná s ČLR, Tuniskem a Egyptem. V roce 1995 byly bezvízové dohody podobného limitovaného rozsahu uzavřeny s Kolumbií, Izraelem a v roce 1996 s Japonskem. V platnost vstoupila dohoda s Chile. K novým bezvízovým dohodám na všechny druhy cestovních dokladů patří dohoda s Kyprem. Jednání o novelizaci stávajících dohod probíhají s Chorvatskou republikou, Maďarskou republikou, Italskou republikou a Rakouskou republikou. (Pozn.: problematika vízové politiky a praxe - viz str.5, kap. Imigrace).

Náležitá pozornost byla věnována zrušení vízové povinnosti v relaci s Kanadou. Kanadské rozhodnutí o zrušení vízové povinnosti vstupuje v platnost 1.4.1996, rozhodnutí vlády ČR 2.4.1996. Zrušení vízové povinnosti podmiňovala kanadská strana sjednáním readmisní dohody a dohody o zabránění nelegální migraci. Obě dohody byly podepsány 8. března 1996.

Provádění platných bezvízových dohod probíhá, podle poznatků Ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů ČIt, bez závažných problémů.

2.1.2. Malý pohraniční styk

V souladu s Dohodou mezi vládou ČR a vládou SRN o malém pohraničním styku na turistických stezkách a v turistických zónách a o překračování státních hranic ve zvláštních případech bylo dnem 1.1.1995 zřízeno celkem 24 turistických stezek. Otevírání turistických stezek sleduje především snahu o prohloubení vztahů sousedících států. V souladu s citovanou dohodou mohou na turistických stezkách kromě občanů ČR a SRN překračovat společné státní hranice i občané dalších států, kteří nepodléhají vízové povinnosti v ČR a SRN a současně v žádném ze států Evropské unie. Tyto stezky využívají převážně občané SRN. Pohraniční kontrola je prováděna namátkovým způsobem. Byl kontrolován cca 1 milión osob, které použily turistické stezky, skutečný počet jejich uživatelů je odhadován o 50% vyšší.

Zároveň však byly (zejména ze strany občanů Číny, Vietnamu a Turecka) zjišťovány pokusy a zneužívání turistických stezek k nelegálnímu překročení státních hranic z ČR do SRN. Rovněž byly zjištěny i případy, kdy jsou turistické stezky využívány k nelegálnímu překročení státních z ČR do SRN organizovaným způsobem pomocí převaděčů.

V průběhu roku 1995 byly posuzovány návrhy na zřízení dalších turistických stezek protínajících společné státní hranice.

K 1. 3. 1996 bylo na společných státních hranicích ČR se SRN zřízeno 112 nových turistických stezek. Zároveň však byla k témuž dni uzavřena jednostranným aktem SRN turistická stezka Brandov-Olbernhau, neboť ústí stezky bylo neužíváno k "obchodování" (stánkovému prodeji).

Smlouva mezi ČR a Polskou republikou o malém pohraničním styku vstoupila v platnost dne 20.2:1996. Bylo zřízeno a uvedeno do provozu 36 přechodů malého pohraničního styku, určených výlučně pro občany ČR a PR, kteří mají trvalý nebo přechodný pobyt ve Smlouvou vymezeném příhraničním pásmu.

Předchozí informace o zrušení turistické stezky Brandov-Olbernhau i zkušenosti s provozem 36 přechodů malého pohraničního styku na hranicích s Polskou republikou budou vyhodnoceny v dalších informacích o migraci, které budou zahrnovat období roku 1996.

2.2. Imigrace

2.2.1. Dlouhodobé a trvalé pobyty na území ČR

Cizinecký zákon kromě krátkodobého pobytu dále rozlišuje pobyt dlouhodobý a trvalý. Dlouhodobý pobyt je povolován na dobu potřebnou ke splnění účelu, maximální doba. pobytu je jeden rok a může být opakovaně prodlužována. Cizinci žádají o povolení dlouhodobého pobytu převážně za účelem zaměstnání či podnikání. Trvalý pobyt je povolován za účelem sloučení rodiny, pokud manžel či příbuzný v pokolení přímém je český občan nebo cizinec, který má na území ČR povolen trvalý pobyt, Zcela výjimečně lze trvalý pobyt povolit z humanitárních důvodů nebo v případech, kdy je povolení trvalého pobytu odůvodněno zahraničně politickým zájmem.

Žádost o povolení pobytu je možné podat na českém zastupitelském úřadu v cizině nebo u místně příslušného orgánu cizinecké policie na území ČR. Drtivá většina cizinců (97%) využívá možnosti podat žádost na území ČR, Většina cizinců, kteří na území ČR hodlají vykonávat výdělečnou činnost, přijíždí v rámci tzv. turistiky. Po příjezdu si najdou zaměstnání, případně založí firmu a žádají o povolení k pobytu, což klade vyšší nároky na uplatňování kontrolních mechanismů imigrace do ČR. Situaci by značně zlepšilo upřednostňování podávání žádostí na zastupitelských úřadech.

Ministerstvo zahraničních věcí připravuje, v souvislosti s přijatým relevantním předpisem Evropského společenství, vyhodnocení vízové politiky a praxe ČR. Dosud nelze stanovit harmonogram a určit státy, které budou případným přehodnocením vízové politiky a praxe České republiky dotčeny. Pro oblast harmonizace vízové politiky se státy EU bude vytvořena společná pracovní skupina zástupců konzulárního odboru MZV, Ministerstva vnitra, Bezpečnostní a informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a Policejního prezídia. Konzulární odbor MZV ve spolupráci s Ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Policejního prezidia ČR pracuje na projektu modernizace vízového procesu a evidence cizinců.

Zatímco koncem roku 1994 bylo evidováno 104343 cizinců s povoleným pobytem, k 31.12.1995 jejich počet stoupl až na 159.207, z toho je 75% cizinců s pobytem dlouhodobým. Největší skupiny cizinců s dlouhodobým pobytem tvoří občané Slovenska, Ukrajiny, Polska, Vietnamu a Číny.

Občané Ukrajiny do ČR přijíždějí zpravidla za účelem získání práce z důvodu transformace ekonomického systému na Ukrajině. Vesměs se jedná o snahu získat v ČR zaměstnání a tím i finanční prostředky k ekonomickému zajištění svému a své rodiny na Ukrajině, popř. k zahájení vlastní podnikatelské činnosti v domovském státě.

Je přirozené; že největší komunity cizinců s trvalým pobytem koncem roku 1995 tvořili občané Polska a Slovenska. Celkově lze říci, že počet cizinců s trvalým pobytem roste mírně. Mezi občany Slovenska; jimž byl povolen trvalý pobyt v ČR je významná skupina Rómů, kteří nesplnili podmínky zákona č. 40/1992 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR a kteří se na území ČR narodili nebo žili před 31.prosincem 1992. Část z nich si však dosud neupravila ani pobytový status, převážně z osobních důvodů (nedostatek finančních prostředků, nechuť komunikovat s orgány státní správy). Skupina Rómů v ČR je významným migračním faktorem, zejména mezi ČR a SR. Rómové migrují v rámci příbuzenských vazeb bez ohledu na momentální právní situaci. Vláda se pravidelně zabývá problémy, které vyplývají z nedorozumění mezi komunitami tohoto typu a vztahu ostatního obyvatelstva včetně přístupu státní správy k těmto komunitám.

Nelze přehlédnout, že v posledních několika letech v ČR značně roste asijská komunita. Z celkového počtu téměř 160.000 cizinců s povoleným pobytem tvoří občané asijských států cca 20.000 (z toho je přes 14.000 občanů Vietnamu a přes 4 000 občanů Číny). Většina těchto cizinců má povolen dlouhodobý pobyt. Lze předpokládat, že příliv občanů z jihovýchodní Asie bude pokračovat. Při řešení migrační problematiky je nutno brát zřetel na etablování této komunity v ČR, a to jednak z hlediska bezpečnosti státu, jednak s ohledem na fakt, že izolace této komunity může přinést zakonzervování vznikajících xenofobních projevů domácího obyvatelstva. (viz grafy č.4-7 grafických příloh)

Koncepci národnostní politiky našeho státu navrhuje Rada pro národnosti vlády ČR - tato Rada se také zabývá problémy jednotlivých etnik žijících na našem území. Bezpečnostní informační služba a Policie ČR monitorují situaci na extremistické scéně, tedy i rasové konflikty. V květnu 1995 předložilo Ministerstvo vnitra vládě ČR "Informaci o projevech extremistických postojů v ČR" (viz usn. vlády ČR č. 279 ze dne 10.5.1995). V říjnu 1996 předloží Ministerstvo vnitra vládě ČR "Informaci o trestných činech a přestupcích motivovaných rasovou a národnostní nesnášenlivostí nebo páchaných příznivci extremistických skupin".

Do roku 1989 se naše hospodářské vztahy se světem vyvíjely především v rámci RVHP. Vedle cizinců z blízkých zemí u nás pracovali i cizinci ze států zeměpisně vzdálených, se kterými nás nespojovala historická ani kulturní tradice, ale pouze RVHP, jako je Vietnam, Mongolsko a Kuba. Občané těchto států u nás často získávali teprve určitou kvalifikaci. Jednalo se především o mladé lidi, kteří po vyučení absolvovali v našich podnicích praxi. Tato práce byla často chápána jako určitá forma úhrady za získání kvalifikace. Celý systém byl zajištěn formou mezivládních dohod. Po roce 1989 přestal být tento systém funkční a nové smlouvy tohoto typu se již neuzavíraly. Přechod na tržní prostředí a vytvoření trhu práce vyvolaly určitý ekonomický zájem o zaměstnání v naši zemi. Hospodářský růst, ke kterému v současnosti dochází a rozvoj ekonomiky v oblastech, které v minulosti nebyly plně rozvinuty, k nám přivádí zahraniční pracovníky dnes již ve větších počtech, než tomu bylo v minulosti. Jedná se jednak o odborníky určitých specializací, o které je na našem trhu práce zájem protože je jich málo nebo nejsou vůbec (vedoucí pracovníci podniků s účastí zahraničního kapitálu, poradci - konzultanti v odvětvích jako je bankovnictví, pojišťovnictví, fondy a další oblasti služeb, lektoři cizích jazyků a specializovaný personál v rámci kontaktů apod.). Druhou část tvoří pracovníci, kteří mají ekonomický zájem najít si u nás zaměstnání. To umožňuje i charakter našeho průmyslu, který je náročný na pracovní síly a v současném období růstu vzhledem k novým možnostem našich občanů trpí i nedostatkem zaměstnanců. Zde pracují zahraniční zaměstnanci v dělnických profesích (např. stavebnictví, strojírenství, textilní průmysl, obuvnický průmysl, sezónně pak zemědělství a lesnictví).

Na ochranu trhu práce jsou zaměřeny dvoustranné mezivládní dohody o vzájemném zaměstnávání. Tyto smlouvy vytvářejí předpoklady pro regulaci migrace ve snaze zabránit její živelnosti.

I v roce 1995 byla prováděna Dohoda mezi vládou ČSFR a vládou SRN z roku 1991 o vzájemném zaměstnávání československých a německých občanů za účelem rozšíření jejich odborných a jazykových znalostí. Dále Ujednání o postupu při zprostředkování zaměstnání v SRN,československým zájemcům nejdéle na dobu 3 měsíců v průběhu 1 roku.

Dohody o vzájemném zaměstnávání jsou dále prováděny se Slovenskou republikou, Polskou republikou a Vietnamem. U vietnamských občanů jsou pravidelně každoročně stanovovány maximální počty na jeden rok. Dohoda mezi vládou ČR a Ukrajiny o vzájemném zaměstnávání byla projednána a uzavřena 21.3. 1996. I tato dohoda předpokládá každoroční stanovování počtu vzájemně zaměstnávaných občanů. (viz grafy č.8-9 grafických příloh)

Zajímavou a důležitou skutečností v oblasti pracovní migrace je fakt, že ČR je, podle průzkumů relevantních mezinárodních organizací, jedinou z postkomunistických zemí " která přijímá pracovní síly z ostatních států ve větší míře, než svou pracovní sílu vyváží. Otázkou do budoucna je případná revize dvoustranných smluv o vzájemném zaměstnávání v období přípravy na vstup České republiky do EU.

Je třeba, zdůraznit, že problematiku stanoveni kvót pro pobyt (zaměstnávání) cizinců nelze posuzovat prioritně z bezpečnostního hlediska, ale předně s ohledem na potřeby.jiných resortů (na politiku zaměstnanosti, možnosti a zájem o umisťování zahraničních studentů ve školách atd.), což přesahuje rámec působnosti Ministerstva vnitra.

V roce 1996 předpokládá Ministerstvo práce a sociálních věcí, že předloží všem státům EU návrh dohody o stážistech a v případě kladné odezvy zahájí expertní jednání. Tyto dohody jsou standardními i mezi zeměmi západní Evropy. Ve vztahu k Francii a Belgii by šlo pouze o aktivizaci těchto dohod, které již existují, neboť byly uzavřeny ve 30. letech.

2.2.2. Uprchlíci, dočasné útočiště, krajané

Hodnotíme-li rok 1995 s ohledem na tyto velmi citlivé kategorie cizinců, můžeme konstatovat "že ČR problematice uprchlíků, dočasného útočiště a našich krajanů věnuje trvale zvýšenou pozornost. V těchto případech většinou vystupuje do popředí humanitární aspekt. Žádosti o postavení uprchlíka jsou posuzovány podle samostatné právní úpravy. Občanům Bosny a Hercegoviny, kteří prchali před válečným konfliktem na jejich území, poskytovala vláda České republiky tzv. dočasné útočiště. Byly projednávány rovněž jednotlivé případy krajanů, kteří se chtěli vrátit do země, v níž měli původně své kořeny.

uprchlici

Vnitrostátní právní formou, která upravuje problematiku uprchlíků je zákon č. 498!1990 Sb., o uprchlících; ve znění zákona č. 317/1993 Sb. Citovaná právní norma stanoví lhůtu pro přiznání postavení uprchlíka na dobu pěti let. Koncem loňského roku se objevily první případy cizinců s přiznaným postavením uprchlíka,:kterým zákonem stanovená pětiletá lhůta uplynula. Úmluva oprávním postavení uprchlíků (Ženeva 1951) nepředpokládá časové omezení doby, na kterou se status uprchlíka přiznává. V zájmu právní jistoty uprchlíků a s ohledem na dosažení souladu citovaného zákona s Úmluvou byl zpracován návrh novely zákona o uprchlicích. Novela navrhuje zrušení časového omezení pro přiznání postavení uprchlíka (jedná se o vypuštění §24).

V roce 1995 požádalo o přiznání postavení uprchlíka 1406 cizinců včetně dětí. Nejvíce žadatelů bylo z Rumunska, Bosny a Hercegoviny a Afghánistánu. Statut uprchlíka byl v roce 1995 přiznán 26 žadatelům. (viz grafy č. (1-12 grafických příloh)

dočasné útočiště

Od roku 1992 poskytuje vláda ČR humanitární pomoc formou dočasného útočiště občanům bývalé Jugoslávie. kruh osob, kterým je tato pomoc poskytována, byl postupně omezován a od roku 1994 je dočasné útočiště poskytováno pouze občanům Bosny a Hercegoviny z válkou postižených oblastí. Osoby, kterým je pomoc poskytována v humanitárních střediscích, mají obdobnou péči, jako žadatelé o přiznání postavení uprchlíka. Osobám, pobývajícím mimo tato střediska, náleží nezbytná zdravotní péče a po uplynutí 6 měsíců pobytu v ČR rovněž finanční příspěvek. Usnesením vlády č. 731 ze dne 13. prosince 1995 bylo poskytování dočasného útočiště na území ČR prodlouženo zatím do 30. června 1996. Po ukončení jednání znepřátelených stran v konfliktu v Daytonu a po podepsání mírové smlouvy v Paříži na sklonku roku 1995 jsou připravována jednání, v souladu s celoevropským trendem, o návratu osob, kterým bylo poskytnuto dočasné útočiště, zpět do jejich původní vlasti.

V roce 1995 požádalo o pomoc formou dočasného útočiště celkem 228 cizinců z Bosny a Hercegoviny. K 31.12. 1995 se zdržovalo na území ČR 1.284 osob, kterým bylo poskytnuto dočasné útočiště. Z tohoto počtu se 640 osob zdržuje v humanitárních střediscích Ministerstva vnitra a 644 osob v soukromí. Občané Bosny a Hercegoviny mohou získat vízum z humanitárních důvodů na základě předložení tzv. garančního dopisu, kterým je potvrzen příslib péče státu o majitele tohoto dopisu. Jedná se o ulehčení vízového režimu s Republikou Bosna a Hercegovina. Do 31.12.1995 bylo vydáno 154 garančních dopisů pro celkem 280 osob. Mnozí cizinci, kterým byla poskytnuta pomoc vlády, již určitým způsobem integrovali do společnosti a požádali o povolení dlouhodobého pobytu. V několika případech, pokud dokázali český původ, jim byl povolen pobyt trvalý.

naši krajané

Prioritou politiky vlády ČR vůči krajanům je jejich podpora v zahraničí, a to jak v oblasti kulturní, jazykové, školské apod., tak v odůvodněných případech i při zlepšováni životních podmínek v sídlech krajanských komunit.

Někteří krajané, žijící zejména na území bývalého SSSR a v jihovýchodní Evropě, však ze strany ČR očekávají pomoc především v přesídlení do ČR. Jejich očekávání nemá vždy jen čistě ekonomické důvody, ale souvisí i se snahou po uchování národní identity. Zájem o přesídlení do ČR je vždy individuální záležitostí jednotlivých krajanů a netýká se celých komunit: Toto vychází ze zkušeností s přesidlováním v rámci jednorázové humanitární akce (v rámci odstraňování následků černobylské katastrofy). V případech individuálního přesídlení je adaptace těchto osob do české společnosti relativně bezproblémová.

Usnesením č. 416 z července 1995 uvolnila vláda pro rok 1995 finanční prostředky na pomoc při zajištění hmotných podmínek trvalého pobytu z řad krajanů žijících ve vybraných vzdálených teritoriích (Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a další). Krajané žijící v těchto zemích nemají prakticky žádnou možnost zajistit si hmotné podmínky pro trvalý pobyt na území ČR sami.

V roce 1995 byly řešeny jednotlivé žádosti o povolení trvalého pobytu osob prokazujících český původ (jednalo se zejména o rumunské státní příslušníky), kdy veškeré náležitosti k pobytu si zajišťoval žadatel sám, případně prostřednictvím svých příbuzných. Dále byly na českých zastupitelských úřadech přijímány žádosti s tím, že na základě plné moci bude nadace při České televizi Člověk v tísni zajišťovat hmotné zabezpečení a ubytování na území ČR pro ucelené rodiny po uvolnění finančních prostředků. Zmíněnou nadací byly v roce 1995 zajišťovány prostředky pouze pro občany Kazachstánu. V uvedeném roce se na základě povolených žádostí přistěhovalo celkem 13 ucelených rodin - cca 50 osob.

2.2.3. Příprava nové právní úpravy cizinecké a azylové problematiky

V roce 1995 byla plánována příprava zásad nového cizineckého zákona. K jejich zpracování zatím nedošlo, protože vypracování cizineckého zákona vyžaduje důkladnější přípravu a zasazení do kontextu vyvíjejícího se právního prostředí. Ke zmíněným problémům přistupovaly i dosud se vyvíjející instituty a vazby, které souvisejí s problematikou azylu a uprchlictví.

Z uvedených důvodů bylo přistoupeno k řešení nejaktuálnějších problémů cizinecké problematiky formou dílčí novely cizineckého zákona a zákona o uprchlících. Cílem novely cizineckého zákona bylo částečné zpřísnění cizineckého režimu, zejména pro ty cizince, kteří se v ČR dopouštějí porušování právních předpisů. Dalším cílem bylo doplnění některých úprav, které chybějí v platném cizineckém zákoně. Jedná se především o vyžadování potvrzení o zajištění prostředků k pobytu a k vycestování z území ČR i u těch cizinců, kteří žádají o prodloužení krátkodobého pobytu. Dále je navrhována povinnost cizince hlásit ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu, povinnost prokazovat trvání účelu dlouhodobého pobytů.

Cílem novely zákona č.498/90 Sb., o uprchlících bylo zrušit lhůtu 5 let pro pobyt cizinců s přiznaným postavením uprchlíka (viz kapitola uprchlíci). V oblasti přípravy nové právní úpravy azylové problematiky zpracovává Ministerstvo vnitra legislativní záměr zákona o poskytování azylu a dočasného útočiště, který by měl být, vzhledem k věcné provázaností obou norem, předložen současně s legislativním záměrem zákona o pobytu cizinců na území ČR.

Příprava těchto legislativních záměrů vychází z doporučení tzv. Budapešťské skupiny v oblasti prevence a potírání nelegální migrace, z konzultací v rámci Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a z dalších poznatků z mezinárodní spolupráce (viz káp. č.4), z mezinárodních konvencí a doporučení týkajících se lidských práv a ze snahy o maximální možnou harmonizaci legislativní úpravy se státy EU.

3. Neregulérní (nedovolená, nelegální) migrace cizinců

3.1. Hodnocení situace za rok 1995 a srovnání s předchozími roky

Počet osob pokoušejících se v minulých letech nelegálně překročit státní hranice ČSFR, později ČR, se do ledna 1994 neustále zvyšoval. V roce 1993, i přes devítiměsíční neuzavřenost státních hranic ČR se Slovenskem, bylo na státních hranicích ČR zadrženo o 35% osob více než na státních hranicích celé ČSFR v roce 1992, což souviselo zejména s válečným konfliktem na území bývalé Jugoslávie.

Ze srovnání vývoje situace v minulých letech je patrné, že v roce 1991 a 1992 kulminoval nelegální pohyb osob přes státní hranice v letních měsících. V roce 1993 to bylo již v dubnu, následný pokles pak souvisel se změnou azylového zákona a s uzavřením readmisních dohod se SRN a dalšími státy. Opětovný vzestup odrážel rostoucí počet nelegálních migrantů ze zemí bývalé Jugoslávie v souvislosti s vývojem ozbrojeného konfliktu. Snížení nedovolených přechodů státních hranic ČR od února roku 1994 zobrazuje především úpravu vízové politiky ČR vůči vybraným státům k 15.lednu 1994, následně i dopad zavedení vízové povinnosti pro vybrané státy i ze strany Slovenské republiky

Po klesající tendenci v roce 1994 se výskyt zjištěných nelegálních překročení hranic ČR na počátku roku 1995 stabilizoval a od měsíce dubna 1995 opět vzrůstal. Pokles počtu zjištěných nelegálních přechodů státních hranic proti roku 1993 a 1994 neodráží pouze opatření přijatá zainteresovanými státy, ale souvisí i se zvýšeným počtem osob, které využívaly služeb převaděčských organizací mnohdy s dokonalými pozměněnými cestovními doklady.. (viz grafy č.13-16 grafických příloh)

V roce 1995 se nejvíce pokusů o nedovolený přechod státních hranic soustředilo na hranice ČR se SRN, převážně ve směru do SRN.

Od roku 1993 se znatelně zvyšuje počet nedovolených přechodů státních hranic ČR s Polskou republikou.

Česko-slovenské státní hranice mají, na rozdíl od ostatních státních hranic s našimi sousedními státy, nadstandardní charakter, který spočívá především v tom, že občané obou států je mohou překračovat na kterémkoli vhodném místě. Státní hranice byly zaměřeny, v terénu zřetelně vyznačeny a zadokumentovány v závěru roku 1995. Tomuto stavu byl přizpůsoben i výkon služby na státních hranicích, který je dnes již srovnatelný s praxi na ostatních částech naší státní hranice.

Na státních hranicích ČR se Slovenskem bylo v roce 1995 řešeno 1.189 případů jejich nelegálního překročení (tj. 6,2% z. celkového počtu případů řešených v ČR). Proti hranicím s dalšími sousedícími státy je zásadně odlišný charakter nelegálních přechodů hranic, neboť naprosto převažují nelegální přechody osob ze Slovenska na území ČR,. V roce 1995 se pokusilo o nelegální přechod hranic v tomto směru 93,3% z celkového počtu řešených osob, naopak z ČR na území Slovenska 80 osob.

Maximum počtu nelegálních přechodů je od roku 1993 zjišťováno v Severočeském kraji, v roce 1995 dokonce 61,1%.

Z dostupných údajů ke vstupu cizinců na naše území před nelegálním přechodem státních hranic ve směru z ČR je patrné, že se zvyšuje počet těch, kteří do ČR vstoupí nelegálně, zejména ze Slovenské republiky. Jedná se zejména o občany balkánských zemí a Turecka. Občané z asijských zemí vstupují na území ČR legálně, hlavně přes letiště Praha Ruzyně. (viz graf č.17 grafických příloh)

V roce 1993 bylo předvedeno, zajištěno nebo zadrženo 43.302 osob, v roce 1994 se jednalo o 20 480 a v loňském roce to bylo 19.172 osob, které uskutečnily nelegální přechod státních hranic České republiky nebo se o něj prokazatelně pokusily.

Z celkového počtu 19.172 osob, které byly v roce 1995 přistiženy při pokusu o nedovolené překročení státních hranic ČR, bylo 17.132 cizinců z 88 států. Nejvíce zadržených nelegálních migrantů v roce 1995 pocházelo z Evropy. Jednalo se převážně o občany ze zemí bývalé SFRJ. Velkou skupinu tvořili občané Bulharska a Rumunska, ze států bývalého SNS jsou zastoupeni nejvyšším podílem občané Ukrajiny. Viditelně se zvyšuje zastoupení cizinců z Asie, a to zejména občanů Turecka, Srí Lanky, Vietnamu, Afghánistánu. (viz grafy č.18-22 grafických příloh)

Nadále vzrůstá počet násilných přejezdů přes státní hranice. V roce 1994 bylo hlášeno 59 případů násilného přejezdu přes státní hranice ČR, jak přes hraniční přechody, tak mimo ně přes tzv. "zelenou hranici". V roce 1995 bylo hlášeno již 94 případů. Většina případů byla zaznamenána ve směru ze SRN.

Stále vzrůstá také počet případů zneužívání cestovních dokladů při nedovoleném přechodu státních hranic ČR. V roce 1995 bylo odhaleno 1.035 případů pokusu o nedovolený přechod státních hranic s falešným, pozměněným nebo jinak zneplatněným cestovním pasem (v roce 1994 754 případů).

Za porušování zákonů ČR byl v roce 1995 uložen zákaz pobytu 8.211 cizincům, což je o 3.581 méně než v roce 1994. Jednalo se především o občany Svazové republiky Jugoslávie, Turecka, Bulharska. V: případě; že cizinec nerespektuje rozhodnutí o zákazu pobytu a zdržuje se na území ČR-.neoprávněně; maří tak výkon úředního rozhodnuti a může být z tohoto důvodu administrativně vyhoštěn. Cizinci, který spáchal trestný čin na území republiky, může soud uložit trest vyhoštění z území republiky jako samostatný trest nebo vedle jiného trestu. Je-li rozsudek pravomocný a trest vykonatelný, je cizinec orgány cizinecké policie soudně vyhoštěn.

Celkem bylo v roce 1995 vyhoštěno 910 cizinců (z toho administrativně 297, soudně 613 cizinců). Podle státní příslušnosti bylo v roce 1995 vyhoštěno administrativně nejvíce občanů Ukrajiny; soudně nejvíc občanů Slovenské republiky.

3.2. Přijatá a připravovaná opatření

Postupně je zdokonalováno technické vybaveni hraničních přechodů, zejména letišť /Praha-Ruzyně/. Policie České republiky provádí školení konzulárních pracovníků k problematice padělaných dokladů a tato spolupráce se bude ještě prohlubovat.

Holandská vláda předala české straně softwarový systém EDISON, který pomáhá odhalit falza dokladů. Systém byl instalován na Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a na letišti Praha - Ruzyně.

Každé nové vydání pasů České republiky přináší inovace, které zvyšují kvalitu. Je připravován přechod na jinou bezpečnostní folii (od roku 1997) a připravuje se zavedení strojové čitelnosti v rámci standardů EU a ISO.

Od roku 1996 bude zavedeno udělování víza ve formě samolepícího štítku /dříve razítko/, který má vysokou úroveň bezpečnosti a odpovídá světovým standardům /Schengenská dohoda/. Rovněž se zavádí nová forma občanských průkazů pro cizince ve formě pasové knížky, která zohledňuje požadavky na zvýšení bezpečnosti.,