Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 56

Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost

Daňový nedoplatek může odepsat správce daně z vlastního podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedla-li by vymáhání zejména k výsledku, nebo je-li pravděpodobné, že by výtěžek vymáhání přesáhl jeho náklady. Stejně se postupuje, není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho vymáháni je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh trvá dále, dokud není vybráni daně promlčeno.

Je-li dána možnost, že nedobytný nedoplatek bude po odpisu alespoň zčásti vymožen, musí být evidován na podrozvahových účtech v evidenci stáních příjmů, zajišťován a vymáhán a musí být dbáno, aby nedošlo k jeho promlčení.

Odůvodnění:

Tato zásada, převzatá z dosavadní právní úpravy, je vyjádřením zásady hospodárnosti daňového řízení. Současné zaručuje vymožení daňového nedoplatku, změní-li se okolnosti, za nichž bylo o jeho odpisu rozhodnuto.

Zásada č. 57

Zálohy

Záloha je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, jestliže skutečná výše daně za tata období není ještě známa.

Po skončení zdaňovacího období se zálohy na daň započítávají na úhradu skutečné výše daně.

Poplatník platí stanovené zálohy na daň:

a) v případech určených daňovými právními předpisy ve lhůtách a výti stanovených těmito předpisy,

b) na základě rozhodnutí správce daně.

Daňový subjekt předkládá čtvrtletně (pololetně) číselné údaje o zaplacených zálohách a o zisku dosaženém od počátku roku, a ta na tiskopisech vydaných ministerstvem financí České republiky.

Odůvodnění:

Zálohou je platba na daň, kterou povinný subjekt platí v průběhu zdaňovacího období, kdy skutečná výš daně za toto období není ještě známa. Uvedený postup zaručuje plynulý a rovnoměrný přísun finančních prostředků státnímu rozpočtu.

Zásada č. 58

Zvýšení daní

Nebylo-li daňové přiznání, příp. hlášení o dani, padáno včas, může správce daně zvýšit příslušnou vyměřenou daň a o 10%.

Odůvodnění:

Navrhované opatření, převzaté z dosavadní právní úpravy, sleduje preventivní výchovné působení na daňové poplatníky.

Zásada č. 59

Součinnost peněžních ústavů při vybírání daní z přidané hodnoty

Tímto zákonem budou určeny peněžní ústavy, které budou pověřeny soustřeďováním přiznání (hlášení) a úhrad daně z přidané hodnoty.

Peněžními ústavy přijatá přiznání (hlášení) budou peněžním ústavem opatřena údajem o dni zaplacení daně z přidané hodnoty a ve lhůtách stanovených tímto zákonem předána příslušným správcem daně. Současně tento zákon stanoví nejzazší lhůtu pro převedeni vybrané daně do státního rozpočtu a nedodrženi této lhůty zaplatí peněžní ústav za každý den prodleni penále ve výši 0,1% z nepřevedené nebo opožděně převedené částky.

Za uvedenou službu peněžních ústavů bude poskytována zákonem stanovená protihodnota.

Odůvodnění:

Podle předběžných odhadů dojde zavedením daně z přidané hodnoty k několikanásobnému zvýšení počtu daňových subjektů. To je spojeno s velkými nároky na daňovou správu. Podle informací zahraničních expertů je navrhovaný způsob vybíráni daně z přidané hodnoty nejefektivnější. Uplatňuje se zatím především v zemích, které zavedly uvedenou dali v nedávné době. Je uplatňován např. ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Japonsku a v dalších zemích. Přínos tohoto způsobu spočívá v tom, že u správce daně nebude třeba provádět kontrolu vazby daňových přiznání (hlášení) na doklady a zaplacení daně, car je časově a administrativně náročné práce. Naproti tomu u peněžního ústavu by daňový subjekt předkládal přiznání (hlášení) spolu s dokladem (např. převodním příkazem, šekem), osvědčujícím zaplacení daně.

Zásada č. 60

Vybírání daně plátci

Daňové částky, které byl plátce povinen srazit z vyplacených mezd nebo jiných úhrad, odvede nejdéle do 3 dni ode dna, kdy byla, nebo podle zvláštního zákona měla bit srážka provedena, příslušnému správci daně.

Odůvodnění:

Vybírání daně srážkou je i v současné době užívaný institut, který umožňuje vybírat daň úsporným způsobem a omezuje mocnosti daňových úniků. Návrh upravuje nejzazší lhůtu pro odvedení sražených částek příslušnému správci daně.

Zásada č. 61

Promlčení práva vymáhat daňové nedoplatky

Právo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po 6 letech po roce, v kterém se stal tento nedoplatek splatným. Je-li proveden úkon směrující k vybráni, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynuti kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník a tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do 20 let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným.

K promlčení se přihlédne jen tehdy, je-li to daňovým dlužníkem namítána a jen v rozsahu uplatňované námitky.

Je-li daňový nedoplatek zajištěn na movitých věcech, nemůže se zástavní právo promlčet, má-li věřitel zástavu v držení.

Je-li daňový nedoplatek zajištěn na nemovitostech zápisem v příslušné evidenci, nelze do 30 let po tomto zápisu proti uplatnění tím získaného práva namítat promlčení nedoplatku.

Zásada č. 62

Zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň

Je-li odůvodněná obava, že úhrada nesplatné nebo dosud nestanovené daně za běžný rok nebo léta minulá bude v době splatnosti a vymahatelnosti nedobytné, nebo že v té době bude vybráni daně spojeno se značnými obtížemi, může správce daně s uvedením důvodů, v nichž pokládá vybraní za ohrožené, rozhodnutím daňovému subjektu přikázat, aby nejdéle do 3 dnů v příkaze uvedenou částku daně zajistil ve prospěch správce daně, a to způsobem v příkaze uvedeným, zejména slovením jistoty na jeho účet nebo do určené depozitní úschovy.

Složí-li daňový subjekt dostatečnou jistotu, toto zajištění se neprovede na již provedené zajišťovací úkony správce daně zruší.

Proti zajišťovacímu příkazu se lze odvolat; pokud o odvolání nerozhodne odvolací orgán do 30 dnů po podání odvolání, zajišťovací příkaz pozbývá platnosti.

Odvolání nemá odkladných, účinků vůči zajišťovacímu příkazu, při jehož plnění se použijí přiměřeně ustanovení v vymáhání daňových nedoplatků.

Výši dosud nestanovené ohrožené daně určí správce prozatímně podle vlastních pomůcek; není-li nebezpečí z prodleni, může správce daně vyzvat daňový subjekt, aby ve třídenní lhůtě sdělil údaje potřebné pro prozatímní určení daňového základu a daně.

Plnil-li tuzemský dlužník své platební závazky vůči devizovému cizozemci, který podléhá zdaněni v tuzemsku, srazí současně s výplatou dlužné částky z této částky zálohu na dali ve stanovené výši a příslušnému správci daní sdělí identifikační údaje o této srážce.

Zákon stanoví, že v jednotlivých případech může správce daně, a u skupin dlužníků nebo druhů plateb ministerstvo financí České republiky, stanovit výši srážky odchylně od obecné úpravy.

Nepodá-li daňový dlužník - devizový cizozemec - přiznání k dani ani na výzvu a nelze-li zjistit základ daně a daň bez jeho součinnosti podle pomůcek správce daně, považuje se daň za vyrovnanou provedenou srážkou.

Ministerstvo financí ČR stanoví obecně závazným předpisem, ve kterých dalších případech se považuje daňové povinnost za vyrovnanou provedenou srážkou.

Správce daně může v jednotlivých případech stanovit srážkovou povinnost i dlužníkům plnícím své platební závazky vůči tuzemským daňovým dlužníkům.

Odůvodnění:

Opatření k zajištění daní jsou navrhována pro krajní případy, např. vyhýbá-li se poplatník soustavně placení daně, často mění bydliště, okolnosti nasvědčují tomu, že hodlá natrvalo odjet do ciziny nebo že v době splatnosti daně nebude mít peněžní prostředky na její zaplacení. Opatření k zajištění daně před její zákonnou splatností je úspornější nes vymáhání nezaplacené daně po termínu splatnosti. Konkrétní vši, v jaké se budou uskutečňovat srážky, bude možné stanovit a v paragrafovaném znění, a ta a po schválení daňových sazeb v daňových zákonech.

Zásada č. 63

Zástavní právo

Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich včasného nesplnění je správce daně oprávněn se domáhat uspokojení z věci zastavené.

Zástavní práva lze uplatnit k věcem (věci movité i nemovité, peníze v hotovosti) i pohledávkám u dlužníka daňového subjektu (dále "poddlužník"), včetně úroky a dalších příslušenství.

Zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava, složil-li zástavce správci daně cenu zastavené věci nebo vzdal-li se správce daně svého práva písemnou formou. Zástavní právo k pohledávce zaniká též písemným oznámením správce daně poddlužníkovi, že pohledávka zajištěná zástavním právem byla uspokojena, nebo tím, že zástavce tato poddlužníkovi prokáže.

Odůvodnění:

Zástavní právo ze zákona byla dosud upraveno pouze v § 21 zákona č. 143/161 Sb., o dani domovní. Na základě dlouholetých poznatků z praxe je třeba rozšířit možnost využívat tento institut u všech daní a poplatků. Navrhuje se proto, aby zástavní právo vznikla přímo na základě tohoto zákona.

Zásada č. 64

Právo zadržovací

Má-li správce daně vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou peněžní pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat.

Je-li vyhlášen konkurs nebo při výkonu rozhodnutí zjištěna platební neschopnost dlužníka, má správce daně zadržovací právo i k zajištěné pohledávce dosud nesplatné nebo nepředepsané.

Na základě zadržovacího práva má správce daně právo psi výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

Zadržovací právo zanikne uspokojením zajištěné pohledávky nebo poskytnutím dostatečné jistoty a nebo vydáním věci správcem daně poplatníkovi.

Odůvodnění:

Navě se zavadl institut zadržovacího práva. Předpokládáme jeho vynutitelnost v případech, např. kdy se správce daně dozví o konkursu vyhlášeném poplatníkem a bude mít v držení např. zabavené (zadržené) zboží apod.

Zásada č. 65

Vymáhání daňových nedoplatků

1. Nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek v zákonné lhůtě, vyzve jej správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil ve stanovené lhůtě, nejméně osmidenního upozorní jej, že po marném uplynutí této lhůty přikročí k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat; včas a řádně podané odvolání má odkladné účinky.

Hrozí-li nebezpečí, že účel vymáhání bude zmaten, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně, lze zahájit vymáhání i bet výzvy. Ukáže-li se v dalším průběhu vymáhání, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi za takto neoprávněně vymožené částky náhrada v pětinásobné výti nes se poskytuje za přeplatky zaviněné správcem daně. V těchto případech se může daňový dlužník domáhat námitkami i zrušení exekuce.

Je-li skutečná škoda způsobená daňovému dlužníkovi neoprávněným vymáháním vyšší, než zákonem přiznaná náhrada, uhrazuje se tato škoda místo náhrady.

2. Vymáhání daňového nedoplatku provádí správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, daňovou exekucí; je-li to vhodnější, může správce daně požádat o vymožení nedoplatku rovnocenně soud.

3. Exekučním titulem pro daňovou nebo soudní exekuci je vykonatelný výkaz nedoplatků, vykonatelná rozhodnutí, jimiž se ukládají peněžitá plnění, a splatné částky záloh na daň. Daňová exekuce se provádí vydáním exekučního (platebního) příkazu na:

a) přikázání pohledávky (prostředky daňových dlužníků u peněž. ústavů nebo jiné pohledávky),

b) srážku ze mzdy, jiné odměny za závislou práci nebo náhradu za pracovní příjem (důchod, sociální a nemocenské dávky, stipendia apod.),

c) mobilární exekuci (úhrada nedoplatku prodejem movitých věcí),

d) prodej nemovitosti.

Psi aplikaci těchto instituty se přiměřeně použije obecných zásad obsazených v občanském soudním pádu. Exekuce může být provedena jen v rozsahu nutném k vymožení daňového nedoplatku.

4. Výkon rozhodnutí může být odložen, žádá-li daňový subjekt o splátky, o odklad placení daňového nedoplatku nebo o jeho prominutí a i bez žádosti, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebe úplné zrušení výkonu rozhodnutí.

Bude-li povolen odklad, jih provedené úkony zastanou zachovány; odklad může povolit i dožádaný správce daně.

Odůvodnění:

Vymáhání splatných daňových nedoplatků je zřízeno pro veškerý majetek a majetková práva, která mohou být předmětem exekuce.

Zásada č. 66

Povinnosti daňových subjektů spojené s výrobou a oběhem lihu

Ministerstvo financí České republiky upraví vyhláškou

- minimální požadavky na uspořádání výrobního zařízení pro výrobu lihu tak, aby zaručovalo spolehlivé zjištění vyrobeného množství alkoholu,

- rozsah zajištění výrobního zařízeni uzávěrami,

- postup při registraci lihu měřidly,

- postup psi zjišťování vyrobeného množství lihu,

- postup při zjišťování zásob lihu,

- náležitosti evidence o výrobě a oběhu lihu,

- oznamovací povinnost při zahájení a ukončení výroby lihu.

Odůvodnění:

Kontrola výroby a oběhu lihu, vč. jeho zdaňováni je, s ohledem na zvláštní charakter tohoto produktu a jeho velmi vysoké daňové zatížení, předmětem speciálních kontrolních postup, prováděných správci daně. Výše uvedené instituty jsou dosud upraveny ve vyhlášce federálního ministerstva financí č. 17/1972 Sb., o kontrole výroby a oběhu lihu, vydané na základě § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu a podle § 7 zákona č. 63/1953 Sb., o úpravě hospodařeni s tabákem, soli a lihem a o zrušení státních finančních monopol.

Současně se zavedením daně z přidané hodnoty bude zrušen zákon o dani z obratu.

Předmětná úprava patří do působnosti republiky. S ohledem na zvláštnost úpravy, platné pro omezen okruh daňových subjektů, navrhujeme upravit v zákoně o správě daní tyto otázky jen rámcově a podrobnosti upravit v prováděcí vyhlášce.

Zásada č. 67

Přechodná, zrušovací a závěrečná ustanovení

Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatky.

Zákon platí i pro řízení zahájené před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány.

Zákon platí také pro zrušené daně, pokud řízení o nich bude konáno jet po účinnosti tohoto zákona.

V Praze dne 13. února 1992

Ekonomicko-právní odůvodnění

Daní se týkají v podstatě tři okruhy předpisů:

1. daňové předpisy, které upravují kdo, v jaké výši a v jakých termínech daně platí,

2. rozpočtová pravidla, která upravuji, do kterého rozpočtu a v jaké výši jednotlivé daně plynou,

3. procesní předpisy, které upravují postup daňových orgánů při vybírání daní a práva a povinnosti, které přitom daňové subjekty mají.

Účelem těchto procesních předpis je zajistit, aby daně, upravené daňovými předpisy, platily všechny subjekty, které jim podléhají, a aby je platily včas a v částkách, které nejsou ani nižší ani vyšší, než stanoví daňové předpisy.

Vypracovaný návrh zásad zákona České národní rady se tiká tohoto třetího okruhu.

Navrhované zásady vycházejí předavším z potřeby:

- převést dosavadní správu daní, založenou na upřednostnění centrálního byrokratického řízení, na systém, založený na odbornosti a objektivnosti rozhodování, na respektování zákona,

- vytvořit k tomu nezbytné právní předpoklady.

Zhodnocení současného stavu

K 1. 1. 1991 byly zřízeny finanční úřady, které vznikl; jednak z dosavadních okresních finančních správ a jednak byly nově zřízeny ve vybraných městech jednotlivých okresů. Ve srovnání s počtem okresních (obvodních) finančních správ se tak počet těchto územních finančních orgán zvil z 87 na 219.

V souvislosti se zřízením finančních úřadů, byla na ně převedena správa důchodové daně, daně z příjmů obyvatelstva a zemědělské daně placené občany. Takže u obcí, zůstala již jen správa domovní daně, správních a místních poplatků.

Kromě správy daní patří do působnosti finančních úřadů kontrola dotací a do působností finančních ředitelství, které k 1. 1. 1991 vznikla z krajských finančních správ, patři provádění finančních revizí a cenové kontroly.

Zároveň, a to především od roku 1990, dochází ve srovnání s rokem 1989, kdy měly finanční správy celkový stav 1922 pracovníky, k výraznému zvýšení počtu pracovníků, neboť má být koncem roku 1992 dosažena téměř 10 tis. pracovníků.

Pokud jde o předpisy upravující postup finančních orgánů při správě daní, došlo k rozhodujícímu negativnímu zlomu v roce 1962, kdy byla zrušena vyhláška č. 162/1953 Ú. l. Tato vyhláška upravovala ještě podstatnou část osvědčených procesních postupů, které se v naší zemi dlouhodobě vyvíjely.

Nyní platná vyhláška č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků, vyjmula z kontextu předchozí vyhlášky jen některé její části a nastolila režim, podle něhož je třeba procesní předpisy nalézat v různých prvních předpisech a tyto předpisy přitom používat v tomto pořadí: daňový předpis, vyhláška č. 16/1962 Sb., správní řád. Výsledkem toho je následující stav:

- některé právní instituty (např. odvolání, daňová kontrola) jsou ve vztahu k téže věci upraveny několikanásobně, přitom některé se překrývají nebo i vyvracejí (např. vztahuje-li se na určitou daň vyhláška č. 16/1962 Sb., odvolání nemá odkladný účinek, pokud se tato vyhláška na určitou daň nevztahuje, má odvolání podle správního řádu odkladný účinek),

- některé právní instituty naproti tomu chybí (např. má-li subjekt zaplatit státní příjem přímo na základě právního předpisu bez zvláštního rozhodnutí státního orgánu, chybí první podklad, na základě něhož by bylo možno daň uložit vykonatelným rozhodnutím, pokud by subjekt státní příjem nezaplatil.

Navrhovaná úprava

Za daného stavu se jeví nezbytné vytvořit novou procesní normu upravující postup daňových orgánů piji správa daní. Přitom právní úpravu správy daní sjednotit a koncipovat ji jako komplexní, upravující správu daní v jednom předpise.

Postup daňových orgánů je nutno upravit tak, aby rozhodování o daňových povinnostech bylo založeno na zákonnosti, odbornosti, nestrannosti a bylo oproštěno pokud možno od nežádoucích vlivů.

S ohledem na těsnou vazbu hmotně právních daňových předpis upravujících jednotlivé daně a procesního předpisu, upravujícího postup při správě těchto daní, koordinuje se příprava všech těchto předpisů.

Rozpočtových dosah navrhované úpravy

V současné době probíhá personální, materiální vybavování finančních úřadů, které budou zabezpečovat správu převážné části daňových příjmů. Postupuje se přitom podle harmonogramu přijatého v roce 1990 v souvislosti se zřízením finančních úřadů.