Česká národní rada 1990 – 1992

§ 77

Hlasovací lístky

Na každém hlasovacím lístku musí být uvedeno

a) text "místní referendum", název obce a případně její části, v níž se referendum koná, a označení hlasovacího okrsku, pokud byl vytvořen

b) den konání referenda

c) otázku položenou k rozhodnutí v referendu

d) v Levé polovině lístku "ano"; v pravé polovině "ne"

e) razítko obecního úřadu stejné barvy otištěné na stejném místě u všech hlasovacích lístků

f) hlasuje-li se o více otázkách zároveň, před každou otázkou číslo, počínaje jedničkou a u každé otázky slova "ano", "ne".

§ 78

Způsob hlasování

Oprávněný občan může na hlasovacím lístku zakroužkovat předtištěnou odpověď "ano" nebo "ne".

§ 79

Posuzování hlasů a hlasovacích lístků

(1) Hlas oprávněného občana je neplatný

a) není-li u otázky zakroužkována žádná odpověď

b) jsou-li u otázky zakroužkovány obě odpovědi.

(2) K jiným úpravám hlasovacích lístků, než je uvedeno v § 78, se nepřihlíží.

§ 80

Sčítání hlasů

Při sčítání hlasů komise sečtou zvlášť hlasy odevzdané pro odpověď "ano" a zvlášť hlasy odevzdané pro odpověď "ne".

§ 81

Koná-li se referendum na celém území hlavního města Prahy nebo měst uvedených v § 1 písm. b) plní úkoly místní komise městská komise.

§ 82

Způsob vytváření okrskových a místních komisí

(1) Do okrskové a místní komise může delegovat navrhovatel jako svého zástupce oprávněného občana.

(2) Další členy uvedených komisí jmenuje obecní rada, zpravidla na návrh politických stran.

(3) Koná-li se referendum zároveň s volbami, postupuje se při vytváření komisí podle zvláštních ustanovení o volbách s tím, že je zachováno právo navrhovatele podle odstavce 1.

§ 83

Zápis okrskové a místní komise

Kromě náležitostí stanovených v tomto zákoně uvede komise v zápise zvlášť počet odevzdaných platných hlasů pro odpověď "ano" a zvlášť počet odevzdaných platných hlasů pro odpověď "ne".

§ 84

Ukončení činnosti komisí při referendu

Činnost komisí ukončí rozhodnutím obecní rada po vyhlášení výsledků referenda.

§ 85

Uveřejnění výsledků referenda

Výsledek referenda vyhlásí místní komise ihned po podepsání zápisu a zveřejní jej neprodleně na úřední desce obecního úřadu a způsobem v místě obvyklým.

§ 86

Rozhodnutí referenda

(1) Rozhodnutí referenda je přijato, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina oprávněných občanů, kteří se referenda zúčastnili.

(2) Jedná-li se však v referendu o sloučení obcí, o rozdělení obce nebo o zřízení nové městské části, je rozhodnutí referenda přijato jen tehdy, hlasovala-li pro něj nadpoloviční většina všech oprávněných občanů.

(3) V případě, že rozhodnutí referenda je shodné se stanoviskem zastupitelstva (§ 73), nezávisí platnost rozhodnutí referenda na počtu oprávněných občanů, kteří se referenda zúčastnili. Jinak je k platnosti rozhodnutí referenda třeba účasti alespoň čtvrtiny oprávněných občanů.

§ 87

(1) K provedení rozhodnutí referenda přijme obecní rada opatření bez zbytečného odkladu.

(2) Bylo-li v referendu rozhodnuto o návrhu na rozdělení obce, zašle obecní rada toto rozhodnutí ministerstvu vnitra České republiky zároveň se stanoviskem zastupitelstva (§ 73 (1)).

§ 88

Hrazení nákladů na referendum

(1) Výdaje spojené s konáním referenda hradí ze svého rozpočtu obec, v níž se referendum koná.

(2) Součástí výdajů podle odst. 1 nejsou výdaje spojené se získáním podpisů podporovatelů návrhu na konání referenda (§ 11 a 12) a náklady na kampaň (§ 76 (1)).

ČÁST TŘETÍ

STÍŽNOSTI A NÁPRAVA NESPRÁVNÝCH OPATŘENÍ

§ 89

Námitkové řízení

(1) Každý občan může ústně nebo písemně upozornit obec nebo městskou část na chyby a nesprávnosti v seznamu a navrhnout opravu. Obec nebo městská část je povinna do tří dnů provést opravu v seznamu nebo občanovi písemně sdělit, z jakých důvodů nelze opravu provést.

(2) Bude-li návrh zamítnut, může jej občan předložit okresnímu soudu příslušnému podle hlasovacího okrsku, soud je povinen rozhodnout do tří dnů Pro řízení platí ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů [§ 244 a pásl. Občanského soudního řádu]. Podle rozhodnutí soudu provede obec nebo městská část a v den hlasování okrsková sčítací komise opravu v seznamu. Řízení před soudem nepodléhá soudnímu poplatku

§ 90

Stížnost na postup sčítací komise

(1) Každý oprávněný občan a pokud jde o volby, také každá volební strana může podat stížnost na postup komise.

(2) O stížnosti rozhoduje sčítací komise vyššího stupně, a není-li taková komise při hlasování v referendu, rozhoduje obecní rada. Proti rozhodnutí komise o stížnosti je možné podat odvolání, o kterém rozhoduje, pokud jde o volby, komise vyššího stupně a pokud jde o referendum obecní zastupitelstvo.

§ 91

Stížnost na platnost hlasování

(1) Každý oprávněný občan, a pokud jde o volby, také každá volební strana, která v obci podala kandidátní listinu může podat stížnost, má-li za to, že došlo k závažnému porušení předpisů o hlasování při volbách a referendu.

(2) Stížnost se předkládá písemně do deseti dnů po vyhlášení výsledků hlasování příslušnému krajskému soudu [Volebním soudem je krajský soud.], který rozhodne, zda je stížnost oprávněná a zda porušením předpisů o volbách a referendu došlo k podstatnému ovlivnění výsledku hlasování.

(3) Soud projedná stížnost do deseti dnů v senátu složeném z předsedy a dvou soudců. Ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů se použijí přiměřeně.

(4) Proti usnesení krajského soudu o stížnosti se nelze odvolat.

(5) Stanovisko, obsažené v usnesení zašle krajský soud příslušnému zastupitelstvu, které je jím vázáno, a okresnímu úřadu.

§ 92

Pozastavení výkonu rozhodnutí referenda

(1) Bylo-li v referendu přijato rozhodnutí, ačkoli jde o případ, kdy referendum nelze vyhlásit a konat, nebo byla-li podána stížnost na platnost hlasování, pozastaví výkon takového rozhodnutí obecní rada nebo obecní zastupitelstvo a neprodleně o tom informuje okresní úřad. Neučiní-li tak, pozastaví výkon takového rozhodnutí okresní úřad.

(2) Okresní úřad předloží do deseti dnů od pozastavení věc České náhradní radě, která může rozhodnutí referenda zrušit.

ČÁST ČTVRTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 93

Všechny státní orgány a všechny organizace jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.

§ 94

(1) Ministerstvo vnitra České republiky

a) stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o úkolech obcí při

1. vytváření a vyhlašování hlasovacích okrsků a volebních obvodů,

2. sestavování seznamů,

3. zajišťování a vybavování hlasovacích místností,

4. úschově hlasovacích lístků a jiných dokumentů o hlasování,

b) vydá vzory hlasovacího lístku, seznamu občanů, osvědčení o zvolení a může stanovit vzory dalších dokumentů o hlasování,

c) rozhodne o způsobu uložení volebních dokumentů o hlasování.

(2) Český statistický úřad po dohodě s ministerstvem vnitra České republiky vydá metodiku zpracování výsledků hlasování.

§ 95

Zastupitelstva v obcích zvolená podle zákona ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, se považují za zastupitelstva zvolená podle tohoto zákona.

§ 96

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se zákon ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích

§ 97

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva

Obecná část

Úvod

Referendum je jedním z prvků přímé demokracie, která je v plně podobě uskutečněna pouze ve Švýcarsku, kde bývá označována také za konkordanční demokracii (na rozdíl od demokracie zastupitelské). Prostřednictvím referenda se občané přímo podílejí na politickém rozhodování formou hlasování o konkrétně položené otázce, a to vyjádřením souhlasu nebo odmítnutím.

Za nejjednodušší formu přímé demokracie lze považovat petiční právo, které však příslušný orgán nezavazuje k projednávání petice. To bylo v Československu plnokrevně uzákoněno v roce 1990 zákonem č. 85/1990 Sb.

Legislativní úpravu instituce referenda lze charakterizovat podle různých hledisek. Zásadní rozlišení se týká úrovně, na níž se koná. Zpravidla je rozlišováno referendum na úrovni zákonodárného sboru (to jest na území státu nebo republik) a referendum, které se koná na různých úrovních samosprávy, podle úrovní územní samosprávy se také zpravidla ustanovení o referendu liší.

Zpravidla bývá rozlišována iniciativa vůči určitému orgánu, referendum obligatorní a fakultativní, a dále plebiscit.

Iniciativa (popř. lidová iniciativa) umožňuje občanům podat návrh na usnesení či zákon prostřednictvím petice. Příslušný orgán potom návrh projedná a může mít právo jej zamítnout, nebo může být za určitých okolností iniciativa spojena s konáním referenda, a to tak, že se referendum vyhlašuje, pokud je iniciativní návrh příslušným orgánem zamítnut. V některých případech se o iniciativním návrhu koná referendum vždy.

Pro podání iniciativy bývá někdy stanoveno rozdílné kvórum, často desetiprocentní, v USA obvykle 5%.

V případě obligatorního (povinného) referenda se hlasování o zákonem (někdy ústavou) stanovených otázkách musí konat vždy a jeho souhlasné rozhodnutí je nutnou podmínkou pro přijetí určitého opatření. V řadě zemí se koná obligatorní referendum o ústavních změnách (USA, Švýcarsko).

Fakultativní (dobrovolné, optionální) referendum (lidové "veto") se koná pouze v případě, že stanovené množství voličů (případně určitý orgán) požádá prostřednictvím petice (iniciativy) o konání referenda o rozhodnutí (usnesení, zákonu), které proběhlo obvyklým způsobem, a dotčené usnesení může být prostřednictvím referenda odmítnuto.

Od těchto forem přímé demokracie je třeba odlišovat plebiscit, což je hlasování na základě návrhu podaného orgánem, který by normálně byl kompetentní věc rozhodnout, ale z určitých důvodů se k tomu necítí být dostatečně oprávněn. Výsledek hlasování v plebiscitu může být pro příslušný orgán závazný a nahrazuje tedy jeho rozhodnutí (případ parlamentu, který ztratil autoritu), nebo má doporučující charakter a rovná se tedy jistému druhu kvalifikovaného průzkumu veřejného mínění.

Dalším hlediskem je okruh otázek, o nichž podle legislativních předpisů náleží rozhodovat v referendu.

Jako charakteristika může také sloužit tajnost, popřípadě veřejnost hlasování. Jako příklad veřejného referenda může sloužit přímé rozhodování na shromáždění občanů, které se však může konat pouze na úrovni malých samosprávných celků.

Rozdílná bývají také ustanovení o minimálním kvóru účasti občanů potřebném k platnému rozhodnutí popřípadě poměru kladných a záporných odpovědí.

Ve všech případech je podstatná formulace otázky, předložené k rozhodnutí v referendu. Mimo jiné i v tom, zda lze na otázku odpovídat pouze "ano" či "ne", nebo zda je umožněno i hlasování o více variantních řešeních.

V praxi lidového "veta" (fakultativního referenda) využívají skupiny, které se cítily být dotčeny ve svých právech legislativním opatřením a které se odhodlaly přesvědčit většinu, aby je podpořila v požadavku odmítnutí opatření.

Práva iniciativy (iniciativního referenda) využívají skupiny, které nejsou schopné přimět kompetentní orgán, aby požadované opatření přijal.

Iniciativní a fakultativní referendum se ukázalo jako méně závažné, než obligatorní referendum, i z hlediska četnosti opatření, která jsou jimi přímo ovlivněna.

Woodrow Wilson označil prostředky přímé demokracie za "revolver za dveřmi", který lze použít, hrozí-li zneužití moci.

Obecně lze říci, že snahy po zavedení prvků přímé demokracie se objevují v dobách společenského napětí jako projev nedůvěry k parlamentní demokracii.

Návrh zákona

Návrh nepočítá s možností tzv. plebiscitu, to jest hlasování z iniciativy orgánu, který by byl jinak oprávněný věc rozhodnout. Instituce plebiscitu je podstatným zásahem do zastupitelské demokracie a není v evropských zemích na úrovni obcí ani vyšších samosprávných celků obvyklý.

Právo iniciovat místní referendum je výhradně svěřeno občanům obce. Je nutné stanovit minimální počet oprávněných občanů nutný k podání žádosti o referendum, neboť jinak by mohlo být vyhlášeno i o otázkách, u nichž je zřejmé, že nemají dostatečnou podporu, a tak by se konalo vlastně zbytečně a pouze by vznikaly nároky na jeho financování.

Obligatorní referendum je navrhováno pro případ rozdělení obce, neboť není možné občanům odlučující se části obce rozhodnutím jakéhokoliv orgánu udělit větší samosprávnou odpovědnost, než jakou žádají a jakou jsou ochotni nést. Fakultativní referendum je navrhováno pro případ slučování obcí. Sloučení je možné provést na základě rozhodnutí zastupitelstva, neboť když jsou členové zastupitelstva sami ochotni vzdát se své rozhodovací pravomoci ve prospěch sloučené obce, patrně k tomu mají závažné důvody. Ekonomicky jsou až do jisté míry větší obce výhodnější.

Návrh počítá s tzv. iniciativou, která navrhuje zastupitelstvu závazným způsobem, aby se navrhovanou otázkou vážně zabývalo. Pokud tak neučiní, rozhodne se o ní hlasováním v místním referendu. Iniciativní referendum může také změnit již učiněné rozhodnutí zastupitelstva.

Kromě referenda existuje ještě možnost takzvaného dotázání obyvatelstva, což je v podstatě kvalifikovaný průzkum veřejného mínění občanů obce za účelem zjištění potřebné informace pro rozhodnutí orgánu obce. K tomu je však obec oprávněna v rámci své samostatné působnosti, a proto není třeba zakotvit tuto možnost v zákoně. Rozdílem oproti referendu je to, že pravomoc rozhodnout zůstává v působnosti orgánu obce. Je možné ještě zvážit právo zastupitelstva iniciovat referendum v případě rozhodování o více variantách řešení téže věci.

Pokud by mělo být zavedeno republikové referendum, je třeba zvážit, které prvky by měly být společné s místním referendem.

Referendum se podle návrhu může konat pouze o otázkách spadajících do samostatné působnosti obce. V případě vytvoření vyšších samosprávných celků by bylo nutné doplnit i možnost konání referenda na jejich úrovni.

Návrh nestanoví žádné kvórum účasti voličů pro platnost rozhodnutí, kromě případu sloučení obcí, rozdělení obce nebo zřízení nové městské části, a dále pokud by rozhodnutí referenda byla odlišné než je stanovisko zastupitelstva, vyjádřené po vyhlášení referenda. Jiné stanovení kvóra by mohlo učinit referendum nefunkčním. Jako příklad uveďme 30% kvórum na kladnou odpověď, což implikuje 40-60% podmínku na celkovou účast oprávněných občanů. Takovou účast však podle zkušeností nelze očekávat. Například ve Švýcarsku je nulové kvórum obvyklé. Jako důvod se uvádí, že rozhodnutí těch, kdo jsou na věci zainteresováni, je demokratické právo menšiny, pokud zůstane zachována všem právo hlasovat.

Kvórum je ve vymezených případech stanoveno z toho důvodu, aby nedocházelo k unáhleným rozhodnutím, která jsou v uvedeném případě náročná jednak administrativně, jednak finančně. Rozhodnutí o rozdělení by mělo mít dlouhodobou perspektivu.

Problém alternativních řešení je prozatím řešen sloučením konání referenda o různých iniciativách.

Sporným se může jevit výčet případů, kdy se referendum nekoná, zejména finanční otázky, spadající do samostatné působnosti obce. Existují totiž rozdíly mezi vesnicí a městem, kde použití výnosu z poplatků není tak snadno kontrolovatelné. V zahraničí existují příklady, jak pro možnost konání referenda o finančních otázkách, tak pro jejich vyloučení z působnosti referenda.

Předložený návrh zákona věcně vychází ze zásad zákona o místním referendu, který projednaly výbory ČNR a snaží se zohlednit řadu připomínek ze strany výborů ČNR i ze strany vlády České republiky.

Oproti návrhu zásad však návrh zákona doznal podstatnou změnu v systematice. Jeví se totiž praktické, aby byl postup hlasování při referendu co nejvíce podobný postupu hlasování při volbách. Toho je možno nejlépe dosáhnout tím, že bude existovat společný zákon pro volby a pro referendum, zatím tedy alespoň zákon pro volby do zastupitelstev v obcích a pro místní referendum, s tím, že perspektivně by do tohoto společného zákona mohly být začleněny i volby do České národní rady, a po vytvoření vyššího stupně samosprávy i referendum ve větším samosprávných celcích, případně referendum na úrovni republiky.

Proto předkladatelé sloučili do jednoho zákona problematiku, kterou doposud upravuje zákon ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, a připravovaný zákon o místním referendu.Přitom se předkladatelé zároveň snažili se důsledně držet znění dosavadního zákona o volbách do zastupitelstev v obcích s výjimkou několika nezbytných úprav, a to i přesto, že by si některé změny tento zákon vyžadoval. Předkladatelé však vycházeli z toho, že ve výborech české národní rady byly projednány pouze zásady zákona o místním referendu, nikoli zásady novely zákona o volbách do zastupitelstev v obcích.

Zvláštní část

Vzhledem k tomu, že řada ustanovení tohoto zákona je beze změny přejata ze zákona o volbách do zastupitelstev v obcích, zaměří se předkladatelé ve zvláštní části důvodové zprávy na ta ustanovení, která jsou věcně nová.

K části první /Základní ustanovení/

K hlavě první /Společná ustanovení pro volby a referendum/

Zde se stanoví oblast, kterou upravuje tento zákon, a to tak, že se podle tohoto zákona postupuje při volbách do zastupitelstev v obcích a při místním referendu. Institut referenda je zakotven v čl. 86 odst. 3 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., podle nějž o věcech místní samosprávy rozhodují občané na obecních shromážděních, nebo referendem a nebo prostřednictvím zastupitelstva obce. Místní referendum je dále upraveno v § 26 zákona o obcích a v § 21 zákona o hlavním městě Praze. Tyto zákona však předpokládají, že budě místní referendum upraveno zvláštním zákonem. Tímto zvláštním zákonem je právě předkládaný iniciativní návrh poslanců.

Dále je v této hlavě upraveno hlasovací právo a seznamy oprávněných občan, které jsou na rozdíl od seznamu voličů zakotveny jako seznamy trvalé. Jedinou odchylkou v úpravě hlasovacího práva oproti zákonu o volbách do zastupitelstev obcí je vypuštění překážky ve výkonu hlasovacího práva, spočívající ve výkonu základní nebo náhradní vojenské služby anebo výkonu civilní služby vykonávané mimo místo trvalého pobytu. Předkladatelé se přiklonili k názoru, že překážek ve výkonu hlasovacího práva by mělo být co nejméně, a to tehdy, je-li to nezbytně nutné. Vzhledem k tomu, že výkon základní vojenské služby doznává již nyní řady změn, např. bude možný výkon základní vojenské služby v místě trvalého pobytu, a tyto změny se budou nepochybně s novou vojenskou doktrínou dále prohlubovat, navrhují předkladatelé tuto věcnou změnu.

K hlavě druhé /Volby/

V této hlavě jsou uvedena základní ustanovení, která platí pouze pro volby a která jsou téměř beze změny přejata ze zákona o volbách do zastupitelstev v obcích s tím, že se upřesňuje, pokud jde o zánik mandátu, den, ke kterému mandát zaniká.

K hlavě třetí /Referendum/

V této hlavě jsou uvedena základní ustanovení, která platí pouze pro referendum.

K §§ 9-10

Zde se zakotvuje působnost referenda, a to tak, že v referendu rozhodují oprávnění občané pouze o otázkách, které patří do samostatné působnosti obce. Dále se uvádí případy, ve kterých referendum konat nelze.

V referendu rozhodují oprávnění občané také v případech stanovených zvláštním zákonem. Zde se odkazuje na zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze.

V těchto ustanoveních se dále podrobně upravuje území, na němž se referendum koná, zejména jde-li o města, která se člení na městské části.

K §§ 11-15

V těchto ustanoveních jsou zakotveny podmínky, za nichž se referendum koná.

Podmínkou vyhlášení referenda je podle tohoto zákona iniciativa oprávněných občanů. Nepočítá se s tím, že by návrh na konání referenda podávalo zastupitelstvo, což by podle názoru předkladatelů znamenalo vážné narušení principu zastupitelské demokracie směrem k demokracii přímé. Byla by tím oslabena odpovědnost zastupitelstva, které by tuto odpovědnost přenášelo referendem na občany obce.

Konání referenda může navrhnout oprávněný občan, pokud jej podpořila svým podpisem alespoň jedna desetina oprávněných občanů.

K části druhé /Postup při volbách a referendu/

K hlavě první /Společná ustanovení o hlasování při volbách a referendu/

K §§ 16-19

Tato ustanovení upravují přípravu hlasování v podstatě shodně se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích. Jedinou podstatnější změnou je zakotvení možnosti, aby rada zastupitelstva umožnila podle místních podmínek dřívější hlasování, a to až tři dny přede dnem, na který je vyhlášeno konání hlasování. To zároveň koresponduje s vypuštěním překážky ve výkonu hlasovacího práva, spočívající ve výkonu základní vojenské služby.

K §§ 20-26

Tato ustanovení upravuje obecně komise pro hlasování. Jak je patrné, zavádí se zde nový termín "komise pro hlasování", protože je nutné přizpůsobit jejich název účelu, ke kterému budou zřízeny. Dosavadní termín "volební komise" neodpovídá tomu, že tyto komise mají působit i při referendu.

Komise a nároky a povinnosti členů komisí jsou upraveny shodně jako v zákoně o volbách do zastupitelstev v obcích.

V této souvislosti předkladatelé upozorňují na to, že výši odměny a další podrobnosti o odměně členů komisí upravuje nyní vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu, která však používá dosavadní termín "volební komise při volbách do zákonodárných sborů a zastupitelstev v obcích". V souvislosti s novým názvem komisí bude zapotřebí, aby federální ministerstvo práce a sociálních věcí zmíněnou vyhlášku novelizovalo, tak, aby v ní byl používán termín "komise při volbách do zákonodárných sborů a zastupitelstev v obcích a při referendu". Tato novelizace bude nutná nejen s ohledem na nový název komisí, předpokládaný v tomto zákoně, ale i na název, který používá nyní předložený zákon o způsobů provádění referenda, předložený do Federálního shromáždění. V něm se používá termín "komise pro referendum".

K §§ 27-42

V těchto ustanoveních se upravuje problematika okrskových komisí a hlasování v podstatě shodně se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích.

Vzhledem k tomu, že se navrhuje umožnit hlasování až tři dny přede dnem, který se pro hlasování stanoven, je zde upravena tzv. zvláštní komise, která plní úkoly okrskové komise.

K §§ 43-44

V těchto ustanoveních je upravena místní komise, a to shodně jako v zákoně o volbách do zastupitelstev v obcích.

K hlavě druhé /Zvláštní ustanovení pro volby/

K §§ 45-69

Tato ustanovení jsou v téměř nezměněné podobě převzata ze zákona o volbách do zastupitelstev v obcích.

K hlavě třetí /Zvláštní ustanovení pro referendum/

K §§ 70-75

V těchto ustanoveních se upravuje postup obecní rady, která referendum vyhlašuje a zároveň plní další úkoly stanovené zákonem /informuje obecní zastupitelstvo o tom, že byl podán návrh na konání referenda, rozhodnutí o vyhlášení referenda zveřejní a zároveň o něm informuje i okresní úřad.

K §§ 76-87

V těchto ustanoveních jsou uvedeny podrobnosti, týkající se hlasovacích lístků, způsobu hlasování, posuzování hlasů, sčítání hlasů, činnosti komisí, uveřejnění a provedení výsledků referenda a hrazení nákladů na referendum. Předkladatelé zde vycházely přiměřeně ze zákona o volbách do zastupitelstev v obcích.

K části třetí /Stížnosti a náprava nesprávných opatření/

K §§ 88-91

Shodně se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích je upraveno námitkové řízení, ve kterém může každý občan upozornit na chyby a nesprávnosti v seznamu oprávněných občanů.

Každý oprávněný občan nebo při volbách každá volební strana mohou podat stížnost na postup komise nebo stížnost na platnost hlasování.

Zde se také upravuje možnost pozastavení výkonu rozhodnutí referenda, a to v případech, když se referendum nemělo konat nebo když byla podána stížnost na platnost hlasování. Zakotvuje se možnost, aby Česká národní rada mohla zrušit rozhodnutí referenda, jehož výkon byl pozastaven obecní radou, obecním zastupitelstvem nebo okresním úřadem.

K části čtvrté /Přechodná a závěrečná ustanovení/

K §§ 92-96

Shodně se zákonem o volbách do zastupitelstev v obcích je upravena povinnost státních orgánů a všech organizací spolupůsobit při provádění tohoto zákona. Dále je upraveno zmocnění pro ministerstvo vnitra České republiky k vydání obecně závazných právních předpisů.

Zároveň se zde výslovně stanoví, že zastupitelstva v obcích zvolená podle zákona ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, se považují za zastupitelstva zvolená podle tohoto zákona.

Vzhledem k tomu, že tento zákon obsahuje všechna ustanovení zákona ČNR č. 368/1990 Sb.,o volbách do zastupitelstev v obcích, /s výjimkou ustanovení § 5 odstavec 4, jehož znění je navržena jako § 28 odstavec 2 zákona o obcích a s výjimkou ustanovení §§ 58-61, která však mají charakter přechodných ustanovení a v tomto zákoně již nejsou zapotřebí/ navrhuje se zrušit zákon ČNR č. 368/1990 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích.

Účinnost tohoto zákona se navrhuje dnem vyhlášení.