Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

58. § 301 odst. 3 zní:

"/3/ Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se neužije

a/ v oboru vojenského soudnictví,

b/ ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku věku mladistvého."

59. V § 314a odstavec 1 zní:

"Samosoudce koná řízení

a/ o přečinech,

b/ o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující jeden rok, a

c/ o trestných činech odnětí věci hospodářskému určení podle § 116 odst. 1, neoprávněného nakládání s vynálezem a průmyslovým vzorem podle § 123, porušováni předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, narušování řízení, plánování a kontroly národního hospodářství podle § 125 odst. 1, 2, porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1, 2, porušování povinnosti v provozu socialistické organizace podle § 129 odst. 1, neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1, poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 137 odst. 2, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 156 odst. 1, útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1, výtržnictví podle § 202 odst. 1, ohrožování mravnosti podle § 205, odst. 1, neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209 odst. 1, 2, vandalství podle § 209b, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, podílnictví podle § 251 odst. 1, o nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 270 odst. 1, urážky mezi vojáky podle § 277 odst. 1 a § 278 odst. 1 trestního zákona."

V odstavci 2 se slova "byla soudem již odsouzena" nahrazují slovy "je stíhána".

60. V § 314d odst. 2 větě prvé se za slovo "přečinu" vkládají slova "a trestném činu, pokud na něj zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující jeden rok."

61. V § 314e odst. 1 větě první se za slovo "přečinech" vkládají slova "a trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující jeden rok" z ustanovení písm. a/ zní:

"a/ jestliže se obviněný doznal a samosoudce nemá důvod pochybovat o pravdivosti tohoto doznání nebo jestliže rozhodné skutečnosti v řízení o přečinu jsou zjištěny vlastním pozorováním veřejného orgánu, a".

Odstavec 2 zní:

"/2/ Trestním příkazem lze uložit nápravné opatření do 10 000 Kčs, propadnutí věci a za splnění podmínek stanovených v § 31 odst. 2 trestního zákona podmíněný trest odnětí svobody do tří měsíců; náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesáhnout tři měsíce."

62. Za § 334 se vkládá nový § 335, který včetně nadpisu zní:

/1/ O upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody vykonávaného ve vojenském nápravném útvaru rozhodne ve veřejném zasedání soud, v jehož obvodě se trest odnětí svobody vykonává, na návrh prokurátora nebo náčelníka vojenského nápravného útvaru anebo na žádost odsouzeného.

/2/ Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek."

63. V § 336 odst. 1 poslední větě se slova "z odměny příslušející odsouzenému za práci" nahrazují slovy "z průměrného výdělku odsouzeného stanoveného podle pracovněprávních předpisů".

Odstavec 4 se vypouští.

64. V § 338 odst. 1 větě první se vypouští slovo "určeného".

Odstavec 2 se vypouští.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

65. V § 344 odst. 1 se slova "je-li zjevné, že by vymáhání nemělo výsledku nebo že" nahrazují slovy "nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest vykonat nebo".

V odstavci 2 se za slovo "zaplacen" vkládá čárka a slova "a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu nebo jeho části mohl být zmařen" se nahrazují slovy "nepřichází-li v úvahu postup podle odstavce 1 nebo § 342 odst. 1 a vymáhání by nevedlo k výsledku."

66. § 350 včetně nadpisu zní:

/1/ Předseda senátu rozhodne ihned po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen trest zákazu činnosti, o započtení doby, po kterou bylo odsouzenému před právní mocí rozsudku odňato podle správních popřípadě i jiných předpisů oprávnění k činnosti, jež je předmětem zákazu, do uloženého trestu. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.

/2/ Na řízení o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, jakož i na řízení o nařízení výkonu zbytku tohoto trestu se užije přiměřeně ustanovení § 331 až 333. Všechna rozhodnutí však činí soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni /§ 315 odst. 2/."

67. V § 378 se v odst. 3 vypouští poslední věta a připojují se nové odstavce 4 a 5, které zní:

"/4/ Vydá-li cizí stát k výkonu trestu nebo ochranného opatření osobu, které byl pravomocným rozsudkem uložen trest nebo ochranné opatření, a učiní přitom výhradu vztahující se na rozsudek nebo řízení mu předcházející, krajský soud po převzetí odsouzeného orgány Sboru národní bezpečnosti v neveřejném zasedání rozsudek v potřebném rozsahu zruší a rozhodne o dalším postupu tak, aby bylo vyhověno výhradě. Zruší-li celý rozsudek nebo jen jeho výrok o trestu, rozhodne zároveň o případné vazbě. Vyžaduje-li to potřeba doplnit skutková zjištění, může věc vrátit prokurátorovi k došetření.

/5/ Proti rozhodnutí podle odstavců 3 a 4 je přípustná stížnost, jež má, nejde-li o rozhodnutí o vazbě, odkladný účinek."

68. V hlavě dvacáté čtvrté se za oddíl druhý vkládá nový oddíl třetí, který včetně nadpisu zní:

/1/ O návrhu příslušného orgánu cizího státu, aby trestní stíhání československého státního občana, který na území tohoto státu spáchal soudně trestný čin, převzaly příslušné československé orgány, rozhoduje Generální prokuratura Československé socialistické republiky, která v případě kladného rozhodnutí o návrhu dá bezodkladně podnět věcně a místně příslušnému orgánu k trestnímu stíhání podle ustanovení tohoto zákona.

/2/ Generální prokuratura Československé socialistické republiky o svém rozhodnutí vždy neprodleně vyrozumí prostřednictvím zastupitelských úřadů orgán cizího státu, který navrhl převzetí trestního stihání.

/1/ Je-li proti státnímu občanu cizího státu vedeno trestní stihání pro trestný čin spáchaný na území Československé socialistické republiky, může Generální prokuratura Československé socialistické republiky a po podání obžaloby ministerstvo spravedlnosti navrhnout příslušnému orgánu cizího státu, jehož je obviněný státním občanem, aby převzal jeho trestní stíhání.

/2/ Vysloví-li orgán cizího státu s převzetím trestního stíhání obviněného souhlas, Generální prokuratura Československé socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti rozhodne, že trestní věc se tomuto orgánu odevzdá. Odevzdání se provede prostřednictvím zastupitelských úřadů.

/3/ Pokud z vyhlášené mezinárodní smlouvy nevyplývá něco jiného, dnem rozhodnutí o odevzdání trestní věci orgánu cizího státu, jehož je obviněný státním občanem, nastávají stejné právní účinky jako zastavením trestního stíhání podle ustanovení tohoto zákona."

Dosavadní oddíl třetí se označuje jako oddíl čtvrtý a dosavadní oddíl čtvrtý jako oddíl pátý.

69. § 385 zní:

"Od 1. dubna 1990 lze předpisů o trestním řízení platných před tímto dnem" užít jen v mezích ustanovení této části."

70. § 386 se vypouští.

71. § 389 zní:

"Proti rozhodnutí, že podle čl. III. zák. č. ..../1989 Sb. se nevykoná trest odnětí svobody uložený před 1. dubnem 1990, je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek."

72. Za § 391 se vkládají nové § 391a až 391c, které zní:

/1/ Federální ministerstvo národní obrany se zmocňuje vydat jednací řád pro vojenské soudy, kterým podrobně upraví postup vojenských soudů při vyřizování trestních věcí.

/2/ Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky se zmocňují vydat jednací řád pro okresní a krajské soudy, kterým podrobněji upraví postup okresních a krajských soudů při vyřizování trestních věcí.

Federální ministerstvo národní obrany v oboru vojenského soudnictví a ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky mohou stanovit, za jakých podmínek lze upustit od přítomnosti zapisovatele při hlavním líčení, veřejném zasedání a neveřejném zasedání a jakým způsobem je nutno v takových případech zaznamenat průběh jednání před soudem.

Ministerstvo financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky se zmocňují upravit v dohodě s Generální prokuraturou České socialistické republiky, Generální prokuraturou Slovenské socialistické republiky, s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky, ministerstvem spravedlnosti Slovenské socialistické republiky a s federálním ministerstvem národní obrany obecně závazným právním předpisem postup národních výborů při zabezpečení a správě zajištěného majetku."

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1990.

Ze závěrů XVII. sjezdu Komunistické strany Československa vyplývá požadavek zdokonalovat zákonodárství s cílem upevňování socialistické zákonnosti jako jedné z nezbytných podmínek urychlení sociálně ekonomického rozvoje a dalšího prohloubení demokratizace naší společnosti. Platí to i o oblasti trestně procesních předpisů, kterými se zajišťují předpoklady pro uplatňování trestního práva hmotného, směřující k tomu, aby trestná činnost byla náležitě zjištěna a její pachatelé byli urychleně a podle zákona spravedlivě potrestáni.

Politicko-právní analýza účinnosti zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících ukázala, že základní principy, na kterých je trestní řád budován a ze kterých vycházejí jednotlivé instituty trestního řízení, dávají v současných podmínkách rozvoje socialistické společnosti postačující a vyhovující předpoklady k účinnému boji proti kriminalitě realizací hmotně právních trestních předpisů /trestního zákona a zákona o přečinech/. Proto není důvod měnit něco na těchto principech ani na základní struktuře a systematice trestního řádu. Navrhované úpravy zdokonalují, zpřesňují a doplňují některé instituty a ustanovení v oblasti trestního práva procesního. Provedení navrhovaných změn a doplňků v jednotlivých ustanoveních trestního řádu lze proto uskutečnit jeho dílčí novelizaci.

Návrh obsahuje několik základních okruhů nových úprav, z nichž jen některé jsou nutným důsledkem změn navrhovaných v oblasti trestního práva hmotného a na tyto změny přímo navazují. Řada dalších návrhů posiluje ochranu práv občanů a prohlubuje ústavní záruky jejich respektování v mezích zákona. Některé navrhované změny vyplývají z praktických zkušeností a poznatků orgánů činných v trestním řízení a směřují k upřesnění a doplnění těch ustanovení platné úpravy, která již plně nevyhovují nebo vedou k nejednotnému výkladu při jejich aplikaci. Mnohé z těchto změn sledují účelné zjednodušení trestního řízení, jež by při zachování základních principů měly přispět k jeho celkovému zhospodárnění a zrychlení bez újmy na kvalitě či respektování občanských práv.

I. Navrhovanými úpravami se sleduje zvýšit přehlednost v právním řádu v oblasti trestního práva procesního a důslednost v legislativní systematice.

Jednou z důležitých závažných změn v těchto směrech je navrhovaná změna dosavadní úpravy přípravného řízení. Sice se zachovávají jeho dvě tradiční formy /vyšetřování a vyhledávání/ i dosavadní postupy v jejich provádění, avšak navrhuje se vymezit jinak jejich objem. Kritéria pro jejich oddělení /jednak závažnost, jednak průměrná skutková složitost jednotlivých trestných činů a jejich faktická frekvence/ nejsou v platné úpravě uplatněna důsledně a vyváženě. To v praxi vede k tomu, že se vyšetřují i méně závažné a obvykle skutkově jednoduché trestné činy, k jejichž objasnění by postačovalo procesně jednodušší a pracovně méně náročné vyhledávání.

U trestných činů, jejichž horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje jeden rok a jejichž typová společenská nebezpečnost nepřevyšuje obecnou typovou nebezpečnost přečinů, se navrhuje nadále konat přípravné řízení ve formě vyhledávání. Trestné činy, jichž se navrhovaný přesun týká, nejsou v převážné míře nijak frekventované, takže nedojde k neúměrnému zatížení orgánů pověřených provádět vyhledávání administrativní činností, která by jim bránila ve výkonu dalších povinností, zejména na úseku ochrany veřejného pořádku.Tento postup umožňuje přistoupit k obsahově širší koncepci, která se promítá i do stadia trestního řízení před soudem, takže vznikají dvě koncepční řady:

- trestné činy, o nichž se koná vyšetřování, projednává senát

- trestné činy, o nichž se koná vyhledávání spolu s přečiny přísluší do působnosti samosoudce.

Navrhované výjimky z této koncepce nejsou příliš četné. Základní struktura celého trestního řízení /přípravné řízení - řízení před soudem/ se tak upravuje jednoduchým a logicky propojeným systémem.

Institut samosoudce pro vyřizování méně závažné trestné činnosti se během svého dvacetiletého trvání osvědčil a zaujal své odůvodněné místo v obecném právním vědomí. Dosavadní průběh vytváření nové ekonomické soustavy také ukazuje někdy nesnadnější možnosti uvolňování pracovníků z výrobního procesu pro výkon funkce soudců z lidu. Ti by se podle návrhu měli i nadále podílet na většině rozhodování soudů, ale s důslednějším výběrem věci podle závažnosti, aby přitom mohli plně uplatnit své životní zkušenosti.

II. Řada navrhovaných změn prohlubuje ochranu práv občana v průběhu trestního řízení a přináší další posílení jejich garance. Platí to především o nové úpravě zadržení a vazby, kde se hlavně zkracují lhůty přípustné pro délku omezení svobody občana; u vazby se kromě toho zpřísňují podmínky pro její prodloužení a zcela nově se do našeho právního řádu zavádí krajní časová mez, kterou trvání vazby v předsoudním stadiu nemůže dále překročit. Návrh také rozšiřuje dosavadní okruh opatření, jimiž lze v konkrétním případě nahradit vazbu bez omezení svobody občana. Tím se podstatně sníží počty osob nacházejících se ve vazbě a ve svých důsledcích se nepochybně trestní řízení celkově zrychlí.

Spolupráce soudů se společenskými organizacemi je významnou formou účasti pracujících na trestním řízení. Rozdělení procesního postavení zástupce společenské organizace na společenského žalobce a společenského obhájce vede podle zkušeností praxe k malému využívání tohoto práva společenských organizací. Odstranění tohoto rozdělení přivodí větši životnost daného institutu.

Návrh kromě toho rozšiřuje možnost účasti zástupce společenské organizace na řízení konané před krajskými soudy. Zavádí také do trestního řízení institut opatrovníka k ochraně práv obviněného, který není způsobilý k právním úkonům a jehož zákonný zástupce nemůže vykonávat svá práva. Rozšiřuje se také dosavadní okruh opatření, jimiž lze v konkrétním případě nahradit vazbu bez omezení svobody občana.

III. Některými navrhovanými úpravami se dosáhne zhospodárnění a zrychlení trestního řízení, aniž to přivodí újmu v postavení občana a jeho právech. Další návrhy přinášejí chybějící úpravy nezbytných postupů orgánů činných v trestním řízení, jejichž nedostatek praxe postrádala a nahrazovala jej zatím analogií.

Úpravou, která rozšiřuje výjimky z povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků, se umožní, aby orgány činné v trestním řízení si v případech, kde postačí pouze potvrzení nebo odborné vyjádření, je opatřovaly od zdravotnických zařízení místo aby přibíraly znalce. Tím se trestní řízení zlevní /odpadnou odměny znalcům/ a zpravidla i zrychlí.

Řízení o zabrání věci bude možno za splnění stanovených podmínek konat v neveřejném zasedání místo ve veřejném. V případech, kdy vlastník věci nebo jeho pobyt nejsou známy, odpadne velmi zdlouhavé zjišťování těchto okolností, často prakticky nezjistitelné, zejména jde-li o osobu zdržující se v cizině. Řízení se v těchto věcech nejenom zhospodární a zkrátí, ale mnohdy se vůbec umožní je provést.

Modifikací tzv. apelační zásady se odstraní zbytečné formálnosti, v jejichž důsledku by odvolací soud byl povinen po zrušení vadného rozsudku věc vrátit soudu prvního stupně k novému řízení, ač by ve věci bez újmy na právech občana mohl snadno rozhodnout sám. Jde o zpřesnění dosavadní úpravy, které odpovídá dlouhodobě ustálené a naprosto vyhovující justiční praxi.

Podle jednoho z principů trestního řádu lze za důkaz použít vše, co může přispět k objasnění věci. V praxi se proto mohou provádět a také se provádějí důkazy vyšetřovacím pokusem a rekonstrukcí, i když trestní řád je neuvádí jmenovitě mezi důkazy a neupravuje postup při jejich provádění. Tato mezera se nyní odstraňuje; současně se zavádí podrobnější úprava konfrontace a rekognice a stanoví se postup provádění důkazů zvukovým a obrazovým záznamem. I tyto návrhy posilují právní jistoty.

Přímo v zákoně se také nově upravují instituty převzetí trestní věci z ciziny a odevzdání trestní věci do ciziny, které se dosud realizuji pouze na základě interních předpisů. Tyto předpisy se neopírají o žádné ustanovení s mocí zákona, která je ve věcech právního styku s cizinou vzhledem k její povaze potřebná.

IV. Vedle uvedených změn závažnější povahy obsahuje návrh zákona dílčí podrobnější úpravy, kde to vyžadují potřeby praxe. Ve více případech jde o legalizování dlouhodobě ustálené judikatury nebo běžných postupů, které jsou v souladu se základními postuláty zákona. Návrh přináší i potřebná zmocnění pro vydání prováděcích předpisů, z nichž některé již sice existují, ale nemají dosud zákonnou oporu.

K bodu 1 /§ 5/:

Zkušenosti z praxe ukazuji, že na využívání možnosti společenských organizací vyslat k jednání soudu svého zástupce s oprávněním tlumočit stanovisko pracovního kolektivu k projednávané věci, k osobě pachatele a k možnostem jeho nápravy, působí negativně rozdělením procesního postavení zástupce společenské organizace výlučně na žalobce nebo naopak výlučně na obhájce. Odstraněním tohoto rozdílu bude zástupce společenské organizace moci vždy tlumočit soudu, jak případný odsudek jednání obviněného, tak i poukázat na skutečnosti svědčící v jeho prospěch a objektivně tak přispět ke zjištění skutečného stavu věci. Není důvodů, jak činí dosavadní úprava, vylučovat účast zástupce společenské organizace při jednání u krajských soudů. Připouští se proto tato jejich účast bez ohledu na to, zda krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně či jako soudy odvolací. Nová úprava tvoří předpoklady, aby institut zástupce společenské organizace se stal životnější.

K bodu 2 /§ 8/:

Text odstavce 1 se navrhuje zpřesnit. Zvýrazňuje se postavení národních výborů jako základního článku správního aparátu státní moci a přihlíží se k ustanovení § 14 hospodářského zákoníku, které vymezuje pojem socialistické organizace. Také se přesněji vymezuje obsah oznamovací povinnosti tam uvedené /zda jde o trestný čin nebo přečin se zjišťuje a posuzuje teprve v trestním řízení.

Navrhovaným novým odstavcem 3 se sleduje zlevnění a zrychlení trestního řízení. Podle platné úpravy poskytují zdravotnická zařízení orgánům činným v trestním řízení na jejich žádost údaje ze zdravotní dokumentace pouze tehdy, pokud jsou potřebné pro vyhotovení posudku znalcem. Za tohoto stavu jsou orgány činné v trestním řízení nuceny pořizovat znalecké posudky i tam, kde by k objasnění těchže rozhodných skutečností postačilo lékařské potvrzení nebo odborné vyjádření. V takových případech je pořizování znaleckých posudků, spojené s finančními náklady na odměny znalcům, neúčelné. Navrhovaná úprava stanoví dostatečné záruky, které vylučují možnost neoprávněných zásahů do osobních práv občanů na základě údajů zdravotnických zařízení.

K bodu 3 /§ 10/:

Vynětí osob požívajících výsad a imunit podle zákonů a mezinárodního práva z pravomoci orgánů činných v trestním řízení se ve smyslu tzv. Vídeňské úmluvy z 18. 4. 1961 /č. 137/1964 Sb./, upravuje tak, aby se vztahovala i na další osoby, které nelze označit za diplomatické zástupce. Jde např. o hlavy cizích států a členů jejich vlád včetně jejich doprovodu při oficiálních návštěvách ČSSR, o rodinné příslušníky vedoucího diplomatické mise a těch jejích členů, kteří mají diplomatickou hodnost, ale i o funkcionáře RVHP či dalších mezinárodních organizací.

K bodu 4 /§ 11 odst. 1/:

Vzhledem k časovému odstupu od zrušení místních lidových soudů /dnem 1. ledna 1970/ se ustanovení písm. g/ stalo bezpředmětným.

K bodům 5 a 6 /§ 12 odst. 5 a § 30 odst. 2/:

Změna textu souvisí s úpravou pod bodem 1.

K bodu 7 /§ 34/:

Trestní řád neobsahuje ustanovení, které by orgánům činným v trestním řízení umožňovalo stanovit obviněnému opatrovníka k výkonu oprávnění zákonného zástupce obviněného, jestliže zákonný zástupce svá oprávnění daná mu v trestním řízení nemůže vykonávat. Jde především o případy, kdy obviněný je mladistvý nebo osoba zčásti nebo zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům a rodiče mladistvého nebo opatrovník zmíněných osob jsou například po delší dobu v cizině nebo dlouhodobě hospitalizováni ve zdravotnickém zařízení anebo jejich pobyt není znám. Vyskytují se i případy, kdy zákonný zástupce obviněného nemůže vykonávat svá oprávnění, ježto v trestní věci vedené proti obviněnému dochází ke kolizi jejich zájmů. Ve všech uvedených /a jim obdobných/ případech musí orgán činný v trestním řízení požádat o ustanovení opatrovníka obviněnému příslušný soud, což vyžaduje určitou mnohdy poměrně dlouhou dobu, čímž se trestní řízení prodlužuje. Kromě toho jde-li o zákon, který je nutno v zájmu obviněného nebo k dosažení účelu trestního řízení provést urychleně, může dojít k újmě na právech a postavení obviněného.

Navrhovaná úprava zmíněnou zákonnou mezeru a nedostatky z ní vyplývající odstraní.

K bodu 8 /§ 35 odst. 1/:

Jde-li v oboru vojenského soudnictví o věc zvlášť důležitého zájmu obrany vlasti, může být obhájce jen důstojník činné služby zařazený ve vojenském soudnictví /§ 35 odst. 1/. Náhrada nákladů spojených s výkonem takové obhajoby se však neuplatňuje, takže v uvedených případech dochází ke zvýhodnění obviněných v tomto směru. Pro příslušnou úpravu, kterou lze provést normu nižšího druhu, je třeba dát zákonný podklad.

K bodům 9 a 10 /§ 36a/:

V řízení o mimořádných opravných prostředcích /stížnosti pro porušení zákona a návrhu na povolení obnovy/ se navrhuje jako další důvod nutné obhajoby ta skutečnost, že jde o trestný čin vyššího stupně typové nebezpečnosti pro společnost ohrožený sazbou trestu odnětí svobody s horní hranicí přes pět let. Míní se tu i případ, kdy v předchozím řízení šlo o trestný čin mírněji trestný, avšak opravný prostředek podaný v neprospěch obviněného cílí k tomu, aby skutek, pro který byl obviněný stíhán, byl posouzen jako trestný čin ohrožený právě zmíněnou sazbou trestu odnětí svobody.

Je-li obviněným mladistvý, je třeba se zřetelem ke zvláštnostem řízení o mimořádných opravných prostředcích zajistit jeho řádnou obhajobu formou nutné obhajoby ve všech případech, v nichž opravný prostředek byl podán v jeho neprospěch.

Navrhovanou úpravou se nic nemění na právu odsouzeného zvolit si obhájce.

K bodu 11 /§ 41 odst. 5/:

Po zániku zmocněni obhájce /zvoleného nebo ustanoveného/ skončením trestního stíhání je obhájce ještě oprávněn podat za odsouzeného žádost o milost nebo o odklad trestu. Je však třeba zajistit, aby v případech, kde byl pravomocně uložen trest smrti a v nichž Nejvyšší soud ČSSR vždy přezkoumává tento rozsudek i řízení, které mu předcházelo /§ 316 odst. 2/, obhájce mohl podávat po skončení trestního stíhání návrhy jiné než zmíněné žádosti, které by podle jeho názoru a názoru odsouzeného mohly mít význam při přezkoumávání zákonnosti rozsudku a řízení mu předcházejícího.

K bodu 12 /§ 55 odst. 2, 5, 6 a 7/:

V zájmu spolehlivého, úplného a přesného zachycení průběhu a výsledků nově upravovaných důkazů konfrontace, rekognice, vyšetřovacího pokusu a rekonstrukce /body 25 a 26/, je třeba stanovit náležitosti a obsah protokolu sepisovaného o jejich provedení.

Podle dosavadní úpravy je sice možné místo protokolu použít k zachycení průběhu jednání /úkonu/ kromě těsnopisného zápisu i jiného vhodného prostředku. Vzhledem k tomu, že používání moderních technických prostředků v souvislosti s procesními úkony se u orgánů činných v trestním řízení stalo již běžné, je třeba jen rámcové a obecné ustanovení dosavadní úpravy nahradit podrobnější úpravou, která stanoví pevný režim pro uplatňování těchto prostředků, zejména pokud jde o zvukový a obrazový záznam. Navrhovaná úprava sleduje, aby ze spisů bylo vždy zřejmé, zda zvukový nebo obrazový záznam byl pořízen, kdy a na kterém místě a aby byla zajištěna jeho dosažitelnost během trestního řízení. Protokol sepsaný o úkonech musí obsahovat též údaj o použité technice. Jsou-li splněny všechny uvedené podmínky, mohou výsledky použitých prostředků sloužit jako důkaz ve smyslu § 89 odst. 2.

K bodu 13 /§ 62 odst. 5/:

Tato změna souvisí s úpravou pod bodem 3.

K bodu 14 /§ 65 odst. 1/:

Tato změna souvisí s úpravou pod bodem 1.

K bodu 15 /§ 66/:

Zvýšením horní hranice pořádkové pokuty z dosavadních 500 Kčs na 1000 Kčs se sleduje poskytnout orgánům činným v trestním řízení důraznější a účinnější prostředek proti lhostejnosti a nekázni, které v praxi vedou ke ztěžování a prodlužování trestního řízení.

Vzhledem k tomu, že podle zkušeností praxe jsou ukládané kázeňské tresty /u osob ve vazbě pořádková opatření/ mnohdy citelnější než pořádková pokuta umožňuje se, aby do rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení o přenechání ke kázeňskému postihu byl přípustný opravný prostředek a to s odkladným účinkem. Rovněž se zajišťuje, aby tento orgán byl dodatečně informován o použitém způsobu postihu.

Označení orgánů, kterým náleží kázeňská pravomoc, odpovídá nynějšímu právnímu stavu.

K bodu 16 /§ 69/:

Dosavadní znění 69 se navrhuje zpřesnit a doplnit tak, aby byla plně zajištěna ochrana osobní svobody obviněného a aby k jejímu omezení docházelo jen v nezbytné míře a na zákonném podkladě a aby bylo vyloučeno jeho nedůvodné prodlužování.

Navrhuje se zpřesnění tohoto ustanovení i po stránce formální tak, aby odpovídalo skutečnému stavu věci. Dosavadní termín "příkaz k dodání do vazby" se navrhuje nahradit termínem "příkaz k zatčení vzhledem k tomu, že dosavadní termín není logický v případech, k nimž v praxi dochází, kdy obviněný dodaný orgánu, který příkaz vydal, je po provedeném výslechu propuštěn na svobodu. Zatčení je zadržení obviněného a krátkodobé omezení jeho osobní svobody za účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal.

Dosavadní úprava § 69 nevyhovuje proto, že lhůta 48 hodin nebyla v mnoha případech dodržována, zvláště tehdy, byl-li obviněný zadržen v místě velmi vzdáleném od sídla orgánu, který příkaz k zatčení vydal. Překračování této lhůty není kryto žádným zákonným ustanovením. Praxe si vypomáhá tak, že současně s vydáním příkazu se vyhotovuje rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, aniž však byl předtím vyslechnut.

Nevyhovující stav se v navrhované úpravě odstraňuje ustanovením odstavců 3, 4, které umožňují celkovou maximální dobu zatčení v trvání dvakrát 48 hodin. První lhůta v délce 48 hodin respektuje reálné přepravní možnosti orgánu Sboru národní bezpečnosti při přepravě zatčeného ze vzdálených míst k orgánu, který příkaz k zatčení vydal. Tato úprava nedovoluje omezování osobní svobody obviněného na dobu delší než 48 hodin a nutí v těchto věcech k co nejrychlejšímu postupu.

Zaručuje, že orgán SNB, který provedl zatčení neprodleně dopraví zatčeného přímo k prokurátorovi či soudu, který příkaz k zatčení vydal, aby bylo možné provést výslech. To však předpokládá změnu dosavadní praxe umísťování zadržených osob do věznic na území ČSR, vyplývající ze společné směrnice ministra spravedlnosti a ministra vnitra ČSR, které sebou neslo řadu obtíží. Tím se zároveň ujednotí praxe na území ČSR a SSR, která již od roku 1986 výkon zadržení pro potřeby orgánů SNB SSR ve věznicích MS SSR neprovádí. Výraznou měrou se tak odliší zadržení /zatčení/ od vazby, když dosud oba tyto instituty měly v podstatě stejný režim. Ve věznicích budou nadále umisťovány pouze osoby, které tam z titulu uvalení vazby patří.

K zajištění jednotné praxe je třeba stanovit, že lhůta 48 hodin, v níž zatčený obviněný musí být vyslechnut a oznámeno mu rozhodnutí o vazbě, začne běžet jeho dodáním orgánu, který vydal příkaz k zatčení.

K bodu 17 /§ 71/:

Trestní věci, v nichž obviněný je ve vazbě, soustavně sledují nadřízené orgány v rámci své dozorové a kontrolní činnosti a působí k tomu, aby tyto věci byly vyřizovány co nejrychleji při důsledně zákonném využívání institutu vazby. Kladné výsledky, jichž se v daném směru tímto způsobem dociluje, je však účelné v zájmu docílení optimálního stavu upevnit a prohloubit, stanovením maximální doby trvání vazby přímo v zákoně.

Přitom bylo respektováno doporučení poslanců Federálního shromáždění posuzovat odděleně trvání vazby v přípravném řízení a v řízení před soudem. Při zvažování této otázky byla vzata v úvahu možnost daleko většího soustředění sil a prostředků orgánů činných v přípravném řízení na vyšetřování jednotlivé vazební věci. To umožňuje stanovit maximální lhůtu trvání vazby v přípravném řízení. Stanovení takové lhůty v řízení před soudem by však vyžadovalo podstatné přehodnocení úpravy dokazování před soudem, odvolacího řízení a dalších procesních zásad upravujících řízení před soudem. Proto doporučení poslanců na stanovení absolutní hranice vazebního řízení se vymyká možnostem dílčí novely trestního řádu.

Omezení trvání vazby pouze v přípravném řízení odstraňuje nebezpečí bezdůvodného omezování osobní svobody občana v té fázi trestního procesu, v níž je uvedené nebezpečí největší; v řízení před soudem, které je veřejné a tedy pod kontrolou veřejnosti, přičemž vazební věci jsou v zásadě svěřeny senátnímu rozhodování, je trvání vazby omezeno pouze zájmem na zjištění skutečného stavu věci a bezdůvodné omezení osobní svobody občana je tak v podstatě vyloučeno; stanovení limitu vazby též pro soudní řízení se jeví proto v současnosti jako nadbytečné; i pro soud ovšem bude platit povinnost všech orgánů činných v trestním řízení zkoumat v každé fázi trestního řízení důvodnost vazby; rovněž bude moci soud využívat úpravy trestního řádu, kterou jsou rozšiřovány možnosti nahrazení vazby jiným opatřením.

K bodu 18 /§ 73/:

Opatření, kterými lze nahradit vazbu, je v praxi zatím využíváno jen výjimečně. Navrhovanou úpravou se proto sleduje zvýšit účinnost těchto opatření a to tak, aby nahrazení vazby přijatou zárukou společenské organizace bylo spojeno s povinností obviněného předem oznamovat vzdálení se z místa pobytu a aby při nahrazení vazby slibem obviněného bylo možno mu uložit přiměřené povinnosti a omezení a pojmout jejich splnění či dodržení do slibu obviněného.