Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Návrh zásad nového devizového zákona vyjadřuje právní rámec směnitelnosti české měny. Vychází z koncepce postupného přechodu české měny k úplné vnější směnitelnosti. Zavedení plné směnitelnosti pro běžné operace si vyžaduje přijmout novou právní úpravu devizového režimu. Z formálního hlediska je primárním cílem předkládaného návrhu umožnit dosažení směnitelnosti české měny podle článku VIII Dohody o Mezinárodním měnovém fondu. Zároveň jde o dosažení souladu s mezinárodními závazky již přijatými (čl. 61 Evropské dohody - uvolnění přímých investic do zemí Evropské unie) i závazky, které budou podle předpokladu přijaty v nejbližší době (OEC - stejné zacházení se členy v oblasti kapitálových převodů, které překračují rámec čl. VIII MMF). Návrh zásad není v rozporu s právem Evropské unie.

Nová právní úprava devizového režimu:

a) vychází ze zcela jiné koncepce než dosavadní devizový zákon.

Uvádí pouze operace, které budou dočasně podléhat regulaci. S přihlédnutím k měnovým zájmům se zachovává potřebný stupeň regulace nástrojů kapitálového, peněžního a finančního trhu a některých dalších operací, jejichž funkční rozvinutí je součástí podmínek vnější směnitelnosti národní měny. Omezujícími podmínkami je přitom nutnost zachovat dostatečnou regulaci nadměrného přílivu nebo odlivu kapitálu tak, aby nebyly neúměrně posilovány tlaky na kurz české koruny. Návrh preferuje využití nepřímých nástrojů regulace, které budou plošně uplatňovány formou opatření devizových orgánů. Možnost využití nepřímých nástrojů regulace se předpokládá u přílivu zahraničního kapitálu formou výnosů z emise dluhopisů, finančních úvěrů a bankovních depozit a v oblasti finančního trhu (mimořádně citlivé jsou zejména krátkodobé operace na peněžním trhu). Pouze u nejcitlivějších položek kapitálového účtu bude regulace zajišťována pomocí přímých nástrojů (devizová povolení např. pro poskytování finančních úvěrů cizozemcům, nákup zahraničních cenných papírů tuzemci, přístup zahraničních cenných papírů na tuzemský kapitálový a peněžní trh, devizové licence pro obchodování s devizovými hodnotami). Všechny ostatní operace budou liberalizovány a není tudíž nutné je v zákoně zmiňovat. Jde o zákonnou úpravu, která postaví českou měnu na úroveň ostatních směnitelných měn.

b) vyrovnává přístup k devizám pro všechny osoby.

Právo stejného přístupu k devizám se proti současné právní úpravě rozšiřuje vedle právnických a jim na roveň postavených osob (fyzické osoby - podnikatelé) i na fyzické osoby. Rozsah běžných plateb do zahraničí nebude omezen zákonem, ale v zásadě objemem vlastních peněžních prostředku, které bude mít tuzemec k dispozici.

Volné provádění běžných plateb se bude týkat nejen plateb za zboží a služby, ale i některých plateb kapitálové povahy. které jsou ve smyslu mezinárodních definic součástí běžných plateb a dále jednostranných převodů v oblasti sociální a podobné povahy.

c) umožňuje odkupy zůstatků české měny od cizozemců.

Zákon nestanoví omezení pro odkupy české měny v držbě cizozemců devizovými bankami. Tímto opatřením se naplňuje požadavek obsažený v čl. VIII Dohody MMF.

d) zrušuje nabídkovou povinnost.

Zrušením tzv. nabídkové povinnosti v odprodeji nabytých devizových prostředků se současně umožňuje volné zřizování devizových účtů u tuzemských bank. Současná právní úprava umožňuje zřizování devizových účtů bez omezení pouze devizovým tuzemcům fyzickým osobám a devizovým cizozemcům. Nově se uvolnění nabídkové povinnosti bude týkat tuzemských právnických osob. Tím se zrovnoprávní podmínky pro všechny kategorie osob při rozhodováni o měnové struktuře vlastního peněžního portfólia.

e) uvolňuje přímé investice tuzemců v zahraničí, nákupy nemovitostí v zahraničí a přijímání finančních úvěrů od cizozemců.

f) klade velký důraz na ohlašovací povinnost, která regulaci doplňuje a měla by ji postupně nahrazovat. Ohlašovací povinnost by měla dát spolehlivé informace nutné nejen pro analýzu vývoje platební bilance, ale i příčin tohoto vývoje a zefektivnit fungování zákona o zamezení praná špinavých peněz. Zároveň se zde v některých případech navrhuje vazba na finanční orgány v zájmu získání podkladů pro daňové účely.

g) předpokládá povinnost bank a ostatních devizových míst zkoumat, zda jimi prováděné operace klientů jsou v souladu s devizovým zákonem. Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu jde o povinnost běžnou v celém světě.

Nová zákonná úprava devizových vztahů musí pokrýt období jejich postupné deregulace až do zavedení plné vnější směnitelnosti české měny i v oblasti kapitálových operací. Návrh zásad zákona předpokládá; že provádění postupných deregulačních kroků bude zajišťováno především formou opatření devizových orgánů, která mohou pružně reagovat na aktuální vývoj ekonomických a měnových podmínek.

Jako součást legislativního rámce upravujícího devizový režim se navrhuje zmocnit vládu ČR k přijímání opatření řešících mimořádné situace, tj. situace spojené s ohrožením rovnováhy platební bilance státu nebo stability kurzu české měny, což odpovídá i legislativě vyspělých zemí Evropské unie.

V případě nutnosti vláda svým nařízením usměrní odchylně na dobu nezbytně nutnou zákonem taxativně vymezené oblasti (zejména pro operace na kapitálovém trhu, přijímané finanční půjčky ze zahraničí, vedení a úročení účtů cizozemců u tuzemských devizových bank).

Návrh zásad zákona předpokládá soustředění všech regulačních opatření do jedné právní normy (devizového zákona), jejíž konečná úprava po dosažení plné směnitelnosti bude legislativně jednodušší než nutnost provádět řadu dílčích novel jiných zákonů.

Devizové zákonodárství v ČR v zásadě vymezuje prostor pro reglementaci a liberalizaci peněžních a kapitálových vztahů subjektů domácí ekonomiky se subjekty v zahraničí a tím i prostor pro jednotlivé stupně či fáze směnitelnosti české měny. Od roku 1991, kdy byla v rámci transformace zavedena omezená vnitřní konvertibilita koruny, proces rozšiřování směnitelnosti koruny prošel několika etapami, pro něž byl charakteristický trend k liberalizaci devizového hospodaření. Tato liberalizace na jedné straně spoluvytvářela výsledky ekonomiky a na druhé straně tyto výsledky umožňovaly přijímat jednotlivá liberalizační opatření, z nichž nejvýznamnější (liberalizace zřizování devizových účtů pro právnické osoby, liberalizace přístupu k přímým peněžním úvěrům ze zahraničí, výrazné zvýšení limitu pro nákupy deviz pro turistické účely z 12 000 Kč na 100 000 Kč) byla realizována v roce 1994.

Současná situace, tj. situace na počátku roku 1995, je charakterizována tím, že stav liberalizace devizového hospodaření de facto (nikoliv de jure), až na malé výjimky, dosáhl stupně směnitelnosti měny podle čl. VIII statutu MMF.

Platný devizový zákon neumožňuje faktické vyhlášení směnitelnosti podle čl. VIII MMF a stejně tak neumožňuje další liberalizační kroky, které by ve středním období umožnily dosáhnout úplné konvertibility české měny. Toto jsou v principu základ.ní důvody pro předložení nového devizového zákona.

Střednědobým cílem hospodářské a měnové politiky vlády a ČNB je plná vnější směnitelnost české měny. Existence směnitelné měny je podstatnou charakteristikou konsolidované tržní ekonomiky, její dosažení bude proto znamenat úspěšné završení celého procesu transformace.

Vytváření předpokladů pro směnitelnou měnu je nutně kontinuální proces, jehož výrazem jsou jednotlivé kroky k liberalizaci a deregulaci devizového režimu. Současně však existují určité předěly, kdy je nutno učinit strategické rozhodnutí a institucionálně zakotvit přechod z jedné vývojové fáze do druhé.

Takovým prvním předělem byl samotný začátek procesu transformace. Zavedení omezeného stupně tzv. vnitřní směnitelnosti začátkem roku 1991 znamenalo nárazovou změnu ve srovnání s předchozími podmínkami finančně uzavřené ekonomiky s vyhraněně nesměnitelnou měnou. Zavedení systému omezené vnitřní směnitelnosti nahradilo přídělový systém deviz systémem v zásadě neomezené možnosti nákupu deviz za koruny pro domácí podnikatelské subjekty (právnické a fyzické osoby) pro operace spojené s vývozem a dovozem zboží a služeb.

Vzhledem k očekávané vysoké poptávce po devizách, nízkému stavu devizových rezerv a nejistotám v počátcích transformačního procesu bylo zavedení vnitřní směnitelnosti spojeno se

- stanovením výchozí úrovně devizového kurzu podle odhadovaného vývoje nabídky a poptávky (tj. 28 korun = 1 amer. dolar),

- přijetím úvěrů na posílení devizových rezerv (v částce 1,8 mld. USD pro ČSFR v roce 1991, v roce 1992 pro ČSFR 0,9 mld. USD, v roce 1993 0,2 mld. USD pro ČR),

- zavedením dalších "bezpečnostních prvků" (u právnických osob byly uplatňovány povinné konzultace platebních podmínek u objemově větších dovozů a dovozní přirážka u dovozu zboží spotřebního charakteru ve výši 20 %, u fyzických osob byla též uplatňována tato dovozní přirážka a byl zachován limit pro nákup devizových prostředků na turistické účely pro rok 1991 ve výši 5 000 korun).

Legislativní úprava současně vyžadovala devizové povolení u vybraných transakcí pro fyzické osoby na běžném účtu platební bilance a devizové povolení pro právnické i fyzické osoby na kapitálovém účtu platební bilance.

Postup makroekonomické stabilizace, institucionálních změn i mikroekonomické restrukturalizace vytvořily podmínky pro to, aby v relativně krátkém časovém úseku byla zmiňována omezení jak pro právnické, tak pro fyzické osoby (přehled postupu rozšiřování směnitelnosti koruny - viz příloha č. 4).

Pozitivně ve prospěch postupných liberalizačních opatření v letech 1991 - 1993 působily zejména:

- makroekonomická stabilizace opírající se o pevný nominální kurs koruny, vyrovnané rozpočtové hospodaření a důvěryhodnou hospodářskou a měnovou politiku,

- růst devizových rezerv ČNB, které dosáhly ke konci roku 1993 3,9 mld. USD ve srovnáni s 1. 1. 1993, kdy činily 840 mil. USD,

- aktivní, resp. vyrovnané saldo běžného účtu platební bilance spojené s růstem dynamiky zahraničně obchodní směny a zvyšováním devizových příjmů,

- sílící příliv devizových prostředků přes kapitálový účet platební bilance (tento příliv v letech 1991 - 1992 byl spojen se zdroji z půjček na podporu platební bilance od mezinárodních institucí; v letech 1992 a 1993 v návaznosti na postup privatizace, úspěšné zvládnutí měnové odluky a zlepšující se ratingové hodnocení ČR zesílil příliv soukromého kapitálu do přímých investic, portfoliových investic a ve formě finančních úvěrů).

Při hodnocení nákladů a výnosů omezené vnitřní směnitelnosti lze na stranu výnosů zařadit zejména:

- prosazení konkurenčního tlaku zprostředkovaného dovozem,

- výraznou stimulaci vývozu, která umožnila rychlou reorientaci vývozu z trhů RVHP na trhy vyspělých zemí,

- postupné otevírání ekonomiky, které bylo klíčovým podnětem k přizpůsobování tuzemských cenových relací k relacím prosazujícím se ve standardních tržních ekonomikách. Vytvářel se tak nezbytný informační a motivační rámec pro adaptaci a restrukturalizaci české ekonomiky.

Současné díky systému omezené vnitřní konvertibility a doprovodných liberalizačních opatření vlády se podstatně zvýšil zájem zahraničních investorů investovat v ČR. Tím se významně zvýšil akumulační potenciál a rozšířily se tak i zdroje pro restrukturalizaci podniků, která by jinak byla limitována výší tuzemských úspor. Paralelních efektů bylo dosaženo i v přístupu občanů ke konvertibilním měnám.

Na druhé straně systém omezené vnitřní směnitelnosti byl rovněž spojen s jistými náklady a zejména v jeho vstupní fázi i s určitými riziky. Zavedení omezené vnitřní směnitelnosti spolu s režimem fixního směnného kurzu vyžadovalo přinejmenším přísnější makroekonomickou stabilizační politiku. K podpoře režimu vnitřní směnitelnosti byl současně nutno vytvořit odpovídající devizové rezervy, což za dané situace znamenalo podstatné čerpání zahraničních zdrojů, především od mezinárodních institucí. Podstatně vzrostly nároky na důvěryhodnost hospodářské politiky a její schopnost čelit různým vnějším šokům, např. odlivu kapitálu do zahraničí, který předcházel rozdělení federálního státu a společné měny. V celkové bilanci nákladů a výnosů zavedení omezené vnitřní konvertibility však výnosy této systémové změny výrazně převažují nad jejími náklady.

Určitý zlom v rozšiřování směnitelnosti české měny byl učiněn v roce 1994 (viz přehled postupu rozšiřování směnitelnosti v příloze č. 4) v souvislosti s tím, že všechny základní ukazatele naznačovaly, že se česká ekonomika dostala do posttransformační fáze charakterizované v závěru roku zejména:

- jasným potvrzením očekávané obnovy ekonomického růstu (dle předběžného odhadu 2,5 - 3 %) včetně růstu průmyslové výroby (2,3 %),

- ve srovnání s vychází fází transformace se podařilo stabilizovat dynamiku cen na relativně nízké úrovni (míra inflace činila v roce 1994 10 %, resp. 9,7 % podle nových propočtů),

- završení druhé vlny kupónové privatizace spolu s postupující restrukturalizací podnikové sféry a s rozvinutím institucí peněžního a kapitálového trhu vytvořily žádoucí mikroekonomickou a institucionální bázi pro budoucí hospodářský rozvoj,

- devizové rezervy ČNB dosáhly k 31. 12. 1994 6,2 mld. USD. Tato částka v současné době pokrývá cca šestiměsíční dovoz zboží a služeb. Dosažená úroveň přesahuje doporučení MV pro bezpečný stav devizových rezerv obsluhujících chod ekonomiky zhruba dvojnásobně.

Relativně novým jevem v roce 1994 byl prohlubující se deficit obchodní bilance, který je spojen zejména s růstem dovozu pro spotřebu domácností, ale i dovozu pro investice. Tento deficit je vyrovnáván ostatními položkami běžného účtu.

Tato tendence sama o sobě nemusí být nutně negativním jevem. Deficit obchodní bilance výrazněji narostl až v průběhu roku 1994. Souvisí s obnovením pozitivního hospodářského růstu a jím vyvolanou dynamikou dovozu, s postupným vyčerpáváním konkurenčních výhod vytvořených výchozími devalvacemi v roce 1990, dozníváním efektů nových exportních možností bezprostředně po liberalizaci zahraničního obchodu a vývojem směnných relací v té době.

Dosažené výsledky transformace a existující vývojové trendy jsou přesvědčivými argumenty, že nastala vhodná situace k realizaci dalšího posunu v liberalizaci devizového režimu a ve stupni finanční otevřenosti české ekonomiky. Jde především o naplnění podmínek článku VIII Dohody o Mezinárodním měnovém fondu, jenž předpokládá plnou liberalizaci režimu pro položky běžného účtu platební bilance. Dosažení tohoto statutu je výchozím, mezinárodně uznávaným standardem existence měny jako měny směnitelné. Vyplývá z něj závazek

- nezavádět ber předchozího souhlasu MMF restrikce na platby a transfery v rámci běžného mezinárodních transakcí.

- nepodílet se na diskriminačních měnových opatřeních nebo praktikách plurality kurzů.

- odkupovat zůstatek vlastní měny, jenž je v držení jiného člena, pokud tento zůstatek slouží k platbám v rámci běžných transakcí nebo je výsledkem běžných transakcí.

Splněním uvedených podmínek se česká měna zařadí do společenství měn mezinárodně uznávaných a akceptovaných a současné naplní jednu z podmínek pro členství v OECD. Tuto kvalitativní změnu v charakteru české koruny nelze realizovat bez odpovídající kvalitativní změny legislativního rámce.

Cílem nové zákonné úpravy devizového hospodaření je zejména:

1. Právně zakotvit de facto dosažený relativně vysoký stupeň směnitelnosti české měny (tj. zejména volné zřizování devizových účtů u tuzemských bank neboli zrušení tzv. nabídkové povinnosti pro právnické osoby, zrušení devizových povolení pro přijímání peněžních úvěrů ze zahraničí, liberalizace přímých investic v zahraničí, vnější oběh české měny).

2. Vytvořit legislativní podmínky pro proces postupného dosažení úplné konvertibility ve středním časovém horizontu a pro dočasnou regulací některých položek kapitálového účtu.

3. Liberalizovat zbývající položky běžného účtu platební bilance a přijmout závazek k odkupu zůstatku vlastní měny, jež je v držení jiného člena MMF tak, aby bylo možno deklarovat českou měnu jako směnitelnou ve smyslu článku VIII Dohody o MMF (tj. zejména běžné platby za zboží a služby a transferové platby pro fyzické osoby - občany, čímž vlastně dojde ke zrovnoprávnění podnikatelů a občanů z hlediska směnitelnosti v oblastí běžného účtu).

4. Dílčí liberalizaci některých kapitálových operací (nákupy nemovitostí v zahraničí), které z hlediska platební bilance nehrají významnou roli.

Vzhledem k tomu, že proti de facto dosaženému stavu liberalizace v devizové oblasti dochází z věcného hlediska pouze k dílčím změnám (v zásadě liberalizace běžných platů a transferů pro fyzické osoby - občany, nákup nemovitostí našimi právnickými i všemi fyzickými osobami v zahraničí, možnost vnějšího oběhu české koruny v zahraničí), analyzujeme v tomto materiálu v zásadě pouze rizika spojená s těmito opatřeními.

A) vnější oběh české měny

Současní legislativní úprava je implicitně založena na tom, že česká koruna neobíhá v zahraničí, a proto (s výjimkou vývozu a dovozu hotovostí v rámci limitu) operace v české měně neupravuje. De facto však jak hotovostní, tak bezhotovostní oběh české koruny již existuje.

V oblasti oběhu hotovostí jsou české koruny - i když v relativně omezené míře využívány jako transakční peníze zejména v Polsku a na Slovensku, dále v Rakousku či Itálii. V oblasti bezhotovostní též fakticky existuje vnější oběh vyplývající z možnosti legální existence korunových účtů cizozemců u českých bank. Použití koruny je možné nejen k transakcím mezi devizovým cizozemcem a tuzemcem, ale i mezi devizovými cizozemci.

Příklad: Německý vývozce akceptuje platbu a své zboží či služby v korunách, za tím účelem si zřídí u české banky korunový účet cizozemce, na který si nechá poukázat platbu v korunách. Na druhé straně německý dovozce preferuje možnost své platby přímo v korunách, které získá odkupem korunových prostředků zmíněného vývozce a použije je k přímé platbě českému dodavateli. "Zájem" držet a takto využívat korunové účty ze strany cizozemců je analogický zájmu devizových tuzemců mít účty v cizí měně. Jde nejen o úsporu transakčních nákladů, ale i o jištění kurzových a úrokových rozdílů.

Přihlášení se k článku VIII Dohody o MMF nutně nevynucuje vnější fungování domácí měny, tj. připuštění explicitního oběhu české koruny v zahraničí. Zachování dosavadního "de iure" pojetí české měny jako měny čistě vnitřní, zásadně nepoužívané k mezinárodním transakcím (tj. ani k provádění úhrad běžných operací v národní měně), by však vytvářelo nestandardní režim ve srovnání s obvyklou mezinárodní úpravou. Tím by byl vyslán negativní signál mezinárodní finanční komunitě s tím, že kredibilita našeho závazku přistoupení k článku VIII je již v samotném okamžiku jeho vyhlášení poněkud zpochybněna. Zákaz vnějšího oběhu české měny při předpokládaném rozsahu směnitelnosti by byl o to nelogičtější, že by vyžadoval kromě zákazu vývozu větších hotovostí i zákaz existence korunových účtů cizozemců u bank v České republice (případně podstatné omezení jejich použití). Znamenalo by to zúžení toho, co již funguje, a tudíž krok zpět proti, již existujícímu stavu. Zanedbatelné nejsou i případné komplikace, pokud jde o povinnost dodržovat naše závazky vyplývající z uzavřených mezinárodních smluv, zejména o podpoře a ochraně investic.

Připuštění vnějšího oběhu české měny resp. jeho legislativní kodifikace pokud jde o přistoupení ke článku VIII Dohody o MMF však vytváří do jisté míry kvalitativně novou situaci, která musí být posuzována z hlediska výhod a rizik, která by tato změna přinesla. Z analytických hledisek je účelné posuzovat relativně odděleně případ hotovostního a případ bezhotovostního platebního styku (i když váha obou těchto forem je různá). Vlastní problém se přitom v obou případech věcně rozpadá na zvážení rizik:

a) v kurzové oblasti (nebezpečí vzniku paralelních kurzů Kč na zahraničních trzích),

b) v dopadech do devizových rezerv (a tak v dopadech na devizové rezervy v případě masové konverze korun držených nerezidenty do deviz).

ad a) U kurzového problému je možné konstatovat, že případné paralelní kurzy resp. jejich odchylka může mít pouze dočasný charakter. Rozevřená mezera mezi jednotlivými trhy by byla logice devizového trhu rychle eliminována arbitrážními operacemi. Není třeba zdůrazňovat, že u valut vždy existuje širší pásmo kurzových odchylek u jednotlivých směnáren ve srovnání se sevřenějším rozptylem kurzů deviz.

Kotace koruny na zahraničních trzích podléhá stejným zákonitostem. Každá odchylka při dnešní rychlosti arbitrážních operací by byla rychle spekulačně využita a tím i eliminována. Určitým problémem by snad mohla být dočasná převaha nabídky či poptávky na jednom z trhů doprovázená výkyvem kurzů (pokud by šlo o trh významný, vysílal by výkyv nežádoucí signál). Standardně se tento problém řeší stálým monitorováním těchto trhů centrální bankou a její případnou rychlou intervenci (resp. dohodami o spolupráci s příslušnými centrálními bankami, které pak intervenují jejím jménem). U měn menších zemí však většinou jde pouze o několik zásahů ročně.

ad b) Riziko pro devizové rezervy vyplývá z možnosti držení české měny v zahraničí jako "rezervní měny". Její náhlá nabídka k odkupu za cizí měnu by mohla (při jejím větším kvantitativním objemu) ohrozit devizové rezervy centrální banky.

V případě české měny je tato možnost u hotovosti spíše hypotetická, neboť

- držení českých bankovek nerezidenty je reálné pouze jako držení dočasné zásoby transakčních peněz (bankovky nelze investovat a tudíž nenesou žádný výnos),

- rozsah české ekonomiky neumožňuje reálně předpokládat, že by držba bankovek nerezidnety překročila regionální úroveň a stala se tak objemově významnou. V současné době lze maximálně možný dopad konverze hotovosti do deviz odhadnout na cca 1 - 2 mld. Kč. Ve srovnání s dnešním, již existujícím objemem krátkodobých a tím i rychle odvolatelných portfoliových investic v ČR ve výši cca 1 mld. USD (tj. cca 28 mld. Kč), je váha případných hotovostních konverzí hluboko pod prahem citlivosti dopadu na devizové rezervy.

U bezhotovostních plateb závazek odkupu zůstatků české měny na účtech devizových cizozemců znamená, že problém vnějšího oběhu české měny ztrácí reálný obsah. Je to dáno tím, že (i při vší možné komplikovatelnosti a rozsáhlosti vedení korunových účtů u zahraničních bank) probíhá reálná operace až přesunem na cizozemských korunových účtech u českých bank (např. pokud si německý dovozce koupí české koruny u německé banky, aby jimi zaplatil svůj dovoz z ČR, dostane efektivní koruny vždy pouze z korunového účtu dané německé banky u banky české. I když se mohou realizovat i složitější operace, jejich ekonomický dopad je stejný).

Při shrnutí výhod a rizik vnějšího oběhu české koruny lze za výhody považovat

- standardní řešení v mezinárodním srovnání,

- nižší transakční náklady pro rezidenty,

- vyšší občanský komfort při volném vývozu hotovostí,

- omezení kurzového rizika z nucené držby cizí měny,

- určitý rozsah stálého úvěrování ze zahraničí (v případě hotovostí bezúročného).

Celkově lze shrnout, že rizika spojená se zavedením vnějšího oběhu mají (jak v oblasti kurzu, tak devizových rezerv) z hlediska jejich možného negativního dopadu na českou ekonomiku spíše hypotetický charakter. Ostatně i zahraniční zkušenosti ukazují, že jen velmi málo deklarovaných směnitelných měn je reálné k mezinárodním transakcím užíváno. Rizika resp. nebezpečí spojená s využitím uvolnění vývozu a dovozu české měny k praní špinavých peněz a k daňovým únikům nejsou o mnoho větší než rizika současná a budou ošetřena připravovaným zákonem o praní špinavých peněz. Nicméně považujeme za účelné v souladu s mezinárodními normami stanovit limit pro volný vývoz hotovosti.

Z porovnání výhod a rizik vnějšího oběhu vyplývá, že zakazovat vnější oběh české měny nebo jeho počátek proti platnosti nového devizového zákona odkládat je neracionální. Měl by se stát integrální součástí nového devizového zákona.

B) liberalizace běžných platů a transferů pro fyzické osoby - občany

Toto opatření se bude v zásadě týkat zejména těch občanů, kteří doposud neměli devizové příjmy.

V tomto směru však lze očekávat, že bude velmi výrazně působit rozpočtové omezení spotřebitelů, takže výrazný posun v reorientaci jejich individuálních nákupů zboží či služeb do zahraničí není pravděpodobný. Všeobecná vysoká úroveň nabídky na vnitřním trhu může vykázat pod "hrozbou" přímých zahraničních nákupů spotřebitelů další zlepšení jak v sortimentu, tak příp. také pokud jde o ceny, v zásadě však lze očekávat toliko marginální změny. Výraznější dopady se mohou prosadit až v delším období, a to v rámci celkových efektů působení této liberalizační strategie na zvýšení konkurenčnosti ekonomického prostředí.

Na základě reálného vývoje platební bilance v roce 1994 lze po promítnutí nových liberalizačních kroků proti současné praxi konstatovat, že uvolnění zbývajících omezení vůči obyvatelstvu by mělo minimální dopad:

- poptávka po turistických službách je již v současnosti plně saturována - zvýšení či odstranění limitu by nevedlo k růstu výdajů,

- přímý dovoz zboží obyvatelstvem dosahuje v současné době ročně 400 - 500 mil. USD (hlavně osobní auta) a vykazuje klesající tendenci. Jeho rozsah je ovlivňován zejména kvalitou tuzemské nabídky a úpravami celních sazeb. Případný (málo pravděpodobný) nárůst by byl v zásadě kompenzován poklesem dovozu obchodních společností,

- u transferových platů v současné době klesá počet žádostí o povolení. Řada transferových platů se přeměňuje na obchodní operace v rámci systému vnitřní směnitelnosti (zajištění studijních pobytů na cizích školách apod.). Případný dopad lze odhadnout pouze na několik milionů USD.

C) nákup nemovitostí našimi právnickými i a fyzickými osobami v zahraničí

Možnost získávání nemovitostí v zahraničí je rovněž krok, o němž není důvod uvažovat jako o významné změně proti existujícímu stavu, pro obyvatelstvo zde platí obdobné úvahy jako v případě uvolnění plateb do zahraničí.

I při určitém nadhodnocení možných dopadů nových liberalizačních kroků (včetně dohadů přímých investic v zahraničí) do platební bilance odhadujeme, že celkový dopad by neměl přesáhnout 80 mil. USD. Vzhledem k celkové úrovni obratů platební bilance nepřesahuje tato částka pásmo statistických nepřesností. Její možný vliv na základní makroekonomické ukazatele je tudíž podprahový.

Závěrem ekonomického zhodnocení lze konstatovat, že navrhovaná legislativní úprava, v souladu s tím, co již bylo řečeno, přinejmenším v krátkodobém výhledu nebude znamenat významný tlak na změnu stávajících trendů české ekonomiky.

Zásadní adaptační procesy spojené s explicitním promítnutím této úpravy do devizové oblasti již vlastně proběhly, resp. probíhají, zejména pokud jde o sféru podnikatelů, výrobců či exportérů. V návaznosti na chování těchto subjektů se již relevantní přizpůsobovací proces projevuje ve vývoji devizových rezerv a jejich struktury.

Totéž latí i ve vztahu ke kurzové politice, kde platí, že navrhované legislativní změny nemění stávající situací takovým způsobem, aby z tohoto titulu bylo nutno počítat se změnou kurzové politiky. Platí to jak o vývoji kurzu, tak obecně o režimu fixního kurzu jako takového.

Je však možno konstatovat. že i samotné legislativní zakotvení navrhovaného stupně směnitelnosti představuje určitý signál úspěšnosti ekonomického vývoje ČR. Již tento samotný fakt se může promítnout do dalšího přílivu zahraničního kapitálu a vyvolat tak potenciální tlak na růst inflace. Zároveň však tento signál má i pozitivní stránku, neboť se odrazí ve snížení náladu při získávání zahraničních zdrojů tuzemskými subjekty (současně se vytvoří i předpoklady pro další zvýšení ratingového ohodnocení České republiky) a přináší i jiné výhody.

Ostatní makroekonomické charakteristiky jako HDP, nezaměstnanost, inflace, exportní výkonnost atd. jsou z pohledu navrhovaných okamžitých změn v oblasti směnitelnosti ještě méně citlivé na tyto změny, než je tomu u kurzu a kurzové politiky.

Určitý vliv navrhovaných změn lze očekávat v konkurenčním tlaku na domácí bankovní systém, zejména pak na hladinu domácích úrokových sazeb v souvislosti s liberalizací poskytovaných přímých úvěrů ze zahraničí. I když rozsah tohoto tlaku je obtížné odhadnout, lze konstatovat, že tento tlak lze považovat za pozitivní.

Zároveň platí, že pokud by se ukázalo, že deklarované uvolněn položek běžného účtu platební bilance v kombinaci s případnými autonomními extrémními či interními vlivy vyvolá zvýšený tlak na vstupní či výstupní toky účtu kapitálového, zůstávají k dispozici účinné regulační nástroje, schopné obdobné tlaky eliminovat a tím také omezit případné nežádoucí vlivy vnější sféry na stabilitu základních makroekonomických ukazatelů.

Nový devizový zákon nevyvolá dodatečné nároky na státní rozpočet.

Přílohy

Příloha č. 1: Makroekonomická pozice České republiky v letech 1993 - 1995

Příloha č. 2: Srovnání makroekonomické pozice České republiky s vybranými zeměmi v roce 1994

Příloha č. 3: Přehled režimu hlavních položek platební bilance

Příloha č. 4: Přehled postupu rozšiřování směnitelnosti koruny

Poznámka: 1) Šipka směřující nahoru znamená zlepšující se vývojový trend.

2) Šipka směřující vodorovně znamená zachovŕní současného trendu

3) Šipka směřující dolů znamená zhoršující se vývojový trend.

^x) netýká se bank

^xx) možnost uplatnění nepřímých nástrojů regulace (např. povinná depozita)

Přehled postupu rozšiřování směnitelnosti koruny:

Podnikatelský sektor

a) platební podmínky u dovozu

+) v první fázi (1991) byly zmírňovány, v další fázi (1992) zcela zrušeny

b) dovozní přirážka

+) postupně snižování její výše (1991) a její úplné zrušení (1992)

c) začlenění do systému vnitřní směnitelnosti fyzické osoby - podnikatele

+) v roce 1992 došlo ke zrovnoprávnění fyzických osob s právnickými osobami - pokud jde o přístup k devizovým prostředkům

d) liberalizace nabídkové povinnosti (možnost vedení devizových účtů u komerčních bank)

+) v roce 1994 bylo liberalizováno vydávání povolení ČNB k zakládání devizových účtů pro právnické osoby. Povolování devizových účtů pro rezidenty v zahraničí je nadále ze strany ČNB obezřetné.

e) zjednodušení provádění přímých zahraničních investic českými subjekty v zahraničí

+) v roce 1994 ČNB zjednodušila postupy při povolování přímých investic v zahraničí liberalizace přímých zahraničních investic a úvěrů nad 5 let s nimi spojených ve vztahu k členským zemím EU

+) od 1. 2. 1995 vstoupila v platnost asociační dohoda zakládající přidružení k EU. Z toho vyplývají pro ČR závazky, které mají vyšší právní sílu než devizový zákon. Povolení ČNB je nahrazeno pouhou registrace.

g) zjednodušení povolovacího režimu při příjímání peněžních úvěrů ze zahraničí

+) liberální politika ČNB od roku 1992; v roce 1994 ČNB podstatně zjednodušila proceduru povolování přijímaných úvěrů ze zahraničí

h) legalizace majetkových účastí tuzemských právnických osob ve Slovenské republice

+) novelizací prováděcí vyhlášky k devizovému zákonu byly od 1. 9. 1994 legalizovány existující majetkové účasti podnikatelských subjektů v SR

i) uvolnění vývozu tuzemských cenných papírů denominovaných v Kč

+) novelizací prováděcí vyhlášky k devizovému zákonu bylo od 1. 9. 1994 uvolněno omezení týkající se vývozu výše uvedených cenných papírů

Obyvatelstvo

a) limity na turistiku od roku 1991

+) průběžně docházelo na základě zlepšování platební bilance ke zvyšování limitu na turistiku: 1991 - 5 000 Kčs, 1992 - 7 500 Kčs, 1993 - 7 500 Kč, 1994 - 12 000 Kč, 1995 - 100 000 Kč. Z makroekonomického pohledu mají částky čerpané na tyto účely klesající tendenci.

b) transfery obyvatelstvu do zahraničí

+) podle platného devizového zákona MF vystavuje povolení na vybrané položky spojené s úhradou soukromých výdajů do zahraničí (např. studium, léčebné pobyty apod.)

Vzhledem k tomu, že řadu těchto operací lze již uskutečňovat prostřednictvím zprostředkovatelských agentur, není četnost žádostí a tím i poskytování povolení příliš výrazná.

c) vývoz a dovoz české měny do zahraničí

+) vývozní limit české měny do zahraničí v hotovosti stanovený pro devizové tuzemce v roce 1992 na 1 000 Kčs byl prováděcí vyhláškou k devizovému zákonu v roce 1994 zvýšen na 5 000 Kč. Rovněž vývoz a dovoz české měny devizovými cizozemci stanovený v roce 1992 ve výši 100 Kčs byl v roce 1994 zvýšen na 5 000 Kč.

d) vývoz tuzemských cenných papírů znějících na českou měnu

+) novelizovanou prováděcí vyhláškou k devizovému zákonu bylo od 1. 9. 1994 zrušeno omezení vývozu tuzemských cenných papírů denominovaných v Kč

e) legalizace majetkových účastí fyzických osob na území Slovenské republiky

+) novelizovanou prováděcí vyhláškou k devizovému zákonu byly od 1. 9. 1994 legalizovány majetkové účasti fyzických osob v SR vyplývající z první vlny kupónové privatizace