Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

I. VŠEOBECNÁ ČÁST

Návrh zákona o odvodech do státního rozpočtu realizuje principy stanovené ve Směrnici k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Tyto principy dále rozpracovává a konkretizuje v souladu s cíli přestavby.

Vychází přitom z usnesení o komplexní přestavbě hospodářského mechanismu ČSSR a jejím zabezpečení, schváleného 7. zasedáním ÚV KSČ, v němž je stanoveno, že:

"V zájmu zabezpečení potřeb společnosti a svého dlouhodobého rozvoje budou hospodářské organizace používat vytvořený zisk v závazném pořadí s prvořadou povinností odvodů a daní do státního rozpočtu."

Při konstrukci systému odvodů se sledují především tyto základní cíle přestavby hospodářského mechanismu:

- zvýšit kriteriální působení soustavy odvodů do státního rozpočtu,

- současně přitom vytvářet tlak na trvalou efektivnost práce organizací.

Na první místo v soustavě odvodů se proto dostává kriteriální odvod z objemu mezd. Regulační funkci má plnit odvod ze zisku, odvody z odpisů základních prostředků a odvody regulačního a cenového charakteru.

Návrh zákona neřeší přitom odvody (poplatky) za ochranu životního prostředí a využívání přírodních zdrojů, které budou stanoveny samostatnými právními předpisy. Tyto předpisy vymezí všechny základní náležitosti, kde u subjektů těchto odvodů (poplatků) bude nutno počítat i s jejich uplatněním u občanů. Celkové koncepční řešení soustavy odvodů a daní organizací přitom počítá s uplatněním těchto odvodů (poplatků).

Základní tendencí současných přístupů k soustavě odvodů do státního rozpočtu je využít ekonomickou podstatu odvodů jako nástroje vymezujícího prostředky jednotlivých chozrasčotních organizací, tedy prostoru pro jejich samofinancování a tvorbu zdrojů na uspokojování celospolečenských potřeb. Kromě zabezpečení žádoucí rovnováhy v této oblasti má nový systém odvodů do státního rozpočtu vyvíjet větší ekonomický tlak na efektivní využívání výrobních činitelů.

V rámci přípravy zákonné úpravy byly podrobně zkoumány otázky uplatnění samostatného odvodu z jmění. V této souvislosti byly analyzovány poznatky a důsledky z uplatňování obdobných odvodů v ČSSR i v ostatních státech. Na základě vyhodnocení všech poznatků, zkušeností a předpokládaných vlivů se nedoporučuje tento odvod samostatně uplatňovat, neboť nesplňuje požadavek, že by administrativní náročnost s jeho prováděním byla vyvážena, odpovídajícím ekonomickým působením. Navrhuje se přitom, aby jeho kriteriální funkce byla realizována u převážné části organizací formou jeho využití jako minimálního odvodu ze zisku, a to ve vztahu k rozsahu jmění organizace.

Celý systém těchto odvodů musí přitom vycházet z optimálního propojení odvodu ze zisku důchodového typu s kriteriálními odvody. Přenesení těžiště na kriteriální odvody, které přímo nesouvisí s dynamikou růstu zisku s ohledem na základnu, z níž se provádějí, by při rychlejším růstu zisku nevedlo k vytvoření potřebné finanční rovnováhy i zabezpečení potřeb státního rozpočtu na financování proporčního rozvoje společnosti. Proto musí mít dostatečnou váhu odvod ze zisku.

Zrušení přerozdělovacích procesů a relativní sjednocení sazby odvodu ze zisku zvyšuje význam kategorie zisku jako kritéria (podmínky) dalšího rozvoje každé organizace, a v tomto směru se modifikuje význam odvodu ze zisku oproti dosavadnímu stavu. Zisk po provedení odvodů spolu s odpisy ze základních prostředků se musí stát základem pro rozvoj každého podniku a jeho stimulace či utlumení činnosti v souladu se zájmy státní strukturální a rovnovážné politiky. K tomu bude nutno využívat i nástrojů běžného usměrňování vývoje ekonomiky včetně regulačních odvodů v dané oblasti.

Předpokladem pro dosažení stability celého systému odvodů (včetně sazeb) musí být mimo jiné i operativní provádění změn cen v rámci jejich plynulé aktualizace tak, aby byla zajištěna žádoucí rovnováha ve všech oblastech národního hospodářství, která by současně vytvářela předpoklady pro urychlení ekonomického a sociálního rozvoje.

Pro celkové zatížení organizací odvody je nutno respektovat zásadu odvodové únosnosti, při uplatnění regulační funkce odvodů, pomocí níž se vymezují disponibilní zdroje podnikové sféry ke krytí jejích provozních a rozvojových (investičních) potřeb. Výše celkových odvodů by proto obecně neměla být vyšší než úměrně stanovené procento z celkové tvorby zisku tak, aby nebyl narušen zájem organizací na vyšší tvorbě zisku jako základního předpokladu pro fungování chozrasčotu. Při posuzování celkového odvodového zatížení organizací a celkové tvorby finančních zdrojů je třeba brát v úvahu i odpisy základních prostředků. Odvod z odpisů základních prostředků je přitom možno uplatňovat pouze v nezbytném rozsahu, a to zejména v přechodném období.

K zabezpečení účinnosti nové soustavy odvodů do státního rozpočtu je třeba vytvořit odpovídající předpoklady ve finančním hospodaření. Vyžaduje to vyloučit nebo silně omezit subjektivní nástroje, jako je především redistribuční a dotační systém. K prosazování státní strukturální politiky (i selektivní) bude přitom nutno cílevědomě uplatňovat všechny nástroje řízení.

Navrhovaný systém odvodů do státního rozpočtu vychází ze současných záměrů a potřeb urychlené realizace přestavby hospodářského mechanismu v ČSSR. Další vývoj celé čs. soustavy odvodů a daní organizací bude podřízen též potřebám harmonizace těchto nástrojů, zejména v návaznosti na vytváření jednotného trhu RVHP a nutnosti prohlubování mezinárodní hospodářské spolupráce.

1. Současná právní úprava

Zásadní právní úprava odvodů do státního rozpočtu je stanovena zákonem č. 161/1982 Sb. a prováděcí vyhláškou č. 163/1982 Sb. V návaznosti na realizaci komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen došlo s účinností od 1. ledna 1989 k dílčí novelizaci stávající právní úpravy, a to zákonem č. 171/1988 Sb. Touto úpravou došlo především ke změně výše sazeb příspěvku na sociální zabezpečení a k rozšíření okruhu subjektů tohoto příspěvku o organizace peněžnictví a pojišťovnictví podléhající odvodu volného zůstatku zisku a o SBČS. U organizací s převážně obchodní činností (s výjimkou podniků RaJ a Čedoku) a u odbytových a zásobovacích organizací byla sazba odvodu ze zisku stanovena podle progresivní stupnice nahrazena lineární sazbou ve výši 50%, a to v návaznosti na změnu výše obchodních srážek i odbytových přirážek a uplatnění nové soustavy plánovitého řízení.

Z okruhu subjektů odvodu ze zisku byly převedeny do okruhu poplatníků důchodové daně mezinárodní hospodářské organizace (podniky se zahraniční majetkovou účastí) a do okruhu poplatníků zemědělské daně organizace potravinářského průmyslu a další organizace zemědělsko-potravinářského komplexu.

Zákonem o odvodech do státního rozpočtu je upraven vztah ke státnímu rozpočtu, resp. k rozpočtům národních výborů u většiny státních hospodářských organizací (státních podniků), podniků zahraničního obchodu a tuzemských akciových společností.

Současná soustava odvodů zahrnuje odvod ze zisku, odvod volného zůstatku zisku, příspěvek na sociální zabezpečení, odvod z odpisů základních prostředků a dodatkové odvody, prováděné podle dále uvedených zásad.

Odvod ze zisku

Základem odvodu ze zisku je zisk vykázaný v účetnictví, upravený o nezbytné položky zvyšující a snižující zisk (zkreslování výnosů a nákladů v rozporu s právními předpisy, rozdíl placených a přijatých pokut a penále a různé sankční odvody) stanovené tak, aby byl objektivizován vztah ke státnímu rozpočtu.

U převážné části subjektů odvodu ze zisku je uplatněn lineární systém s obecnou sazbou ve výši 75% s odchylkami pro některá odvětví, resp. organizace, u nichž je sazba odvodu stanovena v rozmezí od 50% do 85%. Pouze pro menší rozsah taxativně určených organizací je stanovena progresivní sazba odvodu v rozpětí od 15% do 70% v závislosti na nákladové rentabilitě.

Zákonem je upravena i minimální výše odvodu ze zisku pro organizace, které nesplní celoroční plán zisku tak, že odvod činí nejméně 85% plánovaného ročního odvodu ze zisku.

Výše odvodu ze zisku je však značně ovlivňována přerozdělovacími procesy, v jejichž důsledku je negována objektivita stanovených sazeb, přičemž u některých organizací dosahuje odvodové zatížení zisku (včetně dodatkových odvodů) i více než 95%.

Odvod volného zůstatku zisku

Tomuto odvodu podléhají organizace, u nichž převládá veřejně prospěšný charakter, a které určila vláda Československé socialistické republiky svým nařízením. Volným zůstatkem zisku je zisk, který podle příslušných právních předpisů nebyl přidělen do fondů nebo nebyl podle rozhodnutí použit na jiné účely. Jde zejména o podniky řízené federálním ministerstvem dopravy a spojů, podniky městské hromadné dopravy, podniky státních lesů, podniky vodního hospodářství a podniky bytového hospodářství.

Příspěvek na sociální zabezpečení

Jde o kriteriální nástroj, jehož základem je objem mzdových prostředků (vč. ostatních osobních nákladů) zúčtovaných k výplatě s vyloučením odměn poskytovaných podle předpisů o autorském právu.

Obecná sazba příspěvku na sociální zabezpečení po realizaci komplexní přestavby cen s účinností od 1. ledna 1989 činí 50%. V návaznosti na platnou úroveň cen je u taxativně stanovených organizací nebo u vybraných činností (služeb) uplatňována snížená sazba ve výši 20% a zcela výjimečně i 10%.

Odvod z odpisů základních prostředků

Tento odvod provádějí ministerstva a jiné ústřední orgány za organizace jimi řízené. Jeho výše se stanoví v příslušném státním rozpočtu v návaznosti na tvorbu zdrojů a jejich plánované užití. Rozsah těchto odvodů dosáhl v minulých letech značné výše a výrazně ovlivňoval disponibilní zdroje hospodářských organizací.

Dodatkové odvody

Dodatkové odvody jsou v zákoně o odvodech upraveny rámcově a vztahují se jak na organizace provádějící odvody podle zákona o odvodech do státního rozpočtu, tak i na poplatníky daně ze zisku podle zákona o zemědělské dani, poplatníky důchodové daně i na rozpočtové a příspěvkové organizace. Zákon o odvodech upravuje jmenovitě jen ty dodatkové odvody, které nejsou uloženy jiným zákonem.

Charakter dodatkových odvodů je různý. Přímo z oblasti finanční je pouze odvod na přerozdělení finančních zdrojů a prostředků mezi jednotlivými právními subjekty.

Další dodatkové odvody upravené na základě tohoto zákonu jsou:

a) dodatkový odvod k odčerpání prostředků, které organizace získala porušením cenových předpisů;

b) dodatkový odvod k odčerpání prostředků na základě cenového znevýhodnění podle cenových předpisů nebo v důsledku cenových opatření příslušného orgánu;

c) dodatkový odvod k odčerpání zisku, není-li instalováno nebo řádně provozováno zařízení na ochranu pracovníků nebo nevyhovuje-li zařízení organizace předpisům o bezpečnosti práce nebo předpisům zdravotnickým;

d) dodatkové odvody k zajištění plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství;

e) dodatkový odvod k odčerpání prostředků za neúměrný růst vyplácených mezd a odměn za práci nebo za porušení mzdových předpisů.

2. Zhodnocení současné právní úpravy

Současná soustava odvodů do státního rozpočtu je v platnosti od roku 1983 s úpravami provedenými v sazbách příspěvku na sociální zabezpečení a dalšími úpravami provedenými od 1. 1. 1989 zákonem č. 171/1988 Sb. Systém těchto odvodů zabezpečuje příjmy státních rozpočtů (v menším rozsahu i rozpočtové příjmy národních výborů) a financování potřeb plánovitého reprodukčního procesu hospodářské sféry.

Neoddělitelným prvkem doplňujícím relativní formu odvodu ze zisku je redistribuce finančních zdrojů a prostředků, prováděná jak na úrovni VHJ mezi podniky, tak i na úrovni ústředních orgánů mezi VHJ, což vyplývalo i z postavení VHJ jako základního článku řízení, který byl subjektem odvodu ze zisku. Tato redistribuce je prováděna podle plánu a její rozsah se soustavně zvyšoval. Jejím namnoze neobjektivním působením docházelo ke snižování zainteresovanosti organizací na vyšší efektivnost vlastního výrobního procesu, což vedlo ke zpomaleni dynamiky přírůstku zisku i k zakrývání nedostatečného hospodaření některých organizací.

Příspěvek na sociální zabezpečení do konce roku 1988, s ohledem na stanovenou sazbu ve výši 20, kryl pouze malou část společenských nákladů spojených s reprodukcí pracovní síly. Zvýšení sazby příspěvku na sociální zabezpečení od 1. 1. 1989 již navazuje na zvýšenou úlohu tohoto odvodu v soustavě odvodů do státního rozpočtu a vychází z úrovně zapracované do komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen.

Celý dosavadní systém odvodů v zásadě zabezpečuje rozpočtované státní příjmy. Nepůsobí však dostatečně motivačně na zvyšování efektivnosti a hospodárnosti, a to zejména v důsledku uplatňování značného rozsahu přerozdělovacích procesů, které namnoze negují jednotné uplatňování celé soustavy odvodů do státního rozpočtu.

3. Odůvodnění navrhované právní úpravy

Soustavu odvodů do státního rozpočtu budou tvořit tyto odvody:

- odvod z objemu mezd, hrazený z nákladů,

- odvod ze zisku, hrazený ze zisku,

- odvod z odpisů základních prostředků,

- regulační a cenové odvody, hrazené z různých zdrojů (náklady, mzdové prostředky, zisk), podle toho, jak určí právní předpis, jímž budou zavedeny.

Odvod z objemu mezd

Dosavadní příspěvek na sociální zabezpečení se označuje jako odvod z objemu mezd. Je tomu tak proto, že se přechází z pojetí určeného především ve vazbě na sociální a nemocenské dávky na odvod kriteriálního charakteru, který má více objektivizovat ocenění jednotlivých výrobních činitelů, aktivněji působit na zvyšování účinnosti živé práce a současně by měl zajistit ve větším rozsahu úhradu celospolečenských výdajů spojených s celkovou reprodukcí pracovních sil. Navrhovaná sazba odvodu z objemu mezd (50%) vychází z výše zapracované do cen jako nákladové položky v rámci komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen, která je však vyšší než sazby obdobných plateb uplatňovaných v zahraničí.

Pro ta odvětví, kde nebyla nebo nebude provedena přestavba cen, se ponechávají přechodně nižší sazby odvodu z objemu mezd v dosavadní výši. Vláda ČSSR bude přitom zmocněna k tomu, aby na základě vytvořených podmínek mohla zužovat okruh organizací, u nichž se navrhují nižší sazby. Vymezení druhů služeb, u nichž přechodně bude uplatňována nižší sazba tohoto odvodu, stanoví federální ministerstvo financí v úzké součinnosti s Federálním cenových úřadem, a to v rámci prováděcího předpisu.

Odvod ze zisku

Odvod ze zisku představuje v návrhu zákona nejzávažnější problematiku z hlediska funkce i konstrukce celé odvodové soustavy. Musí zabezpečit zejména funkci regulační z hlediska vymezení použitelného zisku pro realizaci zásady samofinancování v podnikové sféře na jedné straně a z hlediska zabezpečení příjmů státního rozpočtu na straně druhé. Tuto funkci nemůže plnit jen staticky, ale i z hlediska dynamiky růstu zisku. uvedených hledisek má význam výše i forma odvodu ze zisku. Přístupy k řešení je nutno volit tak, aby odvod ze zisku dostatečně plnil funkci stimulační a podporoval podnikavost podniků a působil i na vyrovnanost státního rozpočtu.

Stanovení výše i formy odvodu ze zisku musí vycházet z kvantifikace předpokládaného zisku a rentability, jakož i z důchodové situace podnikové sféry a potřeb státního rozpočtu. Důležitá je též stránka motivace podniků na zvyšování efektivnosti. Proto ve Směrnici pro komplexní přestavbu hospodářského mechanismu jsou zakotveny formy odvodu ze zisku ve dvou alternativách, a to buď jako odvod v lineární, nebo progresivní sazbě s tím, že o variantním řešení bude rozhodnuto při tvorbě zákona na základě kvantifikací.

V rámci prácí na návrhu zákona byla zvažována řada variant lineární i progresivní sazby odvodu ze zisku. Byly přitom podrobně posuzovány klady a nedostatky obou forem odvodu ze zisku. Zásadně se od počátku vychází z jednotnosti sazeb odvodu ze zisku a z toho, že odvody budou přímo ze zákona působit na jednotlivé podniky přímo bez doplnění jakéhokoliv přerozdělování zisku uvnitř podnikové sféry nebo mezi podniky a resorty, neboť redistribuce bude novou úpravou finančního hospodaření státních podniků od 1. 1. 1990 vyloučena.

Varianty řešení byly posuzovány především z hledisek:

a) vytváření předpokladů pro účinnou motivaci podnikové sféry na snižování nákladů, hospodárnost a efektivní rozvoj;

b) souvislostí a záměrů vložených do komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen včetně požadavku maximální jednotnosti ekonomických podmínek;

c) rovnováhy včetně rovnováhy státního rozpočtu.

Pro uplatnění progresivní stupnice ze zisku mluví především rozkolísanost rentability po přestavbě velkoobchodních cen a nerovnoměrné rozložení zisku ze zahraničního obchodu, který dále rozdíly v rentabilitě zvyšuje.

Naproti tomu progresivní stupnice odvodu má výrazné destimulační účinky.

Pro uplatnění lineární sazby odvodu ze zisku vedou především důvody intenzivnější stimulace a většího ekonomického tlaku na efektivnost hospodaření podniků; záměry cílové řešení na jednotnost a dlouhodobější platnost tohoto nástroje. Tento systém přitom vylučuje nežádoucí zkreslování úrovně rentability zejména pro účely nižších odvodních povinností, vytváří reálnější kalkulační předpoklady a snižuje celkovou administrativní náročnost při zjednodušení správy a kontroly odvodů do státního rozpočtu. Všechny uvedené důvody svědčí pro uplatnění systému lineárních sazeb odvodu ze zisku.

Po podrobném vyhodnocení předností a nedostatků progresivní sazby, která účinněji reguluje vývoj důchod, avšak má destimulační účinky, a sazby lineární zabezpečují zájem podniků na růstu rentability, bylo rozhodnuto o uplatnění lineární sazby odvodu ze zisku. Přitom bylo vzato v úvahu i ta, že lineární ani progresivní sazba nemůže řešit uspokojivě problém jak málo rentabilních, tak i vysoce rentabilních podniků (i když na regulování rozdělení zisku při vyšších rentabilitách působí progresivní sazba účinněji) a zejména pak ne ve vztahu potřeb strukturální přestavby národního hospodářství. Vychází se tedy z toho, že odvod ze zisku nemůže na regulaci podnikových odvodů a příjmů státního rozpočtu působit sám a tudíž, že je nutno cílevědomě a uvážlivě využívat dalších nástrojů jako cenových úprav v rámci aktualizace cen, regulačních odvodů mezd a investic, dotační politiky, konsolidačních programů, úvěru a depozitní politiky.

Pokud jde o úroveň sazby odvodu ze zisku, přihlíží návrh k podstatně vyšší rentabilitě a zisku, než počítala přestavba velkoobchodních cen (50% odvodu ze zisku bylo do VC kalkulováno jen z vnitřní ekonomiky, přičemž místo rentability 4,5% bylo již za I. pololetí dosaženo téměř 6% rentability). Sazby odvodu ze zisku musí nadto počítat se ziskem ze zahraničního obchodu při zohlednění předpokládané dynamiky růstu zisku.

Při navrhovaném systému odvodu ze zisku a výši sazeb je nutno vycházet z toho, že odvody ze zisku nemohou samy o sobě dostatečně regulovat důchody podnikové sféry a řešit vyrovnanost státního rozpočtu, aniž by nedošlo k jejich deformacím. Přitom problém ztrátových či méně rentabilních organizací nelze řešit úrovní sazby odvodu, ale zvýšením efektivnosti jejich hospodaření. K tomu musí působit celá řada dalších opatření v uplatňování hodnotových a dalších nástrojů.

Jde zejména o:

- aktualizaci velkoobchodních cen,

- využití regulačních odvodů k působení na usměrnění užití disponibilního zisku podniků,

- snižování dotací ze státního rozpočtu do podnikové sféry; zejména neinvestičních,

- využití úvěru a depozitní politiky.

Aktualizace velkoobchodních cen, včetně odstranění nedostatků přestavby velkoobchodních cen musí řešit případy neúměrných odchylek rentability v případech, kdy velkoobchodní cena je příliš vysoká ve vazbě na zahraniční ceny (vývozu nebo dovozu), např. snížením velkoobchodní ceny. Do této oblasti patří zejména v r. 1989 a 1990 prověrka držení zásad a kontrola správnosti provedení přestavby velkoobchodních cen s uplatněním cenových odvodů v případě nedostatků v tvorbě cen. K tomu připravuje Federální cenový úřad opatření.

Regulační odvody (§ 11) navrhované k ovlivnění užití disponibilního zisku nebo jiných zdrojů v případech nežádoucích odchylek budou uplatněny systémově, tj. předem stanoveny, nebo jako nástroj běžného usměrňování vývoje ekonomiky.

Systémově budou k 1. 1. 1990 uplatněny regulační odvody v oblasti usměrňování mzdových prostředků podle těchto principů:

od 1. 1. 1990 budou uplatněny v celém hospodářství principy usměrňování mzdových prostředků (ve smyslu zásad přestavby hospodářského mechanismu) na základě jednotných pravidel a normativů jednotně stanovených pro plánovací skupiny resp. jejich agregací;

uplatní se regulační odvody za neúměrný růst mezd v zájmu zajišťování rovnováhy hospodářského rozvoje zejména poptávky a nabídky na vnitřním trhu a v zájmu přednostního používání podnikových zdrojů na rozvoj a rezervy; s účinností od 1. 1. 1990 upraví tyto regulační odvody za nadprůměrný růst mezd nařízení vlády ČSSR, které stanoví jeho podmínky a sazby pokud jde o nadměrný růst vyplacených nákladových mezd a nadměrný růst výplat z fondu odměn; tyto regulační odvody budou hrazeny z disponibilního zisku podniků. Návrh nařízení vlády předloží federální ministerstvo práce a sociálních věcí vládě ČSSR v říjnu, event. v listopadu t. r.;

sníží se výchozí základny mzdových prostředků organizací pro rok 1990 o částku stanovenou zakladatelem podle zásady schválené usnesením vlády ČSSR č. 149/1989 odpovídající objemu mzdových prostředků aparátů zrušených generálních ředitelství.

Pokud jde o regulační odvody v oblasti investic nepočítá se okamžitě s jejich uplatněním, ale jako s možným nástrojem běžného usměrňování ekonomiky. Byly by stanoveny nařízením vlády ČSSR jako odvody postihující užití finančních zdrojů podniků na investice (obecně nebo určité druhy investic apod.) při odchylkách od vývoje investování předpokládaného záměru komplexního státního plánu (sazba odvodu např. z použitých zdrojů fondu rozvoje na investice) a hradily by se z disponibilního zisku podniku nebo z jiných zdrojů.

Pokud jde o dotace ze státního rozpočtu, zejména investiční, budou spolu s komplexním státním plánem na 9. 5LP vyhlášeny programy jejich snižování. Nové odvody do státního rozpočtu přitom mají vstoupit v platnost k 1. 1. 1990, přičemž programy snižování dotací budou mít pomalejší časový náběh. Proto je nutno počítat ve státním rozpočtu v přechodném období také s tím, že soustava odvodů do státního rozpočtu musí vytvářet k tomu nezbytné předpoklady a potřebné zdroje.

Zpřesnění záměrů pro regulaci důchodů podnikové sféry a zdrojů a potřeb státního rozpočtu bude možné až na základě analýzy důchodové situace podniků v nových cenách, ekonomických nástrojích a v podmínkách návrhu plánu na r. 1990 podle usnesení vlády ČSSR č. 56/1989 a potřebná opatření musí být přijata s plánem na r. 1990. 9. 5LP bude již od počátku sestavován v podmínkách nových odvodů do státního rozpočtu a nového systému finančního hospodaření státních podniků, které nabudou účinnosti k 1. 1. 1990.

Odvod z odpisů základnách prostředků

V souladu s citovanými Směrnicemi a zákonem o státním podniku se předpokládá, že odvod na základě tohoto zákona budou provádět pouze státní podniky, kterým bude směrnicí k pětiletému plánu určen útlumový program. Předpokládá se, že těchto zdrojů bude využito k financování strukturálních ztrát v národním hospodářství. Přerozdělování odpisů k využívání rozdílného stupně odepsanosti základních prostředků (nejdéle do roku 1995) bude stanoveno podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

Organizace podléhající odvodu z odpisů, výši a způsob jejich provádění určí vláda Československé socialistické republiky.

Regulační a cenové odvody

Návrh zákona stanoví druhy a subjekty regulačních a cenových odvodů. Konkrétní forma, výše, podmínky a způsob provádění jednotlivých odvodů budou přitom řešeny nařízením příslušné vlády stejně jako dosud u dodatkových odvodů.

4. Finanční dosah návrhu

U odvodu z objemu z mezd v zásadě nedochází ke změnám ve finančním dosahu, protože v podstatě zůstávají zachovány dosavadní sazby u tohoto nástroje. Výnos tohoto odvodu se však částečně sníží (cca o 800 mil. Kčs ročně), a to v důsledku navrhovaných slev za zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností, přičemž o tyto slevy se zvýší základ odvodu ze zisku a tím odvod ze zisku (o necelých 500 mil. Kčs ročně).

Vzhledem k tomu, že v zásadě zůstává zachován základ odvodu ze zisku, vyplývá finanční dosah navrhované právní úpravy v rozhodující míře z navrhovaných změn sazeb tohoto odvodu. Z propočtů za organizace průmyslu a stavebnictví (671 organizací) vyplývá, že v podmínkách roku 1989 by při uplatnění navrhované lineární sazby odvodu ze zisku ve výši 55% a předpokládaných přídělech podnikovým fondům došlo k přebytku zdrojů u 248 organizací ve výši 14.2 mld. Kčs, u 69 organizací nepřevyšují volné zdroje více než 20% normativních přídělů podnikovým fondům a k nedostatku zdrojů u 354 organizací (z toho 58 ztrátových) ve výši 13,2 mld. Kčs. Bez dalších opatření by přitom došlo pouze za uvedený soubor organizací ke schodku ve státním rozpočtu ve výši 10,3 mld. Kčs a za všechny organizace podléhající odvodu ze zisku podle navrhovaného zákona by představoval tento schodek více než 15 mld. Kčs.

Proto se v zájmu zajištění nezbytné finanční rovnováhy zejména v roce, 1990 předpokládá přechodné uplatnění zvýšení navrhované sazby odvodu ze zisku v rámci navrhovaného zákonného zmocnění pro vládu ČSSR (§ 25 odst. 2 písm. a) návrhu zákona). Konkrétní úroveň tohoto zvýšení bude stanovena v návaznosti na přípravu plánu pro rok 1990 a vypracování návrhu státního rozpočtu. Přitom budou realizována opatření v dalších nástrojích tak, jak je uvedeno v předchozí části důvodové zprávy.

S ohledem na podstatné rozšíření subjektů odvodů zejména v důsledku nové organizační struktury se přiměřeně zvýší i nárok na zabezpečování správy a kontroly těchto odvodů.

II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K § 1:

Úvodní ustanovení obsahuje jednotlivé druhy odvodů, které zákon upravuje. Dosavadní příspěvek na sociální zabezpečení se označuje jako odvod z objemu mezd. Funkci důchodového typu v celé soustavě odvodů bude plnit odvod ze zisku, který stanovením minimální výše bude částečně plnit i kriteriální funkci. Tyto základní odvody doplňují odvod z odpisů základních prostředků a odvody regulační a cenové.

K § 2:

Okruh organizací podléhajících odvodu z objemu mezd se oproti dosavadnímu vymezení subjektů mění pouze v tom směru, že se do zákona o důchodové dani převádí státní podniky zakládané národními výbory. Tomuto odvodu budou podléhat všechny státní podniky s výjimkou těch, které budou poplatníky daně z objemu mezd podle zákona o důchodové dani nebo jsou poplatníky daně z objemu mezd a odměn podle zákona o zemědělské dani. Subjekty tohoto odvodu budou, stejně jako dosud, i podniky zahraničního obchodu, akciové společnosti (s výjimkou akciových společností založených formou podniku se zahraniční majetkovou účastí, které budou poplatníky důchodové daně), sdružení s právní subjektivitou, státní peněžní ústavy a pojišťovny, Státní banka československá, státní hospodářské organizace, státní organizace Československé státní dráhy a specializované železniční organizace.

Za státní peněžní ústavy a pojišťovny se považují nejen ty organizace, které jsou již v současné době vytvořeny, ale i případně nově vzniklé organizace zabývající se převážně peněžní a pojišťovací činností.

K § 3:

Základ odvodu z objemu mezd se proti příspěvku na sociální zabezpečení vymezeném, v dosavadní právní úpravě snižuje a odměny vyplácené podle předpisů průmyslového práva (zákon č. 84/1972 Sb.). Tím se sleduje především vytvoření příznivějších podmínek pro oblast vynálezectví a zlepšovatelství.

K § 4:

Sazby odvodu z objemu mezd odpovídají v zásadě úrovni sazeb příspěvku na sociální zabezpečení platných od 1. 1. 1989, které byly stanoveny v návaznosti na komplexní přestavbu velkoobchodních cen.

Obecně platná sazba odvodu činí 50% s tím, že po přechodné období se u uvedených skupin organizací navrhuje uplatnit snížené sazby (20% a 10%), a to v návaznosti na současně platnou úroveň cen. Současně se navrhuje zmocnění pro vládu ČSSR, aby podle vytvořených podmínek mohla zužovat okruh organizací, u nichž se bude uplatňovat snížená sazba tohoto odvodu.

Federální ministerstvo financí v úzké součinnosti s Federálním cenovým úřadem vymezí v prováděcím předpise druhy služeb, u nichž se uplatní ve vazbě na úroveň cen sazba odvodu z objemu mezd ve výši 20% tak, aby bylo možno provádět úpravy operativně v návaznosti na případné cenové úpravy. V podstatě půjde o obory, které jsou dosud stanoveny v samostatném přehledu uvedeném ve Finančním zpravodaji č. 10 - 11/1988 a v Cenovém věstníku č. 11/1989, s nezbytným upřesněním, a to včetně zahrnutí do těchto oborů i činností souvisejících s financováním podnikové společenské spotřeby, jako např. předškolských zařízení.

K § 5:

Nově se navrhuje uplatnit slevy na odvodu z objemu mezd u organizací zaměstnávajících pracovníky se změněnou pracovní schopností tak, aby bylo přiměřeným způsobem reagováno na ekonomické důsledky vyplývající z jejich zaměstnávání.

Vyšší sleva se navrhuje uplatnit za každého pracovníka se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. K výraznějšímu zvýhodnění organizací zaměstnávajících větší počet (podíl) pracovníků se změněnou pracovní schopností z celkového počtu pracovníků se navrhuje uplatnění diferencovaných slev tak, aby aktivněji působily na zvyšování podílů zaměstnávání těchto pracovníků a odpovídajícím způsobem reagovaly i na ekonomické důsledky.

Výsledný odvod z objemu mezd po odečtení slev u obou variant nesmí být však u žádné organizace nižší než činí 10% ze základu tohoto odvodu, což je sazba pojistného nemocenského pojištění a sazba daně z objemu mezd navrhovaná pro výrobní družstva invalidů a hospodářská zařízení svazu invalidů.

Rozsah těchto slev bude činit ročně cca 800 mil. Kčs, což po zohlednění odvodu ze zisku bude znamenat zvýšení použitelného zisku téměř o 300 mil. Kčs.

K § 6:

Odvodu ze zisku budou podléhat všechny organizace, které budou provádět odvod z objemu mezd (§ 2 odst. 1). Tomuto odvodu však nově nebudou podléhat státní podniky založené národními výbory, které se od 1. ledna 1990 stanou poplatníky důchodové daně.

Odvodu ze zisku budou podléhat i organizace, které dosud prováděly odvod volného zůstatku zisku, pokud u nich vláda Československé socialistické republiky nestanoví podle navrhovaného zmocnění (§ 25 odst. 2 písm. c)) provádění odvodu ze zisku formou odvodu stanoveného na základě finančního plánu.

K § 7:

Základem odvodu ze zisku je zisk zjištěný v účetnictví, který se upravuje stejně jako dosud o úhrn částek zvyšujících, případně snižujících zisk (odst. 1 až 3). Položkou snižující základ odvodu ze zisku bude i rozdíl, o který placené úroky převyšují přijaté úroky, pokud nebudou i nadále účtovány v nákladech.

Stejný základ odvodu ze zisku se vztahuje i na organizace zaniklé bez provedení likvidace. Pokud tento základ nelze u nich prokazatelně zjistit, tvoří jej vykázaný přebytek.

K § 8:

Na základě předběžného zhodnocení výsledků komplexní přestavby velkoobchodních a nákupních cen i vlivů úprav ostatních ekonomických nástrojů se navrhuje stanovit lineární sazbu odvodu ze zisku ve výši 55%. Pouze pro státní peněžní ústavy a pojišťvny se s ohledem na jejich specifické podmínky navrhuje lineární sazba ve výši 65%. Do výše těchto sazeb byly již promítnuty i vlivy z přesunu části nákladových mezd do fondu odměn.

K § 9:

Vzhledem k tomu, že nemá být samostatně uplatňován odvod z jmění, navrhuje se, aby jeho kriteriální funkce bylo využito při stanovení minimální výše odvodu ze zisku, a to pouze u uvedených organizací. Navrhovaná výše (2% z jmění) odpovídá v podstatě 1% z výrobních fondů.

V případě, že organizace nevytvoří zisk k úhradě minimálního odvodu ze zisku (před příděly fondům), může orgán vykonávající správu odvodů na základě její žádosti povolit odklad k jeho zaplacení, nejdéle však do třech následujících let.

K § 10:

Tento odvod budou provádět přímo státní podniky, a to pouze v případech, budou-li mít určen plánem útlumový program. Podmínky a způsob jeho provádění stanoví vláda Československé socialistické republiky.

Odvod k přerozdělování odpisů mezi státními podniky prostřednictvím státního rozpočtu k vyrovnání rozdílného stupně odepsanosti základních prostředků, stanoví vláda Československé socialistické republiky na základě § 73 zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

K § 11:

Okruh subjektů regulačních a cenových odvodů je shodný s okruhem subjektů dodatkových odvodů podle dosavadní právní úpravy. Budou jim podléhat nadále organizace podléhající odvodům do státního rozpočtu, důchodové dani a zemědělské dani i rozpočtové a příspěvkové organizace.

Podmínky a způsob jejich provádění, pokud je nestanoví tento zákon, stanoví nařízením vláda Československé socialistické republiky; pro ústřední orgány republik a jimi řízené rozpočtové a příspěvkové organizace stanoví tyto odvody nařízením vlády republik.

Návrhy na uplatnění těchto odvodů přitom předkládají vládě ústřední orgány, do jejichž působnosti řešená problematika patří. Navrhuje se přitom, aby vláda ČSSR mohla určit podmínky, při jejichž splnění mohou tyto orgány povolit úlevu z těchto odvodů, a to se souhlasem příslušného ministerstva financí.

Zásadní změnou je, že z dosavadních dodatkových odvodů se v souladu s již citovanými Směrnicemi vypouští odvod k přerozdělování prostředků a odvod k zajištění plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky.

Navrhuje se omezení těchto odvodů pouze k zajištění nezbytné regulace mezd, zachování rozsahu dosavadních cenových dodatkových odvodů s nezbytným upřesněním a vytvoření právních předpokladů pro případné uplatnění nezbytné regulace v oblasti investic.

K § 12 a 13:

Ustanovení o oznamovací povinnosti se doplňuje o pokutu, kterou bude moci uložit orgán vykonávající správu odvodů organizacím, které nesplní povinnost přihlásit se k registraci, oznámit změnu svého sídla nebo zánik.

K § 14:

Odvodovým obdobím bude i nadále kalendářní rok.

K § 15 až 17:

V ustanoveních o vyúčtování, vyměření a zaokrouhlování odvodů se proti dosavadnímu stavu nenavrhují v zásadě změny. Nemění se ani rozsah podkladů předpokládaných spolu s vyúčtováním, které jsou nezbytné pro ověření správnosti plnění odvodových povinností. Povinnost podat vyúčtování se týká odvodu z objemu mezd a odvodu ze zisku.

K § 18 až 20:

Zálohy na odvod z objemu mezd s výjimkou měsíce ledna se budou platit ve výši vypočtené ze základu vykázaného v předchozím měsíci. V placení záloh na odvod ze zisku se zachovává dosavadní stav. Hranice rozhodné pro placení záloh na odvod ze zisku čtvrtletně nebo pro neplacení záloh v průběhu odvodového období se navrhují zachovat podle dosavadní právní úpravy.

K § 21:

Výše a konstrukce penále se nemění. V zájmu administrativního zjednodušení ponechává se hranice 100 Kčs, do které nebude penále předepisováno. Zachovává se zmocnění pro orgán vykonávající správu odvodů prominout penále ve výši stanovené federálním ministerstvem financí a ministerstvy financí, cen a mezd republik, a to za podmínek jimi stanovenými.

K § 22 a 23:

Maximální lhůta, do které lze odvod z objemu mezd a odvod ze zisku vyměřit a vymáhat, se proti dosavadní právní úpravě nemění.

Odvod z odpisů základních prostředků a regulační a cenové odvody nelze vymáhat, popřípadě vrátit, po uplynutí tří let od konce roku, v němž měly být zaplaceny.

Pro řízení nadále platí vyhláška č. 16/1962 Sb., o řízení ve věcech daní a poplatků a správní řád.

K § 24:

Výnos odvodů do státního rozpočtu je upraven zákonem o rozpočtových pravidlech, a proto se určení výnosu neřeší navrhovaným zákonem, nýbrž se odkazuje na zvláštní předpis.

Zákony národních rad bude, stejně jako dosud, určeno kam poplyne výnos odvodů od ostatních organizací a který orgán bude vykonávat jejich správu.

K 25 a 26:

Vzhledem k specifickým podmínkám Státní banky československé se navrhuje, aby výši odvodu ze zisku i způsob jeho provádění stanovila vláda Československé socialistické republiky.

V zájmu běžného usměrňování vývoje ekonomiky se navrhuje, aby vláda Československé socialistické republiky mohla operativně v rámci uvedených termínů svým nařízením v odůvodněných případech zvýšit nebo snížit sazbu odvodu z objemu mezd a sazbu odvodu ze zisku maximálně o 10 bodů (dosud až o čtvrtinu). Vyjádření tohoto zvýšení v procentech je nepraktické, zejména u rozdílných sazeb. Vyjádření v bodech znamená, že např. sazba 55% po zvýšení o 10 bodů bude činit 65%. Případná zásadnější úprava sazeb odvodů bude prováděna formou změny zákona.

Navrhuje se ve zmocnění pro vládu Československé socialistické republiky stanovit pro vymezený okruh organizací provádění odvodu ze zisku na základě finančního plánu, který se bude podle vytvářených podmínek postupně zužovat. Na rozdíl od současného stavu se nově předpokládá, že u těchto organizací bude uplatněn podstatně širší prostor hmotné zainteresovanosti na dosahování lepších hospodářských výsledků, a to v rámci připravovaného nařízení vlády československé socialistické republiky.

Ponechává se zmocnění pro vládu Československé socialistické republiky a vlády republik k povolení experimentu pro organizace s vhodnými podmínkami, aby některý z odvodů podle tohoto zákona byl nahrazen jiným odvodem nebo jiným vztahem ke státnímu rozpočtu anebo odvody byly prováděny jiným způsobem. Tohoto ustanovení bude moci být využito k ověření (harmonizaci) soustav odvodů se státy RVHP.

Zmocnění k osvobození od odvodu ze zisku nově vzniklých organizací se shodně se zákonem o zemědělské dani i dosavadní úpravou důchodové daně navrhuje přenést na federální ministerstvo financí a ministerstva financí, cen a mezd republik podle příslušnosti.

Z dosavadních zmocnění se vypouštějí ta zmocnění, která se týkala dosud uplatňovaného systému řízení (výrobní hospodářské jednotky).

K § 27:

Přiloženým návrhem vyhlášky jsou prováděna příslušná ustanoveni zákona. Rozsah navrhovaného prováděcího předpisu je oproti dosavadnímu stavu zúžen.

K 28 až 31:

Tímto zákonem. se nahradí zákon č. 151/1982 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění zákona č. 171/1983 Sb. V platnosti se ponechávají osvobození podle tohoto zákona až do doby stanovené v rozhodnutí.

Zákon má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1990 a použije ser poprvé při vyměření odvodů za rok 1990. Pro odvodové povinnosti před 1. 1. 1990 se použije předpisů platných v době vzniku nároku státu na odvod ze zisku, odvod volného zůstatku zisku a příspěvek na sociální zabezpečení.

V zákoně jsou taxativně uvedeny veškeré obecně závazné právní předpisy, které se k datu jeho účinnosti ruší. I po 1. lednu 1990 však zůstávají v platnosti některé předpisy vydané na základě zákona č. 161/1982 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jde především o nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 112/1985 Sb., o státním řízení cen, nařízení vlády České socialistické republiky č. 117/1985 Sb., o provádění dodatkových odvodů národními výbory a rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi řízenými ústředními orgány České socialistické republiky a národními výbory v oblasti cen a nařízení vlády Slovenské socialistické republiky č. 118/1985 Sb., o provádění dodatkových odvodů národními výbory a rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi řízenými ústředními orgány Slovenské socialistické republiky a národními výbory v oblasti cen.

Předseda vlády ČSSR

Ministr financí ČSSR

Federální ministerstvo financí stanoví podle 27 zákona č. ..../1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu (dále jen "zákon"):

(1) Obchodní činností se pro účely zákona podle § 4 odst. 1 písm. a) rozumí provozování maloobchodní a velkoobchodní činnosti, poskytování obchodních služeb, služeb veřejného stravování, veřejných ubytovacích služeb a služeb cestovnímu ruchu. Výrazem "převážně" se rozumí více než polovina tržeb z uvedených činností (nad 50% z celkových tržeb). Za služby veřejného stravování se nepovažuje závodní stravování.

(2) Sazba odvodu z objemu mezd podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona ve výši 20 se vztahuje na část základu odvodu z objemu mezd, který připadá na druhy služeb a činnosti včetně podnikové společenské spotřeby [Vyhláška č. ..../1989 Sb., o financování některých zařízení společenské spotřeby a činností státních podniků a některých dalších organizací.], uvedené v příloze této vyhlášky. Do této části základu odvodu z objemu mezd se zahrnují mzdové prostředky, které připadají na druhy služeb a činnosti poskytované jiným organizacím, pracovníkům organizace a obyvatelstvu.

(3) Část základu daně z objemu mezd se stanoví buď:

a) podle samostatně evidovaných mzdových prostředků za jednotlivé vnitřní strukturální jednotky poskytující uvedené služby zvýšený o podíl mzdových prostředků připadajících na vnitropodniková střediska podílející se na poskytování uvedených služeb, a to podle podílu výkonů těchto služeb na celkových výkonech, s přesností na desetiny (bez zaokrouhlení), nebo

b) podle podílu výkonů těchto služeb na celkových výkonech, s přesností na desetiny (bez zaokrouhlení).

Způsob výpočtu podle písmena a) nebo b) dohodne poplatník s orgánem vykonávajícím správu odvodů.

Částkou, o kterou byly zvýšeny náklady v rozporu s právními předpisy, je i daň vybíraná v Československé socialistické republice, která byla zaplacena za subjekty se sídlem nebo bydlištěm na území států, s nimiž Československá socialistická republika sjednala smlouvy o zamezení dvojího zdanění, pokud byla tato daň zahrnuta do nákladů.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dne ................................

Obory služeb označené x) se vztahují pouze na dodávky obyvatelstvu a u oborů 928 a 973 9 i na dodávky bytovým družstvům zajišťujícím provoz a správu domovního a bytového fondu.