Česká národní rada 1990 – 1992

Zásada č. 4

K předcházení vzniku, šíření a omezení výskytu infekčních onemocnění okresní zdravotní ústavy stanoví, popřípadě provádějí:

a) opatření k aktivní a pasivní imunizaci;

b) podmínky pro výkon činností epidemiologicky závažných;

c) opatření proti šíření infekčních nemocí osobami, které vylučují choroboplodné zárodky;

d) podmínky provádění ochranné a ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace;

e) protiepidemická opatření v ohnisku nákazy;

f) zásady odběru, přepravy, vyšetřování a likvidace materiálů na mikrobiologické vyšetření z dalších materiálů, obsahujících choroboplodné zárodky.

K ochraně veřejného zdraví je nutno provádět opatření proti vzniku, šíření a k omezení výskytu infekčních onemocnění, včetně mimořádných opatření při epidemii. Prostředkem k předcházení, vzniku, šíření a k omezení výskytu infekčních onemocnění jsou zejména stanovená očkování, úprava podmínek pro výkon činností epidemiologicky závažných, opatření proti šíření infekčních nemocí osobami, které vylučují choroboplodné zárodky, protiepidemická opatření v ohnisku nákazy, včetně hlášení, izolace, karanténních opatření a ochranné a ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace.

Zásada č. 15

Při epidemii a při nebezpečí jejího vzniku okresní zdravotní ústavy rozhodují o:

a) zákazu nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeji a jiném nakládání s věcmi a zvířaty, kterými může být šířena infekční nemoc, popřípadě příkazu k jejich zničení nebo utracení;

b) zákazu nebo omezení styku některých skupin obyvatel s ostatním obyvatelstvem, zejména omezení cestování obyvatel některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi;

c) zákazu nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů;

d) uzavření dětských výchovných zařízení všeho druhu, jakož i ubytovacích podniků a zařízení společného stravování nebo omezení jejich provozu;

e) zákazu používání studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek, koupališť, očistných lázní a prádelen;

f) příkazu k hromadnému hubení škodlivých živočichů;

g) příkazu k varovnému označení objektů, v nichž došlo k onemocnění přenosnou nemocí.

Jde o úpravu obsaženou již v dosavadních právních předpisech, která řeší otázky přímého zásahu okresních zdravotních ústavů při epidemii a nebezpečí jejího vzniku.

Zásada č. 16

K předcházení vzniku a omezení výskytu hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví okresní zdravotní ústavy stanoví:

a) opatření k omezení expozice pracovníků škodlivým faktorům práce a pracovního prostředí;

b) zákaz používání látek, výrobků a nástrojů, strojů, zařízení a technologických postupů, ohrožujících bezprostředně zdraví pracovníků;

c) zvláštní režim práce a jiná opatření v zájmu pracovní pohody, zejména pro pracovníky, na jejichž činnosti závisí bezpečnost dalších osob a dále pro pracovníky, kteří musí k ochraně před škodlivinami používat osobní ochranné pracovní prostředky zatěžující fyziologické funkce organismu;

d) práce spojené se zvýšeným ohrožením zdraví, plynoucím z pracovních podmínek (rizikové práce);

e) mimořádná opatření na ochranu veřejného zdraví při chemických, radiačních a jiných haváriích.

Navržená úprava je z větší části obsažena již v dosavadních právních předpisech. Koncepčně bezprostředně navazuje na úpravu obsaženou zejména v zásadách č. 3 a 4, tj. povinnost fyzických a právnických osob činit všechna potřebná opatření k ochraně zdraví svého i svých případných zaměstanců. Okresním zdravotním ústavům pak náleží i oprávnění stanovit speciální opatření k prevenci a omezení výskytu hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí podmíněných prací a jiných významných poruch zdraví.

Zásada č. 17

V oblasti sledování, analýzy a aktivního ovlivňování veřejného zdraví plní okresní zdravotní ústavy tyto úkoly:

a) charakterizují stav zdraví populace na základě rutinních demografických a zdravotnických údajů;

b) monitorují zátěž populace a jejích vymezených skupin vybranými škodlivinami;

c) analyzují výskyt, vývoj a příčiny šíření nemocí, provádějí cílená epidemiologická, laboratorně diagnostická a další potřebná šetření vybraných chorob a jejich vztahu k životním a pracovním podmínkám;

d) vyšetřují vybrané skupiny osob z hlediska sledování vlivu životních a pracovních podmínek na jejich zdraví;

e) sledují a hodnotí vybrané komponenty způsobu života;

f) využívají jednotný zdravotnický informační systém a vedou v rámci své působnosti údaje potřebné pro výkon státní zdravotní politiky. Využívají Jednotný informační systém o životním prostředí a poskytují do tohoto systému jimi získané údaje o životním prostředí:

g) účastní se na přípravě a podle povahy věci i na realizaci programů ochrany a podpory veřejného zdraví.

Dosud právně neupravenou oblastí je sledování a analýza veřejného zdraví. V nadcházejícím období, kdy lze předpokládat řadu rizik a konfliktů s dopadem na zdravotní stav obyvatel, potřeba znalostí o vztahu veřejného zdraví a životních a pracovních podmínek vzroste. Potřebné údaje budou získávány jak z běžných statistik, tak vlastní činností okresních zdravotních ústavů ve spolupráci s jinými složkami státního i nestátního zdravotnictví. Počítá se s údaji poskytnutými orgány spravujícími jednotlivé složky životního prostředí, zdravotními pojišťovnami, zdravotnickými zařízeními a soukromými lékaři či jejich sdruženími. Přitom poznatky z oblasti sledování a analýzy veřejného zdraví budou vytvářet zpětnou vazbu pro zaměření státního zdravotního dozoru, související výzkum, výchovu k péči o zdraví a k hodnocení účinnosti systému péče o zdraví. Budou základem pro koncipování programů ochrany veřejného zdraví, výchovy ke zdraví a budou jedním z podkladů při určování přijatelných rizik a tvorbě kritérií zdravotnických požadavků, stanovených prováděcími právními předpisy.

Zásada č. 18

V oblasti výchovy ke zdraví okresní zdravotní ústavy zejména:

a) zpřístupňují veřejnosti výsledky analýzy životního stylu, způsobu práce a faktorů životního a pracovního prostředí a usilují o změnu rizikového chování;

b) vydávají zdravotně výchovný materiál usměrňující chování jedince i skupin s ohledem na motivaci k získávání zdravých životních a pracovních návyků a k eliminaci rizik;

c) zajišťují poradenskou službu vybraným rizikovým skupinám obyvatelstva, zdravotně postiženým občanům a mládeži;

d) koordinují odborné úsilí zdravotnických i nezdravotnických subjektů ke zpřístupnění odborných informací o zdravotních rizicích co nejširší veřejnosti, zejména mládeži;

e) hledají nejefektivnější formy zdravotně výchovné činnosti s ohledem na sociální skladbu obyvatelstva.

Zdravotní výchova v minulosti byla převážně poskytována formami informací bez ohledu na efekt a motivaci a možnosti realizovat náměty v daných podmínkách. Byla zaměřena z větší části na sekundární prevenci onemocnění. V novém systému zdravotní péče je zapotřebí orientovat zdravotní výchovu na: - primární prevenci nejzávažnějších onemocnění; - na zdravou populaci; - na ohroženou populaci. Základním obsahem výchovy ke zdraví jsou: národní program podpory a obnovy zdraví a stěžejní programy Světové zdravotní organizace.

Zásada č. 9

Okresní zdravotní ústavy a hlavní hygienik České republiky při plnění svých úkolů spolupracují s ostatními zdravotnickými zařízeními, zdravotními pojišťovnami, orgány důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, orgány státní správy a územní samosprávy, orgány vykonávajícími státní správu na úseku jednotlivých složek životního prostředí, odborovými orgány, Československým červeným křížem, sdruženími občanů a občanskými iniciativami, fyzickými a právnickými osobami.

Orgány vykonávající státní správu na úseku jednotlivých složek životního a pracovního prostředí, zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení poskytují okresním zdravotním ústavům a hlavnímu hygienikovi České republiky součinnost v rozsahu stanoveném prováděcími právními předpisy.

V oblasti ochrany veřejného zdraví orgány ochrany veřejného zdraví odborně usměrňují činnost lékařů závodní preventivní péče [§ 18a zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění později vydaných právních předpisů] a praktické lékaře [Nařízení vlády ČR č. /1992 Sb., o zdravotním řádu]. Podmínky stanoví prováděcí právní předpis.

K úspěšnému plnění úkolů ochrany a podpory veřejného zdraví má mimořádný význam uplatňování zásad, jež vedou k zabránění vzniku nemocí, vad a úrazů (tj. primární prevence)v první linii kontaktu s pacientem (lékaři závodní preventivní péče a praktičtí lékaři). Ochrana a podpora zdraví jednotlivců je nedílnou součástí ochrany veřejného zdraví. Okresní zdravotní ústavy v těsné součinnosti s lékaři první linie vytvářejí a poskytují této činnosti odbornou základnu, která vychází ze vzájemné výměny odborných informací o expozici faktorům prostředí, zdravotním stavu populace a jejích skupin, o účinných způsobech zdravotní intervence a hodnocení jejích výsledků. Spolupráce se rozvíjí zejména při identifikaci zdravotních problémů, při očkování proti infekčním nemocem, při konkretizaci a realizaci opatření k předcházení vzniku nemocí souvisejících s prací, hromadně se vyskytujících onemocnění a jiných závažných poruch zdraví (např. úpravou výživy, životních a pracovních návyků, regulací zátěže faktory prostředí).

Zásada č. 20

Hlavní hygienik České republiky, zdravotní inspektoři a pověření pracovníci jsou při plnění úkolů k ochraně veřejného zdraví oprávněni vstupovat do budov, provozoven, místností, objektů a zařízení a na pozemky sloužící k provozování podnikatelské činnosti a k činnosti právnických osob, provádět v nich šetření, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetření a požadovat potřebné doklady a údaje a provádět vyšetření a prohlídky zaměstnanců. Pověření vydává ředitel okresního zdravotního ústavu nebo hlavní hygienik České republiky. Pověření se prokazuje zvláštním průkazem, popř. písemným pověřením.

Pracovníci okresních zdravotních ústavů a hlavní hygienik České republiky a pracovníci pověření hlavním hygienikem České republiky jsou povinni zachovávat obchodní tajemství a mlčenlivost o zdravotním stavu jimi vyšetřovaných či prohlížených osob, pokud nebyli této povinnosti zproštěni nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmům. Povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zvláštními právními předpisy není dotčena.

Za odebrané vzorky a vstup do budov, provozoven, místností, objektů a zařízení a na pozemky, ve kterých se za vstup vybírá poplatek, se neposkytuje náhrada.

Uvedené skutečnosti jsou základním předpokladem výkonu státního zdravotního dozoru a prevence vzniku, šíření a omezení výskytu závažných a hromadně se vyskytujících onemocnění a jiných významných poruch zdraví. Předkládá se návrh na bezplatný odběr vzorků a vstup do budov, provozoven, místností, objektů, zařízení a na pozemky, neboť platba na účet prostředků státního rozpočtu by mohla v nejbližší době vést k omezení činnosti okresních zdravotních ústavů. Oprávnění provádět šetření a odebírat vzorky se samozřejmě nedotýká poštovního tajemství ve smyslu zákona č. 222/1946 Sb. Pracovníci okresních zdravotních ústavů, hlavní hygienik České republiky a jím pověření pracovníci jsou povinni zachovávat obchodní tajemství, o němž se dozvěděli při výkonu své činnosti a mají povinnost mlčenlivosti o zdravotním stavu jimi vyšetřovaných či prohlížených osob, pokud nebyli této povinnosti zproštěni nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu. Povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zvláštními právními předpisy není dotčena.

Zásada č. 21

Zjistí-li orgány ochrany veřejného zdraví porušení právních předpisů k ochraně veřejného zdraví nebo neprovedení opatření stanovených podle těchto právních předpisů mohou:

a) uložit pokutu ve výši a za podmínek uvedených v zásadě č. 22;

b) dát podnět okresnímu úřadu k zastavení nebo omezení užívání stavby, výroby nebo provozu;

c) stanovit náhradu nákladů provedeného vyšetření nebo zkoumání, které jinak nese stát.

Orgánům ochrany veřejného zdraví se nově svěřuje přímá sankční pravomoc. Tím odpadnou výhrady, které byly uplatňovány k dosavadní právní úpravě, tj. že odborně odůvodněné návrhy orgánů hygienické služby nejsou příslušnými orgány státní správy realizovány, což zeslabuje účinnost jejich opatření. Ostatní opatření od povídají současnému stavu. Vzhledem k závažnosti dopadů sociálních, ekonomických a dalších při zastavení stavby, výroby nebo provozu, případně při uložení zákazu nebo omezení užívání objektu, ponechává se rozhodnutí o těchto opatřeních příslušným úřadům.

Zásada č. 22

Za porušení povinností uložených právními předpisy vydanými k ochraně veřejného zdraví nebo neprovedení opatření stanovených podle těchto právních předpisů může orgán ochrany veřejného zdraví uložit fyzické osobě provozující podnikatelskou činnost nebo právnické osobě pokutu:

a/ až do výše 50 000 Kčs jestliže:

1. nedodržuje postupy nebo stanovenou četnost měření škodlivých nebo zatěžujících faktorů životního a pracovního prostředí;

2. nepředloží k posouzení návrhy a podání stanovená v zásadě č. 12 nebo neohlášením ostatních podání, která by mohla mít negativní vliv na zdravé životní a pracovní podmínky způsobí jejich poškození;

3. ztěžuje nebo maří činnost orgánů ochrany veřejného zdraví a poškozuje zájmy ochrany veřejného zdraví tím, že porušuje povinnosti podle zásady č. 3 písm. d) a e);

b/ až do výše 100 000 Kčs jestliže:

1. nesplní povinnost určit nebo zajistit určení škodlivých nebo zatěžujících faktorů životního a pracovního prostředí, vznikajících při její činnosti;

2. neprovede nebo nezajistí měření škodlivých nebo zatěžujících faktorů životního a pracovního prostředí, které vznikají při její činnosti;

3. nekontroluje nebo nezajistí kontrolu svých výrobků tak, aby odpovídaly stanoveným požadavkům;

4. výrobky nevyhovují stanoveným požadavkům; v životním a pracovním prostředí se vyskytují nadlimitní či zakázané škodlivé a zatěžující faktory;

5. poruší povinnosti nebo neprovede opatření uložená na ochranu proti infekčním a neinfekčním nemocem;

c/ až do výše 500 000 Kčs jestliže nesplněním povinností nebo neprovedením uložených opatření, uvedených v písm. a/ bod 1. až 3. a pod písm. b/ bod 1. až 5. došlo k ohrožení nebo poškození zdraví nebo závažnému či rozsáhlému ohrožení zdravých životních a pracovních podmínek.

Za zaviněné porušení povinností uložených právními předpisy vydanými k ochraně veřejného zdraví nebo neprovedení opatření stanovených podle těchto právních předpisů může orgán ochrany veřejného zdraví fyzické osobě uložit pokutu:

a/ až do výše 10 000 Kčs jestliže:

porušila povinnosti uvedené v zásadě č. 4 písm. a/, b/, c/ a e/;

b/ až do výše 50 000 Kčs jestliže:

porušila povinnosti uvedené v zásadě č. 4 písm. d/;

c/ až do výše 100 000 Kčs jestliže:

porušením povinnosti podle písm. b/ došlo k poškození zdraví jiné osoby nebo osob.

Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy orgán ochrany veřejného zdraví zjistil porušení povinnosti, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Při opakovaném porušení téže povinnosti do jednoho roku ode dne právní moci rozhodnutí o uložení předchozí pokuty nebo nedodržení lhůty k odstranění protiprávního stavu orgán ochrany veřejného zdraví může uložit pokutu až do výše dvojnásobku částek stanovených v předchozích odstavcích této zásady.

Pokuta se neuloží, jestliže za stejné jednání byla již sankce uložena podle jiných právních předpisů. Výnos pokut je příjmem okresního úřadu, který je povinen ho použít na opatření k ochraně veřejného zdraví.

Jak vyplývá z odůvodnění zásady č. 21 na rozdíl od dosavadní úpravy, kdy pokuty na základě podnětů orgánů hygienické služby ukládaly okresní úřady, navrhuje se přímá sankční pravomoc orgánů ochrany veřejného zdraví. Touto úpravou bude nahrazen dosavadní zákon č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

Zásada č. 23

Zjistí-li orgány ochrany veřejného zdraví porušení povinností uložených právními předpisy vydanými k ochraně veřejného zdraví nebo neprovedení opatření stanovených podle těchto právních předpisů, navrhnou příslušné zdravotní pojišťovně nebo příslušnému orgánu nemocenského pojištění vyměření přirážky k pojistnému.

V oblasti nemocenského pojištění jde o dosud platnou právní úpravu směřující zejména k ochraně pracovních podmínek. Za stanovených předpokladů lze návrh předložit i zdravotní pojišťovně.

Zásada č. 24

Orgány ochrany veřejného zdraví projednávají přestupky podle § 29 odst. 1 písm. a), b), d), e), g) a h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a provádějí blokové řízení o těchto přestupcích.

Podle současné právní úpravy je přímo ze zákona č. 200/1990 Sb. svěřeno orgánům hygienické služby všech stupňů (tj. okresnímu, krajskému a hlavnímu hygienikovi České republiky) pouze blokové řízení u výše vyjmenovaných skutkových podstat. Oprávnění projednávat přestupky krajští hygienici nemají a okresní hygienici toto oprávnění odvíjejí od okresních úřadů. Při vytvoření nové vertikálně řízené soustavy je třeba tyto pravomoci řešit ve smyslu § 52 písm. c) zákona č. 200/1900 Sb. tímto zákonem.

Zásada č. 25

Okresní zdravotní ústavy a hlavní hygienik České republiky provádějí výkon svých rozhodnutí. Výkon rozhodnutí provádí orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni. Finanční prostředky, získané výkonem rozhodnutí, jsou příjmem okresního úřadu, který je povinen ho použít na opatření k ochraně veřejného zdraví.

Tato úprava je nová a směřuje k posílení účinnosti práce orgánů ochrany veřejného zdraví.

Zásada č. 26

Podle předpisů o správním řízení se nepostupuje ve věcech podle zásady č. 7 písm. a), b), d), g), h), i), j), m) a n), zásady č. 11 písm. b), c), zásady č. 13 písm. b) až d), zásady č. 14 písm. a), zásady č. 16 písm. d), zásad č. 17 až 19, zásady č. 21 písm. b) a zásady č. 23 a v případech stanovených v zásadě č. 12 i v souvislosti se zásadou č. 7 písm. c). Odvolání proti rozhodnutím podle zásady č. 7 písm. e), f), zásady č. 14 písm. b) až e), zásady č. 15 a zásady č. 16 písm. b) a e) nemá odkladný účinek.

Podle předpisů o správním řízení se nepostupuje zejména ve věcech, které mají charakter usměrňování jednotného postupu okresních zdravotních ústavů hlavním hygienikem České republiky, při odborném usměrňování ochrany veřejného zdraví, v otázkách sledování, analýzy a aktivního ovlivňování veřejného zdraví a při výchově ke zdraví. Tam, kde bezprostředně hrozí škody na zdraví se odvolání proti rozhodnutí orgánů ochrany veřejného zdraví odnímá odkladný účinek.

Zásada č. 27

Náklady na vyšetřování a zkoumání v souvislosti s ochranou veřejného zdraví se hradí ze státního rozpočtu České republiky. Náklady na opatření k ochraně veřejného zdraví nese ten, jehož osoby nebo věci se opatření týká. Příslušný orgán státní správy nebo územní samosprávy může rozhodnout, že:

a) ponese určité náklady na ochranu veřejného zdraví, pokud závady, o jejichž odstranění jde, nejsou přímo zaviněny určitými fyzickými nebo právnickými osobami;

b) poskytne příspěvek na úhradu nákladů k ochraně veřejného zdraví, které má nést fyzická nebo právnická osoba, nebo příspěvek, došlo-li provedením opatření k ochraně veřejného zdraví, nařízených podle tohoto zákona nebo jeho prováděcích předpisů k poškození věci. Příspěvek se neposkytne, neznamená-li úhrada nákladů pro toho, kdo má náklady nést, vzhledem k jeho osobním a majetkovým poměrům zvláště citelnou újmu.

Skutečnosti uvedené v zásadě č. 27 jsou upraveny v dosavadních právních předpisech. O poskytnutí příspěvku či úhradě nákladů na opatření k ochraně veřejného zdraví budou rozhodovat státní či samosprávné orgány všech stupňů podle závažnosti věci.

Zásada č. 28

Tento zákon se nevztahuje na organizaci ochrany veřejného zdraví v ozbrojených silách a sborech, v nápravně výchovných ústavech, ústavech pro výkon vazby a v železniční dopravě. Ochranu veřejného zdraví v příslušných resortech provádí orgány, jejichž organizaci stanoví příslušní ministři.

Je-li třeba k ochraně veřejného zdraví opatření obecné povahy nebo jejich jednotného provádění, postupují orgány ochrany veřejného zdraví v příslušných resortech v úzké součinnosti s okresními zdravotními ústavy a hlavním hygienikem České republiky. Jde-li o zamezení vzniku a šíření infekčních nemocí, učiní orgány ochrany veřejného zdraví v těchto resortech nutná opatření v souladu s opatřeními nařízenými okresními zdravotními ústavy nebo hlavním hygienikem České republiky.

Hlavnímu hygienikovi České republiky náleží odborný dozor a odborné vedení ochrany veřejného zdraví v těchto resortech.

Úprava vychází z dosavadních právních předpisů, majících historické kořeny v úpravách z konce 19. století. Zásada neruší platnost dodržovat všechny povinnosti a principy vyplývající z tohoto zákona a týká se jen organizace ochrany veřejného zdraví, která je v působnosti příslušných ministrů.

Zásada č.29

V řízeních, která ke dni účinnosti tohoto zákona nebyla ukončena zaniklými hygienickými stanicemi budou pokračovat okresní zdravotní ústavy, se kterými se zaniklé hygienické stanice sloučily. Tyto okresní zdravotní ústavy dokončí i řízení o náhradu nákladů vyšetřování a zkoumání, provedených zaniklými hygienickými stanicemi.

Jde-li o přezkoumání rozhodnutí hygienické stanice, se kterou se zaniklá hygienická stanice sloučila, bude pokračovat v řízení podle správního řádu hlavní hygienik České republiky.

V těchto řízeních se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

Podle zákona o rozpočtových pravidlech republiky, dojde-li k zániku rozpočtové či příspěvkové organizace sloučením, přecházejí práva a závazky zaniklé organizace dnem zániku na organizaci přejímající. Vzhledem k této skutečnosti budou v řízeních podle dosavadních právních předpisů pokračovat přejímající okresní zdravotní ústavy. Hlavní hygienik České republiky bude pokračovat v těch řízeních, které vedly krajské hygienické stanice o odvoláních proti rozhodnutí okresních hygienických stanic s nimiž se sloučily.

Zásada č. 30

Prováděcí právní předpisy k tomuto zákonu vydá ministerstvo zdravotnictví České republiky vyhláškou. Prováděcí právní předpisy upravující součinnost s orgány vykonávajícími státní správu na úseku jednotlivých složek životního a pracovního prostředí vydá podle povahy věci v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky, ministerstvem zemědělství České republiky a Českým úřadem bezpečnosti práce.

Navrženou právní úpravu budou provádět právní předpisy vymezující požadavky na součásti ochrany veřejného zdraví podle zásady č. 2. Vzhledem k tomu, že jde o ochranu veřejného zdraví, navrhuje se vydání prováděcích předpisů v působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky. Otázky součinnosti budou stanoveny v dohodě s příslušnými ústředními orgány státní správy.

Zásada č. 31

Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění později vydaných právních předpisů,se mění takto:

1. V § 10 odst. 1 se slova "hygienická péče" nahrazují slovy "ochrany veřejného zdraví".

2. V § 10 odst. 2 se slova "orgán hygienické služby" nahrazují slovy "orgán ochrany veřejného zdraví".

V souladu s novými úkoly a posláním hlavního hygienika České republiky je třeba řešit i příslušná ustanovení zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění později vydaných právních předpisů. Text novely od povídá úpravě navržené v zásadě č. 6.

Zásada č. 32

Zrušují se:

a) ustanovení § 1 až 7, § 9 odst. 4 písm. a), b), § 16 odst. 3, § 34, § 71, § 75, § 76 a § 80 odst. 2 až 5, § 82 a § 32, § 78 a § 79 v části týkající se hygienické služby zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění později vydaných právních předpisů;

b) zákon České národní rady č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, ve znění zákona České národní rady č. 137/1982 Sb.;

c) ustanovení § 86 písm. c) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb. o přestupcích.

Zásada č. 33

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Předpokladem vydání tohoto zákona je novelizace, popř. vydání prováděcích právních předpisů a dokončení procesu harmonizace s direktivami Evropských společenství. Termín dokončení těchto náročných prací je stanoven na 31. 12. 1992. Přinese zrušení některých zastaralých a nadměrně detailních úprav a jejich nahrazení moderními právními normami.