Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr spravedlnosti Jiří Novák zaslal odpověď na interpelaci poslance Jozefa Wagrera dopisem ze dne 21. října 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra spravedlnosti Jiřího Nováka na interpelaci poslance Jozefa Wagnera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MINISTR SPRAVEDLNOSTI

Vážený pane poslanče,

ve své interpelaci ze dne 29.9. 1994 vyslovujete pochybnosti o výsledcích práce institucí, které byly zřízeny pro dokumentaci násilí a bezpráví, kterého se dopustil komunistický režim na občanech této země. Součástí Vaší interpelace je též několik otázek, jejichž zodpovězení žádáte.

Problematika vojenské doktríny bývalé ČSLA a z toho vyplývající přijatá opatření vojenské povahy v osmdesátých letech, která je obsahem Vámi zmiňovaného článku uveřejněného v čísle 30 časopisu Mladý svět, je výlučně v kompetenci Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR. Na tuto otázku je proto příslušný odpovědět pouze ministr obrany. Připomínám však v této souvislosti existenci Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro akce Norbert, Zásah, Vlna a jiné akce, mezi něž patří i akce Krkonoše - plánovaná vojenská intervence ČSSR v Polsku. Bližší informace Vám v této věci bezpochyby poskytne tajemník parlamentní komise dr. Gabriel osobně nebo telefonicky na telefonním čísle 538 105.

V otázce "Pamětí" bývalého důstojníka StB Frolíka a případu únosu Bohumila Laušmana orgány StB, je orgánem příslušným k vyšetřování Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB. Kompetentním k odpovědi na uvedené otázky je ministr vnitra, v jehož podřízenosti tento orgán působí.

K iniciativě výboru "Oni byli první" Vám sděluji, že Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu při ministerstvu spravedlnosti, ihned po svém vzniku - 1.2.1994, navázalo s tímto výborem úzkou spolupráci. Členka výboru je rovněž zaměstnankyní Střediska. Během letošního roku bylo zpracováno 171 osobních spisů lidí zavlečených do SSSR, jako podklad pro připravovaný návrh konkrétního řešení této problematiky. Souběžně s tím vede mezinárodní odbor ministerstva spravedlnosti jednání se zastupitelskými úřady nástupnických států SSSR o součinnosti při nápravě křivd.

Důvodem pro sloučení Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu při ministerstvu spravedlnosti s Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB při ministerstvu vnitra je především snaha zvýšit efektivitu a racionalizovat práci obou těchto institucí a dosáhnout zvýšení rychlosti. a vyšší preciznosti zjišťování a vyšetřování zločinů totalitního režimu. Poměrně často totiž při jejich působení docházelo k vzájemnému překrývání činnosti. Středisko navíc, oproti ÚUV, nemělo žádnou vyšetřovací pravomoc (nebylo orgánem činným v trestním řízení). Proto zatím mohlo pouze soustřeďovat poznatky od občanů, orgánů či organizací a v odůvodněných případech je postupovat orgánům Policie ČR jako podněty k trestnímu stíhání. Samo však nemohlo v signalizovaných věcech např. vyslýchat svědky a opatřovat důkazy podle trestního řádu.

Protože v současné době není prioritní udržovat dokumentační pracoviště, ale je třeba vytvořit akceschopné vyšetřovací pracoviště, dohodli jsme se s panem ministrem vnitra k 1.11. 1994 tyto dvě instituce sloučit v jednu.

Na tomto místě je třeba připomenout, že Středisko pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu, je součástí ministerstva spravedlnosti, pouze několik měsíců. Přesto však za tuto poměrně krátkou dobu vykázalo řadu konkrétních výsledků své práce. V období existence Střediska k němu napadlo 306 věcí, z nichž 194 bylo vyřízeno. Dva případy byly Střediskem předány k trestnímu postihu.

Vážený pane poslanče, pokud ve své interpelaci uvádíte, že: "S mnoha aktivitami, které by vedly k potrestání viníků jsme se neseznámili", nemohu než konstatovat, že to není vinou zmíněných institucí, resp. Střediska pro dokumentaci protiprávnosti komunistického režimu, protože o výsledcích jeho činnosti průběžně informuji sdělovací prostředky.

Závěrem chci ještě zmínit několik údajů, týkajících se postihu exponentů komunistického režimu.

Přestože počet podání občanů, v nichž je požadován trestněprávní postih exponentů bývalého režimu pro jejich odpovědnost za morální, politický a hospodářský úpadek v zemi pochopitelně postupem doby klesá, neznamená to v žádném případě oslabení pozornosti, kterou státní zastupitelství této agendě věnuje. Rychlost vyřizování těchto věcí komplikuje (pro značný časový odstup) obtížné získávání důkazů, což znamená i mimořádnou náročnost vyšetřování či prověřování pro orgány Policie ČR, do jejichž působnosti tato činnost především spadá. Pouze orgány Policie ČR mohou v rámci trestního řízení vést vyšetřování a na jeho závěr (na základě shromážděných důkazů) pak věc případně předat státnímu zástupci s návrhem na podáni obžaloby.

Pokud jde o postih konkrétních osob, tzv. exponentů minulého režimu, mohu Vám sdělit, že v letech 1990 - 1994 se konalo řízení podle trestního řádu u více než 160 osob, z nichž bylo kolem čtyřiceti osob již pravomocně odsouzeno. U části bylo trestní řízení zastaveno, u zbývající dosud není skončeno.

Mimo tento počet jsou věci, které byly na základě Smlouvy o právní pomoci, poskytované justičními orgány a o úpravě právních vztahů v občanských a trestních věcech, uzavřené mezi Českou a Slovenskou republikou, předány justičním orgánům Slovenské republiky (např. věci týkající se vstupu armád zemí Varšavské smlouvy - tzv. Bilakův zvací dopis, aj.).

S pozdravem

Vážený pan

Josef Wagner

poslanec Poslanecká sněmovna ČR

Praha