1. Úvod
Migrace v celosvětovém měřítku
patří k základním rysům lidské
společnosti konce tohoto tisíciletí. Na jedné
straně je přínosem a oživením
pro domácí obyvatelstvo, na druhé straně
průvodními jevy multikulturní společnosti
jsou xenofobní a rasistické projevy a snižující
se tolerance občanů hostitelské země.
Ministerstvo vnitra zpracovalo v loňském roce materiál
pod názvem "Interetnické konflikty", proto
se Informace o migraci touto otázkou speciálně
nezabývá. Vzhledem k tomu, že nesnášenlivost,
intolerance a xenofobie se projevuje i mezi obyvatelstvem ČR
a svým společenským a politickým významem
přesahuje hranice ČR, je vhodné připomenout
že ČR byla jako jediná z postkomunistických
zemí vyzvána, aby vyslala svého zástupce
do skupiny expertů Rady Evropy k přípravě
"Akčního plánu proti xenofobii, rasismu,
intoleranci a antisemitismu v Evropě". Tento úkol
vyplynul ze závěrů "Vídeňského
summitu hlav států Rady Evropy" v listopadu
1993, jehož se zúčastnil i president ČR.
Jednání pracovní skupiny se konalo v říjnu
1994 ve Štrasburku.
Zpracovaná Informace se tedy věnuje zejména
migraci jako takové. Je členěna do čtyř
věcných kapitol - Regulérní migrace,
Neregulérní migrace, Činnost mezinárodních
a nevládních organizací a Vnitrostátní
migrace. Informace byla zpracována Ministerstvem vnitra
ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních
věcí, Ministerstvem zahraničních věcí
a Českým statistickým úřadem.
Zpracovatelé se snažili zohlednit jak humanitární
aspekt migrace, tak přirozenou snahu států
zabránit nekontrolované migraci na a přes
vlastní území. Za každou kapitolou následuje.pro
názornější přehled grafická
příloha. Informace je k dispozici jak resortům,
které se na jejím zpracování podílely,
tak - po projednání ve vládě - i dalším
zájemcům k využiti.
2. Regulérní (dovolená) migrace
Pod pojmem regulérní (dovolená) migrace rozumíme
přeshraniční pohyb osob jak za účelem
turistiky, tak za účelem dlouhodobého nebo
trvalého usídlení se na území
hostitelského státu při splnění
podmínek stanovených příslušnou
vnitrostátní právní úpravou
a mezinárodními dohodami.
2.1. TURISTIKA
Státní hranice ČR lze překračovat
celkem na 112 hraničních přechodech. Pro
doplnění - na státních hranicích
se Slovenskem je v provozu 23 hraničních přechodů,
s Polskem 25, s Německem 38, s Rakouskem 22 a v provozu
jsou 4 mezinárodni letiště. Hustota přechodů
na státních hranicích je ve srovnání
s evropskými státy nadstandardní, nicméně
jak okolní státy, tak zejména příhraniční
obce mají zájem na otvírání
dalších (v roce 1994 bylo otevřeno 6 hraničních
přechodů - na Rakouské hranici: Chlum u Třeboně
a České Velenice-Lávka, na Polské
hranici: Horní Lištná a na německé
hranici: Dolní Poustevna; Vejprty a Rumburk). Kromě
toho bylo na česko-německých hranicích
dnem 1.1.1995 otevřeno 24 turistických stezek. I
na česko-polských státních hranicích
mohou občané obou států využít
hraničních přechodů, určených
výlučně pro malý pohraniční
styk. Obojí - viz oddíl 2.1.c) - pasáž
k malému pohraničnímu styku. Na česko-slovenských
hranicích mohou občané obou států,
v souladu s Dohodou mezi vládou ČR a vládou
SR o zrušení vízové povinnosti, překračovat
státní hranice prakticky v kterémkoli vhodném
místě.
V roce 1994 odbavila cizinecká policie na hraničních
přechodech v obou směrech 290 milionů, osob,
tedy o 77 milionů více, než v předchozím
roce. Ve srovnání s údajem za celou ČSSR
v roce 1989 je to dokonce třiapůlkrát více.
(viz graf č. 1)
Nejvíce osob bylo odbaveno na státních hranicích
s Německem - 137 milionů. Růst počtu
odbavených osob je odrazem úzkých obchodních
vazeb obou států, zájmu o turistiku, ale
jistě častého dojížděni
osob za prací (tzv. pendlerů). Přeshraniční
pohyb se nejvíce zvýšil na hraničních
přechodech s Polskem - o 56% oproti roku 1993. Z grafu
č. 2 by se sice mohlo vyvodit, že nejvíce se
zvýšil přeshraniční pohyb na
hraničních přechodech se Slovenskem, tento
údaj však není relevantní, protože
s ohledem na stav budování hranice se začal
statisticky sledovat počet odbavených osob až
od října 1993.
Podle informací Českého statistického
úřadu byla průměrná doba pobytu
zahraničních návštěvníků
v ČR 3,8 dne. Z uvedených údajů lze
vyvodit, že v průběhu roku 1993 pobývalo
na území ČR denně za účelem
turistiky či obchodu v průměru kolem 780.000
cizinců. V roce 1994 tato hodnota dosáhla již
cca 1 milion cizinců.
a) krátkodobé pobyty cizinců na území
Z výše uvedených 290 milionů osob bylo
odbaveno na hraničních přechodech ČR
v obou směrech 199 milionů cizinců (viz graf
č. 3), ta znamená, že cca 100 milionů
cizinců navštívilo v roce 1994 naši republiku.
Nejvíce bylo občanů sousedních států
- 74 mil. Občanů dalších států,
cestujících bez vízové povinnosti
- 26 mil., a cizinců s vízovou povinností
409 tisíc.
b) cestování českých občanů
do zahraničí
Základním předpokladem cestování
našich občanů do zahraničí je
cestovní doklad. V souvislosti s rozpadem ČSFR byla
nutno do konce roku 1994 označit všechny pasy čs.
federace symboly České republiky nebo vystavit pas
ČR. Od letošního roku se pasy již neoznačují,
pokud někdo nemá pas označený symboly
ČR, musí si k cestám do zahraničí
nechat vystavit pas nový. Pro informaci - v roce 1994 byla
vydáno 2.287.873 cestovních pasů, což
je o 100,9% více než v roce 1993, a označeno
bylo 1.269.998 cestovních pasů. Zejména turistická
sezóna a závěr roku představovaly
obrovský nápor na pracovníky Služby
cizinecké a pohraniční policie, kteří
cestovní pasy vydávají.
V roce 1994 překročil v obou směrech státní
hranice ČR 91 milion občanů ČR, tj.
0 27 milionů více, než v roce 1993. Drtivá
většina směřovala za turistikou do zemí
západní Evropy, zejména do jižních
přímořských oblastí. Nadále
trvá pokles zájmu o dříve tradiční
mořskou dovolenou v Bulharsku; Rumunsku a SRN. Hlavní
příčinou je místní kvalita
poskytovaných služeb, celková úroveň
orgánů státní správy a vysoká
kriminalita. Naopak trestná činnost našich
občanů se týká zejména Německa
a Rakouska (naši občané se dopouštějí
krádeží osobních vozidel, převaděčství,
prostituce, obchodu s drogami, padělání úředních
dokladů, finančních a daňových
podvodů, loupežných přepadení,
pašování zbraní, výbušnin
a v poslední době také radioaktivního
materiálu). Obecně platí, že do vzdálenějších
a méně známých oblastí je lépe
cestovat v rámci organizovaného zájezdu,
který skýtá větší bezpečnost
a snižuje rizika na minimum.
Kromě turistických cest se mohou naši občané
zdržovat v zahraničí i dlouhodobě, pokud
jim to hostitelská země umožní. K vycestování
jim stačí platný cestovní doklad tzv.
vystěhovalecké pasy nejsou již od 1.7.1991
vydávány. Migrace je těžko sledovatelná,
protože ne všichni se odhlašují z trvalého
pobytu v republice.
c) související mezinárodně smluvní
agenda
Vstupní podmínky a stav sjednávání
bezvízových dohod
Cizinec snaží vstoupit na území ČR
a pobývat na něm jen s platným cestovním
dokladem opatřeným vízem, nestanoví-li
jinak mezinárodní smlouva, jíž je ČR
vázána, nebo nestanoví-li tak vláda
ČR (2 odst. 1 zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu
cizinců ve znění zákona č.
190/1994 Sb., dále jen "cizinecký zákon").
V současné době mohou na území
ČR bez víza vstupovat cizinci - občané
celkem 5 států (pokud jde o Evropu, jedná
se o všechny státy s výjimkou Andory, Albánie,
Kypru a Turecka) a dále cizinci - držitelé
cestovních dokladů limitovaného rozsahu (zejména
diplomatických, služebních, úředních
a zvláštních pasů) dvaceti států.
V rámci harmonizace vstupních podmínek se
státy EU vůči státům, u nichž
Česká republika zachovala bezvízovou politiku,
zatímco státy EU ještě bezvízové
dohody na všechny druhy cestovních dokladů
neuzavřely, se vyžaduje od občanů některých
států při vstupu na naše území
předložení dalších náležitostí.
V současné době uzavřené bezvízové
dohody umožňují uplatňovat tato regulativní
opatření vůči občanům
Rumunska a některých států bývalého
SSSR a v rámci zákona C90/1994 Sb., kterým
se mění a doplňuje zákon č.
123/1992 Sb., o pobytu cizinců, bude možno vyžalovat
další náležitosti i od občanů
dalších států - podrobněji v
kapitole neregulérní migrace.
Pokud cizinec necestuje v rámci bezvízové
dohody, je povinen mít vízum. K žádosti
o udělení českého víza je povinen
na požádáni předložit doklady potvrzující
zajištění prostředků k pobytu
a vycestování, případě tu může
být udělení víza podmíněno
složením peněžité částky
ve výši nezbytných nákladů na
jeho vycestování (§S odst. 2 a 3 zákona
123/1992). V zájmu ulehčení mízových
fomalit a svobody pohybu se zmíněné doklady
nevyžaduji striktně od všech cizinců.
Vyžadují se zejména od občanů
států Blízkého a Střední.o
východu a většiny států jihovýchodní
Asie a Afriky. Tato vízová praxe vybočuje
z běžné evropské normy, ale je spíše
silně pod kritérii, která si pro udělování
víz stanovují jiné státy.
Bezvízové dohody sou sjednávány ve
spolugesci Ministerstva zahraničních věcí
a Ministerstva vnitra. Usnesením vlády ČR
č. 211 ze dne 20.4.1994 byl vysloven souhlas se sjednáním
bezvízových dohod s Ruskou federací, Běloruskem,
Ukrajinou, Kyrgyzstánem a Turkmenistánem, jako vzorový
návrh byl schválen text bezvízové
dohody s Bulharskem. Zatím jsou ve stadiu jednání
bezvízové dohody s Kazachstánem, Běloruskem.
a Kyrgyzstánem, od Ukrajiny a Turkmenistánu se zatím
nepodařilo získat stanovisko. Jednání
s Ruskou federací bylo ukončeno podpisem bezvízové
dohody dme 1.12. 1994 v Moskvě. Tato dohoda vstoupí
v platnost uplynutím třicátého dne
ode dne doručení pozdějšího oznámení,
kterými si smluvní strany potvrdí, že
byly splněny podmínky pro její vstup v platnost
(předpoklad v průběhu 1. čtvrtletí
t.r.). V roce 1994 byl podepsán a vstoupil v platnost nový
typ bezvízové dohody s Bulharskem, v současné
době probíhají jednání s Maďarskem
a Chorvatskem. Rakouskem probíhají jedná
i o novelizaci stávající bezvízové
dohody ve smyslu prodloužení doby bezvízového
pobytu z třiceti za devadesát dnů. V jednání
je i návrh na zrušení vízové
povinnosti s Kanadou na základě jednostranných
opatření Kanady a ČR a projednává
se i sjednání bezvízové dohody na
všechny druhy cestovních dokladů s Kyprem.
V souladu s usnesením vlády č. 324 ze dne
6.6.1994 se v současné době předávají
návrhy na sjednání bezvízových
dohod na diplomatické a služební pasy Gruzii
a Uzbekistánu, posléze i Tádžikistánu,
Arménii a Ázerbajdžánu. Obdobné
jednání probíhá s Čínou.
4.1.1995 vstoupila v platnost bezvízová dohoda na
diplomatické a služební pasy Chile. V tomto
smyslu probíhají jednání s Izraelem.
S oběma posledně jmenovanými státy
se do budoucna zvažuje možnost zrušení vízové
povinnosti i pro držitele ostatních cestovních
dokladů. Pro rychlou orientaci je přehledná
tabulka platných bezvízových dohod v příloze
č. 2.
Malý pohraniční styk
Po ulehčení překračování
hranic lidmi, žijícími v příhraničních
oblastech, a na podporu přátelských vztahů
s občany sousedních států, zejména
za účelem uspokojování společenských,
náboženských, kulturních a sportovních
zájmů, se sjednávají dohody o malém
pohraničním styku.
V roce 1994 byla sjednána a 3.11. podepsána dohoda
mezi vládou ČR a vládou SRN o malém
pohraničním styku na turistických stezkách
a v turistických zónách a o překračování
státních hranic ve zvláštních
případech, která vstoupila v platnost 1.l?.1994.
Její těžiště je spatřováno
ve vytvoření mezinárodně smluvního
základu pro zřizování turistických
stezek a zón, které usnadní překračování
státních hranic občanům obou států
a těm občanům třetích států,
kteří nepodléhají vízové
povinnosti v žádném z obou států
ani ve státech Evropské Unie. Na základě
této dohody bylo výměnou nót zřízeno
dnem 1.1.1995 prvních 24 turistických stezek překračujících
společné česko-německé hranice.
Návazná smluvní úprava (Smlouva mezi
ČR a SRN o malém pohraničním styku
a překračování státních
hranic v naléhavých případech) by
měla zahrnovat zejména další rozšíření
možností pro překračování
státních hranic v malém pohraničním
styku osobami s trvalým pobytem v pohraničních
pásmech, překračováni státních
hranic ze služebních důvodů a překračování
státních hranic v naléhavých případech
(např. při překračování
v případech naléhavé pomoci zdravotníky,
požárníky, členy horské služby),
popř. i za účelem obhospodařování
zemědělských nebo lesních pozemků.
Překračování státních
hranic by se uskutečňovalo (vyjma naléhavých
případů) na nový druh cestovního
dokladu, který by deklaroval splnění podmínek
stanovených Smlouvou pro zvýhodněné
překračování státních
hranic. Příprava této smluvní úpravy,
která bude na české straně vyžadovat
souhlas Parlamentu, bude ještě předmětem
expertních jednání.
V lednu 1995 byla po projednání ve vládě
podepsána Smlouva mezi ČR a Polskou republikou o,
malém pohraničním styku, která nahradí
stávající úmluvu o pohraničním
styku mezi oběma státy z roku 1959. Nová
smlouva vstoupí v platnost po schválení Parlamentem
a výměně ratifikačních listin
jedná se o tzv. "presidentskou smlouvu"). Nová
smluvní úprava předpokládá
další zjednodušení a usnadnění
vzájemných styků občanů žijících
v pásmu do 15 km na obě strany od státních
hranic. K překročení státních
hranic a pobytu v pásmu malého pohraničních
styku postačí občanských průkaz
a trvalý nebo přechodný pobyt v pásmu
malého pohraničního styku. Rozšíří
se také počet přechodů určených
pro malý pohraniční styk z 26 na 36.
Vysvětlivky ke grafům 1-3
VP - cizinci, kteří k cestě do ČR potřebují vízum
BVP - cizinci cestující v rámci bezvízové
dohody
2.2 IMIGRACE
a) dlouhodobé trvalé pobyty cizinců
na území ČR
Podmínky pro vstup a pobyt cizinců na území
ČR stanoví zákon č. 123/1992 Sb.,
o pobytu cizinců na území ČSFR ve
zněni zákona č. 190/1994 Sb.,. Dlouhodobý
pobyt lze povolit na dobu potřebnou k dosažení
jeho účelu, nejdéle však na dobu jednoho
roku. Tato doba může být na žádost
cizince opakovaně prodloužena. Účelem
je v 90% výdělečná činnost,
tj. podnikání nebo zaměstnání.
trvalý pobyt lze povolit zejména za účelem
sloučení rodiny, pokud manžel nebo příbuzný
v pokolení přímém je občanem
ČR nebo má na území ČR, povolen
trvalý pobyt, v jiných humanitárních
případech nebo pokud je to odůvodněno
v zahraničně politickým zájmem ČR.
Žádost o povolení k pobytu podává
cizinec v zahraničí na ZÚ CR, lze ji podat
též na území ČR u orgánů
Služby cizinecké a pohraniční policie
(většina cizinců využívá
druhé možnosti). K žádosti o povolení
k pobytu je cizinec povinen na požádání
předložit doklady potvrzující účel
pobytu, zajištění prostředků
k pobytu a zajištění ubytováni, doklady
potvrzující jeho bezúhonnost a skutečnost,
že netrpí nakažlivou chorobou, jejíž
šíření je trestné podle zákona.
Dnem 1.6.1994 nabyl účinnosti zákon č.
85/1994 Sb., o správních poplatcích, kterým
byly zvýšeny správní poplatky vybírané
v cizinecké agendě. Poplatek za povolení
k pobytu cizinci byl zvýšen z 200,- Kč na 1.000,-
Kč.
V roce 1994 se opět zvýšil počet cizinců
usídlených na našem územní, a
to zejména formou dlouhodobého pobytu. K 31.12.1994
u nás žilo celkem 104.343 cizinců s povoleným
trvalým nebo dlouhodobým pobytem, což je o
56% více než v předchozím roce - viz
grafy č. 4-8.
Největší skupinu cizinců s povoleným
trvalým pobytem tvořili občané Polska
a Slovenska, s dlouhodobým pobytem občané
Bulharska, Ruska, Ukrajiny, Polska a dále Číňané,
Jugoslávci a Němci - viz grafy č. 9-10.
Činnost mezirezortní skupiny hro analýzu
povolování pobytu cizincům
Koncem roku 1993 začala pracovat mezirezortní skupina
zabývající se analýzou povolování
pobytu cizincům na území ČR. V té
době bylo nutno analyzovat situaci imigrace a případně
navrhnout řešení. V současné
době se mezírezortni skupina skládá
ze zástupců SV, MH, MF, MZV a V. V loňském
roce se zabývala zejména podmínkami podnikání
a zaměstnávání cizinců. Obecně
lze konstatovat, že zintenzivňováním
kontrolní činnosti a spolupráce mezi pracovníky
cizinecké policie a úřadů práce
se zlepšuje usměrňování trhu
práce. Přijatá opatření se
však míjejí účinkem v okamžiku,
kdy cizinec, jemuž byl povolen pobyt na území
ČR za účelem zaměstnání,
získá vcelku snadno povoleni k podnikání,
vzápětí sepíše s tuzemskými
fyzickými nebo právnickými osobami smlouvu
o provedení práce a k realizaci této smlouvy
přiváží další cizince na
práci, aniž by v rámci této podnikatelské
činnosti měl povinnost vytvořit pracovní
místa i pro občany ČR. Rámcově
lze říci, že liberalizací podnikání
a dodržováním stejných podmínek
pro vlastní občany i pro cizince jsme se dostali
do stadia, kdy jsou vlastní občané téměř
v nevýhodě.
Mezirezortní skupina se pokusila současný
stav analyzovat a výsledný materiál předloží
ministr vnitra poradě vybraných ministrů.
Zmíněný materiál kromě rozboru
stávající situace navrhuje i několik
opatření, a to jak v souladu s asociační
dohodou ČR k EU, tak s využitím informací
o podmínkách povolování podnikání
cizinců v jiných státech (informace byly
získány ze Švédska, Francie, Polska,
Kanady, Maďarska, Rakouska a Německa).
Vysvětlivky ke grafům č. 4 - 10
TUC - trvale usídlený cizinec
DUC - dlouhodobě usídlený cizinec
b) uprchlíci, dočasné útočiště
a naši krajané
U těchto skupin cizinců je nutno zohlednit humanitární
aspekt, který je hlavním motivem jejich příchodu
na naše území. Pokud se jedná o žadatele
o přiznání postavení uprchlíka,
jejich žádost je posuzována podle samostatné
právní úprav. Na uprchlíky se Ženevská
konvence "de facto" nevztahuje, proto osobám
prchajícím před válečným
konfliktem v bývalé Jugoslávii poskytuje
vláda ČR dočasné útočiště.
Citlivý přístup vyžadují i naši
krajané v zahraničí, kteří
se chtějí vrátit do vlasti svých předků.
uprchlíci
Uprchlické právo v ČR je tvořeno mezinárodními
závazky a vnitrostátními právními
normami. ČR přistoupila v rámci sukcese k
Úmluvě o právním.postavení
uprchlíků (Ženeva 1951) a k Protokolu o právním
postavení uprchlíků (New York 1967). Vnitrostátní
právní normou, která zakotvuje uprchlické
právo je zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících
ve znění zákona č. 317/1993 Sb., který
nabyl účinnosti dnem 1.1.1994. Tento zákon
upravuje postup správních orgánů v
řízení o přiznání postavení
uprchlíka na území ČR. Podpůrnou
právní normou je zákon č. 71/1967
Sb., o správním řízení (správní
řád).
Od roku 1990 prošlo uprchlickými tábory MV
8.560 cizinců. S přiznaným postavením
uprchlíka žilo ke 4.1.1995 na území
ČR 1.318 cizinců. V roce 1994 požádalo
o přiznání postavení uprchlíka
celkem 1.144 cizinců, což je o 4?4 méně
než v předchozím roce. Stejně jako v
roce 1993 bylo nejvíce žadatelů z Bulharska
(45%). Postavení uprchlíka bylo přiznáno
102 cizincům, což je necelých 9% žadatelů
(viz grafy č. 11 - 14).
MV provozuje jednak 4 uprchlické tábory pro žadatele,
jednak 3 integrační pobytová střediska
pro přechodné ubytování osob, kterým
bylo přiznáno postavení uprchlíka
před jejich integrací do obcí. V lednu 1995
bylo v uprchlických zařízeních MV
543 žadatelů o přiznání postavení
uprchlíka a v integračních střediscích
153 osoby s přiznaným postavením uprchlíka.
Program integrace navazuje na usnesení vlády č.
643 ze dne 17.11.1993. Jeho cílem je včlenění
těchto osob do života státu, regionu i obce.
Integrace je podmíněna zejména zajištěním
trvalého bydlení a odpovídajícího
zaměstnání, snižováním
jazykové bariéry a společenskou integrací
v místě trvalého usazení. Program
integrace je zajišťován prostřednictvím
okresů a obcí, kterým jsou poskytovány
finanční příspěvky na zajištění
odpovídajícího bydlení (1000 tisíc
Kč na osobu, za každého rodinného příslušníka
se výchozí částka zvyšuje o 50
tisíc Kč) a na rozvoj infrastruktury obce (50 tisíc
Kč na osobu, na každého dalšího
rodinného příslušníka se výchozí
částka zvyšuje o 10 tisíc Kč).
V roce 1994 bylo do obcí ČR integrováno celkem
96 osob.
dočasné útočiště
Počínaje rozhodnutím vlády ČSFR
a přijetím usnesení č. 803 ze dne
12.12.1991 o poskytování humanitární
pomoci formou dočasného útočiště
prošlo humanitárními středisky na území
ČSFR celkem 5.986 osob (na Slovensku 602 a v ČR
5.384 osob). Postupem času, na základě dalších
usnesení vlády o prodlužování
poskytování humanitární pomoci, došlo
nejen k omezení okruhu oprávněných
osob, ale též k rozhodnutí podporovat snahy
těch, kteří mají zájem žít
samostatně, tedy mimo humanitární střediska
MV. K tomu bylo přijato usnesení vlády ČR
č. 284 ze dne 25. 5. 1994, které mj. obsahuje "Pravidla
pro přijímání osob do dočasného
útočiště a hmotného zajištění
osob v dočasném útočišti".
Vývoj zobrazuje graf č. 15.
Občané Bosny a Hercegoviny k cestám do ČR
sice potřebují víza a uděleni víza
je podmíněno pozváním od příbuzného
českého občana nebo cizince s trvalým
pobytem na území ČR, ale z humanitárních
důvodů je umožněno občanům
BaH získat vízum i na základě tzv.
garančního dopisu. 31.1.1994 bylo vydáno
celkem 803 garančních dopisů pro celkem 1.623
osob. Z tohoto počtu však skutečně přicestovalo
pouze 407 lidí, kteří posléze požádali
o dočasné útočiště. Tato
čísla potvrzují fakt že pro občany
BaH je velmi obtížné získat cestovní
doklad a opustit válečné území.
Obtížně je už samo doručení
garančního dopisu adresátovi.
Ke dni 31.12.1994 pobývalo na území ČR
celkem 1.817 občanů BaH, resp. býv. SFRJ,
kterým bylo poskytnuto dočasné útočiště.
Z nich je 1.161 v humanitárních střediscích
MV a 656 v soukromí. Vláda ČR přijala
dne 22.12.1994 usnesení č. 735, kterým se
prodlužuje poskytování dočasného
útočiště do 31.1?.1995.
Podle posledních informací je na mezinárodním
fóru stále diskutována otázka vrácení
většího počtu občanů srbsko-černohorské
Jugoslávie zpět do SRJ. Tento problém se
týká zejména Německa (17 tisíc
osob), Švýcarska (10 tisíc osob) a Švédska
(3 tisíce osob). Podle oficiálních informací
B;leh,-au 95% z nich tvoří kosovští
Albánci. V současné době problém
návratu těchto osob přerůstá
díky přístupu SRJ ve skandál s vnitropolitickým
a humanitárním podtextem. Většina osob
(tj. pokud nejsou srbské národnosti) je označována
výrazem "falešný azylant" a je tím
míněna osoba, která má být
repatriována, jejíž návrat je však
z politických či etnických důvodů
nežádoucí. Z podmínek pro stup na území
SRJ vyplývá, že jugoslávská strana
i v pasové a vízové oblasti aplikuje z právního
hlediska absurdní nacionální princip, který
zajišťuje, že veškerými restrikcemi
v této oblasti nejsou postihovány osoby srbské
národnosti, bez ohledu na místo trvalého
bydliště (matiční Srbsko, Černá
Hora či Srby kontrolované enklávy v Bah a
Chorvatsku), zatímco osoby muslimské a chorvatské
národnosti tvoří de facto kategorii "non
rata". Bělehrad oficiálně tvrdí,
že Srbsko, které v posledních letech přijalo
cca 500 tisíc uprchlíků z válkou uchvácených
oblastí BaH a Chorvatska, si údajně může
dovolit ještě vlnu 200 tisíc "falešných
azylantů". Skutečnou příčinu
nezájmu Bělehradu o návrat svých občanů
převážně albánské národnosti
lze však spatřovat spíše v tom, že
v době, kdy je před zahájením projekt
osídlení Kosova sto tisíci srbskými
uprchlíky, je návrat většího
počtu lokálních albánců pro
srbské vedení nežádoucí.
naši krajané
Určité specifikum představuje zájem
některých krajanských komunit vrátit
se do rodiště svých předků. Jedná
se zejména o krajany z oblasti bývalého SSSR
(početně zvláště z Kazachstánu,
Ukrajiny a Běloruska) a Balkánu (zejména
Rumunska). Jako optimální status krajanů,
kteří se chtějí usadit v ČR
se jeví povolení k trvalému pobytu (jedná
se o kompromis mezi požadavky krajanů získat
ihned občanství a realitou občanského
principu ČR, podle něhož na ně musíme
pohlížet jako na kterékoli jiné cizince,
kteří mohou - za splnění podmínky
doložení ubytování a zaměstnání
- požádat o povolení k dlouhodobému
pobytu).
Z hlediska správního řízení
o povolení pobytu bylo nutné vyjasnit mechanismus
přijímání a vyřizování
jejich žádostí o trvalý pobyt. Vzhledem
k tomu, že pro většinu krajanů je téměř
nemožné prokázat český původ
(např. z důvodů nucené migrace lidí
za Stalinovy doby či několikaměsíční
marné snahy vyhledat příslušné
předky v českých archívech), zvažuje
nyní ministr vnitra možnost doložení žádosti
i úředním dokladem, ve kterém je vyznačena
česká národnost, ke které se krajané
hlásili po celou dobu pobytu v cizině. Možnost
prokázat listinnými důkazy český
původ samozřejmě zůstává,
stejně jako zákonná možnost přistěhovat
se k příbuzným (v případě
krajanů je tato možnost rozšířena
i na některé další příbuzné
mimo pokolení přímé). Ze zkušenosti
je známo, že většina našich krajanů
z uvedených oblastí českou národnost
v některé úřední listině
vyznačenu má.
Pokud se jedná o další podmínky; tj.zejména
hmotné zajištění (zdroj příjmu
na našem území, např.zaměstnání)
a ubytování, část krajanů je
schopna si tyto náležitosti zajistit sama (např.
z bližších oblastí Rumunska). Krajanům
ze vzdálenějších oblastí (např.z
Kazachstánu) nabídly pomoc nevládní
organizace - po předložení projektů
vybralo Ministerstvo vnitra jako garanta tohoto programu Nadaci
"Člověk v nouzí" při České
televizi. Zmíněná Nadace vypracovala "Projekt
pomoci při zajišťování.
Podmínek trvalého pobytu osob českého
původu žijících mimo území
ČR a poskytování sociálně právní
pomoci těmto osobám na území ČR".
Projekt byl součástí materiálu "Řešení
pomoci při zajišťování podmínek
trvalého pobytu na území ČR osobám
českého původu žijících
v zahraničí, včetně poskytování
sociálně právní pomoci v rámci
jejich integrace v ČR" schváleného ministrem
vnitra 22.9.1994. V rámci spolupráce předala
Nadace odboru pro uprchlíky MV nabídky na zajištění
ubytování pro Cechy z Kazachstánu. U vhodných
nabídek byly uzavřeny mezi Ministerstvem vnitra
a příslušnými obcemi "Smlouvy o
poskytnutí finančního příspěvku
na zajištění odpovídajícího
bydlení pro žadatele o trvalý pobyt na území
ČR, kteří prokáži český
původ" zatím pro celkem 45 osob.
c) Imigrace občanů Slovenské republiky do
ČR a udělená občanství ostatním
cizincům
Na občany SR se obecně vztahuje výše
zmíněný zákon o pobytu cizinců.
Vzhledem k historickým vazbám, na základě
dohody ministrů vnitra ČR a SR (při dodržení
zákonných podmínek) se od 15.8.1994 ve věci
povolování trvalých pobytů občanům
SR postupuje následujícím způsobem:
občan SR, který byl hlášen k trvalému
pobytu na území ČR dne 31.12.1992 a tento
pobyt nadále trvá, neprokazuje při žádosti
o povolení k trvalému pobytu příbuzenský
poměr, nedokládá, že má, zajištěny
prostředky k pobytu, nedokládá, že má
zajištěno ubytování a nedokládá
bezúhonnost (výpis z rejstříku trestů).
Občanu SR, který podá žádost
o povolení k pobytu je vydáno potvrzení o
podání žádosti pro potřeby ostatních
orgánů.
Z uvedeného vyplývá, že občan
ČR při podání žádosti
o povolení k trvalému pobytu na území
ČR předkládá pouze:
3 fotografie,
vyplněnou žádost o povolení k trvalému pobytu, bez poplatku,
doklad, kterým prokáže, že byl hlášen k trvalému pobytu na území ČR do 31.12.1992 (tj. před rozpadem federace, kde ještě nebyl cizincem),
platný cestovní doklad dle bezvízové
dohody mezi ČR a SR, kterým prokáže
st. příslušnost SR (tzn. i občanský
průkaz).
Kromě toho se recipročně u občanů
SR a ČR upustilo od vybírání poplatků
spojených s vyřizováním žádostí
o pobyt.
Při žádostech o povoleni k pobytu na území
ČR příslušné orgány cizinecké
policie nerozlišují občany SR podle národnosti
ani etnické příslušnosti (maďarská,
ukrajinská) - stejně jako u ostatních cizinců
je rozhodující cestovní doklad, kterým
prokazuje st.příslušnost.
S účinností od 1.1.1993 byl schválen
zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání
a pozbývání státního občanství
ČR, ve znění zákona č. 272/993
Sb., podle kterého mohli nabýt slovenští
občané občanství ČR do 30.5.
1994 volbou a pokud nesplňovali podmínky, mohli
občanství ČR nabýt udělením.
Během roku 1993 byly dále vyřizovány
žádosti občanů SR o udělení
občanství ČR podané koncem rok.u 199?
podle zákona č. 39/1969 Sb., o nabývání
a pozbývání státního občanství
ČR.
Do konce roku 1993 mohli požádat bývalí
čs.občané, kteří občanství
pozbyli propuštěním ze státního
svazku v období 1.10.1949-31.12.1989, o udělení
státního občanství podle zákona
č. 88/1990 Sb., kterým se mění a doplňují
předpisy o nabývání a pozbývání
československého státního občanství.
V průběhu let 1993-94 získalo státní
občanství ČR celkem 319.000 občanů
SR a 2.881 dalších cizinců - viz grafy č.
16-17.
d) Stav přípravy nové právní
úpravy cizinecké a azylové problematiky
Současná právní úprava cizinecké
a azylové problematiky (zákon č. 3/1992 Sb.,
o pobytu cizinců na území ČSFR ve
znění zákona č. 190/1994 Sb., a zákon
č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění
zákona č. 317/1993) umožňuje přes
některá pozitivní ustanovení a novelizace
nekontrolovatelný přiliv cizinců na naše
území. Neupravuje pobyt cizinců komplexně
a odděluje oblast povolování vstupu a pobytu
od řízení o přiznání
postavení uprchlíka.
Současná cizinecká právní úprava
vymezuje podmínky pro vstup, pobyt a vycestování
cizinců. Osvědčilo se negativní vymezení
pojmu cizinec ve vztahu ke státnímu občanství
ČR a povinnost cizince mít platný cestovní
doklad opatřený českým vízem.
Tzv. pasová povinnost je předpokladem zjišťování
totožnosti osob pobývajících na území
ČR, nutným k výkonu celé státní
správy. Vízová povinnost jako výraz
svrchovanosti českého státu umožňuje
orgánům státní správy zajišťovat
bezpečnost státu, veřejný pořádek,
ochranu zdraví, práv a svobod občanů,
jak požaduje článek 14 odst. 3 Listiny základních
práv a svobod č. 2/1993 Sb. Od této povinnosti
lze upustit na základě reciprocity sjednáním
bezvízové dohody) nebo jednostranně z rozhodnutí
vlády. Povinnost překročit státní
hranice jen na hraničních přechodech a podrobit
se kontrole orgánů Ministerstva vnitra je předpokladem
pro výkon státní správy v oblasti
svěřené Ministerstvu vnitra. Možnost
zrušit před vstupem cizince již udělené
vízum částečně z důvodů,
pro které lze pobyt zakázat, se osvědčila,
avšak praxe ukazuje potřebu širších
možností pro nepovolení vstupu i změny
v systému udělování víz.
Zákon zavedl tři kategorie povolení k pobytu
- krátkodobý (nepřekračující
dobu 180 dnů, převážně za účelem
turistiky), dlouhodobý (zejména za účelem
výdělečné činnosti) a trvalý
(zejména za účelem sloučeni rodiny).
Obě posledně jmenované kategorie nejsou nijak
omezeny (např. kvótou), měly by být
regulovány samovolně - např. situací
na trhu práce nebo podmínkami pro podnikáni.
Složitou situací podnikání cizinců
se zabývá výše zmíněná
mezirezortní skupina. Žádosti o povolení
k pobytu lze podávat na ZÚ ČR nebo na území
ČR. Praxe však ukázala, že cizinci běžně
přijíždějí na území
ČR, aniž by věrohodně doložili
účel pobytu (tj.v rámci turistiky) a vzápětí
si vyřizují povolení k práci nebo
podnikáni. Nekontrolovatelná imigrace zatím
není katastrofální, ale do budoucna je žádoucí
přizpůsobit českou praxi praxi států
EU a USA a výrazně preferovat vyřizování
žádosti o pobyt cestou ZÚ. Zde nelze opominout,
že přítomnost žadatelů na území
ČR vytváří nežádoucí
tlak na orgán rozhodující ve věci,
opakovaným urgováním kladného vyřízení
negativně ovlivňuje řízení.
Vydávání průkazů o povolení
k pobytu má praktický význam zejména
pro výkon státní správy, neboť
zjišťování totožnosti a dalších
údajů z různých druhů cestovních
dokladů v cizojazyčné podobě (zejména
v nelatinských abecedách) je v podstatě profesionální
činností a obecně by činilo potíže.
Problematiku zaměstnávání a podnikání
cizinců upravují zvláštní předpisy,
proto se jí ani připravovaná nová
právní úprava nebude zabývat, je však
třeba ji konstruovat tak, aby krátkodobý
pobyt nemohl sloužit k výdělečné
činnosti, a zároveň respektoval potřebu
ochrany trhu práce. Zde je nutná provázanost
s připravovanými zásadami nového zákona
o zaměstnanosti. Zánik a zákaz pobytu a vyhoštění
představuje nejzávažnější
zásah do svobody pohybu a pobytu. V zájmu zvýšení
právní jistoty cizinců a snížení
nákladů na státní správu je
žádoucí v nové úpravě
více precizovat podmínky zániku resp. zrušení
pobytu. Hlášení cizinců k pobytu dlouhodobému
a trvalému podle předpisů platných
pro občany ČR se neosvědčilo pro administrativní
náročnost. Údaje v evidencích nejsou
včas aktualizovány, orgány MV ztrácejí
přehled, a tím je narušen výkon celé
státní správy. V nové úpravě
bude nezbytné hlášení pobytu cizinců
a jejich evidenci upravit samostatně. Projednávání
přestupků naráží na jazykový
problém a obtížnou vymahatelnost uložených
pokut. Uložené pokuty lze těžko vymáhat
v rámci krátkodobého pobytu a vymáhání
v jeho domovském státě se jeví jako
nereálné. Vymahatelnost souvisí s výší
pokut, kterou, s ohledem na uvedené, není nutno
dále zvyšovat.
Otázky udělování azylu je nutno posuzovat
v kontextu současných masivních migračních
pohybů a příčin jejich vzniku. Lze
konstatovat, že Úmluva o právním postaveni
uprchlíků z roku 1951 jako mezinárodně
uznávaná norma je překonána právě
vzhledem k důvodům, zapříčiňujícím
uprchlictví v nejširším pojetí.
V současné době nejčastějšími
příčinami jsou ozbrojené národní
konflikty a ekonomické důvody (včetně
útěků z oblastí postižených
živelnou katastrofou). Z tohoto hlediska poněkud ustupuje
(v kvantitativním smyslu) do pozadí ochrana před
hrozícím nebo trvajícím pronásledováním
z důvodů, které jsou obsaženy v citované
úmluvě a stále většího
významu nabývá poskytování
ochrany ve smyslu pomoci hladovějícím, lidem
prchajícím z území postižených
válkou apod. Zde je nutno si uvědomit, že pohyb
těchto osob směřuje především
do ekonomicky vyspělých zemí, tj.zejména
do zemí Evropy. Při tvorbě nového
zákona je tedy nutné respektovat nejen zmíněnou
Úmluvu, ale i všechna ostatní uvedená
fakta, a zároveň vycházet i z nových
azylových úprav v evropských zemích,
v našem případě zejména z rakouské
a německé. Dále je vhodné zohlednit
i fakt, že status uprchlíka, s ohledem na důvody,
které tuto migraci způsobují, je jednou z
forem povolení k pobytu cizinci a je zde nutná provázanost
s cizineckou právní úpravou; která
je v současných úpravách mizivá.
V legislativním plánu vlády se počítá
s projednáním zásad cizinecké a azylové
problematiky na čtvrtletí 1995.
e) mezinárodně smluvní agenda
Největší objem imigrace se týká
pohybu pracovních sil. Vytvoření potřebného
prostoru pro migraci pracovníků je jedním
z významných předpokladů pro zapojení
ČR do mezinárodní spolupráce s perspektivním
členstvím v EU. Stejný zájem, jako
má ČR o proniknutí na západoevropské
trhy práce projevují i státy ležící
východně od nás, pokud jde o trh práce
v ČR.
Jedním z nejvýznamnějších prostředků
pro zajištění oboustranných výhod
plynoucích z migrace pracovních. sil je smluvní
úprava zaměstnávání. Základním
cílem mezivládních dohod je stanovit v souladu
s vnitrostátním zákonodárstvím
pro občany a instituce smluvních stran režim
výhodnější, než platí pro
ostatní cizince. Současně je nutné
stanovit podmínky, které zaručí ochranu
trhu práce v ČR a sníží na minimum,
živelný pohyb migrujících osob. Konkrétně
se tyto smlouvy zabývají umožněním
volného pohybu pracovních sil s určitým
omezením s ohledem na ochranu trhu práce (např.
stanovením počtu pracovníků vysílaných
na kontrakty, získáním pracovního
povolení s výměnou informací o volných
pracovních místech a potřebných pracovnících).
Přístup ČR k jednotlivým státům
musí být diferencovaný. Projeví se
v něm nejen naše zájmy, ale i reálné
možnosti a ochota druhých států. V jedné
skupině jsou zařazeny všechny vyspělé
západoevropské státy. Významnou roli
na úseku zaměstnávání našich
občanů by měla sehrát Evropská
dohoda zakládající přidružení
mezi ČR na jedné straně a Evropskými
společenstvími a jejich členskými
státy na straně druhé. Ta - byť nepřímá
- ukládá státům EU závazek
"zachovat a - bude-li to možné - zlepšit
stávající možnosti přístupu
k zaměstnáni pro pracovníky z ČR poskytované
členskými státy na základě
dvoustranných dohod". Státům, s nimiž
tyto dohody nejsou, "příznivě zvážit
možnost jejich uzavření". V druhé
skupině jsou země zejména na východ
od našich hranic, jejichž úsilí o sjednáni
smluvní úpravy je ze zahraničně politického
a ekonomického hlediska pro ČR přijatelné
a sjednání smluv akceptovatelné. Při
sjednávání těchto dohod je obvyklé
stanovit počet pracovníků obou smluvních
stran, na který se budou vztahovat. Smluvní vztahy
s těmito státy nelze podceňovat, zejména
z hlediska dalšího rozvoje ekonomické spolupráce
s těmito dynamicky se rozvíjejícími
oblastmi světa. V poslední skupině jsou zejména
státy střední Evropy, kde by smluvní
úprava zaměstnávání měla
směřovat k omezování povinnosti získat
pracovní povolení s perspektivním cílem
volného pohybu pracovních sil.
Do současné doby byly sjednány následující
smluvní úpravy:
Dohoda mezi vládou ČSFR. a vládou SRN o vzájemném
zaměstnávání československých
a německých občanů za účelem
rozšířeni jejich jazykových a odborných
znalostí ze dne 23.4. 1991
Dohoda o vzájemném zaměstnávání
občanů ČSFR a Polské republiky ze
dne 16.6.1992.
Smlouva mezi ČR a Slovenskou republikou o vzájemném
zaměstnávání občanů
ze dne 29.1.1992.
Dohoda mezi vládou ČR a vládou Vietnamské
socialistické republiky o vzájemném zaměstnávání
českých a vietnamských občanů
ze dne 4.6.1994.
V současné době se připravuje sjednáni
dohady o vzájemném zaměstnávání
občanů s Ruskou federací, Ukrajinců
a Rakouskem, výhledově je zájem na zahájení
jednáni se Švýcarskem, eventuelně s
dalšími státy západní Evropy.
3. Neregulérní nedovolená nelegální
migrace cizinců
Pod pojmem neregulérní (nedovolená, nelegální)
migrace cizinců rozumíme vstup nebo pobyt cizince,
který nesplňuje nebo přestal splňovat
podmínky pro vstup nebo pobyt, stanovené příslušnými
vnitrostátními právními předpisy
nebo mezinárodní dohodou, jíž je ČR
vázána.
a) hodnocení situace za rok 1994 a srovnání
s předchozími lety
Počet osob, které se pokoušely v minulých
letech nelegálně překročit státní
hranice ČSFR, později ČR, do ledna 1994 neustále
rostl. V roce 1992 vzrostl počet těchto osob ve
srovnání s rokem 1991 o 74%. V roce 1993 i přes
devítiměsíční neuzavřenost
státní hranice ČR se Slovenskem bylo zadrženo
a 35% osob více než na státních hranicích
celé ČSFR v roce 1992. Zde se projevil zřejmě
důsledek válečného konfliktu na území
bývalé Jugoslávie. Za rok 1994 bylo odhaleno
při nedovoleném přechodu státních
hranic a 22 822 osob, tj. o 52.7 % méně než
v roce 1993 (graf č.18).
Ze srovnáni vývoje situace v minulých letech
(graf č.19) je patrné, že v roce 1991 a 1992
kulminoval nelegální pohyb osob přes státní
hranice v letních měsících. V roce
1993 kulminoval již v dubnu, následně klesl
v době změny azylového zákona v Německu
a uzavřením readmisních dohod mezi Německem
a jinými státy. Opětovný vzestup způsobil
rostoucí počet nelegálních migrantů
ze zemi bývalé Jugoslávie v souvislosti s
vývojem ozbrojeného konfliktu. Snížení
nedovolených přechodů státních
hranic ČR od února roku 1994 odráží
především úpravu vízové
politiky ČR vůči některým státům
k 15. lednu 1994. Mírné zvýšení
v průběhu letních měsíců
bylo způsobeno zejména množstvím českých
občanů a občanů sousedních
států, kteří nedovoleně překračovali
státní hranice v rámci turistiky, sběru
lesních plodin a podobně.
V průběhu roku 1994 došlo k výraznému
upevnění ochrany státních hranic ČR
se Slovenskem. Přesto zůstávají nedořešeny
některé problémy, např. značné
množství polních, lesních i zpevněných
komunikací, protínajících státní
hranice mimo hraniční přechody.
Cizinecká policie na hraničních přechodech
nepovolila vstup do ČR 91 673 cizincům. Důvodem
byly především různé nedostatky
v cestovních dokladech (66.5 %). Nejvíce cizinců
bylo vráceno na hranicích s Německem (58004
osob, tj. 63.3 %) a na hranicích se Slovenskem (15 825
osob, tj. 17.3 %).
Během roku 1994 bylo předvedeno, zajištěno
nebo zadrženo 20 480 osob za pokus o nelegální
přechod státních hranic, z.toho 18 832 cizinců
z 90 zemi. Z porovnání údajů za rok
1993 a 1994 vyplývá, že přes podstatný
pokles celkového počtu nelegálních
přechodů státních hranic se v roce
1994 značně zvýšil počet osob,
které se pokusily o nedovolený přechod státních
hranic ve směru do ČR (grafy č. 20,21).
Přestože se na rozdíl od roku 1993 zvýšilo
v roce 1994 procento odhalených nelegálních
přechodů na hranicích s jinými sousedními
státy, i tak bylo nejvíce osob v obou letech zadrženo
na hranicích s Německem. V roce 1993 se jednalo
0 92.7% osob z celkového počtu, v roce 1994 pak
o 78.4%, a to převážně pro přechod
do Německa. K největšímu zvýšení
došlo na hranicích se Slovenskem, což odpovídá
postupnému zpevňování ochrany této
části státních hranic. Podíl
nelegálních přechodů na tomto úseku
vzrostl z 0.6 na 5.8%, v absolutním počtu odhalených
osob toto představuje nárůst z 243 osob na
1 302 (grafy č. 22,23). Směr nelegálních
přechodů v roce 1993 i 1994 je znázorněn
grafem č. 24.
Sledujeme-li vývoj situace na státních hranicích,
stav v jednotlivých měsících roku.1994
kolísá. Nejvíce osob nelegálně
překračujících státní
hranice ve směru do ČR bylo zadrženo od května
do října. Na hranicích se Slovenskem, a to
převážně ve směru ze Slovenska,
bylo do května 1994 zjištěno podstatně
více osob než na hranicích s Polskem a Rakouskem,
od června je tomu naopak (graf č. 25). Celkové
srovnání - viz grafy č. 26, 27.
Z celkového počtu 20.480 osob, zjištěných
při nedovoleném překročení
státních hranic v roce 1994, tvořili občané
zemí bývalé Jugoslávie skoro polovinu
(grafy č.28,29). Jejich měsíční
podíl se v průběhu roku znatelně měnil,
a to z hodnoty 81,8% v lednu až na 9.1% v prosinci (graf
č. 30). Z 5 258 občanů zemí bývalé
Jugoslávie, u kterých bylo možno určit
příslušnost k nástupnickému státu,
představovali občané SRJ 85.7% (graf č.
31).
Někteří nelegální migranti
přecházejí státní hranice ČR
ukryti v dopravních prostředcích. Například
v úkrytech vlaků bylo v roce 1994 zjištěno
228 osob, tj. 1.1% z celkového počtu.
Uplatnění nové vízové politiky
vůči Bosně a Hercegovině a Svazové
republice Jugoslávie se projevilo nejen poklesem počtu
nedovolených přechodů státních
hranic; ale i snížením počtu odbavených
osob ze zemí bývalé Jugoslávie na
hraničních přechodech ČR až o
60%. Toto snížení je projevem i toho, že
úřady Bosny a Hercegoviny omezují možnosti
vycestováni svým občanům z důvodú
branné povinnosti, existují praktické potíže
s opuštěním Sarajeva, vycestování
je možné pouze na služební pas atd.
Závažným a nebezpečným jevem
je převaděčství, na němž
se podílejí jednotlivci i velmi dobře organizované
skupiny, pracující na profesionální
úrovni s mezinárodním propojením.
I když celkový počet nedovolených přechodů
státních hranic se snižuje, nelze předpokládat,
že klesá také aktivita převaděčů.
Jejich činnost se stává skrytější
a organizovanější. Během roku 1994 evidovalo
ředitelství Služby cizinecké a pohraniční
policie celkem 676 osob, které se podílely na převaděčské
činnosti. Mezi evidovanými bylo 462 českých
občanů, tj. 68%, dále občané
zemí bývalé Jugoslávie (11.2%) a občané
Slovenska (5.7%). Ve srovnání s rokem 1993 došlo
ke zvýšení podílu českých
a slovenských převaděčů, podíl
vietnamských klesl na polovinu.
Za napomáhání k nelegálnímu
přechodu státních hra.nic bylo za uplynulé
období roku 1994 předáno cizineckou a pohraniční
policií k trestnímu postihu 127 osob. Z toho proti
87 osobám bylo zahájeno trestní stíhání
pro trestný čin dle § 171a/1,2b trestního
zákona. V roce 1993 bylo za stejnou trestnou činnost
předáno k trestnímu postihu pouze 50 osob
a z toho bylo proti 33 zahájeno trestní stíhání.
Poznatků o používání falešných,
pozměněných a cizích cestovních
dokladů k nelegálnímu překročení
státních hranic stále přibývá.
V roce 1993 bylo z hraničních přechodů
hlášeno 662 případů zneužití
cestovních dokladů k nedovolenému přechodu
státních hranic, v roce 1994 to bylo 754 případů.
Z toho se jednalo v 66 % případů o cizince.
V největší míře byly zneužívány
cestovní pasy jiných osob, tzv. "cizí"
cestovní doklady, které byly použity bez jakýchkoli
změn. Takto pasy zneužívali především
Občané ČR, Bulharska a Slovenska, ojedinělým
případem bylo odhalení zneužití
třiceti "cizích", gruzinských pasů
na letišti Praha-Ruzyně. Časté byly
i případy padělání či
pozměňování cestovních dokladů
(výměna fotografie, změna platnosti, změna
počtu stran), které se týkají zejména
občanů Bulharska a SRJ. Nejvíce případů
zneužívání cestovních dokladů
(55.6%) bylo zjištěno na státních hranicích
s Německem.
V souvislosti s realizací bezvízových smluv
ČR s řadou vyspělých států
se stal i cestovní pas ČR žádaným
artiklem. To lze vyvodit i ze zvyšujícího se
počtu hlášených ztrát dokladů,
cca 10 000 cestovních pasů ročně.
Pro naše občany se finančně vyplatí
doklad prodat; jsou zaznamenány částky 500
až 1.000 DEM (s vízem do USA 15 000 DEM) za jeden
cestovní pas.
Více než polovina cizinců (57.7%), u kterých
známe dobu pobytu před nelegálním
přechodem, se pokusila o nedovolené překročení
státních hranic směrem z ČR do 3 dnů
po vstupu na její území (graf č.32.)
V roce 1993 byl počet cizinců, kteří
nelegálně vstoupili na území naší
republiky před dalším nedovoleným překročením
hranic ve směru na západ z ČR, minimální.
V první polovině roku 1994 byl poměr legálních
a nelegálních vstupů u výše zmíněných
cizinců přibližně 1:1, v druhé
polovině roku tvořily nelegální vstupy
necelou třetinu. Nejvíce cizinců vstoupilo
nelegálně na území naší
republiky ze Slovenska (79.2%).
V průběhu roku 1994 docházelo ve zvýšené
míře ke zneužívání azylové
procedury. Přibližně třetina žadatelů
a přiznání postavení uprchlíka,
konkrétně 340 osob, svévolně opustila
uprchlické tábory, ve většině
případů s cílem dostat se nelegálně
do západní Evropy. Počet svévolných
odchodů z uprchlických táborů se v
roce 1994 proti roku 1993 skoro zdvojnásobil. Jednalo se
hlavně o občany Bulharska, bývalé
Jugoslávie a Afghánistánu. U afrických
států stojí za pozornost, že poměr
počtu svévolných odchodů a počtu
podaných žádostí o přiznání
postavení uprchlíka v kalendářním
roce se blíži 100%. Podobné tendence se projevují
i u osob, kterým bylo poskytnuto dočasné
útočiště.
V roce 1994 byl vysloven zákaz pobytu na území
ČR 11.792 cizincům. Ve srovnání s
rokem 1993 je to o 4742 případů méně,
tj. a 28.68%. V roce 1994 se změnilo zastoupení
důvodů pro vyslovení zákaz pobytu.
Došlo k znatelnému snížení počtu
zákazů pobytu pro nedovolené překročení
státních hranic o 6 401 a naopak se zvýšil
počet vyslovených zákazů pobytu za
porušování pobytového režimu a
zákazů pobytu za neoprávněnou výdělečnou
činnost (graf č.33). Nejvíce se jednalo 0
občany bývalé Jugoslávie (za nedovolený
přechod státních hranic), z dalších
důvodů zejména o občany Ukrajiny,
zemí bývalé Jugoslávie a Vietnamu.
V případě, že cizinec nerespektuje rozhodnutí
o zákazu pobytu a zdržuje se na území
České republiky neoprávněně,
může být z území republiky administrativně
vyhoštěn nebo trestně stíhán
pro trestný čin maření výkonu
úředního rozhodnutí. Akt administrativního
vyhoštění se realizuje na základě
ustanovení § 16 zákona č. 123/92 Sb.
ve znění zákona č. 190/94 Sb. Cizinci,
který spáchal trestný čin na uzemí
republiky, může soud uložit trest vyhoštění
z území republiky jako trest samostatný nebo
vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost
lidí nebo majetku anebo jiný obecný zájem
(§. 7 a trestního zákona). Je-li rozsudek pravomocný
a trest vykonatelný, je cizinec orgány cizinecké
policie soudně vyhoštěn.
Počet cizinců vyhoštěných z ČR
v roce 1994 stoupl o 36 osob, tj. o cca S% ve srovnání
s rokem 1993. Z celkového počtu 772 cizinců
bylo skoro 56% vyhoštěno letecky. Náklady na
úhradu letenek pro administrativní a soudní
vyhoštění dosáhly v roce 1993 hodnoty
cca 3,7 milionu Kč, což bylo 3x více než
náklady na vyhoštění v roce.1992 v celé
ČSFR. Za rok 1994 to bylo proti roku 1993 o
174.000,- Kč více,
tedy řádově 3,8 milionu Kč.
Podle státní příslušnosti se
u cizinců administrativně vyhoštěných
pro neoprávněný pobyt jednalo z celkového
počtu 363 cizinců ve 125 případech
(tj. 34.4%) o občany zemí bývalé Jugoslávie,
dĄte Tuniska a Ukrajiny. U soudně vyhoštěných
cizinců se jednalo z celkového počtu 409
cizinců o 132 (tj. 32.3%) občanů Slovenska,
61 občanů Bulharska (14.9%), a dále o občany
Polska a Rumunska. Důvodem soudního vyhoštění
byly převážně trestné činy
krádeže, méně už trestné
činy související s paděláním
veřejných listin.
Závěrem lze shrnout, že současný
stav nelegální migrace v ČR v roce 1994 jistě
odráží pozitivní výsledky uplatňované
vízové politiky a zabezpečování
státních hranic mezi ČR a Slovenskem. S nelegální
migrací cizinců souvisí mezinárodně
organizovaná trestná činnost, jako je převaděčství,
obchod s falešnými doklady, kradenými vozidly,
starožitnostmi, se zbraněmi, drogami, obchod s ženami,
praní špinavých peněz apod. Část
ze zadržených a orány sousedních států
vrácených osob pak na území naší
republiky pobývala bez finančních prostředků
různě dlouhou dobu, při omezených
možnostech získávání prostředků
k obživě legálním způsobem. Tyto
osoby se soustřeďovaly v oblastech v blízkosti
státních hranic a páchaly nejrůznější
trestnou činnost. Následkem toho docházelo
k negativním reakcím s prvky xenofobie a rasismu
u místního obyvatelstva vůči těmto
cizincům. Tito cizinci se sice nezapojuji do organizovaného
zločinu, ale vzhledem ke své životní
situaci mohou být snadno zneužitelní.
Vysvětlivky ke grafům:
NP - nelegální přechod
SH - státní hranice
CR, ČR - Česká republika
