Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

95. Za § 249a se vkládají nové § 249a a 249b, které včetně nadpisu zní:

(1) Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, přestože byl v posledním roce pro přestupek téže povahy postižen nebo pro takový čin odsouzen, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem.

(2) Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání, přestože byl v posledním roce pro přestupek téže povahy postižen nebo pro takový čin odsouzen.

Kdo si neoprávněně opatří platební kartu jiného nebo předmět způsobilý plnit její funkci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.".

96. V § 250 odst. 3 písm. a) se vypouštějí slova "nebo výdělečně".

97. V § 251 odst. 1 se slova " ukryje anebo na sebe nebo jiného převede" nahrazují slovy "ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá".

98. § 251 odst. 2 zní:

"(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.".

99. V § 251a odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova "výdělečné nebo".

100. § 253 odst. 2 zní:

"(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.".

101. § 256 odst. 1 zní:

"(1) Kdo i jen částečně zmaří uspokojení svého věřitele tím že

a) zničí, poškodí, zatají, zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní část svého majetku,

b) předstírá nebo uzná neexistující právo nebo závazek, nebo

c) svůj majetek zdánlivě zmenšuje,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.".

102. V § 256 se připojuje odstavec 4, který zní:

"(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu.".

103. V § 256a se připojuje odstavec 3, který zní:

"(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.".

104. Za § 259 se vkládá nový § 259a, který včetně nadpisu zní:

(1) Kdo v souvislosti s výkonem pravomoci státního orgánu, orgánu územní samosprávy nebo soudu jinému mučením nebo jiným nelidským a krutým zacházením působí tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako veřejný činitel,

b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami, nebo

c) páchá-li takový čin po delší dobu.

(3) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na osm až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.".

105. § 274 zní:

(1) Kdo z nedbalosti neprovede rozkaz a tím zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého služebního úkolu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt, nebo

b) způsobí-li takovým činem vážné ohrožení bojové pohotovosti útvaru nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za branné pohotovosti státu nebo za bojové situace.".

106. V § 287 odst. 1 se slova "na šest měsíců až tři léta" nahrazují slovy "až na jeden rok".

107. V § 287 odst. 2 se slova "tři léta až deset let" nahrazují slovy "jeden rok až pět let".

108. V § 288a odst. 2 se slovo "tři" nahrazuje slovem "dvě".

109. V § 288a odst. 3 se slova "tři léta až deset" nahrazují slovy "jeden rok až pět".

110. § 294 včetně nadpisu zní:

Čin, který vykazuje znaky trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 nebo znaky některého trestného činu uvedeného v této hlavě, na nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta, není trestným činem, jestliže stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý.".

Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., zákona České národní rady č. 344/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb. a zákona č. 67/1993 Sb. se mění takto: § 50 včetně nadpisu zní:

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží,zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, pokud škoda nedosahuje částku nejnižší měsíční mzdy stanovené právním předpisem, 3c) nebo se o takové jednání pokusí,

b) úmyslně neoprávněně užívá cizí majetek,

c) úmyslně protiprávně obsadí dům, byt nebo nebytový prostor jiného,

d) úmyslně oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání,

e) úmyslně ukryje nebo na sebe nebo jiného převede věc, která byla získána přestupkem spáchaným jinou osobou, nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a), b) a e) lze uložit pokutu do 3000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) a d) pokutu do 50000 Kč.".

1. V ustanoveních trestního zákona nedotčených změnami a doplňky uvedenými v článku I tohoto zákona se slova "prokurátor" nahrazují slovy "státní zástupce".

2. Trestnost činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 trestního zákona, který byl spáchán před prokurátorem nebo vyhledávacím orgánem, pokud konali vyšetřování nebo vyhledávání podle trestního řádu, nebo státním notářem nebo orgánem hospodářské arbitráže, pokud vykonávali rozhodovací činnost, anebo před vyšetřovací komisí Federálního shromáždění nebo České národní rady, se posoudí podle dosavadních předpisů.

3. Trest odnětí svobody uložený před účinností tohoto zákona za čin, který není trestným činem, popřípadě jeho nevykonaný zbytek, se nevykoná. Ustanovení o souhrnném trestu se v takovém případě neužije. Byl-li za takový čin a sbíhající se trestný čin uložen úhrnný nebo souhrnný trest, soud trest poměrně zkrátí; přitom přihlédne ke vzájemnému poměru závažnosti činů, které od účinnosti tohoto zákona nejsou trestnými činy a sbíhajících se trestných činů.

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění trestního zákona, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Obecná část

Vláda se na své schůzi dne 7. července 1993 zabývala návrhem novelizace trestního zákona, který tehdy měl velmi úzké zaměření, a přijala závěr, že je třeba zpracovat takový návrh novelizace trestního zákona, v němž by bylo přihlédnuto k dalším námětům všech členů vlády. Z tohoto důvodu byla od všech ministrů vyžádána stanoviska k obsahu a rozsahu novelizace a ta se stala podkladem pro zpracování návrhu.

Návrh byl připravován v úzké součinnosti s Nejvyšším soudem a Generální prokuraturou České republiky, s soudci všech ostatních stupňů soudů a se zástupci resortu vnitra. Bylo možné v široké míře přihlédnout k praktickým poznatkům a zkušenostem orgánů činných v trestním řízení z aplikace stávajícího trestního zákona a realizovat zásadu, že předkládaná novelizace by měla reagovat na praktické problémy a nezaměřovat se na normativní řešení teoretických a vykonstruovaných situací, jež by mělo za následek doplňování trestního zákona o neživotná ustanovení, nebo o ustanovení, která by se zbytečně zaměřovala na speciálních situace, jež lze uspokojivě posuzovat podle obecnějších ustanovení.

Předkládaný návrh do určité míry souvisí s již připraveným návrhem novelizace trestního řádu. Některé zamýšlené změny trestního zákona nebo trestního řádu bylo třeba promítnout i do dalších právních předpisů. Proto se souběžně předkládají též novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody, zákona o soudech a soudcích, zákona o přestupcích a zákona o bankách.

Podstatné změny trestního zákona, které se navrhují, v obecné části spočívají v novém vymezení pojmu škody způsobené trestným činem, která má zásadní význam pro rozhodnutí, zda spáchaný skutek má být kvalifikován jako trestný čin nebo jako přestupek a pro rozhodnutí, zda jsou dány okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Rozšiřují se též podmínky pro využívání peněžitého trestu, ať již ukládaného vedle jiného trestu, nebo jako trestu samostatného. Navrhuje se rovněž zrušení stávající diferenciace výkonu trestu odnětí svobody ve třech nápravně výchovných skupinách, která je jeví jako formální, s tím, že k zařazení odsouzeného do příslušného ústavu a v jeho rámci do určité skupiny dojde až na základě všestranného zhodnocení též jeho osobnosti a chování ve výkonu trestu. V obecné části se rovněž vymezují pojem pokračování v trestném činu, který má značný význam zejména při vymezení samotného činu, při posuzování souběhu trestné činnosti, nebo naplnění znaku recidivy. V souladu s požadavky teorie a praxe, ale i veřejného mínění se v širším rozsahu vymezují hraníce nutné obrany. Ve zvláštní části trestního zákona se reaguje především na nově se vyskytující formy trestné činnosti související s rozvojem podnikatelských aktivit, a to jednak úpravou některých stávajících ustanovení, jednak formulováním nových skutkových podstat trestných činů.

V neposlední řadě se trestní zákon (stejně jako i zákon o výkonu trestu odnětí svobody) upravuje tak, aby jeho ustanovení korespondovala situaci, že po zániku ČSFR je v tomto znění aplikován pouze v rámci České republiky.

S aplikací navrhované novelizace nejsou spojeny nároky na další finanční prostředky ze státního rozpočtu nebo na další pracovní síly.

Zvláštní část

Čl. I

K bodu 1 (§ 1)

Ustanovení se upravuje tak, aby bylo zřejmé, že účelem trestního zákona není jen ochrana společnosti, ale i jejích zájmů, což se promítá ve zvláštní části např. do trestných činů proti životnímu prostředí, proti týrání zvířat atd.

K bodům 2 a 3 (§ 7 odst. 3 a § 8 odst. 3)

Navrhované změny sledují uvedení terminologie zákona do souladu s ostatními právním předpisy (zejména zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

K bodu 4 (§ 13)

Meze nutné obrany se v souladu s požadavky teorie i praxe rozšiřují tak, aby její podmínky nebyly splněny jen tehdy, jestliže obrana je naprosto nepřiměřená povaze útoku. Respektuje se skutečnost, že osoba jednající v obraně často nemůže předem náležitě zhodnotit hrozící nebo trvající útok a zvolit vždy přesně adekvátní prostředky obrany. Pojem nebezpečnosti útoku, který je značně abstraktní, se nahrazuje pojmem způsobu útoku, který především jeho nebezpečnost charakterizuje.

K bodům 5 až 14 (§ 17 až 22)

Znění uvedených ustanovení se upravuje tak, aby korespondovalo podmínkám, které nastaly zánikem ČSFR a vytvořením České republiky.

K bodu 15 (§ 29 odst. 1)

Po zrušení trestu smrti zná trestní zákon jako výjimečný trest jednak trest odnětí svobody, ukládaný v sazbě od 15 do 25 let, jednak trest odnětí doživotní trest odnětí svobody. Stávající právní úprava i u nejpřísnějšího trestu, t.j. doživotního odnětí svobody připouští, aby po odpykání 20 let byl odsouzený podmíněně propuštěn na svobodu. Z hlediska účinnější ochrany společnosti jako jedné ze složek trestu se navrhuje, aby v nejzávažnějších případech, v nichž byl dříve ukládán zpravidla trest smrti, mohl soud již v odsuzujícím rozsudku vyslovit zákaz podmíněného propuštění. Tím není dotčeno právo prezidenta republiky udělovat milost nebo amnestii.

K bodu 16 (§ 35 odst. 1)

Stávající formulace podmínek, podle nichž se ukládá úhrnný trest odnětí svobody, vychází ze situace, že jednotlivé druhy trestů, které lze za určitý trestný čin uložit, jsou vždy taxativně uvedeny u jednotlivých skutkových podstat ve zvláštní části trestního zákona. Toto pravidlo neplatí, pokud jde o tresty vyhoštění, zákaz pobytu a zejména peněžitý trest, který je ukládán velmi často (§ 57, § 57a odst.2 a § 53 odst. 2 písm. b). Proto se ustanovení § 35 odst. 1 pozměňuje tak, aby bylo zřejmé, že při určení druhu trestu za konkrétní trestný čin je třeba aplikovat celý zákon, tedy ne jen jeho zvláštní část.

K bodu 17 (§ 39 odst. 3)

Změnou uvedeného ustanovení se sleduje jeho uvedení do souladu s terminologií používanou zákonem ČNR č. 555/1992 Sb.

K bodu 18 (§ 39a)

Zařazování odsouzených do nápravně výchovných skupin prakticky na celou dobu výkonu trestu již při vyhlašování odsuzujícího rozsudku v závislosti jen na tom, zda jíž v minulosti byli soudně trestáni, se ukázalo jako nevyhovující a příliš formální. Proto se navrhuje změna tohoto principu spočívající jednak v tom, že se zakotvuje větší diferenciace výkonu trestu, jednak v tom, že rozhodnutí soudu o zařazení má rozhodující význam jen pro počáteční dobu výkonu trestu. V závislosti na chování odsouzeného, výsledku především psychologického vyšetření a jeho přístupu k plnění povinností se úpravou obsaženou v novele zákona o výkonu trestu odnětí svobody rozšiřuje možnost přemístění odsouzeného do jiného typu ústavu.

K bodu 19 (§ 46 odst. 2)

Okruh titulů a vyznamenání, na které trest ztráty čestných titulů a vyznamenání dopadá, se vymezuje tak, aby postihoval jak tituly a vyznamenání udělené za trvání federace, tak i po vzniku samostatné České republiky.

K bodům 20 a 21 (§ 47 odst. 2 a § 48)

Znění uvedených ustanovení se upravuje v souvislosti s předpokládaným zánikem vojenských soudů. Podmínky uložení ztráty vojenské hodnosti jsou rozdílné od podmínek pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, a proto se navrhuje možnosti uloženi těchto trestů na sebe nevázat.

K bodu 22 (§ 50 odst. 1)

Okruh činností, na něž se může vztahovat trest zákazu činnosti, se vymezuje tak, aby bylo možné zakázat i výkon činnosti, k níž není třeba zvláštního povolení, ale kterou postačí např. podle živnostenského zákona pouze ohlásit.

K bodu 23 (§ 53 odst. 1)

Horní hranice sazby peněžitého trestu se zvyšuje jednak v závislosti na růstu cen od její poslední úpravy, jednak proto, aby bylo možné účinně postihnout bezdůvodné obohacování závažnou majetkovou trestnou činností, kterou jsou v poslední době způsobovány výrazně vyšší škody. Naopak se nedoporučuje zvyšovat horní hranici sazby náhradního trestu odnětí svobody, ukládaného pro případ, že by výkon peněžitého trestu mohl být zmařen. Zásady pro jeho stanovení uvedené v § 54 odst. 3 by totiž při zvýšení sazby náhradního trestu vyvolávaly stav, že v řadě případů by nebylo možné vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody uložit peněžitý trest (a zároveň náhradní trest odnětí svobody) v adekvátní výši.

K bodům 24 a 25 (§ 54 a 55)

Stávající znění uvedených ustanovení neřeší otázku postupu v případě, kdy v uvedené jednoroční lhůtě byl pachatel znovu odsouzen a nenastaly účinky zahlazení odsouzení ze zákona. Tuto situaci je možné řešit dvěma způsoby - buď upravit § 69 v tom směru, že o zahlazení bude soud rozhodovat na návrh, nebo zahlazení takového odsouzení ze zákona nevázat na běh lhůty. Navrhují se obě řešení, přičemž kriteriem jejich užití je forma zavinění, kterým byl čin spáchán. Odsouzení k samostatnému peněžitému trestu za trestný čin spáchaný z nedbalosti, nebo k trestu propadnutí věci není natolik závažné, aby bylo třeba upravovat zvláštní podmínky a režim pro jeho zahlazení. Navíc stávající úprava vycházející z toho, že k zahlazení ze zákona dojde až po určité lhůtě působí potíže, neboť rejstříku trestů jsou nová odsouzení vždy oznamována s určitým zpožděním.

K bodu 26 (§ 57)

Znění uvedeného ustanovení se upravuje tak, aby korespondovalo státoprávnímu uspořádání po 31.12.1992. V souladu s ustálenou soudní praxí se uložení trestu vyhoštění vylučuje též u osoby, která sice není občanem České republiky, ale byl jí přiznán statut uprchlíka.

K bodu 27 a 28 (§ 61)

Podmínky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se zbavují bezobsažných emocionálních přívlastků. Vypuštění odstavce 2 souvisí se zrušením nápravně výchovných skupin.

K bodu 29 (62 odst. 3)

Do uvedeného ustanovení se promítá změna obsažená v § 29 odst. 1 návrhu.

K bodu 30 (§ 66)

Navrhované změna souvisí s právní úpravou obsaženou v zákoně ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

K bodu 31 (67 odst. 2)

Z běhu promlčecí doby se navrhuje vyloučit zkušební dobu podmíněného zastavení trestního stíhání. Jinak by totiž mohlo u nejméně závažných deliktů (kde také podmíněné zastavení trestního stíhání přichází v úvahu) dojít k promlčení trestního stíhání již v průběhu zkušební doby a tím by institut podmíněného zastavení trestního stíhání ztrácel smysl.

K bodu 32 (67 odst. 3)

Navrhované úpravy souvisejí se změnami trestního řádu, kde se předpokládá zrušení vyhledávání a institutu vznesení obvinění.

K bodu 33 (§ 68 odst. 2)

Uvedené ustanovení se doplňuje tak, aby bylo zřejmé, kdy začíná ohledně zbytku trestu běžet promlčecí doba v případě, že odsouzený byl z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn.

K bodu 34 (§ 69 odst. 1)

Podle dosud platné právní úpravy uplynutím jednoho roku od výkonu peněžitého trestu ze zákona nastávají účinky zahlazení odsouzení. Širším vymezením podmínek, za nichž lze tento trest uložit a výrazným zvýšením horní hranice zákonné trestní sazby tohoto trestu došlo k tomu, že je v daleko větší míře ukládán jako trest samostatný, a to nejen za tzv. bagatelní trestnou činnost. Tento stav vyžaduje, aby v případě recidivy trestné činnosti bylo možné k bezprostředně předcházejícímu odsouzení k peněžitému trestu přihlížet jako k přitěžující okolnosti. Proto se stanoví, že pro zahlazení peněžitého trestu uloženého za úmyslný trestný čin platí stejné podmínky jako pro zahlazení trestu odnětí svobody uloženého z hlediska § 69 odst. 1 v nejnižší výměře, t.j. do jednoho roku. Uvedený problém se netýká peněžitých trestů uložených za nedbalostní trestné činy. Na tyto případy dopadá ustanovení § 54 odst. 4.

K bodům 35 a 36 § 72 odst. 4 a § 81)

Navržené změny sledují uvedení terminologie trestního zákona do souladu s terminologií zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.

K bodu 37 (§ 89 odst. 3)

Dosavadní text § 89 odst. 3 definující pojem výdělečnosti, jež byla znakem přísnější právní kvalifikace zejména u trestných činů proti majetku, nezajišťoval stejné právní posouzení téhož činu u dvou různých pachatelů a připouštěl tak možnost subjektivního výkladu zákona. Zařazení tohoto pojmu do trestního zákona je odrazem dříve uzákoněné povinnosti pracovat. Přitom nebezpečnost, resp. závažnost deliktů skutečně páchaných výdělečně je již zákonem postižena v rámci přitěžující okolnosti, kterou je výše způsobené škody. Proto se navrhuje pojem výdělečnosti z trestního zákona (včetně odpovídajících ustanovení zvláštní části) vypustit. Namísto toho se do ustanovení § 89 navrhuje zařadit výklad pojmu pokračování v trestném činu. Trestní zákon jej dosud nijak neupravoval, ačkoliv teorie i praxe s ním řadu let pracuje a jeho definice má značný význam zejména při vymezení pojmu skutku, recidivy a při rozhodování o trestu.

K bodu 38 (§ 89 odst. 14)

Novelou trestního zákona v roce 1990 bylo do trestního zákona zařazeno vykládací pravidlo pro pojmy škody nikoli nepatrné, malé, větší, značné a škody velkého rozsahu, stejně jako pro určení míry prospěchu nebo kategorizaci hodnoty věci. Částku nejnižší mzdy pro tyto účely v současné době upravuje nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. Od poslední právní úpravy došlo k dalšímu výraznému cenovému nárůstu, majícímu za následek kriminalizaci deliktů v minulosti postihovaných jako přestupky. Samotné vymezení pojmu škoda nikoliv nepatrná podle trestního zákona a zákona o přestupcích nebylo totožné (viz § 50 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). Proto se nevolí cesta iniciace změny citovaného vládního nařízení, ale nově se upravují hlediska pro určení výše škody v trestním zákoně. Tímto postupem lze jednoduše odstranit oba shora uvedené nedostatky.

K bodům 39 až 43 (§ 91, 102, 105 odst. 3. 114 a 115)

Navrženými změnami se sleduje uvedení trestního zákona do souladu s novým státoprávním uspořádáním po 31.12.1992. Úprava navržená v § 105 odst. 3 souvisí se zrušení kvalifikační okolnosti spočívající v tom, že čin byl spáchán výdělečně.

K bodu 44 (118a)

Stávající ustanovení § 250a postihuje pouze provozování peněžní hry nebo sázky, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům. V poslední době se začaly vyskytovat ne ojedinělé případy neoprávněného provozování loterie nebo podobné sázkové hry (zejména na dostihách), kde provozovatel takové loterie předem její účastníky nezvýhodňuje ani nepoškozuje a zaručuje jim stejné postavení (pokud pomineme skutečnost, že provozování takové sázkové hry je někdy spojeno s opatřeními provozovatele, aby jiné osoby ovlivnily výsledek rozhodný pro vyplácení výher). Provozování takové nedovolené hry přináší obrovské zisky (pochopitelně nezdaněné a nezdanitelné) a má zpravidla povahu neoprávněného podnikání. Trestnímu postihu za tento trestný čin většinou brání skutečnost, že se nepodaří prokázat větší rozsah této činnosti jako zákonný znak této skutkové podstaty. Proto se navrhuje vytvoření zvláštní skutkové podstaty trestného činu, obdobně jako tomu je v § 250a. Vzhledem k tomu, že navrhovaná skutková podstata sleduje ochranu jiných zájmů, zařazuje se do hlavy druhé zvláštní části. Dosavadní skutková podstata trestného činu neoprávněného obchodování s devizovými hodnotami obsažená v § 118a je obsahově pokryta novou formulací § 146, a proto se jako samostatná skutková podstata vypouští.

K bodu 45 (124)

Z ustanovení § 124 se navrhuje zrušit jako nadbytečné jednání spočívající ve zkrácení cla, neboť je lze kvalifikovat podle § 148.

K bodu 46 (§ 125 odst. 1)

Jednání uvedených v § 125 odst. 1 a 2 se pachatelé zpravidla dopouštějí ve snaze dosáhnout zkrácení daně ve smyslu § 148. Závisí v podstatě na náhodě, zda svůj úmysl dokonají, nebo jsou odhaleni již v této fázi. Proto se sazby uvedených trestných činů srovnávají.

K bodu 47 (§ 140 odst. 1)

V souvislosti s růstem organizovaného zločinu ve spojení se zahraničím se navrhuje jako trestný čin postihovat samotné obstarání nebo přechovávání padělaných peněz, aniž by bylo třeba obtížně dokazovat, že pachatel s nimi nakládal, resp. měl v úmyslu nakládat způsobem uvedeným v dosavadním § 140 odst. 1.

K bodu 48 (§ 141)

Sazbu trestu odnětí svobody se navrhuje zvýšit, aby lépe odrážela typovou nebezpečnost trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz.

K bodu 49 (§ 142 odst. 1)

Dosavadní § 142 postihuje výrobu nebo přechovávání předmětů způsobilých k padělání nebo pozměňování peněz, za něž je možné v současně době považovat i některé špičkové kopírovací stroje, jinak běžně k dostání na trhu. Smyslem uvedeného ustanovení není postihovat držení předmětů, které si jejich držitel legálně obstará a nemá v úmyslu je použít k padělání nebo pozměňování peněz. Proto se obdobně jako v § 188 zdůrazňuje, že se musí jednat o předmět, který je k takové nezákonné činnosti určený.

K bodům 50 a 51 (§ 146)

Z ustanovení skutkové podstaty trestného činu ohrožení devizového hospodářství se vypouští znak způsobení větší škody, která v tomto případě skutečnou škodou nebyla, ale jednalo se o teoretický výpočet fiktivní škody. Za rozhodující hledisko se považuje jednání proti právním předpisům o devizovém hospodářství, kterým pachatel sleduje bezdůvodné obohacení nebo jinou výhodu. S přihlédnutím k formulaci přestupků podle devizového zákona a sankcím na tyto přestupky se navrhuje jako trestný čin postihovat jen jednání, které se týká devizových hodnot ve větším rozsahu.

Hlediska přísnější právní kvalifikace podle § 146 odst. 2 se doplňují tak, aby postihovala i případy, kdy pachatel se činu dopustí např. v rámci soukromého podnikání, tedy při výkonu činnosti upravené zvláštními předpisy, nikoliv ale vykonávané v pracovním nebo obdobném poměru.

K bodu 52 (§ 147)

Skutková podstata trestného činu podle § 147 se vzhledem ke změně ekonomické situace vypouští. Závažnější jednání proti devizovým předpisům lze postihnout podle upravené skutkové podstaty podle § 146.

K bodům 53 až 55 (§ 148)

S rozvojem podnikatelských aktivit se stává aktuální postih případů zkrácení daně, jež mají za následek značnou škodu. Z hlediska finančního prospěchu, který pachatel takovým činem získá, je dosavadní sazba (zejména např. ve srovnání s majetkovými delikty se stejnými následky) jednak nepřiměřeně nízká, jednak nedostatečně navazuje na sazbu uvedenou v § 148 odst. 3. Provedenou změnou se sleduje odstranění uvedených nedostatků. Navrhovaná změna dále souvisí s úpravou uvedenou v § 124 a v zájmu jednoznačného výkladu této skutkové podstaty se v demonstrativním výčtu uvádí i pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění.

K bodu 56 (§ 152)

Základní skutková podstata trestného činu podle § 152 se upravuje tak, aby odpovídala terminologii užívané v autorském právu.

V souvislosti s rozšiřováním podnikatelských aktivit se výrazně zvyšují případy neoprávněného zásahu do autorského práva, kterými pachatel získá výrazný finanční prospěch. Proto se skutková podstata trestného činu podle § 152 doplňuje tak, aby umožnila taková jednání účinně postihnout.

K bodu 57 (§ 163)

Navrhovaná změna sleduje uvedení terminologie zákona do souladu s ostatními právním předpisy (zejména zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

K bodu 58 (§ 167 odst. 1)

Do výčtu trestných činů, jejichž nepřekažení je samo o sobě trestným činem, se zařazuje i trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215. Důvodem je skutečnost, že poškozený tímto trestným činem často vzhledem ke svému věku, mentální úrovni nebo závislosti na pachateli není schopen čin oznámit. Přitom účinná ochrana před těmito činy vyžaduje, aby ten, kdo se o jeho páchání hodnověrným způsobem doví, zasáhl, např. podle § 167 odst. 3 tak, že čin oznámí policejnímu orgánu.

K bodům 59 a 60 (č. 157 odst. 3 a § 168 odst. 1)

Navrhovaná změna sleduje uvedení terminologie zákona do souladu s ostatními právním předpisy (zejména zákonem ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Důvody, pro které se navrhuje výčet trestných činů uvedených v odstavci 1 rozšířit o § 215, jsou stejné jako u § 167 odst. 1.

K bodu 61 (§ 169b)

Stávající skutková podstata trestného činu pohrdání soudem podle § 169b postihuje jen pachatele, který se dostaví k soudnímu jednání a v jeho průběhu se chová způsobem v tomto ustanovení uvedeným. Nepostihuje jednání (ať aktivní, nebo pasivní, t.j. opomenutí), jehož důsledkem je opakované zmaření soudního jednání (nikoliv tedy např. jen jeho rušení). Návrh se snaží tuto nelogičnost odstranit.

K bodu 62 (§ 171 odst. 1)

Skutková podstata trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 se rozšiřuje tak, aby postihla i případy úmyslného nerespektování rozhodnutí o zákazu pobytu na území České republiky vydaném ve správním řízení. Ustanovení písmene d) se upravuje tak, aby jako pachatele bylo možné postihnout i osobu, které se jinak samo rozhodnutí o ochranném léčení nebo ochranné výchově netýká, avšak svým jednáním úmyslně jeho výkon ztěžuje nebo maří.

K bodu 63 (§ 171 odst. 3)

Ustanovení § 171 odst. 3, které postihuje závažné případy maření výkonu rozhodnutí soudu ve věcech výchovy nezletilých dětí, se rozšiřuje o postih obdobného jednání, pokud směřuje proti rozhodnutí jiného státního orgánu týkajícího se takové výchovy, neboť z hlediska následků takového jednání není významného rozdílu.

K bodu 64 (§ 171a)

Skutková podstata trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a postihuje toho, kdo organizuje překročení státní hranice mimo vyznačený hraniční přechod. I když na organizování v tomto případě nedopadá ustanovení § 10 odst. 1 písm. a), neboť to se týká organizování trestného činu, nikoliv přestupku, kterého se v daném případě dopouští osoba, která státní hranici přejde, přesto pod pojem organizování přechodu nelze podřadit stejně závažná jednání, která mají povahu pomoci (buď jednáním nebo opomenutím). Stávající právní úprava rovněž kladla bezdůvodný důraz na místo překročení státní hranice, ačkoliv k organizování takového jednání dochází i v prostorech hraničních přechodů (zpravidla se jedná o nedovolené převážení osob ukrytých v motorových vozidlech). Nedostatečně se rovněž přihlíželo ke skutečnosti, že touto trestnou činností se velmi často zabývají organizované skupiny, což zvyšuje její závažnost.