Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

I. Obecná část

Novela zákona o dani z přidané hodnoty je vyvolána zejména klasifikačními změnami a zkušenostmi, které vyplynuly z praktického uplatňování této daně v roce 1993 a v prvních měsících roku 1994. Klasifikační změny se týkají zejména přílohy č. 2 k zákonu, kde jsou uvedeny služby a výkony podléhající standardní sazbě daně.

Významnou změnou je také navrhované snížení standardní sazby, a to ze sazby 23% na sazbu 22% a zrušení osvobození pro finanční leasing. Na základě zkušeností se správou daně z přidané hodnoty je upravena třetí část zákona tak, aby se zjednodušila administrativní náročnost a zabránilo daňovým únikům.

V novele zákona jsou dále provedeny některé legislativě technické změny, které vyplývají jednak se změn některých souvisejících předpisů nebo jsou vyvolány potřebou upřesnění některých nejednoznačných ustanovení.

Navrhované legislativní změny budou mít dopad na příjmy a výdaje státního rozpočtu. Navrhovaná změna sazby daně z 23% na 22% bude znamenat pravděpodobné snížení příjmů státního rozpočtu v roce 1995 a cca 3 - 4 mld. Kč, ale toto snížení výnosu by mělo být kompenzováno dalšími legislativními opatřeními, které by měly naopak příjmy státního rozpočtu zvýšit.

Zvýšení sazeb spotřebních daní by mělo udržet cenovou úroveň těchto výrobků, tj. kompenzovat snížení sazby DPH a mělo by znamenat zvýšení příjmů státního rozpočtu o cca 600 mil. Kč. Zrušení osvobození pro finanční pronájem s následnou koupí najaté věcí by mělo přinést zvýšení příjmů státního rozpočtu o cca 500 mil. Kč, protože podstatná část leasingových smluv se týká osobních automobilů, u nichž ani plátci daně nemají nárok na odpočet. Přeřazení některých výrobků a služeb ze sazby 5% do sazby 22% a úprava uplatňování daně ve stavebnictví by mělo přinést zvýšení příjmů o cca 500 - 600 mil. Kč. Dalšími legislativními změnami jak u daně z přidané hodnoty, tak i u spotřebních daní, které by měly účinněji bránit daňovým únikům by mohly znamenat zvýšení příjmů o 600 - 900 mil. Kč.

Mírné snížení výnosu daně bude znamenat změna způsobu výpočtu daně při dovozu zboží, protože se navrhuje zahrnovat do základu daně pouze splatné (faktické) clo. Tato změna by měla přinést snížení výnosu maximálně do 100 mil. Kč. Vzhledem ke změně klasifikačního systému výkonů nelze již samostatně vyčleňovat opravy speciální techniky, které byly dosud zdaňovány sazbou 5% a od 1. ledna 1995 by měly být zdaňovány sazbou 22%. Podle odhadů ministerstva obrany by tato změna měla znamenat zvýšení výdajů státního rozpočtu o 200 mil. Kč. Tato částka by však měla být do státního rozpočtu odvedena plátci, kteří provádějí tyto opravy a je zahrnuta ve výše uvedené kvantifikaci zvýšených příjmů státního rozpočtu.

Z výše uvedeného vyplývá, že celkový fiskální dopad změn navrhovaných u obou nepřímých daní by měl být rozpočtově neutrální.

Navrhované změny jsou v souladu s tendencí sbližovat naši daňovou legislativu s legislativou zemí Evropského společenství.

II. K jednotlivým bodům

K bodu 1

Úpravy § 2 zákona vycházejí zejména nutnosti sjednotit terminologii používanou v tomto zákoně a v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, vyhlášce FMD č. 41/84 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Dále by se měla zvlášť přehlednost definic pojmů používaných v zákoně a legislativně upřesnit, případně zavést nové definice tak, aby byl připuštěn jediný možný výklad zákona.

Na základě připomínek ministerstva zemědělství se doplňuje specifický přístup ke Státnímu fondu tržní regulace v zemědělství. Nákup a prodej zemědělských a potravinářských výrobků je považován za zdanitelné plnění, aby se fond mohl stát plátcem daně a nárokovat odpočet daně, aby nebyl zejména při vývozu znevýhodňován oproti podnikatelským subjektům.

Zvýšení přehlednosti je důvodem rozdělení definice zdanitelného plnění do odstavců 1 až 3. Definice zdanitelného plnění se doplňuje i o výdělečné činnosti, které mají znaky podnikání a nejsou prováděny podnikatelem, aby bylo možno případně zdanit nelegální podnikání.

Nově definovaná vlastní daňová povinnost reaguje na skutečnost, že tato daňová povinnost nemusí vyplývat pouze z daňového přiznání, ale například i z vyměřené daně správcem daně. Nově zavedená definice daňové povinnosti je legislativní úpravou v návaznosti na zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, neboť za specifickou daňovou povinnost zejména při stanovení sankcí musí být chápán i nadměrný odpočet.

Nově definovaná daň na vstupu rozšiřuje výčet daní na vstupu o zaplacenou daň při dovozu zboží. Nově definovaná daň na výstupu je legislativní úpravou, která odráží daňovou povinnost plátce při uskutečnění zdanitelných plnění nesouvisejících s podnikáním.

Nová definice osobního automobilu je vyvolána nutností navázat definici na vyhlášku č. 41/1984 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aby byly odstraněny pochybnosti při uplatňování nároku na odpočet daně při jeho nákupu.

K bodu 2

Doplňuje se, od kdy se účastnící sdružení stávají plátci, k dosažení větší srozumitelnosti zákona. V současném znění lhůta vyplývá z odstavce 1.

K bodu 3

Navrhuje se vypustit odstavec 3, ve kterém je stanovena povinnost registrace pro některé subjektu při zahájení podnikání. Vzhledem ke snížení limitu pro povinnou registraci a doplnění dalších případů povinné registrace podle odstavců 8 a 9 již není toto ustanovení nutné.

K bodu 4

Doplňuje se, že plátce je povinen odvést daň i z majetku, který pořídil za ceny bez daně z obratu. Povinnost je vázána u nakoupeného odpisovaného majetku na zůstatkovou cenu podle daňových odpisů a u nakoupených zásob na zjištěnou cenu podle účetních předpisů. Vzhledem k obtížnému stanovení základu daně se navrhuje nevztahovat povinnost dodanění na majetek pořízený vlastni činností.

K bodu 5

Obdobně jako u bodu 4 se navrhuje vázat odpočet daně u nakoupeného odpisovaného majetku na zůstatkovou cenu podle daňových odpisů a u nakoupených zásob na zjištěnou cenu podle účetních předpisů. Vzhledem k obtížnému stanoven i základu daně se navrhuje nevztahovat možnost odpočtu na majetek pořízený vlastní činností.

K bodu 6

Upřesňuje se povinnost předložit přihlášku k registraci a z legislativně-technických důvodů se přečíslovává odvolávka pod čarou.

K bodu 7

Doplňují se podmínky pro právní nástupnictví v případě, že fyzická osoba ukončí podnikání a stane se jediným zakladatelem právnické osoby a i opačný případ. Dále se doplňuje odkaz na paragrafy obchodního zákoníku, týkající se přeměny družstva pro zvýšení srozumitelnosti zákona.

K bodu 8

Do odstavce 9 je doplněn text o povinnost odvést daň při zrušení registrace v návaznosti na úpravy provedené v odstavci 5.

K bodu 9

Doplňuje se, že předmětem daně je i přestavba motorového vozidla na osobní automobil za podmínek stanovených zákonem.

K bodu 10

Ve vazbě na přístup uplatňovaný z hlediska daně z příjmu se navrhuje nedodaňovat reklamní a propagační předměty opatřené obchodní značkou do ceny 200 Kč.

K bodu 11

V odstavci 1 se doplňuje pro některé specifické případy zdanitelných plnění okamžik uskutečnění zdanitelného plnění. Jedná se o přefakturaci služeb, při použití osobního automobilu vlastní výroby, při technickém zhodnocení vozidla a při dodání elektrické energie, plynu a vody. Znění odstavce 2 se legislativně upřesňuje. Odstavec 3 se z důvodu lepší srozumitelnosti rozčleňuje na dva samostatné odstavce, v nichž se vymezuje okamžik uskutečnění zdanitelného plnění pro dílčí plnění a pro opakované plnění.

K bodu 12

Ve vazbě na vymezení základních pojmů se mění nadpis § 10 a text v odstavci 1. Nově doplněný odstavec 2 by měl zamezit možným daňovým únikům při vystavování daňových dokladů na vyšší sazbu daně než stanoví zákon. Odstavec 3 upřesňuje povinnost promítnout daň na výstupu do daňového přiznání.

K bodu 13 a 14

Vzhledem k upřesnění pojmu "daňová povinnost" se pojem "osvobození od daňové povinnosti" nahrazuje pojmem "osvobození od daně".

K bodu 15

Na základě praktických zkušeností a problémů s vystavováním daňových dokladů se legislativně upřesňují a doplňují povinnosti související s vystavováním daňových dokladů. V odstavci 1 se časově upřesňuje lhůta na vystavení daňového dokladu. Vzhledem k tomu, že povinnou náležitostí daňového dokladu je "datum uskutečnění zdanitelného plnění nelze doklad vystavený před uskutečněním zdanitelného plnění uznat za daňový doklad.

Pro daňový doklad definovaný v § 12 odst. 2 se zavádí pojem "běžný daňový doklad", aby byly odlišeny jednoznačně jednotlivé typy daňových dokladů. Vymezení obsahových náležitostí běžného daňového dokladu se věcně nemění, pouze se legislativně upřesňuje. Obdobné úpravy jsou provedeny pro obsahové náležitostí dokladu o použití.

V odstavci 4 se navrhuje povinnost archivovat daňové doklady i pro osoby, které byly plátci daně a svou registraci zrušily. V dalších odstavcích jsou provedeny pouze drobné legislativní změny.

V odstavci 11 se doplňuje postup pro vystavování daňových dokladů v případě, že je prováděna exekuce státním orgánem.

K bodu 16

Jednoznačně se vymezuje, že daňový dobropis nebo vrubopis nelze použít k opravě nesprávně stanovené sazby daně. Postup v tomto případě je řešen nově doplňovaným § 15a.

K bodu 17

Na základě úpravy § 12 odst. 2 se upravují odkazy na tento odstavec.

K bodu 18

Základem pro výpočet daně je sjednaná cena. Úhrady, odměny právníků, notářů apod. nejsou považovány z hlediska zákona č. 526/1990 Sb., o cenách za ceny, a proto je nutné doplnit ustanovení o základu daně při sjednaných odměnách a úhradách za zdanitelná plnění.

K bodu 19

Obchodní přirážka se u smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci stává součástí základu daně zdanitelného plnění, a proto se vypouští specifický způsob stanovení základu daně. Tato forma smlouvy se z hlediska základu daně ztotožňuje s formou smlouvy o pronájmu, kdy se po skončení nájemní smlouvy najatá movitá věc vrací pronajimateli. Proto není nutné zvláštní ustanovení zákona upravující postup při zrušení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí věci a § 14 odst. 17 se také vypouští. Dále se vypouští odstavec 13, který stanovil specifický způsob stanovení základu daně u obchodních zastoupení zahraničních firem. Pro stanovení základu se bude vycházet obecně ze zákona, aby nebyly pro tyto subjekty stanoveny odlišné podmínky než pro tuzemské osoby.

K bodu 20

Navrhovaná úprava upřesňuje postup v případech, kdy je předmětem dražby soubor předmětů, přičemž prodej jednotlivých předmětů podléhá různému režimu zdanění. Např. se jedná o případy, kdy je dražena nemovitost zahrnující pozemek, jehož převod nepodléhá dani a stavbu, jejíž převod může dani podléhat.

K bodu 21

Navrhovaná úprava textově zjednodušuje dosavadní znění a dále rozšiřuje a sjednocuje možnost bezdaňového přeúčtování v pořizovací ceně také na služby a převod a využití práv do zahraničí (§ 46) a na výkony mezinárodní přepravy a služby s ní související (§ 47). Platná úprava umožňovala bezdaňové přeúčtování v obvyklé ceně pouze služeb osvobozených od daňové povinnosti podle § 25.

K bodu 22

Jedná se o terminologickou úpravu textu, která lépe vystihuje podstatu stanovení základu daně při nákupu a prodeji použitého zboží a již nepřipouští dvojí výklad ustanovení zákona.

K bodu 23

V tomto odstavci se upřesňuje základ daně u zprostředkování služeb cestovního ruchu a postup plátce v případech, kdy ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nezná skutečnou výši své přirážky.

K bodu 24

Praxe ukázala, že je nutné, aby za předmět daně byly považovány i přestavby vozidel, povolené vyhláškou FMD č. 41/1984 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky FMD č. 248/1991 Sb., u kterých byl při pořízení uplatněn odpočet daně, na vozidla, u kterých není odpočet daně ze zákona možný. Podle informace Správy pro dopravu jsou takové přestavby běžně povolovány, protože zejména individuálně dovezená vozidla typu Ford Transit, Fiat Ducato apod. jsou dovezena jako užitková a po přestavbě využívaná jako mikrobusy, pojízdné kanceláře, obytná vozidla apod.

Na základě připomínek se stanoví plátci, který dodává zboží uvedené v příloze č. 3 zákona společně s jeho zabudováním jako součásti stavby povinnost rozdělit základ daně zvlášť pro zboží uvedené v příloze č. 3 a zvlášť pro ostatní zdanitelná plnění. Přitom je plátce povinen stanovit základ daně u zboží minimálně v úrovni ceny obvyklé. Smyslem tohoto opatření je zabránit daňovým únikům, ke kterým dochází v současné době fiktivním účtováním zboží včetně jeho zabudování v sazbě 5%, ačkoliv zboží bylo dodáno bez zabudování a měla být uplatněna sazba 23%.

K bodu 25

Legislativně se upřesňuje text.

K bodu 26

V nově doplněném paragrafu se řeší možnost opravy sazby daně, ale jen v případě, že tato oprava má za následek zvýšení daňové povinnosti.

K bodu 27

Navrhuje se změna sazby z 23% na 22% z důvodů postupného snižování rozdílu mezi sazbami. Vypouští se poznámky pod čarou 13d, 14 a 15 z důvodu přechodu z jednotných klasifikací (JK) na standardní klasifikaci produkce.

K bodu 28

Text v odstavci 2 a 3 je upraven z důvodů zvýšení srozumitelnosti zákona.

K bodu 29

Odstavce 1, 2 a 3 jsou přeformulovány z důvodů zvýšení srozumitelnosti zákona, za jakých podmínek lze nárok na rozpočet čerpat a je doplněn zákaz čerpání odpočtu u přijatých zdanitelných plnění na reprezentaci s odkazem na zákon o dani z příjmu.

Odstavec 4 je doplněn v návaznosti na novou definici osobního automobilu, která vychází z ustanovení vyhlášky FMD č. 41/1984 Sb., ve znění pozdějších předpisů a jsou využity "Podmínky pro zařazení osobních vozidel do skupiny užitkových vozidel kategorie N₁-nákladních automobilů do 3,5 tuny" stanovené Správou pro dopravu MD ČR, které umožňují zařadit užitkové verze vozidel vzniklých z osobních automobilů při dodržení uvedených podmínek do kategorie nákladních vozidel a tím u těchto automobilů umožnit odpočet daně při jejich pořízení.

Dále je vypuštěn dosavadní odstavec 7, protože obchodní přirážka se u smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci stává součástí základu daně a není již osvobozeným plněním. To znamená, že plátci již nevzniká z této činnosti povinnost výpočtu koeficientu, kterým by krátil nárok na odpočet daně. Proto není nutné zvláštní ustanovení upravující nárok na plný odpočet daně při nákupu zboží a nemovitostí, které jsou předmětem smlouvy o finančním pronájmu. V novém odstavci 7 je doplněno ustanovení v návaznosti na odstavec 3, podle něhož bezúplatná plnění za účelem reprezentace a pohoštění, u nichž nemohl být uplatněn nárok na odpočet daně dani nepodléhají.

K bodu 30

Z důvodů zvýšení srozumitelnosti zákona při propočtu koeficientu pro krácení nároku na odpočet se odstavec 1 rozděluje na tři odstavce. V odstavci 1 je řešeno základní stanovení koeficientu, v odstavci 2 jsou vyjmenovaná osvobozená plnění, která se nezapočítávají do propočtu koeficientu a v odstavci 3 jsou naopak vyjmenována plnění, která nejsou zdanitelnými, ale která se započítávají do propočtu, a to pouze u plátců, kteří nejsou zřízeni za účelem podnikání.

V odstavci 6 je podrobněji naformulováno vypořádání nároku na odpočet z důvodu zvýšení srozumitelnosti zákona. Dále je doplněn odstavec 7, ve kterém je řešen způsob použití koeficientu při opravě vypořádání, které vzniká z důvodu opravy uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období roku již vypořádaného.

K bodu 31

Ve vazbě na nový § 15a se doplňuje způsob opravy odpočtu daně.

K bodu 32

§ 23 se vypouští a jeho obsah se převádí do části třetí zákona do § 37a.

K bodům 33, 34, 35 a 36

Vzhledem k upřesnění pojmu "daňová povinnost" se pojem "osvobození od daňové povinnosti" nahrazuje pojmem "osvobození od daně".

K bodu 37

Upřesňuje se způsob uplatňování DPH u finančních činností. Ve stávajícím znění zákona nebyl jednoznačně stanoven rozdíl mezi finančními činnostmi uskutečňovanými finančními institucemi podnikajícími na základě oprávnění podle zvláštních předpisů (banky, pojišťovny, investiční fondy apod.) a subjekty uskutečňujícími vedle své hlavní činnosti některé z finančních činností, na které nepotřebují oprávnění podle zvláštního předpisu (např. obchodování s cennými papíry).

K bodům 38 a 39

Vzhledem k upřesnění pojmu "daňová povinnost" se pojem "osvobození od daňové povinnosti" nahrazuje pojmem "osvobození od daně". V návaznosti na zrušení osvobození pro finanční leasing se vypouští specifický způsob stanovení základu daně v odstavci 2.

K bodu 40

V současné době jsou zaváděny do bytů a nebytových prostor měřiče teplé a studené vody a měřiče tepla resp. rozdělovače topných nákladů. Vzhledem k tomu, že uvedená měřidla se stávají součástí vybavení bytů a nebytových prostor, navrhuje se osvobodit jejich pronájem od daňové povinnosti stejně, jako je osvobozen od daňové povinnosti v rámci pronájmu bytů a nebytových prostor pronájem jejich základního vybavení.

K bodu 41

Cílem navrhované úpravy je upřesnění postupu v případech, kdy se plátci umožňuje za vymezených podmínek přijmout rozhodnutí, zda pronájem pozemků, staveb, částí staveb, bytů a nebytových prostor bude dani podléhat. Pouze takové rozhodnutí bude plátce sdělovat finančnímu orgánu. Není nutné, aby plátce sděloval finančnímu orgánu také rozhodnutí, že pronájem bude osvobozen od daňové povinnosti, jelikož osvobození od daňové povinnosti obecně vyplývá z odstavce 3.

K bodu 42, 43, 44, 46, 47, 48 a 49

Změny v důsledku zrušení platnosti jednotných klasifikací od 1. ledna 1995 a jejich nahrazení Standardní klasifikací produkce a nahrazení pojmu "osvobození od daňové povinnosti" pojmem "osvobození od daně".

K bodu 45

Odstavec 2 je rozdělen do dvou odstavců z důvodu zvýšení srozumitelnosti zákona a je upřesněno na základě požadavku ministerstva zdravotnictví osvobození od daně při výdeji léčiv.

K bodu 50

Změna části třetí zákona se provádí v souvislosti s připravovanou novelou zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Procesně právní úprava je obecně řešena zákonem o správě daní a poplatků a zákon o dani z přidané hodnoty řeší pouze specifika správy daně z přidané hodnoty. Dalším důvodem změn v této části je snaha sjednocení postupu při uplatňování sankcí.

V § 36 se upřesňuje postup při změně zdaňovacího období a ukládá se plátci povinnost předložit finančnímu orgánu osvědčení o registraci plátce k vyznačení změny zdaňovacího období.

K bodu 51

Ve vazbě na novelu zákona o správě daní a poplatků se vypouští ustanovení o splatnosti dodatečně přiznané daně plátcem, dodatečně vyměřené daně finančním orgánem, zvýšení daně, penále a pokuty.

K bodu 52

V části druhé zákona se vypouští § 23 a jeho obsah rozšířený o pojem vratitelný přeplatek se přesouvá do nového § 37a.

K bodu 53

Úprava § 38 spočívá ve vyčlenění dodatečného daňového přiznání do nového § 38a.

K bodu 54

V návaznosti na změny provedené v § 38 se nově zavádí § 38a, který řeší podání dodatečného daňového přiznání. V současném znění zákona uváděl plátce v dodatečném daňovém přiznání rozdíly pouze k daňovému přiznání. Tento stav nerespektoval opravy, vzniklé předložením dodatečného daňového přiznání, dodatečným doměřením daně a vyměřením daně finančním orgánem. Nově se rozdíly v dodatečném daňovém přiznání uvádějí k poslední známé daňové povinnosti, tj. k daňové povinnosti s promítnutím všech oprav.

K bodu 55

Na základě připomínek se mění název a znění § 39. Vypouští se oznamovací povinnost, která je obecně řešena zákonem o správě daní a poplatků a doplňuje se postup v případě zrušení registrace. V odstavci 1 se ukládá plátci při předložení žádosti o zrušení registrace prokázat, že důvody pro registraci pominuly. V odstavci 2 se stanoví, že i po zrušení registrace se na plátce vztahují lhůty pro vyměření podle § 47 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Odstavec 3 opravňuje správce daně zrušit registraci plátci, který se zaregistroval na vlastní žádost, neplní-li svoje povinnosti nebo neuskutečňuje-li zdanitelná plnění během kalendářního roku a to bez udání důvodu.

K bodu 56

Na základě připomínek se doplňuje § 40 v novém znění, který řeší otázku neoprávněného uplatnění dokladů z časového hlediska, tj. dřívější uplatnění odpočtu daně nebo pozdější resp. dřívější promítnutí daně na výstupu do daňového přiznání. V případě dřívějšího zahrnutí daně na výstupu do daňového přiznání se sankce neuplatní, protože plátce vlastně odvedl daň do státního rozpočtu dříve, než byla jeho povinnost. V případě pozdějšího zahrnutí daně na výstupu do daňového přiznání a v případě dřívějšího uplatnění nároku na odpočet se uplatní sankce podle zákona o správě daní a poplatků, a to za dobu, po kterou nebyla plátcem vyrovnána daňová povinnost vůči státnímu rozpočtu.

Problematika sankcí, kterou dříve řešil § 40 je řešena zákonem o správě daní a poplatků, aby byly sjednoceny podmínky pro všechny daně.

K bodu 57

§ 41 se ruší, protože je z legislativního hlediska nadbytečný, neboť pro daňové řízení platí zákon o správě daní a poplatků.

K bodu 58

Vzhledem ke změně ve vymezení pojmu daňová povinnost v § 2 zákona se používá při dovozu zboží pojmu - povinnost vyměřit daň na výstupu. Z důvodu jednotného postupu při určení zdaňovacího období, ve kterém je možno nárokovat odpočet daně v části druhé a čtvrté zákona se upřesňuje uplatnění nároku na odpočet daně při dovozu zboží v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém obdržel plátce daňový doklad. Z hlediska nároku na odpočet daně podle § 19 zákona se samostatně pro jednoznačnou interpretaci uvádí možnost uplatnit nárok na odpočet daně v případě dovozu osobních automobilů, které byly propuštěny do režimu dočasného použití a po ukončení tohoto režimu byly vyvezeny zpět do zahraničí.

Ve vazbě na vyhlášku č. 54/1994 Sb., kterou byl v režimu tranzit zaveden tiskopis Tranzitní celní prohlášení, který je rovněž písemným celním prohlášením, ale není daňovým dokladem z hlediska DPH, je upřesněn pojem daňového dokladu při dovozu zboží.

Na základě připomínek a v souladu s celními předpisy je rozšířen okruh zboží, u kterého platí obecné pravidlo, že zboží je osvobozeno od daně, pokud je osvobozeno od cla. Uplatňování DPH zůstává v případech, kdy zboží je osvobozeno od cla na základě celních preferencí vyplývajících z příslušných vyhlášek a dohod.

Ve vazbě na celní předpisy je upřesněn postup při dovozu zboží prostřednictvím nepřímého zástupce a to i v případě, že dovoz zboží uskutečňuje nepřímý zástupce pro více zastoupených osob. Aby zastoupená osoba mohla nárokovat odpočet daně na vstupu, musí mít daňový doklad. Z tohoto důvodu je nepřímý zástupce povinen vystavit písemné celní prohlášení s uvedením všech nutných údajů za každou zastoupenou osobu.

Vzhledem k nejasnostem pří uplatňování daně při dovozu zboží, u kterého je v souladu s celními předpisy uplatňována jednotná celní sazba, ale toto zboží svým zařazením patří do různých podpoložek celního sazebníku, které mají podléhat jak sazbě DPH ve výši 5%, tak i 22%, je stanoven jednotný postup pro určení sazby daně.

Pokud dojde ke změně daňového dokladu při dovozu zboží, ze které vyplyne vrácení nebo prominutí daně deklarantovi, je jednoznačně stanoven postup při vracení a prominutí daně přímo v zákoně, protože v praxi docházelo k rozdílnému postupu jednotlivých správců daně.

K bodům 59 a 60

Na základě připomínek se stanoví, že do základu daně se započítává pouze skutečně splatné clo.

K bodu 61

Vzhledem ke stanovení základu daně při dodání nakoupených ojetých osobních automobilů v části druhé zákona je upřesněn postup při stanovení základu daně u dovezených ojetých osobních automobilů.

K bodu 62

vzhledem ke změně ve vymezení pojmu daňová povinnost v 2 zákona se používá při vývozu zboží pojmu - osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu. V návaznosti na celní zákon je upřesněno uskutečnění vývozu z hlediska zákona o DPH při propuštění zboží do režimu vývoz, který je prováděn na základě povolení celního úřadu zjednodušeným postupem. V souladu s tímto zjednodušeným postupem jsou pohraničním celním úřadem potvrzovány výstupy zboží do zahraničí na dokladu - tranzitní celní prohlášení. Vnitrozemský celní úřad při podání dodatečného celního prohlášení potvrdí výstup zboží do zahraničí na základ potvrzených tranzitních celních prohlášení pohraničním celním úřadem.

Ve vazbě na celní předpisy je upřesněn postup při vývozu zboží prostřednictvím nepřímého zástupce a to i v případě, že vývoz zboží uskutečňuje nepřímý zástupce pro více zastoupených osob. Nepřímý zástupce je povinen vystavit písemné celní prohlášení za každou zastoupenou osobu.

Na základě připomínek se doplňuje možnost prodeje zboží za ceny bez daně na základě povolení Ministerstva financí i o prodej zboží za ceny bez daně členům posádek na zahraničních linkách při odletu z tuzemska. Dále se upřesňuje status zboží umístěného v prodejnách typu DUTY/TAX FREE - považuje se za zboží vyvezené.

K bodu 63

Upřesňuje se, kdy jsou služby poskytované do zahraničí osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu, a to nejsou-li určeny pro spotřebu nebo použití v tuzemsku. Na základě připomínek se z okruhu činností, které jsou vždy osvobozeny od povinnosti uplatnit daň podle § 46, pokud jsou poskytovány zahraničnímu subjektu, vypouštějí výkony kulturní činnosti, protože by mohlo dojít k jejich osvobození v případě poskytnutí osobám nepodnikatelům, např. turistům a provádí se změna v návaznosti na změnu klasifikačního systému.

V odstavci 4 se nově vymezuje, co je považováno za daňový doklad při poskytování služeb a převodu a využití práv do zahraničí s povinností nechat si uvedený doklad potvrdit od zahraničního odběratele.

K bodům 64 a 65

Ve vazbě na změnu pojmu "daňová povinnost" se legislativně upravuje text obou odstavců.

K bodu 66

Doplňují se nové odstavce 6 a 7, které vymezují co se pro účely zákona považuje za daňový doklad při uskutečňování mezinárodní přepravy a při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou.

K bodu 67

Navrhuje se do přílohy č. 1 doplnit vedle některých výrobků z recyklovaného papíru vyráběných v České republice i dovážené výrobky ze zahraničí za stejných podmínek platných pro tuzemské výrobky, protože toto ustanovení bylo v rozporu s mezinárodními smlouvami např. Dohodou o celní unii se Slovenskou republikou a s předpisy GATT.

K bodu 68

Ve vazbě na zavedení nové mezinárodní klasifikace zboží a služeb, t.j. Standardní klasifikace produkce se upravuje příloha č. 2 k zákonu tak, aby číselné označení položek u služeb podléhajících podle zákona sazbě 22% odpovídalo této nové klasifikaci. Přechod na Standardní klasifikaci produkce (SKP) u zboží zatím není možný a ani účelný, protože je potřeba doplnit číselné znaky tak, aby byl možný převod mezi celním harmonizovaným systémem a SKP.

K bodu 69

Do přílohy č. 3 se zařazují vybrané výrobky, které se obvykle stavebními nebo montážními pracemi zabudovávají jako pevná součást stavby a u nichž je stanovena povinnost rozdělovat základ daně zvlášť za zboží a zvlášť za zabudování.

K Čl. II.:

Vzhledem k návrhu na změnu postupu při zdaňování finančního pronájmu se navrhuje přechodné ustanovení, podle kterého se bude u smluv uzavřených před datem účinnosti zákona (předpoklad od 1. ledna 1995), postupovat až do ukončení smlouvy podle zněni zákona o DPH platného do 31. prosince 1994.

K Čl. III.:

Navrhuje se zmocnění pro předsedu sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásit po schválení změn úplné znění zákona o DPH.

K Čl. IV.:

Podle návrhu obsaženého v plánu práce vlády ČR a s ohledem na praktické uplatňování daně se navrhuje účinnost zákona od 1. ledna 1995.