(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1.dubna 1964 do 1.dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého v době od 1.dubna 1964 do 1.dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst.4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří let od 1.dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č.131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst.1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst.2) před 1.dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č.131/1982 Sb., k němuž došlo před 1.dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří let od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1.dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst.3 až 7 ve znění zákona č. 131/1982 Sb.
Zvýšení základní částky, která nesmí být srážena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1.dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.
Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1.lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1.lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1.lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.
Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona.
(1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem.
(2) Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím,že jej nelze vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
(3) Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení.
(4) Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují kritéria stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové osobní užívání na nájem.
(1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst.1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.
(2) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného nezastavěného pozemku více občanům společně (společným uživatelům), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.
(3) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného zastavěného pozemku více občanům společně (společným uživatelům zastavěného pozemku), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichž velikost je stejná jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke stavbě postavené na pozemku ve společném osobním užívání. V případě pochybnosti určí velikost spoluvlastnickýách podílů dohoda spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na návrh některého z nich.
(4) Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.
(5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již nedošlo k dohodě popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo a do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.).
(6) Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.
(7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č.52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., osobní vlastnictví k bytům mění se dnem účinnosti tohoto zákona osobní vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob); rovněž právo společného osobního užívání pozemku, na němž stojí obytný dům s bytem (byty) ve vlastnictví občana (občanů), se mění dnem účinnosti tohoto zákona na podílové spoluvlastnictví fyzických osob.
(8) Za podmínek stanovených v zákoně č.52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i právnické osoby.
Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.
Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitostí, jež vzniklo před účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.
(1) Zájmová sdružení, jež vznikla podle § 360a a 360b hospodářského zákoníku, zájmové organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové organizace, jež vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, se považují za sdružení podle § 20f tohoto zákona. Tato sdružení jsou povinna se registrovat podle § 20i do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Dosavadní nadace se považují za nadace podle § 20b až 20e tohoto zákona.
(1) Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby vydání zvláštního zákona.
(2) Hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku za úplatu podle § 348 hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na nájemní smlouvy. Je-li užívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku sjednáno bezúplatně, mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o výpůjčce.
(1) Ceny, úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy podle tohoto zákona a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis o cenách, se považují za ceny podle tohoto předpisu.
(2) Pokud se v tomto zákoně používá pojmu "obecně závazný právní předpis o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.
Zrušují se:
1. ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník);
2. zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty;
3. ustanovení § 4, 6, 9 a odstavec 2 a § 10 odstavec 2 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví bytů ve znění zákona č. 30/1978 Sb.
Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1995 (zákon č. 267/1994 Sb.)
(1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné než písemné formě jsou platné i nadále.
(2) Ustanovení § 712 odst.2 čtvrté věty se vztahují na nájemní smlouvy uzavřené po účinnosti tohoto zákona.
(1) Manžel, který přijal před účinností tohoto zákona příjmení druhého manžela, může do 30.září 1996 oznámit matričnímu úřadu, že bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí.
(2) Věci, které ke dni účinnosti tohoto zákona tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před účinností tohoto zákona a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů se stávají jeho součástí.Pokud jiné předpisy mluví o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, rozumí se tím společné jmění manželů.
(3) Opatrovníci, ustanovení podle § 78 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., se považují od účinnosti tohoto zákona za poručníky s právy a povinnostmi zde uvedenými. Pokud jiné předpisy mluví o opatrovnictví a opatrovnících podle § 78 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., rozumí se tím podle povahy věci poručenství a poručníci.
Zrušují se:
1. zákon o rodině č.94/1963 Sb., ve znění zákona č.132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 72/1995 Sb.
2. ustanovení § 1 až 4, 7 a § 15 odst.4 a 5 zákona o pěstounské péči č. 50/1973 Sb.
Ministerstvo financí a Česká národní banka vydají podrobnější předpisy k provedení ustanovení upravujících vklady.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona České národní rady č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb. a zákona č. 247/1995 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. V § 74 odst.4 věta první zní:
"K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle § 76a je příslušný okresní soud, který je místně příslušný pro obvod (okres) navrhovatele."
2. V § 113 se vypouští odstavec 1 a zrušuje se číslování odstavců.
3. V § 142 odst. 1, větě druhé, se slova "prokurátora na popření otcovství podle § 62 zákona o rodině" nahrazují slovy "nejvyššího státního zástupce na popření otcovství podle § 919 nebo § 920 občanského zákoníku".
4. V § 176 odst. 1 se slova "o omezení nebo zbavení rodičovských práv" nahrazují slovy "o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti anebo o jejím ponechání v klidu, o poručenství,".
5. V § 181 odst. 2, 3 a 4 včetně poznámky pod čarou znějí:
"(2) Rozhodne-li soud v řízení, jehož účastníky jsou rodiče a dítě, že k osvojení není třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte, ačkoliv jsou jeho zákonnými zástupci 17), nejsou rodiče osvojovaného dítěte účastníky řízení o osvojení.
(3) Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení, jestliže jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo jestliže nemají způsobilost k právním úkonům.
(4) Manžel osvojitele není účastníkem řízení, není-li k osvojení třeba jeho souhlasu.
_______
17) § 971 odst.3 občanského zákoníku".
6. § 238 odst.2 písm.b) zní:
"b) ve věcech upravených v části deváté občanského zákoníku, ledaže jde o rozsudek týkající se společného jmění manželů, bydlení manželů, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, určení (popření) otcovství nebo nezrušitelného osvojení.".
7. § 238a odst.2 zní:
" (2) Dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením ve věcech upravených v části deváté občanského zákoníku, v nichž se ve věci samé rozhoduje usnesením.".
Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1996.
Důvodová zpráva
Obecná část:
Vývoj právní úpravy vztahů a institutů, které se zpravidla označují jako rodinné, popřípadě manželské a rodinné, na území našeho státu je poměrně dlouhý a složitý. Je víceméně přesným odrazem vývoje v oblasti ekonomické, sociální, mravní i právní. Na území České republiky platil - pomineme-li období nejdávnější - nejdříve (od roku 1811) obecný zákoník občanský. Jako základní soukromoprávní kodex upravoval OZO též vztahy manželské, vztahy mezi rodiči a dětmi, poručenství a opatrovnictví. Po vzniku Československé republiky došlo samostatnými zákony ke změnám některých ustanovení obecného zákoníku občanského týkajících se manželství a práv mezi rodiči a dětmi, avšak hlavní principy právní úpravy zůstaly zachovány.
Po roce 1948 byl v rámci tzv. právnické dvouletky přijat nový zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který nabyl účinnosti dnem 1.1.1950. Tímto zákonem současně pozbyla účinnosti příslušná ustanovení obecného zákoníku občanského (OZO jako celek pak pozbyl účinnosti o rok později přijetím tzv. středního občanského zákoníku). Do zákona č. 265/1949 Sb. byly promítnuty jednak změny, k nimž došlo v rodinných vztazích a ve společnosti v předchozích letech, jednak ovšem také tzv. socialistické principy rodinných vztahů vyjádřené Ústavou 9. května z r. 1948. Tímto zákonem došlo sice k vyčlenění právní úpravy rodinněprávních vztahů z obecné úpravy občanského zákoníku, zákon sám však stále ještě respektoval dělení práva na soukromé a veřejné, a byl takto jednoznačně předpisem soukromoprávního charakteru. Sociálně právní ochrana mládeže, náležející již do oblasti veřejného práva, byla v návaznosti na zákon č. 265/1949 Sb. provedena samostatným zákonem č. 69/1952 Sb., o sociálně právní ochraně mládeže.
Přijetí Ústavy z roku 1960 si následně vyžádalo rozsáhlé kodifikační práce, které měly především za úkol promítnout do právního řádu "dosažený stupeň vývoje socialistické společnosti." V této době byly výrazně dotčeny - kromě mnoha jiných oblastí - též rodinněprávní vztahy. Tehdy přijatý zákon o rodině, zák. č. 94/1963 Sb., který nabyl účinnosti 1. 4. 1964, platí v podobě zásadně nezměněné dodnes. Tento zákon zahrnul (a dosud tedy obsahuje), a to na rozdíl od všech úprav předchozích, jak úpravu rodinných vztahů soukromoprávní povahy, tak i úpravu veřejnoprávní, neboť v době jeho přijetí, jako ostatně v celém minulém období, bylo dělení práva na veřejné a soukromé jako buržoazní nemístnost odmítnuto. Když byla po r. 1989 analyzována sociální účinnost zákona o rodině, bylo zjištěno, že tento zákon ani v současných politicko společenských podmínkách není zcela disfunkční a že jeho ustanovení podpořená dotvářecí funkcí soudů v zásadě plní svůj účel. Na druhé straně bylo zřejmé, že zákon o rodině je v mnohém poplatný minulému období a vyžaduje tudíž některé adekvátní změny a doplnění. Rovněž se jeví nezbytným reagovat na zásadní změny, kterými náš stát a česká společnost po r. 1989 prošly, jakož i na požadavky a závazky, které pro Českou republiku plynou ze základních dokumentů Organizace spojených národů, upravujících základní lidská práva a svobody, dále z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod /č. 209/1992 Sb./ a dalších konvencí a dokumentů Rady Evropy a z ostatních mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu České republiky.
Při úvahách o nové právní úpravě rodinných, resp. manželsko-rodinných vztahů, byla především brána v úvahu diference práva soukromého a veřejného, která je obecně považována za jedno ze základních východisek legislativní tvorby po roce 1989. Při přípravě právní úpravy rodinných vztahů to při současném vyjádření ochrany zájmů nezletilých dětí znamená, že jako soukromoprávní je třeba regulovat ty z nich, kde vystupují jejich subjekty v rovném postavení a nejsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Typicky jde o vztahy rodičů a dětí, vztahy mezi manžely, vztahy osvojenecké a poručenské, vztahy ostatních příbuzných. Z odlišného principu pak vycházejí právní vztahy veřejnoprávní povahy, to jest vztahy, v nichž vystupuje zejména stát a obce při ochraně dětí a rodiny.
Pro kontinentální právní systém je charakteristické, že instituty soukromého práva a soukromoprávní vztahy jsou upraveny v jediném, totiž občanském, popřípadě civilním kodexu (přičemž v některých případech představují jistou výjimku instituty a vztahy obchodní). I z tohoto důvodu osnova navrhuje, aby právní úprava rodinných, resp. manželsko-rodinných vztahů, které mají soukromoprávní povahu, byla zařazena do občanského zákoníku, kam ostatně nepochybně rovněž z hledisek logiky a systematiky náleží. Tím bude učiněn první krok k budoucí obecné kodifikaci soukromého práva, která má být v delším časovém horizontu dovršena přijetím nového občanského zákoníku.
Osnova zařazuje do nové části občanského zákoníku tyto soukromoprávní instituty rodinného práva:
1. Manželství /jeho vznik, neplatnost, neexistence manželství, vztahy mezi manžely včetně společného jmění a bydlení, zánik manželství smrtí a rozvodem, výživné manželů/.
2. Vztahy mezi rodiči a dětmi /určení rodičovství, příjmení a jméno dítěte, rodičovská zodpovědnost, zastupování dítěte a správa jeho jmění, výchova dítěte třetí osobou, pěstounská péče, ústavní výchova a výchovná opatření/.
3. Vztahy mezi ostatními příbuznými, osvojení, poručenství, opatrovnictví, náhrada nákladů neprovdané matky a společná ustanovení o výživném.
Osnova vychází z toho, že existující právní instituty, resp. mnohá ustanovení platné právní úpravy lze převzít i do nové právní úpravy. To se týká předně pojetí rodiny, založené manželstvím muže a ženy, jako základní jednotky společnosti a státu. Rovněž není důvod měnit úpravu základních podmínek platnosti a existence manželství ani základní vymezení vztahů manželů, jejich práv a povinností, vzájemného zastupování, ani úpravu zániku manželství smrtí a prohlášením za mrtvého. Totéž se týká úpravy určení otcovství a jeho popření, základní koncepce osvojení, pěstounské péče a opatrovnictví, vyživovací povinnosti mezi manžely a příbuznými.
Právní úpravu rodinných, resp. manželsko-rodinných vztahů v občanském zákoníku bylo nutno odpovídajícím způsobem promítnout do procesního předpisu upravujícího činnost soudů, tedy do zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Současně je proto předkládán návrh na změnu příslušných ustanovení občanského soudního řádu s cílem přizpůsobit je nové právní úpravě hmotného práva. Další změny v oblasti uzavírání manželství bude třeba podrobněji upravit novelizací vyhlášky č. 22/1977 Sb., kterou se provádí matrikový zákon, a to v gesci ministerstva vnitra.
Právní akty Evropských společenství neupravují problematiku řešenou touto osnovou zákona. Z hlediska čl. 10 Ústavy je osnova v plném souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, především s Úmluvou o právech dítěte a s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Osnova je rovněž v souladu s řadou doporučení Rady Evropy, i když nejde o závazné mezinárodní dokumenty.
Realizace navrženého zákona nebude mít
dopad na státní rozpočet.