Česká národní rada 1990 – 1992

/1/ Neplatný je právní úkon,

a/ který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti,

b/ který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě nebo srozumitelně,

c/ kterým se policista předem vzdává svých práv,

d/ který učinil policista jednající v duševní poruše, která ho činí k tomuto právnímu úkonu nezpůsobilým,

e/ nemá-li ten, kdo jej učinil, způsobilost k právním úkonům.

/2/ Právní úkon, který nebyl učiněn formou předepsanou tímto zákonem, je neplatný, jen stanoví-li to tento zákon.

/3/ Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu, z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

/1/ Právo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne jen jestliže se ten, vůči němuž se právo uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčené právo tomu, kdo je uplatňuje, přiznat.

/2/ Právo na náhradu za ztrátu na služebním příjmu a za ztížení společenského uplatnění z důvodu služebního úrazu nebo nemoci z povolání nebo za jiné škody na zdraví, právo na náhradu nákladů na výživu pozůstalých a na příspěvek za službu se nepromlčuje; nároky na jednotlivá plnění z nich vyplývající se však promlčují ve lhůtách uvedených v § 145 odst. 2 a 3.

/3/ K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno, dochází jen v případech uvedených v § 36 odst. 1, § 97 odst. 3 a § 106 odst. 3; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.

/4/ Jestliže policista uplatní své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba po dobu řízení neběží. Totéž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno, a pro které se vede řízení k výkonu rozhodnutí.

/1/ Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

/2/ Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

/1/ Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze služebního poměru tři roky.

/2/ Jde-li o opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění tří roky od jejich splatnosti.

/3/ Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí dva roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě deseti let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

/1/ Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

/2/ Bylo-li právo tím, kdo je povinen plnit, písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Zástavní právo se promlčuje za deset let.

/3/ Promlčecí doba uvedená v předchozích odstavcích platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti.

/4/ Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.

Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje za tři roky ode dne, kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek byl poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději za deset let od jeho výplaty. Promlčecí doba neběží, jsou-li z příspěvku prováděny srážky na úhradu částky vyplacené neprávem.

/1/ Získá-li policista neoprávněný majetkový prospěch na úkor majetku policie anebo ministerstvo nebo policie na úkor policisty, musí jej vydat.

/2/ Neoprávněně získaným majetkovým prospěchem je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu. Neplatnost právního úkonu nemůže být policistovi na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li policistovi následkem takového neplatného právního úkonu škoda, jsou ministerstvo nebo policie povinni ji nahradit.

/3/ Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební funkcionář na policistovi požadovat jen, jestliže policista věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě do tří let ode dne jejich výplaty.

/1/ Po dobu služebního poměru nesmí být policista členem politické strany nebo být činným v politickém hnutí [Zákon č. 424/1991 Sb., o politických stranách a politických hnutích.] ani vyvíjet v jejich prospěch jakoukoliv činnost, která nesouvisí s plněním jeho služebních úkolů.

/2/ Po dobu trvání služebního poměru nesmí policista vykonávat podnikatelskou [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.] nebo jinou výdělečnou činnost; za výdělečnou činnost se pro účely tohoto zákona nepovažuje správa vlastního majetku, činnost publicistická, literární, umělecká, vědecká a činnost jednorázová nebo krátkodobá, jejíž výkon nemůže ohrozit plnění služebních úkolů policisty.

Policistům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby, pokud byly započteny podle dosavadních předpisů.

/1/ Jestliže byl do služebního poměru přijat občan, který byl ve služebním poměru příslušníka Policejního sboru Slovenské republiky nebo ve služebním poměru příslušníka Federálního policejního sboru a Sboru hradní policie, započítává se mu délka služby a nároky s tím spojené v rozsahu, jakoby konal tuto službu v policii.

/2/ Odstavec 1 se použije i ve vztahu k občanům, kteří již byli ve služebním poměru příslušníka policie.

Na služební poměr policistů se použije obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů: § 10, § 11 odst. 1, § 12, § 14 až 17, § 94, § 110a, § 120 odst. 1, 2, 4 a 5, § 143 odst. 6, § 153 odst. 3, § 157 až 161, § 241, § 244, § 245 odst. 1 až 3, § 246 až 260, § 262, § 265 až 266a, § 273 a § 274 odst. 1.

Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, pokud jde o odchodné, platové vyrovnání a příspěvek za službu, může odstraňovat ministr.

/1/ Podle tohoto zákona se posuzují též služební poměry vzniklé před jeho účinností, pokud tento zákon nestanoví jinak.

/2/ Ve vztahu k policistům povolaným k plnění úkolů ministerstva vykonává práva a povinnosti policie podle tohoto zákona ministerstvo [§ 51 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky].

/3/ Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze služebního poměru, pokud služební poměr skončil, do dne účinnosti tohoto zákona a právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení služebního poměru učiněné před dnem účinnosti tohoto zákona a jejich právní účinky, i když nastanou po tomto dni, jakož i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem.

/4/ Řízení ve věcech služebního poměru zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona provedou a o opravných prostředcích rozhodnou služební funkcionáři příslušní podle tohoto zákona a způsobem stanoveným v tomto zákoně.

/5/ Byla-li podle dosavadních předpisů určena zkušební doba delší než 12 měsíců, posuzuje se ke dni účinnosti tohoto zákona jako by byla určena v délce 12 měsíců. Pokud takto posuzovaná zkušební doba uplynula již před nabytím účinnosti tohoto zákona, posuzuje se, jako by uplynula dnem účinnosti tohoto zákona.

/6/ Prominutí podmínky vysokoškolského právnického vzdělání pro výkon funkce vyšetřovatele, udělené podle dosavadního zákona, pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1995.

/7/ Podmínku vysokoškolského právnického vzdělání může ministr na přechodnou dobu prominout, jestliže policista jinak dává záruku řádného výkonu funkce vyšetřovatele.

/8/ Příspěvek za službu, na který vznikl nárok podle dosavadních předpisů, se považuje za příspěvek za službu podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké byl přiznán. Dnem účinnosti tohoto zákona se příspěvek za službu zvýší stejným způsobem, jakým byl zvýšen částečný invalidní důchod v roce 1991.

/9/ Povolení nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením udělené podle dosavadních předpisů se zrušuje.

Ministr může propustit policistu ze služebního poměru po uplynutí lhůt podle § 106 odst. 3, nejpozději však do 31. prosince 1993, jestliže policista pozbyl porušením svých povinností, kterého se dopustil v době před účinností tohoto zákona, důvěry natolik, že nápravy nelze dosáhnout za trvání služebního poměru.

Ve vztahu k policistům pozbývá platnosti

1. zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů,

2. nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 26 ze dne 7. prosince 1983 o řízení ve věcech služebního poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti (reg. částka 12/1984 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem

Obecná část

V souladu s čl. 27 ústavního zákona o československé federaci přijala Česká národní rada dne 21. června t. r. zákon o Policii České republiky s tím, že služební poměr policistů se řídí zvláštním zákonem, tj. zákonem č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů. Šlo o přechodné opatření, neboť s ohledem na již citovanou ústavněprávní úpravu musí být problematika služebního poměru příslušníků Policie České republiky upravena zákonem České národní rady.

Návrh vychází z materiálů, připravených společnými pracovními orgány federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České republiky a ministerstva vnitra Slovenské republiky, zřízenými již v roce 1990 k přípravě návrhu zákona o služebním poměru policistů. Při jeho konečné úpravě byly též zohledněny výsledky projednávání návrhů právních úprav služebního poměru příslušníků ozbrojených bezpečnostních sborů ČSFR a SR tak, aby zejména v oblasti základních právních a sociálních jistot policistů a nároků spojených se služebním poměrem nebylo zásadních rozdílů mezi postavením příslušníků Policie České republiky v porovnání s ostatními ozbrojenými bezpečnostními sbory. Tento postup je plně odůvodněn zájmem o stabilizaci policistů ve služebním poměru k Policii České republiky.

Východiskem pro dopracování návrhu bylo též usnesení České národní rady z 19. června 1991 ke zprávě ministra vnitra České republiky o bezpečnostní situaci v České republice, v němž byly formulovány základní požadavky České národní rady na novou právní úpravu služebního poměru a praktický výkon personální politiky v ministerstvu vnitra a policii.

S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem pak návrh zejména

- jednoznačně formuluje požadavky kladené na policisty v zájmu kvalitního a kvalifikovaného výkonu služby s důrazem na odbornost, fyzickou a duševní způsobilost a naprostou bezúhonnost;

- jednoznačně vyjadřuje požadavek politické nezávislosti a nestrannosti policisty;

- posiluje právní a sociální jistoty policistů, umožňuje působení odborových organizací policistů v policii a stanoví jeho meze;

- vytváří předpoklady pro udržení a zvýšení akceschopnosti policie zdůrazněním disciplíny a vztahů nadřízenosti a podřízenosti ve služebním poměru;

- řeší otázky postihu policistů za nedbalý výkon služby i možnost postihu těch policistů, o nichž vyjde najevo, že se v minulosti dopustili jednání neslučitelného s požadovanými morálními vlastnostmi policisty.

Návrh v některých případech odkazuje na úpravu podle zákoníku práce, pokud zvláštní úprava pro potřeby služebního poměru není nutná nebo zvláštní povahou tohoto poměru odůvodněná.

V souvislosti s přípravou návrhu zákona byla zvažována i otázka tzv. "zcivilnění" některých funkcí v útvarech Policie České republiky a v ministerstvu, které dosud vykonávají pracovníci ve služebním poměru. Vzhledem k tomu, že dosud nebyl přijat odpovídající zákon (např. zákon o tzv. "státní službě"), nepodařilo se najít právně schůdné řešení; v současnosti by totiž bylo nutné vázat pracovníky ať již v ministerstvu, tak i v útvarech Policie ČR, pouze ustanoveními zákoníku práce, který je však z hlediska zajištění funkcí v oblasti vnitřního pořádku příliš volným. Faktického "zcivilnění" ministerstva bylo dosaženo již jeho organizačním oddělením od vlastního řízení činnosti Policie České republiky i výkonu služby. Ministerstvo tak ve vztahu k Policii České republiky vykonává pouze státní správu. Teprve v návaznosti na další vývoj v oblasti úpravy pracovněprávních poměrů zaměstnanců státní správy (a tato úprava je podle čl. 22 ústavního zákona o čs. federaci v legislativní působnosti FS ČSFR) bude možné většinu funkcí v ministerstvu a v rámci Policie České republiky pak (např. celou kriminální službu, aparát vyšetřování a tzv. servis) do tohoto druhu pracovněprávního vztahu převést.

Navrhovaná právní úprava služebního poměru příslušníků Policie České republiky si, dle kvalifikovaného odhadu, vyžádá v případě prodloužení řádné dovolené (§ 43) zvýšení tabulkových počtů o cca 600 míst, což při průměrných osobních nákladech cca 70.000 Kčs na jednoho policistu bude vyžadovat náklad cca 42 milionů Kčs ročně. Uvedený odhad vychází ze současných stavů policie. Vezmeme-li však v úvahu, že početní stavy nejsou naplněny a existuje reálný předpoklad zvýšení počtů policistů, nešlo by ve skutečnosti o zvýšení nákladů, neboť by bylo možné čerpat tuto delší výměru řádné dovolené, aniž by došlo k ohrožení plnění služebních úkolů.

Odchodné (§ 110) v tom smyslu, jak je v návrhu koncipováno, je dávkou, která má částečně přispět k zařazení policisty zpět do civilní profese, kterou léta nevyužíval, neboť podle koncepce návrhu odpadá služebním funkcionářům povinnost umístit jej v odpovídající civilní profesi. Realizace uvedeného návrhu si vyžádá nové náklady ve výši cca 20 milionů Kčs ročně.

Příspěvek za službu (§ 112), který je dávkou trvalejšího charakteru, částečně kompenzující ztrátu kvalifikace, ke které u policisty v průběhu trvání služebního poměru dochází, si v případě schválení návrhu vyžádá cca 13 milionů Kčs ročně.

Celkem si výše uvedené návrhy změny vyžádají dodatečné náklady ve výši cca 75 milionů Kčs ročně.

Platové vyrovnání (§ 111) ve smyslu předloženého návrhu však obsahuje návrh zkrácení doby po kterou bylo vypláceno; realizace by přinesla úsporu 2 miliony Kčs ročně.

Celkové náklady související s realizací navrhované právní úpravy budou činit cca 73 milionů Kčs.

K jednotlivým ustanovením

K § 1 a 2:

Úvodní ustanovení vymezují účel zákona, jímž je upravit služební poměr příslušníků Policie České republiky, a zároveň stanoví, že policisté jsou ve služebním poměru k policii.

Návrh dále stanoví, kdo a v jakém rozsahu jedná jménem policie ve věcech služebního poměru a stanoví základní oprávnění služebních funkcionářů v těchto věcech.

K § 3 až 5:

Zákon stanoví podmínky pro přijetí občana do služebního poměru k policii; tyto podmínky lze charakterizovat jako způsobilost občana pracovat ve státní službě. Tyto podmínky musí policista splňovat po celou dobu trvání služebního poměru. Pozdější ztráta způsobilosti může být důvodem pro propuštění policisty ze služebního poměru. Bezúhonnost je třeba chápat v širším pojetí, a to jak bezúhonnost občanskou, tak i bezúhonnost trestní. Jedním ze specifických rysů služebního poměru je skutečnost, že se zakládá jednostranným právním úkonem služebního funkcionáře, čímž se vznik služebního poměru zřetelně odlišuje od vzniku pracovního poměru.

Návrh zákona upravuje náležitosti rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru. Zároveň se navrhuje stanovit okolnosti, za kterých služební poměr nevznikne, byť by rozhodnutí o přijetí uchazeče bylo vydáno a doručeno.

K § 6:

Návrh přebírá institut služební přísahy, jejímž složením policista slavnostním způsobem deklaruje svou vůli obětavě plnit služební povinnosti při ochraně svěřených zájmů a ve prospěch veřejnosti až po nasazení vlastního života. Při jejím nesložení služební poměr nevznikne. Přísaha, kterou policisté složili podle dosavadních předpisů, se považuje za služební přísahu podle tohoto zákona.

K § 7:

Z dosavadní právní úpravy je převzat institut zkušební doby. Zákon zároveň upravuje zákaz zařazení policisty v této době do samostatného výkonu služby bezpečnostní povahy; tím je sledován jak zájem občanů, aby vůči nim nezakročoval policista, který dosud nezískal teoretickou ani praktickou způsobilost k výkonu služby, tak i zájem policie, aby vůči občanské veřejnosti vystupovali pouze plně kvalifikovaní policisté a tím došlo k maximálnímu omezení chybných zákroků.

K § 8:

Služební poměr policistů je konstruován, odlišně od pracovněprávního poměru, na principech obdobných jaké obsahovala za první republiky (obdobně v zemích tzv. kontinentálního systému) tzv. "státní služba". Jde zejména o to, že vznik, změny a skončení tohoto vztahu nejsou koncipovány na smluvní bázi, ale dochází k nim rozhodnutím. Z dalších odlišností je možné upozornit na monokratický systém řízení (obdobně jako je tomu v soustavě prokuratur).

Oproti jiným modelům obvyklým v zemích kontinentálního systému, sestává Policie ČR jak z tzv. pořádkových jednotek (pořádková a dopravní služba), které jsou v uvedených zemích (u nás obdobně jako četnictvo v období tzv. první republiky) organizovány vyloženě na vojenských principech, tak i dalších služeb (např. kriminální, správní) a navíc útvarů vyšetřování, jejichž příslušníci by mohli být v jiném druhu pracovněprávního vztahu. Pro tyto příslušníky by v úvahu přicházela tzv. státní služba. Takový zákon však dosud přijat nebyl a řešení tohoto problému zákonem ČNR brání ustanovení čl. 22 ústavního zákona o čs. federaci, které svěřuje úpravu pracovněprávních vztahů do působnosti federace. Za této situace nezbylo, než všechny služby Policie ČR podřadit, pokud jde o zaměstnanecký vztah, služebnímu poměru pro příslušníky ozbrojeného bezpečnostního sboru. Při této koncepci však bylo nutné zachovat určité vojenské instituty, jako jsou např. vojenské hodnosti. Úvaha vychází z toho, že Policie ČR, jako ozbrojený bezpečnostní sbor, navazuje podle branného zákona na soustavu ozbrojených sil ČSFR. Při určitých mimořádných opatřeních může prezident ČSFR tento sbor povolat k zvláštní službě (§ 46 branného zákona). Přitom branný zákon předpokládá, že Policie ČR má (obdobně jako dříve SNB) ve vztahu k jiným veřejným ozbrojeným sborům (§ 2 odst. 1 cit. zák.) specifické postavení. To je vyjádřeno zejména ve speciálním ustanovení § 26 odst. 1 cit. zák., vztahujícím se na příslušníky tohoto sboru, včetně možnosti uznat jejich (vojenskou) hodnost, dosaženou v rámci trvání služebního poměru. Aby byla zachována kontinuita čs. právního řádu, bylo nutné zachovat ještě po nějakou dobu hodnosti policistů jako hodnosti vojenské s tím, že se liší, pokud jde o praporčické hodnosti (strážmistr, nadstrážmistr). Navíc koncepce zákona, pokud jde o podřazení policistů jurisdikci vojenských soudů, počítá i se skončením služebního poměru v případě, že policistovi bude soudem uložen trest ztráty vojenské hodnosti.

K § 9 až 13:

Uvedená ustanovení upravují jmenování do hodnosti při přijetí do služebního poměru, a to v závislosti na vzdělání a povyšování policistů po úspěšném skončení zkušební doby. Jmenováním se rozumí první udělení hodnosti při přijetí do služebního poměru a první udělení hodnosti při přechodu ze skupiny praporčických hodností do skupiny důstojnických hodností.

Zároveň se stanoví podmínky pro povýšení policisty v praporčické nebo důstojnické hodnosti a podmínky pro jmenování do hodnosti občanů, kteří již byli ve služebním poměru k Federálnímu policejnímu sboru, Sboru hradní policie nebo k Policejnímu sboru Slovenské republiky. Podrobnosti budou stanoveny v prováděcím předpisu.

Zcela nově se navrhuje umožnit povýšit nebo jmenovat do důstojnické hodnosti policistu, který zahynul při plnění služební povinnosti, čímž se legalizuje dosavadní praxe.

K § 14:

Institut propůjčení hodnosti je vytvořen pro případy, kdy policista zastává významnou funkci, z jejíhož titulu reprezentuje policii navenek, především ve styku s představiteli státních nebo jiných orgánů a organizací, avšak zejména vzhledem k délce služebního poměru ještě odpovídající hodnosti nedosáhl.

K § 15:

Služební hodnocení slouží obecně k získání přehledu o průběhu služby policisty; je základem pro veškeré změny ve služebním poměru. Podrobnosti o služebním hodnocení a příslušných kritériích, zaměřených na posouzení schopností, znalostí, odborných a morálních kvalit, se navrhuje upravit prováděcím. předpisem; cílem tohoto hodnocení je rovněž ověřit, zda policista nadále splňuje podmínky, stanovené pro přijetí k policii.