K § 54
Podmínky účasti na mimoburzovním trhu
definují i některá práva a povinnosti
jeho organizátora. Zejména se zde obecně
i specificky stanoví, kdy organizátor může
odmítnout poskytnout služby. Platí přitom
zásada, že služby mimoburzovního trhu
může nabízet komukoli, a že v tržním
řádu upraví podmínky, za kterých
tyto služby nabízí.
Na mimoburzovním trhu mohou kupovat a prodávat cenné
papíry přímo majitelé těchto
papírů, a to bez ohledu na to, zda tito majitelé
jsou anebo nejsou obchodníky s cennými papíry.
Tato možnost je plně v souladu s moderním trendem
vývoje trhů s cennými papíry, který
je vyvolán převratným růstem kvality
prostředků výpočetní techniky.
Počítá se s tím, že možnosti
přímého přístupu na trh využijí
zejména střední a velké investiční
společnosti a investiční fondy. Ostatní
investoři budou zřejmě i na mimoburzovním
trhu dávat přednost tomu, aby je na tomto trhu reprezentoval
profesionální "zprostředkovatel"
- tj. obchodník s cennými papíry.
K § 55
Středisko se nezřizuje jako nový typ právnické
osoby, ale jako právnická osoba, kterou náš
právní řád již nějak upravuje.
Na rozhodnutí zřizovatele střediska se ponechává,
zda středisko bude založeno jako obchodní společnost
nebo jako jiná právnická osoba.
Středisko není státním orgánem.
Není ovšem možné připustit jakoukoli
nestabilitu střediska. Proto bude stát ze zákona
ručit za všechny závazky, které středisku
v budoucnosti vzniknou.
Považovalo by se za konflikt zájmů, kdyby středisko
mohlo podnikat v oblasti cenných papírů.
Proto nesmí být ani organizátorem trhu, ani
obchodníkem s cennými papíry.
K § 56
Středisko eviduje v zásadě dva typy informací:
- informace o cenných papírech,
- informace o "licencích", které ministerstvo
udělilo.
Aby středisko mohlo evidenci vést, musí dát
zákon povinnost konkrétním subjektům
předat mu příslušné údaje.
Jednou z činností, kterou je středisko -
mimo hlavní předmět své činnosti
- oprávněno vykonávat, je úschova
cenných papírů. Nelze vyloučit, že
v budoucnosti bude středisko fungovat jako centrální
schovatel.
Kromě činností, které je středisko
oprávněno vykonávat podle zákona,
existují některé další činnosti
(služby), které středisko může
nabízet na základě smlouvy se svými
klienty. Podmínkou ovšem je, že tyto služby
nejsou příliš "vzdálené"
od hlavního předmětu činnosti.
V zákoně je obsaženo ustanovení, že
z jedné strany je sice středisko povinno vést
svoji evidenci s maximální péčí,
že však z druhé strany nemá povinnost
samo obstarávat podklady, které jsou pro tuto řádnou
evidenci potřeba. Středisko má ze zákona
pouze právo tyto podklady mít.
Důležité je i ustanovení, že podklady
musí mít střediskem požadovanou formu.
To znamená, že středisko může předepsat
typ nosiče (média) (například formulář,
disketu počítače), na které je mu
nutno příslušné podklady předávat.
Středisko bude poskytovat svoje služby za úplatu.
To, co klienti středisku platí, není "správní
poplatek". Je to cena placená za službu. (I z
těchto důvodů je vhodné, aby činnosti
střediska nevykonával státní orgán.)
Na to, aby středisko nezneužívalo svého
postavení, bude dbát orgán obecné
cenové regulace, (zatím je to federální
ministerstvo financí).
K § 57
Informace o cenných papírech se vedou ve dvou samostatných
systémech - podle majitelů cenných papírů
a podle emitentů cenných papírů.
Z velké části jsou informace obsažené
v těchto dvou systémech obdobné.
K § 58
Kupónová privatizace bude mít ze zákona
tyto dva hlavní důsledky:
- všechny akcie privatizované za investiční
kupóny budou mít zaknihovanou podobu (to je předmětem
přechodných ustanovení tohoto zákona
- viz § 93),
- všem "kupónovým akcionářům"
bude automaticky zřízen účet cenných
papírů ve středisku.
Majiteli zaknihovaných cenných papírů
budou ve stále větší míře
i jiné osoby, než pouze účastníci
kupónové privatizace. K tomuto účelu
podají žádost o založení účtu
a středisko je této žádosti povinno
vyhovět.
Pro budoucího majitele mohou o zřízení
účtu požádat i další v zákoně
vyjmenované osoby. Praktické je to zejména
u obchodníka s cennými papíry, který
tak může učinit pro svoje klienty (pokud ještě
účet ve středisku nemají).
Středisko může odmítnout zřízení
účtu pouze tehdy, nemá-li k tomuto zřízení
potřebné podklady. Středisko může
jedné osobě odmítnout zřízení
více než jednoho účtu, například
proto, že se to vymyká jeho technickým možnostem.
Ochrana účtu před zneužitím vyžaduje,
aby jedinou osobou, které bude sděleno identifikační
číslo účtu, byl majitel tohoto účtu.
Ze zákona se všechny náležitosti právního
vztahu mezi střediskem a jeho klientem řídí
obchodním (nikoli občanským) zákoníkem.
Středisko nebude vést účet, na kterém
není - po delší dobu - cokoli uloženo.
K § 59
Na účtu majitele cenného papíru jsou
jednak informace, které jsou významné pro
existenci příslušného cenného
papíru, jednak informace, které definují
samotný účet a které jsou relevantní
zejména z hlediska případného omezení
nakládání s cennými papíry.
Tyto informace navazují na § 56.
K § 60
Interpretace zde uvedených ustanovení je analogická
interpretaci § 58.
K § 61
V registru emitenta jsou evidovány údaje o emitentovi
a o jím vydaných cenných papírech,
jakož i údaje o majitelích jednotlivých
cenných papírů.
K §§ 62 - 63
Zákon stanoví, aby majitel účtu byl
o stavu svého účtu informován střediskem
přinejmenším jednou ročně, a
to o stavu ke konci kalendářního roku.
Kromě toho má každý majitel účtu
právo na to, aby mu byl stav jeho účtu sdělen
vždy, dojde-li na jeho účtu cenných
papírů k "pohybu".
Přísný režim doručování
do vlastních rukou se volí proto, že zápis
ve středisku má konstitutivní charakter a
existují proti němu opravné prostředky
("námitky").
K § 64
Reakcí střediska na námitky majitele účtu
může být to, že uzná oprávněnost
těchto námitek a opraví chybné zápisy.
Druhou možnou reakcí je to, že tyto námitky
neuzná. Majiteli je dáno právo domáhat
se u soudu, aby jeho námitkám bylo vyhověno.
Uloží-li středisku soud, aby záznamy
ve středisku byly opraveny nebo doplněny, středisko
musí tyto opravy provést nikoli ke dni, kdy mu bylo
rozhodnutí soudu doručeno, ale ke dni, kdy byl chybný
zápis proveden. Doplnění evidence musí
provést středisko ke dni, kdy neúplnost v
evidenci střediska vznikla.
K § 65
Uvedené ustanovení musí být zavedeno
do tohoto zákona proto, že zápisy a tedy i
změny zápisů mají zásadně
konstitutivní povahu. Díky uvedenému ustanovení
má středisko právo ze své vůle
do svých vlastních zápisů zasahovat,
samozřejmě pouze v zájmu jejich bezchybnosti
a úplnosti.
K § 66
Pokud středisko provedlo opravy nebo doplnění
ve své evidenci, je povinno o tom okamžitě
informovat osoby, kterých se tyto změny týkají,
tj. majitele účtů nebo emitenty.
K § 67
Odpovědnosti se středisko nemůže zbavit
poukazem na to, že škodu nezpůsobilo, ale pouze
tehdy, když je prokázáno, že tuto škodu
zavinil někdo jiný. Je vhodné připomenout,
že za závazky střediska odpovídá
stát.
K § 68
Do majetku konkrétní osoby se cenný papír
může dostat při vydání tohoto
papíru (na "primárním" trhu) nebo
"sekundárně", tj. převodem a přechodem.
Sekundárně se cenný papír do majetku
konkrétní osoby dostává zejména
na "sekundárním" trhu, tj. koupí
nebo darováním.
Na rozdíl od převodu cenného papíru,
u přechodu středisku nedávají informaci
o tom, co se stalo, dvě strany (převodce a nabyvatel),
ale pouze nabyvatel. Přitom hlavní rozdíl
je v tom, že středisko provede zápis až
ke dni převodu tedy deklaratorně. Analogicky je
dále upravena registrace zástavního práva
vzniklého jinak než na základě smlouvy.
K §§ 69 - 70
Zákon ukládá středisku utajovat údaje
ve středisku. Z této zásady platí
výjimka pro osoby plnící v zákoně
vyjmenované funkce.
K části čtvrté návrhu zákona:
K § 71
Zákon zavádí pojem veřejně
obchodovatelného cenného papíru a definuje
ho jako cenný papír, se kterým lze obchodovat
na veřejném trhu, tj. na burze nebo na obdobném
organizovaném trhu cenných papírů.
K veřejné obchodovatelnosti cenného papíru
je kromě toho, aby cenný papír splňoval
zákonem stanovené náležitosti, třeba
povolení příslušného ministerstva.
S tím je spojena povinnost emitenta vypracovat prospekt
a poté uveřejňovat zprávy o výsledcích
svého hospodaření. Pokud se emitent rozhodne,
že cenný papír nebude veřejně
obchodovatelný, ale bude vydán jako soukromá
emise, povolení příslušného ministerstva
se podle tohoto zákona nevyžaduje. Ustanovení
jiných zákonů tím však nejsou
dotčena. Veřejně obchodovatelné cenné
papíry mají lepší předpoklady
pro obchodování a větší důvěryhodnost,
což bude mít význam zejména u cenných
papírů určených širokému
okruhu investorů. Zavedení pojmu veřejně
obchodovatelných cenných papírů je
potřebné v zájmu transparentnosti finančního
trhu, má velký význam pro investory, protože
povinnosti spojené s vydáním těchto
papírů (prospekt a informační povinnost)
umožňují oceňovat výhodnost a
rizika investování.
K § 72
Povolení k veřejnému obchodování
s cenným papírem budou udělovat příslušná
ministerstva financí na základě žádostí
emitentů. Ponechává se na rozhodnutí
příslušného ministra, zda si jako poradní
orgán zřídí komisi odborníků
z různých organizací působících
v oblasti finančního trhu, nebo zda posuzování
žádosti bude provádět pouze aparát
ministerstva. Základním dokumentem, ze kterého
bude vycházet posuzování žádosti
o veřejné vydání cenného papíru
bude jeho prospekt. K náležitostem listinného
veřejně obchodovatelného cenného papíru
patří jeho vytištění v oprávněné
tiskárně. Proto je třeba k žádosti
přiložit jeho vzorový výtisk.
K § 73
Toto ustanovení má značný význam
pro obchodování na finančním trhu
a pro racionalitu operací s cennými papíry
ve středisku cenných papírů, u obchodníků
s cennými papíry i u velkých investorů.
Jedna podoba cenného papíru téže emise
vylučuje potřebu kombinovat obchody se zaknihovaným
a listinným cenným papírem. Jedna jmenovitá
hodnota emise cenného papíru vylučuje potřebu
"párovat" nabídku a poptávku ve
stejných nominálních hodnotách cenného
papíru a umožňuje obchodovat "v kusech"
určitého cenného papíru.
Pokud jde o zahraniční cenné papíry,
se kterými bude povoleno obchodovat na tuzemském
veřejném trhu, požaduje se, aby s nimi bylo
obchodováno na veřejném trhu ve státě,
kde má emitent sídlo. Předpokládá
se, že tyto cenné papíry resp. spolehlivost
jejich emitentů prošly, dříve než
byly na tento trh připuštěny, určitým
prověřením. Postup přijímání
cenných papírů k veřejnému
obchodování je již v zahraničí,
zejména mezi státy Evropského společenství
značně zkoordinován a sladěn.
K § 74
Prospekt obsahuje podmínky, za kterých je cenný
papír vydáván. Má umožnit investorům
na základě plné znalosti věci ocenit
efektivnost investování prostředků
a rizika tohoto investování. Uvádění
nesprávných, zavádějících
informací v prospektu, nebo zamlčování
nepříznivých skutečností nebo
uvádění neodůvodněných
předností či výhod podléhá
sankcím podle § 86 tohoto zákona a emitent
odpovídá za vzniklou škodu podle příslušných
právních předpisů.
Obsah prospektu je volen tak, aby investoři byli informováni
o finanční situaci emitenta, o složení
a kvalitách jeho řídícího aparátu,
o vyhlídkách jeho hospodaření, o investiční
politice a o všech právech a povinnostech, které
jsou s cenným papírem spojeny.
Prospekt je na mezinárodním finančním
trhu považován za základní dokument
emise cenných papírů a jeho obsah je podrobně
upraven právními normami jednotlivých zemí
i směrnicemi Rady evropských společenství.
Zákonem navržený obsah prospektu odpovídá
věcnému obsahu, který doporučuje Rada
evropského společenství (směrnice
č. 89/298) a je přizpůsoben našim podmínkám.
Mezinárodní koordinace obsahu prospektu patří
k předpokladům ekvivalence minimálních
záruk, které se poskytují investorům
v různých zemích. Usnadní se tím
též využití prospektu pro veřejnou
nabídku cenného papíru v jiné zemi.
U podílových listů a akcií investičních
fondů jsou základní podmínky jejich
emise obsaženy ve statutech těchto fondů, které
musí být podle zákona č. 248/1992
Sb., přiloženy k žádosti o povolení
vzniku investičního fondu nebo o vydání
podílových listů. Obdobné ustanovení
platí i o emisních podmínkách dluhopisů
podle zákona č. 530/1990 Sb. Proto mohou tyto statuty
a podmínky emise částečně plnit
úlohu prospektu a postačí k nim vypracovat
pouze doplněk, který bude obsahovat náležitosti
prospektu, které nejsou v nich obsaženy.
Cenné papíry mohou vydávat též
emitenti, kteří se nezapisují do obchodního
rejstříku (např. obce). Zákon umožňuje,
aby se v tomto případě obsah prospektu přizpůsobil
konkrétním podmínkám těchto
emitentů. Zákon též umožňuje,
aby příslušné ministerstvo financí
omezilo na žádost emitenta požadovaný
obsah prospektu, budou-li některé z obecných
požadavků kladených na prospekt v daném
případě neúčelné.
K § 75
Příslušné ministerstvo financí
bude při povolování veřejné
emise cenného papíru rozhodovat na základě
posouzení údajů uvedených v prospektu
cenného papíru a bude přihlížet
k potřebám ochrany finančního trhu.
Součástí povolení bude schválení
prospektu. Důvody odmítnutí musí být
žadateli sděleny. Na řízení o
žádosti se vztahuje správní řád.
Zákon neurčuje jednoznačná kriteria
pro udělení povolení k veřejnému
obchodování s cenným papírem, jakými
mohou být např. objem vlastního obchodního
jmění emitenta, doba po kterou podniká, rozptyl
jeho akcí u veřejnosti apod. Je to odůvodněno
tím, že finanční trh se bude v nejbližších
letech teprve vytvářet, nebude zpočátku
konsolidovaný, bude se měnit jeho struktura, všechny
články finančního trhu budou postupně
získávat zkušenosti atd., takže vývoj
finančního trhu bude potřeba v určité
míře pomocí povolovacího systému
regulovat.
K § 76
Občanský zákoník prohlásil
vkladní list za cenný papír, aniž by
stanovil jeho náležitosti. Stejný charakter
jako vkladní listy mají i cenné papíry
vydávané bankami a označované jako
certifikáty apod. Z ekonomického hlediska jsou tyto
cenné papíry dluhopisem a je proto třeba,
aby se na ně vztahoval též zákon o dluhopisech.
ISIN - mezinárodní identifikační číslo
cenného papíru je kód, který jednoznačně
identifikuje specifickou emisi cenného papíru. Je
to 12ti místný alfanumerický kód.
První dvě pozice vyplňuje zkratka země
emitenta - pro Československo zkratka CS. Dalších
devět pozic vyplňuje národní evidenční
číslo a poslední dvanáctou pozici
vyplňuje kontrolní číslo. Dosud ISIN
přiděluje Investiční banka, zákon
předpokládá, že tuto činnost
převezme příslušné ministerstvo
financí.
Dokonalé technické provedení listinných
cenných papírů patří k hlavním
způsobům ochrany proti jejich falšování.
Způsob uspořádání údajů
na listinných cenných papírech má
pak význam z hlediska usnadnění techniky
prací s těmito cennými papíry. K tomu
vydají ministerstva financí České
republiky a Slovenské republiky obecně závazný
předpis.
K § 77
Předpokládá se, že emitenti budou žádat
o povolení k veřejnému obchodování
s cenným papírem často ještě
před jeho vydáním. V tom případě
se z pravidla obrátí na veřejnost s nabídkou
podmínek, za jakých mohou investoři nabýt
nově vydávaný cenný papír.
Nezbytnou podmínkou i zde je prospekt, který musí
být uveřejněn tak, aby se s ním investoři
mohli seznámit před počátkem vydávání
cenného papíru.
Emitent akcií (valná hromada akcionářů)
může rozhodnout o tom, že jím vydané
akcie přestanou být veřejně obchodovatelnými.
Tuto možnost nemá emitent dluhopisů ani podílových
listů, kde by jeho prohlášení o veřejné
neobchodovatelnosti dluhopisů mohlo vést k poklesu
jejich kursu a tím i k poškození majitelů
dluhopisů.
K § 78
Ustanovení části čtvrté zákona
se týká pouze cenných papírů,
které lze vydávat hromadně t.j. zejména
akcií, dluhopisů, podílových listů,
a se kterými se obvykle obchoduje na veřejném
trhu.
K částí páté návrhu
zákona:
K § 79
Toto ustanovení směřuje k ochraně
finančního trhu a investorů a zároveň
jsou zde uvedeny některé hlavní požadavky
na etiku při obchodování s cennými
papíry. Tuto etiku lze postihnout zákonem pouze
částečně. Musí se vytvářet
dlouhodoběji tradicemi a uzancemi, které se budou
na finančním trhu respektovat, vytvořením
potřebné konkurence mezi obchodníky s cennými
papíry a zejména pak konsolidací poměrů
na finančním trhu.
K hlavním požadavkům kladeným na emitenta
patří, aby informace uvedené v prospektu
byly pravdivé. Čestnost obchodu s cennými
papíry je též podmíněna tím,
aby všichni jeho účastníci měli
stejné podmínky, aby obchodník s cennými
papíry nezvýhodňoval některé
klienty.
K § 80
Informační povinnost emitenta veřejně
publikovat své hospodářské výsledky
navazuje na principy zakotvené v ustanoveních o
prospektu cenného papíru. Vychází
se z toho, že poskytnutí plné a spolehlivé
informace jak o cenném papíru, tak i o emitentovi
je předpokladem ochrany investorů a současně
jedním z hlavních prostředků, jimiž
se vytváří důvěra veřejnosti
k finančnímu trhu. Vyžaduje se nejen publikování
účetní závěrky a zprávy
k ní, ale též informace o očekávaném
vývoji hospodářské situace emitenta.
Při mimořádném vývoji hospodářské
situace emitenta, při výrazných změnách
podmínek jeho hospodaření apod. je emitent
povinen informovat o tom ministerstvo, které podle závažnosti
těchto skutečností pro finanční
trh může rozhodnout, zda budou uveřejněny.
K § 81
Důvěryhodnost finančního trhu se vytváří
též tím, že všichni jeho účastníci
mají rovné podmínky při získávání
informací o vlivech, které mohou působit
na kurs cenného papíru a že existuje ochrana
před neoprávněným využitím
důvěrných informací. Je proto třeba
uzákonit zákaz získávání
výhod plynoucích z využívání
těchto informací. Osoby (jejich okruh zákon
vymezuje), které mají tyto informace k dispozici,
je nesmí využít k tomu, aby přímo
nebo nepřímo kupovaly či prodávaly
cenné papíry, k nimž se důvěrné
informace vztahují, ať již na vlastní
účet nebo na účet třetí
osoby.
Za důvěrné informace nelze považovat
odhady vyvozené z rozboru veřejně přístupných
údajů.
V ustanovení návrhu zákona o důvěrných
informacích jsou využity směrnice Rady Evropského
společenství č. 89/592 ke koordinaci ustanovení
o využití důvěrných informací
při obchodních transakcích.
K § 82
Jednou z nezbytných forem ochrany investorů je státní
dozor nad činností subjektů vystupujících
na finančním trhu. Státní dozor v
různých formách je zakotven v právních
předpisech všech zemí s rozvinutým finančním
trhem. Velmi často je státní dozor vykonáván
zvláštním státním orgánem
(Komise pro cenné papíry) nebo je součástí
ministerstva financí. Návrh zákona pověřuje
výkonem státního dozoru příslušné
republikové ministerstvo financí. V zájmu
jednotnosti výkonu státní správy je
tedy povolovací i dohlížecí činnost
ve stejném státním orgánu.
K § 83
Návrh zákona vymezuje rozsah státního
dozoru. Výkon státního dozoru zahrnuje jednak
sledování, jak jsou dodržována příslušná
pravidla a jednak ukládání opatření
k nápravě a pokut.
K § 84
Kontrolní činnost ministerstva při výkonu
státního dozoru je upravena zvláštními
předpisy (republikovými zákony o kontrole),
které upravují práva kontrolních orgánů
a povinnost pro kontrolované subjekty poskytnout nezbytnou
součinnost při provádění kontroly.
K § 85
Ve vztahu k veřejnosti je ministerstvo financí povinno
zabezpečit dostupnost informací týkajících
se emitentů cenných papírů, jakož
i informace o jednotlivých povolených emisích.
Ministerstvo vede rovněž evidenci tiskáren
oprávněných k tisku cenných papírů
a evidenci obchodníků s cennými papíry.
K § 86 a 87
Příslušné ministerstvo při výkonu
státního dozoru je nadáno odpovídajícími
sankčními pravomocemi. Druh opatření
k nápravě i výše pokuty se určí
podle závažnosti a důsledků protiprávního
jednání.
Uložením opatření a pokut zůstává
nedotčena odpovědnost podle obchodněprávních,
trestněprávních a občanskoprávních
předpisů. Z hlediska předloženého
návrhu zákona má důležitý
význam zejména ustanovení trestního
zákona (zákon č. 557/1991 Sb.) o trestním
postihu za zneužívání informací
v obchodním styku (§ 128), o poškození
a zneužití záznamu na nosiči informací
(§ 257a) a o neoprávněném podnikání
(§ 118).
Na řízení o opatřeních a pokutách
uložených podle návrhu zákona se vztahují
obecné předpisy o správním řízení.
K § 88
Emitentem cenného papíru může být
např. stát a obec, které nemají identifikační
číslo.
K § 89
Při porušení povinností stanovených
tímto zákonem se odpovědnost za škodu
řídí příslušnými
ustanoveními obchodního zákoníku.
V některých případech, např.
u střediska cenných papírů je odpovědnost
za škodu zpřísněna.
K § 90
Zahraniční osoba se může při
žádosti o povolení obrátit na republikové
ministerstvo financí podle své volby.
K § 91
Jde o výjimečné opatření, které
umožňuje republikovým ministerstvům
financí dočasně regulovat obchod s cennými
papíry. Toto oprávnění by bylo použito
zejména v případech, kdy by hrozily velké
národohospodářské škody a může
být využito i v počáteční
etapě obchodování s cennými papíry,
kdy může dojít k značné převaze
nabídky cenných papírů nad poptávkou
a hrozilo by tak zhroucení teprve vznikajícího
finančního trhu.
K § 92
Cenné papíry, s výjimkou zahraničních
cenných papírů, vydané před
účinností tohoto zákona se považují
za veřejně obchodovatelné, pokud např.
ze zákona o dluhopisech v případě
zaměstnaneckých dluhopisů, nebo z rozhodnutí
emitenta nevyplývá, že veřejně
obchodovatelnými nejsou. Takto veřejně obchodovatelné
cenné papíry obdrží od ministerstva
ISIN a emitent je povinen vydat prospekt.
K § 93
V souladu s celosvětovým trendem zákon prosazuje
dematerializaci cenných papírů. Jednorázové
vydání akcií v listinné podobě
při kupónové privatizaci není ani
realizovatelné z důvodů technických,
nehledě na neúčelné a nadměrné
finanční náklady. Proto zákon stanoví,
že zaknihované akcie emitenta zařazeného
do privatizace s použitím investičních
kupónů, jakož i akcie investičních
fondů se mohou přeměnit na listinné
cenné papíry, až po uplynutí tří
let od jejich předání nabyvatelům.
K § 94 a 95
Do nabytí účinnosti tohoto zákona
mohla kterákoliv osoba, pouze na základě
živnostenského oprávnění, vykonávat
odborné činnosti obchodníka s cennými
papíry, organizátora mimoburzovního trhu,
popř. být makléřem, aniž by musela
prokázat odpovídající předpoklady
odborné způsobilosti pro výkon této
činnosti. Ustanovení tohoto paragrafu ukládá
všem těmto osobám, pokud chtějí
tuto činnost i nadále vykonávat i po nabytí
účinnosti tohoto zákona, požádat
o povolení (k činnosti obchodníka s cennými
papíry do jednoho měsíce ode dne účinnosti
tohoto zákona, činnosti organizátora mimoburzovního
trhu do 31. 12. 1994), nebo pokud jde o činnost makléře,
získat povolení nejpozději do konce roku
1993.
Zvláštní povolení vydaná podle
dříve platných předpisů bankám
se respektují a jsou podřízena režimu
návrhu zákona.
K § 96
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních
společnostech a investičních fondech definuje
podílové a investiční fondy jako subjekty,
které provádějí kolektivní
investování, tj. shromažďují peněžní
prostředky od drobných investorů a ukládají
je do cenných papírů. Výhodné
uložení prostředků znamená, že
podílové a investiční fondy musí
svá portfolia cenných papírů obměňovat,
tzn., že prodávají a nakupují cenné
papíry. Tyto prodeje a nákupy cenných papírů
z nebo do vlastního portfolia jsou obchodováním
ve smyslu tohoto zákona; investiční společnosti
a investiční fondy však k jejich výkonu
nepotřebují povolení podle § 45 tohoto
zákona. Totéž platí o obdobných
činnostech Státní banky československé.