Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Základní důchodové pojištění (dále jen "důchodové pojištění") tvoří systém peněžitých dávek důchodového pojištění, které souží jako částečná náhrada ušlého příjmu k základnímu zabezpečení ve stáří, při invaliditě nebo úmrtí živitele, a jsou v zásadě odvozeny z předchozí výdělečné činnosti.

Zásady zákona upravují účast na důchodovém pojištění, podmínky nároku a výši dávek. Organizace a provádění se řídí dosavadními předpisy.

Výdaje na dávky důchodového pojištění podle těchto zásad jsou hrazeny z pojistného na sociální pojištění a příspěvků státu. Financování důchodového pojištění upravuje zvláštní zákon.

Stát ručí za výplaty dávek podle zásad tohoto zákona.

Odůvodnění:

Základní důchodové pojištění tvoří spolu s nemocenským pojištěním sociální pojištění, které je vedle státní sociální podpory a sociální pomoci součástí nově koncipovaného sociálního zabezpečení. Samostatným systémem je zdravotní pojištění a dalším systémem bude úrazové pojištění. Základní důchodové pojištění dále jen "důchodové pojištění") má zajišťovat nezbytnou úroveň důchodů, na jejichž financování budou určeny prostředky získané výběrem pojistného od zaměstnanců, zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných, a dále z příspěvků státu. Krom důchodového pojištění se počítá s přijetím zákona o státem podporovaném důchodovém připojištění. Důchodové pojištění navazuje na provádění změn v hospodaření s prostředky určenými k financování sociálního pojištění, jejichž cílem je zprůhlednit a zjednodušit systém financování sociálního pojištění. Financování nového systému bude upraveno zvláštním zákonem. V současné době je financování sociálního zabezpečení upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění.

Organizaci a provádění t. č. upravují zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, v platném znění, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, a vyhláška č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, v platném znění.

Ze systému důchodového pojištění budou poskytovány dávky odvozené v zásadě z předchozí výdělečné činnosti - důchody. Jedinou výjimku z přímé vazby mezi výdělečnou či obdobnou činností a účastí na důchodovém pojištění tvoří důchody tzv. invalidů z mládí.

a) Důchodové pojištění je povinné pro všechny fyzické osoby, o nichž to stanoví zákon.

b) Systém důchodového pojištění je jednotný pro všechny pojištěnce.

c) Důchody jsou při splnění podmínek nárokové a poskytují se na žádost.

d) Výše důchodů je závislá zejména na výši vyměřovacího základu pro odvod pojistného a na době důchodového pojištění.

e) Důchody se zvyšují s přihlédnutím k růstu spotřebitelských cen.

f) Právo na důchody nezaniká uplynutím času. Nárok na výplatu jednotlivé splátky důchodu zaniká uplynutí zákonem stanovené doby.

g) Rozhodnutí o důchodech se přezkoumávají na základě opravného prostředku.

Odůvodnění:

Část dosavadní soustavy sociálního zabezpečení se mění na povinné důchodové pojištění. Příslušný subjekt právních vztahů důchodového pojištění má ode dne zahájení výdělečné činnosti, či obdobné činnosti jí postavené naroveň, povinnost platit pojistné na úhradu důchodů a za plnění této povinnosti nese odpovědnost.

Povinné důchodové pojištění slouží k zabezpečení výdělečně činných osob, u nichž v důsledku vymezené sociální události dojde k plné nebo částečné ztrátě zdroje obživy.

Konstrukce důchodů je jednotně řešena pro všechny druhy činností a vztahuje se i na ozbrojené složky. Systém důchodového pojištění tak upouští od všech preferencí (pracovní kategorie, odboj) a příplatků k důchodům (např. za úraz, nemoc z povolání). Příjmy důchodců včetně případné náhrady za zrušené preference či příplatky budou doplňovány dalšími příjmy z penzijní ho připojištění, spoření apod. Tyto systémy budou státem podporovány, nikoli však garantovány. To umožní, aby se postupně snižoval podíl příjmů ze základního důchodového pojištěni a tím i zákonná odvodová povinnost ekonomicky činných občanů.

Účastníky právních vztahů důchodového pojištění jsou fyzické osoby, zaměstnavatelé a orgány provádějící důchodové pojištěná.

Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích důchodového pojištění práv a brát na sebe povinnosti vzniká dosažením zletilosti, pokud není v těchto zásadách stanoveno jinak; právo uplatnit nárok na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, přijímat tyto důchody, plnit povinnosti a nést odpovědnost s tím spojenou vzniká však nejdřív ukončením povinné školní docházky. Do té doby musí být fyzická osoba zastoupena zákonným zástupcem. Kdo je zákonným zástupce, stanoví zákon o rodině.

Zaměstnavateli se pro účely předpisů o důchodovém pojištění rozumějí právnické osoby a fyzické osoby, které v pracovněprávních a obdobných vztazích zaměstnávají jiné fyzické osoby. Kdo je právnickou osobou, stanoví občanský zákoník.

Odůvodnění:

Subjekty právních vztahů vznikajících podle těchto zásad budou fyzické osoby, zaměstnavatelé a orgány provádějící důchodové pojištění. Půjde o několik druhů vztahů, a to o vztahy vznikající mezi pojištěnci a orgány provádějícími důchodové pojištění, mezi zaměstnavateli a pojištěnci a mezi zaměstnavateli a orgány provádějícími důchodové pojištění.

Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům ve vztazích důchodového pojištění je třeba rozlišovat podle jednotlivých druhů těchto vztahů. Tam, kde má vazbu na výdělečnou činnost pojištěnce (plný invalidní a částečný invalidní důchod), je namístě způsobilost přizpůsobit pracovněprávní způsobilosti. Při vazbě na jiný vztah (sirotčí důchod) je logičtější ji připodobnit tomuto vztahu, tedy rodinně právnímu, resp. občanskoprávnímu.

Místo dosavadního pojmu "organizace" užívaného v předpisech o sociálním zabezpečení se navrhuje používat výstižnější pojem "zaměstnavatel", zejména pro případ, kdy fyzická osoba zaměstnává jiné fyzické osoby. S uvedenou terminologií počítá i nový zákoník práce.

Stát bude v případě oddělení financování důchodového pojištění od státního rozpočtu v určitých případech plátcem příspěvku, např. za nezaměstnané, kterým je vypláceno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, za osoby v základní (náhradní) vojenské službě atd. Současně bude i garantem výplaty dávek.

Pojem "pojištěnec" se v těchto zásadách používá pro označení osoby, která je nebo byla účastna důchodového pojištění.

Pojem "výdělečná činnost" v těchto zásadách znamená výdělečnou činnost v rozsahu, který zakládá účast na povinném důchodovém pojištění. Za takto definovanou výdělečnou činnost je proto krom obvyklých činností (viz zásada č. 5 písm. a) č. 1. až 7. a 11. a 14.) třeba považovat i činnost poslanců zákonodárných sborů a uvolněných členů obecního zastupitelstva, nikoliv však činnost interních vědeckých aspirantů a ani činnosti a situace uvedené v zásadě č. 5 písm. a) č. 15. až 22. a písm. b).

Odůvodnění:

Pro účely navrhovaných zásad je třeba vymezit některé pojmy, které ve všech zásadách budou mít stejný věcný význam.

Pojem pojištěnec vyjadřuje skutečnost, že popisovaná osoba je nebo byla účastna důchodového pojištění, a používá se na místech, kde se posuzují její podmínky pro nárok na některý z důchodů.

Pojem "výdělečná činnost" je definován zúženě oproti obecnému významu tohoto pojmu, a to ve vazbě na rozsah takové činnosti. Je významově zúžen i oproti samotné účasti na důchodovém pojištění zdůrazněním činnosti, za kterou je občan odměňován mzdou, platem či odměnou v závislosti na rozsahu takové činnosti, nebo z níž má příjem (osoby samostatně výdělečně činné).

Důchodového pojištění jsou účastni

a) povinně

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. osoby ve služebním poměru,

3. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak nemá náležitosti předepsané pro vznik pracovního poměru,

4. pracovníci činní na základě dohody o pracovní činnosti,

5. členové družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

6. společníci společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

7. osoby samostatně výdělečně činné,

8. poslanci zákonodárných sborů,

9. osoby, které dostávají jako dlouhodobě uvolnění členové obecních zastupitelstev odměny,

10. interní vědečtí aspiranti,

11. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

12. pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,

13. osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody,

14. osoby se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění,

15. osoby konající službu v ozbrojených silách a sborech, které nejsou vojáky z povolání,

16. osoby konající civilní službu,

17. osoby pečující o dítě ve věku do tří let,

18. uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jsou hmotně zabezpečeni podle předpisů o zaměstnanosti,

19. osoby starší 18 let, které se připravují na budoucí povolání studiem na střední a vysoké škole,

20. osoby pečující o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo blízkou částečně bezmocnou osobu starší 80 let, anebo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči,

21. poživatelé plného invalidního důchodu,

22. osoby pobírající dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem,

b) dobrovolně po 18. roce věku

1. uchazeči o zaměstnání, kterým nenáleží hmotné zabezpečení,

2. osoby, které byly před započetím dobrovolného pojištění aspoň rok povinně důchodově pojištěny.

Důchodového pojištění jsou účastny též osoby uvedené v zásadě č. 1 odstavci šestém.

Zaměstnanci v pracovním poměru se rozumějí také soudci, prokurátoři, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové vlády a prezident České republiky.

Osoby uvedené v písm. a) pod č. 1. až 14. jsou účastny důchodového pojištění, pokud vykonávaná činnost zakládá účast na nemocenském pojištění.

Odůvodnění:

Osobní rozsah účasti na důchodovém pojištění je širší než osobní rozsah účasti na nemocenském pojištění. Vedle pojištěnců účastných nemocenského pojištění chrání zákon i osoby, které z vážných důvodů nemohou být výdělečné činné (vojáci základní služby, osoby konající civilní službu, osoby pečující o dítě ve věku do tří let, osoby, které jsou hmotně zabezpečeny podle předpisů o zaměstnanosti, osoby pečující o těžce zdravotně postižené), a jimž se podle předpisů platných před účinností tohoto předpisu hodnotily tyto doby pro nárok a výši důchodu buď jako doby zaměstnání nebo jako doby náhradní. Důchodového pojištění budou účastni i studenti střední a vysoké školy po 18. roce věku v rozsahu stanoveném v zásadě č. 6.

Oproti dosavadnímu stavu nebudou účastni povinného důchodového pojištění uchazeči o zaměstnání, kteří již vyčerpali hmotné zabezpečení nebo kteří pobírají odstupné a některé další skupiny osob, které ukončí výdělečnou činnost z jiného důvodu, např. doprovod manžela do ciziny. Umožnit účast těchto osob na povinném důchodovém pojištění by neodpovídalo pojišťovacím principům a znamenalo by velké zatížení státního rozpočtu a fondu sociálního pojištění.

Důchodového pojištění budou účastny i osoby pečující o převážně nebo úplně bezmocnou blízkou osobu, o částečně bezmocnou osobu starší 80 let a o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči. Úmyslem je chránit osoby, které bez ohledu na sociální situaci převezmou péči o těžce postiženého, který by musel být umístěn v ústavu sociální péče a náklady státu by byly v převážné většině případů vyšší.

Od 1. května 1990 byl zaveden institut nepovinného důchodového pojištění, který umožňuje osobám činným v cizině dodatečně započítat tuto dobu pro nárok a výši důchodu. Tento institut se osvědčil a navrhuje se umožnit jej i pro další případy (uvedené pod písm. b) - dobrovolné pojištění, a to v rozsahu stanoveném v zásadě č. 6.

Bude-li osobám samostatně výdělečně činným umožněno neúčastnit se na nemocenském pojištění, bude jejich účast na důchodovém pojištění definována obdobně jako je definována účast na povinném nemocenském pojištění v roce 1993.

Dobou důchodového pojištění je

a) doba, za kterou bylo zaplaceno pojistně na důchodové pojištění, a to

1. povinně za dobu, za kterou bylo zaplaceno pojistné na nemocenské pojištění,

2. dobrovolně za dobu nejvýše 10 let po 18. roce věku, jestliže před započetím dobrovolného pojištění trvalo aspoň jeden rok povinné pojištění a pojistné za dobu dobrovolného pojištění bylo hrazeno průběžně, popř. nejvýše za dobu jednoho roku nazpět. Při placení pojistného za dobu studia na střední a vysoké škole nad rámec povinného pojištění a za dobu nezaměstnanosti, po kterou byla osoba v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale nebylo jí poskytováno hmotné zabezpečení, se nevyžaduje průběžné placení pojistného, a v případě uvedené doby nezaměstnanosti ani předchozí jednoroční účast na povinném pojištění. Doba dobrovolného pojištění se započítá nejdříve ode dne zaplacení pojistného;

b) doba

1. služby v ozbrojených silách a sborech (voj. služba základní, náhradní, voj. cvičení), pokud nejde o službu vojáků z povolání,

2. civilní služby,

3. nezaměstnanosti, po kterou osoba pobírala hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,

4. po kterou osoba pečovala o dítě ve věku do tří let,

5. přípravy na budoucí povolání studiem po 18. roce věku na střední a vysoké škole v České republice, a to nejvýše po dobu 5 let, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva,

6. péče o převážné nebo úplně bezmocnou blízkou osobu nebo o blízkou částečně bezmocnou osobu starší 80 let, anebo o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči;

c) doba, po kterou osoba

1. měla nárok na dávky nemocenského pojištění (zabezpečení) nahrazující ušlý příjem,

2. pobírala plný invalidní důchod.

Za dobu pojištění se považuje i doba, za kterou zaměstnavatel nezaplatil pojistné, ačkoliv byl povinen je platit.

Kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se jen doba, její zápočet je pro osobu výhodnější.

Odůvodnění.

Důchodové pojištění má povahu v zásadě pojištění povinného, a proto zákon váže účast na důchodovém pojištění především na existenci činnosti, z níž osoba zaplatila pojistné na nemocenské pojištění. Této osobě však nemůže být na újmu, jestliže pojistné placeno být mělo, ale plátce - zaměstnavatel - tuto povinnost neplnil. Pokud trvá nemocenské pojištění, trvá v podstatě i pojištění důchodové, i když nedochází k výkonu práce a osoba nemá příjem. Tento případ dopadá především na situace, kdy osoba studuje, koná civilní nebo vojanskou službu, pečuje o dítě ve věku do tří let, nebo pobírá nemocenské dávky. Nadále však nebudou dobou povinného pojištění kalendářní měsíce, za které nebylo zaplaceno pojistné, protože osoba měla pracovní volno bez náhrady mzdy nebo neomluvenou absenci, nejde-li o doby uvedené v § 325 odst. 5 a § 127 odst. 2 Zákoníku práce a dobu, po kterou osoba ošetřuje jinou osobu nebo pečuje o dítě i po vyčerpání podpory při ošetřování člena rodiny.

Z náhradních dob se v podstatě zachovává doba poskytování nemocenských dávek, doba péče o dítě ve věku do tří let, doba pobírání invalidního důchodu a doba péče o blízkou osobu převážně nebo úplně bezmocnou. Řadu dob, které nebudou povinně pojištěny, bude osoba mít možnost pokrýt v rámci institutu dobrovolného důchodového pojištění, který se navrhuje jako institut mající charakter dobrovolného pokračování v pojištění.

Důchodové pojištění je určeno zejména pro výdělečně činné osoby, které platí pojistné na toto pojištění a nikoli pro osoby odvádějící příspěvky bez vazby na výdělečnou činnost. Proto pro účast na dobrovolném pojištění je zpravidla podmínkou, že osoba byla účastna povinného důchodového pojištění alespoň jeden rok. Dále se vyžaduje, aby pojistné bylo zaplaceno před vznikem nároku na důchod a placeno průběžně, vyjma v případě doby nezaměstnanosti a doby studia nad rámec povinného pojištění, kdy se umožňuje doplatit pojistné kdykoliv před vznikem nároku na důchod.

Dávky důchodového pojištění budou závislé i na příspěvku státu. Proto by měl být tento systém chráněn jak stanovením osobního rozsahu, tak i maximální délkou doby dobrovolného pojištění.

Z důchodového pojištění se poskytují tyto důchody

a) starobní,

b) plný invalidní,

c) částečný invalidní,

d) vdovský,

e) vdovecký,

f) sirotčí.

Odůvodnění:

Navrhuje se, aby systém dávek důchodového pojištění zahrnoval v zásadě jen důchody, které jsou odvozeny z příjmů z výdělečné činnosti, jejichž výši mohou vlastním přičiněním ovlivnit jejich příjemci a na něž též přispívají do fondu sociálního pojištění. V rámci základního povinného pojištění se navrhuje zajišťovat peněžitou dávkou osobu v případě ohrožení dlouhodobými následky sociální události. Takovou společensky uznanou sociální událostí je ztráta příjmu z předchozí výdělečné činnosti v důsledku stáří, invalidity a úmrtí živitele.

Dávkou důchodového pojištění nebude důchod za výsluhu let ani důchod sociální. Do systému státní sociální podpory bude ze sociálního zabezpečení provedeno výchovné k důchodům, příplatek k výchovnému a další dávky poskytované důchodcům (podpora při narození dítěte, pohřebné). Počítá se s tím, že po roce 1995 bude zvýšení důchodů pro bezmocnost převedeno do jiného systému.

Důchody budou zvyšovány z titulu jediného zdroje příjmu jednotlivce nebo dvojice do doby, než situace dosud řešené tímto institutem budou řešeny v rámci systému sociální pomoci.

Výše důchodu se stanoví v závislosti na dálce doby pojištění a na výši výpočtového základu.

Odůvodnění:

Výše starobního důchodu, plného invalidního důchodu, částečného invalidního důchodu a odvozeně i výše vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu bude závislá na celkové délce doby pojištění, za kterou bylo zaplaceno pojistné, a na výši vyměřovacích základů, z nichž bylo pojistné placeno. Výše důchodu bude tedy přímo úměrná celkové výši pojistného zaplaceného na důchodové pojištění. To neplatí, jde-li o plný invalidní důchod tzv. invalidů z mládí.

Vyměřovací základ je základ pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který je definován v zákoně České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. a zákona č. 160/1993 Sb.

Všeobecný vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu vyměřovacích základů všech pojištěnců za období kalendářního roku připadající na jednoho pojištěnce.

Osobní vyměřovací základ se stanoví pro každý kalendářní rok rozhodného období (zásada č. 10) tak, že úhrn vyměřovacích základů pojištěnce v kalendářním roce se upraví s ohledem na délku dob, které se podle zásady č. 10 z rozhodného období vylučují. Jsou-li v kalendářním roce rozhodného období doby, které se vylučují, vynásobí se součet vyměřovacích základů pojištěnce v kalendářním roce číslem 365 a výsledek se dělí počtem dnů, které v tomto roce nebyly z rozhodného období vyloučeny.

Indexovaný osobní vyměřovací základ je osobní vyměřovací základ vynásobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu za dobu mezi kalendářním rokem, za nějž byl osobní vyměřovací základ zjištěn, a posledním kalendářním rokem rozhodného období pojištěnce.

Průměrný osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu indexovaných osobních vyměřovacích základů pojištěnce v rozhodném období a vypočte se jako podíl součtu indexovaných osobních vyměřovacích základů a počtu kalendářních měsíců celého rozhodného období pojištěnce.

Do kalendářního roku i do rozhodného období se zahrnují i doby, v nichž pojištěnec neměl vyměřovací základ.

Vláda stanoví nařízením každý rok do 31. října koeficienty nárůstu všeobecného vyměřovacího základu pro jednotlivé roky v období od roku 1985; stanoví rovněž výši všeobecného vyměřovacího základu v běžném roce rozhodnou pro účely tohoto zákona. Stanovené koeficienty a všeobecný vyměřovací základ budou určeny podle nárůstu hrubých výdělků za dobu před účinností nového zákona podle předpokládaného vývoje příjmů rozhodných pro odvod pojistného na důchodové pojištění v běžném roce a podle skutečné výše všeobecného vyměřovacího základu v letech po účinnosti nového zákona. Budou platné pro všechny důchody přiznané ode dne, který spadá do následujícího kalendářního roku po jejich vyhlášení.

Vláda stanoví nařízením i koeficienty nárůstů hrubých výdělků (vyměřovacích základů poprvé ke dni účinnosti tohoto zákona.

Indexování se bude týkat i vyměřovacích základů osob dobrovolně pojištěných podle předpisů platných před účinností tohoto zákona i osob dobrovolně pojištěných pode tohoto zákona.

Odůvodnění:

Všeobecný vyměřovací základ slouží k indexování skutečných vyměřovacích základů jednotlivých pojištěnců podle této zásady, ke stanovení výpočtových základů podle zásady č. 11 a ke stanovní srovnatelného vyměřovacího základu podle zásady č. 21.

Osobní vyměřovací základ je rozhodující pro stanovení výpočtového základu. Způsob jeho výpočtu je v zásadě totožný jako dosavadní způsob výpočtu průměrného měsíčního výdělku pro určení výdělkově nejlepších kalendářních roků.

Účelem indexování vyměřovacích základů je přepočet jejich výše na výši odpovídající vyměřovacím základům v kalendářním roce před přiznáním důchodu tak, aby byl zachován poměr osobního vyměřovacího základu k průměrnému vyměřovacímu základu všech pojištěnců. Konkrétně se bude postupovat tak, že se osobní vyměřovací základ za každý kalendářní rok rozhodného období vynásobí koeficientem stanoveným nařízením vlády. Tento koeficient bude vyjadřovat nárůst vyměřovacích základů pojištěnců od roku, v něž byl osobní vyměřovací základ zjištěn, do roku předcházejícího roku přiznání důchodu. V posledním roce rozhodného období bude mít koeficient vždy hodnotu 1,0.

Vzhledem k nutnosti určitého předstihu při rozhodování o přiznání důchodu je nezbytné, aby koeficienty byly stanoveny alespoň dva měsíce před počátkem jejich účinnosti. Proto nárůst za poslední rok může být stanoven pouze odhadem.

V případech, kdy nebude pojistné placeno průběžně, bude při dodatečném doplácení pojistného upravena výše pojistného stanovená z vyměřovacích základů těchto osob tím způsobem, že se pojistné vynásobí koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu všech pojištěnců za dobu mezi kalendářním rokem, za který se pojistné platí a kalendářním rokem předcházejícím roku doplacení pojistného. Výše pojistného bude tedy odpovídat vyměřovacím základům indexovaným na takovou výši, jako kdyby rok doplacení pojistného byl rokem, v němž se přiznává důchod.

Výše důchodu odvozená z výpočtového základu (zásada č. 11) je takto závislá na výši zaplaceného pojistného, které je stanoveno procentní částkou z vyměřovacích základů, přičemž se přihlíží i k vývoji příjmů.