Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník zaslal odpověď na interpelaci poslanců Jaroslava Štraita a Václava Exnera dopisem ze dne 22. dubna 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslanců Jaroslava Štraita a Václava Exnera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

Vaší interpelaci ze dne 25.3.1993 ve věci finančních nároků ČR vůči SRN z doby před 8. květnem 1945 sděluji:

České nároky vůči SRN lze rozdělit do čtyř kategorií:

- reparační pohledávky,

- nereparační pohledávky a nároky (tj. zbožové, finanční, z pojištění a zajištění, ze sociálního zabezpečení, z žirových účtů apod.),

- nároky v oblasti persekučních škod (tj. náhrady za popravené občany, za škody na zdraví, za věznění apod.),

- případné další majetkové nároky (tzn. především nároky osob nasazených za války na nucené práce).

Reparační nároky byly těsně po válce vyčísleny čs. stranou částkou cca 306 miliard Kčs. Nereparační pohledávky a nároky, perzekuční škody a případné další majetkové nároky nebyly nikdy čs. stranou vyčísleny. Z reparačních podílů, přiřčených ČSR pařížskou dohodou, nám bylo do roku 1948 uhrazeno pouze 657 miliónů Kčs.

Z nároků za perzekuční škody české straně byla doposud odškodněna pouze část a to na základě "Dohody mezi ministerstvem financí ČSSR a spolkovým ministerstvem financí NSR o finančním odškodnění obětí pseudolékařských pokusů", podepsané dne 30.10.1969 v Bonnu. Provedením této dohody byl tehdy pověřen Svaz protifašistických bojovníků.

V roce 1991-92 byla zvažována možnost zřízení nadace, kterou by dotovala německá strana, a která by odškodňoval a některé další perzekuční škody. Z jednání ministr a zahraničních věcí SRN p. Kinkela v únoru 1993 v Praze však vyplynulo, že SRN v současné době nemíní podobnou nadaci zřídit ani dotovat, ale její založení žádná ze stran nevylučuje. Německá strana potvrdila ochotu odškodnit zvlášť krutě perzekvované české občany nebo financovat konkrétní projekty v ČR, jež budou oboustranně přijatelné (ekonomické, ekologické, humanitární).

K otázce poměru pohledávek české a německé strany uvádím: Podle německých zdrojů činila hodnota majetku zkonfiskovaného Němcům po roce 1945 na základě opatření čs. republiky 21 miliard Kčs. Tato hodnota byla později německou stranou valorizována a v roce 1958 vyčíslena 120 miliardami DM, v roce 1981 265 miliardami DM a v roce 1992 částkou přesahující 300 miliard DM.

Závazky vůči Německu nebyly čs. stranou evidovány, což bylo dáno skutečností, že pařížská reparační konference jednoznačně uznala dispoziční právo čs. strany na sudetoněmecký majetek. Ke konfiskaci německého majetku došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. ze dne 25.října 1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Konfiskovaný majetek byl dán do prozatímní správy Fondů národní obnovy. Zákonem č. 182/1950 Sb., o zrušení Fondů národní obnovy, byl její likvidací pověřen ministr financí. Finanční a účetní službu likvidační podstaty Fondů národní obnovy spolu s dokumentací převzal Ústřední likvidátor peněžních ústavů a podniků (od roku 1964 přejmenován na Správu pro věci majetkové a devizové), který zabezpečoval, prověřoval a sumarizoval soupisy pohledávek a nároků vůči Německu v tak zvané "akci N".

O jednotlivých konfiskacích rozhodly příslušné okresní národní výbory, které hodnotu konfiskovaného majetku vyjadřovaly sumární částkou. Do ní byl zahrnut i konfiskovaný majetek Rakušanů, osob maďarské národnosti, zrádců a kolaborantů české národnosti.

Úplný soupis výše pohledávek a závazků čs. strany nebyl dosud nikdy prováděn, rovněž nebyla nikdy ověřována výše německých nároků. V důsledku toho nemohlo ani dojít k jejich dělení mezi ČR a SR. V této souvislosti lze rovněž připomenout, že mj. i v souvislosti s naším vnitřním vývojem po únoru 1948 nedošlo ani k uspokojení čsl. reparačních pohledávek, ani k uzavření mírové smlouvy s Německem, která by umožňovala mezinárodně platné urovnání v otázkách 2. světové války a okupace.

Dosavadní koncepce pro jednání s Německem stanovily zásadu majetkové požadavky zásadně odmítat. Tato koncepce je v souladu s "Dohodou o reparacích, které mají být dodány z Německa, o založení mezispojeneckého reparačního úřadu a o restituci měnového zlata", podepsané v Paříži 21.12.1945 členy vítězné protihitlerovské koalice, která stanovila, že každá signatářská strana si ponechá formou, jíž si sama zvolí, německý nepřátelský majetek ve své pravomoci nebo jím bude disponovat takovým způsobem, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu.

Závěrem poznamenávám, že veškerá jednání, která se dotýkají vzájemných majetkových nároků ČR a SRN, byla vedena v gesci federálního ministerstva zahraničních věcí, nyní ministerstva zahraničních věcí ČR.

S pozdravem

Vážený pan

Doc. RSDr. Jaroslav Štrait, CSc.

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha