Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslankyně Hana Lagová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se stanoviskem poslaneckého klubu Levého bloku, které si nečiní právo tady polemizovat se sdělením ministra zdravotnictví nebo se zde dokonce předvádět vlastními návrhy řešení, ale vyjádřit se k tomu, nakolik zpráva pana ministra splnila svůj účel.

Připomínám, že tento bod jsme navrhli, a jak je vám jistě velice dobře známo, již poněkolikáté, protože dosavadní krátké či dlouhé programy nebo jinak pojmenované aktivity se vždycky nesetkávají s reálnou odezvou těch, jichž se každodenně dotýkají. Je tomu tak zřejmě proto, že jsou mnohdy účelovými opatřeními bez potřebných souvislostí a návazností, jak uvnitř, tak i vně rezortu.

Zejména to, co zde uvedl pan ministr (co bylo řečeno k financování), se týká zejména vně rezortu, protože náklady, které zdravotnictví nemůže ovlivnit, enormně rostou; inflace a to vše ostatní tedy způsobuje finanční situaci, ve které se zdravotnictví nachází.

Je potřeba na rovinu, byť na konci tohoto funkčního období, zopakovat, že vinou předchozí a této vlády, se do prostředí zdravotní péče financované v minulosti ze státního rozpočtu, narouboval model s tržními principy včetně živelné privatizace.

Přitom se systémem zdravotního pojištění byl tehdy všeobecný souhlas. S prvními problémy nepřicházely potřebné korekce od vlády. Naopak, dvě třetiny tohoto funkčního období se vyznačovalo snahou co nejvíce nabírat rychlost; zrychlit tempo reformy, tempo privatizace zdravotnických zařízení, bez dostatečné přípravy a modelování postupných kroků.

Mnozí poslanci si činíme průřez dané problematiky. Dovolte mi, abych tady připomněla a citovala z odborného časopisu z roku 1994 slova poradce ministra financí, který k otázce ekonomické situace ve zdravotnictví tehdy řekl na adresu privatizace (cituji):

"Je možné sledovat, jak probíhá velkolepý a slibný proces privatizace zdravotnických zařízení, který nemá na světě obdobu."

Tato situace, bohužel, trvá dodnes. Vláda jako celek je odpovědná za to, že i přes upozorňování jednotlivých článků systému, zdravotnické veřejnosti včetně bezpočtu usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, nebylo přistoupeno k odpovědnému řešení.

Chyběla zde politická vůle přiznat nárůst potíží, které už nebylo možné přehlížet, které byly odmítány nebo přinejmenším zlehčovány poukazováním jednou na viníka např. zdravotní pojišťovny, podruhé zase na rádoby věčně nespokojené pracovníky ve zdravotnictví.

Chyběla politická vůle provést důkladnou analýzu fungování systému a stanovit pořadí, kdo nebo co a jakou měrou se podílí na zásadních potížích, které ve svém důsledku způsobují krach financování systému.

Výsledkem jsou, vážení kolegové, promarněné tři roky. V jejich průběhu šlo nanejvýš o snahu do systému vpašovávat dílčí prvky, dílčí opatření, narychlo a účelově připravené novely zákonů, nebo opsaná opatření z jiných modelů, od Ameriky až po Singapur.

Ani poslední opatření vlády, které tady také pan ministr zmiňoval, obsažená v jejím usnesení z 28. února tohoto roku, dle našeho soudu nejsou ničím jiným, než pokračováním předchozího, až po zakonzervování dosavadních nekalostí. Především proto, že staví na nedostatcích, ke kterým došlo. Jak je všeobecně známo, v nesolidním tržním prostředí se lépe daří podvodníkům či šarlatánům.

Pokud statistika Ministerstva zdravotnictví uvádí, že 80% pacientů vyjadřuje spokojenost se zdravotní péčí, je tomu tak především díky lékařům a zdravotnickým pracovníkům, kterým zcela oprávněně v této době došla trpělivost. A pokud sahají ke krajním prostředkům, je tomu tak proto, že na rozdíl od vlády a všech dosavadních ministrů zdravotnictví, cíl nevidí v dokončení reformy, v dokončení transformace, poklusem za každou cenu.

Funguje-li dosud zdravotnictví díky morálce poskytovatelů, pak by totéž mělo platit i v politice.

Levý blok je pro státem garantovanou a jím zprostředkovanou základní zdravotní péči, kde nevymizí hodnoty solidarity, kde si stát ponechá svoji roli při ochraně a podpoře zdraví a při dostupnosti zdravotní péče. Není to nic jiného, než co vidíme i na zkušenostech jiných zemí, které na rozdíl od nás mají výhodnější výchozí postavení, a přitom velmi obezřetně zvažují reformní kroky v tak citlivé oblasti, jakou zdravotnictví bezpochyby je.

Stručně řečeno, to co napomohlo k současné nepříznivé situaci je, že nebyl vyjádřen vládou cílový stav koncepce zdravotní politiky, k němuž by pak směřovala průběžná opatření.

To, co zdravotnictví nyní prožívá, a co je vydáváno za pokusy o nápravu, jsou spíše jen příklady regulačního zoufalství.

Je jistě možné ocenit tady snahu pana ministra - ve své obsáhlé zprávě rozuzlit situaci, dobrat se jednotlivých příčin i následných opatření.

My se však domníváme, že této sněmovně vláda stále dluží to, co politikům přísluší, aby v této sněmovně projednali nikoliv dílčí opatření odborného rázu, ale směr zdravotní politiky této vlády. Domníváme se, že jinak se bude stále vrstvit množství regulačních opatření, protože něco je reformovatelné, něco není, např. podle názoru zdravotníků zřejmě bodový systém už reformu těžko zvládne a bylo by z toho třeba nalézt nějaké východisko.

Dovolujeme si sněmovně na základě našeho stanoviska předložit návrh usnesení tohoto znění:

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR po vyslechnutí zprávy ministra zdravotnictví o stavu v resortu zdravotnictví, příčinách současné situace a způsobech jejího řešení

a) konstatuje, že trvá neuspokojivý stav zdravotnictví

b) žádá vládu, aby do příští schůze Poslanecké sněmovny předložila cílové řešení koncepce zdravotní politiky a z toho vyplývající opatření.

Připomínám, že o tomto návrhu usnesení lze podle předložených dvou bodů hlasovat i odděleně.

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně, já vám budu vděčný, když mi návrh usnesení v písemné podobě odevzdáte. Zvu k řečništi paní poslankyni Evu Fischerovou. Připraví se pan poslanec Zdeněk Vorlíček.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, zdravotnictví je dnes nepochybně společenským i mediálním problémem č. 1. Neustále se prohlubující ekonomická nerovnováha v systému vede k výraznému zadlužování zdravotnických zařízení, a to jak státních, tak privátních. Hlavní příčinou je za stávající situace zcela nekorigovatelný růst nákladů na léčebnou péči. Nadbytečná síť zdravotnických zařízení, nadměrná nabídka léčebné péče v rozsahu i množství, nevyvážený systém ve vztazích plátce - poskytovatel a velkorysá léková politika, to všechno svědčí o nezdravě liberálním přístupu vlády i odporu ke korekčním krokům ze strany státu, který je - pokud se nemýlím - garantem léčebné péče. Bohužel, tyto nepopulární kroky se snaží ministerstvo zdravotnictví větším dílem přesunout na pojišťovny.

Nemohu za současné situace nevzpomenout nástupu této vlády, kdy v prostorách parlamentu zaznělo programové prohlášení vlády, ze kterého si dovolím stručně citovat:

"V souladu s globální ekonomickou transformací společnosti je třeba zahájit a rozvíjet privatizaci zdravotnických zařízení. Vláda vytvoří podmínky pro rozvoj soukromých zdravotnických zařízení tak, aby mohla vzniknout celá síť nestátních zdravotnických zařízení, než bude stejně jako síť státního zdravotnictví poskytovat zdravotní péči na základě všeobecného zdravotního pojištění. Vláda proto vypracuje zásady kombinovaného systému financování zdravotní péče. V etapě transformace zdravotnictví však zůstane ručitelem její dostupnosti pro všechny občany."

Musím konstatovat, že doposud tato slova větším dílem zůstala proklamací. V červenci roku 1992 bylo přijato vládní usnesení o projednávání a schvalování privatizačních projektů. Ministerstvo zdravotnictví však např. nevydalo ani vzorový projekt, odpovědnost za kvalitu musely převzít okresní úřady. Opět přístup velmi liberální, otevírající prostor pro lidovou tvořivost a v nepřehledných podmínkách i korupci a manipulaci s privatizačními projekty.

Nelze pominout snahu řešit určitým způsobem úvěrovou politiku, ale bohužel úspěch se nedostavil. Dokladem je současný stav v oblasti odstátnění zdravotnických zařízení, a to hlavně lůžkových.

Prohlubující se názorové rozpory ve vládě na způsob transformace i řízení zdravotnictví vedly k výměně ministra zdravotnictví. Čas však jednoznačně ukázal, že šlo o změnu k horšímu. Jedno však bylo přece jen pozitivní - MUDr. Lom měl opět možnost výrazně oživit práci výboru pro sociální politiku, byť bohužel na krátký čas.

Do dnešního dne před koncem volebního období není ani ze čtvrtiny naplněn tzv. grandiózní legislativní plán exministra Rubáše. Nemáme, a to jeho zásluhou, k dispozici jediný zákon, který by vyčerpávajícím způsobem korigoval skutečně aktuální systémy zdravotního pojištění a soukromá i státní zdravotnická zařízení.

Musím dodat, že téměř čtyři roky opozice v Parlamentu, Česká lékařská komora, odbory a všichni ti, kteří vědí, že výhradně tržní principy ve zdravotnictví fungovat nemohou, upozorňovali na nutnost koncepčních postupně na sebe navazujících kroků, nezbytných pro funkční zdravotnictví.

Regulačně úsporné mechanismy, které se v pořadí třetí ministr zdravotnictví snaží s vytrvalostí sobě vlastní realizovat, jsou z hlediska trvalejšího efektu sporné. Některé z nich dokonce zdravotnická zařízení s odpovědnými přístupy k práci diskriminují. Zvýšení plateb za státní pojištěnce ze 65% na 80% nepokryjí více než polovinu dluhů zdravotnických zařízení i dodavatelů. Navíc nemají zatím zákonné krytí a nemusí tedy vůbec přijít včas.

Nebudou bohužel dostatečné zdroje pro pokrytí deficitu mezd. Zmrazení plateb od pojišťoven v r. 1996 pouze s desetiprocentním nárůstem proti roku 1995 nepřinese kýžený výsledek. Poškodí navíc zdravotnická zařízení, která k hospodaření přistupovala s odpovědností. Navíc podle vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny je tuto akci velmi obtížné smluvně zajistit.

Vláda čtyři roky zasévala vítr a nyní sklízí bouři. Nespokojenost pokorných zdravotníků přešla v jednotné protestní akce, které si žádají koncepční kroky, nejen zvýšení mezd, a které jsou bohužel plně oprávněné, avšak nesmíme dopustit, aby poškodily nemocného.

Dámy a pánové, dovolte mi ještě využít uděleného slova a z tohoto místa požádat pana ministra Skalického o objasnění současného stavu privatizace lůžkových zařízení, neboť právě tento problém při ukvapeném řešení v sobě skrývá velké nebezpečí další destabilizace zdravotnictví. Je totiž obecně známé racionální stanovisko pana ministra Skalického k ožehavému problému 70 - 80 nemocnic okresního nebo vyššího významu, v němž nabádal i vládu k uvážlivému přístupu k jejich privatizaci v současné době. Je také obecně známo, že se svými názory neuspěl, a to jak ve vládě, tak na ministerstvu zdravotnictví. Marně se někteří poslanci výboru pro sociální politiku a zdravotnictví snažili na programu poslední schůze výboru udržet schválený bod programu o informaci o závažných problémech privatizace zdravotnických zařízení, kterou měli poskytnout příslušní ministři. Tento bod byl na návrh předsedy výboru z programu bohužel vypuštěn. Stejně tak dnes o tomto bodu bylo poskytnuto velmi málo informací, dá se říci prakticky žádné.

Máme-li tedy dnes na programu plenárního zasedání jako samostatný bod současný stav v resortu zdravotnictví, diskutujme jej, prosím, v plném rozsahu. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Udílím slovo panu poslanci Zdeňku Vorlíčkovi. Připraví se pan poslanec Josef Janeček.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové. Ve své zprávě pan ministr Stráský řekl, že naše zdravotnictví je v takovém stavu, v jakém ještě v historii nebylo. S tímto dvojsmyslným vyjádřením určitě budeme všichni souhlasit. Tady však asi shoda skončí. V několika málo momentech vyjádření pana ministra platí o zdravotnictví v pozitivním smyslu, ale je mnohem více problémů zdravotnictví, které tady určitě nikdy nebyly. Chtěl bych proto o některých ekonomických a politických problémech zdravotnictví mluvit.

Nesouhlasím přitom s tím, co v poslední době říkal pan premiér, totiž že není účelné hledat, kdo je za stav zdravotnictví zodpovědný. K situaci ve zdravotnictví je třeba otevřeně a nahlas koaliční vládě připomínat, že nese plnou vinu za zpackanou podobu transformace zdravotnictví, kdy přehlížela varovné hlasy, kritické připomínky a alternativní návrhy. Předseda vlády musí veřejně přijmout i politickou zodpovědnost za to, že dlouhou dobu bagatelizoval rostoucí problémy, mluvil o přehnaných obavách a přehnaných tónech a držel nad vodou naprosto zaslepeného stranického kolegu ministra Rubáše. Ten dokázal ještě v závěru roku 1995, než byl odvolán, napsat článek do Hospodářských novin, ve kterém už v nadpise tvrdil, že zdravotnictví je za kritickým bodem a že slova nespokojenců o krizi ve zdravotnictví jsou "jen přáním těch, kteří by si rádi ze zdravotnictví udělali trojského koně návratu k socialismu". Rád bych slyšel, aby se k tomu názoru vyjádřil současný ministr zdravotnictví, který dnes musí přicházet s návrhy typu "Frekvence", které jsou zřetelně opatřeními krizovými.

Je třeba opět a nahlas říci, že ministrem a vládou dnes navrhovaná opatření, jako např. vzpomínaná Frekvence, neléčí příčiny potíží, ale mají pouze zalátat nejhorší díry ve zdravotnictví do voleb a zamlžit příčiny a zodpovědnost za to, co se stalo.

Jak mohl fungovat systém, ve kterém vláda za děti a důchodce přispívá pojistným ve výši 65% z minimální mzdy, ač právě tyto vrstvy zdravotnických služeb z přirozených důvodů nejvíce využívají? Jak může fungovat zdravotnický systém zplozený kupodivu vládou plnou ekonomů, jsou-li v něm smíchány tak neslučitelné složky, jako veřejná služba a tržní principy, nere9ulované vstupy třeba cen léků, zdravotnických potřeb a zařízení, služeb a regulované vstupy ceny zdravotnických výkonů? Jak může fungovat zdravotnický systém, jestliže jednou z důležitých složek je na hlavu postavená privatizace? Zdravotnické odbory spočítaly, že při 15 mld. prodejů realizovaných vesměs na úvěr a při nejčastějších čtyřletých splátkách ročně, které nabyvatelé musí realizovat z dosaženého zisku, by míra zisku ve zdravotnictví musela být přes 10%. Jenomže kalkulace bodového hodnocení a ceny přímo hrazených zdravotnických výkonů jsou založeny na 5%ní míře zisku. Takže nabyvatelé zdravotnických zařízení si mohou vybrat: Buď budou tonout v dluzích, nebo provozovat činnosti na hony vzdálené původním účelům zařízení. A mohl bych se ptát dále: Jak může fungovat výkonový systém, který nemá vypracované účinné regulace. Jak může fungovat zdravotnictví, v němž síť zdravotnických zařízení nevychází z potřeb garantované péče, ale může růst zcela živelně a týt z omezené částky vybraného pojistného? Atd., atd.

Takže závěrem: Všechna ta opatření typu Frekvence, mírné navýšení hodnoty bodu, snahy o jednorázovou dotaci ve zdravotnictví, to jsou jen snahy rozpadající se káru zdravotnictví, kterou zatím drží dohromady jenom fandovství zdravotníků, dotáhnout do voleb. Nic to systémově nevyřeší a chyby zaplatí občan, ne vláda.

Je třeba udělat rázná opatření, která podle mého mínění, bylo třeba udělat už dávno. Zarazit privatizaci v dosavadním stylu. Stanovit síť zdravotnických zařízení garantované péče a objektivizovat potřebu zdravotníků. Zrušit neregulovaný výběrový bodový systém. Provést cenovou regulaci léčiv, v jejich kategorizaci a preskribci podle léčivé substance. Upravit systém zdravotnického pojištění. K těmto krokům je třeba přistoupit, podle mého mínění, co možná nejdříve.

Nakonec se obracím na pana předsedu Poslanecké sněmovny s žádostí, zda by zařídil, abychom zprávu pana ministra Stráského mohli dostat písemně. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Zaznamenávám žádost pana poslance Vorlíčka a myslím, že nebude žádný technický problém, aby to Kancelář zabezpečila, pokud pan ministr dá v nejbližších chvílích svůj text k dispozici.

Pan poslanec Josef Janeček má nyní slovo. Připraví se paní poslankyně Eva Nováková.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, množství materiálů si ke stolku nesu nikoliv jako přípravu projevu, ale jako podklad na reakci na slova, která zde pan ministr řekl.

Pan ministr hovořil o síti zdravotnického zařízení v tom smyslu, že ani vláda, ani on sám, ani vlastně stát nechce do sítě zdravotnických zařízení zasahovat. Chtěl bych říci, že toto tvrzení potvrzuje můj dojem, že Ministerstvo zdravotnictví nadále postupuje způsobem, kdy určité projevy vůbec nesouvisí s reálnými fakty.

Já bych pana ministra rád upozornil na jím předložený vládní návrh zákona o podmínkách poskytování zdravotní péče, a to na § 4 až 6. Zde se jednoznačně hovoří o tzv. péči ve zdravotním zájmu, zde se jednoznačně hovoří o tom, že stát, resp. okresní úřad bude zařizovat péči ve veřejném zájmu, a dokonce že v důsledku obchodní soutěže vznikne smluvní povinnost. Pane ministře, já bych byl rád, kdyby vaši úředníci vám dávali kvalifikovanější podklady.

Jestliže se hovoří o tom, že ani vláda nebude kontrolovat dostupnost zdravotní péče, chtěl bych pana ministra upozornit na zákon, tisk 2083, kde se hovoří: "Zdravotně pojistný plán, účetní uzávěrku a výroční zprávu schvaluje vláda. Při schvalování zdravotně pojistného plánu posuzuje zejména soustavu smluvních zdravotnických zařízení."

Vážený pane ministře, jenom bych vám chtěl říci, že pokud toto vychází z vašeho ministerstva, tak na jedné straně jsem rád, že došlo k onomu filozofickému posunu, že konečně uvažujeme o tom, že je nezbytné kontrolovat dostupnost a síť zdravotnických zařízení, ovšem bohužel i tento návrh je naprosto odtržený od reality. Ono to totiž není technicky možné. Vy jste už se dopracoval k číslu, že je zde 20 tisíc právních subjektů poskytujících zdravotní služby. Tyto subjekty poskytují zdravotní služby v desítkách odborností a specializací, poskytují je přibližně pro 5 tisíc či více obcí. To znamená, že zde vzniká takové množství kombinací, že prostě tuto síť není možno z úrovně vlády skutečně zodpovědně kontrolovat. Musíme přejít k tomu, že budou stanovena nějaká kritéria, že se rozhodneme, jakým způsobem tuto síť kontrolovat budeme, ale rozhodně ne způsobem, který je v těchto vládních návrzích obsažen.

Myslím si, že bude vhodné tyto představy porovnávat při projednávání zákona o síti zdravotnických zařízení, nicméně to kladné, co bych chtěl ocenit, je, že tyto myšlenky ministerstvo přijalo. I když způsobem, který je nerealizovatelný. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Eva Nováková, připraví se paní poslankyně Gerta Mazalová.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, jistě lze přivítat řadu změn, které po roce 1989 ve zdravotnictví nastaly. Skutečně i já souhlasím s vámi, že v mnoha ohledech se zdravotní péče o občany zlepšila. Chtěla bych však říci, že jsou oblasti, které jsou stále opomíjeny a troufám si říci právě o té, o které chci hovořit, že stagnuje a dokonce se zhoršuje.

Mám na mysli totiž problém zdravotní péče o staré občany, a to konkrétně zabezpečení péče o chronicky nemocné, kteří potřebují dlouhodobou ústavní péči. Nic na tom nemění slibný rozvoj domácí péče. I tato domácí péče však trpí značným nedostatkem a nesystémovostí ve financování. Přes opakované sliby a proklamace o transformaci akutních lůžek v lůžka chronická se toto nedaří a spíše opak je pravdou. Zdravotní péče dle zákona je ponejvíce hrazena ze zdravotního pojištění. Takto je to i obecně vnímáno. Lůžka v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a také lůžka v domovech důchodců, která nouzově vlastně nahrazují tato lůžka pro dlouhodobě nemocné, však jsou ze systému zdravotního pojištění vyňata a problém financování těchto lůžek je stále nevyřešen a je nesystémový. To vede k tomu, že vznikají značné nedostatky pro tato zařízení ve financování. A myslím si, že je vám známo, že v poslední době zaniká řada léčeben pro dlouhodobě nemocné. Řada okresů vůbec tato lůžka ani nemá.

Myslím si, že nadále tato situace je neudržitelná a že nic na tom nezměnila i před nedávnem slibovaná snaha Ministerstva zdravotnictví řešit tento problém vznikem ošetřovatelských lůžek. Zůstalo to pouze na půl cesty, a to v nedořešení právě financování. Stejně tak otázka sociálních lůžek nepřinesla v této oblasti řešení. Domnívám se pane ministře, že právě problém dlouhodobé ústavní péče nesnese již nadále odkladu a že je to možná i tím, že právě ti, kteří tuto péči potřebují, že jejich hlas není slyšet, protože tito lidé nejsou schopni si stěžovat, natož aby někde demonstrovali nebo stávkovali. A ti, kteří tuto péči poskytují a chtějí ji poskytovat, marně žádají o řešeni těchto problémů. Nemyslím si, že zabezpečení sociální ústavní péče pro chronicky nemocné, zejména pro staré občany, lze do nekonečna odkládat.

Doufám, že v těch miliardách, o kterých jste tady pane ministře hovořil, se najdou i v letošním roce prostředky, které by tyto problémy řešily a že zabezpečí solidní systém ústavní zdravotní péče pro chronicky nemocné. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Evě Novákové. Slovo má paní poslankyně Gerta Mazalová, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Já si zde připadám v poněkud trapné situaci, protože kritika, která zde byla vyslovena a kterou bych chtěla také vyslovit, vlastně padá na nesprávnou hlavu. Já si pana ministra Stráského hluboce vážím a velice bych byla nerada, kdyby vzal nějakou kritiku jako mířenou přímo na jeho osobu, protože jeho osoba to nebyla, která zavinila tento stav, který ve zdravotnictví je.

Pan ministr zde hovořil o tom, že napříště se souhlasem Ministerstva zdravotnictví se budou dávat dotace na drahou přístrojovou techniku, na magnetické rezonance, různé ty počítačové tomografy apod. Tady se nabízí otázka, proč až nyní. Samozřejmě toto všechno mělo být už dávno, protože my tři roky vlastně už hovoříme o zdravotní síti.Já musím naprosto souhlasit s tím, co zde řekl kolega Janeček. My hovoříme léta o regulačních mechanismech, které všichni zatím víme - byly téměř žádné. Hovoří se o nadbytku nabídky zdravotnických služeb. Já bych řekla, že toto je sporné, protože všechna místa a všechny oblasti mají různá specifika - někdy je nabídka nadbytečná, jindy je zase nedostatečná. Hovoří se o tom, že se má provést ekonomická analýza. Aby se provedla musí být jasný návrh, co se má analyzovat. Podle mého názoru nemá vláda zatím jasnou představu ani o tom, co je to péče nedostatečná, co je to nadbytečná a kdo vlastně rozhodne o tom, kdy ta péče už je lukrativní.

Dnes má hlavní slovo soustava zdravotnických pojišťoven. Zdravotní pojišťovny odpovídají za své hospodaření a nedeficitní financování zdravotnických zařízení. Jak si tedy máme vysvětlit dluhy nejen zdravotnických pojišťoven, ale i zdravotnických zařízení. Viz příklad dětské nemocnice, kde Všeobecná zdravotní pojišťovna neproplatila 5 milionů korun. Odmítla proplatit dokonce i zavádění kanil pro novorozence. A i když na mou žádost celou záležitost pracovníci této pojišťovny prošetřují, částka 5 mil. byla prakticky zabavena Všeobecnou zdravotní pojišťovnou s tím, že po příslušné kontrole a revizi se možná něco vrátí, to je podle mého názoru poskytnutí úvěru zdravotnickým zařízením pojišťovně bez úroku.

Ve stavu, ve kterém se naše zdravotnictví nachází v současné době, dorubáno doslova exministrem Rubášem, dochází doslova k činům proti lidskosti. Poté, co některá korunovaná hlava na Ministerstvu zdravotnictví - před působením pana ministra Stráského jsem povinna podotknout vymyslela 28 denní pauzu mezi hospitalizací a rehospitalizací, dochází k tomu, že nemohou být přijmuti pacienti s onkologickými chorobami na ozařování, které je nutné přijímat třeba po čtyřech dnech, dle ordinace odborného lékaře, protože u těchto pacientů je nutná příprava před výkonem. A lékař tudíž má dvě možnosti - nepřijmout a pozorovat tichý skon příslušného pacienta - dospělého nebo dítěte - a nebo zaplatit ze své kapsy za svou lidskost.

Nevyřešení postavení zdravotníků, pojišťoven a pacientů přináší další neetická příkoří - taková příkoří, která jsme nezažili ani za nejhlubší totality. Babičky v lékárnách a nejen babičky, samozřejmě i dědečkové, abych byla spravedlivá, platí poslední stokorunou léky, které jim v lékárně odmítají vydat jinak než proti platbě na dlaň, čili cash s doporučením, aby si svůj poslední peníz vyzvedli u své pojišťovny, která již v té době třeba neexistuje, nebo je v krachu. Ale i kdyby byla tato pojišťovna, žádný zákon ji nenutí tyto účty proplatit a ona je také neproplatí. Mimochodem úhrada 80% dluhů je podle mého názoru nedostatečná a tudíž se ptám, kdo zaplatí zbývajících 20%. Pacient? A když, tak proč?

Ústava České republiky ve svém článku 31 říká: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon." Zákon, dámy a pánové, který přijala tato sněmovna. Zákon, který přijal tento parlament. Zákon o povinném zdravotním pojištění a zdravotních pojišťovnách. A pokud ho nezměníme, tak zákon je takový, jaký je. Otázka tedy zní, zda rozhodnutí parlamentu Ministerstvo zdravotnictví vůbec hodlá akceptovat. Tento parlament rozhodl například v této sněmovně na svém zasedání rozpočet celé České republiky mimo jiné i v oblasti zdravotnictví. Přesně určil, kolik finančních prostředků bude investováno do různých zdravotnických zařízení.

Přesto ta zdravotnická zařízení, kterým byly schváleny touto sněmovnou dotace v určité výši, neobdrží nic. Jako příklad uvádím Rehabilitační ústav Kladruby, kterému tato sněmovna odsouhlasila řádnou dotaci ve výši 20 mil. korun. Místo částky obdržel Rehabilitační ústav krátký dopis tohoto znění: "Věc: Stanovisko k žádosti. Ministerstvo zdravotnictví obdrželo vaši žádost ze dne 22. 2. 1996 ve věci plánované rekonstrukce stravovacího provozu. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky pro letošní rok jsou v současné době vyčerpány, váš požadavek pouze registrujeme. V případě příznivější finanční situace vás budeme neprodleně informovat."

Já si dovolím toto samozřejmě předložit panu ministrovi, protože nevím, zda o celé záležitosti vůbec je informován. Když se totiž mění představitel rezortu, tak rychle, jako se měnili původně v tomto tak důležitém rezortu zdravotnictví, začnou se úředníci chovat většinou direktivně a rozhodují sami. Proto si myslím, že je naprosto nutné, aby v tomto rezortu zavládla pevná ruka, aby člověk racionálně, ekonomicky ale i odborně na výši rozhodl o tom, že je nutné napřed dostavět rozestavěné, opravit padající a teprve potom stavět nová zdravotnická zařízení, budou-li potřeba.

Vím, že úloha pana ministra Stráského je velice těžká. Je omezena velice krátkým časem, prakticky nezvládnutelná. Berme to tedy jako varování a poučení do příštích voleb. Ministerstvo zdravotnictví se bude muset od základu pořádně změnlt, aby začalo konečně fungovat. Vedle finančních prostředků musí stát pevně etika a morálka, ovšem nejen u zdravotníků, ale také - a to především, u úředníků a představitelů vládní moci. Pan ministr zde promluvil velice otevřeně a racionálně o tom, co bude. Já ale bych chtěla slyšet spíše o tom, co je, jak se odstraní ty nedostatky, se kterými se setkávají nemocní v denní praxi, kdy se na nich vyžaduje celá úhrada za léky, které nutně potřebují k životu a ke své léčbě, za ošetření, kdy se vyžadují platby přímo za normální práci, nikoliv na nadstandard a tak podobně.

Zákon je jasný. Měl by být však také podepřen jasným metodickým výkladem nebo vyhláškou, a to je starost moci výkonné. To je jedna z věcí, kterou Ministerstvo zdravotnictví může udělat hned teď.

Trojnásobek mezd zdravotnických pracovníků v dnešní době je směšný ve srovnání s inflací. Zrovna tak bych mohla počítat, že jsem kdysi házela do telefonu pětadvacetník, dnes jsou to dvě koruny, pět korun. Spočítejte si procenta, a to nejen u toho pětadvacetníku, ale hlavně u stravy, elektřiny, plynu apod. V počtu návštěv u lékaře jsme v čele tabulky, také ovšem v počtu onemocnění oběhové soustavy a jiných chorob. Není zdravotní stav naší populace srovnatelný s devastací našeho životního prostředí, ovzduší a ekologie? Není zdravotní stav u žen v České republiky špatný také proto, že pouze v naší republice pracuje 90% žen, zatímco v některých zemích nevyspělé Evropy pouze 30%, např. v Irsku?

Nechtěla bych slyšet to, co nám bylo prezentováno bývalým ministrem zdravotnictví, že je všechno v pořádku a naše zdravotnictví je příkladným obrazem toho, jak by mělo vypadat a všichni u nás jsou spokojeni. Zdravotníci u nás stávkují pouze proto, že je venku jaro, nikoli z protestu, protože dotují svými platy tento obor. Všichni víme, že je to zrovna oblast zdravotnictví včetně necitlivě prováděné privatizace, která se nám příliš nepovedla. Ale všichni bychom si zcela jistě přáli a přejeme, aby se rychle a dobře vyřešila. Aby se tak mohlo stát, musí se jednání účastnit všechny zainteresované strany, odborníci, komory zdravotníků, zástupci našich seniorů, kterých se tato oblast hluboce dotýká, odborů a dalších.

Zdravotnictví nelze řešit pouze a jen tržně. Je to specifická oblast a i když nelze pominout ekonomické prvky, protože peníze jsou až v první řadě, přesto vedle nich musí sídlit etika, kvalita zdravotní péče, vysoká profesionalita. I ta je ostatně spjata s ekonomickými prostředky.

Závěrem bych chtěla podpořit návrh usnesení, který podala kolegyně Hana Lagová, členka našeho výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Gertě Mazalové. Slovo má pan poslanec Jaroslav Štrait, připraví se pan poslanec Luděk Rubáš.