Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna lidu

Také príklady ukazujú na jeden zo základných problémov sústavy riadenia, ktorej cieľom musí byť vytvorenie a zachovanie súladu medzi záujmami celospolečenskými a podnikovými. Tak podľa uznesenia vlády ČSSR je možnosť získania dodatočných devizových prostriedkov při prekročení plánu vývozu do nesocialistických štátov daná pre rezort Federálnemu ministerstvu všeobecného strojárstva a Federálnemu miniszerstvu elektrotech nickéh o priemyslu vo výške 50 % a pre Federálne ministerstvo hutníctva a ťažkého strojárstva vo výške 30 %, ale zároveň je viazaná na možnosti platobnej bilancie. Pokiaľ rezort ako celok svoje úlohy nesplní, bude opäť lepší podnik doplácať na horší. S ohľadom na predpokladané plnenie plánu vývozu strojárskych rezortov a hlavne s ohľadom na vývoj inkasa v celom národnom hospodárstve v tomto roku, bude uvolňovanie týchto prostriedkov tak či tak problematické. V svetle toho nemá ani opatrenie vlády z uznesenia č. 32/1987 pre rok 1988 o ponechání celého nadplánovaného inkasa na nákup progresívnej výrobnej techniky príliš veľkú nádej zvýšiť účinok na devízovú zainteresovanosť.

Snažila som si overiť získané poznatky poslaneckým prieskumem v rade podnikov ako napr. ZŽS Bratislava, Kablo Bratislava, Závody valivých ložísk Považská Bystrica a ďalšie. Všade panuje rovnaký názor, ktorý možno zhrnúť takto:

1. Systém devízovej zainteresovanosti patrí k jedným z najmenej motivujúcich nástrojov vôbec.

2. Výraznejšie sa prejavuje pri vývoze. V dovoze naopak odrádza od úspor, pretože ponecháva len 10 % z úspory, ktorá však musí byť už predom premietnutá do plánu.

3. Nepružne a demotivačne pôsobí stanovenie de facto poradia v použití získaných devízových prostriedkov. Je stanovené, že 90 % musí byť použitých na dovoz pre výrobnú spotrebu s proexportným alebo antiimportným účinkom. Pritom proexportné akcie vyžadujú obvykle mnohonásobne vyššie množstvo devíz, než bolo možné zvýšeným vývozom získať.

4. Z týchto dôvodov sa musia prostriedky najprv kumulovať za niekoľko rokov a tým sa stráca pružnosť v ich využití.

Na druhej strane treba oceniť, že v porovnaní so 7. päťročnicou sa účinnosť devízovej zainteresovanosti predsa len čiastočne zvyšuje. Tiež postavenie subdodávateľa je aspoň v predpisoch vyriešené, i keď v praxi - ako som už na príklade Bratislavských elektrotechnických závodov ukázala - táto úprava nefunguje, pokiaľ si subdodávateľ tento nárok doslova nevymôže.

Súdružky a súdruhovia, systém devízovej zainteresovanosti má však nedostatky i v technike a mechanizme fungovania. Prácu Štátnej banky československej sme zvyknutí hodnotiť prevažne kladne. Preto zostáva otázkou, prečo pripisovanie nárokov na devízové prostriedky trvá po skončení príslušného roku zo strany Štátnej banky československej 6 i viac mesiacov. Napr. ku koncu augusta t. r. neboli ešte pripísané nároky pre Závody valivých ložísk, Považská Bystrica, za rok 1986.

Zložitosť administratívneho postupu pri vlastnej realizácii dovozu z nesocialistických štátov som si zísťovala v n. p. ZŤS Bratislava. Každá požiadavka je najprv preverovaná na úrovni vlastného podniku, konzultovaná na generálnom riaditeľstve ZŤS Martin a overovaná gestorským miestom. Po schválení na týchto miestach je požiadavka zahrnutá do plánu dovozu prakticky rok pred požadovanou dodávkou. V ďalšom priebehu obstaráva príslušný podnik zahraničného obchodu ponuky od dodávateľov a nasleduje proces uvoľňovania devízových prostriedkov medzi PZO, GR a Štátnou bankou československou, ktorý trvá priemerne dva mesiace. Len potom môže podnik zahraničného obchodu tovar záväzne objednať s dodacím termínom obvykle 2-3 mesiace.

Ak odhliadneme od administratívnej náročnosti tohto postupu, je čas od vyjasnenia potreby k dodávke prijateľný u bežných opakujúcich sa položiek. Je však vážnou prekážkou pri snahe o urýchlenie inovácií, zavádzanie nových vedeckotechnických poznatkov do praxe a prispôsobenie výroby požiadavkám zahraničného zákazníka. Takmer neriešiteľný problém zostáva pri zabezpečovaní náhradných dielcov, ktorých potrebu nie je možné s dostatočnou presnosťou predvídať. Aby nemuselo dochádzať k odstavovaniu výrobných kapacít v prípade poruchy alebo havárie, zabezpečujú sa podniky nadbytočnými zásobami. Odstrániť nehospodárne vynakladanie devízových prostriedkov môžu napr. servisné centrá, ale za podmienky operatívneho disponovania devízovými prostriedkami.

Ďalšou zaujímavou oblasťou sú devízové úvery. V tomto smere vykonala Štátna banka československá rad zjednodušení pre povoľovacie riadenia. Zdalo by sa teda logické, že podnik, ktorý zabezpečí devízovú návratnosť, môže s týmto úverom naisto počítať. Žiaľ, dnešná prax prináša niekedy skutočne prekvapujúce situácie. Pre realizáciu devízove návratných úverov pre Kablo Bratislava sa vyskytla neočakávaná prekážka v podobe PZO, ktorý musí - a to je podmienkoui - prevziať na seba záväzok zvýšeného plnenia, ktorý sa mu však nezapočítava do vlastného exportu. Pretože všetky komoditne príbuzné PZO majú ťažkosti s plnením štátneho plánu, bola požiadavka Kabla odmietnutá. Tento konkrétny prípad znemožnil modernizáciu výrobného zariadenia, potrebného pre výrobu prefabrikovaných kábelových súborov pre celoplátové káble stredného napätia. Tieto súbory vyvinuté v spolupráci s Výskumným ústavom káblov a izolantov Bratislava by boli predajné na zahraničnýci trhoch za dvojnásobok veľkoobchodných cien. Pozoruhodné je však i to. že šlo o realizačný výstup štátnej úlohy, na ktorý neboli vyčlenené devízové prostriedky na nákup potrebného zariadenia.

Súdružky a súdruhovia, je možné namietnuť, že väčšina uvedených problémov a ťažkostí bude pri prestavbe hospodárskeho mechanizmu vyriešená. Toto sú však konkrétne prípady, ktoré pôsobia dnes na plnenie úloh 8. päťročnice. Ich riešenie nemožno odkladať. Systém riadení musí byť tak kvalitný, aby zodpovedal náročnosti úloh XVII. zjazdu KSČ. K jeho splneniu sme sa zaviazali i my, poslanci Federálneho zhromaždenia.

Předseda SL V. Vedra: Děkuji poslankyni Michalkové. Soudružky a soudruzi, před polední přestávkou několik organizačních poznámek. V odpolední přestávce, asi kolem 14.45 hodin se sejdou stranické skupiny jednotlivých výborů spolu s poslanci bez stranické příslušnosti. Informace o tom, v kterých místnostech se jednotlivé stranické skupiny sejdou, mají tajemníci výborů a tento přehled je též u prezenčních stolků v předsálí.

Doporučuji, abyste během přestávky navštívili malou výstavku k 70. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, kterou připravili pracovníci knihovny a archivu Federálního shromáždění.

Přerušíme naše jednání do 13.05 hodin. Po polední přestávce vystoupí jako první poslanec Kryll.

(Jednání přerušeno ve 12.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.04 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Sněmovny lidu A. Hůla.)

Předsedající místopředseda SL A. Hůla: Vážené soudružky a soudruzi, budeme pokračovat v jednání. Do lavic jste dostali návrh usnesení Sněmovny lidu. Případné připomínky k tomuto návrhu můžete předat písemně členům návrhové komise do 14.30 hodin.

Dávám slovo poslanci Kryllovi, připraví se poslanec Říman.

Poslanec J. Kryll: Vážené soudružky a soudruzi, již mnohokrát zazněla z této tribuny slova o funkci odměňování v procesu tvorby národního důchodu. To, že jsem si stejné téma vybral jako svůj přínos k jednání schůze Sněmovny lidu, není samoúčelné. Je známo, že Komunistická strana Československa od samého začátku výstavby socialistické společnosti věnuje mimořádnou pozornost mzdové politice. Tuto skutečnost potvrdil XVII. sjezd KSČ, když zdůraznil, že spravedlivá odměna za práci je určujícím činitelem růstu ekonomiky, společenské produktivity práce i růstu životní úrovně lidu. Sjezd dále zdůraznil, že naším cílem je důsledné uplatňování principu zásluhovosti v odměňování. Je možné vyjmenovávat řadu otázek, které jsou spojeny s funkcí odměňování, od které očekáváme pronikavé zlepšení přístupu pracujících k plnění ekonomických úkolů.

Důsledné uplatňování nástrojů mzdové politiky je klíčovou otázkou současné etapy vývoje pro urychlení sociálně ekonomického rozvoje národního hospodářství. Orientace na těsnější sepětí výše odměny za práci s kvalitou a množstvím odvedené práce je mimořádně důležitým úkolem, zvláště když si připomeneme skutečnost, že zde máme velmi mnoho neřešených, nedořešených a otevřených otázek. V odměňování stále přežívají různé projevy rovnostářství, mzdová nivelizace.

Přetrvává však i nechuť řady vedoucích hospodářských pracovníků na současném stavu cokoliv řešit. Odstraňování mzdového rovnostářství je věc nepopulární a vyžaduje v každém případě angažovaný přístup vedoucích, který se mnohdy nedostavuje. Jestliže nedůsledný postup v uplatňování odměňování podle množství a kvality práce je všeobecně nebezpečný, zvláště kritizovatelný musí být v oblasti realizace vědeckotechnického rozvoje. Je skutečností, že strojírenství a elektrotechnický průmysl nesou odpovědnost za technické vyzbrojení dalších oborů a odvětví národního hospodářství. Není rovněž tajemstvím, že strojírenství a elektrotechnický průmysl patří mezi odvětví s nízkou kvalitou výroby, mezi odvětví, kde jen malá část celkové produkce má charakter vysoké technickoekonomické úrovně. Je jasné, že řešení těchto problémů musí mít komplexní charakter. Není nutné vyjmenovávat pléna ÚV KSČ, která se uvedenými problémy zabývala. Základním faktem ovšem zůstává, že nejdůležitějším činitelem je pracující člověk, člověk angažovaný, zaujatý pro naši věc, ale také člověk vhodně pro tuto činnost motivovaný. Hmotně i nehmotně. Proto také celé naše úsilí je směrováno k tomu, aby se zdokonalování mzdových soustav stalo součástí procesu, který povede k tomu, aby se jednotlivci i kolektivy cílevědomě orientovali na maximálně efektivní a kvalitní práci.

Před nedávnem jsme ve Federálním shromáždění projednávali plnění plánu od začátku roku 1987. Museli jsme konstatovat, že zvláště negativním jevem je stále přetrvávající nízký a pomalý podíl vědeckotechnického rozvoje na vývoji naší ekonomiky, přičemž plnění úkolů státního plánu probíhalo za značného překračování materiálových, energetických, palivových a mzdových norem. Z těchto negativ chci zdůraznit překračované mzdové normy. Ukazuje se, že mzdová politika je stále ještě nezvládnutý proces, jehož hlavní úkoly jsou teprve před námi.

Současně si musíme uvědomit, že prosazování socialistických principů odměňování podle vykonané práce není možné vytrhovat z celkového souboru zkvalitňování, zdokonalování řízení a organizace společenské výroby. Jde o fakt, že mzda je důležitý ekonomický, ale i politický indikátor.

Tato skutečnost vedla výbor pro sociální politiku k zaměřeni přípravy na jednání schůze Sněmovny lidu právě do oblastí posouzení stimulace pracujících, pro plnění náročných úkolů vědeckotechnického rozvoje. Pokusili jsme se zobecnit poznatky o účinnosti hmotné stimulace za zrychlení kroku vědeckotechnického rozvoje.

Můžeme konstatovat, že ve všech sledovaných a navštívených organizacích došlo k výraznější diferenciaci ve mzdách až po zavedení II. etapy programu zvýšení ekonomické účinnosti mzdové soustavy (ZEUMS).

Ukázalo se, že pozitivní výsledky II. etapy programu bezprostředně odrážejí péči a poctivost, která byla věnována I. etapě, tj. tolik potřebnému rozšíření a zkvalitnění základny norem všeho druhu a orientaci pobídkových složek na rozhodující směry hospodářského rozvoje. A opět se při našich průzkumech potvrdilo, že cílů bylo dosaženo především tam, kde hospodářské vedení ve spolupráci se stranickými organizacemi, organizacemi ROH a SSM provádělo cílevědomou politickoorganizační přípravu, kde se zaměřili na rozvoj iniciativy pracujících - především rozvojem brigádní formy organizace práce a odměňování, kde program ZEUMS byl předmětem důkladného projednání pracovních a mzdových podmínek se všemi pracujícími. Školním, mohu-li to tak nazvat, příkladem pozitivního přístupu k těmto úkolům jsou přístupy např. v n. p. Technometra Praha, NHKG Ostrava. A to je opět v těch podnicích, kde odměna za práci je vedena v přímých souvislostech s promyšleným přístupem k podnikové ekonomice, kde mzdová politika a její vývoj jde ruku v ruce s technickým rozvojem, využíváním základních prostředků, vysokou směnností, úsporami materiálů, surovin, energií a živé práce i požadovaným růstem produktivity práce. Neodpustím si poznámku, že mnoho dosahovaných pozitivních výsledků u navštívených podniků bylo dosaženo především promyšleným rozvojem iniciativy pracujících, na základě přijetí celostátně známé "Pražské výzvy". Že n. p. Technometra Praha, o kterém jsem hovořil před chvílí, je jedním z vyzyvatelů výzvy, jenom tu o skutečnost potvrzuje. Druhým pozitivem je iniciativa ÚRO, která svými kritérii je velkým přínosem pro požadovaný růst produktivity práce. Na druhé straně si nesmíme zakrývat, že v řadě případů uplatňování II. etapy ZEUMS vážné nedostatky v odměňování neodstranilo. Vážné výhrady k uplatňování II. etapy ZEUMS byly zdůvodňovány skutečností, že mnozí pracovníci v nižších platových třídách dostali vyšší podíl pohyblivé složky mzdy než pracovníci ve vyšších třídách, přičemž zvýšení základních tarifních tříd není vždy v souladu s růstem produktivity práce. Současně s tím, vlivem množství různých příplatků, finančních zvýhodnění apod. je účinnost tarifní složky mzdy značně oslabena a dochází tak k nivelizaci v pobídkové složce mzdy. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že spravedlivějšího odměňování nebylo dosaženo a to i tím, že vedoucí hospodářští pracovníci nesehráli roli, která se od nich očekávala.

Zkušenosti řady podniků ukazují, že mzdová diferenciace vyžaduje potřebu změnit i politicko nebo společensko-ekonomické klima, které se nebude smiřovat s rovnostářstvím a sociálním chápáním mzdy. Jde o dlouhodobý proces, ve kterém zatím silně působí i nadbytek pracovních příležitostí, který považuji za zvlášť negativně působící činitel.

I jiné skutečnosti ukazují na živé téma, kterým jsou mzdové záležitosti. Nedávno námi projednávaná zpráva o rozboru hlavních poznatků z vyřizování stížností, oznámení a podnětů podaných občany státním a hospodářským orgánům a organizacím v roce 1986, ukazuje 41 % oprávněnost stížností z oblastí mzdové a pracovní problematiky.

Soudružky a soudruzi, jak se vyvíjí odměňování u tvůrčích a výkonných pracovníků? I na tuto otázku jsme si snažili dát odpověď.

Především je třeba připomenout skutečnost, že proces denivelizace není žádným předpisem omezen. V oblasti, o které teď hovořím, je sledován záměr zlepšit výdělkové možnosti pracovníků předvýrobních etap, konstruktérů, projektantů, pracovníků technické přípravy výroby. Zdá se, že jsme měli šťastnou ruku při výběru podniků pro konání našich průzkumů. Ve většině navštívených podniků mají vydány "Zásady osobní hmotné zainteresovanosti", které vytvářejí dostatečný prostor pro stimulaci zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do výroby. Je v nich zabezpečeno, aby odměny pracovníků zajišťujících řešení a realizaci úkolů vědeckotechnického rozvoje, byly bezprostředně vázány na konečné efekty těchto úkolů. Na řešení a realizaci úkolů technického rozvoje jsou zainteresováni jak pracující předvýrobních složek - zejména výzkumu, vývoje, technického rozvoje, konstrukce a technologie tak i pracovníci výrobních útvarů. Pro jejich hmotné ocenění jsou využívány možnosti dané výnosem federálního ministerstva práce a sociálních věcí o odměňování technicko-hospodářských pracovníků v II. etapě programu ZEUMS. Tento výnos vytváří dostatečný prostor, jak v oblasti tarifních mezd, osobního ohodnocení, čtvrtletních prémií, mimořádných a cílových odměn, případně dalších nadtarifních složek mzdy. V oblasti nadtarifních složek mezd je kromě běžného způsobu daného prémiovým systémem preferujícím již v základní mzdě tvůrčí techniky, současně uplatňována a využívána hmotná stimulace formou mimořádných a cílových odměn. Stále více se rozšiřuje tato forma zainteresování pracovníků na plnění rozhodujících úkolů vědeckotechnického rozvoje a výrobkových inovací, na řešení nadplánovaných úkolů a úkolů technického rozvoje se zkrácenými termíny řešení. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje zajišťováno týmovou spoluprací, a tyto práce jsou dlouhodobého charakteru, je využíváno především kolektivních odměn. Např. v n. p. Slovnaft, který jsme navštívili, se při přechodu na systém kolektivních prémií ve vědecko-výzkumné základně zvýšily prémie pracovníků ročně o 200 tisíc Kčs. Tvůrčí pracovníci, kteří řeší výzkumné úkoly státních cílových programů, navrhují nové výrobky a zařízení, projektují nové investiční celky, nové technologické uspořádání výroby apod. a jsou současně hodnoceni jako nadprůměrní, jsou preferováni přiznáním zvýšené tarifní stupnice.

Přesto podíl těchto pracovníků, kterým byla zvýšená stupnice přiznána, z počtu těch, kterým mohla být přiznána, činí pouze 40 % v průměru. Možná, že je potřebné se ještě zmínit o osobních platech, které jsme ovšem v navštívených podnicích nezaznamenali. Podle názorů vedení podniků, mimořádné osobní ohodnocení je dostatečnou stimulací pro pracovníky řešící úkoly technického rozvoje.

Zajímali jsme se o konkrétní zkušenosti na konkrétních příkladech. V diskusích jsme probírali výdělky tvůrčích pracovníků. Tak například v již uvedeném n. p. Technometra Praha, průměrný výdělek vynikajícího tvůrčího pracovníka činil 150,5 % průměrného výdělku ostatních technickohospodářských pracovníků. Mohli bychom na základě svých zkušeností konstatovat, že u pracovníků, kteří úspěšně řeší úkoly technického rozvoje, je hladina ročních výdělků, jak vyplývá z uvedeného příkladu, vysoko nad průměrným výdělkem ostatních technicko-hospodářských pracovníků.

Bohužel, přes převážně pozitivní hodnocení možností hmotné stimulace, při zavádění vědeckotechnického rozvoje do praxe, některé podniky sebekriticky přiznávají, že doposud nejsou využívány všechny možnosti dané současným systémem odměňování.

Jedním z důvodů tohoto stavu, jak jsem již o tom hovořil, je okolnost, že u některých vědeckých pracovníků přetrvávají ještě dřívější metody a způsoby, nedostatečné a málo účinné stimulace pracovníků na řešení úkolů vědeckotechnického rozvoje.

Soudružky a soudruzi, současným a neodkladným úkolem je přestavba hospodářského mechanismu. V politické zprávě přednesené na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa se připomíná komplexnost přístupu k řešení zásadních změn v plánování, ekonomických nástrojích i nových organizačních struktur řízení. Z toho důvodu zásady přebudování hospodářského mechanismu se bezprostředně dotýkají i mzdové politiky, racionální tvorby prostředků na odměňování, tak i jejich rozdělování. Z toho vyplývá, že mzdová politika je nedílnou součástí hospodářské politiky státu. Řešení složitých společensko-hospodářských otázek se proto neobejde bez účinné hmotné zainteresovanosti organizací i jednotlivců.

Předsedající místopředseda SL A. Hůla: Děkuji poslanci Kryllovi, slovo má poslanec Říman, připraví se místopředsedkyně Sněmovny lidu soudružka Eva Železniková.

Poslanec R. Říman: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, československé zemědělství dosahuje v posledních letech dobré výsledky a stalo se stabilizujícím faktorem národního hospodářství. Když jsme v zemědělských výborech i zde v tomto jednacím sále před několika málo léty hovořili o soběstačnosti ve výrobě základních potravin mírného pásu, zdálo se to i mnohým odborníkům nereálné a přehnané. Moudrou a cílevědomou politikou naší strany spolu s odpovědným a poctivým přístupem většiny pracujících v zemědělství se tento cíl postupně naplňuje. Třeba říci, že všech těchto pozitivních výsledků by nebylo dosaženo bez spolupráce a porozumění mnoha jiných odvětví národního hospodářství, bez pracujících v chemii, stavebnictví, dopravě a hlavně ve strojírenství. Prudký rozvoj zemědělské výroby spolu se snižováním počtu pracovníků a jejich převáděním do jiných, důležitých odvětví ekonomiky nebyl myslitelný bez plošného nasazení výkonné techniky a mechanizace. Je potřebné zdůraznit, že tento úkol v historicky krátké době byl naplněn. Co však stačilo včera, je dnes již málo. Proto zemědělské výbory spolu s poslanci České národní rady a Slovenské národní rady v rámci přípravy na dnešní jednání provedly rozsáhlé skupinové a individuální průzkumy ve vybraných podnicích zemědělského strojírenství s cílem ověřit, jak jsou připraveny na nové úkoly a jak drží krok se světovým trendem, a to i v návaznosti na snižování spotřeby energie všeho druhu a surovin a šetření nenahraditelného výrobního prostředku půdy. Zprávy z průzkumu jistě poslouží k řešení mnoha problémů a nedostatků, se kterými se zemědělské strojírenství potýká. Chtěl bych reagovat jen na některé závažné momenty, které průzkum ukázal.