Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec zaslal odpověď na interpelaci poslance Jiřího Šolera dopisem ze dne 22. dubna 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra zahraničních věcí Josefa Zieleniece na interpelaci poslance Jiřího Šolera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane poslanče,

se zájmem jsem se seznámil s obsahem Vaší interpelace ve věci ochrany základních lidských práv a svobod v České republice přednesené na 7. schůzi Poslanecké sněmovny dne 25. března 1993, ve které vyjadřujete svou starost o to, aby byla občanům republiky zaručena alespoň taková ochrana jejich práv, jaká jim byla poskytována za existence ČSFR. V zahraničně politické oblasti zdůrazňujete účast na kontrolních mechanismech působících v rámci Rady Evropy a OSN.

Chtěl bych Vás ubezpečit, že ministerstvo zahraničních věcí tuto starost společně s Vámi plně sdílí. Jeho činnost byla vždy vedena snahou o co nejrychlejší připojení České republiky ke kontrolním mechanismům, které uvádíte ve svém vystoupení.

V důsledku rozděleni čs. federace zaniklo také členství ČSFR v Radě Evropy. Vláda České republiky od počátku existence republiky zdůrazňovala svůj zájem na zachování platnosti Evropské úmluvy o lidských právech i pro nástupnický stát přesto, že ustanovení samotné úmluvy takové řešení neumožňují bez současného členství v organizaci. Tento zájem byl m.j. vyjádřen v mém dopise adresovaném paní Catherine Lalumierové, generální tajemnicí Rady Evropy, z ledna t.r. naší prvořadou snahou bylo zajištění kontinuity ochrany práv podle úmluvy prostřednictvím příslušného kontrolního mechanismu v rámci organizace. Jak však vyplynulo z jednání s jejími představiteli, z formálně právních důvodů je námi navrhované pragmatické řešení neproveditelné a Česká republika bude nucena vyčkat až do okamžiku, kdy bude přijata za řádného člena Rady Evropy.

K Vašemu dotazu týkajícímu se dohod uzavřených v rámci Organizace Spojených národů uvádím, že rozdělením bývalé federace nebyly nikterak omezeny možnosti pro osoby, které se domnívají, že postupem státních orgánů ČR byla porušena jejich lidská práva, aby se obracely se svými peticemi a stížnostmi k příslušným mezinárodním kontrolním orgánům vytvořeným na základě těchto dohod. Jedná se zde především o Vámi zmiňovaný orgán vytvořený podle Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a proceduře podle Opčního protokolu k paktu, ke kterým Česká republika přistoupila již k 1. lednu 1993 formou sukcese do závazků bývalé federace. Můj dopis oznamující tuto skutečnost byl u depozitáře výše uvedeného dokumentu uložen dne 22. února 1993.

K Vašemu dotazu ohledně možnosti obracet se přímo na příslušný orgán (Výbor pro lidská práva) i v případě jiných dohod poznamenávám, že tento orgán v souladu se svými procedurálními pravidly přijímá pauze stížnosti, které se týkají údajného porušení některého z ustanovení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z r. 1966.

S pozdravem

Vážený pan

Jiří Šoler

Poslanecká sněmovna

Parlamentu České republiky

Praha