| Příloha I |
| Příloha I | ||
Základní systémy
státní služby
Existující rozbory
státní služby poukazují na četné
odlišnosti dané historickým vývojem,
tradicí, sociálními a kulturními podmínkami
v jednotlivých zemích.
Podle podstatných znaků
se vak všeobecně vymezují dva základní
systémy státní sužby. Tato zpráva
obsahuje stručnou charakteristiku systémů
státní služby a její situaci v některých
vybraných západních zemích. Pro nedostatek
české terminologie. způsobený odtržením
našeho vývoje od Západní Evropy po řadu
desetiletí, se používá v nutných
případech anglických či jiných
označení.
Rozlišuje se
1. tzv. kariérní
systém (career system), spočívající
na celoživotní profesionální dráze
ve státních (veřejných) službách;
2. tzv. systém "merit",
založeny na odborných předpokladech pro zastávání
funkčního místa, přičemž
tato místa ne jsou vyhražena pouze pro profesionální
státní úředníky.
Základem systému
"career" je právně zaručený
(chráněný) služební poměr.
Jeho základními znaky jsou:
a) trvalost a nezrušitelnost
služebního poměru poté, co je státní
úředník jmenován (přijat) do
definitivního (zpravidla doživotního) služebního
poměru, pokud splňuje předepsané požadavky
a nedopustí se deliktu, s nímž je spojeno propuštění
ze státní služby (v ČSR do r. 1950 to
byla tzv. definitiva);
b) služební postup
na základě služebních let, přičemž
zejména postup do vyšších služebních
tříd se podmiňuje pracovním hodnocením,
atestacemi nebo jinými kvalifikačními ukazateli.
V tomto systému se zaměstnání
ve státní službě stává
celoživotní profesí, trvající
i po odchodu do výslužby (podobné jako u vojáků
z povolání po přechodu do zálohy).
Systém je užíván ve většině
evropských zemí, např. v deseti z dvanácti
zemí Evropského společenství.
Systém "merit"
je založen na klasifikaci míst ve státní
službě. Systemizovaná funkční
místa se obsazují podle kvalifikace a pracovních
výsledků uchazečů bez ohledu na to,
zda dosud působili ve veřejném nebo soukromém
sektoru.
Registr míst je zpravidla
rozsáhlý, popisy prací detailní pro
každé funkční místo. V tomto
systému je běžná fluktuace mezi veřejným
a soukromým sektorem. Státně-služební
poměr trvá jen po dobu, po kterou úředník
zastává některé funkční
místo ve veřejné správě; rovněž
penzionováním služební poměr
končí.
Systém "merit"
je typicky americký (USA), užívají ho
však i severské země v Evropě a dvě
země Evropského společenství (Dánsko
a Nizozemsko).
Při srovnávání
obou systémů se obvykle zdůrazňuje,
že systém "career" poskytuje větší
právní jistotu tykající se trvalosti
zaměstnání a služebního postupu,
podporuje stabilitu služebních poměrů
a profesionální vazby k veřejné správě,
stimuluje péči o růst kvalifikace. Nebezpečí
se spatřovalo v určitém sklonu ke kastovnictví
(byť i stavovská prestiž a loajalita vůči
systému úřadu jsou naopak jevy kladnými),
dále též v menší dynamičnosti
a určité strnulosti systému (postupem podle
služebních let v "klasické" státní
službě se na vedoucí
místa dostávali a úředníci
vyššího - předpenzijního - věku).
Oproti tomu systém "merit"
je dynamičtější, umožňuje
pružnější postup při náboru
zaměstnanců a jejich výběru a při
obsazování jednotlivých funkčních
míst. Kritizuje se však těžkopádnost,
obtížná měnitelnost katalogů
a popisy míst, jako i malá míra stability
státního aparátu.
V současnosti lze pozorovat
tendence kombinovat přednosti obou systémů,
zejména
a) v zemích systému
"merit" se hledají možnosti poskytnout jistou
ochranu trvalosti služebního poměru (např.
stanovením přípustných výpovědních
důvodů),
b) v zemích systému
"career" se uvolňuje cesta rychlejšímu
služebnímu postupu pro schopné a výkonné
úředníky, a to i na vedoucí místa
ve vyšších kategoriích; umožňují
se otevřené konkursy (část míst
mohou obsadit i osoby mimo stav kmenových úředníků),
aby konkurence zvenčí vytvářela tlak
na zvyšování kvalifikace a výkonnost;
pro doplňování úřadů
o špičkové odborníky, a také
pro politické obsazování některých
vysokých funkcí se používá jmenování
nebo smluvního poměru, často omezeného
na určitou dobu.
Zákonodárství
o státní službě
Zvláštní zákonodárství
o státní službě bývá zakotven
o v ústavách, čímž se zvýrazňuje
veřejnoprávní povaha služebních
poměrů státních úředníků
čí obecně státních zaměstnanců.
Zákony upravující
státní službu mívají různý
osobní rozsah působnosti. Zásadně
se vždy vztahují na ty zaměstnance státu,
kteří vykonávají jeho mocenské
a správní funkce, jsou proto do svých úřadů
jmenováni a mívají i terminologicky zvláštní
označení (v němčině "Beamten",
ve francouzštině "fonctionnaires", v angličtině
"civil servants") vyjadřující do
jisté míry toto státní pověření
(v češtině mu nejvíce odpovídá
vyraz "úředník", v minulosti se
rozlišovaly tzv. "úřední osoby").
Ostatní veřejní zaměstnanci,
tj. zaměstnanci veřejných služeb (školy,
zdravotnictví, sociální zabezpečení,
telekomunikace aj.), státních podniků (železnice,
letecká doprava, průmyslové podniky aj.)
a také zaměstnanci obecních (územních)
samospráv všech stupňů bývají
přijímáni
do služby bud rovněž jmenováním
(pak se na ně zpravidla vztahuje obecné služební
právo úředníků), anebo na základě
smlouvy; rozlišování státních
a veřejných zaměstnanců pragmatikálních
(úředníků) a smluvních znala
i právní úprava v ČSR před
r. 1950. Smluvní
zaměstnanci pak mohou být podřízeni
zcela nebo částečně služebnímu
právu úředníků (tzv. služební
poměr regulovaný), anebo - zcela nebo částečné
- obecným předpisům pracovního práva.
Zákony o státní
službě tedy kromě vymezení osobního
rozsahu působnosti obsahují též ustanovení
upravující jejich vztah k jiným právním
předpisům, a to tak, že
a) odkazují na jiné
zákony (zákoník práce, jiné
zákony obecného pracovního práva,
procesní předpisy apod.);
b) stanoví vlastní
subsidiární platnost vůči zvláštním
zákonům o státní službě
(nap. vůči zvláštnímu platovému
zákonu, zákonu o služebním poměru,
vojáků z povolání apod.).
Vlastní obsah zákonů
o státní službě tvoří
služební věci týkající
se
- vzniku a průběhu
služebního poměru (požadavky pro přijetí,
jmenování a zařazování na služební
místa, povyšování, možnost přeložení
na jiné funkční místo, suspendování
či dočasné penzionování, přechod
do výslužby, ukončení služebního
poměru);
- základních povinností
státních úředníků, k
nimž patří: povinnost věrnosti (státu,
demokratickému zřízení, ústavě),
povinnost vykonávat službu (osobně, řádně,
svědomitě), povinnost rozhodovat a jednat nestranně
a spravedlivě se zřetelem k zájmům
veřejnosti, povinnost zachovávat zákon a
ostatní právní předpisy, a služební
příkazy, povinnost
mlčenlivosti o úředních věcech,
povinnost chovat se v úřadě i mimo něj
v souladu s etickými požadavky, odpovídajícími
povaze veřejné služby, povinnost složit
předepsaný služební slib. V zájmu
nestranného výkonu veřejné správy
se stanoví některé další
příkazy a zákazy, omezující
vedlejší výdělečnou činnost,
stanovící zákaz přijímání
darů a výhod, a omezení týkající
se politické činnosti; v těchto případech
se stanoví inkompatibilita (neslučitelnost) některých
služebních míst a funkcí (např.
úředníka a soudce);
- služebních práv
(zejména právo na služební postup po
splnění předepsaných podmínek,
právo na zvyšování kvalifikace, právo
účasti na rozhodování ve věcech
organizace státní správy, při vydávání
služebních předpisů a individuálních
rozhodnutí v personálních záležitostech,
právo na zastupování při řízení
o personálních věcech, právo odvolat
se k vyšší instancí, případně
k soudu v disciplinárních a jiných závažných
personálních věcech. Služební
odměny a zaopatřovací požitky zahrnují
zejména plat a doplňkové
odměny, různé druhy dovolené, zajištění
v nemoci, v invaliditě a ve stáří
včetně zajištění pozůstalých,
případně další sociální
nároky.
Základní občanská
práva a svobody jsou dnes státním úředníkům
přiznávána v nejširším rozsahu.
Zákazy, které platil.; v minulosti (např.
zákaz účasti ve stávkách, odborového
sdružování, členství v politických
stranách) se dnes omezují nanejvýš na
zákaz stávek pro nejvyšší úředníky
nebo pro určité druhy služby; od dob Velké
francouzské revoluce patří demokratických
zemích k základním občanským
právům též právo na rovný,
tzn. "pouze podle svých schopností a bez jakéhokoli
jiného rozlišování, než podle svých
ctností a talentu, přístup ke všem hodnostem,
službám i úřadům" (Deklarace
práv člověka a občana ze dne 26.
srpna 1789).
Zákonodárství
o státní službě tvoří
mnohdy vedle vlastního zákona o služebním
poměru státních (veřejných)
zaměstnanců též doplňující
zákony upravující zejména věci,
u nichž se předvídají častější
změny (např. platové, penzijní apod.),
nebo které vyžadují rozvedení dalšími
předpisy pro jednotlivé druhy státní
služby (disciplinární odpovědnost, služební
postup aj.), anebo se týkají jen určitých
druhů služby (ozbrojených sil apod.).
Pro země tržního
hospodářství je typické kolektivní
vyjednávání a úprava mzdových
i pracovních podmínek kolektivními smlouvami.
U smluvních veřejných zaměstnanců
se zpravidla rovněž počítá s
úpravami v kolektivních smlouvách. V některých
zemích se vyvinula praxe kolektivního vyjednávání
mezi příslušným státním
orgánem odpovědným
za státní službu (nejvyšší
osobní úřad) a reprezentací úřednictva
(ať již odborovou nebo jinou, jehož výsledkem
je návrh příslušného zákona
nebo jeho změny.
Státní služba
v západních demokraciích je založena
na profesionalitě, na odborné kvalifikaci. Při
přijímání do státně-služebního
poměru, hodnocení a povyšování
rozhoduje odborná kvalifikace a pracovní výkon.
Požadavky týkající se politické
nestrannosti se zahrnují pod dva pojmy: neutralita, tj.
nestrannost při výkonu úřední
činnosti, a rezervovanost,
tj. zdržení se výrazné politické
aktivity. V určitém rozsahu se připouští
zpravidla obsazování některých vedoucích
míst, míst v kabinetech ministrů a některých
dalších vysokých funkcí podle politického
kritéria, čímž se zaručuje plnění
politického programu
té které vlády. Vnější
zásahy do profesionálního výkonu veřejné
správy a do poměrů státních
úředníků nad tuto striktně
omezenou míru se nepřipouštějí.
Z tohoto hlediska se Velká Británie označuje
jako vzor politicky neutrální koncepce státní
služby, zatímco
Francie a zejména USA jsou příkladem zemí
s tradičně vyšším počtem
"politických" míst.
Řízení státní
služby
Vrchní odpovědnost
za řízení státní služby
bývá svěřena premiérovi, státně-zaměstnanecké
komisi sestávající z představitelů
nejvýznačnějších resortů,
nebo příslušným ministrům (vnitra,
financí). V současné době převažuje
tendence řízení státně-zaměstnaneckých
záležitostí co nejvíce decentralizovat.
Důležitost této
otázky je dána jednak významem státní
služby při výkonu veřejné správy,
jednak i rozsahem státních zaměstnanců,
zvláště v těch zemích, kde se
do této skupiny řadí početní
zaměstnanci veřejných služeb, školství,
veřejné dopravy, pošt a telekomunikací
atd.
FRANCIE
Rozlišují se státní
zaměstnanci ("Agents de l'Etat") a ti, kdo mají
formální status státní služby
("Fonctionnaires"; další rozdíl je
mezi státní službou a službou v místních
orgánech. Pod pojem státních úředníků
(Fonctionnaires) se zahrnují zaměstnanci centrálních
státních
orgánů (nikoli veřejného sektoru v
širším smyslu, jako např. vojenský
personál; naopak učitelé a zaměstnanci
telekomunikací sem patří).
Podle ústavy za státní
službu odpovídá premiér. Úkoly
na tomto úseku plní státní sekretář,
kterému je podřízen Generální
ředitel správy a státní služby
a jeho úřad. Ministr financí podepisuje všechny
dokumenty vztahující se ke státní
službě, pokud mají finanční dopady.
Platné právo tvoří
především tři zákony z r. 1983.
Někdejší stavovské rozdíly v
postavení personálu jednotlivých úřadů
("Corps") jsou i nyní s určitými
změnami zachovány, zejména v přijímání
zaměstnanců a průběhu služební
kariéry. "Corps" jsou organizovány vertikálně.
Kategorie. Horizontálně
se státní služba člení do čtyř
kategorií. Obecné kritérium pro zařazení
"corps" do určité kategorie je předepsané
vzdělání; např. v kategorii A, která
"dodává" personál pro správní
a řídící funkce a učitele středních
a vysokých škol, jsou témě výhradně
absolventi univerzit; v kategorii B jsou osoby s maturitou, C
a D - úřednická,
sekretářská, manuální práce.
Připuštění
k přijímacím zkouškám do jednotlivých
"corps" bývá vázáno na věk
a vzdělání (výjimky se činí
zejména pro matky s více dětmi). Výběr
spočívá na konkursním řízení.
Konají se oddělené zkoušky pro kandidáty
externí a interní (pokud chtějí přejít
do jiného "corps" stejné nebo vyšší
úrovně). Výjimky z požadavku konkursního
řízení: malý počet místo
pro vojenské vysloužilce a handicapované osoby
(v kategorii B - D), osoby jmenované Radou ministrů
(ředitelé v
ministerstvech, velvyslanci, prefekti, rektoři apod.),
osoby jmenované do vrcholných funkcí ministry
(členové jejich kabinetů). V praxi i zde
převažuje jmenování z řad zaměstnanců
státní služby.
Rozlišuje se jmenování a ustanovení
do funkce (titularisation). To
opět závisí na třídě
a funkčním místě ("emploi").
Zařazení do třídy v hierarchii určitého
"corps" se děje vždy administrativním
aktem; opravňuje k zaujetí jednoho z funkčních
míst, určených pro osoby, které jsou
na určitém služebním stupni v dané
třídě,
např. zástupce ředitele.
Služební postup. "Corps"
je zpravidla rozdělen do 3 - 4 tříd, ty opět
do "échelons" - platových stupňů.
Postup do vyšší třídy je výběrový
a počet osob v jednotlivých třídách
je limitován statutem daného "corps".
Platový postup v rámci téže třídy
závisí na služebních létech a
výkonu práce. Roční hodnocení
má 2 části: a) známka (0-20) od služebně
nadřízeného; na ní závisí
rychlost postupu v platové stupnici; b) písemné
hodnocení - má vliv na případný
postup do vyšší třídy. Rozhoduje
vedení, důležitou roli hrají paritní
komise.
Státní úředníci
mohou působit dočasně na místech ve
veřejném sektoru, případně
i v soukromém, se zachováním práva
na služební postup a nároku na penzi. Toto
je možné z iniciativy úřadu i úředníka.
Umožňuje se tak určitá rotace zaměstnanců
mezi veřejnou správou a průmyslem, působení
v mezinárodních organizacích, místní
správě, na univerzitách, v cizině,
v parlamentu atd.
Zaměstnanec má právo
v tomto i v dalších případech uvedení
mimo službu (pro nemoc v rodině, ze studijních
důvodů) být uveden opět do aktivní
služby.
Školení zahrnuje
a) přípravu na vstupní konkursní zkoušky
(vstup do "corps"), b) nástupní školení
a c) krátkodobá školení v průběhu
služby.
Interní kandidáti
jsou připravováni na konkursy v meziministerských
centrech. Např. pro přípravu na zkoušky
do ENA (Národní škola správy) trvá
příprava 1 rok pro absolventy univerzit a 2 roky
pro ostatní. Jsou též korespondenční
kursy nebo kursy nevyžadující plné uvolnění
z práce. Další kádry kategorie A jsou
školeny na Polytechnice, v postgraduálních
školách a v regionálních institutech
správy.
Platy. Každý
stupeň určité třídy daného
"corps" má indexové ohodnocení.
To se násobí koeficientem určeným
dohodami pro daný rok - výsledkem je základní
plat. Rozdíl mezi kategoriemi A, B, C, D je značný.
Vyjednávání za stát vede Generální
ředitelství. Existuje množství přídavků
- např. na bydlení, v kategorii A "bonusy"
(podle povahy práce), v jiných kategoriích
lze platit přesčasy. V sociálním zabezpečení
se sleduje srovnatelnost
se soukromým sektorem. Příspěvky na
zabezpečení v nemoci činí 8,5 % z
toho 1,75 % platí pojištěnec.
Práva a povinnosti.
Povinnost vykonávat práci, plnit příkazy
nadřízených, dodržovat mlčenlivost,
nestrannost. Zaručuje s svoboda myšlení a svědomí,
svoboda vyjadřovat své politické, filosofické
a náboženské názory veřejně
i soukromě (s ohledem na požadavky vyplývající
z úředního postavení), právo
volit a být zvolen do místních orgánů
i do parlamentu. Odborové sdružování
a právo na stávku (toto
s některými výjimkami - např. policie,
vězeňsky personál) je zaručeno.
Zřizují se smíšené
orgány vedení a zaměstnanců pro konzultace
o pracovních a sociálních podmínkách.
Nejvyšší radě veřejné služby
předsedá premiér. Na každém ministerstvu,
pro každý "corps" se zřizuje paritní
komise při úřadu personálního
ředitele. Zaměstnanci volí své zástupce.
Stanoviska komisí a rozpočtových orgánů
se předkládají premiérovi - ten rozhoduje
o rozpočtových limitech pro každý rok.
Zodpovídají ministerstva, v nich působí
"finanční kontrolor" odpovědný
ministrovi financí.
Vedoucí místa na
ministerstvech - mimo ministrův kabinet tvoří:
generální ředitel nebo ředitel, "Chef
de service" (sekční šéf), "Directeur
- Adjoint" - zástupce ředitele. Jsou vesměs
absolventy ENA nebo členy inženýrských
"grands corps". Pro kandidaturu na tato místa
třeba absolvovat 8 let služby (včetně
školení v ENA), nejméně 2 roky v jiném
ministerstvu, v místní správě, jiné
veřejnoprávní instituce nebo mezinárodní
organizaci. Nezapočítává se služba
v ministerském kabinetu.
ITÁLIE
Státní službu
ve veřejnoprávním služebním poměru
typu "career" lze charakterizovat těmito znaky:
a) přijetí do služby
se provádí zásadně konkursem (čl.
97 stavy);
b) služební poměr
vzniká na základě jmenovacího aktu,
jímž se úředníkovi uděluje
příslušné označení (qualificazione)
a definitiva (titolare), a jemuž někdy předchází
zkušební doba; poté je každoročně
hodnocena úředníkova výkonnost;
c) služební postup
podléhá dosti rigidnímu systému;
d) velmi podrobně a přesně
jsou upraveny důvody změn služebního
poměru: různé druhy dočasného
suspendování, dovolené, dočasného
přidělení, přikázání,
služební cesty atd.;
e) výkon úkolů
náležejících k vyšší
kvalifikaci, popř. odpovídajících
vyššímu zařazení, či vůbec
odlišujících se od úkolů té
kvalifikace, která úředníkovi přísluší
podle rozhodnutí o jmenování nebo povýšení,
neznamená přechod do nového zařazení
(opačný princip, než platí v soukromoprávním
pracovním poměru podle italského občanského
zákoníku);
f) disciplinární právo
je rovněž dosti rigidní a jeho normy zahrnují
jak úpravu zaviněných porušení
služební discipliny, tak sankcí za ně,
jakož i procesní ustanovení; judikatura na
to dbá a rozhodně odmítá jakákoli
další opatření, v nichž by se mohly
skrývat disciplinární sankce;
g) služební poměr
může skončit jen ze stanovených důvodů:
dosažení věkové hranice služby,
fyzická neschopnost, zrušení služby nebo
snížení početního stavu, disciplinární
opatření. vlastní žádost úředníka;
pokud splnění důvodu vyžaduje objasnění
je třeba je pečlivě provést;
h) míru odměňování
stanoví právní předpisy, které
ty stanoví, v kterých případech se
poskytují zvláštní příplatků
odškodnění;
i) naopak jmenování
definitivním úředníkem nebo přidělení
do služby se provádějí podle volné
úvahy (diskrečně) a počítají
se k aktům, které nepatří k právnímu
statusu zaměstnance ve veřejné službě.
Zaměstnanci veřejné
služby se člení na státní úředníky
(ústřední a regionální), na
zaměstnance obecní a provinciální,
a na zaměstnance veřejných podniků.
Právní úprava úřednického
práva je obsažena v dekretech prezidenta republiky
(s mocí zákona) z roku 1957 a ze 70. let. U zaměstnanců
lokálních (obcí) a ve státních
podnicích je na základě minimální
zákonné úpravy poměrně rozvinuta
úprava kolektivními smlouvami.
NĚMECKO
Státní služba
ve "veřejnoprávním a věrnostním
služebním poměru" (čl. 33 odst.
4 ústavy SRN) patří k typu "career".
Jmenování doživotním úředníkem
je přípustné, jestliže se úředník
osvědčil v předepsané zkušební
době (nejdéle pět let) a dovršil 27
let věku; doživotní služební poměr
může skončit propuštěním
jen zcela výjimečně v zákonem stanovených
případech (změna občanství,
přesídlení do zahraničí apod.)
nebo ztráto úřednických práv
v důsledku trestního odsouzení. K zvláštní
povinnostem úředníků náleží
zejména nestrannost výkonu úřadu (zákon
výslovně stanoví, že úředník
slouží všemu lidu, nikoli jedné straně
a že se celým svým chováním musí
znát k svobodném a demokratickému zřízení
v duchu ústavy a zaručovat jeho zachování),
vázanost příkazy a směrnicemi
představených (s výjimkou úředníků,
kteří jsou podřízeni toliko zákonu),
mlčenlivost o úředních věcech,
věrnost služební přísaze zavazující
k dodržování ústavy, zákaz nebo
omezení vedlejší výdělečné
činnosti a přijímání odměn
či darů povinnosti podle své
povahy trvají i po odchodu do výslužby. Úředníci
(i ve výslužbě) podléhají zvláštní
odpovědnosti trestní, civilní i disciplinární.
Státní službu
tvoří jen úředníci (Beamten)
vykonávající výsostná oprávnění
státu. Ostatní zaměstnanci (Angestellten)
a dělníci (Arbeiter) ve veřejné službě
jsou ve smluvním poměru a vztahu je se na ně
obecné pracovní právo včetně
kolektivního vyjednávání; nejvýznamnější
úpravou je Tarifní smlouva spolkových zaměstnanců
(Bundesangestelltentarifvertrag - BAT) z r. 1961 - čas
od času novelizovaná
- a platná pro zaměstnance federace, zemí
i obcí, která v řadě ustanovení
odkazuje na úřednické právo. To samo
je dosti roztříštěné; z ústavy
vyplývá, že může být tvořeno
jen právními předpisy, nikoli též
tarifními smlouvami, Z hlediska
federálního členění státu
a nezávislosti úřadů federace, zemí
a obcí je třeba status úředníka
rozlišovat na
a) všeobecný, podle
rámcového spolkového zákona; (Beamtenrechtsrahmengesetz
- BRRG 1957), platný pro všechny úředníky
a vycházející z ústavního pojetí
úřednického stavu (Berufsbeamtentum);
b) zvláštní,
podle spolkového zákona o úřednících
(Bundesbeamtengesetz - BBG 1953), platný pro federální
úředníky;
c) zemských úředníků,
podle zákonů přijatých v jednotlivých
zemích v souladu s rámcovým spolkovým
zákonem;
d) komunálních úředníků,
platný v územních společenstvích,
tj. obcích a jejich seskupeních a v okresech;
e) zvláštních
skupin, např. soudců nebo vojáků;
zvláštní zákony platí též
pro ministry a parlamentní státní tajemníky,
kteří rovněž odpovídají
ústavnímu pojetí státní služby.
Zákony o úřednickém
právu na každé úrovni obsahují
obecné úpravy služebních poměrů
a jsou doplněny dalšími zákony o platech,
služebním postupu, penzijním zaopatření,
o disciplinárním právu; BBG v § 94 přiznává
odborům právo účasti na pří
pravě těchto obecných úprav tykajících
se služebních poměrů.
Rozlišují se čtyři
kategorie úředníků podle dosaženého
vzdělání a dalších kvalifikačních
ukazatelů. Služební postup v rámci kategorie
je téměř automaticky podle služebního
stáři, přestup do vyšší
kategorie však je dosti obtížný. Kromě
úředníků doživotních a
ve zkušební době jsou i úředníci
odvolatelní (auf widerruf), jmenovaní k provádění
určitých úkolů při zajišťování
státu a veřejného života. V lokální
službě jsou i úředníci
jmenovaní na dobu určitou (zpravidla volební
období daného zastupitelstva). Honorární
úředníci (Ehrenbeamten) vykonávají
svůj úřad bezplatně a bez nároku
na penzi.
Podle ústavy má
"každý Němec podle své schopnosti,
způsobilosti a odborné výkonnosti rovný
přístup ke každému veřejnému
úřadu". Tato kritéria se netykají
jen rozhodování o vstupu do státní
služby, nýbrž i všech ostatních rozhodnutí
o profesionálním vývoji a služebním
postupu, jak o tom svědčí judikatura. Politická
hlediska nemají být uplatňována,
nicméně BRRG v § 31 připouští
přeložení do dočasné výslužby
kdykoli a bez uvedení důvodu u těch doživotních
úředníků, kteří při
výkonu služby musí být "v trvalé
shodě se základními politickými stanovisky
a cíli vlády"; okruh těchto politických
úředníků - při jejichž
výběru se zajisté uplatňují
politická hlediska - stanoví spolkové a zemské
zákony (jde o šéfy úřadů
a řídící pracovníky ústředních
úřadů).
Nejvyšší správu
státní služby vykonává Spolkový
personální výbor, v čele s prezidentem
Spolkového účetního dvora a členy
jmenovanými spolkovým prezidentem. Podílí
se na legislativě o úřednickém právu
i kontrole jeho provádění, uznává
zkoušky a vyřizuje stížnosti úředníků,
popř. plní další úkoly.
NIZOZEMSKO
Nizozemsko tvoří
výjimku mezi zeměmi Evropského společenství.
Uplatňuje systém "merit" (s výjimkou
diplomatického sboru), avšak na základě
zvláštní právní úpravy
státní služby. Rozdíl mezi smluvním
pracovněprávním vztahem a státně
zaměstnaneckým vztahem je označován
jako nevýrazný, s tendencí zmenšovat
se.
Ústava stanoví,
že právní postavení veřejných
zaměstnanců upravuje zákon. Hlavní
prameny práva: zákon o zaměstnancích
ústřední a místní správy,
tykající se hlavně řešení
zaměstnaneckých sporů, obecné podmínky
veřejné služby (jmenování, pracovní
doba, dovolená, účast na řízení,
ukončení pracovního poměru), platový
zákon a penzijní zákon.
Podmínkou pro při
jetí je státní občanství, odborné
předpoklady, trestní zachovalost. Výběr
se uskutečňuje na základě dokladů,
předložených kandidáty, a přijímacího
pohovoru; pr o určité funkce je předepsáno
i zdravotní a psychologické vyšetření.
Jediným omezením
občanských práv je zákaz stávky.
Povinnosti: nestrannost, loajalita,
zdržení se politické aktivity, zachování
služební mlčenlivosti.
Vedlejší činnost
mimo úřední hodiny není omezena; nesmí
negativně ovlivňovat výkon práce.
S povolením nadřízeného lze konat
vedlejší činnost i v pracovní době.
V tom případě se buď krátí
plat nebo pracovní činnost nutno prokazatelně
vykonat mimo pracovní dobu.
Služební postup není
právně zajištěn. Podstatná je
kvalifikace a doporučení služebně nadřízeného,
který povinně uskutečňuje nejméně
1x ročně pohovory se všemi podřízenými.
Platové rozdíly
mezi vyššími úředníky veřejného
a soukromého sektoru jsou značné. Existuje
18 platových stupňů (podle druhu a zařazení
funkce, které je výsledkem ohodnocení pracovní
náplně podle stanovených norem). Proti zařazení
se lze odvolat. V rámci platového rozpětí
lze vždy po roce dosáhnout zvýšení
platu. Existují věrnostní příplatky
a mnoho druhů platových
příplatků, např. za vynikající
výkon podle pevné percentuální sazby,
jestliže zaměstnanec dosáhl v dané kategorii
platového stropu, za výborné výsledky
podle pravidel jednotlivých resortů aj. Uplatňuje
se odměňování podle výkonu.
Hlediska jsou: obtížnost
a způsob výkonu práce, nadprůměrné
výsledky (přínos). Rozhodnutí v platových
věcech musí byt písemné a odůvodněné.
Při ročním hodnocení lze získat
jeden i více příplatků, zvýšení
platu nebo zůstat na stejné platové úrovni.
Zvláštní odměny
(bonus) lze získat za zvlášť významné
výsledky (např. dokončení projektu).
Bonus za výsledky nebo za věrnost je dočasný
(účelový) příplatek; jeho výplata
může být kdykoli zastavena. Věrnostní
příplatek se zpravidla poskytuje nejméně
na 3 roky a zakotvuje se smluvně.
Ministerstvo vnitra určuje,
kterým kategoriím lze bonus poskytovat. Mimoto lze
zvýhodnit i jednotlivce vzhledem ke zvláštní
nebo nedostatkové kvalifikaci. Např. nyní
jsou to odborníci na počítače, finanční
(ekonomičtí) a daňoví experti. Bonus
se přestává vyplácet, jakmile se výcvikem
nebo jiným opatřením odstraní nedostatek
odborníků.
Pracovní doba je
průměrně 38 hodin týdně. Dovolená
činí 24 dnů ročně a zvyšuje
se podle věku (o 1 - 6 dnů) a u mladistvých.
Obvykle se pracuje 40 (místo stanovených 38) hodin
týdně, čím se získává
12 dnů dovolené navíc. Povoluje se mj. i
kratší placená nepřítomnost v
práci - pro odborovou činnost (do 30 dnů
ročně), z rodinných důvodů
(1 - 4 dny). V případě onemocnění
je nárok na 100 % plat do 18 měsíců,
poté 80%. Plat se
nesnižuje, jestliže jde o onemocnění z
povolání nebo o případ, že nemocní
zaměstnanec plní povinnost nejméně
ve 45% pracovní doby. Pojištění pro
případ nemoci je výhradně záležitostí
soukromého pojištění zaměstnance
(povinné pojištění se vztahuje na smluvní
zaměstnance). Zaměstnanec se však může
zapojit do systému zdravotního pojištění,
do kterého přispívá a od r. 1989 zaměstnavatel
poskytuje určitý vyrovnávací příspěvek
(zmírnění rozdílu oproti postavení
v soukromém sektoru).
Ministerstva zajišťují
školení pro odborné činnosti, které
nelze vykonávat bez zvláštního výcviku.
Jinak, je-li školení (studium) alespoň zčásti
též v zájmu zaměstnavatele, lze je hradit
do 50% výdajů.
Za porušení povinností
nebo chování, které neodpovídá
požadavkům kladeným na státního
zaměstnance, lze uložit disciplinární
sankce. Zahrnují: písemné napomenutí,
dodatečnou práci bez nároku na odměnu,
srážky z platu, snížení platu,
dočasné suspendování (se sníženým
nebo pozastaveným platem) a propuštění.
Zaměstnanec má právo vyjádřit
se k věci a právo
na přezkoumání rozhodnutí rozhodčím
orgánem, případně soudem.
Ukončení zaměstnaneckého
poměru. U zaměstnanců
jmenovaných do stálého zaměstnaneckého
poměru je jeho ukončení možné
jen z těchto důvodu, stanovených v zákoně:
dosažení věku předepsaného pro
určitou činnost, dosažení penzijního
věku, nesplnění kvalifikačních
požadavků nebo neschopnost zastávat úřad,
uvedení nepravdivých údajů při
vstupu do zaměstnání nebo při lékařské
prohlídce, ztráta předpokladů vyžadovaných
pro jmenování, trvalá
invalidita, zrušení pracovního místa,
nadstav zaměstnanců, na žádost zaměstnance.
Pořadí při
snižování stavu zaměstnanců:
dobrovolný odchod ze zaměstnání, více
než 35 služebních let (počínaje
od služebné nejstarších), mladší
35 let (počínaje od nejmladších), nejkratší
služební léta. Při propouštění
pro nadbytečnost (reorganizace apod.) se vyplácí
plat nejméně 3 měsíce, v dalších
obdobích se postupně snižuje.
Nárok na důchod
vzniká dosažením 65 let věku. Jeho výše
závisí na platu v posledních 2 letech a délce
zaměstnání.
Nápravy rozhodnutí
ve věcech zaměstnaneckého poměru lze
dosáhnout v odvolacím řízení
uvnitř úřadu a je-li rozhodnuti konečné,
tedy před Rozhodčím orgánem veřejné
služby. Proti jeho rozhodnutí se lze odvolat k Ústřední
odvolací radě.
Volené smíšené poradní výbory
zastupují zaměstnance v jednání o
personální politice, o organizaci a bezpečnosti
práce atd. Rámcové podmínky pro zaměstnance
vlády (ministerstev, policie, soudů, školství,
úřadů provincií a municipálních
úřadů vyjednává ministr vnitra
se čtyřmi odborovými federacemi. Jednání
se uskutečňuji dvakrát týdně
na půdě Národní smíšené
komise pro veřejnou službu.
POLSKO
Návrh zákona
o státní službě (1992)
Polsko mělo úřednický
zákon již od počátku 80. let a nyní
připravuje novou právní úpravu. Návrh
zákona byl schválen Výborem pro reorganizaci
veřejné služby.
Návrh spočívá
na těchto zásadách:
1. zavádějí
se čtyři úřednické třídy;
zařazení na základě povinných
zkoušek má přispět ke kvalitnímu
složení aparátu a vytvořit strukturu
pro služební postup.
V každé třídě
jsou čtyři platové stupnice. Zařazení
do platového stupně závisí na znalostech,
zkušenostech a dovednostech.
Pravidelné hodnocení
a možnost rychlejšího služebního
postupu na jeho základě mají přispět
k vyšší výkonnosti;
2. odměňování
se zakládá na odborných předpokladech
a na nich závislém zařazení do služebních
tříd. Má působit stabilizačně;
3. ke zvýšení
autority státní služby část úředníků
(asi 20%) bude jmenována nejvyššími státními
hodnostáři (premiérem, předsedou parlamentu,
prezidentem);
4. zdůrazňuje se
pracovní zkušenost - jmenování do služebního
poměru předchází smluvní poměr;
5. vyvažují se omezení,
vyplývající ze služby, výhodami
(dodatková dovolená, placené volno v případě
nemoci, zdravotní dovolená, věrnostní
příplatek, právo na znovupřijetí
do státní služby do 12 měsíců
po rozvázání služebního poměru
na základě výpovědí zaměstnance
- lze využít pouze jednou).
Zákon se vztahuje na státní
zaměstnance v oblasti státní správy
a dále parlamentu, ústavního soudu, nejvyššího
kontrolního úřadu, úřadu prezidenta
a jiných úřadů, pokud to stanoví
příslušný zákon.
Státní zaměstnanci
se dělí na a) jmenované úřední
osoby, b) ostatní státní zaměstnance
(jmenované nebo smluvní). Vláda může
rozhodnout, že zákon nebo jeho část
se bude vztahovat na další státní orgány
nebo ozbrojené složky
Podmínky pro přijetí:
státní občanství, věk 21 let,
bezúhonnost (osobní předpoklady, trestní
zachovalost), zdravotní předpoklady.
Zařazení do tříd
provádí Komise pro státní službu.
Vyžaduje se vzdělání, praxe, pro prvé
2 třídy lze část praxe kompenzovat
absolvováním Národní školy veřejné
správy. Komise posuzuje kandidátovy znalosti a další
předpoklady, zkušenost, profesionální
kvalifikaci, předpoklady pro týmovou práci,
osobnostní kvality, jazykové
znalosti a vychází z hodnocení služebně
nadřízených. Vláda určí
nařízením podmínky zkoušek. Absolventi
Národní školy veřejné správy
se zkouškám nepodrobují.
Komise pro státní
službu je jmenována premiérem. Sestává
ze zástupců úředníků
všech 4 kategorií, zástupců ministra
odpovědného za veřejnou správu, Národní
školy správy a příslušných
akademických institucí. Má řadu kompetencí
(vedle již uvedených je nejvyšší
odvolací instancí, podílí se na přípravě
zákonů a mj. určuje "standardy chování"
státních
úředníků).
Úředník může
byt přeložen do jiného úřadu
nebo jiného teritoria bez svého souhlasu až
na 5 roků. Zajišťuje se mu ubytování.
Může byt suspendován v případě,
že je proti němu vedeno disciplinární
nebo trestní řízení.
Z důvodu veřejného
zájmu nebo v zájmu úředníka
lze povolit neplacenou dovolenou na dobu do 5, v druhém
případě do 4 let. V zájmu služby
může být úředník postaven
mimo službu a na 1 rok.
Ztráta polského
občanství, odsouzení za úmyslný
trestní čin apod. jsou důvody pro obligatorní
ukončení služebního poměru. Ten
může být ukončen po uplynutí
tříměsíční výpovědní
lhůty, v případě dosažení
penzijního věku (lze povolit další setrvání
ve službě, nikoli však po 70. roku věku),
na základě lékařského výroku
o trvalé nezpůsobilosti k výkonu služby,
vzhledem k dvěma po sobě následujícím
negativním služebním hodnocením nebo
vzhledem k bezdůvodnému odmítnutí
požadovaného lékařského přezkoumání
zdravotních předpokladů.
Mezi povinnostmi se uvádí
mj. efektivní, včasné a nestranné
plnění úkolů, loajalita (oddanost)
vůči státu a úřadu, úcta
vůči občanům, ohleduplné a
důstojné chování v úřadě
a v soukromí, trvalé zdokonalování
všeobecného vzdělání a odborné
kvalifikace.
Je-li služební příkaz
dle názoru úředníků nezákonný
nebo se příčí veřejnému
zájmu nebo je chybný, úředník
má právo vyžádat si jeho písemné
potvrzení. Nesmí splnit příkaz, pokud
by tím jednal v rozporu s právem, způsobil
nenapravitelnou škodu nebo snížil autoritu státu.
Zpráva na odborové
sdružování se vyjímají vyšší
úředníci, podílející
se na tvorbě politiky nebo spadající do kategorie
úředníků politické povahy a
úředníci plnící úkoly
vysoce důvěrné povahy. Podrobnosti stanoví
vláda.
Úředníci
se zdrží účasti na shromážděních,
jejichž povaha se neslučuje s důstojností
úřadu, i činnosti, která ohrožuje
důvěryhodnost veřejné služby.
Vedlejší činnost
vyžaduje souhlas úřadu. Se souhlasem úřadu
může byt úředník bez nároku
na odměnu členem dozorčí rady společnosti
se státní účastí.
Proti služebnímu hodnocení
(činí se každé tři roky nebo
kdykoli úřad rozhodne) se lze odvolat ke komisi.
Každé tři roky se postupuje podle platové
stupnice. Po pěti letech služby se plat zvyšuje
o 5% základního platu; dále o 1 za každý
rok až do výše 25% pro zaměstnance ve
státní služby (20% pro ostatní). Po
odchodu do důchodu
mají zaměstnanci a jejich manželky (manželé)
nárok na 50%ní náhradu výdajů
za léčení (včetně léků)
a plnou úhradu jízdného ve státní
železniční a autobusové dopravě.
Zaměstnanci státní služby neplatí
organizované odborné školení ani školné
za děti ve státních
školách. Poskytují se jednorázové
odměny po 20, 25 atd. letech služby a nezávisle
na tom po každých 10 letech služby. Po odchodu
do důchodu (invalidního důchodu) se poskytuje
odměna ve výši 3 - 6 měsíčního
platu. Po 5 letech vzniká nárok na
placené volno z důvodu nemoci nepřesahující
6 měsíců v jednotlivém případě.
Za přesčasy se poskytne náhradní volno
nebo odměna. Disciplinární řízení
provádí disciplinární komise na podnět
úředníka pověřeného
vyšetřováním disciplinárních
záležitostí. Odvolacím
orgánem je disciplinární komise 2. stupně.