Generální prokurátor
Jiří Šetina zaslal odpověď na podnět
poslance Jozefa Wagnera dopisem ze dne 10. června 1993.
Podle § 91 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď generálního
prokurátora Jiřího Šetiny na podnět
poslance Jozefa Wagnera. Odpověď je přílohou
tohoto sněmovního tisku.
Příloha
GENERÁLNÍ PROKURÁTOR ČESKÉ REPUBLIKY
JUDr. Jiří Šetina
VII Pz 288/93
| V Praze dne 10.6.1993 |
Vážený pane
předsedo,
pan poslanec Jozef Wagner se na mne obrátil interpelací ze dne 4.5.1993 o poskytnutí informace ve věci rehabilitačního řízení ing. Karla Bočka.
K případu uvádím:
Ing. Karel Boček, nar. 30.7.1926 v Praze, bývalý generální ředitel Čs. uranového průmyslu v Příbrami, posledně bytem ve Zbraslavi II., Pod spravedlností čp. 284, byl rozsudkem krajského soudu v Praze ze dne 15.6.1972 sp.zn. 1 T 15/72 ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9.8.1972 sp.zn. To 11/72 uznán vinným trestným činem sabotáže podle § 97 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb. a trestným činem přípravy k trestnému činu sabotáže podle § 7 odst. 1 k § 97 odst. 1 písm. a) citovaného zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 roků se zařazením do III. nápravně výchovné skupiny, vyslovena ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenských hodností a uložen trest propadnutí majetku.
Trestného činu sabotáže se měl dopustit tím, že v době od 21.8. do 2.9.1968 v Příbrami, jako pracovník pověřený vedením generálního ředitelství Československého uranového průmyslu Příbram rozporu s povinnostmi vedoucího pracovníka a s vědomím, že mimořádně vážným způsobem poškodí čsl. hospodářství a naruší hospodářské a politické vztahy republiky se Sovětským svazem, vyhlásil okamžité zastavení smluvních dodávek uranové rudy do SSSR a podnítil ke stávce pracovníky Uranových dolů Příbram a prostřednictvím dalších osob i pracovníky Uranových dolů Dolní Rožínka, okres Žďár nad Sázavou - Zadní Chodov, okres Tachov i k jejímu dalšímu pokračování po 26.8. 1968, přičemž tímto jednáním kromě závažných, morálně politických škod, spoluzavinil hmotnou škodu sice přesně nezjistitelnou, avšak daleko převyšující 100.000,- Kčs.
Trestného činu přípravy k trestnému činu sabotáže se měl dopustit tím, že v téže době a tamtéž a v téže funkci ve snaze vytvořit podmínky pro případné znemožnění těžby uranové rudy a znemožnění smluvních dodávek uranové rudy do SSSR na delší dobu, vydal příkaz k soustředění veškeré důlní dokumentace na určité místo a k jejímu zničení v případě, že by byl proveden zásah proti stávkujícím horníkům a Uranové doly byly obsazeny jednotkami Sovětské armády, dále z téhož důvodu měl ukrýt mimo podnik u nepovolaných osob mikrofilmy, obsahující utajovanou základní důlní dokumentaci, a to vše s vědomím, že v případě zničení důlní dokumentace vznikne kromě jiných škod i značná hmotná škoda.
Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26.9.1972 sp.zn. 1 T 96/72 byl obviněný ing. Karel Boček uznán vinným trestným činem opuštění republiky podle § 109 odst. 1 výše citovaného tr. zák., který měl spáchat tím, že dne 2.8.1971 v Rozvadově, okres Tachov, překročil ilegálně státní hranice do NSR. Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) citovaného tr. zák. se měl dopustit tím, že dne 6.7.1971 v Praze využil nepozornosti eskortujícího orgánu a uprchl z vazby, do které byl vzat usnesením generálního prokurátora ČSR ze dne 4.9.1970 sp.zn. II/4 Gv 6/70.
Za výše uvedené delikty byl ing. Karlu Bočkovi uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 let nepodmíněně se zařazením do III. nápravně výchovné skupiny, vysloveno propadnutí majetku a ztráta čestných titulů a vyznamenání a vojenské hodnosti. Zároveň byl zrušen výrok o trestu rozsudky krajského soudu v Praze ze dne 15.6.1972 sp.zn. 1 T 15/72 a Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9.8.1972 sp.zn. To 11/72. Usnesením městského soudu v Praze ze dne 8.12.1972 sp.zn. 4 To 701/72 bylo odvolání obviněného ing. Bočka zamítnuto.
Podáním ze dne 29.11.1989 obrátil se obviněný ing. Boček na bývalý sekretariát generálního prokurátora ČSSR se žádostí o podání stížnosti pro porušení zákona proti rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9.8.1972 sp.zn. To 11/72. Podnět byl postoupen k dalšímu řízení bývalým sekretariátem GP ČSSR odboru mimořádným opravných prostředků, oddělení přezkumného řízení trestního GP ČR dne 8.1.1990, kterým byl zaslán k přešetření krajské prokuratuře v Praze dne 12.1.1990 s tím, že si Generální prokuratura ČR vyhražuje jeho přezkoumání.
Podnět byl dne 9.3.1990 vrácen i s příslušnými spisy sp.zn. 1 T 15/72 krajského soudu v Praze a sp.zn. 1 T 96/72 obvodního soudu pro Prahu 7.
Přípisem ze dne 2.7.1990 byl krajskému soudu v Praze zaslán podnět obviněného ing. Bočka k řízení podle § 4 zákona č. 119/1990 Sb. spolu se spisem sp.zn. 1 T 15/72 krajského soudu v Praze.
Přípisem z téhož dne byl obvodnímu soudu pro Prahu 7 zaslán stejnopis tohoto podnětu k řízení podle § 2 odst. 1 písm. d) a k případnému řízení podle § 20 zák. č.119/1990 Sb. a zároveň vrácen trestní spis obvodního soudu pro Prahu 7 sp.zn. 1 T 96/72.
Podle zjištění rehabilitace krajským soudem v Praze ani obvodním soudem pro Prahu 7 nebyla dosud provedena.
Se strany orgánů prokuratury bude působeno k tomu, aby spisový materiál, který se nachází u krajského soudu v Praze, byl urychleně zaslán obvodnímu soudu pro Prahu 7 k provedení rehabilitace ze zákona podle § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. pokud jde o rozsudek obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26.9.1972 sp.zn. 1 T 96/72 (odsouzení pro trestné činy opuštění republiky a maření výkonu úředního rozhodnutí); zároveň aby bylo postupováno podle § 22a zák. č. 633/1992 Sb., a to i pokud jde o odsouzení pro trestné činy sabotáže a přípravy k trestnému činu sabotáže podle rozsudku krajského soudu v Praze ze dne 15.6.1972 sp.zn. 1 T 15/72 ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 9.8.1972 sp.zn. To 11/72.
Ke statistickým ukazatelům, požadovaným interpelací, uvádím:
Podle údajů, které má Generální prokuratura ČR k dispozici bylo v době od nabytí účinnosti zákona o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. do konce roku 1992 rehabilitováno celkem 204.469 osob z předpokládaného počtu asi 215.000 osob, t. j. 95,1%. V průběhu letošního roku pak byly rehabilitovány další osoby, takže domněnka, že proces rehabilitace postupuje pomalu, není důvodná.
Rehabilitace ex lege (§ 2 zákona) se u převážné většiny soudů chýlí ke konci a u 38 okresních a obvodních soudů, dále u čtyř krajských soudů byly zcela ukončeny.
Rehabilitace v přezkumném řízení (§ 4 zákona) tvořila od počátku nevýznamný podíl na celkovém počtu rehabilitovaných osob a ke konci roku 1992 bylo takto rehabilitováno 2.441 osob.
Rozsáhlou přezkumnou činnost orgánů prokuratury podle oddílu osmého (§ 30 zákona) nutno hodnotit rovněž jako kvalitativně významný přínos v procesu rehabilitací, když Generální prokuratura ČR podala k Nejvyššímu soudu, resp. k Vrchnímu soudu ke konci roku 1992 celkem 1.013 stížností pro porušení zákona ve prospěch nezákonně odsouzených osob; ke konci května t. r. pak bylo podáno dalších 208 stížností pro porušení zákona, celkem tedy 1.221.
Závěrem si dovoluji
uvést, že tyto a další podrobné
údaje o stavu soudních rehabilitací jsou
obsaženy ve zprávě, kterou Generální
prokuratura ČR předala Parlamentu již dne 19.4.1993
jako podklad pro projednání její činnosti
na schůzi poslanecké sněmovny.
S pozdravem
Vážený pan
Milan UHDE
předseda
Poslanecké sněmovny