Důvodová zpráva
I. Obecná část
Předložený návrh zákona o vysokém školství odráží pětileté zkušenosti s působením zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. V tomto období se v praxi potvrdily nesporné přednosti uvedeného zákona, který obnovil akademická práva a svobody vysokých škol a jejich vnitřní demokracii a poskytl jim rozsáhlou autonomii. Ukázalo se též, že pro další rozvoj vysokého školství je nezbytné legislativně řešit některé nové problémy. Hlavní z nich je možno shrnout do tří okruhů.
Předně se jedná o přesnější vymezení vztahu vysokých škol a státu a jejich vzájemných úloh. Předkládaný návrh plně respektuje významné a nezastupitelné postavení vysokých škol a jejich poslání v oblasti vzdělávací, vědecké, umělecké a obecně kulturní. Staleté evropské tradice potvrzují, že vysoké školy mohou toto poslání plnit jako svobodné a autonomní instituce, v nichž se specifickým způsobem uskutečňuje společenství učitelů a studentů a zároveň spojení vzdělávání a bádání. Současně se však ukazuje, že vysoké školy v České republice nemohou plnit toto poslání bez rozhodující finanční podpory státu. Stát přitom přebírá i nemalou odpovědnost za kvalitu vysokého školství, která se bezprostředně odráží v kvalitě vzdělávaných odborníků, i za dostupnost vysokoškolského vzdělání pro všechny občany, kteří mají pro studium předpoklady a kteří studovat chtějí. Nalézt správnou rovnováhu mezi autonomií vysokého školství a nezbytnou státní ingerencí bylo jedním z hlavních problémů při přípravě tohoto zákona. Předkládané řešení zdůrazňuje úlohu akreditace jako nutného předpokladu a nástroje zajištění kvality veškerých vzdělávacích činností na vysokoškolské úrovni. Na straně státu ponechává některá výkonná rozhodnutí ve vazbě na stanovisko Akreditačního kolegia a též nepřímé finanční nástroje.
Další důležitý okruh řešených problémů lze souhrnně označit termínem diverzifikace vysokoškolského vzdělávání. Celosvětové zkušenosti v uplynulých desetiletích ukázaly, že požadavky moderní společnosti na teoretické a praktické vzdělání vysokoškoláků jsou mnohem rozmanitější, než poskytovaly klasické univerzity nebo techniky. Proces diverzifikace byl u nás započat již zákonem z roku 1990, který na vysokých školách nově zavedl bakalářské studium, který však ve vysokoškolském vzdělávání zachoval monopol státních vysokých škol. Nyní je třeba otevřít i další cesty, zejména v oblasti institucionální, a využít všech kapacit, které jsou mimo stávající vysoké školy. Návrh zákona jde třemi směry:
- umožňuje vytváření vysokoškolských institutů, které poskytují pouze bakalářské vysokoškolské vzdělání,
- umožňuje podílet se na vysokoškolském vzdělávání i institucím, které nemají vzdělávání jako své hlavní poslání,
- otevírá možnost vzniku nestátních vysokoškolských institucí.
Tím se má rozšířit nabídka vzdělávacích příležitostí a vytvořit i jisté konkurenční prostředí. Při rozšířené nabídce nabývá ovšem na naléhavosti otázka udržení požadované kvality a tím i zmíněná úloha akreditace.
Třetím okruhem je diverzifikace finančních zdrojů. Stát svou zásadní finanční podporou vyjadřuje svůj zájem na vysokoškolském vzdělání, chce však, aby i studenti vyjádřili svým finančním podílem osobní zájem na hodnotách, které jim vysokoškolské vzdělání přináší. V nestátních institucích se placení školného pokládá za samozřejmé a jeho výši není třeba regulovat. Předložený návrh zavádí placení školného i ve státních vysokoškolských institucích, určuje však rozmezí, v němž může instituce výši školného stanovit. Rozhodující část finančních nákladů hradí i nadále stát. Cílem zavedení školného je především posílit osobní odpovědnost studentů za studium a zvýšit u nich zájem o jeho kvalitu, podpořit rozvoj studijních oborů, o které je velký zájem a v neposlední řadě omezit bezdůvodné prodlužování studia. Školné nesmí být sociální bariérou na cestě ke vzdělání, proto zákon rozšiřuje možnost poskytování stipendií a zavádí státní záruky za bankovní úvěry na školné.
Za základní strukturní jednotku vysokoškolského vzdělávání je považován studijní program. V souvislosti s tím jsou zavedeny některé nové pojmy, které zákon z roku 1990 nepoužíval nebo užíval v jiném významu. Pojem studijní program je chápán jako projekt studia, zahrnující poměrně široký systém studijních cest, rozčleněných obvykle do studijních oborů. Oblast studia je nadřazený pojem pro skupinu příbuzných studijních programů. Např. studijní program "fyzika" zahrnuje studijní obory "fyzika pevných látek", "fyzika plazmatu", "jaderná fyzika" atd.;
náleží do oblasti studia "přírodní vědy". Tímto pojetím se předložený návrh liší od zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, který i svým názvem vyjadřoval, že je primárně založen na institucích (vysokých školách), poskytujících vysokoškolské vzdělání. Předložený zákon zdůrazňuje vyvážené propojení obsahu vzdělávání (studijní program) a institucionálních forem.
Rozlišují se tři základní typy studijních programů, odpovídající třem úrovním vysokoškolského vzdělání:
- bakalářský studijní program (nejméně tříletý, převážně profesně orientovaný),
- magisterský studijní program (čtyřletý až šestiletý, klasický vysokoškolský program),
- doktorský studijní program (zpravidla tříletý, výchova a prokázání schopnosti a připravenosti k samostatné vědecké práci).
Předpokládá se, že tyto studijní programy budou tak jako dosud uskutečňovány v převážné míře na stávajících vysokých školách. Připouští se však možnost, aby mohly být uskutečňovány i jinými právnickými osobami. V oblasti doktorských programů to budou zejména vědecké a výzkumné instituce (např. ústavy AV ČR). Dává se možnost vzniku vzdělávací instituce uskutečňující pouze bakalářské studijní programy a zavádí se pro ni název "vysokoškolský institut". Vysoké školy a vysokoškolské instituty se společně nazývají "vysokoškolské instituce". Pouze ony mají právo udělovat akademické tituly; ostatní právnické osoby (tzv. externí vzdělávací instituce) musí ve věci udělení akademického titulu uzavřít dohodu s některou vysokou školou. Všechny uvedené vzdělávací instituce vytvářejí systém vysokého školství.
Při zřizování vysokoškolských institucí se na rozdíl od dosavadního stavu připouští, aby zřizovatelem mohl být nejen stát, ale i právnická osoba. Při zřizování vysokých škol státem se zachovává stávající právní úprava, kdy vysoké školy jsou zřizovány zákonem. Vysokoškolské instituty se podle návrhu zřizují nařízením vlády. Nestátní vysoká škola nebo vysokoškolský institut mohou získat obdobné postavení jako mají státní instituce (včetně práva udělovat státem uznávané akademické tituly) po udělení státního zmocnění ministerstvem.
Pro zajištění náležité kvality studijních programů uskutečňovaných na vysokoškolských institucích i ostatními právnickými osobami se vyžaduje jejich akreditace. Pouze absolventům akreditovaných studijních programů lze přiznat státem uznané akademické tituly, a jen při uskutečňování akreditovaných studijních programů lze poskytovat vzdělávacím institucím příspěvek ze státního rozpočtu. Akreditace se uděluje správním rozhodnutím ministerstva, které se opírá o stanovisko Akreditačního kolegia. Tento orgán, složený z významných a uznávaných odborníků, bude za pomoci expertních komisí odborně posuzovat studijní programy a připravenost vzdělávacích institucí k jejich uskutečňování. Vzhledem k zásadní roli Akreditačního kolegia v systému vysokého školství je přesně vymezen postup při navrhování jeho členů a jejich jmenování ministrem.
Podobná pravidla jako při akreditaci studijních programů se navrhují i pro udělování oprávnění konat na jednotlivých vysokých školách habilitace docentů a řízení ke jmenování profesorů, při posuzování návrhů na zřizování nových fakult a při udělování státního zmocnění nestátním vysokoškolským institucím.
Ve struktuře vysokých škol a v působnosti jejich akademických orgánů a funkcionářů se navrhují některé úpravy stávajícího stavu, které směřují k posílení integrity vysokých škol, vyvážení kompetencí mezi akademickými senáty a vědeckými radami, a k větší otevřenosti vůči veřejnosti. Pokud jde o nově zaváděné vysokoškolské instituty, jejich struktura a systém řízení se neurčují tak podrobně, jako je tomu u vysokých škol. Při jejich řízení mohou být uplatněny i jiné principy, významnou roli může hrát např. správní rada.
V návrhu zákona není výslovně uvedena Rada vysokých škol, která je podle zákona z roku 1990 orgánem samosprávy vysokých škol, reprezentujícím vysoké školy zejména ve vztahu k ministerstvu. Důvodem je přesvědčení, že tento orgán, který nemá výkonné pravomoce, může své významné poslání plnit i nadále, aniž by jeho existence byla předepsána zákonem, podobně jako je tomu u České konference rektorů.
Další rozvoj vysokého školství není možný bez obnovení a posílení tvůrčích činností v oblasti výzkumu, vývoje a umělecké tvorby. Obnova tradičního sepětí pedagogické a vědecké činnosti je dlouhodobým úkolem, pro který je nutno vytvořit i legislativní předpoklady. Proto se v návrhu zdůrazňuje vykonávání akademických tvůrčích činností spolu s uskutečňováním studijních programů. Vysokoškolskému ústavu, jako součásti vysoké školy zaměřené především na vědeckou činnost, se poskytují podobná práva a postavení jako má fakulta. Návrh rovněž obsahuje legislativní kroky k odstranění dosavadní dvojkolejnosti v přípravě vědeckých pracovníků a k ukončení udělování vědeckých hodností kandidát věd a doktor věd.
Při přípravě návrhu zákona byly využity poznatky a zkušenosti ze stavu a vývoje vysokého školství v zahraničí. Návrh byl koncipován tak, aby byl kompatibilní s právními dokumenty Evropských společenství, které se dotýkají vysokého školství a dosahované úrovně vzdělání (The European Communities Regulations 1991 No. 824. Recognition of Proffesional Qualification). Vytvářejí se tak i předpoklady pro mobilitu vysokoškolských studentů a učitelů.
Příspěvky na ubytování popř. stravování studentů budou přidělovány z částky, která je v současné době poskytována ze státního rozpočtu na dotace kolejí a menz.
Ekonomický dopad navrhovaného zákona:
Rozšíření působnosti Akreditačního kolegia a jeho expertních komisí si vyžádá finanční nároky ve výši 2,5 mil. Kč ročně.
Příspěvky na ubytování, případně stravování studentů budou přidělovány z částky, která je v současné době poskytována ze státního rozpočtu na dotace kolejí a menz. Rovněž celkové náklady na stipendia zahraničním studentům budou zhruba ve stejné výši jako dosud. Náklady na stipendia poskytovaná ministerstvem lze odhadnout na 10 mil. Kč ročně.
Centrální evidenci studijních programů bude možno zajistit bez nároku na zvýšení rozpočtu v kapitole školství.
Financování nově vzniklých vzdělávacích institucí, jak státních tak nestátních, bude zřejmě limitováno možnostmi státního rozpočtu v budoucích letech. Tyto možnosti též zásadně ovlivní nárůst počtu studentů ve státních vzdělávacích institucích a politiku udělování státního zmocnění. Nezávisle na přijetí tohoto zákona je třeba zvyšovat počty vysokoškolských studentů a to tak, aby v horizontu r. 2000 se zvýšil podíl z populace ze stávajících cca 18% na 25 až 30%. To si vyžádá zvýšené požadavky na rozpočet, není to však přímý důsledek tohoto zákona.
Finanční přínos školného do státního vysokého školství bude činit v případě 35 000 nově přijímaných studentů ročně a při odhadnuté průměrné výši školného 7 500 Kč za rok (cca 15% z průměrných neinvestičních výdajů připadajících ze státního rozpočtu v tomto roce na jednoho studenta) přibližně 260 mil. Kč v prvním roce placení školného; tato částka se během následujících pěti let zvýší asi na 1 až 1,25 mld. Kč za rok.
Náklady spojené se státními zárukami za bankovní úvěry na školné se začnou významně uplatňovat asi za pět let a je obtížné je nyní kvantifikovat. Za předpokladu, že počet nově přijímaných studentů se bude zvyšovat do r. 2001 o cca 40 000 ročně (tj. ve školním roce 2001/02 bude školné platit cca 173 000 studentů a cca 40 000 studentů ročně bude studium ukončovat) a že možnost půjčky využije asi 60% studentů, přičemž za 15% z nich bude nutno hradit bankám dluh ze státních prostředků, vychází náklady na státní rozpočet cca 135 mil. Kč ročně. K této částce je nutno připočítat náklady na vymáhání dluhů ve výši cca 110 mil. Kč ročně (mzdové prostředky 40 mil. Kč. věcné náklady 35 mil. Kč, zvýšené náklady na soudnictví 35 mil. Kč).
II. Zvláštní část
K § 2
Charakterizuje se poslání vysokého školství a jeho základní struktura tak, jak je vysvětleno v obecné části důvodové zprávy.
K § 3
Vymezuje se studijní program jako základní obsahová a organizační jednotka vysokoškolského vzdělávání. Přitom se užívají některé pojmy, které platná úprava nepoužívá nebo používá v jiném významu. Jsou vysvětleny v obecné části důvodové zprávy.
Nově je jako charakteristika studijního programu zavedena standardní doba studia. Je důležitá pro vymezení typů studijních programů, pro určení platnosti akreditace, pro normativní financování atd. Není to povinná doba studia. Studenti mohou splnit podmínky pro absolvování daného studijního programu v čase kratším, případně delším, než je standardní doba.
Jsou vyjmenovány obsahově rozdílné typy vysokoškolských studijních programů. Odstraňuje se dosavadní nejasnost, zda bakalářské studium poskytuje vysokoškolské vzdělání. Mění se název dosavadního postgraduálního studia na doktorský studijní program, aby nedocházelo k záměně vědecké přípravy s různými specializačními kurzy. Navržený systém vychází z dosavadních zkušeností a odpovídá osvědčeným systémům v zahraničí.
Nově se zavádí rozlišení prezenční a distanční formy studia. Tyto formy se vyznačují podstatnými rozdíly v "technologii" vzdělávacího procesu. Ve světě se rychle šířící formy distančního studia plně využívají moderních informačních prostředků (audiovizuální technika, televize, apod.) a vyžadují též odlišnou strukturu studijních programů, kterou je třeba vzít v úvahu při jejich akreditaci. Dosud užívané názvy jako studium při zaměstnání, dálkové, večerní aj. nevystihují uvedený rozdíl ve vzdělávacím procesu a mohou se týkat jak prezenční, tak distanční formy studia.
Pro účely počítání času se jednoznačně definuje pojem školní rok. Organizace studia v jeho průběhu zůstává plně v kompetenci vzdělávací instituce.
K § 4
Bakalářské studium bylo zavedeno již zákonem o vysokých školách č. 172/1990 Sb. Bylo však vymezeno pouze jako obsahově ucelená část vysokoškolského studia s nejednoznačným ukončením - vysvědčení popřípadě titul "bakalář". Vývoj však ukázal, že tří až čtyřleté vysokoškolské studium s profesní orientací je třeba zavést jako jeden z typů vysokoškolského studia. Umožněním vysokoškolského vzdělávání těsněji spjatého s praxí se podstatnou měrou rozšíří nebo nově vznikne nabídka vzdělávání zvláště pro výkon určitých, společensky potřebných povolání (např. některé oblasti služeb vybrané pedagogické a sociální obory).
Bakalářské studijní programy nelze chápat výlučně jako první etapu magisterských studijních programů, i když vzájemná prostupnost a návaznost je žádoucí. Navrhovaná úprava umožňuje koncipovat široké spektrum bakalářských studijních programů od zcela samostatných až po úzce spojené s magisterskými studijními programy.
Proti současné úpravě se po ukončení studia státní závěrečnou zkouškou jednoznačně přiznává titul "bakalář". Nově se zavádí odlišný název a zkratka pro akademický titul v oblasti umění, aby bylo dosaženo základního odlišení absolventů z různých oblastí studia.
K § 5
Magisterské studijní programy jsou klasické vysokoškolské studijní programy, u nichž je podstatný široký teoretický základ odrážející současný stav vědeckého poznání. Vzdělávání v těchto studijních programech je neoddělitelně spjato s tvůrčí činností učitelů a studentů tak, jak je uvedena v § 2. Tyto studijní programy slouží převážně k přípravě pro povolání, pro jejichž výkon jsou nezbytné hluboké teoretické poznatky a jejich tvůrčí využívání.
Navrhovaná úprava řeší citlivý problém akademických titulů, které byly v několika posledních desetiletích opakovaně měněny. Navržený systém titulů vychází z kombinace zkušeností získaných po r. 1990 (zákon č. 172/1990 Sb. o vysokých školách) a tradic českého vysokého školství. Zachovává tituly z r. 1990, ale v souladu s tradicí umožňuje získat i požadované tradiční akademické tituly RNDr., PhDr., JUDr., PharmDr., ThLic. Mohou je získat absolventi magisterského studijního programu po vykonání státní rigorózní zkoušky spojené s obhajobou rigorózní práce.
K § 6
Navrhovaná úprava sleduje záměr sjednocení dosavadního systému výchovy nových vědeckých pracovníků a systému postgraduálního (doktorandského) studia v jediný systém přípravy k tvůrčí vědecké nebo teoreticko-umělecké práci, srovnatelný s doktorským studiem v zahraničí. Těžiště tohoto typu studijního programu je v řešení vědeckého problému, zpravidla pod vedením zkušeného vědeckého pracovníka. Získané poznatky jsou obsahem požadované disertační práce. Publikaci původních výsledků dosažených v disertační práci není někdy možno z časových důvodů zajistit před jejím obhájením, proto se připouští i pozdější publikování.
Další složkou doktorského studijního programu je zvládnutí odborných znalostí v takovém rozsahu, který zabezpečí možnost dalšího studia, komunikace a oborové orientace. Osvojení těchto znalostí se prokazuje při doktorské rigorózní zkoušce.
Zkratka udělovaného akademického titulu Ph.D. nahrazuje dosavadní zkratku Dr. Volba je podložena rozsáhlými diskusemi, v nichž byly posuzovány různé varianty. Zkratka Ph.D. má podobu užívanou v anglosaských zemích. Uvádí se za jménem, aby se zdůraznila odlišnost od zkratky titulu získaného v magisterském studijním programu. Pro oblast teologie je ponechána tradiční zkratka ThDr.
Uskutečňování doktorských studijních programů se předpokládá i na mimovysokoškolských vědeckých pracovištích. Aby byla úroveň doktorského vzdělání poskytovaného různými vzdělávacími institucemi srovnatelná, nelze ponechat záležitosti, jako jsou obecné zásady organizace rigorózních zkoušek a obhajoby disertační práce, pouze na statutech těchto institucí, ale je nutné jejich jednotné stanovení obecně závazným právním předpisem.
K § 7
Trvalé zajišťování kvality vysokoškolského vzdělávání je klíčovým problémem vysokého školství zvláště při jeho extenzívním rozvoji a diverzifikaci. Je to nejen úkol vzdělávacích institucí, ale i bezprostřední odpovědnost státu.
Navržený systém nově zavádí institut akreditace, při níž stát dává vzdělávací instituci oprávnění uskutečňovat určitý studijní program. Důraz je kladen na odborné posouzení studijních programů ještě před jejich zahájením. Odborné posouzení je svěřeno Akreditačnímu kolegiu, jehož složení a činnost jsou popsány v § 54 a 55.
Shledá-li Akreditační kolegium, že studijní program má všechny požadované vlastnosti a vzdělávací instituce má předpoklady pro jeho uskutečňování, doporučí ministerstvu, aby formou správního rozhodnutí příslušný studijní program akreditovalo. Takto pojatá akreditace znamená, že stát uznává vysokoškolské vzdělání získané absolvováním daného studijního programu a garantuje jeho kvalitu.
Náležitosti žádosti o akreditaci jsou stanoveny podle dosavadní praxe akreditační komise.
Protože externí vzdělávací instituce nemůže sama udělovat akademické tituly, požaduje se uzavření dohody s některou vysokou školou o udělování akademických titulů absolventům studijního programu. Lze očekávat, že vysoká škola bude spolupracovat s externí vzdělávací institucí i při uskutečňování akreditovaného studijního programu a bude spoluodpovídat za jeho dobrou odbornou úroveň.
K § 8
Ověřování kvality studijních programů je nezbytné i během jejich uskutečňování. Akreditace se proto stanovuje jako časově omezená. Při stanovení doby platnosti akreditace se přihlédne k celkové situaci a perspektivám vzdělávací instituce.
Zodpovědné odborné posouzení probíhajícího studijního programu vyžaduje určitou dobu; je proto nezbytné zahájit je v dostatečném předstihu před skončením platnosti akreditace, aby uskutečňování kvalitního studijního programu mohlo plynule pokračovat.
Stanovuje se možnost zrušit akreditaci, jestliže se podmínky ve vzdělávací instituci změní natolik, že je zásadně ohrožena kvalita vzdělávání.
K § 9
Pojem "student" se vymezuje tak, aby bylo možno jednoznačně určit, kdy se občan stává a je studentem. Je to důležité proto, že z postavení studenta jakožto osoby soustavně se připravující na povolání vyplývají různé nároky v sociální oblasti a že počet studentů je jednou ze základních charakteristik pro přidělení státního příspěvku vzdělávací instituci.
Za rozhodující právní okolnost se považuje zápis do Matriky studentů (§ 12), který je možno uskutečnit po splnění zákonem stanovených podmínek.
K § 10
Jsou uvedena práva a povinnosti, které souvisejí s postavením studenta. Nároky v sociální oblasti jsou stanoveny zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
Zákonem jsou taxativně vymezena kárná opatření, která lze studentovi uložit, čímž je vytvořen právní rámec pro disciplinární řád vzdělávací instituce.
K § 11:
Z článku 33 odstavce 4 ústavní Listiny základních práv a svobod vyplývá, že základní podmínky pro poskytování pomoci státu při studiu musí být stanoveny zákonem. Finanční pomoc se poskytuje též formou stipendia. Jsou proto rámcově vymezeny důvody jeho poskytování. Stipendia mohou být poskytována jak z rozpočtových, tak z mimorozpočtových prostředků. Účelem stipendií je především podpořit nadané studenty ze sociálně slabších rodin a povzbuzovat studenty k dosahování co nejlepších výsledků při studiu a s ním spojené tvůrčí činnosti.
Zvýšenými náklady v souvislosti s realizací studijního programu se rozumí např. náklady na dopravu, stravování a ubytování při studijní praxi nebo přípravě diplomové práce mimo sídlo instituce.
Stipendia poskytovaná studentům doktorských studijních programů mají umožnit, aby se tito studenti mohli plně věnovat tvůrčí činnosti spojené s vypracováním disertační práce. Tito studenti jsou zhusta ve věku, kdy zakládají rodiny a nemohou spoléhat na podporu ze strany rodičů.
Příspěvky na ubytování a stravování vyplácené přímo studentům státních vzdělávacích institucí by měly postupně nahradit nepřímé dotace poskytované ze státního rozpočtu na provoz kolejí a menz. Tato stipendia budou mít nárokový charakter, jejich výši a pravidla přidělování určí ministerstvo vyhláškou.
Obecně závazným právním předpisem je nutno též vymezit podmínky hmotného zabezpečení, které stát některým cizincům hodlá zaručit na základě dohody o výměně studentů se zahraniční institucí.
K § 12:
Jako prostředek pro přesnou evidenci studentů se zavádí Matrika studentů a její vedení se ukládá všem vzdělávacím institucím. Aby bylo možno údaje z Matriky studentů využívat pro statistické a rozpočtové účely, je třeba stanovit obecně závazným právním předpisem jednotnou strukturu nezbytných dat a pravidla pro jejich předávání. Nevylučuje se, aby vzdělávací instituce zaznamenávala v matrice studentů další údaje potřebné pro sledování průběhu studia jednotlivých studentů. Rozhodnou událostí pro řádné ukončení studia je splnění posledního požadavku stanoveného ve studijním programu, tj. vykonání státní závěrečné zkoušky nebo státní rigorózní zkoušky u bakalářského a magisterského studijního programu a vykonání doktorské rigorózní zkoušky a obhajoby disertační práce u doktorského studijního programu. V případech, kdy k ukončení studia dochází z rozhodnutí vzdělávací instituce, je rozhodnou událostí nabytí účinnosti tohoto rozhodnutí.
K § 13
O přijímání ke studiu budou, tak jako dosud, rozhodovat vzdělávací instituce samy. Podmínky pro přijetí musí být stanoveny v souladu se základními podmínkami pro jednotlivé typy studijních programů obsaženými v § 4 až 6. Státní instituce přitom musí respektovat mezinárodní závazky České republiky. Do budoucna se počítá s tím, že tyto závazky budou orientovány především na studium v části studijního programu, nikoli na jeho absolvování v plném rozsahu.
Vzhledem k velkému počtu podávaných přihlášek se přijímací řízení vyjímá ze správního řízení, uchazečům se však zaručuje právo odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí ke studiu a je stanoven základní postup dvoustupňového odvolacího řízení.
K § 14
Podmínky pro řádné ukončení studia jsou uvedeny v § 4 až 6 upravujících studijní programy.
Dále jsou taxativně stanoveny důvody a postupy ukončení studia před absolvováním studijního programu. Student může požádat o přerušení studia v případě, že hodlá ve studiu po určité době pokračovat. Stanovení podmínek pro opětné přijetí ke studiu je plně v kompetenci vzdělávací instituce.
Protože ukončení studia z rozhodnutí vzdělávací instituce je provázeno ztrátou výhod vyplývajících z postavení studenta, je stanoven postup odvolacího řízení proti takovémuto rozhodnutí.
K § 15
Systém dokladů o studiu, které dosud vysoké školy vydávají, se podstatně nemění, je však přesněji vymezen účel jednotlivých dokladů. Nově se zavádí pouze průkaz studenta, kterým se student prokáže při uplatňování různých výhod (slevy jízdného, zlevněné vstupné apod.) Dosud se k těmto účelům používal výkaz o studiu, což vedlo k častým ztrátám nebo nevhodnému zveřejňování studijních výsledků.
K § 16
Cílem uznávání dokladů o studiu získaných na zahraniční vzdělávací instituci je, poskytnout studentům nebo pracovníkům, kteří získali vysokoškolské vzdělání na zahraničních institucích, stejné postavení, jako mají studenti nebo pracovníci, kteří toto vzdělání získali v České republice. Uznání dokladů může vyplývat přímo z mezinárodních smluv nebo musí být rozsah a úroveň studia v zahraničí posouzeny v nostrifikačním řízení. Kompetentními institucemi pro toto posouzení jsou vysoké školy, případně vysokoškolské instituty, které uskutečňují stejné nebo příbuzné studijní programy. Ve výjimečných případech, kdy se jedná o studium, které nemá v České republice obdobu, provede posouzení studia Akreditační kolegium, na základě jehož stanoviska vydá ministerstvo příslušné rozhodnutí.
K § 17:
Vysokoškolské instituce nemohou své poslání plnit bez vnitřního demokratického prostředí, bez svobody akademického života, tedy bez svobody vědeckého bádání, vzdělávání a vyučování. Proto zákon zdůrazňuje tyto zásady dané Listinou základních práv a svobod a zároveň zakotvuje právo vysokých škol a vysokoškolských institutů udělovat akademické tituly, což nemají ostatní vzdělávací instituce.
K § 18:
Jsou vymezeny obecné povinnosti společné pro oba druhy vysokoškolských institucí. Tím nejsou vyčerpány úkoly a povinnosti vyplývající z jiných obecně závazných právních předpisů.
Výroční zprávy jsou významným prostředkem zajišťujícím kontrolu vysokoškolské instituce veřejností, a to jak ve věcech odborných, pedagogických a personálních, tak i materiálních a ekonomických. Výroční zpráva může splnit svůj účel pouze tehdy, je-li dostupná všem, kdo o ni projeví zájem. Její veřejný charakter umožňuje fyzické i právnické osobě její využití ke své potřebě (ochrana osobních údajů musí být ovšem zachována). Vypracováním a zveřejněním výroční zprávy nezaniká povinnost příspěvkových organizací předkládat zřizovateli rozbor hospodaření.
Jednou z důležitých činností vysokoškolských institucí je poskytovat občanům další vzdělávání, které se odlišuje od studijních programů, neboť je uskutečňováno mimo rámec studia směřujícího k dosažení akademického titulu. Typickou formou dalšího vzdělávání jsou kvalifikační kurzy (další profesní vzdělávání), dále kurzy zájmové, kulturní apod. Další vzdělávání může sloužit k doplnění nebo rozšíření profesní kvalifikace. Vzdělávací instituce tyto kurzy organizují též ve spolupráci s právnickými i fyzickými osobami.
K § 19:
Učitelé vsokoškolských institucí jsou nově rozděleni na akademické pracovníky a pedagogické pracovníky. Za akademické pracovníky se považují ti zaměstnanci, kteří se aktivně věnují vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti, za pedagogické pracovníky ti, jejichž posláním jsou pouze vzdělávací činnosti (např. lektoři).
Profesor a docent jsou v prvé řadě akademické hodnosti a z jejich získání nevzniká automaticky nárok na uzavření pracovní smlouvy nebo změnu již uzavřené pracovní smlouvy na činnost docenta nebo profesora a na zařazení do vyšší platové třídy. Rozhodující je skutečná činnost pracovníka, která je určena pracovní smlovou. Protože výčet kategorií akademických pracovníků není taxativní, mohou vysokoškolské instituce ve svých statutech zavést i další potřebné kategorie jako je vědecký pracovník, hostující profesor, emeritní profesor aj.
Tak jako dosud je stanovena povinnost obsazovat pracovní místa učitelů vysokoškolských institucí výběrovým řízením. Umožňuje se upustit od výběrového řízení v případě, kdy by se stalo pouze formálním, tj. když vysokoškolská insituce chce i nadále zaměstnávat učitele, s jehož prací je plně spokojena. V tomto případě však po dvou prodlouženích pracovního poměru nastupuje znovu povinnost výběrového řízení.
Ustanovení o uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou ve státních vysokoškolských institucích vytváří předpoklad pro žádoucí vyšší mobilitu akademických a pedagogických pracovníků a pro soustavné zkvalitňování a obnovu učitelského sboru. Výjimka přiznaná profesorům je odůvodněna potřebou personální stability při uskutečňování dlouhodobých projektů; zdůrazňuje se tím i prestižní postavení této kategorie učitelů.
Je výslovně uvedena možnost, v zahraničí obvyklá, uvolnit akademického pracovníka na určitou dobu od pedagogických povinností a umožnit mu plně se soustředit na tvůrčí činnost.
Ustanovení o trvání pracovního poměru bývalého rektora má předejít situaci, kdy by se skončením funkčního období skončil i jeho pracovní poměr a bylo by např. ztíženo řádné předání funkce novému rektorovi.
K § 20
Statut je důležitou normou pro činnost vysokoškolské instituce a proto jsou uvedeny jeho obecné náležitosti vyplývající z jiných částí tohoto zákona. Specifické náležitosti statutů vysokých škol a vysokoškolských institutů jsou uvedeny v § 30 a 52.
Vzhledem k tomu, že vysokoškolské instituce se budou snažit získávat prostředky i mimo státní rozpočet (např. podnikatelskou činností), je nutno zejména pro daňové účely a hospodaření s majetkem ve statutu přesně odlišit hlavní činnosti vysokoškolské instituce (vzdělávací, akademické tvůrčí činnosti) a ostatní činnosti, neboť budou podléhat rozdílným režimům. Způsob hospodaření s majetkem vysokoškolských institucí bude rozdílný v případě, jsou-li zřízeny státem (vyhláška FMF č. 119/1988 Sb.), nebo právnickou osobou.
Soulad statutu s právními předpisy je ověřován ministerstvem. Toto ověření musí být vykonáno v krátké době, proto se stanovuje termín pro předložení statutu k registraci. Registraci podléhají i případné změny statutu a jeho příloh.
K § 21:
Vysoké školy jsou základní a nejdůležitější složkou vysokého školství. Zakotvuje se tradiční spojení vzdělávací a tvůrčí činnosti, které bylo v minulosti zejména ve vědecké oblasti silně narušeno. Obě tyto činnosti je nutno chápat jako hlavní činnost vysoké školy. Předpokládá se, že kromě magisterských studijních programů budou uskutečňovány i programy bakalářské a doktorské.
Umožňuje se různé vnitřní
členění a organizace vysoké školy.
Pod pojmem pedagogické, výzkumné nebo vývojové
pracoviště se rozumí např. katedra organizačně
začleněná mimo fakultu, ateliér, studio
aj. Za akademické zařízení se považuje
např. knihovna a univerzitní nemocnice. Účelovými
zařízeními jsou zejména koleje a menzy.