Přítomni:
Místopředseda ČNR J. Kasal, K. Ledvinka,
P. Tollner a 187 poslanců.
Za vládu České republiky: místopředseda
vlády J. Kalvoda, ministr pro hospodářskou
soutěž S. Bělehrádek, ministr zdravotnictví
P. Lom, ministr státní kontroly I. Němec,
ministr spravedlnosti J. Novák, ministr vnitra J. Ruml,
ministr práce a sociálních věcí
J. Vodička, prezident Nejvyššího kontrolního
úřadu P. Hussar.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, vážení členové vlády,
milí hosté, zahajuji 19. schůzi České
národní rady a všechny vás po vánočních
svátcích upřímně vítám
opět k práci, abychom ukončili všechna
jednání, která jsou třeba do konce
tohoto roku dokončit. Prosil bych pány poslance
v předsálí.
Zjišťuji, že podle prezenční listiny
je přítomno 133 poslanců, a proto můžeme
přistoupit k jednání. Na lavice vám
byl rozdán návrh pořadu na tuto 19. schůzi
ČNR. Dále jsou v návrhu uvedeny tři
návrhy zákonů ČNR, které by
měly být projednány na navazujících
schůzích České národní
rady.
Předsednictvo ČNR vám navrhuje, aby 19. schůze
projednala čtyři body pořadu. Jsou to
-I. návrh předsednictva ČNR na zkrácení
zákonné lhůty 60 dnů k projednání
návrhů zákonů ČNR,
- jako bod II. - vládní návrh zákona
ČNR o nabývání a pozbývání
státního občanství České
republiky,
- bodem III. je návrh poslance Alfréda Frommera
a dalších na usnesení ČNR k odsouzení
antisemitismu a rasismu. Je to pokračování
přerušeného jednání.
- bodem IV., zatím posledním, je zpráva o
činnosti předsednictva ČNR za období
od 21. do 28. prosince 1992.
Následující tři návrhy zákonů,
to je návrh poslanců ČNR Marka Bendy a dalších
na vydání ústavního zákona
ČNR, kterým se zřizuje Prozatímní
ústavní soud ČR, dále vládní
návrh zákona o ověřování
opisů a kopií s listinou atd. a návrh poslanců
ČNR Marka Bendy a dalších na vydání
zákona ČNR, kterým se mění
a doplňuje Jednací řád ČNR.
Tyto tři návrhy zákonů navrhuje předsednictvo
projednat na samostatných schůzích ČNR
v souladu s § 73 zákona o Jednacím řádu
ČNR, který stanoví 24hodinovou lhůtu
pro zprávu výboru nebo společnou zprávu
výborů před zahájením schůze
ČNR. Podle toho budou tedy odvozeny začátky
navazujících schůzí České
národní rady.
Návrhy všech tří zákonů,
které by měly být projednány na navazujících
schůzích ČNR, jste obdrželi prostřednictvím
výborů České národní
rady. To jsem vám chtěl sdělit v úvodu
a nyní se již táži, zda si někdo
z vás přeje navrhnout změnu nebo doplnění
pořadu 19. schůze ČNR tak, jak jej navrhlo
předsednictvo ČNR. Není tomu tak. Děkuji.
Nechám hlasovat.
Kdo souhlasí s pořadem 19. schůze ČNR
tak, jak byl předložen, ať zvedne ruku? 135.
Kdo je proti tomuto návrhu pořadu? Nikdo. Děkuji.
Pořad jsme tedy schválili a přistoupíme
k jeho projednávání. Prvním bodem
je
Seznámím vás, paní poslankyně
a páni poslanci, se dvěma návrhy na usnesení
České národní rady, které předsednictvo
ČNR přijalo na své 35. schůzi dne
28. 12. 1992. Svým usnesením č. 297 doporučuje
České národní radě vyslovit
souhlas s tím, aby vládní návrh zákona
ČNR o ověřování shody opisu
nebo kopie s listinou a o ověřování
pravosti podpisu obecními úřady a o vydávání
potvrzení orgány obcí a okresními
úřady, podle sněmovního tisku 293,
byl projednán ve lhůtě kratší
než 60 dnů ode dne, kdy byl rozeslán poslancům
České národní rady s tím, že
bude dodržena lhůta 1 den.
Tento vládní návrh zákona byl přikázán
ústavně právnímu výboru a výboru
pro veřejnou správu, regionální rozvoj
a životní prostředí. Připomínám,
že podle § 75 zákona ČNR č. 35/1989
Sb., o Jednacím řádu ČNR, rozhodne
o takovém návrhu Česká národní
rady bez rozpravy.
Táži se proto, kdo s tímto návrhem souhlasí,
ať zvedne ruku? 97.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku? 6. Děkuji.
Návrh byl přijat.
Ještě druhé usnesení. Svým usnesením
č. 300 doporučuje předsednictvo ČNR
vyslovit souhlas s tím, aby návrh poslanců
ČNR Marka Bendy a dalších na vydání
ústavního zákona ČNR, kterým
se zřizuje Prozatímní ústavní
soud České republiky, podle sněmovního
tisku 295, byl projednán ve lhůtě kratší
než 60 dnů ode dne, kdy byl rozeslán poslancům
ČNR s tím, že bude dodržena lhůta
1 den. Tento vládní návrh zákona byl
přikázán ústavně právnímu
výboru.
Táži se proto, kdo s tímto návrhem souhlasí,
ať zvedne ruku? 90.
Kdo je proti tomuto návrhu? 7.
Návrh byl přijat.
Nyní přistoupíme k dalšímu bodu
programu a tím je
Z pověření vlády ČR nám
vládní návrh zákona ČNR, který
jste obdrželi, sněmovní tisk 208, odůvodní
ministr vnitra ČR pan Jan Ruml, kterého prosím,
aby se ujal slova.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, vláda
ČR vám předkládá k projednání
návrh zákona o nabývání a pozbývání
státního občanství České
republiky. Vzhledem k vzniku samostatného českého
státu jde o velmi důležitý zákon
a jeho přípravě byla věnována
mimořádná pozornost.
Jak jistě víte, původně byla připravena
dvoustranná smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou, která měla řešit některé
závažné otázky na úseku státního
občanství. Vzhledem k tomu, že vláda
ČR vycházela z principu jednoho státního
občanství, zatímco vláda Slovenské
republiky preferovala státní občanství
dvojí, nedošlo k dohodě a otázky státního
občanství vyřeší zákony
národních rad obou republik.
Úvodem bych chtěl upozornit především
na základní principy, z nichž se při
přípravě návrhu zákona vycházelo.
Za základní princip uplatněný v navrženém
zákoně je zásada, podle které by každý
občan měl mít pokud možno pouze jedno
státní občanství. Vychází
se přitom ze snahy předejít problémům,
které jsou s dvojím státním občanstvím
spojeny jak pro fyzickou osobu, tak pro stát. Jde zejména
o problémy spojené s plněním základní
vojenské služby, otázky spojené s příslušností
soudů, daňové otázky apod. Z obdobných
důvodů tuto zásadu preferují některé
jiné státy. Zpravidla přímo ve vlastních
zákonech o státním občanství
stanoví, že pokud jejich státní občan
získá na vlastní žádost cizí
státní občanství, pozbývá
původní. Jde například o Austrálii,
Švédsko, Nizozemí, Rakousko. Řada dalších
států řeší uvedený problém
tak, že uzavírají dvoustranné smlouvy
k předejití vzniku dvojího státního
občanství. Československo obdobnou smlouvu
uzavřelo s řadou států. Jako první
byla uzavřena v roce 1928 se Spojenými státy
americkými.
Uvedený princip není v našem právním
řádu nový. Vycházelo se i z tradic
první republiky, kdy již v ústavě z
roku 1920 byla tato zásada deklarována.
Dalším principem je umožnit, aby bylo v co největší
únosné míře respektováno právo
fyzických osob na vlastní volbu státního
občanství. Nově se například
do právního předpisu zavádí
možnost pozbýt státní občanství
České republiky prohlášením za
podmínek zákonem stanovených.
Ve vztahu k státním občanům Slovenské
republiky je pak v široké míře umožněna
volba státního občanství České
republiky za předpokladu, že bude mít osoba,
která volbu provádí, na území
České republiky trvalý pobyt alespoň
po dobu dvou let, předloží doklad o propuštění
ze státního svazku Slovenské republiky a
v posledních pěti letech nebyla soudně trestána
za úmyslný trestný čin. Tuto možnost
by měli státní občané Slovenské
republiky od účinnosti zákona do 31. prosince
1993.
Důležitým principem v souladu s celoevropským
trendem je snaha o předcházení bezdomovectví.
Přímo v zákoně je stanoveno, že
státní občanství České
republiky nabývají m.j. osoby mladší
15 let, nalezené na území České
republiky, u nichž se nepodaří prokázat,
že narozením nabyli cizí státní
občanství a dále pak narozením dětí
bezdomovců, jejichž rodiče nebo alespoň
jeden z nich malí na území České
republiky trvalý pobyt.
Při přípravě návrhu zákona
je respektována zásada stanovená ústavním
zákonem č. 23/1992 Sb., kterým se uvozuje
Listina základních lidských práv a
svobod, že nikdo nemůže být proti své
vůli zbaven státního občanství.
Navržené způsoby pozbytí státního
občanství proto vždy předpokládají
vůli státního občana uvedené
občanství pozbýt, a to ať již jde
o propuštění ze státního svazku
pouze na vlastní žádost nebo prohlášení
o pozbytí státního občanství.
Stejně tak je třeba chápat i pozbytí
státního občanství České
republiky v důsledku nabytí státního
občanství cizího státu na vlastní
žádost. I zde se však vychází z
projevu vůle státních občanů.
Závěrem bych chtěl uvést, že
ministerstvo vnitra připravuje vzory podání
a prohlášení činěná podle
tohoto návrhu zákona. V případě,
že tento zákon bude schválen, budou vzory předány
k využití všem okresům tak, aby při
realizaci zákona nedocházelo k nejasnostem a problémům.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, návrh zákona o nabývání
a pozbývání státního občanstí
České republiky úzce váže na
vznik samostatného českého státu a
měl by začít platit od 1. 1. 1993. Proto
žádám sněmovnu, aby zákonu dala
svůj hlas. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji
panu ministru Rumlovi a prosím společného
zpravodaje výboru ČNR pana poslance Jana Zahradníčka,
aby nám odůvodnil zprávu výborů
ČNR, kterou jste obdrželi jako sněmovní
tisk 209.
Pardon, je tady změna, zprávu odůvodní
paní poslankyně Buzková, omlouvám
se.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
došlo ke změně vzhledem k tomu, že zpravodajkou
za výbor petiční, pro lidská práva
a národnosti jsem nakonec byla určena já,
takže mi dovolte, abych předložila za tento výbor
zprávu k zákonu ČNR o nabývání
a pozbývání státního občanství
České republiky.
Návrh tohoto zákona byl přikázán
pouze našemu výboru, takže jménem našeho
výboru předkládám zprávu k
tomuto zákonu.
Na úvod bych chtěla odkázat na úvodní
slova pana ministra vnitra a dále bych chtěla pouze
dodat, že výbor petiční, pro lidská
práva a národnosti, který se tímto
zákonem zabýval, přijal zprávu ve
znění tisku ČNR 209, který se zabývá
pouze některými formulačními podrobnostmi.
Dále se náš výbor domnívá,
že forma a znění tohoto zákona jsou
vyhovující a odpovídající nově
vzniklé právní situaci, která nastane
po prvním lednu 1993, a proto doporučuji, aby tento
zákon byl přijat ve znění zprávy
výboru petičního, pro lidská práva
a národnosti.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji
paní poslankyni a nyní otevírám rozpravu,
do které se dosud přihlásili čtyři
poslanci. Přečtu je tak, jak přišly
přihlášky. Jsou to páni poslanci Hirš,
Valenta, Nedorost a Payne. Prosil bych tedy, aby se slova ujal
pan poslanec Hirš.
Prosím pouze o písemné přihlášky
do rozpravy. Přednost mají ti páni poslanci,
kteří hodlají přednést pozměňovací
návrhy, prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane
předsedající, vážení členové
vlády, kolegyně a kolegové, chtěl
bych upozornit na tu skutečnost, která mě
napadla při čtení návrhu tohoto zákona,
a to na to, že po únoru 1948 řada našich
občanů, československých státních
příslušníků, byla nucena opustit
naši republiku, uchýlit se do emigrace a tito lidé
většinou získali cizí státní
občanství ve státě, kam emigrovali.
Vzhledem k tomu, že většina těchto emigrací
byla z politických důvodů, neboť těmto
lidem hrozila represe ze strany komunistické moci, která
ohrožovala přímo jejich samostatnou existenci,
a vzhledem k tomu, že tito občaně vykonali
velmi mnoho pro dobré jméno Československa,
pro svržení komunistického režimu, navrhuji,
aby těmto lidem bylo umožněno získat
české státní občanství,
které při prostudování tohoto zákona
by nebylo jinak možné.
Upozorňuji na to, že existují státy,
jako je např. Kanada, která umožňuje
dvojí státní občanství. Předloženým
pozměňovacím návrhem, který
nyní přečtu, se odstraní možná
nová křivda, kterou bychom na těchto lidech
spáchali, a proto doporučuji se nad tímto
problémem vážně zamyslet.
Navrhuji proto, aby v § 7 předloženého
vládního návrhu byl doplněn další
odstavec 4 následujícího znění:
"Fyzické osoby, které byly nuceny opustit území
Československé republiky po 25. únoru 1948
nebo území ČSSR a získaly cizí
státní občanství a aniž by se
věrohodným způsobem vzdaly československého
státního občanství a měly v
době opuštění republiky trvalý
pobyt na území současné České
republiky, mohou požádat o udělení státního
občanství České republiky. V tomto
případě se k občanství cizího
státu nepřihlíží."
Touto úpravou musíme upravit další paragrafy.
Pokud můj návrh poslanecká sněmovna
přijme, musíme § 11 doplnit o odst. 4: "Ministerstvo
vnitra u fyzických osob dle § 7 odst. 4 nepožaduje
splnění podmínky dle § 7, odst. 1, písm.
b, ani předložení dokladů dle §
8 písm. b, pokud právní předpisy státu,
jehož je žadatel státním občanem,
umožňují současně státní
občanství druhého státu. "Dále
v § 13, písm. c je nutno doplnit znění
o: "Nebo k nabytí cizího státního
občanství došlo po opuštění
ČSR po únoru 1948 nebo ČSSR, fyzické
osoby, která měla československé státní
občanství a trvalý pobyt na území
současné České republiky. "Podobně
by se doplnil i § 17. To je můj hlavní pozměňovací
návrh.
Mám ještě formulační návrh.
V § 6, odst. 1 třetí řádek zřejmě
za slovy "státní občanství"
vypadla slova "České republiky". Jinak
by odstavec nedával smysl.
Dámy a pánové, doporučuji, abychom
těmto lidem umožnili získat české
státní občanství. Myslím, že
jsem to odůvodnil stručně a výstižně.
Jedná se mi o to, aby tito lidé opět nebyli
potrestáni další křivdou, kterou bychom
jim tímto spáchali.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Hiršovi. Hlásí se pan ministr
Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážené
paní poslankyně a poslanci, neupírám
panu poslanci Hiršovi snahu řešit tuto velmi
závažnou problematiku. Chtěl bych ho upozornit
na to, že tato problematika není řešena
navrženým zákonem proto, že ji řeší
zákon č. 88/90 Sb., kterým se doplňují
a mění předpisy o nabývání
a pozbývání československého
státního občanství. Tento zákon
znamená určitou formu rehabilitace na úseku
státního občanství. Pokud bývalý
státní občan České republiky,
nebo Československé republiky, který toto
občanství pozbyl propuštěním
ze státního svazku nebo odnětím státního
občanství od 1. 10. 1949 do 31. 12. 1989, požádá
o udělení státního občanství
České republiky, je povinností jeho žádosti
vyhovět. Žadatel přitom nemusí splňovat
podmínky stanovené pro ostatní cizince. Možnost
nabýt tímto způsobem zpět státní
občanství České republiky mají
žadatelé do 31. 12. 1993. Tuto problematiku řeší
již zmíněný zákon a podle mého
názoru ji není třeba upravovat v tomto zákoně.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji.
S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec
Hirš.
Poslanec Pavel Hirš: Pokud pan ministr toto dostatečně
vysvětlil, a já jsem rád, že tomu tak
je, omlouvám se, že jsem neznal tento předpis.
Tento svůj návrh stahuji zpět.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: S
faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec
Vlček.
Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený
pane předsedající, vážení
kolegové a kolegyně, tady je jiný problém,
který se týká statistiky a porovnávání
poměrů emigrantů v naší republice.
Pro vaši informaci: od 21. srpna 1968 až do 17. listopadu
1989 emigrovalo z této republiky zhruba 243 tisíc
občanů, z toho si jich přes 70 tisíc
urovnalo poměry k republice jak bylo dříve
závazné. Znamená to, že tady bude potřeba
zřejmě připravit dvojí zákonnou
normu pro ty, kteří se již vyplatili, a ty,
kteří vůbec nejednali s našimi státními
orgány v té době.
Ne tak plně souhlasím s argumentem pana kolegy Hirše,
když říkal, že emigrace byla převážně
politická. Pokud vidíte čísla podle
jednotlivých let, vždycky se zvýšila emigrace
z našich zemí v letech, kdy se u nás zdražovalo,
ať již to byly mléčné výrobky,
atd. Jsou to léta 1978 až 79, kdy roční
emigrace překročila 12 tisíc občanů
za rok. V počátku v letech 1971-72 se emigrace pohybovala
kolem 2500 občanů. Podrobná analýza
vypadá trochu jinak.
Hlavně jsem chtěl upozornit na dvojí zákonnou
normu, na ty, kteří mají už urovnaný
vztah k republice a kteří ještě ne.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Jako
další je písemně připraven do
rozpravy pan poslanec Valenta. Připraví se pan poslanec
Nedorost.
Poslanec Josef Valenta: Pane předsedající,
dámy a pánové, přesto co zde řekl
pan ministr Ruml si myslím, že nic nezkazíme,
když se v zákoně objeví toto:
Mám k projednávanému zákonu ČNR
o nabývání a pozbývání
občanství ČR pozměňovací
návrh tohoto znění:
v § 6 zařadit za odst. 1 nový odst. a odst.
2 přečíslovat na odst. 3. Nový odst.
by měl tuto podobu:
"Fyzická osoba, která má trvalý
pobyt v cizině, si může zvolit státní
občanství ČR, jestliže splňuje
tyto podmínky:
a) "nabyla čs. státní občanství
narozením na území Československa;
b) "v době od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 pozbyla
čs. státní občanství na základě
pravomocného odsouzení pro nezákonné
opuštění republiky."
Hlavním úkolem tohoto zákona je nově
komplexně upravit institut státního občanství.
Tento zákon klade sice maximální důraz
na zachování pouze jednoho státního
občanství, nelze však zapomenout na osoby,
naše bývalé spoluobčany, kteří
opouštěli vlast před zvůlí totalitního
režimu a v mnoha případech si tímto
činem zachraňovali holý život. Jestliže
odepřeme těmto lidem opětné a oprávněné
získání občanství, nebudeme
se mnoho lišit od těch, kteří je donutili
opustit jejich rodnou zemi.
Převážná většina z nás
zde přítomných se zavázala v předvolebních
slibech v rámci programů svých stran k nápravě
křivd totalitního režimu. Schválením
tohoto pozměňovacího návrhu můžeme
našim krajanům a celému světu dokázat,
že naše republika bere vyrovnání s dědictvím
minulosti vážně.
Mám tady fax, kde naši občané, kterých
se to týká, zdůvodňují argumenty.
Mimo jiné tady je: "Americké noviny by přestaly
psát o diskriminaci amerických občanů
v ČSFR a senátoři by nepsali žádosti
prezidentu Bushovi, aby neuděloval žádnou pomoc
Čs. republice." Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Valentovi. Prosím pana poslance Payneho,
aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
členové vlády, vážené
poslankyně a poslanci, sněmovním tiskem č.
208 se zabýval zahraniční výbor, aniž
by byl tento tisk výboru přikázán,
a přijal v této věci usnesení. Zahraniční
výbor se chtěl především zamyslet
nad některými aspekty nabývání
a pozbývání státního občanství
z hlediska mezinárodního práva. Dovolte,
abych vás seznámil s usnesením zahraničního
výboru a podal v té věci pozměňovací
návrhy, které nejsou zahrnuty ve společné
zprávě. Zahraniční výbor navrhl
v § 7, odst. 2 vypustit druhou větu. Tuto záležitost
týkající se manželů v zákoně
neupravovat, jakým způsobem bude žádost
posuzována.
Dále v § 14 odst. 2, obdobným způsobem
vypustit konec věty a větu ukončit tečkou
místo středníkem.
V § 10 odst. 2 ve třetí větě
doporučujeme vložit za slova "který je"
slova "nebo byl".
Jde o to, že žadatelé, kteří budou
žádat o české občanství,
mohou v době, kdy podávají svou žádost,
již být propuštěni ze svazku a z toho
důvodu by bylo vhodné doplnit tato slova do textu
zákona.
Dále zahraniční výbor navrhuje v §
12 odst. 1 změnit text slibu tak, aby státoobčanský
slib byl přiměřený znění,
které je uvedeno v naší schválené
ústavě. Zahraniční výbor navrhl
toto znění, které po obsahové stránce
je podobné tomu, které bylo uvedeno ve vládním
návrhu, formálně je však přizpůsobeno
znění ústavy. V § 12 odst. 1 by text
slibu zněl:
"Slibuji na svou čest věrnost České
republice. Slibuji, že budu zachovávat všechny
zákony a jiné obecně závazné
právní předpisy. Slibuji, že budu plnit
všechny povinnosti státního občana."
Dále zahraniční výbor navrhl vypustit
celý § 28. Bylo to projednáváno se zástupci
ministerstva vnitra a ukazuje se, že by to bylo velmi praktické.
Dovolte mi ještě na závěr jednu osobní
připomínku. Ve společné zprávě,
kterou máte rozdánu, je navrženo vypustit legislativní
zkratku, která slova "státní občan
České republiky" nahrazuje zkratkou "státní
občan".
Toto vypuštění bych si dovolil podpořit.
Mimochodem na to upozornil i kolega Hirš, který si
pravděpodobně na jednom místě neuvědomil,
že je zde zavedena legislativní zkratka a vzhledem
k tomu, že tento zákon bude patřit k těm,
které budou pravděpodobně občané
více potřebovat, zdá se, že by vypuštění
legislativní zkratky a uvedení plného textu
"státní občan České republiky"
v celém textu zákona vedlo k větší
srozumitelnosti a přehlednosti zákona. Myslím,
že vypuštění této legislativní
zkratky a uvádění plného textu na
všech místech je účelné, protože
se předejde některým nedorozuměním.
Děkuji. To jsou všechny pozměňovací
návrhy zahraničního výboru.
Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Paynovi. Jako další je přihlášen
pan poslanec Body, připraví se pan poslanec Čapek.
Poslanec Ladislav Body: Pane předsedající,
pane předsedo, kolegyně, kolegové!
Společná zpravodajkyně kolegyně Buzková
uvedla, že výbor petiční, pro lidská
práva a národnosti tento návrh zákona
podpořil a doporučuje ke schválení.
Nevím, jak probíhalo jednání našeho
výboru, jehož jsem členem, to znamená
výboru petičního, pro lidská práva
a národnosti, protože jsem na protest proti tomuto
návrhu zákona jednání výboru
opustil.
Zdůvodním proč. Především
proto, že takto koncipovaný návrh zákona
postihne, a tady si musíme říci nahlas pravdu,
především občany Slovenské republiky
z řad Romů.
Takto navrhované podmínky pro získání
státního občanství jsou protizákonným
zásahem do práv občanů dosavadní
České a Slovenské Federativní Republiky
a především občanů, kteří
zde již několik desetiletí pobývají
a žijí.
Podmínka vzdání se občanství
druhého státu, sice dobrovolně, ale pod tlakem
získání možnosti státního
občanství České republiky, je absolutně
pro mne nepřijatelná a absurdní.
Domnívám se, že jde o prudký zásah
do Listiny práv a občanských svobod, té
listiny, kterou se česká vláda zavázala
převzít a respektovat a kterou zakomponovala jako
součást ústavního pořádku
do příští nové Ústavy
České republiky.
Mám zde před sebou, kolegyně a kolegové,
závěrečný dokument schůzky
KBSE, který nebudu číst, protože ho
všichni znáte.
Chtěl bych ale citovat část z principů
této schůzky, a to princip 13/7, kde se uvádí:
"Vláda nebo stát jsou povinny zajišťovat
na svém území každému lidská
práva a základní svobody bez jakýchkoliv
rozdílů, ať jde o rasu, barvu pleti, pohlaví,
jazyk, náboženství, politické či
jiné přesvědčení, národnostní
nebo společenský původ, majetkové
poměry, místo narození nebo jiné okolnosti."
To je tam prosím uvedeno, to není můj výmysl,
to je dokument, který česká vláda
přejímá jako závazný.
Ve sjednaných podmínkách se uvádí
v žádosti o občanství, že musím
napsat, jaké mám majetkové poměry,
kde jsem se narodil, kdy jsem se narodil, a teprve poté
bude někdo zvažovat, zda toto občanství
dostanu či nikoliv.
Myslím, že toto je proti rozumu, proti lidskosti a
jestliže někdo tvrdí, že tento návrh
zákona je přijatelný pro většinu
občanů České republiky, pak si musíme
také říci, že tento zákon je
menšině na závadu. Bohužel tento zákon
poškozuje menšinu v tomto státě a já
budu hlasovat proti tomuto zákonu.