Tyto podezřelé okolnosti v postupu jednotek SNB spočívají v následných vysvětlitelných momentech:

a) Spekulativní úvahy, že k zastavení postupu demonstrantů ve Vyšehradské ulici došlo proto, aby se demonstrace převalila na nábřeží a odtud došla na Národní třídu, vylučuje již samotný charakter, jakým bylo toto přehrazení vytvořeno Je prokázanou skutečností, že tento kordon byl postaven narychlo a spíše iniciativou příslušníků SNB na místě, než pokyny řídícího štábu.

b) Svědecké výpovědi účastníků demonstrace, kteří se po dobu pochodu demonstrantů pohybovali v čele průvodu (Matějková, Chudomelová, M. Benda a mnoho dalších) vyvracejí hypotézy o možném ovlivňování trasy průvodu demonstrantů. Naopak je jak z těchto výpovědí, tak i ze zachovalé dokumentace patrné, že průvod nebyl nikým ovlivňován a na Národní třídu došel vlivem náhodných okolností, které jeho cestu provázely.

c) Nezajímavá není ani skutečnost, že zatímco pro celou řadu míst, vhodnou pro shromáždění většího množství osob, měly pořádkové jednotky SNB zpracovány typové plány zákroků, Národní třída mezi nimi chybí. Přitom bylo možné nechat dojít demonstranty o kousek dále, na Jungmanovo náměstí, pro které varianty zákroků již zpracovány byly. Po celou dobu zákroku také projevují důstojníci SNB obavy z hromadění osob v blízkosti sídla krajské Správy SNB - Bartolomějské ulice.

d) Pokud se jedná zejména o postup kordonu ŠPO od výchozího postavení až k podloubí Kaňkova domu, je nutno připomenout, že tento postup byl řídícímu štábu hlášen a z této strany se v průběhu celého zákroku neobjevuje proti němu jediná námitka ze strany řídícího štábu. Velitel této jednotky mjr. Houbal uvádí, že postupoval v intencích dřívějších pokynů, tedy udržovat neustálý kontakt s davem. Je objektivní skutečností, že zatím co na počátku zásahu na Národní třídě ukazuje stacionární kamera prostor mezi kordony plně zaplněný demonstranty v takovém množství, které by se fyzicky nemohlo vtěsnat do později zúženého prostoru, že tedy mohlo dojít k tomuto postupu mj. s úbytkem množství demonstrantů z Národní třídy.

e) Postup kordonu Pohotovostního pluku, ke kterému nebyl dán povel. Absence tohoto povelu je konstatována závěry trestního spisu, jehož obsahem je vyšetřování zásahu. Zde je třeba připomenout skutečnost, že není k dispozici záznam radioprovozu, kterým komunikoval řídící štáb s jednotkami Pohotovostního pluku, ve kterém by se takový povel mohl vyskytovat. Některé poznatky tuto možnost zcela nevylučují, ale jiné poznatky činí pravděpodobnější možnost, že k pohybu tohoto kordonu dochází na základě iniciativy příslušníků StB pražské Správy, kteří se v té době pohybovali těsně za tímto kordonem, bezdůvodně napadali demonstranty a většinou byli vyšších hodností, než zasahující příslušníci Pohotovostního pluku. Tito příslušníci StB měli bezprostřední osobní kontakt s příslušníky pořádkové jednotky, jejichž velitel byl vzdálen několik desítek metrů u radiostanice.

f) Nepřiměřené násilí, ke kterému v průběhu zákroku ze strany zejména sestavy ŠPO dochází, lze vysvětlit osobní zainteresovaností zasahujících příslušníků a jejich silně negativním postojem vůči demonstrujícím. Toto odůvodnění jejich agresivity je možno akceptovat jako vyčerpávající, zejména pod zorným úhlem skutečnosti, že ti z nich, kteří byli usvědčeni a stíháni, se nehájili žádným případným rozkazem k této tvrdosti při zákroku. Z hlediska trestní odpovědnosti příslušníka vojensky organizovaného sboru, jakým byl SNB, by poukaz na takovouto, byť i neprokázanou, existenci rozkazu vyššího nadřízeného představoval pro tyto obviněné a stíhané příslušníky tu nejlepší obhajobu, kterou by došlo k zásadnímu snížení jejich trestní odpovědnosti, ne-li zbavení trestního postihu vůbec. Lze pokládat za vyloučený případ, že by některý z takto stíhaných příslušníků SNB tuto možnost v některé fázi vyšetřování nevyužil. To se však nestalo.

g) O vlastní iniciativě svědčí i ta skutečnost, že k násilným excesům dochází i ve chvíli, kdy je dav již rozptýlen a zasahující jednotky, zejména OZU, nadále napadají občany ze zcela malicherných záminek.

Za nejvýznamnější a nejvíce podezřelou, je možno pokládat právě večeři genpor Lorence v břevnovské vile. Ovšem jen do té doby, než si uvědomíme absurditu představy, že by jeden z nejvyšších funkcionářů KGB osobně a veřejně přijel do ČSSR s celou delegací dalších významných funkcionářů KGB, v průběhu téměř týdne zde navštívil řadu míst po celé republice, opět zcela oficiálně, a na konci své návštěvy mezi sousty slavnostní večeře řídil či alespoň inicioval provedení státního převratu v ČSSR. Vyšetřováním bylo zjištěno, že se jednalo o oficiální, měsíce předem smluvenou a stejně tak dlouho odkládanou návštěvu, jejímž cílem byl podpis smlouvy o spolupráci StB a KGB, jelikož platnost předchozí smlouvy již vypršela.

Průběh tohoto večera v břevnovské vile FMV byl rozsáhlým vyšetřováním důkladně objasňován. Výpovědi všech zúčastněných osob se shodují i v nejzazších podrobnostech a všechny shodně konstatují, že se jednalo o skutečně spíše slavnostní akt po podpisu důležitého dokumentu, nežli o pracovní záležitost. Pokoj, ve kterém sovětští i českoslovenští zástupci pobývali, byl bez telefonního přístroje, ke kterému odcházeli zástupci čs. strany, tedy genpor. Lorenc a plk. Vykypěl, jen v nejnutnějších případech do vedlejší místnosti. Veškeré telefonáty, které byly vyřizovány, se týkaly pouze situace v centru Prahy v souvislosti se studentskou demonstrací. Telefonáty směrem z vily tvořily jen nepatrný zlomek z celkem asi osmi až šestnácti hovorů, kdy se podřízení funkcionáři FMV obraceli na vyšší velení.

V průběhu večeře byla při diskusi konstatována zástupci československé i sovětské strany teze, že se jedná o záležitost pořádkových sil, tedy VB, nikoliv státobezpečnostních složek. Postoj přítomných je obzvláště pochopitelný pod zorným úhlem faktu, že tzv. "vnitřní protivník" není buď vůbec nebo jen občasně jejich pracovní problematikou. Také podepsaná smlouva se týká spolupráce proti zpravodajským službám států NATO. Zájem genpor. Lorence o právě probíhající události v centru Prahy a reakce sovětských důstojníků na ně byla důsledkem skutečnosti, že v tuto dobu statutárně zastupoval federálního ministra vnitra, ing. Kincla, vzdáleného mimo Prahu. Pro genpor. Lorence byl typický velmi iniciativní přístup k pracovním úkolům a podřízení předpokládali, že je s požadavkem konzultace neodmítne.

Takto popsaný charakter večeře potvrzují i svědci z řad obsluhujících a další osoby, tvořící personál vily. Neobjevila se v podstatě žádná skutečnost, opravňující v tomto zpochybnit závěry vyšetřování. Je třeba si také povšimnout toho, že genpor. Lorenc odjíždí spolu s plk. Vykypělem z Břevnova již krátce po 20.00 hod., tedy v době, kdy vývoj na Národní třídě spěje ke svému dramatickému konci. Dobu, kdy se obklíčení demonstrantů promění v nepřiměřeně tvrdý zásah, stráví tito funkcionáři ve služebním voze plk. Vykypěla, který není z důvodu výměny spojovací techniky vybaven žádným spojovým zařízením, jako např. mobilním telefonem nebo vysílačkou. Národní třídu míjí v prostoru Národního divadla a odtud míří zpět na MěV KSČ za Ing. Štěpánem. O zástupcích sovětské strany na slavnostní večeři je známo pouze to, že se po večeři odebrali na své pokoje, přítomní zástupci StB odjíždějí domů.

MěV KSČ - jeho tajemník Ing. Štěpán si opatřoval vedle informací, podávaných bezpečnostními složkami, informace od svých spolupracovníků, pohybujících se postupně v blízkosti celé akce. Je také známa jeho aktivita, se kterou po skandování hanlivých hesel vůči jeho osobě požadoval rázné zakročení proti demonstrantům. Vyšetřováním bylo zjištěno, že během večera budovu MěV KSČ neopustil a jeho spojovací prostředky se omezovaly na telefonické spojení. Jeho aktivita se omezovala na pokusy ovlivňovat náčelníka Pražské Správy SNB plk. Bytčánka, který jej však odkazoval na své nadřízené složky z úrovně velení FMV. Tento rozpor mezi nejvyšším politickým a bezpečnostním funkcionářem daného obvodu byl zřejmě po rozhovoru s ing. Štěpánem důvodem k osobní návštěvě genpor. Lorence na místě.

V případě osob soustředěných okolo Ing. Štěpána je největší možnost zmiňovaného přímého ovlivnění zasahujících jednotek SNB přímo na místě. Je to dáno provázaností osobních vztahů mezi důstojníky SNB a funkcionáři Měv KSČ. Vyšetřováním se nicméně nenašel ani jeden věcný poznatek tohoto druhu.

Tuto možnost dále zpochybňuje ta skutečnost, že v řadě svědeckých výpovědí vyšších funkcionářů KSČ se objevují zmínky o připravovaném prosincovém plénu ÚV KSČ, které mělo přinést některé demokratizační i kádrové změny. V souvislosti s očekáváním těchto změn nebylo zřejmě v zájmu Ing. Štěpána, aby své politické ambice poškodil incidentem v jemu svěřeném úseku, tj. v hl. m. Praze. Incident spočívající ve vyvolání tvrdého zásahu proti demonstrujícím by nebyl v intencích připravovaných opatřeních prosincového pléna, neboť zde mělo jít o přizpůsobení, lhostejno jak velkého rozsahu, k demokratickým změnám v okolním světě.

Posledním místem, ze kterého by se mohlo účinně zasahovat do vývoje konfliktu demonstrantů a pořádkových sil, je pracoviště plk. Bytčánka. Podezřelou okolností zde byla v první řadě skutečnost, že se jedná o nejvyššího pražského funkcionáře StB, jehož podřízení se aktivně účastní zásahu v prostoru obchodního domu Máj, včetně souvislostí s pohybem kordonu PP. Proti této teorii však stojí zásadní svědecky doložená skutečnost, že po návratu náčelníka celé Správy SNB hl. m. Prahy a SČK, plk. Chmelíčka, okolo páté hodiny, se tento náčelník Správy SNB dostavuje na pracoviště vedení správy a zde je mu nabízeno plk. Bytčánkem, aby převzal velení a dohled nad celou akcí. Toto je plk. Chmelíčkem odmítnuto s tím, že byl týden mimo republiku a nezná konkrétní vývoj situace, důvody BO, ani instrukce k němu. Jelikož je tato nabídka a odmítnutí vyšetřováním velmi seriozně prokázána, jeví se být opět absurdní myšlenka, že by tento "druhý řídící štáb" se vzdával těsně před započetím akce velení a možnosti získávání informací z průběhu akce.

Otázka přítomnosti zástupce tzv. 13. oddělení ÚV KSČ, vedeného R. Hegenbartem, tedy dr. Kružíka, byla řešena v souvislosti s vyšetřováním GP ČR, vedeného pod č. j. IV/3 Vg 6/90 a byla jí věnována i pozornost orgánů Vojenské prokuratury. Výsledky tohoto vyšetřování konstatují, že určitá podezření na jakýsi "vnitrostranický puč" se naprosto nepotvrdila.

Žádné další centrum nebo skupinu osob informovaných o průběhu BO nenacházíme, je možno pokládat otázku "druhého centra" za vyčerpanou s tím, že závěr minulé komise je v tomto směru mylný a opírá se o tehdejší neúplný stav objasnění událostí 17. listopadu 1989.

IV. ČESKOSLOVENSKÁ LIDOVÁ ARMÁDA

1) Jestliže Komunistická strana v souladu s tezí o své vedoucí úloze ovládala všechny oblasti společenského života, pak Československá armáda byla vedle SNB a LM chápána jako jeden z přímých mocenských nástrojů ovládání společnosti a bezprostředního zvládání vnitropolitických potíží, KSČ prostřednictvím obrovského aparátu Hlavní politické správy ČSLA prolínajícího se do nejnižších jednotek prakticky kontrolovala svůj absolutní vliv v armádě.

Velení ČSLA, velitelský sbor i potřebná část mužstva byly vždy připraveny splnit vnitřní funkci armády.

2) Na počátku 70 let, v období tzv. "normalizace", zpracovává velení ČSLA na přímý pokyn ÚV KSČ a Rady obrany státu "Centrální plán mimořádných bezpečnostních opatření", který, cit. "... vyjadřuje souhrn úkonů a postupů bezpečnostních a jiných orgánů směřující ke včasnému zachycení signálů o připravovaných hromadných protispolečenských vystoupeních, zabránění jejich vzniku a k potlačení těchto vystoupení na území ČSSR ..." (konec citace). Součástí těchto úkonů byly plány zásahů ve směru potlačovacím, tj. k zabezpečení likvidace hromadných protispolečenských vystoupení a postižení pachatelů.

3) Pro výkon mimořádných bezpečnostních opatření se počítalo s těmito složkami v závislosti na vyhlášeném stupni mimořádných bezpečnostních opatření (MBO): StB, VB, ČSLA, LM, Civilní obrana, Požární ochrana a Sbor nápravné výchovy.

V případě vyhlášení MBO byl ústředním orgánem pro řízení úkolů Společný operační štáb ČSSR, který tvořili ministr FMV ČSSR, ministři vnitra obou republik, náměstci FMV, ministr Národní obrany ČSSR a náčelník Hlavního štábu Lidových milicí (HŠLM). Obdobné operační štáby se při MBO zřizovaly na národních, krajských a okresních úrovních.

Určené jednotky a velitelé procházeli pravidelným výcvikem pro plnění úkolů vyplývajících z MBO.

4) Události v listopadu 1989 zastihly ČSLA organizačně i technicky připravenou k plnění úkolů, které by pro ni vyplývaly v situaci mimořádných bezpečnostních opatření.

V souvislosti s demonstrací 17. listopadu 1989 se nepočítalo s použitím sil ČSLA. První reakci armády lze zaznamenat v pondělí 20. 11. 1989. Ministr Národní obrany gen. Václavík svolává poradu FMNO na 23. 11. 1989. V tuto dobu však již někteří velitelé divizí z vlastní iniciativy provádějí prověrky připravenosti vyčleněných sil a prostředků. Politický aparát HPS ČSLA zahajuje intenzivní tlak na podřízené složky k podpoře policejního zákroku na Národní třídě, k podpoře současného vedení KSČ a k očernění manifestujících. Tato činnost HPS ČSLA neustává po celé období listopad-začátek prosince 1989. Je zintenzivněna činnost VKR ve vojenských útvarech. Ve chvíli, kdy síly ministerstva vnitra a povolané oddíly LM neprokazují dostatečnou akceschopnost potřebnou ke zvládnutí situace, cítí nejvyšší velení armády nutnost koordinovat velitelský sbor, zaujmout jasný postoj a vyjádřit své stanovisko. Na 72. kolegiu ministra obrany dne 21. 11. 1989 hodnotí ministr Václavík situaci a vyjadřuje jednoznačnou podporu stávajícímu mocenskému systému a deklaruje v této souvislosti úkol armády jako síly k zachování tohoto systému.

5) Situace v ČSLA se zostřuje dne 23. 11. 1989, kdy organizuje ministr Václavík v budově "Na Valech" spolu se svým kolegiem a náčelníky správ, shromáždění s veliteli vojenských okruhů, armád, divizí, vysokých vojenských škol a jejich politickými zástupci. Na shromáždění je zpřesňována situace u vojsk a jsou vydány zásadní pokyny pro prověrku připravenosti vyčleněných sil a prostředků k mimořádným bezpečnostním opatřením.

Dle "Metodiky činnosti při vyčlenění sil a prostředků ČSLA k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR" je vyhlášení MBO v ČSLA vázáno na rozkaz ministra FMV ČSSR po dohodě s ÚV KSČ či předsedou Rady obrany státu. Přestože takový rozkaz vydán nebyl, jsou prováděna opatření dle "Plánu činnosti" při vyhlášení MBO. Na FMNO, v místnosti č. 32, je stanovena stálá služba příslušníků FMNO zahrnující všechny složky armády v počtu 18 generálů a vyšších důstojníků. Pohotovost - nástup je stanoven od 8.00 hod. 24. 11. 1989. V ranních hodinách je na jednotlivé podřízení složky armády rozeslán rozkaz ke kontrole vyčleněných sil pro akci "ZÁSAH". Nejaktivnější bylo velitelství 1. armády, které určilo:

a) trvalou dosažitelnost hlavních funkcionářů a vojáků z povolání ve vyčleněných silách s dobou pohotovosti 40 min.

b) vyčlenění vozidel a bezprostřední přípravu vyčleňovaných osob

c) odpovědný výběr vojáků z povolání a vojáků základní služby pro vyčleňované síly z řad komunistů v úzké součinnosti s orgány ZO KSČ a VKR

d) ověřit seznamy vybraných osob pro výkon strážní služby cestou orgánů VKR

e) zhodnotit nepozorovaně a skrytě přístupy k objektům kasáren z vnější strany, do tohoto prostoru vysílat hlídky na dobu 18.00 - 6.00 hod, či celodenně. Nedovolit parkování vozidel okolo kasáren

f) kontrolovat soukromé návštěvy, prověřovat obsah odesílaných balíků

g) práce vojáků základní služby na štábech jen za dozoru vojáka z povolání

h) nepřetržitou kontrolu spojení včetně přesných záznamů hovorů vedených z veřejné telefonní sítě

ch) trvalou službu vyčleněných funkcionářů.

Velitelství 4. armády vydalo podobný rozkaz: nástupu vyčleněných jednotek

4) prověřit určený materiál k zabezpečení vyčleněných sil s důrazem na munici, PHM, proviant, jeho zabezpečení a způsob výdeje

8) veškeré kontroly provést v tichosti, bez nástupu voj. základní služby.

Vyčleněné síly armády jsou defacto v bojové připravenosti k zásahu v určených oblastech. Při plném nasazení, které předpokládalo velení armády, bylo připraveno v České republice zasáhnout 7 632 důstojníků a vojáků s 476 automobily, 92 obrněnými transportéry, 155 tanky a 63 vozidly speciální techniky. Ve Slovenské republice bylo připraveno 2 033 důstojníků a vojáků, 110 automobilů, 38 obrněných transportérů, 63 tanků a 18 vozidel speciální techniky.

Dne 24. 11. 1989 svolává tehdejší náčelník generálního štábu gen. Vacek součinostní poradu s pracovníky federálního ministerstva vnitra s účastí: gen. Vacek, gen. Ducháček, gen. Vincenc, gen. Rychál a další pracovníci FMNO, za FMV gen. Lorenc, plk. Vykypěl a plk. Šmíd odpovědný za akci NORBERT, podle níž mělo být internováno devět a půl tisíce odpůrců režimu. Zatímco ze strany FMV panuje určitá opatrnost, armádní složky jsou připraveny zasáhnout.

Je určen velitel jednotek zasahujícím v Praze - genpor. Rygel. Je připraveno a soustředěno cca 100 odborných vojenských pracovníků pro akci VLNA, tj. obsazení televize a rozhlasu, pro případ, že by pracovníci těchto masmédií odmítli vysílat provládní výzvy.

U Západního vojenského okruhu je shromážděna celá operační správa a velitel ZVO seznamuje štáb s úkolem, který vydal ministr.

6) S takto připravenou armádou odjíždí ministr gen. Václavík na zasedání ÚV KSČ. Signalizuje politickému vedení schopnost armády okamžitě uskutečnit takové kroky, které by vedly k zachování vedoucí úlohy KSČ a socialismu.

V odpoledních hodinách vystupuje na plénu s nekompromisním návrhem:

"Navrhuji ... uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost, Milici bez nějakých zásahů, aby tyto složky byly připraveny, jestliže k něčemu dojde, věci řešit. Není možno čekat, až nám něco udělají, je potřeba mít tyto síly připraveny. Já nevolám tady po žádném krveprolití, já navrhuji, aby jednoznačně byla přijata opatření k sdělovacím prostředkům. Jakákoliv, jestliže ne po dobrém, pak po zlém, ale tyto sdělovací prostředky jim vzít z rukou."

Zastánci násilného řešení v ÚV KSČ nenalezli dostatečnou podporu a návrhy gen. Václavíka nebyly akceptovány. Buď proto, že ÚV KSČ byl již politicky rozložen nebo proto, že vlastní zasedání 24. 11. upnulo hlavní pozornost k obsazení vrcholných funkcí v KSČ po odstoupení Jakeše a jeho předsednictva.

Ještě na mimořádném nočním zasedání ÚV KSČ dne 26. listopadu se snaží prosadit tvrdé řešení krize, ale zůstává podstatně v menšině:

"... Při 41. výročí Února jsme si řekli, že republiku si rozvracet nedáme. Už ji máme rozvrácenou. Čí vinou? ... Pro neschopnost centrálních orgánů, naší vlády. Tedy je třeba se teď vzpamatovat...v televizi udělat opatření. Rychle. Je třeba udělat opatření, tak se postavíme k našemu protivníku. Soudruzi, to už je vážné ...Už nemáme co zkazit. Je třeba jednat."

Vyčleněné síly a prostředky jsou sice vzhledem k provedeným opatřením připraveny zahájit činnost a tento stav trvá až do 30. listopadu, ale další rozklad ve vedení KSČ je provázen definitivní ztrátou motivace použít faktoru síly. Nové vedení KSČ muselo už vyloučit jinou než politickou alternativu a 30. 11. zasílá na pol. správu armády zřetelné stanovisko k řešení situace politickými prostředky. Dne 3. 12. je jmenován nový ministr obrany, který 22. 12. 1989 ruší "Rozkaz pro vyčlenění sil a prostředků k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR" i platnost příslušné dokumentace.

V. LIDOVÉ MILICE

Přísaha příslušníka Lidových milicí.

Já, příslušník Lidových milicí, přísahám, že budu vždy obětavě a věrně sloužit Komunistické straně Československa, dělnické třídě a své socialistické vlasti a upevňovat internacionální svazky se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. Budu s plnou odpovědností a svědomitostí zvyšovat svoji politickou a bojovou připravenost a uvědoměle plnit usnesení stranických orgánů, rozkazy nadřízených a všechny úkoly vyplývající z příslušnosti k Lidovým milicím. Jsem připraven chránit se zbraní v ruce zájmy strany, revoluční vymoženosti dělnické třídy a socialistický stát před vnitřním nepřítelem a v případě potřeby nebudu váhat při jejich obraně položit i svůj život. Tak přísahám.

Lidové milice vznikly jako mocenský nástroj vnitřní politiky KSČ a nelegální ozbrojená složka KSČ v únor 1948. Existence a fungování Lidových milicí včetně nepovolené držby zbraní nebyla zákonně upravena. Základní úloha spočívala v účasti na boji proti hromadným protisocialistickým vystoupením na nejrozličnějších místech našeho státu. LM byly tedy kromě ČSLA a SNB chápány jako mocenský nástroj k ovládání společnosti a jejich prvořadá úloha byla bezprostředně působit při vnitropolitických problémech, zejména při "možných protispolečenských vystoupeních."

Hlavní odpovědnost při tzv. "zabezpečování klidu a pořádku na území ČSSR" měly orgány a složky FMV. Při vyhlášení MBO právě FMV mělo právo povolat k součinnosti další ozbrojené složky, včetně LM.

K aktivnějšímu zapojení LM do represivních složek minulého režimu došlo v podstatě v období po potlačení "Pražského jara". Počínaje rokem 1970 byly LM zapojovány do MBO jako další "pojistka" k zabezpečení vedoucí úlohy Strany při možných hromadných protispolečenských vystoupeních "pro futuro". Od vzpomenutého období se počítalo právě s MBO a s výpomocí této ozbrojené pěsti KSČ.

ŘÍZENÍ LIDOVÝCH MILICÍ

Podle řádu LM byl hlavním velitelem LM generální tajemník KSČ a na úrovni krajů a okresů vedoucí tajemník KV (MV) KSČ nebo OV KSČ, kteří byli náčelníky příslušných štábů LM. Zapojení LM do MBO upravovaly interní předpisy.

Tzv. "Centrální plán MBO" z roku 1970 byl rozpracovávaný dalšími složkami až na úroveň okresu. Těmito dalšími složkami byly StB, VB, LM, ČSLA, CO, PO a SNV.

MBO se vyhlašovaly ve dvou variantách, spolu o sedmi stupních, přičemž sedmý stupeň MBO platil pro všechny ozbrojené služby ČSSR.

Sedm stupňů MBO se vyhlašovalo celkem ve dvou variantách:

VARIANTA I - první až pátý stupeň MBO se vyhlašoval "jestli jsou hromadná protispolečenská vystoupení (HPSV) možná až pravděpodobná"

VARIANTA II - šestý až sedmý stupeň MBI se vyhlašovaly, "jestli HPSV bezprostředně hrozí, nebo k nim už dochází.

Ústředním orgánem v řízení v případě vyhlášení MBO byl tzv. "Společný operační štáb ČSSR", kterého členem byl i náčelník hlavního štábu LM. Náčelníkem tohoto operačního štábu byl Federální ministr vnitra a dalšími členy, kromě Náčelníka HS LM byli Ministr vnitra České republiky, Ministr vnitra Slovenské republiky, náměstci FMV a Federální ministr národní obrany.

Při MBO obdobné operační štáby byly i v obou národních republikách na úrovni krajů i okresů a do jejich dispozice byly odevzdány vyčleněné jednotky ozbrojených složek, jako i tzv. "speciální technika". Metodiku přípravy a použití prostředků a sil LM za MBO upravovaly "Zásady centrálního plánu MBO", vydané GŠ ČSLA vydané pod čj. 0053040 - 1/1971 v následujících ustanoveních:

Všeobecná část I, čl. 2, odst. 1, písm. C:

"úlohy vyplývající z Centrálního plánu MBO a vykonávací plány plní: c) vyčlenění příslušníci a jednotky CO ČSLA a LM"

čl. 2 odst. 4)

"na podporu činnosti SNB v MBO se sestavují a vyčleňují z pravidelných útvarů...LM...a) příslušníci LM do smíšených pořádkových jednotek VB e) posilové pořádkové jednotky k potlačování HPSV".

čl. 2 odst. 10)

"vyčlenění příslušníci...LM určení do smíšených pořádkových hlídek se odevzdávají do dispozice příslušným operačním štábům jako zálohy...

čl. 12. odst. 1)

"vyčleněné pořádkové jednotky...LM...a speciální technika se odevzdávají příslušným operačním štábům jako zálohy s pravidelnou organizací a velením. Po přidělení k nasazení podléhají velitelé těchto jednotek, případně obsluh příslušným velitelům SNB, resp. velitelům bezpečnostních akcí, u jednotek prostřednictvím styčného důstojníka SNB vysílaného k jednotce. Tento styčný důstojník SNB je bezprostředním nadřízeným velitele jednotky LM.

LM byly aktivizovány a účastny MBO od 4. stupně I. varianty. Při 6. stupni II. varianty se počítalo a aktivizováním nebo nasazením vyčleněných potlačovacích sil a prostředků LM.

V části "Výkonné složky MBO II." jsou úkoly LM, orgány LM a jejich činnost upravené v oddílu E v článcích 21 - 22 "Zásad centrálního plánu MBO" takto:

čl. 21 - "Úlohy a funkce LM vcelku"

LM při plnění pravidelných funkcích za MBO:

a) posilující výkon pořádkové služby VB při udržování veřejného pořádku a předcházení HPSV

b) podílejí se na zvýšené ochraně (strážní) osobně uvedených objektů

c) podporují činnost SNB při potlačování HPSV

čl. 22 - "Orgány LM a jejich činnost"

1) na úseku pořádkové služby VB:

a) vyčleňují se příslušníci LM do smíšených pořádkových hlídek VB

b) tito příslušníci vykonávají činnost pod vedením velitele hlídky - příslušníka VB, podle předpisu VB

2) na úseku ochrany (hlídání) osobně uvedených objektů:

a) vyčleňují se stráže jednotky LM s pravidelnou organizací a velením

b) tyto jednotky postupují podle příslušných předpisů LM, upravujících strážní službu

3) k podpoře potlačování HPSV:

a) vyčleňují se posilové pořádkové jednotky, s pravidelnou organizací a velením

b) tyto jednotky postupují podle předpisu VB "pod vedením styčného důstojníka VB."

Z věstníku FMV částka 9, ze dne 1. 7. 1982 o MBO vyplývá jednoznačná úloha LM při MBO: "podle zásad schválených Radou obrany státu (ROS), jsou ve sboru SNB, vojskách MV, resortech MV, FMNO, LM a V SNV zpracovávané plány MBO 1. - 7- stupně."

Aktivizaci jednotek LM je nutno sledovat zejména v předrevolučních letech 1988 - 1989. Pro vytvoření obrazu o LM je potřebné se vyhnout hodnocení svědeckých výpovědí všech zainteresovaných a je nutné naopak zaměřit se na citování z jejich výpovědí před Vyšetřovací komisí resp. před orgány činnými v trestním řízení. Osobně je nutné zaměřit se na zásahy LM do potlačování HPSV od počátku roku 1988 až do listopadových událostí 1989.

Ukončení činnosti LM v rámci MBO

Dne 22. 12. 1989 ministr Národní obrany gen. Vacek svým rozkazem zrušil platnost "Rozkazu MNO pro vyčlenění sil a prostředků pro zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR" č. j. 0053002/28-11/1971. Dne 28. 3. 1990 na základě Nařízení náčelníka GŠ ČSLA gen. A. Slimáka, byla veškerá dokumentace pro MBO zničena, resp. na štábech vojenských okruhů, jako i na GŠ vytříděna a částečně archivována.

Ze svědeckých výpovědí zainteresovaných plyne, že podle náčelníka HS čs. kontrarozvědky plk. Karla Vykypěla součinnost s LM měl zabezpečovat plk. Šmíd, bývalý náčelník obrany FMV.

K zásahům LM proti "HPSV" v Praze v letech 1988-1989 je nutno uvést, že LM byly použity 19. 1. 1988, 21. 8. 1988, 28. 10. 1908 v rámci vyhlášených stupních MBO k "přehrazování směru" a nebo "na pořádkovou službu na chodnících".

V roce 1989 byly LM použité v rámci smíšených hlídek se SNB na ochranu objektů "v Palachově týdnu" ve dnech 15. - 20. 1. 1989 v centru Prahy v rámci 4. stupně MBO, zejména dne 19. 1. 1989. Dne 21. 8. 1989 na 21. výročí okupace byly připravené protestní akce, avšak proti vystoupení zhruba 2000 mladých lidí zasahovaly LM, společně s VB, podle obvyklého scénáře.

Dne 28. 10. 1989, při výročí vzniku republiky se konaly dvě manifestace, v pátek tzv. oficiální a v sobotu občanská, spontánní. Při obou opět zasahovaly silné oddíly VB a LM. LM byly použity zejména k "přehrazování směrů a nebo na pořádkovou službu na chodnících.

LIDOVÉ MILICE A 17. LISTOPAD 1989

K použití LM 17. 11. 1989 a ve dnech následujících, je nutno vycházet z dále uváděných svědeckých výpovědí.

DANDA Vilém, nar. 28. 5. 1939, trvale bytem Praha 5, Stodůlky, Kálikova 1557/5, náčelník MŠ LM Praha uvádí:

- str. 262 "od 1. 6. 1987 jsem z OV KSČ Praha 5 přešel na MV KSČ do funkce náčelníka Městského štábu LM - politického pracovníka, protože obě tyto funkce jsou propojeny. Mým nadřízeným - pro mou funkci náčelníka MŠ LM, byl vedoucí tajemník MV KSČ Praha, tj. Antonín Kapek a později Miroslav Štěpán a dále po linii LM náčelník HS LM ČSSR Miroslav Novák." (výpověď dne 26. 1. 1990)

- str. 267 "jednotky LM byly použity dne 21. 8. 1988 k přehrazení směrů a dne 28. 10. 1988 k přehrazování směrů anebo na pořádkovou službu na chodnících."

- str. 270 "jednotky LM byly použity už dne 13. 1. 1989 ve smíšených hlídkách s příslušníky SNB na ochranu objektů a taktéž dne 15. 1. 1989, 19. 1. 1989 byly jednotky LM použity v rámci 4. stupně MBO a potom také při vyhlášení 4. stupně MBO dne 21. 8. 1989" (výpověď ze dne 20. 2. 1990)

- str. 271 "pokud se týká dne 17. 11. 1989, jednotky LM se v podstatě této akce nezúčastnily, předem se s jejich účastí nebo součinností nepočítalo, až z momentální situace vyplynul jeden úkol... Asi v 19.00 hod. dne 17. 11. 1989 mě telefonicky volal do bytu Štěpán a žádal mě, přesněji řečeno, žádal informaci, kolik lidí jsme schopni dát dohromady na ochranu budovy ÚV a MV KSČ".


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP