Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec zaslal odpověď na interpelaci poslance Vratislava Votavy dopisem ze dne 28. července 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Vratislava Votavy. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ

ČESKÉ REPUBLIKY

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci přednesené na 32. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 27. června 1995 ve věci hodnocení letošních 46. Sudetoněmeckých dnů v Mnichově a projevů německých politiků zde pronesených bych rád nejprve uvedl, že cílem české zahraniční politiky ve vztahu k SRN je uzavření minulosti a otevření budoucí spolupráce v duchu Smlouvy z roku 1992. Tento cíl je podložen poznáním, že nelze ponechat pro budoucí generace otevřené některé otázky našich vzájemných vztahů, neboť jejich neřešení zatěžuje rozvoj našich současných bilaterálních vztahů a retarduje tak i spolupráci a výhledy do budoucnosti. Při hledání řešení těchto otázek však může být naším partnerem jen německá spolková vláda.

pod tímto zorným úhlem přistupujeme i ke každoročním Sudetoněmeckým dnům, k účasti bavorských a spolkových politiků na něm i k projevům zde proneseným.

V příloze Vám zasílám rovněž vyžádaná stanoviska parlamentních frakcí PDS, Bündnis 90/Die Grünen a SPD Spolkového sněmu.

Vážený pan

Vratislav Votava

Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky

Praha

Zlepšení německo-českých vztahů

Německý Spolkový sněm

se důrazně zasazuje o to, posilovat vztah dobrého sousedství mezi Čechy a Němci jako jeden z nejdůležitějších základů pro srůstání Evropy.

lituje, že německo-české vztahy jsou stále ještě zatíženy stíny minulosti,

vítá řeč českého presidenta Václava Havla na Karlově universitě 17. 2. 1995, v níž požaduje zlepšení německo-českých vztahů,

vítá nabídku Václava Havla ke zintensivnění dialogu a kooperace,

lituje, že český Ústavní soud prohlásil Benešovy dekrety za právoplatné,

potvrzuje svůj postoj, že jakékoliv vyhnání lidí z jejich vlasti nemůže být morálně ospravedlněno, a to ani když mu, jako v případě Benešových dekretů, předcházelo ještě větší bezpráví v podobě útoku hitlerovského Německa na Československo.

Německý Spolkový sněm vyzývá spolkovou vládu,

aby se chopila nabídky Václava Havla k dialogu a spolupráci a nastoupila novou aktivní fázi zlepšení německo-českých vztahů,

smlouvou o přátelství z roku 1992 a přizpůsobila ji novým vztahům po rozpadu dřívějšího Československa,

aby upustila od de facto junktimu mezi sudetoněmeckými nároky na odškodnění a odškodněním českých obětí nacismu,

aby uznala bez předběžných podmínek nárok na odškodnění českých obětí nacismu a předložila tomuto okruhu osob konkrétní nabídku odpovídající úpravě odškodnění s Polskem, Ruskem a ostatními zeměmi,

aby předložila vládě České republiky nabídku společné nadace, jejíž činnost by byla orientována na budoucnost a na zlepšení německo-českých vztahů.

Německý spolkový sněm apeluje na parlament a vládu České republiky,

aby se podílely na společné nadaci,

aby bez ohledu na právnické hodnoceni Benešových dekretů nevyloučily pomoc obětem tzv. divokého odsunu, jakož i Němcům žijícím v ČR, jejich majetek byl vyvlastněn,

ve smyslu zlepšení kooperace, kterou si i sami přejí, aby upustily od svého odporu k modelům přeshraniční spolupráce jako je Euroregion Egrensis.

Zdůvodnění:

Ve srovnání s usmířením mezi Německem a státy střední a východní Evropy je německo-český vztah stále ještě silně zatížen minulostí.

Na odvážný první krok Václava Havla k usmíření, kterým po "sametové revoluci" označil vyhnání Němců jako "ničím právně neospravedlnitelné bezpráví", nenásledovala léta žádná adekvátní německá reakce.

Uznání německého zločinu na českém národě nacionálně-socialistickým přepadem a obsazením Československa nevedlo k tomu, aby se sudetští Němci vzdali svých nároků na navrácení majetku.

Politické nepochopení zabránilo odškodnění žijícím obětem nacismu, které bylo ostatním zemím přiznáno a také ČR nabídnuto.

Odpůrci usmíření na obou stranách bránili až dosud dalekosáhlým krokům k usmíření. Brzdili uskutečnění positivních opatření i přes obtíže dohodnutých a zakotvených v německo-československé smlouvě o přátelství. V ČR zůstal Václav Havel téměř sám se svým kritickým postojem k vyhnání, které dříve ohodnotil jako hluboce nemorální. Ve svém nedávném projevu se sice nepostavil za morální, ale za právnickou legalitu Benešových dekretů.

Český Ustavní soud nemohl dospět k tomu, aby prohlásil za bezpráví přinejmenším článek Benešových dekret diskriminující národy.

Odškodnění žijících obětí nacismu Německem je již po desetiletí dávno splatné a nesmí být vzhledem ke stáří těch, kterých se to týká, již dále protahováno. Na základě toho by měla být nabídnuta pomoc Němcům, kteří zastali v ČR. Pro to, aby se znovu obnovilo narušené právní vědomí na obou stranách, by se měla také česká strana rozhodnout ke konkrétním gestům ke smíření.

Přes pomoc obětem musejí být na obou stranách rozvíjeny aktivity k trvalému zlepšení německo-českého vztahu, orientovaného na budoucnost. Nadace, která bude dotována přednostně Německem, avšak také ČR, by nabídla rozmanité možnosti ke zintenzivnění dialogu a spolupráce.

Interpelace poslankyně Ully Jelpkeové a dalších poslanců PDS

3 roky Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci s Českou republikou a Slovenskou republikou

Před třemi roky, 27. 2. 1992, byla mezí SRN a tehdejší ČSFR uzavřena Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Považujeme toto datum za vhodnou příležitost k dílčímu bilancování. Tážeme se spolkové vlády:

1. Jaké výsledky podle spolkové vlády přinesla smlouva k dnešnímu datu?

2. Jak hodnotí spolková vláda tyto výsledky?

3. Jaké perspektivy mají podle spolkové vlády německo-české, popř. německo-slovenské vztahy?

4. Podporuje spolková vláda finančně i jinak (např. kupováním půdy) činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení v České republice?

Jestliže ano, proč považuje tuto podporu za konstruktivní příspěvek k dobrému německo-českému sousedství?

5. Podporuje spolková vláda činnost Sudetoněmeckého krajanského sdružení v SRN v souvislosti s jeho aktivitami v České republice? Jestliže ano, jakou formou?

6. Kolik oběti nacistického režimu dostalo odškodnění před schválením smlouvy o dobrém sousedství?

7. Kolik obětí nacistického režimu dostalo odškodnění po schválení smlouvy o dobrém sousedství?

8. Proč navzdory smlouvě mezi SRN a Českou republikou dosud nedošlo k dohodě o navrhovaném odškodnění pro cca. 17000 oběti nacistického barbarství, ačkoliv je to českou stranou již dlouho považováno za problém, který je třeba naléhavě řešit, jak znova 19. 1. 1995 opět zdůraznil český ministr zahraničí Josef Zieleniec?

9. Co podniká spolková vláda proti "strachu z výprodeje země a plíživého ovládnutí Němci" (citováno podle: Karl-Ludwig Günsche, Obavy z "germanizace" České republiky; Die Welt ze 7. 1. 1995)?

10. Jak podporuje spolková vláda rozvoj přeshraniční spolupráce s Českou republikou v německo-českém euroregionu Egrensis a co se dělá pro to, aby se zabránilo tomu, aby se spolupráce omezovala na byrokratické struktury správních úředníků?

11. Jaké prostředky obdrželo Sudetoněmecké krajanské sdružení ze spolkového rozpočtu (popř. prostřednictvím Svazu vyhnanců a/nebo Spolkové centrály pro politické vzdělávání) během třech let před schválením smlouvy a jaké po jejím schválení (prosince výčet podle let a přispěvatelů)?

12. Jaké prostředky obdržela zařízení Sudetoněmeckého krajanského sdružení či zařízení jim blízká ze spolkového rozpočtu (popř. prostřednictvím Svazu vyhnanců a/nebo Spolkové centrály pro politické vzdělávání) v témže časovém období (prosíme výčet podle let a přispěvatelů)?

13. Viděla či vidí spolková vláda důvod k intervenci u mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franze Neubauera, popř. představenstva Sudetoněmeckého krajanského sdružení, řekl-li Franz Neubauer na 45. Sudetoněmeckém dni: "Zrušení platnosti Benešových dekretů je nevyhnutelné" (citováno podle: Deutscher Ostdienst z 27. 5. 1994, str. 3)?

Když ne, tak proč?

Když ano, jaké závěry z toho spolková vláda vyvozuje?

14. Považuje spolkový ministr vnitra Manfred Kanther, který byl na 45. Sudetoněmeckém dni přítomen, tam pronesené projevy, vystavená hesla a tam prodávanou literaturu za přínos ke smíření s Českou republikou a Slovenskou republikou?

Když ano, proč?

Bonn, 8. března 1995

poslanců Antje Vollmer, Helmut Lippelt, Gerd Poppe, Waltraud Schoppe, Ludger Volmer, Angelika Beer, Winfried Nachtwei, Volfgang Schmitt, Ursula Eid-Simon, Gerald Häfner, Helmut Wilhelm, Annelie Buntenbach a frakce BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN

Odstranění blokády v německo-českých vztazích

Bundestag požaduje na spolkové vládě, aby

1. vydala vládní prohlášení k česko-německým vztahům a přijala nabídku Václava Havla k dialogu a spolupráci;

2. neprodleně a bez předběžných podmínek předložila české vládě k projednání konkrétní nabídku pro odškodnění obětí nacismu žijících v České republice a dovedla následná jednání až k uzavření smlouvy. Jednání se mají řídit uzavřenými dojednáními s republikami Polska, Ruska, Běloruska a Ukrajiny, která počítají s materielním odškodněním obětí;

3. předložila svůj postoj k majetko-právním nárokům a požadavkům na zpětné vydání majetku ze Sudetoněmeckých kruhů;

4. dále rozvíjela německo-československou smlouvu o přátelství roku 1992 pro dnešní vztahy mezi českou republikou a Německem a stanovila bilanci její účinnosti; "zintenzivnila a vybudovala ve všech oblastech a na všech úrovních" německo-českou kulturní výměnu ve smyslu smlouvy o přátelství (čl. 22);

Zejména je třeba

a) usnadnit přístup k řeči a kultuře druhé země;

b) podporovat vzájemný styk mládeže, protože "budoucí pod oboustranných vztahů závisí především na vzájemném pochopení a aktivní účasti mladé generace (čl. 29);

c) vytvořit zařízení pro setkávání, podporovat partnerství a spolupráci škol a společenských organizací.

Zdůvodnění

1. Poslední projev prezidenta České republiky Václava Havla 17. února 1995 na Karlově univerzitě nově vyjádřil Česko u politiku vůči Německu. Pan prezident vyzýval k tomu, aby se (citát) "o česko-německém tématu veřejně, otevřeně a věcně hovořilo, s plným vědomím toho, že tím, že o tom mluvíme, mluvíme sami o sobě." Jeho řeč tím opakovaně nabízí dialog a vyžaduje otevřenou odpověď německé spolkové vlády.

2. České oběti nacistického režimu nedostaly dosud z německé strany jakékoliv odškodnění. Oběti nacismu v České republice mají rovněž svůj nárok na odškodnění ze strany Německa jako oběti nacismu v jiných evropských státech. S ohledem na věk těchto obětí nelze politické řešení dále odkládat.

3. Rozvoj německo-českých vztahů nesmí být už nadále znemožňován, menšinou svazu odsunutých a nerealizovatelnými nadějemi.

4. Německo-československá smlouva o přátelství existuje mnohdy jen na papíře a dokumentuje obtíže ve vzájemných vztazích. K tomu, aby byla uvedena v život, musejí být intenzivněji uskutečňovány v ní spočívající možnosti zejména kontaktů mládeže, spolupráce a programů kulturní výměny. Václav Havel si oprávněně myslí, že německo-české vztahy budou i v budoucnu modelem pro vztahy Němců uvnitř Evropy. Prolomit blokádu v německo-českých vztazích je proto jedním z důležitých zahraničně-politických požadavků po skončení konfliktu Východ-Západ.

Bonn, 13. března 1995

Poslanci Antje Vollmer, Helmut Lippelt, Gerd Poppe, Waltraud Schoppe, Ludger Volmer, Angelika Beer, Winfried Nachtwei, Wolfgang Schmitt, Ursula Eid-Simon, Gerald Häfner, Helmut Wilhelm, Annelie Buntenbach

Joseph Fischer (Frankfurt), Kerstin Müller (Köln) a Frakce