Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

K § 18

Rozhodným obdobím je časový úsek, z něhož se zjišťuje osobní vyměřovací základ. Délka rozhodného období se stanoví tak, aby do výše důchodu byla odpovídajícím způsobem promítnuta výše pojistného placeného v produktivním věku. Ve vztahu k maximální možné délce pojištění je však stanovena v rozsahu cca dvou třetin předcházejících přiznání důchodu, čímž se ve většině případů vyloučí období na počátku ekonomické aktivity, kdy zpravidla bývají nižší výdělky. Při přiznání důchodu v mladším věku však musí být rozhodný obdobím v podstatě celá doba mezi 18. rokem věku a přiznáním důchodu, případně celá doba pojištění.

Aby při tomto podstatném prodloužení rozhodného období oproti dosavadním předpisům nedošlo k hodnocení toho období, ke kterému se podle dosavadních předpisů nepřihlíželo, stanovuje se počátek rozhodného období nejvýše 10 kalendářních roků před účinností zákona. O kalendářní roky před rokem 1986 se rozhodné období prodlužuje pouze v případech, je-li počet roků s vyměřovacím základem nepřiměřeně malý. Přechod z tohoto desetiletého období na třicetileté období bude postupný, rozložený na dvacet let. Výchozí desetileté období se bude prodlužovat vždy o jeden rok v závislosti na době, která uplyne od účinnosti nového zákona. Tento postup umožní ve vztahu k občanům plynulý přechod na novou úpravu.

K § 19

Zachování vazby na původní výpočtový základ, z něhož byl vyměřen dřívější důchod, ochraňuje pojištěnce pro případ, že došlo ke snížení jeho osobního vyměřovacího základu nebo po přiznání důchodu již nebyl schopen vykonávat činnost, z jejíhož titulu by byl pojištěn. I tento původní osobní vyměřovací základ, případně neredukovaný průměrný měsíční výdělek u důchodů vyměřených podle předpisů platných před 1. lednem 1996, je nutno indexovat tak, aby byla zachována jeho relace vůči aktuálnímu všeobecnému vyměřovacímu základu.

K § 20 až § 23

Vymezuje se pojem dítěte a pojem nezaopatřenosti dítěte, kdy se v zásadě přejímá dosavadní stav s tím, že není odůvodněné považovat za nezaopatřené i to dítě, které se sice není schopno pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav soustavně připravovat na budoucí povolání, ale je schopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Dále se vymezuje pojem soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, kdy se vychází ze školských předpisů. Oproti současnému stavu nedochází k podstatným změnám. Navrhovaná úprava je identická s úpravou navrhovanou v zákoně o státní sociální podpoře.

K § 24

Okruh osob blízkých se pro účely tohoto zákona oproti dosavadnímu stavu nemění, pouze se z dosavadní prováděcí vyhlášky přejímá do zákona.

K § 25 a § 26

Rovněž se přejímá dosavadní pojetí pracovního úrazu a nemoci z povolání. Vzhledem k tomu, že v důchodovém zabezpečení již byly zrušeny různé preference, mezi nimi i zvýšení invalidního a částečného invalidního důchodu z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, bude mít vznik invalidity nebo částečné invalidity z důvodu pracovního úrazu nemoci z povolání) pouze ten důsledek, že se v těchto případech bude podmínka potřebné doby pojištění považovat vždy za splněnou.

Přejímá se dále dosavadní pojetí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. časově je vymezen jedním rokem; při nepříznivém zdravotním stavu do jednoho roku budou náležet dávky nemocenského pojištění.

K § 27

Pojem výdělečná činnost je definován zúženě oproti obecnému významu tohoto pojmu. Tato činnost musí být takového rozsahu, aby podléhala pojištění. To znamená, že nejde o každou činnost, za kterou má občan odměnu, ale tato činnost musí být určitého rozsahu.

K části čtvrté

K § 28

Vymezují se základní podmínky vzniku nároku na starobní důchod: nárok vznikne splněním časově poslední podmínky. Nadále se již nebude rozlišovat plný a poměrný starobní důchod. Dosavadní pojem "doba zaměstnání" se mění na pojem "doba pojištění".

K § 29

Základní podmínka pro nárok na starobní důchod, t. j. 2 let potřebné doby pojištění, zůstává shodná s dosavadní podmínkou potřebné doby zaměstnání, s výjimkou dosavadní podmínky pro nárok na poměrný starobní důchod, kde je opodstatněné zvýšení z dřívějších 10 na 15 roků pojištění. Důvodem je přechod k systému, který umožní dobrovolné pojištění po dobu až 10 let. Čekací doba tak bude v těchto případech, pokud se plně využije institutu dobrovolného pojištění, ve srovnání se současným stavem kratší o 5 let.

K § 30

Poskytování starobního důchodu před dosažením věku stanoveného pro nárok na tento důchod dosavadním zákonem o sociálním zabezpečení je řešeno zákonem č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti. Tato úprava se v podstatě přejímá do zákona o důchodovém pojištění a nebude tedy provedena zvláštním zákonem tak jako dosud. Ke dni dosažení důchodového věku vznikne nárok na starobní důchod podle 29 a tato situace se posuzuje v případě podání žádosti o starobní důchod podle § 29 jako souběh nároku na výplatu dvou důchodů stejného druhu.

K § 31

Zavádí se nový typ poskytování starobního důchodu před dosažením věku stanoveného v § 32 zákona, který umožňuje občanovi vlastním rozhodnutím zvolit datum jeho přiznání. Pro tento účel se ve srovnání s předčasným poskytováním starobního důchodu podle § 30 prodlužuje doba, v níž lze před dosažením důchodového věku tento důchod přiznat, až na tři roky, a nestanoví podmínka nepřetržitého vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání po určitou dobu. V těchto případech však nebude umožněno přiznat starobní důchod podle § 29 po dosažení věku uvedeného v § 32 zákona, což znamená, že procentní snížení důchodu za dobu jeho pobírání do dosažení důchodového věku bude trvalé.

K § 32

Navrhuje se postupně zvýšit hranici potřebného věku pro vznik nároku na starobní důchod. Dosavadní věková hranice je poměrně nízká (muži 60 let, ženy 53 - 57 let), a proto doba pobírání starobního důchodu, zejména u žen, je relativně velmi dlouhá, což znamená vysoké náklady. Průměrná doba dožití osob, které již dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, činila v roce 1990 v České republice 24 let žen a 15 let u mužů. Míra závislosti, tj. podíl osob v poproduktivním věku na 100 ekonomicky aktivních, která nyní činí v České republice 33%, se při zvýšení věkové hranice sníží do roku 2006 na 29%. I tak však bude v evropském srovnání poměrně vysoká. Bez dalších úprav věkové hranice po roce 2006 by se navíc opět zvyšovala až na 37% v roce 2018.

Zvýšení důchodového věku lze sice provést najednou, avšak s ohledem na dopady na občany se navrhuje rozložit zvýšení věkových hranic na delší časové období a začít s ním co nejdříve. Případné oddálení tohoto rozhodnutí by mělo za následek rychlejší zvyšování potřebného věku v budoucnu. U žen bude tempo zvyšování rychlejší, čímž bude současně dosaženo i sblížení podmínek mužů a žen pro nárok na důchod. Rozdíly mezi ženami podle počtu vychovaných dětí však prozatím zůstanou zachovány. V letech 1996 až 2006 se proto podmínka potřebného věku stanoví podle toho, kdy pojištěnec dosáhne věkové hranice pro nárok na starobní důchod podle předpisů platných před účinností nového zákona s tím, že čím vyšší bude kalendářní rok dosažení této hranice, tím vyšší bude i věk potřebný pro splnění podmínky nároku na důchod.

K § 33

Výše základní výměry starobního důchodu je určena pevnou částkou.

Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví v závislosti na délce doby pojištění procentní sazbou z výpočtového základu. Při stanovení výpočtového základu se vlivem redukce u vyšších příjmů uplatní princip solidarity ve prospěch osob s nižšími příjmy. Při zohlednění doby pojištění však bude platit ve výši důchodu přímá úměra.

V zájmu ochrany pojištěnců se stanoví minimální výše procentní výměry důchodu, takže spolu se základní výměrou bude minimální výše důchodu přiznaného ke dni 1.1.1996 nepatrně vyšší než nejnižší výměra důchodu přiznaného k 31.12.1995.

K § 34

Procentní sazba z výpočtového základu za jeden rok pojištění se navrhuje taková, aby výše pojistného byla přiměřená možnostem plátců pojistného a současně zajišťovala i přiměřenou výši procentní výměry důchodů. Na rozdíl od dosavadního stavu se nestanoví žádné relativní ani absolutní maximum.

Zvýšení procentní výměry starobního důchodu při výdělečné činnosti po vzniku nároku na důchod bude činit 1% výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti s tím, že nezhodnocená doba kratší než 90 kalendářních dnů se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod. K době pojištění získané do vzniku nároku na důchod se na žádost přičte i doba pojištění po vzniku nároku na důchod delší než 90 kalendářních dnů, pokud je to výhodnější (např. doba pojištění do vzniku nároku činí 40 roků 275 dnů, po vzniku nároku 90 dnů - přičtením doby pojištění po vzniku nároku k době pojištění získané do vzniku nároku se procentní výměra důchodu zvýší o 1,5 výpočtového základu).

K § 35

Stanovení procentní výměry důchodu vychází z dosavadní právní úpravy obsažené v zákoně č. 39/1994 Sb. To znamená, že procentní výměra důchodu odpovídající skutečně získané době pojištění se snižuje o 1% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů za dobu pobírání důchodu do dosažení důchodového věku s tím, že minimální procentní výměra důchodu platí i zde. V případě výdělečné činnosti vykonávané do dosažení důchodového věku se při jejím skončení důchod přepočte s přihlédnutím k nově získané době pojištění. Za každých 94 kalendářních dnů výdělečné činnosti vykonávané po dosažení důchodového věku se procentní výměra zvýší o 1% výpočtového základu.

K § 36

Mírnější podmínky pro přiznání tohoto typu starobního důchodu, t.j. možnost vlastním rozhodnutím zvolit datum přiznání důchodu až o tři roky dříve před dosažením důchodového věku a upuštění od podmínky nepřetržitého vedení občana v evidenci uchazečů o zaměstnání po určitou dobu, se vyvažují tím, že se snížení procentní výměry důchodu navrhuje ponechat natrvalo. Přitom je však toto snížení nižší, než by odpovídalo pojistné matematickým principům. Minimální procentní výměra důchodu platí i zde.

K § 37

Nový systém důchodového pojištění bude financován na principu mezigenerační solidarity průběžným způsobem. Proto je odůvodněné vyplácet starobní důchod přiznaný podle § 29 vedle příjmu z výdělečné činnosti v období dvou let po vzniku nároku, jen když příjem z výdělečné činnosti nepřesáhne částku životního minima platnou pro jednotlivce. V případě samostatné výdělečné činnosti nebude po tuto dobu důchod náležet v žádném případě. Tento postup není v rozporu s právem uplatňovaným v zemích Evropské unie. Je odůvodněné, aby stejný režim platil pro předčasně poskytovaný starobní důchod až ode dne dosažení věku pro nárok na starobní důchod; do dosažení tohoto věku výplata předčasně poskytovaného starobního důchodu při jakékoli výdělečné činnosti nenáleží.

K § 38

Podmínky nároku na plný invalidní důchod, t.j. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající plné invaliditě a získání potřebné doby pojištění, se v podstatě zachovávají s tím, že je nově definována plná invalidita.

K § 39

V novém systému se plná invalidita definuje jako trvalá ne dlouhodobá ztráta nebo pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti, vyplývající ze zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Definice prvého typu invalidity spočívá prakticky v poklesu pracovního potenciálu nejméně o 80%. Za soustavnou výdělečnou činnost se nebude považovat činnost, která nemá charakter trvalosti,tj. činnost vykonávaná pouze příležitostně, činnost malého rozsahu nebo ekonomicky nevýznamná.

Druhý typ plné invalidity připouští výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Vymezení okruhu občanů spadajících do této skupiny plné invalidity bude přílohou prováděcího předpisu stejně tak jako vymezení pojmu "zcela mimořádné podmínky".

Oproti dosavadnímu stavu se definice plné invalidity značně zjednodušuje. Upouští se od typu invalidity, která je uznávána proto, že by výkon soustavného zaměstnání vážně zhoršil zdravotní stav občana, neboť je neodůvodněné, aby se v rozporu s konstatováním plné invalidity připouštěl výkon soustavného zaměstnání. Dále se upouští od typu invalidity, kdy je občan sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívější schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání (tzv. "stavovská invalidita"). V období, kdy se předpokládá nutnost mobility pracovních sil a potřeba rekvalifikace, není odůvodněné uznávat v základním důchodovém systému plnou invaliditu u pojištěnce, u něhož je zjištěna schopnost soustavné výdělečné činnosti; pojem společenský význam povolání" dnes již není aktuální.

Za plně invalidní by napříště neměla být uznána osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost nebo pracuje v cizině. Z povahy této činnosti vyplývá, že ji nelze vykonávat a současně být neschopen výdělečné činnosti (u takového pojištěnce přichází v úvahu uznání jen částečné invalidity). Ze stejných principů vycházejí i zahraniční systémy.

Stejně jako dosud se předpokládá, že zdravotní stav pojištěnce bude sledován při pravidelných kontrolních lékařských prohlídkách.

K § 40

Délka doby pojištění potřebná pro nárok na plný invalidní důchod se nemění. Považuje se za vhodné zachovat dosavadní stav, který se osvědčil v praxi a je ve shodě s obdobnými právními systémy Evropské unie. Je navíc bezprostředně ve vazbě na ztrátu výdělku v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce.

V případě vzniku plné invalidity následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se i nadále bude podmínka potřebné doby pojištění považovat za splněnou.

Při posuzování splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se navrhuje považovat za dobu pojištění také dobu studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením věku 18 let. Tím se umožní přiznat v těchto případech plný invalidní důchod i před dosažením uvedeného věku.

K § 41

Konstrukce výpočtu plného invalidního důchodu bude obdobná jako konstrukce starobního důchodu včetně stanovení minimální výše procentní výměry. V rámci solidarity se stejně jako dosud zachovává institut dopočtu doby do věkové hranice pro nárok na starobní důchod.

Stejně jako v oblasti nemocenského pojištění není důvodné ani v oblasti důchodového pojištění plně odškodňovat plnou invaliditu, která vznikla následkem pojištěncova úmyslného poškození zdraví nebo v důsledku jeho úmyslného trestního činu.

K § 42

Nadále se počítá s uznáním plné invalidity u občanů, kteří nemohou být vzhledem ke svému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu účastni důchodového pojištění před dosažením věku 18 let, tzv. invalidé z mládí. Invalidním důchodem tak budou zabezpečeni občané, kteří pro zdravotní postižení od mládí neměli možnost být pojištěni a kteří tak bez vlastní viny nejsou připraveni na řešení vzniklé sociální situace. Procentní výše jejich důchodu bude činit jednotně stanovenou sazbu odvozenou z všeobecného vyměřovacího základu.

Při stanovení výše důchodů invalidů z mládí se vycházelo z toho, že při plné době zaměstnání by jejich důchod činil 63% (42 x 1,5) výpočtového základu a že výdělky dvacetiletých občanů dosahují přibližně dvě třetiny průměrného výdělku všech pracovníků. Z takovýchto výdělků by tedy důchod činil 42 průměrné mzdy. Tomu zvolená sazba procentní výměry 30% všeobecného vyměřovacího základu spolu se základní výměrou zhruba odpovídá. Tato úprava je výhodnější než dosavadní stav, kdy činí výše důchodu invalidy z mládí 57 minimální mzdy.

Takto stanovená výše bude v zájmu ochrany mladých pojištěnců i nejnižší výměrou důchodu osob, které se za stanovených podmínek stanou invalidními před 28. rokem věku.

K § 43

Podmínky nároku na částečný invalidní důchod, t.j. dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídající částečné invaliditě a potřebná doba pojištění, se v podstatě zachovávají s tím, že je nově definována částečná invalidita.

K § 44

Dochází k zásadní změně spočívající v tom, že pokles výdělku jako důsledek snížené pracovní schopnosti nebude napříště podmínkou uznání částečné invalidity (dosud tzv. ekonomická podmínka částečné invalidity). V novém pojetí částečné invalidity půjde o zhodnocení zbývající výdělečné schopnosti občana postavené na objektivním zjištění zdravotního stavu s přihlédnutím k jeho vzdělání, předchozímu zaměstnání a možnosti rekvalifikace. Při hodnocení zbývající výdělečné schopnosti nebude měřítkem dosahovaný výdělek, ale hlavní důraz bude kladen na komplexní posouzení zbývajících objektivně existujících tělesných a duševních schopností umožňujících další výdělečnou činnost. K uznání částečné invalidity se bude vyžadovat pokles schopnosti výdělečné činnosti aspoň o polovinu.

Nadále se počítá s uznáváním částečné invalidity pro trvalé zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky, i když schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla.

K § 45

Konstrukce výpočtu částečného invalidního důchodu bude obdobná jako u plného invalidního důchodu s tím, že výše procentní výměry za každý rok pojištění činí polovinu této procentní výměry plného invalidního důchodu, t.j. 0,75% výpočtového základu. Rovněž stanovená částka minimální výše procentní výměry odpovídá polovině této částky u plného invalidního důchodu.

K § 46

Smyslem částečného invalidního důchodu je zajistit pojištěnci částečnou náhradu příjmu, o který přichází v důsledku dlouhodobě zhoršeného zdravotního stavu. K naplnění tohoto cíle je nárok na výplatu a výši částečného invalidního důchodu váže na výši dosahovaného příjmu z výdělečné činnosti. Tím se docílí spravedlivější posouzení kompenzace ztráty výdělku v důsledku dlouhodobého snížení výdělečné schopnosti. Na rozdíl od dosavadního stavu nebude překročení stanovené hranice příjmu znamenat ztrátu nároku na důchod, ale jen omezení nebo ztrátu nároku na výplatu důchodu.

Poživatel částečného invalidního důchodu pracující v cizině nemůže být posuzován, protože příjem, ze kterého si platí pojištění, je dán částkou, kterou si sám určí. Při výkonu práce v cizině nebude proto důchod vyplácen.

Nadále se nebude sledovat příjem u osob, jimž zdravotní stav značné ztěžuje obecné životní podmínky. V těchto případech bude částečný invalidní důchod náležet i při výdělečné činnosti v cizině.

K § 47

Výši dosahovaného příjmu z výdělečné činnosti jako kritérium pro stanovení výše dávky bude napříště sledovat jednou ročně nositel pojištění. Vzhledem k daňové soustavě je třeba zjišťovat příjmy poživatelů částečného invalidního důchodu v zásadě za zdaňovací období, jímž je kalendářní rok. První kontrolu výdělečné schopnost se navrhuje provádět až po uplynutí prvního zdaňovacího období. Přitom se berou v úvahu i nezbytné technické odchylky při přiznávání důchodu v různých časových obdobích, zejména v druhé polovině kalendářního roku, i různé lhůty pro podání daňového přiznání při různých druzích pracovního zapojení zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné.

Výše příjmu poživatele částečného invalidního důchodu pak bude ovlivňovat pouze výši vyplácené částky, zatímco sám nárok na důchod bude závislý jen na zdravotním stavu.

K § 48

Rozhodující pro posouzení nároku na výplatu a výši částečného invalidního důchodu bude výše dosahovaného průměrného měsíčního příjmu poživatele tohoto důchodu ve vztahu k jeho srovnatelnému vyměřovacímu základu. Ten se určí vynásobením osobního vyměřovacího základu, z něhož byl částečný invalidní důchod vypočten, koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu za stanovenou dobu. Tímto postupem se zajistí, že srovnatelný vyměřovací základ pojištěnce bude reagovat na vývoj mezd.

K § 49

Vdovský důchod je koncipován jako dávka, která má přispět ženě k vyrovnání životní úrovně po zániku manželství v důsledku úmrtí manžela. Jeho účelem je po stanovenou dobu a za stanovených podmínek částečně kompenzovat ztrátu příjmu manžela. předpokládá se, že hlavním zdrojem příjmu žen v produktivním věku je obdobně jako u mužů pracovní příjem z vlastní výdělečné činnosti.

Účelem vdoveckého důchodu je přispět muži na úhradu výdajů, které mu vznikají po úmrtí manželky, a zrovnoprávnit vdovce a vdovy. Hospodářskou újmu manžela způsobenou úmrtím manželky ze spatřovat ve větších výdajích spojených s péčí o děti. Mužům starším nebo plně invalidním vzniká ve většině případů potřeba využívat placených služeb k udržení chodu domácnosti.

K § 50

Délka trvání bezpodmínečného nároku na vdovský důchod po úmrtí manžela je přiměřená k tomu, aby se žena přizpůsobil a novým ekonomickým podmínkám. Takové přizpůsoben í lze předpokládat u vdov věkově mladších, zdravých a bezdětných. Podmínky pro další poskytování vdovského důchodu se proto navrhuje vázat jen na okolnosti, které ženě fakticky znesnadňují nebo dokonce vylučují výkon zaměstnání.

Okruh dětí, které mají ženě zachovat nárok na vdovský důchod, se navrhuje neměnit oproti dřívějšímu stavu. Dále se navrhuje, aby nárok na dávku zachovávala skutečnost, že vdova pečuje o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči, nebo o zletilé převážné nebo úplně bezmocné dítě, anebo o rodiče jednoho z manželů, který je převážně nebo úplně bezmocný, anebo částečně bezmocný a starší 80 let. Nárok zachovává i dosažení věku 55 let nebo důchodového věku, je-li nižší.

Nesplňuje-li vdova podmínky pro poskytování vdovského důchodu po roce od smrti manžela, nárok na vdovský důchod zanikne. S ohledem na zúžení situací, které budou nárok na důchod podmiňovat, navrhuje se prodloužit lhůtu, ve které může vdova některou z podmínek po zániku nároku opět splnit, ze dvou na pět let.

Je odůvodněné, aby na rozdíl od dosavadního stavu zanikl nárok na vdovský důchod v případě zjištění, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela.

Doba pobírání vdoveckého důchodu, jeho výpočet a podmínky pro obnovení, příp. zánik nároku se stanoví obdobně jako u vdovského důchodu.

K § 51

Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu je stanovena pevnou částkou.

Výše procentní výměry vdovského (vdoveckého) důchodu se stanoví nově s ohledem na zvýšení procentní výměry sirotčího důchodu a na zavedení základní výměry a činí 50 procentní výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti.

Protože nárok na vdovský (vdovecký) důchod spočívá na existenci nároku zemřelého (zemřelé) na důchod v době smrti, budou procentní výměry uvedených důchodů po poživatelích částečného invalidního důchodu, kteří v době smrti nebudou splňovat podmínky pro nárok na jiný důchod, stanoveny pouze z procentní výměry vypláceného částečného invalidního důchodu.

K § 52

Předpokladem pro nárok na sirotčí důchod je nezaopatřenost dítěte. Okruh nezaopatřených dětí se podstatě přejímá.

Oproti dosavadnímu stavu nárok na sirotčí důchod nevznikne dítěti, jehož zemřelý rodič nebyl poživatelem důchodu ani nesplnil podmínky pro jeho přiznání podle tohoto zákona. Tito sirotci budou zabezpečeni systémem sociální pomoci a státní sociální podpory.

Obdobně jako u vdovského a vdoveckého důchodu se nově navrhuje, aby nárok na sirotčí důchod zanikl v případě zjištění, že smrt zemřelého úmyslně způsobilo pozůstalé dítě.

K § 53

Výpočet dávky se přizpůsobuje nové konstrukci důchodů. Výše základní výměry sirotčího důchodu je určena pevnou částkou. procentní výměra sirotčího důchodu činí 4 procentní výměry důchodu, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti. V případě oboustranného sirotka náleží 40% procentní výměry důchodu po každém ze zemřelých a pevná částka pouze jednou.

K § 54

Oproti dosavadnímu stavu nedochází k zásadní změně a nynější právní úprava se v podstatě přejímá.

K § 55 a § 57

Vliv uplynutí času je upraven odchylně pro nárok na důchod a pro nárok na jeho výplatu.

K § 56

Ustanovení upravuje postup při změně výše dávky, změně data jejího přiznání nebo obnovení výplaty ve prospěch pojištěnce a rovněž postup při zastavení výplaty nebo odnětí důchodu. Příčinou mohou být jednak dodatečně zjištěné, přestože v minulosti existující skutečnosti, stejně jako skutečnosti, které nastaly až v průběhu výplaty dávky. Jde o převzetí dosavadních principů; stejně tak se přejímá tříletá lhůta, po jejímž uplynutí zaniká nárok na splátky důchodu před touto lhůtou.

K § 58 až § 61

Stejně jako dosud se vychází ze zásady, že účelem důchodu je nahrazovat pracovní příjem, a proto náleží při souběhu nároku na výplatu přímých důchodů vždy jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší).

Při souběhu důchodů, z nichž každý plní jinou funkci, se dále stanoví, že v zásadě náleží vyšší důchod v plné výši a z nižšího jedna polovina procentní výměry.

Upravují se též podrobnosti při souběhu důchodů, z nichž aspoň jeden je dílen v důsledku hodnocení dob pojištění v ČR a v cizině.

K § 62 a 63

Přejímá se dosavadní stav, pouze s určitým formulačním zpřesněním. I nadále budou důchody podléhat možnosti výkonu rozhodnutí, neboť v opačném případě by docházelo k faktické nemožnosti uspokojit právem přiznané nároky oprávněných subjektů.

K § 64

Nadále se počítá s možností výplat důchodů bezhotovostně na účet zřízený příjemcem u banky a zvláštním příjemcům; přitom se předpokládá, že tato forma bude používána i u zahraničních bank působících v České republice.

K § 65

Úprava vylučuje souběh dvou peněžitých plnění pocházejících z různých systémů, ale poskytovaných z důvodu stejné sociální události.

K § 66

Je třeba zachovat nárok na přiměřenou výplatu důchodů pojištěncům, kteří jej podle našich předpisů získali nebo získají, i přesto, že se trvale zdržují v cizině. Dosavadní praxe povolování výjimek ve výplatách důchodu při dlouhodobém pobytu v cizině se nepovažuje za vhodnou. Nově se pro účely tohoto zákona zavádí pojem obvyklý pobyt.

K § 67

Úprava nahrazuje dosavadní úpravu provedenou zákonem č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, v platném znění. V důsledku změny pojetí příslušných statistických ukazatelů publikovaných Českým statistickým úřadem od roku 1995 (přechod na mezinárodní standard) a v souvislosti se zamýšleným sjednocením základního kritéria pro valorizační mechanismy rozhodujících druhů sociálních příjmů se mění kritérium pro rozhodování o termínu a výši zvýšení vyplácených důchodů.

Dosavadní index životních nákladů se navrhuje nahradit úhrnným indexem spotřebitelských cen, který bude charakterizovat vývoj průměrného výdajového zatížení. Jeho použití se jeví adekvátním i z toho důvodu, že při rozhodování o konkrétní výši valorizace důchodů bude přihlíženo i k růstu průměrné reálné mzdy a tedy k vývoji příjmové situace v širším celospolečenském kontextu.

Podmínkou pro rozhodnutí o zvýšení důchodů bude vzrůst Úhrnného indexu spotřebitelských cen aspoň o 5% od posledního zvýšení důchodů, čímž bude dosaženo plynulejšího vývoje reálné hodnoty důchodu. Přihlédnutí k růstu průměrné reálné mzdy vždy, když k němu dojde aspoň ve dvou po sobě jdoucích kalendářních letech, bude znamenat výraznější zvýšení důchodů, než by odpovídalo pouze růstu cen. Tím je vytvořena možnost zvyšování reálné hodnoty důchodů i souladu s růstem reálných mezd.

Z důvodu nutnosti urychlení legislativního procesu v zájmu operativnější reakce na růst spotřebitelských cen se ke zvýšení důchodů zmocňuje vláda, a to podle zákonem stanovených kriterií.

K části páté

K § 68 a § 69

Používá se úprava obvyklá při změnách předpisů. Nárok tak vznikne např. i osobám, která neměly trvalý pobyt na území České republiky před 1.lednem 1996 a nesplňovaly proto podmínky nároku na důchod.

Nárok na vdovský a vdovecký důchod se omezuje obdobně jako při obnově nároku na vdovský i vdovecký důchod podle § 50 zákona.

K § 70

Stanoví se způsob řešení nároků na důchody a jejich výši, jestliže jde o důchody vyplácené ke dni účinnosti nové právní úpravy. Toto řešení mj. vylučuje stanovení výše vypláceného důchodu podle nových předpisů.

K § 71

Po přechodnou dobu se v zájmu ochrany pojištěnců u důchodu starobního, plného invalidního a částečného invalidního zachovává srovnání výpočtu podle dřívějších a nových předpisů. V odstavci 4 jsou pak uvedeny prvky, které se použijí pro výpočet důchodu podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

Ukončení přechodné doby e zvláštních případech ve vztahu k 1. a I1. pracovní kategorii resp. kategorii funkcí je v souladu se Zákonem č. 23/1992 Sb., který předpokládal zachování nároků při stanovení výše důchodu až do 31. prosince 2016.

K § 72

Zachovává se ochrana stanovení výše starobního důchodu podle všech předpisů platných od vzniku nároku na tento důchod do účinnosti zákona, je-li to pro pojištěnce výhodnější. Půjde o případy, kdy byly podmínky nároku na starobní důchod splněny za platnosti dosavadních předpisů,a, pojištěnec byl po vzniku nároku na tento důchod nepřetržitě zaměstnán ke dni 31. prosince 1995.

K § 73

Nové podmínky pro nárok na výplatu starobního důchodu při výdělečné činnosti je třeba vztáhnout rovněž na poživatele těchto důchodů přiznaných dříve. Nesplnění stanovené ohlašovací povinnosti bude mít za následek povinnost vrátit navíc vyplacené částky již od splátky důchodu splatné v lednu 1996. Při nesplnění nových podmínek pra výplatu starobního důchodu při výdělečné činnosti a za předpokladu včasného splnění ohlašovací povinnosti se výplata důchodu zastaví od splátky důchodu splatné v březnu 1996. Tato úprava byla zvolena z důvodů praktického provádění, aby byl dán plátcům důchodů dostatečný časový prostor pro zastavení výplaty důchodu.

K § 74 a § 76

Výslovně se potvrzuje trvání časové účinnosti pro zachováni snížené věkové hranice v těchto případech. Tím se preference spočívající ve snížených věkových hranicích podle dřívějších předpisů bude proti ostatním občanům v důsledku postupného zvyšování důchodového věku fakticky prohlubovat.

K § 75

Zachovává se možnost přepočtu předčasného starobního důchodu do dosažení potřebného věku s tím, že tento věk se posuzuje podle nového zákona. V zájmu ochrany pojištěnců se zachovává srovnání výpočtu podle dřívějších i nových předpisů.

K § 77

Pokud se bude dříve přiznaný starobní důchod zvyšovat za výkon práce po 31. prosinci 1995, bude se pro účely tohoto zvýšení vycházet z toho základu, z něhož byl starobní důchod vyměřen, tj. z průměrného měsíčního výdělku.

K § 78

Definici tzv. stavovské invalidity nový systém nepřejímá. V těchto případech je však odůvodněné stanovit určité kritérium dané možností rekvalifikace s přihlédnutím k medicínským hlediskům, kdy bude možné tento typ invalidního důchodu odejmout; navrhuje se, aby se u osob, které dosáhly věku o 10 a méně let nižšího než je důchodový věk, postupovalo podle podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1996, a to s přihlédnutím k obtížnějšímu pracovnímu uplatnění.

K § 79

Nové podmínky pro nárok na plný invalidní důchod týkající se plné invalidity je nutné vztáhnout i na poživatele dříve přiznaných invalidních důchodů, a zakotvit ohlašovací povinnost tam, kde tyto podmínky nejsou splněny.

K § 80

Ustanovení řeší postup v případech, kdy dříve určené datum kontroly dosavadní podmínky podstatného poklesu výdělku spadá do doby po 31.prosinci 1995. Nárok na výplatu částečného invalidního důchodu se bude posuzovat již podle nových předpisů s tím, že se bude brát v úvahu příjem dosažený v roce 1995.

K § 81

Podle § 46 zákona se částečný invalidní důchod nevyplácí, jestliže je jeho poživatel výdělečně činný v cizině. Takto je nutné postupovat i v případě, že byl tento důchod přiznán před 1. lednem 1996, a proto se zakotvuje příslušná ohlašovací povinnost.

K § 82

Zachovávají se nároky na vdovské důchody získané podle dosavadních předpisů včetně obnovení nároku v případě, že došlo k zániku nároku před 1. lednem 1996 a po uvedeném datu dojde ke splnění podmínek stanovených dosavadními předpisy, a to ve lhůtě a výši stanovené těmito předpisy. Nárok na vdovský důchod v těchto případech zanikne pouze tehdy, pokud vdova nebude splňovat podmínky stanovené dosavadními předpisy ani předpis účinnými od 1. ledna 1996.

K § 83

Protože se na rozdíl od dosavadních předpisů nebude vdovský důchod krátit pro souběh s příjmem, je třeba výplatu důchodů, na které bude nárok trvat, uvolnit v plné výši. Formulace "nejdříve od" v sobě zahrnuje použití ustanovení o zániku nároku na jednotlivou splátku dávky.

K § 84

V důsledku změny podmínek nároku na vdovský důchod je nutné řešit i případy, kdy dosud náležel vdovský důchod pouze ve výši výživného ženě, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plní svou společenskou funkci. Vdovský důchod rozvedené ženy se od 1. ledna 1996 považuje za vdovský důchod podle předpisů platných po uvedeném dni.

K § 85

Pro obnovu nároků na vdovský a vdovecký důchod se v těchto případech použijí předpisy platné od 1. ledna 1996 s tím, že výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů platných k 31 prosinci 1995. Při přerušení nároku na vdovský důchod odpadá i dřívější ochrana výše dávky, která znemožňovala vyměřit důchod při obnově nároku v nižší částce, než v jaké náležel nebo by náležel.

K § 86

Pro obnovu nároků na sirotčí důchody se použijí předpisy platné od 1. ledna 1996.

K § 87

Při jednostranném osvojení oboustranně osiřelého dítěte se výplata sirotčího důchodu takového dítěte upravuje na polovinu bez ohledu na to, zda osvojitelem je muž či žena.

K § 88

Způsob výplaty sirotčího důchodu k rukám pojištěnce, který ke dni 1. ledna 1996 nenabyl zletilosti, se nemění. Pro tyto účely se použije ustanovení o nově formulované způsobilosti k právním úkonům (§ 3 odst.2).

K § 89

Důchod za výsluhu let, který nová právní úprava nepřejímá, se nadále bude podle věku dosaženého k 31. prosinci 1995 považovat buď za částečný invalidní důchod nebo za starobní důchod. Tento částečný invalidní důchod bude možné odejmout pro nesplnění nově stanovených podmínek pro nárok na částečný invalidní důchod nejdříve od splátky důchodu splatné v lednu 1997 s tím, že v tomto případě bude náležet výplata jednorázové částky ve výši dvanáctinásobku měsíční výše důchodu. Vedle toho se umožňuje, aby si poživatel dosavadního důchodu za výsluhu let zvolil do 31. prosince 1996 místo výplaty částečného invalidního důchodu jako vypořádání dosavadních nároků výplatu dvacetičtyřnásobku měsíční částky důchodu v jeho plné výši, bez ohledu na případné krácení. Vyplacená jednorázová částka se zúčtuje s částkami vyplacenými na důchodu od ledna 1996 do jeho zastavení. Doba pobírání tohoto důchodu se podle § 13 odst. 2 bude považovat za náhradní dobu pojištění.

K § 90 a § 91

Důchod manželky a sociální důchod, které jako samostatné druhy dávek nový zákon nepřejímá, se mění na starobní důchod, pokud jejich poživatelé dosáhli věku 65 let, resp. na invalidní důchod v ostatních případech.

K § 92

V souvislosti se zrušením institutu "zvýšení důchodu pro jediný zdroj příjmu" se toto zvýšení slučuje s důchodem, k němuž je přiznáno. V případě tohoto zvýšení s přihlédnutím k rodinnému příslušníkovi takového důchodce se provádějí nezbytné úpravy odpovídající záměrům zákona.

K § 93

Na úhrny důchodů, z nichž jeden je vyplácen k 1. lednu 1996, ale druhý je přiznáván de dne po 31. prosinci 1995, se nevztahuje ustanovení dřívějších předpisů o nejvyšších výměrách úhrnu důchodů. Dojde-li však po 31. prosinci 1995 k zániku nároku na jeden ze souběžných důchodů přiznaných před 1.lednem 1996, uvolní se výplata druhého z důchodů, byla-li v důsledku souběhu jeho výše omezena nebo nebyl-li vyplácen, a to ve výši, v níž by náležel, kdyby byl celou dobu vyplácen samostatně.

K § 94

V dílu dvanáctém hlavy druhé části druhé zákona č. 144/1988 Sb. byla zakotvena řada zvláštních ustanovení týkajících se nároků účastníků odboje a pozůstalých po nich. Z nich ze zachovávají ty, které jsou z hlediska navrhovaného zákona ještě praktické. Pro snížené věkové hranice z titulu účasti v odboji tak nebude platit režim jejich postupného zvyšování, obdobně jako je tomu v případech zvláštních hranic ovlivněných zaměstnáním v 1. pracovní kategorii, resp. dobou služby v 1. (I1.) kategorii funkcí (§ 74).

K § 95

Při výplatě důchodu do státu, s nímž nemá Česká republika uzavřenu mezinárodní. smlouvu o sociálním zabezpečení, není odůvodněné, aby ve výši takto poskytované dávky byla vyjádřen doba zaměstnání (pojištění) získaná v cizině.

K § 96

Nároky na dávky, nemající povahu dávek důchodového zabezpečení, avšak vyplácené orgány sociálního zabezpečení, které nový zákon nepřejímá, se vypořádají vyplacením jednorázové částky ve výši dvacetičtyřnásobku dosud -vyplácené měsíční částky.

K § 97

Stanoví se režim platný pro výplatu jednorázové částky náležející jako vyrovnání za zaniklé důchody a dávky, a to obdobně jako je obecná úprava těchto částek platná od 1. ledna 1996 (§ 57).

K § 98

Právní režim příplatku k důchodu podle předpisů o soudní rehabilitací. a mimosoudních rehabilitacích se přejímá beze změny.

K § 99 a § 101

U vyplácených důchodů je třeba charakterizovat jejich základní a procentní výměru.

K § 100

Důchody tzv. invalidů z mládí se upraví na částky, které stanovuje navrhovaný zákon.

K § 102

Zachovává se účast na pojištění interních vědeckých aspirantů do doby, než tato forma přípravy zanikne.

K § 103

Obvyklým přechodným ustanovením se určuje, že nové podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění zaváděné navrhovaným zákonem se vztahují na jejich činnost vykonávanou ode dne účinnosti tohoto zákona, zatímco účast této skupiny osob a dřívějších odlišovaných spolupracujících osob na dosavadním důchodovém zabezpečení y do před 1. lednem 1996 se posuzuje podle předpisů platných před tímto dnem.

K § 104

Doba péče o dítě se hodnotí v rozsahu stanoveném tímto zákonem bez ohledu na datum narození dítěte.