Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník zaslal odpověď na interpelaci poslance Jaroslava Štraita dopisem ze dne 24. července 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslance Jaroslava Štraita. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY

Vážený pane poslanče,

odpovídám tímto na Vaši interpelaci ve věci majetků a práv českých občanů s dvojí státní příslušností. přednesenou Vámi na 32. schůzi Poslanecké sněmovny dne 27. června 1995 následovně:

K otázce 1. - mezistátní náhradové dohody lze rozdělit do dvou skupin:

a) dohody o poskytnutí náhrady za majetek zanechaný na území jednoho státu občany druhého státu při jejich repatriaci (např. smlouvy s Polskem, Jugoslávií, Sovětským svazem):

v případě těchto dohod problémy s restitucemi nevznikají: tyto dohody byly publikovány ve Sbírce zákonů:

b) dohody o Vypořádání některých finačních otázek se západními zeměmi - USA, Velkou Británií (dvě smlouvy jedna v roce 1949 a druhá v roce 1982, Kanadou, Francií, Itálií, Belgií, Holandskem, Dánskem, Švýcarskem a Rakouskem. Tyto dohody nebyly po své ratifikaci z politických důvodů ve Sbírce zákonů publikovány. V devadesátých letech se Ministerstvo financí ČR opakovaně zasazovalo o jejich dodatečnou publikaci ve Sbírce zákonů, ale neúspěšně: vzhledem k tomu, že kolize a případné dvojí poskytnutí náhrad - jednak podle náhradových dohod, jednak podle restitučních zákonů se vyskytují prakticky pouze u dohod s USA. Velkou Británii (z r.1982), Kanadou a Rakouskem, budeme se dále zabývat pouze jimi.

V praxi jsou snad nejdůležitější rozdíly mezi těmito smlouvami v ustanoveních o okruhu osob, na které se předmětná smlouva vztahuje. V jednotlivých smlouvách je okruh osob, na které se smlouva vztahuje vymezen takto:

Velká Británie - Dohodou "jsou vypořádány veškeré nároky státních příslušníků Spojeného království, jejichž peněžní pohledávky nebo majetek byly podrobeny zvláštním opatřením v důsledku okupace Československa nepřítelem, které vznikly přede dnem vstupu této Dohody v platnost, které se zakládají na československých znárodňovacích, vyvlastňovacích, držbu odnímajících nebo jiných omezujících opatřeních dotýkajících se jejich majetků, práv nebo zájmů". V tomto případě je proto rozhodující

1) existence nároku přede dnem vstupu Dohody v platnost.

2) poškozený byl v den vstupu dohody v platnost (t.j. 20. 2. 1982) britským občanem,

USA - Dohodou byly úplně vypořádány a vyrovnány všechny nároky státních příslušníků Spojených států vůči československé vládě zakládající se na znárodňovacích vyvlastňovacích a takových opatřeních, na jejichž základě bylo s majetky, právy a zájmy nakládáno, nebo zakládající se na jiných omezujících opatřeních zahrnujících převzetí vlastnictví nebo výkon kontroly nad jejich majetky, právy a zájmy, které vznikly přede dnem vstupu této dohody v platnost.

V tomto případě je proto rozhodující:

1) existence nároku přede dnem vstupu Dohody v platnost (29. 1. 1982)

2) poškozený byl v den vstupu Dohody v platnost státním příslušníkem USA.

Rakousko - Dohodou byly "vypořádány globálně a konečně nároky rakouských fyzických osob proti ČSSR jakož i proti československým fyzickým a právnickým osobám, kteréžto nároky vznikly až do dne podpisu této Smlouvy v důsledku podrobení rakouských majetků práv a zájmů československým konfiskačním, znárodňovacím nebo podobným zákonným opatřením. Rakouskými občany ve smyslu Smlouvy jsou fyzické osoby, které měly rakouské státní občanství ke dni 27. 4. 1945 podle příslušných rakouských předpisů a měly je také ke dni podpisu této Smlouvy. To platí obdobně pro právní nástupce těchto osob, jestliže měly rakouské občanství ke dni podpisu této Smlouvy.

V tomto případě je proto rozhodující:

1) Vznik nároku přede dnem podpisu Smlouvy (19. 12. 1974)

2) Poškozený byl rakouským státním příslušníkem ke dni 27. 4. 1945 i ke dni podpisu smlouvy nebo dědic po této osobě byl rakouským státním příslušníkem ke dni podpisu Smlouvy.

Kanada - Dohodou byly "konečně a plně vypořádány kanadské nároky vzniklé vůči československé vládě a československým fyzickým a právnickým osobám do dne vstupu této dohody v platnost, pokud se týká majetku, práv a zájmů v Československu dotčených československými opatřeními znárodňovacími, vyvlastňovacími, převzetím správy nebo jinými podobnými zákonnými nebo administrativními opatřeními. Kanadskými nároky se pro účely této Dohody rozumí nároky fyzických osob, které byly kanadskými občany ke dni vstupu této Dohody v platnost a jež byly nebo jejichž zákonní předchůdci byli kanadskými občany ke dni vstupu v platnost opatření uvedených výše nebo ke dni, kdy byla příslušná opatření proti jejich majetku "právům nebo zájmům uplatněna poprvé."

Rozhodující v tomto případě tedy je, že

1) Nárok existoval ke dni vstupu Dohody v platnost (22. 6. 1973),

2) poškozený byl kanadským občanem ke dni vstupu dohody v platnost a byl jím i v den, kdy byla zákonná nebo administrativní opatření proti jejich majetku uplatněna poprvé.

Z toho, co byla výše uvedeno je patrné, že je třeba jinak hodnotit z hlediska mezistátních náhradových dohod nároky restituentů s americkým a britským občanstvím, restituentů s rakouským občanstvím a restituentů s kanadským občanstvím.

V případě restituentů s rakouským občanstvím se bude možné odvolávat na vypořádání na základě mezistátní náhradové dohody jen u osob, které měly rakouské občanství ke dni 27. 4. 1945 a měly ho nejméně do 19. 12. 1974 nebo jejich dědiců, kteří měli rakouské občanství ke dni podpisu Dohody.

V případě restituentů z řad naturalizovaných Kanaďanů bude zřejmě možné tuto námitku uplatnit jen výjimečně, praktiky jen u osob, které kanadské občanství získaly před vydáním znárodňovacích předpisů, nebude ji zřejmě možné uplatňovat u poúnorových nebo posrpnových emigrantů, nebo jen výjimečně (ti totiž v převážné většině v době prvního zásahu proti jejich majetku ještě kanadské občanství neměli.)

Stejného postavení, jaké mají emigranti naturalizovaní v Kanadě se často dovolávají i emigranti naturalizovaní v USA a ve Velké Británii. S ohledem na rozdíly ve znění mezistátních náhradových dohod s USA a Velkou Británií na straně jedné a s Kanadou na straně druhé je však třeba je posuzovat odlišně. Zásahy do vlastnických práv totiž častokrát probíhaly ve dvou etapách - 1. uvalení národní správy nebo předběžného opatření v důsledku zahájení trestního stíhání, 2 znárodnění nebo uložení trestu propadnutí majetku. Mezi těmito dvěma etapami přitom mohlo unlynout i několik let (během nichž emigrant získal cizí státní občanství) nebo se druhá etapa z nějakých důvodů neuskutečnila. Zatímco tedy u emigrantů naturalizovaných v Kanadě je rozhodné první dotčení jejich majetku k němuž většinou došlo v době, kdy ještě nebyli kanadskými občany, u emigrantů naturalizovaných v USA a ve Velké Británii je rozhodující datum vzniku nároku, který je zde nutno spojovat s druhým (definitivním) krokem zásahu do vlastnických práv, neboť teprve tímto zásahem bylo odňato vlastnictví, a datum získání občanství těchto států (obojí musí předcházet vstupu Dohody v platnost).

K otázce 2. - Podle náhradových dohod s USA, Velkou Británií, Rakouskem, Kanadou a dalšími západními zeměmi byly se strany ČSSR poskytnuty těmto státům určité globální částky na úplné vyrovnání všech nároků druhé smluvní strany a jejich občanů nebo firem domicilovaných na jejím území. O rozdělení těchto prostředků, poskytnutí náhrad v jednotlivých případech a jejich výši, rozhodovaly výlučně orgány druhé smluvní strany. Finanční částky, poskytnuté ČSSR druhým smluvním stranám, byly placeny odštěpováním z příjmu ze zahraničního obchodu příslušným procentem.

Protislužbou se strany USA, Velké Británie a Kanady bylo vrácení části československého měnového zlata, zavlečeného během 2. světové války do ciziny, které se porážce Třetí říše dostalo do rukou výše uvedených států jako vítězných spojenců.

K otázce 3. - Podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona FS ČSFR č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, přiloží oprávněná osoba, pokud jí je devizový cizozemec, k výzvě o vydání věci potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové (dnes Majetkový úřad), že nemovitost nebyla vypřádána mezistátními dohodami.

Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podobné ustanovení neobsahoval, neboť se původně vztahoval pouze na Československé občany s trvalým pobytem na území ČSFR a prve na území Ústavního soudu ČR ze dne 12. 7. 1994 byl okruh osob, oprávněných podle tohoto zákona, rozšířen na veškeré osoby s českým občanstvím, bez ohledu na místo jejich trvalého pobytu. Skutečnost, že tento zákon povinnost předložit potvrzení Majetkového úřadu o tom, že nárok žadatele nebyl vypořádán mezistátními dohodami ovšem povinným osobám ve smyslu tohoto zákona, Ministerstvu financí ani soudům nebrání vyžadovat takové potvrzení v rámci důkazního řízení buď z vlastní iniciativy nebo na návrh povinné osoby.

Náhradovými dohodami převzaly druhé smluvní strany veškeré výše uvedené závazky ČSR nebo ČSSR s tím, že nároky svých občanů vyrovnají samy. Vzhledem k tomu, že se nepravděpodobné, že by občan cizího státu, žijící v zahraničí mohl být nějakým nátlakem donucen k tomu, aby majetek nacházející se na čs. území daroval, prodal za nápadně nevýhodných podmínek, nebo odmítl dědictví nacházející se na čs. území, nepřicházejí důvody restituce, uvedené v § 6 odst.1 písm. d), g) a h) prakticky v úvahu při restitucích cizím státním občanům. Naproti tomu v době podpisu renunciačního prohlášení, byla dotyčná osoba ještě čs. občanem a nepřicházelo proto v úvahu odškodnění podle náhradové dohody.

Česká republika ihned po svém vzniku vstoupila do mezistátních smluv, uzavřených ČSR, ČSSR a ČSFR Je pro to vázána i náhradovými dohodami Vzhledem k tomu, co bylo výše uvedeno, neexistuje zde proto žádný právní důvod k restitucím majetku, který byl vypořádán náhradovými dohodami. Podle názoru některých lidí (nejčastěji restituentů nebo jejich advokátů) "zákon č. 87/1991 Sb. neobsahuje pozitivní ustanovení, které by vylučovalo možnost restituovat majetek, odškodněný náhradovými dohodami" Přitom zcela přehlíží skutečnost, že zák. č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů především neobsahuje žádné pozitivní ustanovení, kterým by ČR znovu jednostranně převzala závazky, které v minulosti smluvně převzaly jiné státy a kterým by se zavázala tyto závazky znovu splnit, přestože je již v minulosti splnila na základě mezistátních dohod.

Vážený pan

Doc. Dr. Jaroslav Štrait, Csc.

Jungmannova 1442

50 002 Hradec Králové 2