Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Čapek. Uděluji mu slovo. Připraví se pan kolega Trojan.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, mám dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká ustanovení § 7 odst. 1 písm. a), kde navrhuji, aby číslovka "pět" let byla nahrazena číslovkou "deset" let, neboť mám za to, že udělení státního občanství České republiky jakékoliv osobě je tak významným aktem, tak významným institutem, že i s ohledem na podmínku, která je dána vzdáním se občanství, která je rovněž desetiletá, jak je uváděno v tomto zákoně, že tento časový limit by byl vhodnější než doba pěti let.

S tím souvisí i další pozměňovací návrh, který se týká § 18 odst. 1 písm. a), kdy v tomto případě i pro občany Slovenské republiky navrhuji podmínku nepřetržitého trvalého pobytu na území republiky alespoň na dobu pěti let. Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Trojan.

Poslanec Václav Trojan: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážení kolegové, soudruh předřečník mi poněkud vzal vítr z plachet, protože jsem měl připraven podobný pozměňovací návrh. Nicméně stejně přednesu svůj, protože je to jistá alternativa k tomu, co bylo předneseno. Je to alternativa, která umožní volbu.

Domnívám se, že desetiletá lhůta se může někomu zdát dlouhá, a proto navrhuji v § 7 odst. 1 jako další pozměňující návrh místo pěti let osm let. To znamená, že § 7 odst. 1 by zněl: "Má na území České republiky ke dni podání žádosti nepřetržitý trvalý pobyt alespoň osm let."

Analogicky by se potom v § 11 měnil odstavec 2 ve třetím řádku, kde by bylo uvedeno: "trvalý pobyt alespoň po dobu osmi let". Domnívám se, že důvody, pro které tyto pozměňující návrhy zazněly, není třeba příliš dlouho rozvádět. Kromě toho, že jsme povinni pomáhat potřebným, zachovávat lidská práva a být humánní, jsme také jako zákonodárný sbor této republiky povinni hájit zájmy občanů této republiky a použít všechny pojistky proti tomu, abychom se nestali sběrným táborem Evropy. Víme totiž, že mnoho uprchlíků, kteří k nám budou mířit z Balkánu nebo z bývalých republik Sovětského svazu, jsou stejně málo pronásledovaní jako ochotni pracovat a domnívám se, že je naší povinností, abychom mysleli dopředu, protože optimální a nejlevnější řešení problémů je vždy prevence. Proto tedy mysleme dopředu a dbejme na to předem. Návrhy předám písemně.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Václavu Trojanovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Gjurič.

Poslanec Andrej Gjurič: Takováto prevence není faktická prevence, ale administrativní opatření. Prevence je daleko širší a hlubší.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Jako další je písemně do rozpravy přihlášen pan poslanec Viktor Dobal. Uděluji mu slovo. Připraví se pan poslanec dr. Libor Novák.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl celou řadu pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona České národní rady o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

První pozměňovací návrh se týká § 1. Domnívám se, že by bylo lepší nahradit zde použité množné číslo číslem jednotným. Myslím, že je to i legislativně čistší. Proto navrhuji, aby odst. 1 zněl:

"Fyzická osoba, která ke dni 31. prosince 1992 byla státním občanem České republiky a zároveň státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky, je od 1. ledna 1993 státním občanem České republiky."

Dále bych se přimlouval za to, abychom nadále používali legislativní zkratku, na rozdíl od pana poslance Payna a na rozdíl od společné zprávy; zde bych tedy dal závorku (dále jen "státní občan").

Myslím, že i odst. 2 v § 1 by se dal přeformulovat v poněkud jednodušší znění, které bude vyjadřovat totéž.

Tudíž navrhuji znění odstavce 2 v § 1:

"Posuzování státního občanství fyzické osoby se provádí podle předpisů platných v době, kdy tato osoba nabyla nebo pozbyla státního občanství České republiky, popř. České a Slovenské Federativní Republiky", a tam by byl ten odkaz 1.

Další pozměňovací návrh, který by souvisel s tím prvním, by se týkal odst. 3, kde by byl vypuštěn v bodě a) text za slovy "státním občanem", protože to by byla už legislativní zkratka, takže by byla vypuštěna slova "České republiky a (dále jen "státní občan").

Upozorňuji také na některé gramatické chyby, např. v § 10, odst. 2 ve slově okresního chybí "ho". Ovšem to není podstatné.

Další věc, kterou bych chtěl pozměnit, se týká § 11, kde jsou možné výjimky udělené ministerstvem vnitra týkající se bodu a), b), d). Jsem sice přesvědčen o tom, že probíhaly v této zemi rehabilitace, ale formulace v § 7, která v dnešní době zní "nebyla v posledních pěti letech pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin", by se mohla nakonec vztahovat i na trestné činy, které byly pouze politickým zneužitím v dobách totality, protože před pěti lety k těmto případům ještě docházelo.

Proto bych byl klidnější, kdyby odstavec 3, § 11 umožňoval i výjimku v písmenu c). Navrhuji, aby odstavec 3 v § 11 zněl: "Ministerstvo vnitra může dále v případech zvláštního zřetele hodných prominout i podmínku stanovenou v § 7 odst. 1, písmeno c) a d)."

V § 12 - název tohoto paragrafu i s dalším promítnutím jako "státoobčanský slib" mi zní poněkud divně. Navrhuji nahradit "státoobčanský slib" "občanským slibem" a tuto změnu promítnout do celého § 12. Tudíž vyškrtnout všude "státo" a ponechat jen "občanský".

Další série připomínek se bude týkat části 3, která má zvláštní ustanovení o státním občanství v souvislosti se zánikem ČSFR.

Domnívám se, že v § 18, odst. 1, písm. a) vypadlo slovo "České", tudíž by tam mělo být na území "České republiky".

V písmenu b) bych navrhoval tuto úpravu. Protože mi přijde zbytečné, aby někdo musel čekat 3 měsíce na to, než se případně slovenské orgány vyjádří, navrhuji nové znění písmene b), které bych pak promítl do všech ustanovení, kde se to objevuje ve stejné dikci.

Takže podle mne by písmeno b) odst. 1 tohoto paragrafu mělo znít: "Předloží-li doklad o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky", pak se vypustí "s výjimkou případů, kdy" a nahradí se "nebo prokáže, že požádal o propuštění ze státního svazku Slovenské republiky". Dále by se vypustilo "a jeho žádosti nebylo do 3 měsíců vyhověno" a věta by pokračovala "a současně před okresním úřadem prohlásí, že se vzdává státního občanství Slovenské republiky". Domnívám se, že navržená úprava pouze vypouští dobu 3 měsíců.

Navrhoval bych, aby tato změna v podobné dikci byla promítnuta i do odst. 3 a 4.

Po přeformulování by tyto odstavce zněly: "Rodiče uvedou tyto děti ve svém prohlášení o volbě státního občanství a připojí doklad o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky nebo prokáží, že požádali o propuštění dítěte ze státního svazku Slovenské republiky a současně před okresním úřadem prohlásí..." a pak by to pokračovalo dál. Podobnou změnu navrhuji i do odstavce 4.

Pokud jsem dobře zaregistroval, pan poslanec Payne navrhl vypustit § 28. Pokud by toto neprošlo, navrhuji přeformulovat § 28 takto: "Žádosti o nabytí nebo pozbytí státního občanství se posuzují podle zákona platného v době jejich podání."

Tím jsem vyčerpal všechny své pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Dobalovi. Prosím pana dr. Libora Nováka, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Čundrle.

Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, předkládám několik pozměňovacích návrhů, které jsou částečně textovými a legislativními změnami, které jsem nemohl uplatnit vzhledem k tomu, že ústavně právní výbor zákon neprojednával a dále některé faktické změny.

Navrhuji, aby v § 9 odst. 1 písm. c) za slova "o propuštění" bylo doplněno slovo "dítěte". Z textu pak bude zřejmé, že nejde o propuštění jednoho z rodičů ze státního svazku.

Dále ve stejném § 9 odst. 2 navrhuji slova "i samostatně" přesunout za slovo "let", před středník. Je to textová úprava, tak, aby tato věta zněla česky.

V § 12, odst. 2 slova "nabývají rodiče" navrhuji nahradit slovy "nabývá alespoň jeden z rodičů". Jak jsem se informoval u předkladatele, je to běžná praxe, ale měla by být uvedena rovněž v zákoně, aby nevznikaly pochybnosti.

V § 16 odst. 1 navrhuji vypustit slova "a na území České republiky nemá nepřetržitý trvalý pobyt". Domnívám se, že tato slova jsou tam nadbytečná a tak, jak je tato věta formulována, s touto vsuvkou, podle mne, ztrácí svůj smysl.

Text, který tam zůstane - tzn., že státní občan, který se zdržuje v cizině alespoň po dobu deseti let - má stejný smysl a bude možné ho lépe vyložit. Dále navrhuji v § 14 odst. 3, § 15 odst. 3 v první větě, v § 15 odst. 3 písm. a), v § 16 odst. 3 první věta, v § 16 odst. 3 písm. a) a písm. b) - ve všech těchto ustanoveních vypustit slovo "nezletilé" v souvislosti se zmínkou o dítěti. V některých ustanoveních tohoto zákona se hovoří o dítěti mladším patnácti let, v některých se hovoří ještě dále o nezletilých dětech mladších patnácti let. Domnívám se, že to slovo je tam nadbytečné.

Dále navrhuji v § 18 odst. 1 písm. a) doplnit za slova "na území" slovo "české", aby bylo zřejmé, o území které republiky se jedná. V § 18 odst. 1 písm. b) navrhuji ukončit dosavadní text středníkem a doplnit toto znění: "tento doklad se nepožaduje, jestliže volbou státního občanství České republiky dojde k pozbytí státního občanství Slovenské republiky". Domnívám se, že by tato úprava byla vhodná vzhledem k tomu, že - pokud je známo - na Slovensku se zatím zákon o nabývání a pozbývání státního občanství nepřipravuje a tím, že by byl stále požadován po občanech Slovenské republiky doklad o tom, že byli propuštěni ze státního svazku Slovenské republiky nebo event. o to požádali, tak by byli znevýhodněni, protože podle dosavadní úpravy volbou státního občanství České republiky pozbývají automaticky státní občanství Slovenské republiky.

Poslední změnu navrhuji v § 23 odst. 3 ve třetím řádku odspoda. Domnívám se, že tam je překlep, slovo "obvodnímu" nahradit slovem "okresnímu". Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Jako další vystoupí v rozpravě pan poslanec Čundrle. Připraví se pan poslanec Valach.

Poslanec Václav Čundrle: Pane předsedající, vážení kolegové, v úvodu bych chtěl poděkovat panu poslanci Trojanovi za to, že podpořil pozměňovací návrh soudruha předřečníka Čapka. Nyní k mému pozměňovacímu návrhu. Jedná se o § 6 písm. e) - vypustit - jedná se o doklad o příjmu s tím, že dle mého názoru z hlediska občanství není potřebný. Podle předkladatelů ve výboru je to pouze informativní údaj pro zaplacení manipulačního poplatku. Chtěl bych dále poukázat na to, že když jsme projednávali ústavu, navrhovali jsme, aby do ústavy byl zakotven státní jazyk. Nestalo se tak. V tomto zákoně se objevuje právě český jazyk jako jedna ze zkoušek občanství. Myslím si, že bude potřeba, aby tento parlament přijal do budoucna zákon o jazyku. Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Prosím pana kolegu Valacha. Připraví se pan poslanec Koronthály. Jeho přihláška je poslední písemná, kterou jsem do rozpravy obdržel.

Poslanec Vítězslav Valach: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, navrhuji jako pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona v § 10 odst. 2 vypustit poslední větu a zároveň § 18 odst. 1 doplnit písm. d) v tomto znění: "d) prokáže-li znalost českého jazyka". Pokusil bych se to odůvodnit. Jak správně kolega Body vzpomněl Listinu základních lidských práv a svobod, myslím si, že není dobré, když od jedné skupiny obyvatel požadujeme víc než od jiné. Čili pokud prokazují znalost českého jazyka žadatelé uvedení v § 7, myslím si, že by bylo záhodno to doplnit i do § 18.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji. Prosím pana poslance Koronthályho.

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám dojem, že do předlohy zákona se vloudila spíše chyba než co jiného. Mluvím teď o § 10 odst. 2, kde poslední věta předpokládá, že všichni občané SR ovládají takový jazyk, který jim umožňuje snadno komunikovat s českým prostředím, což považuji za mylný předpoklad, protože občanství a národnost, občanství a jazyk není totéž. Domnívám se, že bychom měli důsledněji respektovat to občanské hledisko a nesměšovat jej mylně. Navíc z mých osobních zkušeností plyne, že ne všichni občané Slovenské republiky jsou schopni dostatečně komunikovat, byť i v jazyce slovenském. Myslím teď např. na početnou maďarskou menšinu, kde i slovensky se domluvit je nesmírně obtížné. Domnívám se tedy, že bychom neměli předpokládat v zákoně něco, co můžeme nebo nemusíme předpokládat, a měli bychom pojmenovat věci tak, jak si je představujeme. Domníváme se - a myslím, že právem - že lidé slovenské národnosti, což nemusí být totožné s pojmem občan Slovenské republiky, znají tak dobře svůj mateřský jazyk, že jeho znalost jim umožňuje dostatečnou schopnost komunikace s českým prostředím, aniž by potřebovali (oni nebo my) tlumočníka. To samozřejmě nemusí platit jenom o občanech Slovenské republiky. To může platit o občanech jiného libovolného státu, jsou-li třeba vzdálenými potomky původních vystěhovalců ze Slovenska, a tudíž ovládají dostatečně slovenský jazyk. Naopak nemusí to platit o občanech jiné národnosti, kteří se slovenskému jazyku naučili jako cizímu. Tam podle mých zkušeností mnohdy dochází k tomu, že ačkoliv dobře mluví a rozumí slovensky, čeština jim připadá jako další nezvládnutý cizí jazyk. Domnívám se, že bychom měli zákon upravit a předkládám tento souhrnný pozměňovací návrh:

V § 10 odst. 2 poslední větu škrtnout. V § 7 odst. 1 písm. d) připojit na jeho konec větu: "Znalost českého jazyka nemusí prokazovat žadatel, jenž prokáže postačující znalost slovenského jazyka." V § 10 odst. 2 za slova "českého jazyka" udělat čárku a připojit "případně slovenského jazyka" a dál pokračovat v původním textu. V § 7 odst. 3 za slovo "českého" připojit "a slovenského" a pokračovat v původním textu. Já vám děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koronthálymu. Přihlásil se pan poslanec Špaček. Prosím, pane poslanče. To je poslední přihláška do rozpravy.

Poslanec Radim Špaček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Dobal zde navrhl - podle mého naprosto správně - aby bylo možno odpustit ve výjimečných případech podmínku netrestanosti v posledních pěti letech pro žadatele, kteří byli odsouzeni v podstatě svévolně v rámci zneužívání práva a trestů pro politické delikty. Domnívám se, že tuto možnost odpuštění je potřeba rozšířit zejména na občany Slovenské republiky, kteří budou žádat o české občanství, protože samozřejmě ta jurisdikce byla v celém Československu stejná.

A proto navrhuji, aby v § 11 odst. 3, kde se mluví o výjimkách v případech hodných zřetele, bylo doplněno na konci věty "a v § 18 písm. c)", což je právě paragraf a písmeno, které hovoří o občanech Slovenské republiky a za jakých podmínek mohou získávat občanství České republiky.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu kolegovi Špačkovi a ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě. Pan poslanec Payne, uděluji mu slovo.

Poslanec Jiří Payne: Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych se vyjádřit k projevu, který přednesl pan poslanec Body. Jestliže zde argumentoval tím, že jsou diskriminováni Romové, kteří několik desetiletí žijí na území České republiky, pak se domnívám, že tímto zákonem nepochybně diskriminováni nejsou, protože ten, kdo několik desetiletí žije zde na tomto území, měl možnost získat nějakým způsobem české občanství a podle tohoto zákona má tuto možnost i nadále. V tom žádnou diskriminaci nevidím.

Rovněž nevidím diskriminaci z hlediska místa narození, nebo jakýchkoli jiných důvodů, ani zde nejde o žádné poškozování lidských práv. Chtěl bych zdůraznit jednu věc, a myslím si, že je důležité, aby to zde zaznělo. Že tento zákon nikomu neuděluje občanství automaticky. Pouze stvrzuje, že každý má občanství, které má. To je obsahem odst. 1 § 1, který je po mém soudu velmi důležitý. Je důležité si všimnout toho, že tam nestojí, že by někdo nabýval nového českého občanství, ale říká se, že ten, kdo má dosud české občanství, je občanem České republiky.

To znamená, že všichni Romové i všichni ostatní, kdo jsou občany České republiky, mají občanství České republiky. Ti, kteří jsou občany Slovenské republiky, budou mít občanství Slovenské republiky. V tom není žádná diskriminace, to je prostě konstatování faktu, že to tak je.

Chtěl bych upozornit na to, že kdyby tomu tak nebylo, pak by pro některé občany mohla nastat komplikace, protože někteří z našich občanů mají např. dvojí občanství a na základě toho pobírají třeba důchod v zahraničí.

Pokud bychom jim my nyní udělili nově české občanství a oni by se, kdyby tam stálo v § 1 odst. 1, že se stávají občany České republiky, v takovém případě by změna občanství znamenala pro ně ztrátu druhého občanství i ztrátu důchodu. To znamená, že je velmi potřebné si uvědomit, že tento zákon neuděluje občanství, ale konstatuje, že občanství má ten, kdo ho má. Přitom nemůže dojít k žádné diskriminaci.

Nad to v tomto zákoně je zdůrazňováno, že za jistých okolností je možné o občanství požádat. A pro slovenské občany po dobu příštího roku jsou podmínky zvláště zvýhodněné. To v žádném případě nelze označit za diskriminaci. To je naopak zvýhodnění oproti normálu. Ve zvýhodnění nemůžeme jít až příliš daleko, protože mezinárodně jsme zavázáni k tomu - zachovávat stejný přístup ke všem cizincům. Proto je možná tato výjimka po dobu příštího roku, ale do budoucnosti je nutné, abychom se ke všem cizincům chovali naprosto stejně, aby měli stejné možnosti a stejná práva.

Dále bych se chtěl zmínit o občanech, kteří žijí v emigraci a buď požádali nebo nepožádali o naše občanství. To je skutečně řešeno v jiném zákoně a bylo by nadbytečné, abychom to zde opakovali. Tito občané měli formou rehabilitace možnost požádat o československé občanství. Obdobně tomu je i v tom, co zde několik předřečníků zmiňovalo, u případu, kde se jedná o úmyslný trestný čin a bylo upozorňováno na to, že by mohlo jít o jakési zneužití řekněme trestných činů, které měly politickou povahu.

Chtěl bych upozornit na to, že všechny tyto trestné činy byly rehabilitovány a buďto v soudní rehabilitaci nebo mimosoudní rehabilitací, a ve výpisu z trestního rejstříku se to neobjeví. To znamená, že tato obava je zbytečná. Je zbytečné ponechávat ministerstvu v této věci další možnost výjimek, ze kterých se může stát pravidlo. Domnívám se, že tato věc je vyřešena a měli bychom spoléhat na to, že je vyřešena, protože jinak bychom tím zpochybňovali platný právní řád.

Domnívám se, že prostě musíme vycházet z toho, že zákony tady platí, že jsou naplňovány, že je zbytečné opakovat věci, které jsou jinde upraveny nebo které již měly být vyřešeny, tak je stále znova zaplétat do právního řádu a vytvářet tady zbytečné komplikace, které potom působí výkladové problémy, zejména když se potom totéž ustanovení vyskytuje v různých souvislostech na různých místech právního řádu. Pokud se to tedy zdá být nejasné, pak nechť autoři těchto pozměňovacích návrhů navrhnou třeba odkaz pod čarou na příslušný zákon, který by to vysvětloval. Ale po mém soudu je to nadbytečné.

Poslední věcí, o které bych se chtěl zmínit, je podmínka při pozbývání občanství, záležitost toho, pokud někdo deset let nemá trvalý pobyt na území České republiky a bylo navrhováno, aby stačilo k pozbývání občanství pobývání deset let v zahraničí. Domnívám se, že v tom je velký rozdíl, protože někdo může být deset let služebně v zahraničí a přitom má trvalý pobyt ale v České republice. Podle tohoto pozměňovacího návrhu by jeho občanství bylo tím částečně ohroženo. Domnívám se, že v tom je rozdíl, jestli někdo deset let není trvale hlášen na území České republiky, a nebo jestli někdo pouze deset let pobývá v zahraničí.

Do budoucnosti věřím, že to bude i běžnou praxí, že lidé budou třicet, čtyřicet roků žít řekněme v zemích Evropského společenství, přesto budou našimi občany. Nedomnívám se, že by v tom měl být problém. Taková je praxe v Evropě, že se význam občanství stále snižuje, že se preferuje občanství Evropy. Doufám, že tomu tak bude i u nás, a proto bych se přimlouval, aby zůstalo původní znění vládního návrhu na tomto místě. Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Paynovi. Přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? Pan poslanec Dobal.

Poslanec Viktor Dobal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci jen stručně reagovat na to, co přednesl pan poslanec Payne ohledně výjimky k § 7 bodu c). Domnívám se, že ve všech bodech je použita výjimka. Možnost výjimky je daná. Domnívám se, že zákon nikdy nemá být tak natvrdo. Uváděl jsem případ zneužívání trestných činů k politickým účelům v minulosti. Nicméně se domnívám, že podobné nebo jiné, úplně jiné, které dosud neznáme, případy mohou nastat, mohou se vyskytnout a když je to natvrdo někde dané bez jakékoli výjimky, spíš to věci zkomplikuje. Proto se domnívám, že neuškodí, pokud ministerstvo vnitra bude mít možnost i v bodě c) tyto výjimky udělovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Dobalovi. Přeje si ještě někdo vystoupit? Pan poslanec Body.

Poslanec Ladislav Body: Dovolil bych si, kolegové a kolegyně, přednést pozměňovací návrh k § 7 odst. c). Navrhuji toto: "Nebyla od vyhlášení všeobecné amnestie v roce 1990 pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin."

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci. Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu tedy končím. Navrhl bych sněmovně, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, a tak umožnili společné zpravodajce a zástupci předkladatele, aby mohli zpracovat tuto řadu připomínek. Pokud nebudou námitky proti tomuto postupu, přistoupili bychom k projednávání dalšího bodu.

Poslanec Alfred Frommer: Pane předsedající, pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovoluji si upřít vaši pozornost nebo upozornit na usnesení číslo 100 a usnesení č. 49 České národní rady, ve kterém se hovoří o problému, který máme v tomto bodu diskutovat.

Předkládám tedy procedurální návrh, abychom rozhodli, o kterém usnesení budeme jednat v rámci urychlení celého procesu.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslancovi Frommerovi za jeho procedurální návrh. Prosil bych, aby zaujal své místo v lavici předkladatele. Otevírám proto tento třetí bod. Tím je

Paní poslankyně, páni poslanci, pro připomínku v úvodu jen připomenu, že jsme 22. prosince přijali usnesení v tom smyslu, že Česká národní rada přerušuje projednávání tohoto bodu a ukládá výboru ČNR pro právní ochranu a bezpečnost a výboru ČNR petičnímu, pro lidská práva a národnosti projednat návrh poslance Alfreda Frommera a připravit společný návrh na usnesení ČNR.

Návrhy na usnesení ČNR obou výborů vám byly rozdány. Proto budeme postupovat tak, jak procedurálně navrhl pan poslanec Frommer: budeme hlasovat o těchto jednotlivých usneseních a rozpravu budeme vést k tomu usnesení, ke kterému se přikloníme.

Mám v ruce usnesení výboru pro právní ochranu a bezpečnost, je to usnesení č. 100 a myslím, že budeme pokračovat tak, že to usnesení, které získá více kladných hlasů, bude to, o kterém budeme dále jednat.

Proto se ptám sněmovny: Kdo souhlasí, abychom dále projednávali usnesení č. 100 výboru pro právní ochranu a bezpečnost jako podklad pro naše další jednání, ať zvedne ruku. 93.

Kdo je proti tomuto postupu? 19.

Dám hlasovat o usnesení č. 49. Je to usnesení výboru ČNR petičního, pro lidská práva a národnosti.

Ptám se tedy sněmovny: Kdo je pro to, abychom se v dalším řídili jako podkladem pro naše jednání usnesením č. 49, ať zvedne ruku. 43.

Je tedy zřejmé, že se v dalším budeme řídit usnesením č. 100.

Otevírám tedy rozpravu k tomuto usnesení. Jako první se přihlásil písemně do rozpravy pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážení ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, jak prohlášení správně uvádí, byli jsme v posledních letech skutečně svědky projevů šířících nenávist a politickou intoleranci, popírajících elementární pravidla lidskosti, počínaje politickou diskriminací v zaměstnání, a konče projevy otevřeného násilí včetně pokusu o politickou vraždu. S takovými projevy jsme se setkali nejenom v bulvárních plátcích, jako je Český deník nebo Lidové noviny, ale i ve státní televizi. Troufám si označit toto období za sametovou obdobu 50. let.

Plně chápu obavy autorů výzvy, která reaguje zejména na publikované seznamy osob v tisku a nemám výhrady k jejímu textu. Přesto se domnívám, že v atmosféře zastrašování, teroru a násilí by měly zákonodárné orgány a orgány státní moci obrátit svou pozornost zejména na aktuální projevy organizovaného násilí a ne na pouhé projevy v tisku. Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Šolerovi, dále se přihlásil písemně pan poslanec Gjurič. Uděluji mu slovo, připraví se pan poslanec Štrait.