Zásada č. 34
Vytýkací řízení
Vzniknou-li pochybnosti a správnosti, pravdivosti nebo úplnosti podaného přiznáni nebo hlášení, sdělí správce daně tyto pochybnosti daňovému subjektu a vyzve jej, aby se k ním vyjádřil, zejména aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil nebo pravdivost údaji řádně prokázal.
K odpovědi stanoví přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dni a poučí o následcích spojených s nedodržením této lhůty a s neodstraněním pochybností.
Odůvodnění:
V této zásadě je určit podobnost s předchozí zásadou, neboť obě odstraňují určité vady podání. Předchozí zásada směřuje k odstranění vad nesporných, nepochybných, kde to vytýkací řízení odstraňuje i vady eventuální, jejichž existence je sice předpokládána, ale není jisté a dalším řízením je vyvratitelná.
Zásada č. 35
Stanovení daně v případě nepodaní přiznání nebo hlášení
Nebylo-li podáno přiznání nebo hlášení včas nebo nebylo-li vyhověno výzvám podle předchozích zásad, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a stanovit daně podle pomůcek, které má po ruce nebo které si opatři, a to i bez součinnosti s daňovým subjektem.
Odůvodnění:
Řádné vyměření daně nemůže být závislé pouze na povinné součinnosti daňového subjektu se správcem daně. V případech, kdy daňový subjekt svou povinnost spolupůsobit nesplní, by to znamenalo znemožnění stanovení daně, neboť potřebné údaje a doklady k nim má k dispozici jenom daňový subjekt. Proto zde musí být umožněno správci daně, aby mohl daň stanovit nikoliv za užití řádných důkazních prostředků, ale za použití jemu dostupných pomůcek, tj. na základě kvalifikovaného odhadu.
Tato zásada je převzata ze současné právní úpravy a je obvyklá v daňovém řízení v sousedních vyspělých zemích.
Zásada č. 36
Zdánlivé (simulované) smlouvy
Učiní-li daňový subjekt právní úkon, kterým zastře právní úkon jiný, který by zakládal jeho daňovou povinnost, platí pro daňové účely právní úkol zastřený.
Odůvodnění:
Institut simulovaných úkonů a jejich právního posouzení z hlediska daňových povinností daňového subjektu, je uplatňován v daňových systémech všech vyspělých zemí, byl uplatňován i v předválečném čs. daňovém právu. Problémy, které jsou spojeny s absencí tohoto institutu v současné právní úpravě lze dokumentovat např. na některých smlouvách o konsorciích nebo na hospodářských smlouvách nahrazujících pracovní smlouvy. Zastřenou darovací smlouvou je kupní smlouva na nákup a prodej za nereálnou symbolickou cenu.
Zásada č. 37
Lhůty pro vyměření
Daň nelze vyměřit a doměřit po uplynutí 5 let od konce roku, v němž byla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení.
Byl-li před uplynutím této doby učiněn úkon směřující k vyměření daně, běží pětiletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl úkon učiněn; vyměřit a doměřit daň však lze nejpozději do 15 let od konce zdaňovacího období, v němž byl daňový subjekt povinen podat přiznání (hlášení).
Odůvodnění:
Zde stanovené prekluzivní lhůty odpovídají lhůtám obvyklým v daňových systémech jiných vyspělých zemí, a to včetně možnosti přerušení jejich běhu.
Zásada č. 38
Zákaz přenosu daňové povinnosti
Dohody uzavřené s tím, že daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, nejsou právně účinné, nestanoví-li hmotně právní daňový předpis jinak.
Odůvodnění:
Tato zásada má členit především přesouvání přímých daní, jež má vždy nést ze svého daňový subjekt, tj. osoba, jíž ze zákona vzniká daňová povinnost.
Zásada č. 39
Dodatečné stanovení daně
Zjistí-li se, že původně přiznaná nebo stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší než by odpovídala příslušnému hmotně právnímu daňovému předpisu, správce daně dodatečně daň vyměří (uloží) ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou nebo přiznanou a daní nově stanovenou.
V odvolání proti takto doměřené dani lze napadat jen doměřený rozdíl.
Odůvodnění:
Uvedená zásada deklaruje právo správce daně kdykoliv, před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené pro vyměření daně, uložit dodatečně daní, která byla v předchozím řízení stanovena nesprávně nižší.
IV. Opravné prostředky
Zásada č. 40
Odvolací řízení
Proti stanovení daňového základu a daně správcem daně a proti jiným rozhodnutím, pro něž je lhůta dole zákonem stanovena, se může daňový subjekt odvolat ve lhůt jednoho měsíce ode dne doručení rozhodnutí, vůči němuž odvolení směřuje.
Proti rozhodnutí (výzvě, event. jiným opatřením), která předcházejí stanovení daňového základu a daně, se nelze samostatně odvolat ani uplatnit mimořádný opravný prostředek.
Jiné osoby než daňové subjekty (např. poddlužník) se mohou odvolat jen stanoví-li tak tento zákon a v rozsahu v něm stanoveném.
Pokud v 1. stupni rozhoduje ministerstvo financí České republiky, nejsou řádné opravné prostředky přípustné.
Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno.
Odvolání musí obsahovat tyto náležitosti:
- přesné označeni správce daně,
- přesné označeni odvolatele,
- číslo jednací event. číslo platebního výměru, proti němuž odvolání směruje,
- tvrzený rozpor s právními předpisy, materiální pravdou, event. jiné důvody nesprávnosti rozhodnutí,
- návrh provedeni důkazů (nemusí být součástí odvolání, v něm je namítáno jen chybné právní hodnocení věci),
- navrhované změny rozhodnutí.
Neobsahuje-li podané odvolání zákonem předepsané náležitosti, vrátí je správce daně s poučením, v jakém směru musí být doplněno a stanoví proto přiměřenou lhůtu ne kratší 15 dni.
Vyhoví-li odvolatel plně táto výzvě, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a řádně. Nevyhoví-li odvolatel výzvě, správce daně odvolací řízení zastaví. Proti rozhodnutí o zastaveni řízení je přípustné odvolání.
V odvolání lze uplatnit i nesouhlas s postupem správce daně při zjišťování podklad rozhodnutí a napadnout jiná procesní pochybení, zejména pak opatření předcházející stanoveni daňového základu a daně.
Padané odvolání nemá odkladný účinek, tj. zejména nestaví placení a vymáhání daňových pohledávek.
Vezme-li odvolatel své odvolání zpět v době, neb o něm bude rozhodnuto, návrhu se vyhoví a řízení se zastaví. Jsou-li v době od podání odvolání do jeho zpětvzetí učiněny správcem daně řízení úkony, zpětvzetím odvolání se neanulují a jsou využitelné v dalším řízení.
Správce daně, jeho rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně; proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.
Směřuje-li odvolání proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání nepřípustné, nebo je-li odvoleni podáno osobou k tomu neoprávněnou, nebo je-li podáno po stanovené odvolací lhůtě, správce daně takové odvolání zamítne pro nepřípustnost nebo opožděnost. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.
Pokud správce o odvolání podle předchozích ustanovení nerozhodne, postoupí odvolání spolu s výsledky doplněného řízení, s úplným spisovým materiálem a s předkládací zprávou odvolacímu orgánu k rozhodnutí.
Předkládací zpráva musí obsahovat zejména tyto údaje:
- zda nejde o odvolání nepřípustné nebo opožděné,
- stanovisko ke všem důvodům odvolání.
Odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadané rozhodnutí v rozsahu v odvolání požadovaném, a to vždy, vyjdou-li při přezkoumání najevo skutkové či právní okolnosti odvolatelem sice neuplatněné, ale mající podstatný vliv na vrak rozhodnutí, lze k nim při rozhodování rovněž přihlédnout.
V rámci odvolacího řízení může odvolací orgán výsledky vyměřovacího a doměřovacího řízení doplňovat, odstraňovat vady řízení, anebo toto doplněni nebo odstranění vad uložit správci daně.
Odvol-li se odvolatel proti rozhodnutí a daní stanovené podle pomůcek (zásada č. 35), zkoumá odvolací orgán pouze dodržení zákonných podmínek pro použití tohoto způsobu stanovení daně. Shledá-li se, že zákonné podmínky byly dodrženy, odvolání pro jeho neodůvodněnost zamítne.
Odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li psi rozhodování vázán předchozími ustanoveními, rozhodnutí v odůvodněných případech změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne.
Odvolací orgán může tér rozhodnutí zrušit a věc vrátit správci daně k novému projednána a rozhodnutí, zejména pokud prvoinstanční řízeni vykazuje takové vady, jejichž odstraňování v řízení odvolacím by bylo obtížné a nehospodárné. Správce daně je v dalším řízení vázán právním názorem odvolacího orgánu, pokud z nového řízení nevyplynou nové právní skutečnosti, které nebyly předmětem právního posouzeni odvolacím orgánem.
Rozhodnutí o odvolání musí být podrobně a úplné zdůvodněno, musí vycházet z řádného posouzeni právního a skutkového stavu. Odvolací orgán se v něm musí vypořádat se všemi důvody v odvolání uvedenými. Vyhovuje-li odvolání v plném rozsahu, rozhodnutí se nezdůvodňuje.
Vyplývá-li z povahy věci, že odvolání může podat několik daňových subjektů a odvolají-li se jen některé z nich, pak případně snížení daňové povinnosti z rozhodnutí o odvolání plynoucí, se týká všech.
Rozhodnutí odvolacího orgánu je konečné.
Odůvodnění:
Navrhovaná zásada je vyjádřením zásady dvojinstančnosti řízení. Dává daňovým subjektům široké možnosti se odvolat ovšem za předpokladu, že v předchozím řízení plnil svou zákonnou povinnost řádně v daňovém řízení spolupůsobit. Jest vyjádřením zásady jednoduchosti a neformálnosti řízení, která je např. vyjádřena v rozšíření možnosti rozhodovat o odvolání v rámci autoremedury. Instituty, které navržená Zásada obsahuje, jsou převzaty z procesních daňových předpis, které byly u nás uplatňovány do roku 1949 a z procesních předpisů vyspělých právních států.
Zásada č. 41
Stížnost
Má-li poplatníka správnosti jemu sražené daně pochyby, požádá plátce ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy ke sražení daně, o sdělení důvodů sražení daně. Plátce je povinen požadované údaje sdělit poplatníkovi do 30 dnů ode dne, kdy žádost obdržel a v téže lhůtě případnou chybu ve sražení daně opravit. Není-li poplatník s postupem plátce srozuměn, může podat stížnost na postup plátce daně správci daně v jehož obvodu má plátce sídlo nebo bydliště, a to do 30 dni ode dna, kdy poplatník obdržel sdělení plátce.
Správce daně a stížnosti rozhodne a řádně odvodněné rozhodnutí doručí jak poplatníkovi, tak plátci. Proti tomuto rozhodnutí se může odvolat plátce i poplatník.
Odůvodnění:
Jde o specificky institut daňový, který zajišťuje obranu poplatníka vůči plátci daně při uplatňování srážkové daně, kde daňovou povinnost stanovuje plátce bez přímé účasti poplatníka nebo správce daně. Věcně stejná úprava je uplatněna i v současnosti u daně ze mzdy.
Zásada č. 42
Námitky
Není-li dále stanoveno jinak, může daňový dlužník a poddlužník (plátce) podat proti všem úkonům v řízení vymáhacím a zajišťovacím v odvolací lhůtě námitky. O námitkách rozhoduje ten správce, který vymáhací nebo zajišťovací řízení provádí.
Odůvodnění:
Byla převzata věcně stejná dosavadní úprava, která se osvědčila.
Zásada č. 43
Reklamace
Proti postupu správce daně při placení a evidenci daně může daňový dlužník podat reklamaci. O podmínkách a způsobu vyřizování platí přiměřeně ustanovení o námitkách.
Odůvodnění:
Jde o zvláštní opravný prostředek ve stádiu placení daně, který daňovému dlužníkovi umožňuje napadnout taková rozhodnutí správce daně, na která nejsou daňovému dlužníkovi vydávaná formalizovaná rozhodnutí. Jde o institut zavedený již v zákoně o přímých daních z r. 1927.
V. Mimořádné opravné prostředky
Zásada č. 44
Obnova řízení
Řízení ukončené pravomocném rozhodnutím se obnoví na žádost poplatníka nebo plátce nebo z úřední povinnosti:
a) vyšly-li najevo nové skutečnosti a průkazní materiály, které nemohly být bez zaviněni daňového subjektu nebo správce daně uplatněny již dříve v řízení a mohly mat podstatný vliv na výrokovou část rozhodnutí.
b) rozhodnutí, bylo učiněno na základě podvrženého nebo zfalšovaného dokladu, na základě křivé výpovědi svědka nebo znalce, je měla pro rozhodnutí podstatný význam, nebo že rozhodování bylo dosaženo trestným činem,
c) záviselo-li rozhodnutí na posouzení předběžné otázky a rozhodl-li příslušný orgán o ní dodatečně v podstatných bodech jinak.
Žádost v obnovu řízení musí být padána u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to do 6 měsíců ode dne, kdy se žadatel prokazatelně dozvěděl o důvodech obnovy, nejpozději však před uplynutím lhůty, ve které zanikl právo daň vyměřit.
Zmeškání těchto zákonných lhát nelze prominout ani prodloužit.
V návrhu na obnovu řízení musí být uvedeny okolnosti svědčící o odůvodněnosti návrhu a o dodržení lhůt.
Obnovu řízení povolí nebo nařídí správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni,
Správce daně nařídí obnovu řízení úřední povinnosti, pokud nezaniklo právo na vyměřeni daně.
Přešla-li místní příslušnost na jiného správce daně, ne který v původní věci rozhodoval, návrh na obnovu řízení lze podat, u správce daně, který je místně příslušný v době podání návrhu.
Přešla-li místní příslušnost na jiného správce daně, než kterému byl návrh na obnovu řízení podán, o povolení obnovy řízení rozhodne poslední místně příslušný správce daně nebo správní úkon orgán jemu nejblíže nadřízený.
V rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se vysloví, v jakém rozsahu se má řízení obnovit.
Proti rozhodnutí o povolení nebo nařízení obnovy řízení se nelze samostatné odvolat; proti zamítavému rozhodnutí o žádosti o obnovu řízení se múze žadatel odvolat.
Nové řízení ve věci provede správce daně; povalil-li nebo nařídil-li obnovu řízení odvolací orgán, je správce daně při řízení vázán jeho právním názorem.
Pokud řízení nebo jeho jednotlivé úkony nebyly dotčeny důvodem, pro který se obnova povaluje nebo nařizuje, zůstává nedotčena.
Novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší. Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat.
Odůvodnění:
V zásadě se vychází z toho, že obnova řízení je přípustná nejen jde-li a rozhodnutí vydaná ve vyměřovacím či odvolacím řízení, ale i v ostatních daňových věcech. Jde o mimořádný opravný prostředek, který má umocnit nápravu skutkových zjištění, z nich se při vydaní napadeného rozhodnutí vycházelo. Navržené zásada vychází z obdobné úpravy obsažené v zákoně a správním řízení.
Zásada č. 45
Opravy zřejmých omylů a nesprávností
Stanovenou daň správce daně rozhodnutím opraví nebo zruší na žádost nebo z úřední povinnosti:
a) byla-li stanovena někomu, kdo podle zákona ji není povinen platit, tj. zřejmě neodůvodněné,
b) došlo-li při stanoveni daňové povinnosti k chybě v počítání, psaní nebo jinému omylu, zejména jde-li o stanovení dvojí daňové povinnosti u téže daně; je-li u téže daně stanovena dvojí daňová povinnost rázně vysoká, zračí se daňová povinnost nižší.
Shodně s opravou daňové povinnosti se opraví také příslušenství daně.
Ustanovení písm. b) se použije přiměřeně i při opravě zřejmých nesprávnosti v jiných rozhodnutích nebo opatřeních, jimi nebyla stanovována daňová povinnost.
Opravy nebo zrušení stanovené daně nelze provést zaniklo-li právo daň vyměřit.
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání.
Odůvodnění:
Jde o právo správce daně na žádost nebo z úřední povinnosti provést rychlou opravu zřejmých nesprávností a početních chyb, kterou by jinak musel provést odvolací orgán.
Tato zásada je vyjádřením zásady neformálnosti a hospodárnosti daňového t řízení.
Zásada č. 46.
Přezkoumávání daňových rozhodnutí
Rozhodnutí, která odporují obecně závazným právním předpisem, anebo která se zakládají na podstatně vadném řízení, mohou bit bez rozdílu, nabyla-li právní moci či nikoliv, anebo jsou-li na újmu státu nebo daňového subjektu, z úřední povinnosti nebo na žádost daňového subjektu zrušena nebo změněna, a to ve dvouleté lhůtě. Tato lhůta počíná běžet počátkem roku, následujícím po roce, v něm bylo rozhodnutí daňovému subjektu doručeno.
Rozhodnutí správce daně podle předchozího odstavce přezkoumává odvolací orgán; rozhodnutí odvolacích orgánů ministerstvo financí ČR.
Proti rozhodnutí odvolacího orgánu o zrušení či změně původního rozhodnutí je přípustné odvolání.
Odůvodnění:
Navržený institut má chránit právem chráněné zájmy státu i poplatníka. Oběma se tu přiznává právo (právní nárok) na opravu (zrušení nebo změnu) nezákonného rozhodnutí či opatření, a to bez ohledu na to, že rozhodnutí je v právní moci. Právo učinit výše uvedené opatření by příslušelo odvolacímu orgánu a ministerstvu financí republiky.
VI. Placení daní
Zásada č. 47
Základní pojmy
Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zákona povinen platit daň.
Daňová povinnost vznikl okamžikem, kdy nastaly skutečnosti, které podle zvláštních zákonů zakládají daňovou povinnost. Daňová povinnost, která vznikla před smrtí fyzické osoby, přechází na dědice.
Daňová povinnost zaniklých právnických osob přechází na jejich právní nástupce.
Daňový nedoplatek jsou povinni zaplatit také ručitelé, pokud jim zákon povinnost ručení ukládá a pokud jsou k plnění této platební povinnosti správcem daně vyzváni. Proti této výzvě se může ručitel odvolat; v odvolání může ručitel namítat pauze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším neb zákonem uvedeném rozsahu.
Předpisy upravující jednotlivé daně stanoví, v jaké výši a kdy je daň nebo záloha na daň splatná, t. j. do kterého dne nebo v jaké lhůtě má být zaplacena.
Výše záloh na daň, placených v průběhu zdaňovacího období, bude stanovena s přihlédnutím ke skutečné daňové povinnosti za předchází zdaňovací období; ta bude rozhodná také pro stanovena způsobu jejich placení (měsíčně, čtvrtletně).
Odůvodnění:
Návrh zásad odlišuje daňové subjekty, (poplatníky, plátce) a daňové dlužníky. Daňový subjekt nemusí být daňovým dlužníkem, nevznikne-li mu povinnost platit daň.
Tato zásada vymezuje základní pojmy týkající se placení daní a vychází z dosavadní osvědčené právní úpravy.
Zásada č. 48
Způsob placení daní
Daně se platí příslušnému správci daně v penězích čs. měny. Při každé platbě musí být uvedena, na kterou daň je platba určena:
Daň lze platit:
a) v hotovosti,
b) bezhotovostně z účtu zřízeného u peněžního ústavu,
c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u naléhavých případů v úvahu placení kolkovými známkami, je povinen mít zásoby kolkových známek a prodávat je dlužníkům,
d) přeplatkem na jiné dani.
Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí:
1) exekuční náklady,
2) penále,
3) nejstarší nedoplatky,
4) běžné platby, včetně záloh.
Správce daně je povinen přijmout každou platu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem.
Odůvodnění:
Zásada upravuje povinnost platit daně v čs. korunách, co v dosavadní právní úpravě chybí. Dole stanoví několik možných způsobů placení daní tak, aby povinné subjekty mohly své daňové povinnosti splnit bez problémů.
Předpokládá se, že podnikatelské subjekty budou platit daně v zásadě bezhotovostně. V praxi by tento postup neměl činit problémy a značně by usnadnil správu daní.
Zásada č. 49
Odklad placení a povolení splátek
Daňovému dlužníku může být na žádost povolen odklad placení daně nebo její zaplacení ve splátkách.
Zákon stanoví podmínky za jakých lze povolit odklad placení nebo splátky.
Povolení odkladu placení nebo splátek může být vázáno na podmínky. Není-li v rozhodnutí stanovena jinak, nepočítá se po dobu povoleného odkladu nebo splátek penále, dodrží-li daňový dlužník stanovené podmínky.
Odklad placení nebo povolení splátek nesmí být, povolen na dobu delší než je lhůta, v níž se promlčuje vybírání daně.
Po dobu odkladu bude uplatněn úrok z odložené částky; úroková sazba nesmí překročit výši diskontní úrokové sazby SBČs.
Odůvodnění:
Navrhovaná zásada umožňuje v odůvodněných případech odložit placení daně obdobně, jako je tomu v dosavadní právní úpravě. K zamezení zneužívání tohoto institutu a na základě doporučení daňových expert z mezinárodních organizaci (MMF a ES) se zakládá právo uplatnit úrok z odlomených plateb.
Zásada č. 50
Den platby
Za den platby se považuje:
1) u bezhotovostních převodů z účtu u peněžních ústavů den, kdy byl uskutečněn převod na vrub majitele účtu,
2) u plateb v hotovosti den, kdy peněžní ústav nebo počty nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijal nebo převzal.
Peněžní ústavy a pošty jsou povinny převést platby na příslušné účty správce daně ve lhůtě stanovené zvláštním zákonem [Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník]. Současně jsou povinny sdělit den, kdy došlo k odepsáni platby z účtu daňového subjektu. V případě prodlení jsou povinny uhradit správci daně sankci ve výši běžné diskontní sazby SBČs z částky včas nepřevedené.
Pokud daňový dlužník dá příkaz k úhradě daňové povinnosti a peněžní ústav příkaz neprovede ve dnu uvedeném v příkazu z jiných důvod neb z nedostatku finančních prostředků na účtu daňového dlužníka, ručí správci daně peněžní ústav. Úhrada daňových pohledávek má přednost před jinými úhradami.
Odůvodnění:
V návaznosti na výsledky připomínkového řízení zachovává se dosavadní vymezení "dne platby". Současně se nově stanoví nejzazší lhůty, v nichž musejí být platby převedeny peněžními ústavy na účty správců daní. Psi očekávaném rozvoji bankovní sítě je třeba zajistit včasný přísun prostředků státního rozpočtu. Nově, ve srovnání s dosavadní právní úpravou, se zakotvuje povinnost ručení peněžních ústavů vůči daňovým správcem v případech, kdy neprovedou včas převod peněžních prostředků z jiných důvod neb z nedostatku finančních prostředků na účtě dlužníka. Přednostní úhrada daňové pohledávky před jinými úhradami odráží celospolečenský význam daní jako zdroje financování celospolečenských potřeb.
Zásada č. 51
Evidence daní
Evidenci daní vedou správci daně.
Předmětem evidence státních příjmí je zachycovaní daňových a platebních povinnosti, jejich úhrad nebo zániku a toho vyplývajících daňových přeplatků a nedoplatků. Tyto údaje jsou evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových dlužník odděleně za každý druh daně.
Výše daňové a platební povinnosti je evidována na základě předpisných nebo odpisných poukazů evidovaných ve zvláštním záznamu vydaných předpisných a odpisných poukazů.
Na debetní straně osobních účtů se evidují předpisy a odpisy daňové povinnosti včetně jejich případných oprav. Pokud je odpisným poukazem snižována pouze platební povinnost, je evidována na kreditní straně. Záznamy předpisných a odpisných poukazů se měsíčně, nejpozději čtvrtletně, uzavírají a porovnávají se stavem zaevidovaným na osobních účtech.
Platby a vratky daně jsou evidovány na kreditní straně osobních účtů. Podkladem pro evidenci jsou zejména doklady peněžních ústavů a počty. Vratky daně se mohou uskutečnit jen na základě vydaných platebních poukazů, které jsou evidovány v záznamu vydaných platebních poukazů. Pro uzavírání záznamů vydaných platebních poukazů platí totéž, ca pro uzavíraní záznamů předpisných poukazů.
Správnost evidence na kreditní straně se měsíčně odsouhlasuje na doklady peněžních ústavů (výpisy z účtů).
Z údajů evidence státních příjmů se daňovým dlužníkům na jejich dost vystavují potvrzení a stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků.
Pro poskytování informací z evidence státních příjmů platí přiměřeně ustanovení o nahlížení do daňových spisů.
Ustanovení této zásady se nepoužijí na daně uplatňované jednorázově (napij, na daň dědickou, darovací a pod.).
Odůvodnění:
Jde o osvědčený systém, jehož uspořádáni pomocí poukazů a záznamů o nich zaručuje nezbytnou kontrolu správnosti evidence. Příslušné poukazy jsou vnitřními rozhodnutími, která mají oporu v pádných daňových rozhodnutích.
Zásada č. 52
Daňové nedoplatky a penále
Daňový dlužník je v prodleni, nezaplatí-li splatnou částku daně nebo zálohu na daň nejpozději v den její splatnosti.
Penále se počíti za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti a do dne platby včetně. Daňový dlužník je povinen zaplatit za každý den prodlení penále ve výši 0,1% z nedoplatku daně.
Lhůta pro uplatněna penále činí 2 roky od konce roku, v něm byla daň splatná. Základem pro výpočet penále z důvodu opožděného placení je nedoplatek zjištěný ke dni splatnosti daně,
Z rozdílu mezi daní vypočtenou v daňovém přiznání (hlášení) nebo ve výpočtu daně a vyšší částkou daně stanovenou správcem daně bez provedeni kontroly prima u daňového subjektu, nebo vyšší částkou daně vypočtenou daňovým subjektem v dodatečném přiznání se vypočte penále sazbou 50%. Je-li tento rozdíl zjištěn správcem daně piji kontrole provedené přímo u daňového subjektu, nebo byla-li daňová povinnost stanovena až daňovou kontrolou (tj. nepodal-li přiznání, vypočte se penále sazbou až 200%.
Odůvodnění.
Ve srovnání se současnou úpravou se navrhuje zvýšit sankce a tím preventivně působit na pádné a včasné plněni daňových povinnosti.
Zásada č. 53
Přeplatky a úroky
Částka plateb převyšující splatnou daň (včetně příslušenství) a záloh na daň je daňovým přeplatkem.
Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně nebo na úhradu daňové povinnosti v dalším období.
Podá-li daňový subjekt o vracení přeplatku, přeplatek se mu vrátí, činí-li více než 50,-- Kčs, a to do jednoho měsíce od předložení dosti.
Pokud správce daně zavinil vznik přeplatku nebo jej vrátil po stanovené lhůtě, je povinen zaplatit daňovému subjektu úrok ve výši běžné diskontní sazby SBČs.
Odůvodnění:
Tato zásada vymezuje pojem "přeplatek" a stanoví způsob nakládání s ním, a to v souladu s dosavadní právní úpravou. Nově se počítá s uplatněním úroku z přeplatku, která zavinil správce daně. Souvisí to se zpřísněním sankcí spojených s daňovými nedoplatky.
Zásada č. 54
Prominutí daňového nedoplatku
Daňový nedoplatek máte správce daně zcela nebo částečně prominout, byla-li by jeho vymáháním daně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných.
Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydána; přechodné prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky, zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve stanovené lhůtě.
Odůvodnění:
Tato zásada je vyjádřením rozdílu mezi prominutím daně a mezi prominutím daňového nedoplatku, který se v současné první úpravě nepromítá, což činí v praxi problémy. V daném případě daňová povinnost trvá a pominou-li důvody, pro který byl prominut daňový nedoplatek, trvá povinnost poplatníka daň zaplatit.
Zásada č. 55
Příslušenství daně
Příslušenstvím daně se rozumí penále, zvýšení daně, exekuční náklady a úroky. Příslušenství daně sleduje osud daně, nestanout-li správce daně jinak.
Odůvodnění:
K odstranění pochybností, co lze rozumět pod pojmem "příslušenství daně", je tento pojem v zásadě vymezen. Současně se v ni stanoví, že dojde-li např. k prominutí daně, promíjí se i příslušenství daně, např. penále, nestanoví-li správce daně jinak. Rovněž tento institut je převzatý z dosavadní právní úpravy, která se v praxi osvědčila.