Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, například jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec ze svých osobně vykonávaných činností v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 (Nezávislá povolání) a 1,5 (Závislá povolání) zdaněny v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy částka hrubých příjmů plynoucích tomuto umělci nebo sportovci včetně výdajů, jež mu byly nebo jeho jménem byly hrazeny z takových činností, nepřesáhne dvacet tisíc dolarů Spojených států (20.000 USD) nebo jejich ekvivalent v českých korunách za příslušný daňový rok. Taková daň může být uložena srážkou na celou částku všech hrubých příjmů plynoucích takovému umělci nebo sportovci v kterémkoli období během příslušného daňového roku, za předpokladu, že umělec nebo sportovec je oprávněn obdržet refundaci takových daní, jestliže nevznikne daňová povinnost v příslušném daňovém roce podle ustanovení této smlouvy.

2. Jestliže příjmy z činností vykonávaných osobně umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy této jiné osoby bez ohledu na ustanovení článků 7 (Zisky podniků) a 14 (Nezávislá povoláni.) zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány, pokud není zjištěno, že ani umělec nebo sportovec ani jiné osoby, které mají k němu vztah, se nepodílejí přímo nebo nepřímo na ziscích této jiné osoby jakýmkoli způsobem, včetně obdržení odložené odměny, prémií, poplatků, dividend, rozdělení zisků osobních společností nebo jiných rozdělených zisků.

3. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu jako umělci nebo sportovci budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění druhým smluvním státem, jestliže návštěva tohoto druhého státu je podstatným způsobem hrazena z veřejných fondů prvně zmíněného státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního orgánu a nebo je vykonávána na základě zvláštní dohody mezi vládami smluvních států.

1. S výhradou ustanovení článku 20 (Veřejné služby):

a) penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, nebo jiné osobě, která je rezidentem téhož smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto státě; a

b) příspěvky sociálního pojištění a jiné veřejné penze vyplácené jedním smluvním státem rezidentu druhého smluvního státu nebo občanu Spojených států podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.

2. Renty plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu, jež je jejich skutečným vlastníkem, podléhají zdanění pouze v tomto státě. Výraz "renta" použitý v tomto odstavci označuje stanovenou částku vyplácenou opakovaně v určených termínech po určený počet let na základě závazku uskutečnit tyto platby náhradou za zcela odpovídající plnění (jiné než poskytování služeb).

3. Alimenty placené rezidentu jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě. Výraz "alimenty" použitý v tomto odstavci označuje opakované platby uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo podle rozhodnutí o rozvodu, odděleném vyživování nebo povinné podpoře, a které jsou zdanitelné u příjemce podle zákonů státu, jehož je rezidentem.

4. Neodečitatelné alimenty a opakované platby za účelem podpory dítěte uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo podle rozhodnutí o rozvodu, odděleném vyživování, nebo povinné podpoře, vyplácené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, nepodléhají zdanění v tomto druhém státě.

Odměny, včetně penzí, vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního orgánu tohoto státu občanu tohoto státu za služby prokazované ve funkcích vládní povahy podléhají zdanění pouze v tomto státě. Avšak ustanovení článku 14 (Nezávislá povolání), článku 15 (Závislá povolání) nebo článku 18 (Umělci nebo sportovci) se podle případu uplatní a nepoužije se předchozí věta na odměny vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního státu, nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu za služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

1. a) Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě na počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě za prvořadým účelem:

(i) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém smluvním státě, nebo

(ii) zajištění výcviku požadovaného pro kvalifikaci prováděné profese nebo profesní specializace, nebo

(iii) studia nebo provádění výzkumu jako příjemce peněžních darů, příspěvků a ocenění od vládních, církevních, dobročinných, vědeckých, literárních nebo vzdělávacích organizací,

bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem ze všech částek popsaných v pododstavci b) tohoto odstavce na období nepřesahující pět let od data svého příjezdu do tohoto druhého smluvního státu.

b) Částky, na něž odkazuje pododstavec a) tohoto odstavce, jsou:

(i) úhrady z ciziny, jiné než odměna za osobní služby, za účelem její výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;

(ii) peněžní dar, příspěvek nebo ocenění; a

(iii) příjmy z osobních služeb vykonávaných v tomto druhém státě v souhrnné částce nepřesahující 5,000 dolarů Spojených států (5,000 USD) nebo její ekvivalent v českých korunách za jakýkoliv daňový rok.

2. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvní ho státu na počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém smluvním státě jako zaměstnanec rezidenta prvně zmíněného smluvního státu nebo s ním má smlouvu, za prvořadým účelem:

a) získání technických, profesních nebo podnikatelských zkušeností od osoby jiné než je uvedený rezident prvně zmíněného smluvního státu, nebo

b) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém smluvním státě,

bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem na období 12ti po sobě jdoucích měsíců ze svých příjmů z osobních služeb v souhrnné částce nepřesahující 8,000 dolarů Spojených států (8,000 USD) nebo jejího ekvivalentu v českých korunách.

3. Fyzická osoba, která je rezidentem některého ze smluvních států v době, kdy se začíná dočasně zdržovat ve druhém smluvním státě a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě po období nepřesahující 1 rok, jako účastník programu financovaného vládou tohoto druhého smluvního státu za prvořadým účelem výcviku, výzkumu nebo studia, bude osvobozena od zdanění tímto druhým státem ze svých příjmů z osobních služeb vykonávaných v souvislosti s takovým výcvikem, výzkumem nebo studiem v tomto druhém smluvním státě v souhrnné částce nepřesahující 10,000 dolarů Spojených států (10, 000 USD) nebo jejího ekvivalentu v českých korunách.

4. Příslušné úřady smluvních států se mohou dohodnout na změně částek uvedených v odstavcích 1 (b) (iii), 2 (b) a 3 tohoto článku, aby byly zohledněny významné změny v cenových hladinách.

5. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za prvořadým účelem výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiném úředně uznaném vzdělávacím nebo výzkumném ústavu v tomto smluvním státě a která je nebo bezprostředně před takovou návštěvou byla rezidentem druhého smluvního státu, bude osvobozena od zdanění v prvně zmíněném státě na období nepřesahující dva roky z odměn za takovou výuku nebo výzkum" Výhody poskytované v tomto odstavci nebudou uděleny fyzické osobě, která během bezprostředně předcházejícího období využívala výhod jednoho z předcházejících odstavců tohoto článku. Fyzická osoba bude oprávněna k výhodám tohoto odstavce pouze jednou.

5. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže takový výzkum není prováděn ve veřejném zájmu, nýbrž v první řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.

1. Příjmy osoby, jež je rezidentem v jednom smluvním státě, ať vznikají kdekoli, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, jak je definovaný v odstavci 2 článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), jestliže skutečný vlastník těchto příjmů, který je rezidentem smluvního s tátu, provádí nebo prováděl průmyslovou a obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a tyto příjmy lze přičíst takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se uplatní ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.

1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu a umístěný ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.

2. Majetek představovaný movitým majetkem, který tvoří část provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem vztahujícím se ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.

3. Majetek představovaný loděmi, letadly a kontejnery, které vlastní rezident některého smluvního státu a které provozuje v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem vztahujícím se k provozování takových lodí a letadel, podléhá zdanění pouze v tomto státě.

4. Všechny další části majetku rezidenta některého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

1. V souladu s ustanoveními a s výhradou omezení právních předpisů Spojených států (které mohou být čas od času pozměněny, aniž by se změnily jejich obecné principy), Spojené státy povolí rezidentu nebo občanu Spojených států jako zápočet na daň z příjmů Spojených států daň z příjmů zaplacenou v České republice tímto rezidentem nebo občanem nebo jeho jménem.

2. V České republice bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:

Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny ve Spojených státech, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství). Takové snížení však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství).

3. V případě fyzické osoby, která je občanem Spojených státu a rezidentem České republiky, se má za to, že příjem, který může být zdaněn ve Spojených státech výhradně z důvodu občanství v souladu s odstavcem 3 článku 1 (Osoby, na které se smlouva vztahuje), má zdroj v České republice do rozsahu nezbytného pro zabránění dvojímu zdanění, za předpokladu, že v žádném případě nebude daň placená Spojeným státům menší než daň, která by byl a zaplacena, kdyby fyzická osoba nebyla občanem Spojených států.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ní m spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bude uplatňovat i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Avšak pro účely zdanění Spojených států, státní příslušníci Spojených států, kteří podléhají z danění na základě celosvětového zisku, nejsou ve stejné situaci jako čeští státní příslušníci, kteří nejsou rezidenty Spojených států.

2. Výraz "státní příslušníci" označuje:

a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvní ho státu;

b) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě.

3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jalo závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení pro daňové účely z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako zabraňující některému ze smluvních států uložit daň, jak je popsaná v odstavci 6 článku 10 (Dividendy).

5. Vyjma případů, kdy se uplatní ustanovení odstavce 1 článku 9 (Sdružené podniky), odstavce 4 článku 11 (Úroky) nebo odstavce 5 článku 12 (Licenční poplatky), úroky, licenční poplatky a jiné úhrady placené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelných zisků prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Obdobně, jakékoliv dluhy, které má rezident jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu, budou pro určení zdanitelného majetku prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny s rezidentem prvně zmíněného státu.

6. Podniky jednoho smluvního s tátu, jejichž jmění je z cel a nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 (Daně, na které se smlouva vztahuje) budou vztahovat na daně jakéhokoliv druhu a charakteru ukládané jedním ze smluvních států nebo jeho nižším správní m útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od první ho oznámení o opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.

2. Příslušný úřad se bude snažit, bude-li považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, vyřešit případ dohodou s příslušným úřadem druhého smluvní ho státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová či jiná procedurální omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvního státu.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou jakékoli v obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

1. Příslušné z.řady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud toto zdanění není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se smlouva vztahuje). Jakékoliv informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jalo informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním, nebo spravováním, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní, nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k daním, na něž se vztahuje tato smlouva. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace pouze pro uvedené účely. Tyto informace mohou zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v soudních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základ právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

3. Jestliže je v souladu s tímto článkem požadována informace jedním smluvním státem, získá druhý smluvní stát informaci, na kterou se vztahuje požadavek, stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako kdyby daň prvně zmíněného státu byla daní toho druhého státu a byla uložena tímto druhým státem. Na zvláštní požádání příslušného úřadu jednoho smluvního státu poskytne příslušný úřad druhého smluvního státu informaci podle tohoto článku ve formě výpovědí svědků a autentických kopií nepublikovaných původních dokumentů (včetně účetních knih, dokladů, prohlášení, záznamů, účtů a rukopisů) v témže rozsahu, v jakém mohou být takové výpovědi a dokumenty získány podle právních předpisů a správní praxe tohoto druhého státu, pokud se týče jeho vlastních daní.

4. Nehledě na ustanovení článku 2 (Daně, na které se tato smlouva vztahuje) se tato smlouva pro účely tohoto článku uplatní na daň všech druhů, které ukládá smluvní stát.

Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad diplomatů a konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci v souladu s postupy, které se uplatňují v každém ze smluvních států, a ratifikační listiny budou vyměněny ve Washingtonu, D. C., co nejdříve.

2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení nabudou účinnosti:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po prvním dni druhého měsíce následujícího po datu, kdy smlouva vstoupí v platnost;

b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvním dnem nebo po prvním dni ledna roku, v němž smlouva vstoupí v platnost.

1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět kdykoliv po 5ti letech od data, kdy smlouva vstoupí v platnost, za předpokladu, že nejméně šest měsíců před vypovězením byla předána nóta diplomatickou cestou. V takovém případě se smlouva přestane uplatňovat:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po první m dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty;

b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocnění podepsali tuto smlouvu.

Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení, v českém a anglickém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost, dne 16. září 1993.

Spojené státy americké patří k hospodářsky nejvyspělejším zemím.

Vývoj vzájemných obchodních vztahů odpovídá novým politickým podmínkám. Byl urychlen zejména poskytnutím doložky nejvyšších výhod. Převážnou část našeho dovozu tvoří bavlna, stroje na zpracování dat, měděná ruda a elektronika. Hlavními vývozními položkami jsou tkaniny, příze, ložiska, pneu, obuv a sklo.

K rozvoji dalších vztahů přispěje i uzavření smlouvy mezi ČR a USA o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z pří jmu a majetku.

Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které podnikům a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků; z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodni dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi ČR a USA o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště.

Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace, případně bydliště občana. Ve druhém smluvní m státě, mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.

Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.

Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).

V článku 8 se vyhrazuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké dopravy státu, v němž má sídlo společnost, provozující tuto činnost.

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdaněni dividend a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10 a 12. Právo zdanit úroky je podle článku 11 ponecháno pouze státu residenta. Ve státě zdroje se nezdaňují.

Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14-16 a 18-21.

Článek 17 upřesňuje podmínky, které musí subjekty splnit, aby byly oprávněny využívat úlev ve zdanění poskytovaných na základě smlouvy.

Článek 22 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.

Článek 23 upravuje zdanění nemovitého majetku a majetku movitého ve spojení se stálou provozovnou, resp. se stálým zařízením. U lodí a letadel je zdanění omezeno na stát residenta provozujícího tento majetek v mezinárodní dopravě.

Článek 24 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, v kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 25 - 27).

Článek 28 potvrzuje daňové výsady některých skupin osob vyplývající z jiných mezinárodních dohod a výsady upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 29 a 30).

Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidente m ČR Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy České republiky, protože upravuje odchylně od ustanovení zákonů České republiky daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.