Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

B. Zvláštní část /odůvodnění jednotlivých ustanovení/

Preambule uvádí základní politická východiska a cíle národohospodářského plánování, kterými jsou zabezpečování růstu hmotné a duchovní úrovně lidu, dlouhodobé zvyšování efektivnosti národního hospodářství a jeho dynamický, rovnovážný a proporcionální vývoj při zabezpečování tvorby a ochrany životního prostředí, v souladu s hospodářskou a sociální politikou Komunistické strany Československa.

K části první: Úvodní a obecná ustanovení

K § 1: Úvodní ustanovení

Paragraf 1 vymezuje předmět úpravy Zákona, kterým je národohospodářské plánování jakožto základ řízení našeho jednotného socialistického národního hospodářství. Zákon zde vychází z článku 4 odst. 1 Ústavního zákona o československé federaci o jednotnosti hospodářství ČSSR a z článku 10 téhož Ústavního zákona, který vymezuje rozsah úpravy národohospodářského plánování zákony Federálního shromáždění. U souladu s ústavně daným rámcem upravuje Zákon zejména obsah a funkci soustavy plánů, působnost, úkoly a základní vztahy účastníků plánovacího procesu v jeho jednotlivých etapách.

K § 2: Národohospodářské plánování

Národohospodářské plánování je v Zákoně pojímáno jako jednotně organizovaná nepřetržitá a cílevědomá činnost účastníků plánovacího procesu.

Činnost účastníků plánovacího procesu je zaměřena na uvědomělé usměrňování realizace cílů hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a obou republik a vyúsťuje v tvorbu komplexních státních plánů hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR /dále jen "státní plány ČSSR"/ a komplexních státních plánů hospodářského a sociálního rozvoje republik /dále jen "státní plány republik"/. Na státní plány navazují plány hospodářského a sociálního rozvoje územních celků a obcí /dále jen "oblastní plány"/ a plány hospodářského a sociálního rozvoje socialistických organizací /dále jen "plány socialistických organizací"/.

Národohospodářské plánování zahrnující celý proces socialistické rozšířené reprodukce musí vytvářet předpoklady pro účinné využívání intenzifikačních faktorů, to jest pro aplikaci výsledků vědeckotechnického rozvoje, efektivní zapojení do mezinárodní dělby práce a rozvoj socialistické podnikavosti. To spolu s uplatněním aktivní úlohy socialistického trhu bude orientovat rozvoj národního hospodářství k efektivnosti a rovnovážnosti naší ekonomiky s cílem vytvářet zdroje pro všestranné uspokojování rostoucích potřeb společnosti.

K § 3: Plánovací proces

Zákon vymezuje etapy a účastníky plánovacího procesu. Etapami rozumí přípravu, tvorbu, projednávání, schvalování, kontrolu a hodnocení plnění státních plánů ČSSR a republik, oblastních plánů a plánů socialistických organizací.

Účastníky plánovacího procesu jsou vláda ČSSR a vlády republik, ústřední orgány státní správy federace a republik, národní výbory všech stupňů, Ústřední rada družstev a svazy družstev, ústřední orgány společenských organizací a socialistické organizace. Účastníci plánovacího procesu plní v tomto procesu na základě Zákona diferencované úkoly při vytváření podmínek pro optimální průběh plánovacího procesu v zájmu zajištění cílů a záměrů hospodářského a sociálního rozvoje.

Zákon stanoví rovněž účast Revolučního odborového hnutí a orgánů Národní fronty v plánovacím procesu.

K části druhé: Soustava plánů hospodářského a sociálního rozvoje

K § 4: Druhy plánů hospodářského a sociálního rozvoje

V paragrafu 4 Je provedena základní klasifikace plánů z hlediska jejich postavení v soustavě plánů hospodářského a sociálního rozvoje, která je základem plánovitého řízení našeho národního hospodářství. Součástí soustavy plánů jsou státní plány, oblastní plány, pětileté rozpočtové výhledy, státní rozpočty, měnové plány a plány socialistických organizací.

Plány hospodářského a sociálního rozvoje tvoří ucelenou obsahově diferencovanou soustavu působící v konkrétních ekonomických, politických a právních podmínkách a respektující mezinárodní dělbu práce, zejména socialistickou ekonomickou integraci. Státní plány malí výrazně cílově programový charakter. V souladu s čl. 13 odst. 1 Ústavy malí obecnou závaznost pro hospodářskou a řídící činnost všech orgánů a socialistických organizací, kterých se týkají. Nově Zákon počítá pouze se dvěma stupni plánů, a to se státními plány a s plány socialistických organizací. To je v souladu se zásadou dvoustupňového řízení, zakotvenou v základních dokumentech pro zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu. Oblastní plány, zpracovávané národními výbory, Jsou plány hospodářského a sociálního rozvoje územních celků a obcí.

V případě pětiletých rozpočtových výhledů, státních rozpočtů, pětiletých a ročních měnových plánů odkazuje Zákon na zvláštní předpisy, jimiž jsou v současné době rozpočtová pravidla federace a republik /zákon č. 134/1970 Sb., zákon ČNR č. 60/1971 Sb. a zákon SNR č. 32/1971 Sb./ a zákon o Státní bance československé č. 144/1970 Sb.

Plány socialistických organizací jsou jejich základním dokumentem pro řízení hospodářské a sociální činnosti, včetně rozvoje jejich podnikatelské iniciativy. Plány vnitřních strukturních jednotek socialistických organizací /např. závodů,.provozů, cechů/ malí charakter vnitřních plánů nebo částí plánu socialistické organizace, kde socialistická organizace určuje jejich formu a obsah.

K § 5: Státní plány

V § 5 Zákona je zakotveno poslání státních plánů jako vnitřně vyvážených a vzájemně skloubených dokumentů k realizaci státní hospodářské a sociální politiky na dané plánovací období orientovaných na efektivní a rovnovážný rozvoj jednotného československého národního hospodářství.

Státní plány vymezují spolu s obecně závaznými právními předpisy a dalšími nástroji řízení podmínky hospodářské a sociální činnosti socialistických organizací tím, že pro ně stanoví závazné výstupy. Vedle tohoto poskytují socialistickým organizacím zásadní informace potřebné pro jejich činnost.

Státní plány ČSSR ve svých závazných výstupech tvoří základ pro všechny ostatní plány a představují tak významný integrační činitel československé federace. Zajišťují realizaci koncepce mezinárodní hospodářské a vědeckotechnické spolupráce a zabezpečují rovněž efektivní a proporcionální rozvoj republik a

Státní plány republik stanoví v souladu se státními plány ČSSR cíle komplexního rozvoje hospodářství řízeného příslušnou vládou. Stanoví též cesty k zabezpečení proporcionálního rozvoje územních celků a obcí, a proto obsahují i rozhodující parametry v republikových průřezech.

Zákon zakotvuje dále členění státních plánů z hlediska délky plánovacího období na dlouhodobé výhledy hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR, ČSR a SSR a obdobně na střednědobé - pětileté státní plány, členěné podle jednotlivých let. Tyto státní plány jsou vždy komplexní.

K § 6 až 8: Dlouhodobé výhledy

Zákon zakotvuje v souladu se Směrnicemi dokumenty dlouhodobého výhledu ČSSR Jako základní cílově programové dokumenty, konkretizující základní cíle hospodářského a sociálního rozvoje zpravidla na 10 a ve vybraných úsecích na 15 let. Vybranými úseky jsou míněna především investičně náročná odvětví národního hospodářství /např. paliva, energetika, včetně jaderné atp./, kde s ohledem na délku investičního cyklu nepostačuje zpracování výhledu na období 10 let. Dokumenty dlouhodobého výhledu jsou v pětiletých cyklech upřesňovány a prodlužovány. Vycházejí z nich dokumenty dlouhodobých výhledů republik, které je konkretizují a rozvíjejí podle potřeb republik.

Dokumenty dlouhodobého výhledu jsou koncepce vědeckotechnického, hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a republik a Základní směry hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a republik.

Koncepce vědeckotechnického, hospodářského a sociálního rozvoje vytyčují variantně základní makroekonomické proporce a cíle rozvoje. Makroekonomickými proporcemi se zde rozumí například rozhodující změny ve struktuře národního hospodářství, způsob a formy zapojení ČSSR do mezinárodní dělby práce, tempa růstu, resp. útlumu jednotlivých odvětví a pod. Koncepce vědeckotechnického, hospodářského a sociálního rozvoje jsou podkladem pro vypracování Základních směrů hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a republik, v něž práce na těchto variantních dokumentech vyúsťují.

Dokumenty dlouhodobého výhledu schvaluje vláda ČSSR a vlády republik; přitom Základní směry hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR a republik předkládají vlády příslušným zastupitelským sborům.

Základní směry hospodářského a sociálního rozvoje SSSR a republik jsou základem pro stanovení hlavních cílů a úkolů pětiletých státních plánů. Proto jejich součástí jsou směrnice vlády SSR a směrnice vlád republik pro vypracování pětiletých státních plánů, plánů socialistických organizací a oblastních plánů /dále jen "směrnice"/, rozpracované podle jednotlivých let. Jejich podstatnými součástmi jsou jednotná pravidla usměrňování vývoje ekonomiky. Význam směrnic podstatně roste s přechodem na nový hospodářský mechanismus, jak pro obsahovou náplň, a k pro aktivní úlohu, kterou musí sehrávat v etapě přípravy pětiletých státních plánů. Výstupy směrnic jsou dvojí povahy, Jednak ve směru k centru, jednak ve směru k hospodářské sféře. Z hlediska závaznosti jde o výstupy závazné a informativní povahy, z hlediska obsahu o výstupy obdobné, jako jsou výstupy pětiletých státních plánů. Na základě závazných výstupů směrnic vypracovávají socialistické organizace své pětileté plány a národní výbory pětileté oblastní plány. Přitom jsou povinny poskytovat vybrané plánové údaje příslušným orgánům.

Pro vypracování Základních směrů republik zpracují příslušné národní výbory návrhy koncepcí rozvoje oblastí, Jejichž posláním je stanovit základní směry komplexního harmonického rozvoje územních celků a obci.

K § 9 a 10: Pětileté státní plány

Pětileté státní plány konkretizují strategické záměry dlouhodobých výhledů,stanoví komplexně základní cíle, úkoly a parametry hospodářského a sociálního rozvoje se zaměřením na zabezpečení celkové zbožně peněžní i strukturální rovnováhy a na soulad nabídky a poptávky. Jejich podstatným atributem je komplexnost, požadovaná základními dokumenty k zabezpečení přestavby hospodářského mechanismu. Je zabezpečena tím, že vládě ČSSR a vládám republik budou předkládány ke schválení komplexní pětileté státní plány obsahující i rozhodující záměry a úkoly plánu rozvoje vědy a techniky a plánu vývoje cen a základní parametry pětiletého měnového plánu a rozpočtového výhledu. Tyto plány mohou být předkládány vládě ČSSR nebo vládám republik samostatně, Jen pokud tak stanoví zákona V současné době se jedná pouze o pětiletý rozpočtový výhled federace, předkládaný vládě ČSSR podle § 52 zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy a měnový plán, předkládaný vládě ČSSR podle zákona č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé.

Zákon stanoví závaznost pětiletého státního plánu ČSSR /Jeho cílů a závazných výstupů včetně rozdělení do jednotlivých let/ pro pětileté státní plány republik a federální ústřední orgány a propracovává vazbu na pětileté státní plány republik. Závaznost pětiletých státních plánů republik je dána pro ústřední orgány republik a oblastní plány.

Konečný návrh pětiletých státních plánů je vypracováván ústředními plánovacími orgány na bázi porovnání směrnic s vybranými údaji pětiletých plánů socialistických organizací a pětiletých oblastních plánů při posouzení případných nových skutečností.

Komplexní rozvoj hospodářství řízeného vládami republik včetně proporcionálního rozvoje územních celků a obcí zabezpečují pětileté státní plány republik. Zákon zajišťuje územní průřez pětiletých státních plánů republik tím, že tyto plány obsahují rovněž vybrané údaje plánů socialistických organizací, popřípadě jejich vnitřních organizačních jednotek, které jsou na území republiky a nejsou řízeny jejími orgány. jedná se i o organizace v působnosti federálních ústředních orgánů, družstev a společenských organizací.

Povinností socialistických organizací a národních výborů je v případě změn závazných výstupů schválených pětiletých státních plánů oproti směrnicím upravit své pětileté plány, resp. pětileté oblastní plány. Je zabezpečena zpětná informační vazba na centrum daná povinností socialistických organizací a národních výborů poskytnout určeným orgánům centra vybrané údaje svého plánu.

Návrhy pětiletých státních plánů schvaluje vláda ČSSR a vlády republik a předkládají je příslušným zastupitelským sborům. V souladu s článkem č. 10 odst. 5 Ústavního zákona o československé federaci jsou pětileté státní plány vyhlašovány zákonem.

K § 11: Oblastní plány

Druhem plánů hospodářského a sociálního rozvoje jsou oblastní plány. Národní výbory zpracovávají a ústředním plánovacím orgánům republik předkládají oblastní plány za jimi spravované území. Oblastní plány zajišťují v souladu se státními plány republik a s přihlédnutím ke schválené územně plánovací dokumentaci komplexní hospodářský a sociální rozvoj územních celků a obcí včetně tvorby a ochrany životního prostředí a využití místních podmínek pro efektivní rozvoj národního hospodářství.

Z hlediska délky plánovacího období se oblastní plány člení na dlouhodobé koncepce rozvoje oblastí, tj. územních celků a obcí a pětileté oblastní plány.

Podrobněji se problematika oblastního plánování jednotně upraví nařízeními vlád ČSR a SSR, k čemuž je tento Zákon zmocňuje /§ 31 odst. 2/.

K § 12: Plány socialistických organizací

Plány socialistických organizací,jsou základním nástrojem řízení jejich činností. Musí kromě povinností a omezení stanovených právními předpisy /především zákony/ zabezpečovat zejména:

a/ závazné výstupy státního plánu,

b/ povinnosti vůči finančním orgánům,

c/ úvěrové smlouvy s příslušnou bankou,

d/ hospodářské smlouvy,

e/ rozvoj vlastní hospodářské, sociální a podnikatelské činnosti, zvyšování technické a kvalitativní úrovně výroby s cílem efektivního uspokojování potřeb socialistické společnosti,

f/ zabezpečení sociálního rozvoje pracovního kolektivu.

Přitom výrazně vzrůstá pravomoc organizací při tvorbě a změnách plánu, který si organizace vypracovávají samostatně.

Plány socialistických organizací se dělí na pětileté plány, v členění podle let a roční plány. Socialistické organizace si vypracovávají zpravidla i dlouhodobé koncepce svého rozvoje. Tyto koncepce by měly umožnit socialistickým organizacím, především státním podnikům, perspektivnější orientaci v zaměření výrobního programu, v investiční politice, záměrech v sociální oblasti atd.

Rozpočtové a příspěvkové organizace vypracovávají v zájmu zjednodušení pětiletý a roční plán pouze pokud jsou adresátem jmenovitých úkolů státního plánu. Jde o žádoucí úlevu pro tyto organizace a současně zjednodušení administrativy.

V zájmu možností plánovat rozvoj hospodářství republik i v územních.průřezech stanoví Zákon povinnost těm socialistickým organizacím, které malí vnitřní organizační jednotky na území druhé republiky, než je sídlo organizace, uvádět vybrané údaje svého plánu odděleně za tyto vnitřní organizační jednotky. Širší rozsah údajů plánu budou uvádět vnitřní organizační jednotky zapsané v podnikovém rejstříku /§ 107 odst. 1 hospodářského zákoníku/, u ostatních vnitřních organizačních jednotek vymezených obecně závazným právním předpisem půjde o zúžený rozsah zcela nezbytných údajů.

Zákon ukládá socialistickým organizacím povinnost trvale vytvářet podmínky pro účast pracovních kolektivů a odborových orgánů na tvorbě a kontrole plnění plánu organizace. To je v souladu s prohlubováním socialistické demokracie a zásadami přestavby hospodářského mechanismu.

K části třetí: Tvorba, obsah a výstupy státních plánů

K § 13: Tvorba státních plánů

Etapa tvorby státních plánů má zásadní význam z hlediska provázanosti v hmotných a hodnotových vztazích, ocenění reálných možností ekonomiky a základních vývojových trendů v konfrontaci se záměry rozvoje a potřebami společnosti.

Základní metodou tvorby státních plánů, především dlouhodobých výhledů, Jako základních programových plánovacích dokumentů, je hledání cest k realizaci nejefektivnějších směrů rozvoje ekonomiky a jetí struktury. Poznávací bázi pro tvorbu státních plánů tvoří zejména prognostické práce, na prvém místě Souhrnná prognóza vědeckotechnického, ekonomického a sociálního rozvoje ČSSR na období 20 let, vypracovávaná československou akademií věd ve spolupráci se Státní plánovací komisí a Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, dále koncepce mezinárodní dělby práce, koncepce rozvoje republik, odvětvové koncepce rozvoje a mezinárodní srovnání s vyspělými ekonomikami. V odvětvových koncepcích rozvoje se využívají rovněž dlouhodobé koncepce rozvoje socialistických organizací.

Optimalizaci státních plánů podle kritérií efektivnosti a rovnovážnosti národního hospodářství budou provádět podle příslušnosti Státní plánovací komise a ústřední plánovací orgány republik ve spolupráci s ostatními ústředními orgány s využitím metod národohospodářského bilancování. K tomu využití zejména strukturální bilance a rovněž vrcholné národohospodářské bilance, především bilanci tvorby a užití národního důchodu, úhrnný finanční plán, bilanci peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva a devizovou bilanci státu. Vzhledem k integrující úloze státního plánu ČSSR Je potřebná při jeho optimalizaci úzká součinnost Státní plánovací komise s ústředními plánovacími orgány republik. Kritérii efektivnosti národního hospodářství na úrovni centra jsou např. vytvořený národní důchod na pracovníka, bilanční zisk na výrobní fondy apod. Na úrovni chozrasčotních organizací jde např. o čistý zisk na pracovníka, bilanční zisk na výrobní fondy, rozdílový ukazatel vývozu a jeho vývoj. Rovnovážnost národního hospodářství je třeba chápat jako zbožně peněžní rovnovážnost, rovnovážnost v pracovních silách a ekologickou rovnovážnost.

Z optimalizovaného plánu jsou určovány základní parametry pro jeho jednotlivé části. Z něho je odvozován i vývoj hodnotových nástrojů, kterými jsou především ceny, úvěry a úroky, kursy, systém odvodů a daní. To vyústí do nové vyšší kvality, množství a struktury užitných hodnot i kvality socialistických zbožně peněžních vztahů.

K přípravě státních plánů slouží projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů, prováděné především k ověření souladu hmotných proporcí připravovaných závazných výstupů státních plánů. Bližší podrobnosti včetně případů povinného projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů socialistickými organizacemi stanoví prováděcí předpis.

K § 14: Obsah státních plánů a druhy jejich výstupů

Obsah státních plánů je chápán jako souhrn národohospodářských údajů o vývoji výkonnosti a struktuře národního hospodářství, o dynamice tvorby a užití národního důchodu, o míře rozdělení zdrojů mezi federací a republikami, o předpokládaném vývoji cenových úrovní, podílu centrálně financované společenské spotřeby a investic, o míře úvěrové emise a o vývoji devizové pozice státu. Státní plán stanoví rovněž úkoly v tvorbě a ochraně životního prostředí a dále státní programy rozvoje a útlumu.

Obsah státních plánů není Zákonem detailně vymezován, neboť se bude lišit podle časového horizontu plánu /dlouhodobé výhledy, pětileté plány/ i podle etap jeho zpracování /Základní směry včetně směrnic, pětileté státní plány/. Obsah státních plánů se bude měnit i v závislosti na dosaženém stupni rovnovážnosti národního hospodářství. Důraz je kladen na komplexnost a cílově programový charakter státních plánů.

Nové je poletí závazných výstupů státních plánů /dosud úkolů plánu/. Spočívá v tom, že státní plán nebude napříště detailně určovat jednotlivým organizacím řadu individuálně stanovených úkolů a závazných ukazatelů; důraz je kladen především na uplatnění ekonomických nástrojů. Jmenovité úkoly bude plán obsahovat jen v nezbytném rozsahu k prosazení strategických cílů hospodářské politiky. V počátečním období bude nezbytné používat jmenovitých úkolů a v omezeném rozsahu i limitů k zajištění rovnováhy v rozhodujících dodavatelsko-odběratelských vztazích. Tak jak se bude zvyšovat kvalita hodnotových nástrojů /zejména cen/, upevňovat strukturální rovnováha a devizová pozice státu, bude jejich počet dále klesat a omezí se prakticky pouze na základní surovinová odvětví.

Je nutno rozlišovat výstupy pro orgány centra, které jsou závazné, a pro socialistické organizace a národní výbory, které jsou jednak závazné, Jednak informativní. Závazné výstupy státního plánu vůči družstvům a družstevním organizacím budou minimalizovány v souladu se zákony o československém družstevnictví s tím, že bytovým, spotřebním, výrobním a jiným družstvům bude možné ve státním plánu stanovit pouze limity a devizové normativy. Zákon o podnicích se zahraniční majetkovou účastí vylučuje stanovit těmto podnikům jmenovité úkoly a další povinnosti ve státním plánu. Proto se u nich počítá se smluvním zajišťováním společenských potřeb formou státní zakázky na základě konkursu.

Výstupy dlouhodobých výhledů se liší od výstupů pětiletých státních plánů v tom, že jsou adresovány především jednotlivým orgánům centra a vůči socialistickým organizacím jsou uplatňovány prostřednictvím směrnic pro vypracování pětiletých státních plánů.

Výstupy směrnic a výstupy pětiletých státních plánů jsou prakticky shodné, pokud jde o jejich konstrukci a druhy. Pokud jde o informativní výstupy státních plánů, jsou organizacím a národním výborům sdělovány na národohospodářské úrovni, respektive v odvětvových průřezech a tvoří důležitou orientaci pro jejich činnost.. Spolu s nimi budou socialistické organizace seznámeny i s pravidly usměrňování vývoje ekonomiky.

K § 15: Normativ

Tento ekonomický nástroj představuje závazný výstup státního plánu buď jako závaznou povinnost, nebo maximální nárok, které jsou určeny relativním /vztahovým/ způsobem. Ode zejména o vztah mezi zdroji a potřebami, výkonem a spotřebou atp. Přitom záměrem je stanovit postupně obecně platné normativy. Vzhledem k rozdílným výchozím podmínkám je ovšem nutno, zejména pro rok 1990 a 9. pětiletku, počítat i s odvětvově nebo oborově stanovenými normativy, výjimečně /především v oblasti zahraničního obchodu/ i s normativy individuálně stanovenými. Některé normativy mohou být stanoveny zvláštními předpisy, především ve finanční oblasti.

Normativy slouží především ke stanovení přídělů finančním fondům a ke stanovení odvodů devizových prostředků.

K § 16: Jmenovitý úkol

Proti dosavadní úpravě se počítá s podstatným omezením jmenovitých úkolů na ty, Jejichž existence je nezbytná k prosazení strategických záměrů. Počítá se přitom s podstatným omezením počtu a rozsahu jmenovitých úkolů oproti dosavadním závazným úkolům plánu ve všech oblastech, tj. i v oblasti investiční výstavby a technického rozvoje. V oblasti dodavatelsko-odběratelských vztahů došlo již v plánu na rok 1989 k radikálnímu omezení počtu závazných úkolů, především zrušením závaznosti resortních a podnikových bilancí. Nekonvertibilní měna, monopolní postavení některých výrobců, nerovnováha mezi zdroji a potřebami a nedokonalost hodnotových nástrojů vyžadují, aby v počátečním období uplatnění nového hospodářského mechanismu zajišťovaly jmenovité úkoly prioritní směry dodávek, kterými jsou dodávky vybraných výrobků pro vnitřní trh, k plnění mezinárodních závazků atp. To znamená, že napříště nebudou již ukládány, až na výjimky, výrobní úkoly. Ve vztahu ke státním plánům republik budou jmenovité úkoly stanovovány souhrnnou formou.

Jmenovité úkoly konkretizují odvětvové ústřední orgány až na jednotlivé socialistické organizace, pokud je těmto organizacím nestanoví přímo státní plán. Přitom je zdůrazněn princip reality, tj. omezení kapacitními možnostmi a základním předmětem činnosti organizace. Jmenovité úkoly, uložené ve státním plánu, jsou současně zajišťovány i přednostním přidělením centrálně bilancovaných deficitních hmotných zdrojů. Z toho plyne nepřípustnost ukládání jmenovitých úkolů socialistickým organizacím nad rámec centrálně stanovovaných hmotných bilancí. Při ukládání jmenovitých úkolů se podle možností dbá na to, aby tyto úkoly nevyčerpávaly plně výrobní kapacity a nedocházelo tím k podvázání socialistické podnikavosti.

Státní zakázku chápe Zákon jako druh jmenovitého úkolu ve shodě se zákonem č. 88/1988 Sb., o státním podniku (§ 9 odst. 2), to je jako jednu z forem závazného výstupu státního plánu. Zvláštnost závazné státní zakázky je v tom, že jejím odběratelem je ústřední orgán státní správy nebo jím pověřená organizace, která jedná jeho jménem a na jeho účet. V oblasti tvorby a ochrany životního prostředí může být odběratelem státní zakázky rovněž národní výbor nejvyššího stupně. Podle současně platné právní úpravy jsou to krajské národní výbory, Národní výbor hlavního města Prahy a Národní výbor hlavního města SSR Bratislavy.

Z povahy věci vyplývá, že takováto státní zakázka bude financována buď zcela nebo alespoň z části z prostředků státního rozpočtu. Kromě jiných náležitostí potřebných pro uzavření hospodářské smlouvy musí být vždy stanoven dodavatel a způsob financování. Zákon neřeší zakázky uzavírané na základě konkursu, neboť tyto řeší hospodářský zákoník (§ 356 a/, 356 b/, 356 c/).

Otázka řešení přechodu nesplněných jmenovitých úkolů státního plánu do dalších let je v kompetenci příslušné vlády nebo jí zmocněného ústředního plánovacího orgánu. Přitom. z povahy věci je zřejmé, že přechod jmenovitého úkolu do dalších let pětiletky nebude na místě v případech, kdy odběratel prohlásí, že na plnění netrvá nebo bylo-li by splnění jmenovitého úkolu již bez národohospodářského významu /např. u sezónních dodávek/. Tento postup reaguje na tendenci posílit pětileté plánování a opustit plánování roční, kdy uplynutím každého roku se nesplnění úkolu fakticky anulovalo a každý rok se posuzoval samostatně. Proto je nyní nutné /a to i k posílení úlohy dlouhodobých hospodářských smluv/ posuzovat jmenovité úkoly nejen z hlediska jednotlivých let, ale i celé pětiletky. Přitom nemusí jít jen o dodávkové jmenovité úkoly, ale i o úkosy z oblasti vědeckotechnického rozvoje nebo investic.

K § 17: limit

Limity, Jako závazné výstupy státních plánů, se vyjadřují buď ve hmotných nebo peněžních jednotkách a malí povahu buď limitu spotřeby nebo odběru. Přitom povinnost dodavatele závisí též na vůli odběratele /pokud na dodávce trvá/. Předpokládá se, že počet limitů bude mít klesající tendenci tak, Jak se podaří postupně obnovit strukturální rovnováhu a posilovat devizovou pozici státu. Uplatňováním ekonomických nástrojů /především aktualizací cen/ lze rovněž racionalizovat spotřebu a tak odstranit dosavadní limity.

Ve vztahu ke státním plánům republik budou limity stanoveny souhrnnou formou.

K § 18: Stanovení závazných výstupů státního plánu

Závazné výstupy státního plánu stanoví socialistickým organizacím vláda ČSSR nebo vlády republik, neboť vlády schvalují státní plány. Formou jmenovitých úkolů státního plánu nebo limitů ve státním plánu je i jejich nezbytná konkretizace provedená ústředním orgánem nebo národním výborem na základě zmocnění daného příslušnou vládou při schválení nebo změně státního plánu a v souladu s tímto zmocněním. Ústředním orgánem se zde rozumí i ústřední orgány společenských organizací a družstev - § 29 Zákona. Tato konkretizace jmenovitých úkolů státního plánu nebo limitů ve státním plánu nemění charakter těchto závazných výstupů státního plánu /Jde stále o závazné výstupy stanovené příslušnou vládou - § 10/, nejedná se tedy o opatření orgánů hospodářského řízení ve smyslu § 26b hospodářského zákoníku a ústřední orgán nebo národní výbor přitom nemůže překročit rozsah zmocnění daný příslušnou vládou. Shora uvedená koncepce zachovává princip přímého vztahu závazných výstupů státního plánu vůči chozrasčotní sféře a konkretizace představuje formu dělby práce v centru.

K § 19: Důsledky uložení jmenovitého úkolu nebo stanovení limitu

K zajištění maximální shody mezi celospolečenskými a podnikovými zájmy Zákon ukládá, aby ústřední orgán nebo národní výbor před uložením jmenovitého úkolu nebo stanovením limitu ověřil možné důsledky těchto opatření na výsledky hospodaření socialistické organizace. Pokud by mělo dolít k negativním důsledkům (nikoliv ovšem bagatelním) pro socialistickou organizaci, Je povinen přijmout, a přesahuje-li to jeho působnost, navrhnout opatření potřebná k zabránění vzniku majetkové újmy. Jestliže přesto dojde k majetkové újmě, postupuje se obdobně podle hospodářského zákoníku.

Zákon v souladu se Směrnicemi stanoví, že nárok na náhradu majetkové újmy nevznikne v případě stanovení limitu nebo uložení jmenovitého úkolu formou prioritního směru dodávek, který je stanoven státním plánem. Dále nevznikne v důsledku zákazu vývozu nebo dovozu anebo tvorby a změn cen a je-li újma kryta z jiných zdrojů (např. pojištěním, kompenzací apod.).

Uložení jmenovitého úkolu musí být v souladu s výrobním programem organizace a jetími kapacitními možnostmi /§16 odst.2 Zákona/.

K části čtvrté: Řízení plánovacího procesu, postavení a vztahy jeho účastníků

K § 20: Řízení plánovacího procesu

Plánovací proces řídí vláda Československé socialistické republiky a v souladu s jetími opatřeními vlády republik za hospodářství jimi řízené. To vyplývá z ústavního postavení vlády ČSSR a vlád republik a jejich úlohy v řízení jednotné československé ekonomiky. Toto řízení musí však zabezpečit, aby pětileté státní plány mohly být vyhlášeny zákonodárnými sbory ještě před počátkem příslušného pětiletého období.

V souladu s pojetím centra zapracovaném do Směrnic se v dalších paragrafech konkretizuje postavení a činnosti ústředních plánovacích orgánů, průřezových a odvětvových ústředních orgánů a národních výborů v plánovacím procesu tak, aby bylo zajištěno komplexní působení plánů a nástrojů realizace při respektování nového postavení jak centra, tak socialistických organizací a byla zajištěna funkce socialistických zbožně peněžních vztahů.

Vláda ČSSR a vlády republik kromě zásadní organizace plánovacího procesu schvalují návrhy dokumentů dlouhodobých výhledů /včetně směrnic pro vypracování pětiletých státních plánů/ a návrhy pětiletých státních plánů, včetně stanovení jejich závazných výstupů a jednotných pravidel usměrňování vývoje ekonomiky.

K § 21: Státní plánovací komise a ústřední plánovací orgány republik

Zákon vymezuje úlohu Státní plánovací komise a ústředních plánovacích orgánů republik při tvorbě komplexních státních plánů v oblasti organizace a koordinace i dalších činností, které v tomto procesu zabezpečují. Přitom se zdůrazňuje odpovědnost těchto orgánů za soulad všech částí plánů a jejich vnitřní provázanost. Zákon v souladu se Směrnicemi zvýrazňuje provázané usměrňování hmotných a hodnotových vztahů a komplexnost státního plánu. Působnost ústředních plánovacích orgánů republik zahrnuje i činnosti v oblasti plánování vědeckotechnického rozvoje a činnosti v oblastním plánování.

Přitom působnost Státní plánovací komise navazuje na příslušná ustanovení zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy /kompetenční zákon/, zejména na § 3, 19 až 22 a tato ustanovení neopakuje. Zdůrazňuje se i nutnost úzké spolupráce Státní plánovací komise s ústředními plánovacími orgány republik.

K § 22 a 23: Průřezové a odvětvové ústřední orgány

Pokud jde o činnost průřezových a odvětvových ústředních orgánů v plánovacím procesu, Zákon důsledně vychází ze zásady, že jsou součástí centra a odpovídají za zabezpečování státní hospodářské a sociální politiky ve své působnosti. K tomu se aktivně zúčastňují přípravy státních plánů, předkládají příslušné návrhy za jimi řízené oblasti, konkretizují závazné výstupy státních plánů v případech, kdy tak stanoví příslušná vláda. Přitom konkretizací závazných výstupů státního plánu orgány k tomu zmocněnými vládou ČSSR nebo vládami republik na socialistické organizace není narušen princip přímého vztahu závazných výstupů státního plánu k jeho adresátům, tj. socialistickým organizacím.

Pokud jde o federální ústřední orgány, je nutno vycházet též z jejich působnosti stanovené kompetenčním zákonem. Přitom se předpokládá, že průřezové ústřední orgány budou informovat o svých opatřeních vůči socialistickým organizacím příslušný odvětvový ústřední orgán.

Zákon usiluje o přeměnu činnosti ústředních orgánů v dnešním resortním poletí na vyšší stupeň součinnosti v rámci centra, tj. s jejich spoluodpovědností za kvalitu a zaměření státního plánu. Proto uvádí i některé dosavadní činnosti, které napříště zejména odvětvové ústřední orgány nemohou provádět. Na rozdíl od současného stavu nevytvářejí odvětvové ústřední orgány rozpisové reservy při konkretizaci individualizovaných normativů, Jmenovitých úkolů a limitů. Pokud si odvětvový ústřední orgán bude sestavovat resortní plán, tak jenom pro vlastní potřebu a bez dalšího zatěžování řízených socialistických organizací. V žádném případě nemůže schvalovat plány socialistických organizací.

Naproti tomu nelze vyžadovat odpovědnost odvětvových ústředních orgánů za hospodaření jednotlivých organizací. V těchto případech se uplatní funkce odvětvového ústředního orgánu jako zakladatele nebo zřizovatele.

Odvětvové ústřední orgány ve své činnosti respektují demokratické principy účasti pracujících na přípravě, realizaci a kontrole plnění plánu, dané zejména zákonem o státním podniku a zákony o československém družstevnictví.

V této své činnosti respektují rovněž úlohu a postavení orgánů Revolučního odborového hnutí a Svazu družstevních rolníků.

K § 24: Socialistické organizace

Socialistickými organizacemi se ve smyslu hospodářského zákoníku rozumějí "státní podniky a ostatní státní hospodářské organizace, družstevní a společenské organizace, Jakož i jiné organizace, Jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů". Přitom státní organizace se dále člení na hospodářské, rozpočtové, příspěvkové a jiné.

Podnikům.se zahraniční majetkovou účastí nelze ukládat povinnosti ve státním plánu. U akciových společností, s výjimkou organizací zahraničního obchodu, se předpokládá, že bude využito zmocnění vlády ČSSR podle § 31 odst. 3 písm. a/ Zákona.

V mezích tohoto Zákona stanoví obecně závazný právní předpis (dnešní jednotné metodické pokyny) bližší konkretizaci povinností socialistickým organizacím a orgánům centra k zabezpečení potřebných podkladů pro tvorbu a kontrolu státních plánů a usměrňování vývoje ekonomiky.

K § 25: Národní výbory

Zákon vymezuje souhrnně působnost národních výborů v plánovacím procesu, jak ve vztahu k hospodářství řízenému národními výbory, tak i ve funkci orgánů oblastního plánování. Za základní nástroj řízení komplexního hospodářského a sociálního rozvoje územních celků a obcí považuje oblastní plány, jejichž funkci a obsahovou náplň stanoví nařízení vlád republik.

Ve vztahu k socialistickým organizacím, které jsou v působnosti národních výborů, vykonává národní výbor obdobné funkce jako odvětvový ústřední orgán.

Pokud jde o rozpočtové a příspěvkové organizace, upravují funkce národních výborů ve vztahu k nim zvláštní předpisy, zejména rozpočtová pravidla.

K části páté: Realizace pětiletých státních plánů

K § 26: Usměrňování vývoje ekonomiky

Usměrňování vývoje ekonomiky, jako konkrétní národohospodářská a řídící praxe centra, Je v souladu se Směrnicemi pojímáno jako koordinované a pružné uplatňování stanovených nástrojů řízení, které má centrum k dispozici.

Bude se realizovat podle jednotných pravidel usměrňování vývoje ekonomiky zahrnutých do směrnic pro vypracování pětiletých státních plánů a upřesněných v pětiletých státních plánech, a to na základě soustavné analýzy vývoje národního hospodářství jako celku i jeho jednotlivých částí a s přihlédnutím k charakteru a míře odchylek vývoje národního hospodářství od cílů a záměrů pětiletého státního plánu. jako nástroj usměrňování vývoje ekonomiky jsou pojímány též nezbytné úpravy příslušného roku pětiletého státního plánu, roční státní rozpočet a roční měnový plán, centrální hmotné, pracovní, finanční a devizové rezervy, včetně rezerv na cenová, mzdová a sociální opatření, které jsou součástí finančních rezerv, hodnotové nástroje řízení v kompetenci jednotlivých orgánů centra atp. Zásadní opatření v usměrňování vývoje ekonomiky bude schvalovat vláda ČSSR, popřípadě vlády republik.

Úlohou usměrňování vývoje ekonomiky je zabezpečovat soulad vývoje národního hospodářství s cíli, záměry, proporcemi a úkoly pětiletých státních plánů, a to i s ohledem na měnící se podmínky naší i světové ekonomiky včetně mezinárodních závazků. Usměrňování vývoje ekonomiky bude ovlivňovat kvalitu tvorby plánu socialistických organizací a jejich realizaci. Současně je jeho cílem i tvorba předpokladů pro plynulý přechod do dalšího pětiletého období.

Závažné odchylky od výstupů pětiletých státních plánů se řeší především nezbytnými úpravami příslušného roku pětiletých státních plánů schválenými vládou ČSSR a vládami republik. Jestliže si rozsah úprav vyžádá celkovou změnu pětiletého státního plánu, předloží vláda návrh na jeho změnu příslušnému zákonodárnému sboru.

V souladu se záměry přestavby hospodářského mechanismu je i ustanovení o tom, že uplatňování nástrojů usměrňování vývoje ekonomiky nesmí narušovat jednotnost principů řízení ekonomiky, vést k nivelizaci hospodářských výsledků socialistických organizací a k neoprávněnému zasahování do jejich působnosti. Přitom nemůže jít o živelnou činnost a o prosazování odvětvových. nebo lokálních zájmů.

Nástroje usměrňování vývoje ekonomiky nelze uplatňovat se zpětnou účinností, což představuje jednu z významných záruk pro hospodářskou činnost socialistických organizací. Na druhé straně jsou ovšem socialistické organizace vázány změnami závazných výstupů státního plánu, které vyplynou z usměrňování vývoje ekonomiky.

Usměrňování vývoje ekonomiky vyžaduje, aby centrum mělo k dispozici aktuální údaje o skutečném vývoji národního hospodářství. Proto je nezbytné zajistit, aby Federální statistický úřad ve spolupráci s ústředními plánovacími orgány a ostatními orgány centra vytvořil potřebný informační systém.

K § 27: Změny plánů socialistických organizací

V souladu se Směrnicemi jsou v pravomoci socialistických organizací i změny jejich plánů. Podmínkou těchto změn je zajištění závazných výstupů státních plánů, uzavřených smluvních závazků a dalších povinností, vyplývajících z obecně závazných právních předpisů. Změny plánů nesmí socialistické organizace provádět se zpětnou účinností. I.pro změny plánů socialistických organizací platí informační povinnost, pokud jde o vybrané údaje poskytované určeným orgánům.

K § 28: Kontrola a hodnocení

Kontrola a hodnocení plnění plánu představuje významnou etapu plánovacího procesu především z hlediska poznávacího aspektu této činnosti.

Socialistickým organizacím ukládá Zákon povinnost soustavně kontrolovat dodržování a plnění závazných výstupů státního plánu a hodnotit výsledky svého hospodaření.

V úrovni ústředních orgánů jde především o kontrolu dodržování a plnění závazných výstupů státního plánu socialistickými organizacemi v oblasti působnosti ústředním orgánům svěřené, Jakož i o plnění dalších povinností těchto organizací, vyplývajících z obecně závazných právních předpisů, včetně uspokojování potřeb společnosti.

Zprávy o souhrnném vývoji národního hospodářství a plnění záměrů státních plánů budou na základě analýz a hodnocení zpracovávaných příslušnými orgány centra vypracovávat ústřední plánovací orgány spolu s Federálním statistickým úřadem. Součástí těchto zpráv předkládaných vládě ČSSR budou i návrhy potřebných opatření, především v oblasti usměrňování vývoje ekonomiky. Na přípravě zpráv o souhrnném vývoji pro vládu ČSSR se budou podílet především Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, federální ministerstvo financí, Federální cenový úřad a Státní banka československá. Obdobný postup se bude realizovat i u zpráv předkládaných vládám ČSR a SSR.

K § 29: Pověření některých orgánů a pracovníků

V úpravě vztahů Ústřední rady družstev a svazů družstev k družstevním podnikům vychází Zákon z příslušného ustanovení hospodářského zákoníku, neboť jak Ústřední rada družstev, tak svazy družstev jsou shodně jako ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy orgány hospodářského řízení a plní ve vztahu k družstevním podnikům jimi založeným funkci odvětvového ústředního orgánu. Svazy družstev plní však vůči družstvům, a ústředním plánovacím orgánům republik i určité povinnosti, které zákon podrobněji vymezuje pro účely plánovacího procesu.

Pro oblast Národní fronty se zachovává princip politického projednávání souhrnného návrhu směrných objemů plánu a rozpočtu společenských organizací národní fronty. Tento dokument je také podkladem pro přípravu pětiletého plánu v této oblasti.

Pověřeným pracovníkům ústředních orgánů státní správy a národních výborů dává Zákon při plnění úkolů vyplývajících z tohoto Zákona právo vstupu do všech objektů socialistických organizací a ukládá socialistickým organizacím povinnost poskytnout jim požadované písemnosti a pravdivé a úplné údaje a informace, potřebné pro tvorbu a kontrolu plnění státních plánů a usměrňování vývoje ekonomiky. To platí i pro písemnosti, údaje a informace, Jejichž předmětem jsou utajované skutečnosti, pokud se příslušný pracovník prokáže zvláštním pověřením.

K § 30: Sankční ustanovení

K zabezpečení funkce Zákona je nezbytné do něj zahrnout i ustanovení sankční povahy. Případy kvalifikované jako závažné nebo opětovné jednání proti zájmům společnosti, za které může být uložena hospodářská pokuta podle hospodářského zákoníku, vypočítává Zákon taxativně. Těmito případy jsou nezapracování závazného výstupu státního plánu do plánu socialistické organizace, neposkytnutí nebo opožděné poskytnutí předepsaných údajů příslušným orgánům, uvádění nepravdivých údajů v plánovacích podkladech, plánech socialistických organizací a kontrolních zprávách a provedení změny plánu socialistickou organizací se zpětnou účinností. Sankcí za toto protiprávní jednání je hospodářská pokuta, kterou je možné socialistické organizaci /s výjimkou rozpočtových organizací/ uložit podle hospodářského zákoníku.

K podání návrhu na uložení hospodářské pokuty jsou oprávněny podle povahy věci příslušné ústřední orgány. Postup stanoví hospodářský zákoník a zákon o hospodářské arbitráži.

K části šesté: Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

K § 31: Zmocňovací ustanovení

S ohledem na závažnost a význam projednávání dodavatelskoodběratelských vztahů v současné etapě zmocňuje zákon vládu ČSSR k úpravě problematiky povinného projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a způsobu odstraňování případných rozporů.

Zákon zachovává rozdělení působnosti mezi federací a republikami, pokud jde o oblastní plánování, kde zmocňuje vlády republik k vydání nařízení.

Dále obsahu je zmocnění nezbytná pro vládu ČSSR a vlády republik s ohledem na potřeby plánovacího procesu v oblasti závazných výstupů státního plánu a experimentů k ověřování nových forem plánování, organizace a řízení národního hospodářství. Zmocnění k úpravě některých druhů závazných výstupů státních plánů a zvláštního postupu pro tvorbu a konkretizaci závazných výstupů státních plánů se využije především pro akciové společnosti /s výjimkou organizací zahraničního obchodu,' a pro oblast obrany a bezpečnosti. Přitom závazným postupem jsou i interní normativní instrukce s omezeným okruhem adresátů a příslušným stupněm utajení, které nemohou být pro svůj obsah obecně závazným právním předpisem, avšak musí mít závaznost pro stanovený okruh adresátů.

Další okruh zmocnění se týká výjimek nutných z hlediska zájmů obrany a bezpečnosti ČSSR a dále zvláštní části plánů včetně plánování speciálního vědeckotechnického rozvoje, mezinárodní hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v oblasti speciální techniky a dalších Zákonem stanovených oblastí.

Zákon zmocňuje Státní plánovací komisi spolu s ostatními zúčastněnými ústředními orgány k vydávání obecně závazných právních předpisů k zabezpečení potřebných podkladů pro tvorbu a kontrolu státních plánů a pro usměrňování vývoje ekonomiky.

Ústřední plánovací orgány republik zmocňuje Zákon k úpravě konkretizace limitů a devizových normativů družstvům, která nejsou členy svazů družstev, a to obecně závazným právním předpisem.

K § 32: Přechodná ustanovení

Přechodná ustanovení jsou formulována s přihlédnutím ke skutečnosti, že dochází k urychlenému zavedení nového hospodářského mechanismu od 1. 1. 1990.

K § 33 a 34: Zrušovací ustanovení a účinnost

S ohledem na uplatnění nového hospodářského mechanismu již od 1.1.1990 a nutnost zabezpečit přípravu plánu pro rok 1990 a včasnou přípravu 9.pětiletého plánu již podle tohoto Zákona se předpokládá jeho účinnost od 1.7,1989. Zrušuje se dosud platný zákon č. 145/1970 Sb.

Dále se zrušuje vyhláška č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu a vyhláška č. 49/1981 Sb., o hospodaření s nevyužitými zásobami. Tyto normy neodpovídají záměrům přestavby hospodářského mechanismu.