Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

a. Tento statut podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

b. Tento statut vstoupí v platnost po uložení sedmé ratifikační listiny. Vláda Spojeného království zašle všem vládám, které tento statut podepsaly, potvrzení o tom, že statut vstoupil v platnost, se jmény členů Rady Evropy k tomuto datu.

c. Následně se každý signatář stane stranou tohoto statutu dnem uložení své ratifikační listiny.

Na důkaz toho, níže podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tento statut.

Dáno v Londýně 5. května 1949, v angličtině a francouzštině, přičemž oba texty mají stejnou platnost, v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivech vlády Spojeného království, která všem ostatním signatářským vládám zašle jeho ověřený opis.

Výbor ministrů,

s přihlédnutím na některé návrhy formulované Poradním shromážděním s cílem revize Statutu Rady Evropy,

považujíc následující ustanovení za slučitelná se současným statutem,

vyhlašuje svůj záměr používat v praxi toto ustanovení:

Výbor ministrů, předtím, než pozve stát, aby se stal členem nebo přidruženým členem Rady Evropy v souladu s ustanoveními článků 4 a 5 statutu, nebo než vyzve člena Rady Evropy, aby vystoupil podle ustanovení článku 8, konzultuje Poradní shromáždění v souladu s praxí v současnosti dodržovanou.

Závěry Výboru mohou, ve vhodných případech, mít formu úmluvy nebo dohody. V takových případech se použijí tato ustanovení:

i. úmluvu nebo dohodu postoupí generální tajemník všem členům k ratifikaci;

ii. Každý člen zajistí, aby do jednoho roku po tomto postoupení, nebo, pokud to není možné pro mimořádné okolnosti, do osmnácti měsíců, byla otázka ratifikace úmluvy nebo dohody předložena k rozhodnutí příslušnému orgánu nebo orgánům této země;

iii. Ratifikační listiny budou ukládány u generálního tajemníka.

iv. Úmluva nebo dohoda bude zavazovat ty členy, které jí ratifikovaly.

i. Smíšený výbor je koordinačním orgánem Rady Evropy. Bez ijy příslušných oprávnění Výboru ministrů a Poradního shromáždění v působnosti smíšeného výboru je zejména:

a. posuzovat otázky společné pro tyto dva orgány;

b. upozorňovat tyto dva orgány na otázky, které by mohly vyžadovat zvláštní pozornost Rady Evropy;

c. předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání Výboru ministrů a Poradního shromáždění;

d. posuzovat a podporovat opatření dávající praktický efekt doporučením přijatým jedním z těchto orgánů;

ii. a. Smíšený výbor bude v zásadě dvanáctičlenný, složený z pěti zástupců Výboru ministrů a sedmi zástupců Poradního shromážděni, vždy včetně jeho předsedy. Počet členů může být zvýšen dohodou mezi Výborem ministrů a Shromážděním. Výbor ministrů je však oprávněn, považuje-li to za potřebné, zvýšit počet svých zástupců o jednoho až o dva.

b. Způsob určení svých zástupců ve Smíšeném výboru stanoví Výbor ministrů a Poradní shromáždění.

c. Generální tajemník se účastní jednání Smíšeného výboru s hlasem poradním.

iii. a. Smíšenému výboru předsedá předseda Poradního shromáždění.

b. Jednání Smíšeného výboru jsou platná pouze, pokud se jich účastní nejméně tři ze zástupců Výboru ministrů a nejméně pět ze zástupců Poradního shromáždění.

c. O závěrech Smíšeného výboru se nehlasuje.

d. Zasedání Smíšeného výboru svolává jeho předseda tak často, jak je to potřeba, zejména před zasedáními Výboru ministrů a Poradního shromáždění a po jejich skončeni.

e. S výhradou předchozích ustanovení může Smíšený výbor přijmout svůj jednací řád.

i. a. Rada Evropy může dát podnět k zahájení jednání mezi svými členy s cílem vytvořit Evropské odborné orgány, každý s vlastní působností v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, právní, správní a dalších souvisejících oblastech;

b. Je ponecháno zcela na volném uvážení každého člena, zda se připojí či nikoliv ke každému z takových Evropských odborných orgánů.

ii. Jestliže členské státy vytváří mezi sebou Evropské odborné orgány z vlastního podnětu, bude posouzena vhodnost navázání vztahů mezi těmito orgány a Radou Evropy; přitom je nutno odpovědně zvážit zájmy evropského společenství.

iii. a. Výbor ministrů může pozvat každý orgán, aby mu podával pravidelně zprávu o své činnosti.

b. Pokud dohoda o vytvoření některého odborného orgánu vytváří také parlamentní orgán, může být takový orgán pozván, aby podával pravidelně zprávu Poradnímu shromáždění Rady Evropy.

iv. a. Podmínky vztahů mezi odborným orgánem a Radou mohou být stanoveny zvláštní dohodou mezi Radou a příslušným odborným orgánem. Takové dohody by se měly týkat zejména:

1. vzájemného zastoupení a, pokud to přichází v úvahu,

odpovídající formy integrace mezi orgány Rady Evropy a odborného orgánu;

2. výměny informací, dokumentů a statistických údajů;

3. předkládání zpráv odborným orgánem Radě Evropy

a doporučení Rady Evropy odbornému orgánu;

4. úpravy týkající se zaměstnanců a správních, technických, rozpočtových a finančních služeb.

b. Takové dohody bude jménem Rady Evropy sjednávat a uzavírat Výbor ministrů po vyjádření Poradního shromáždění.

v. Rada Evropy může koordinovat činnost odborných orgánů, které navázaly s Radou Evropy vztahy podle předcházejících ustanovení, společným jednáním a předkládáním doporučení těmto orgánům nebo vládám členských států.

i. Výbor ministrů může jménem Rady Evropy sjednat dohodu s jakoukoliv mezinárodní organizací o věcech, které jsou v působnosti Rady. Tyto dohody musí zejména stanovit podmínky, za kterých budou navázány vztahy mezi organizací a Radou Evropy.

ii. Rada Evropy, nebo kterýkoliv z jejích orgánů, budou oprávněni vykonávat jakékoliv funkce, které jsou v rámci působnosti Rady Evropy, kterými mohou být pověřeni jinou evropskou mezivládní organizací. Výbor ministrů sjedná dohodu nezbytnou k tomu účelu.

iii. V dohodách uvedených v odstavci i. má být zejména uvedeno, že

a. Rada přijme všechna opatření potřebná k tomu, aby od příslušně organizace dostávala pravidelné písemné nebo ústní zprávy a informace a takové zprávy nebo informace jí poskytovala;

b. Rada bude poskytovat taková vyjádření a jiné služby, o které bude těmito organizacemi požádána.

iv. Výbor ministrů může jménem Rady Evropy přijmout vhodná opatření pro konzultace s mezinárodními nevládními organizacemi v otázkách, které jsou v působnosti Rady Evropy.

Výbor ministrů,

s přihlédnutím k článku 20 odstavec a. statutu, který stanoví, že k přijetí doporučení Výboru ministrů členským vládá je zapotřebí jednomyslnosti všech hlasujících a většiny představitelů oprávněných zasedat ve Výboru ministrů;

s přihlédnutím k doporučení 3 přijatému Poradním shromážděním v srpnu 1950;

přeje si, aby bylo dosaženo jednomyslnosti vždy, kdy to bud možné, ale uznávaje přesto, že za určitých okolností někteří členové si budou přát zdržet se činnosti navrhovaných ostatními;

považuje za tímto účelem za vhodné, aby postup pro zdrženi se, uznávaný již v ustanoveních článku 20 a, statutu byl definován tak, aby umožňoval jednotlivým představitelům ve Výboru ministrů tím, že se zdrží hlasování o návrhu, dosáhli toho, že rozhodnutí jejich kolegů nebude zavazovat jejich vládu,

přijal tuto rezoluci:

l. Jestliže Výbor rozhodne na základě jednomyslnosti hlasujících a většiny představitelů oprávněných zasedat ve Výboru, že je možné zdržet se účastí v jakémkoliv návrhu, které je Výboru předložen, bude tento návrh předložen Výboru k hlasování; bude považován za přijatý pouze představiteli, kteří pro tento návrh hlasovali, a jeho prováděni bude omezeno tomu odpovídajícím způsobem.

2. Jakékoli dodatečné výdaje Rady spojené s návrhem přijatým výše uvedeným způsobem budou hrazeny výlučně členy, jejichž představitelé hlasovali pro tento návrh.

Hlavním orgánem Rady Evropy je Výbor ministrů, složený z ministrů zahraničních věcí členských států. Schází se zpravidla dvakrát do roka. Na úrovni zástupců ministrů, kterými jsou stálí představitelé členských států u Rady Evropy se sídlem ve Štrasburku, se Výbor schází každý měsíc na pravidelných zasedáních, která trvají zhruba týden. Výbor zástupců ministrů se schází podle potřeby i na mimořádných zasedáních. Výbor ministrů rozhoduje o všech zásadních otázkách Rady Evropy, jako je členství, rozpočet a další finanční otázky, plán práce a zařazování otázek na pořad jednání. V předsednictví ve Výboru ministrů se střídají ministři zahraničních věcí členských států v půlročních intervalech podle pořadí států v anglické abecedě.

Ve shodě se zásadou pluralitní parlamentní demokracie je hlavní orgán, Výbor ministrů, doplněn v systému orgánů Rady Evropy původně Poradním shromážděním, které se v roce 1973 přejmenovalo na Parlamentní shromáždění. Má být platformou pro šíření veřejného mínění jednotlivých států v celoevropském měřítku. Není zastupitelským orgánem, parlamentem, v pravém slova smyslu. Jeho členově nejsou do tohoto orgánu voleni přímo, nýbrž jmenováni z řad poslanců parlamentů jednotlivých členských zemí proporcionálně k počtu obyvatel a velikosti členského příspěvku. Výsledkem jednání poslanců v Parlamentním shromáždění jsou různé formy rezolucí nebo doporučení k přijetí konkrétních kroků Výborem ministrů a jeho orgány. Shromáždění si vytváří své vlastní výbory, komise a jiné pracovní orgány.

Organizaci práce všech orgánů Rady Evropy zajišťuje sekretariát, který má v současnosti asi 900 zaměstnanců - 300 expertů a 600 osob technicko-administrativního personálu. V čele sekretariátu je generální tajemník.

Rada Evropy, založená 5. května 1949, je nejstarší a největší evropskou politickou organizací. Základním cílem Rady Evropy je zachování a další rozvoj svobody jednotlivce, politické svobody v pluralitním demokratickém státě a zásad právního státu s mimořádným důrazem na vůli obyvatel vyjadřovanou v pravidelných demokratických volbách.

Uvedený cíl Rady Evropy je realizován cestou dosažení co možná největší jednoty všech evropských pluralitních demokracií v hlavních oblastech působnosti Rady, kterými jsou: a/ lidská práva, b/ právní řád - vytváření budoucího společného evropského právního prostoru, c/ sdělovací prostředky, d/ ochrana životního prostředí - přírodního i umělého, e/ školství, f/ kultura, g/ mládež, h/ sport, ch/ zdravotnictví, i/ sociální věci, j/ problematika měst a oblastí. Z působnosti Rady Evropy jsou výslovně vyloučeny vojenské otázky.

Hlavním orgánem Rady Evropy je Výbor ministrů, složený z ministrů zahraničních věcí členských států. Rozhoduje o všech zásadních otázkách rady jako je členství, rozpočet a další finanční otázky, plán práce a zařazování otázek na pořad jednání.

Ve shodě se zásadou pluralitní parlamentní demokracie existuje vedle Výboru ministrů i Parlamentní shromáždění jako platforma pro šíření veřejného mínění jednotlivých států v celoevropském měřítku. Není zastupitelským orgánem, parlamentem, v pravém slova smyslu. Jeho členové nejsou do tohoto orgánu voleni přímo, ale určováni z řad poslanců parlamentů jednotlivých členských zemí proporcionálně k počtu obyvatel a velikosti. členského příspěvku. Způsob určení svých představitelů v Parlamentním shromáždění a stejného počtu jejich zástupců stanoví parlament každé členské země sám. Ve složení parlamentních delegací se má odrážet spektrum politických sil zastoupených v parlamentu a jejich poměr.

Parlamentní shromáždění se schází na svém každoročním zasedání, které má obvykle čtyři části vždy v trvání jednoho týdne. Letní část zasedání se koná střídavě v některém členském státě, zatímco jarní, podzimní a zimní část ve Štrasburku.

Výsledkem jednání poslanců v Parlamentním shromáždění jsou různé formy rezolucí nebo doporučení k přijetí konkrétních kroků Výborem ministrů a jeho orgány. Shromáždění si také vytváří své vlastní výbory, komise atp., které pravidelně zasedají.

Prostředky na svou činnost získává Rada Evropy takřka výlučně z příspěvků členských států.

Pro řádné zajišťování úkolů spojených s členstvím v Radě Evropy, zejména pro účinné prosazování zájmů státu v jejích orgánech, je nezbytné současně s přijetím za člena zřídit zastupitelský úřad - Stálou misi ČR u Rady Evropy ve Štrasburku.

K 15.5.1993 měla Rada Evropy 29 členů. Zákládajícími státy byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie. V roce 1949 se členem Rady Evropy staly ještě Řecko a Turecko. V roce 1970, po nástupu nedemokratického režimu, však Řecko členem Rady Evropy přestalo být. Znovu bylo přijato v návaznosti na demokratizaci života v zemi v roce 19?4. Členy Rady Evropy se postupně staly Island /1950/, SRN /1951/, Rakousko /1956/, Kypr /1961/, Švýcarsko /1963/, Malta /1965/, Portugalsko 11976/, Španělsko /1977/, Lichtenštejnsko /1978/, San Marino /1988/, Finsko 11989/, Maďarsko /1990/, Polsko /1991/, Bulharska /1992/, Litva /1993/, Slovinsko /1993/ a Estonsko /1993/. I tento výčet ukazuje, zejména na příkladech Řecka, Portugalska, Španělska či Polska, že členem Rady Evropy může být pouze stát, který ve své každodenní praxi skutečně uplatňuje zásady právního státu a pluralitní demokracie. Členství v Radě Evropy se tak v průběhu let vyvinulo ve faktický předpoklad pro zapojení každého státu do evropské integrační spolupráce, předpoklad potvrzující demokratický charakter státu, založený na shodných zásadách s ostatními demokratickými státy.

Mimořádný význam přikládá Rada Evropy otázce lidských práv a základních svobod. Podpis a následná brzká ratifikace Evropské úmluvy o lidských právech do 3 - 2 let po podpisu jsou v praxi poměrně striktně vyžadovány. Federální shromážděni ČSFR vyslovilo svůj souhlas s Evropskou úmluvou o lidských právech dne 21.1.1992 usnesením číslo 261.

Jak z výše popsaných podmínek pro členství vyplývá, možnost československého členství v Radě Evropy mohla být zvažována až po uskutečnění zásadních politických změn koncem roku 1989. FS ČSFR požádalo počátkem ledna 1990 o udělení statusu zvláštního hosta u Parlamentního shromáždění. Tento status mu byl udělen 7. 5. 1990. Delegace FS ČSFR se pravidelně účastnila zasedání Parlamentního shromáždění, její členové pracovali v řadě výborů. Několik zasedání výborů se uskutečnilo také v ČSFR.

Na základě souhlasu Federálního shromáždění přistoupila ČSFR ke Statutu Rady Evropy a stala se tak jejím 25. členem dne 21.2.1991. Zánikem čs. federace zaniklo dne 31.12.1992 automaticky i členství ČSFR v Radě Evropy, aniž došlo k sukcesi ve prospěch ČR. Statut Rady Evropy je totiž mezinárodní smlouvou, která zakládá mezinárodní mezivládní organizaci, a podle mezinárodního práva si členové mezinárodních organizací vyhrazuji právo vyjádřit se k členství státu, který vznikl jako jeden z nástupnických států dřívějšího člena. Orgány Rady Evropy sukcesi odmítly a rozhodly, aby ČR prošla běžným přijímajícím řízením Česká národní rada ve svém Prohlášeni k parlamentům a národům světa ze 17.12.1992 deklarovala zájem ČR "stát se co nejdříve členem Rady Evropy". ČR požádala o členství v Radě Evropy dne 1.1.1993. V lednu 1993 získali poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR status zvláštního hosta v Parlamentním shromáždění. V březnu 1993 navštívila Českou republiku zpravodajská mise Rady Evropy, která konstatovala, že ČR splňuje základní podmínky pra členství v Radě.

Rozhovory ministra zahraničních věcí ČR v sídle Rady Evropy dne 7.5.1993 naznačily, že ČR bude vyzvána k přístupu ke Statutu Rady Evropy koncem června 1993. V odpověď na toto pozvání bude úkolem české strany, aby její představitel (ministr zahraničních věcí nebo jím pověřená osoba) uložil u generálního tajemníka Rady Evropy listinu o přístupu ČR ke Statutu Rady Evropy, podepsanou prezidentem ČR.

Od 1.1. 1993 působí ve Štrasburku český úřad pro styk s Radou Evropy ve složení 2 diplomaté a 2 administrativně-techničtí pracovníci, formálně začleněný do stavu zastupitelského úřadu ČR v Paříži.

Statut Rady Evropy je mezinárodní smlouvou politickou, která navíc upravuje také otázky spadající do působnosti Parlamentu ČR. Podle čl. 49 odst. 2) Ústavy ČR je Statut Rady Evropy mezinárodní smlouvou, která před ratifikací prezidentem ČR vyžaduje souhlas Parlamentu ČR.

Přístup ke Statutu Rady Evropy, znamenající i členství ČR v Radě Evropy, bude mít dopad na státní rozpočet především v potřebě zajistit splnění každoroční povinnosti placení členského příspěvku, zřízení a provozu Stálé mise ČR u Rady Evropy, hrazení nákladů na účast poslanců Parlamentu ČR na zasedáních Parlamentního shromáždění Rady Evropy a jeho orgánů, jakož i nákladů na účast zástupců ČR na akcích, které nebudou hrazeny z rozpočtu Rady. Náklady spojené s členstvím - příspěvek, provoz a zřízení mise, účast na zasedáních Výboru ministrů - budou hrazeny z prostředků ministerstva zahraničních věcí, náklady na spolupráci po parlamentní linii z prostředků Parlamentu ČR. Vzhledem k šíři věcné působnosti Rady Evropy je třeba počítat s tím, že zajišťování členství a aktivní činnosti ČR v Radě Evropy bude klást zvýšené nároky na rozpočtové prostředky poměrně širokého okruhu českých institucí.

Členství v Radě Evropy bude mít pro ČR zásadní politický význam. Bude formálním stvrzením příslušnosti ČR ke společenství evropských demokratických států, předstupněm zapojení ČR do dalších integračních seskupení a mezinárodní garancí demokratického charakteru našeho státu.

Při zapojováni do existujícího systému spolupráce v jednotlivých oblastech působnosti Rady Evropy a při jeho dalším rozvoji bude ČR klást důraz na ty programy, které v dané fázi napomohou k řešení aktuálních otázek české společnosti, budou mít co nejširší dopad a pokud možno přinesou - přímo či zprostředkovaně - i finanční a materiální úspory jako formu návratnosti vložených prostředků.